Lisabonská smlouva
Informace o Lisabonské smlouvě a změny, které přínáší pro oblast vnitřních věcí
- Ratifikace a vstup Lisabonské smlouvy v platnost
- Nejdůležitější změny pro oblast vnitřních věcí
Ratifikace a vstup Lisabonské smlouvy v platnost
Nejdůležitější změny pro oblast vnitřních věcí
Zrušení pilířové struktury
Jednou z hlavních změn, která se dotkla oblasti vnitřních věcí, byla likvidace pilířové struktury EU. Dříve zasahovala témata vnitřních věcí do I. pilíře (vízová, azylová, přistěhovalecká a další politiky týkající se volného pohybu osob) a do III. pilíře (policejní a justiční spolupráce v trestních věcech). Podle Lisabonské smlouvy Evropská unie vytváří prostor svobody, bezpečnosti a práva. Celá problematika vnitřních věcí a justiční spolupráce je zařazena mezi „komunitární“ politiky EU, nicméně výlučná odpovědnost členských států v oblasti udržování veřejného pořádku a ochrany vnitřní bezpečnosti zůstává nedotčena.
Změna rozhodovacího mechanismu
Lisabonská smlouva zavádí v řadě oblastí hlasování v Radě kvalifikovanou většinou, většina legislativních návrhů je schvalována tzv. řádným legislativním postupem (spolurozhodování EP a Rady). V oblastech, kde zůstává zachován princip jednomyslnosti (např. policejní operativní spolupráce), je zavedena možnost posílené spolupráce aspoň 9 členských států (otevírá se tak cesta k pestré vícerychlostní Evropě).
Nová struktura pracovních skupin a výborů
Lisabonská smlouva zavádí nový výbor v rámci struktury Rady JHA. Jedná se o Stálý výbor pro operativní spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti (tzv. výbor COSI). Jeho smyslem je podpora a usnadnění koordinace činnosti příslušných donucovacích orgánů členských států v oblasti policejní a celní spolupráce, činnosti orgánů zapojených do kontroly a ochrany vnějších hranic a také v rámci justiční spolupráce v trestních věcech, pokud se vztahuje k operativní spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti. Výbor COSI není zapojen do provádění operací ani do přípravy legislativních aktů EU.
Od července 2010 začaly pracovní skupiny v rámci Rady pro spravedlnost a vnitřní věci fungovat podle nového schématu (některé pracovní skupiny by měly být přejmenovány a některé sloučeny). Vznikla tak např. Pracovní skupina pro schengenské záležitosti, Pracovní skupina pro vymáhání práva či Pracovní skupina pro obecné záležitosti včetně evaluace.
Ochrana hranic
Lisabonská smlouva vymezuje základní „schengenské“ cíle: neexistence kontrol na vnitřních hranicích, kontrola a účinný dohled na vnějších hranicích a postupné zavádění integrovaného systému ochrany vnějších hranic. Rada a EP přijímají opatření, která směřují k těmto cílům.
Azylová politika
Lisabonská smlouva výslovně hovoří o budování společného evropského azylového systému a charakterizuje jeho jednotlivé prvky (jednotný azylový status, jednotný status doplňkové ochrany, společný postup pro udělování a odnímání azylového statusu atd.)
LS také umožňuje, aby v případě stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí mohla Rada na návrh EK a po konzultaci EP přijmout ve prospěch postižených členských států dočasná opatření.
Společná přistěhovalecká politika
Lisabonská smlouva vymezuje cíle migrační politiky EU: účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, prevence a boj s nelegální migrací a bojem proti obchodování s lidmi. Rada a EP přijímají opatření, která směřují k těmto cílům.
Je dána záruka, že pokud se návrhy opatření dotýkají důležitých aspektů systému sociálního zabezpečení nějakého členského státu, případně jeho finanční rovnováhy, budou plně zohledněny jeho zájmy. Nedotčena zůstávají práva členských států stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí, kteří k nim přicházejí s cílem hledat práci.
Lisabonská smlouva také nově zakotvila závazek, aby se politiky Unie v oblasti migrace, azylu a ochrany hranic řídily principem solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni.
Lisabonská smlouva výslovně hovoří o spolupráci všech příslušných orgánů členských států „včetně policie, celních orgánů a dalších donucovacích orgánů specializovaných na předcházení trestným činům, jejich odhalování a objasňování“.
Lisabonská smlouva stanoví výslovně možnost, aby Unie aktivně vystupovala v oblasti prevence kriminality. EP a Rada mohou řádným legislativním postupem přijímat pobídková a podpůrná opatření pro činnost členských států v oblasti předcházení trestné činnosti bez harmonizace právních předpisů členských států.
Co se týká případných zásahů na území jiného členského státu, Rada stanoví zvláštním legislativním postupem podmínky a meze, za nichž mohou příslušné orgány členských států v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech působit na území jiného členského státu ve spojení a po dohodě s jeho orgány.
Princip, že v případě, že se některý členský stát stane cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy, jednají Unie a členské státy v duchu solidarity. Unie v takovém případě uvede do pohotovosti veškeré nástroje, kterými bude disponovat. Kroky Unie by měly vést k odvrácení teroristické hrozby, k ochraně demokratických institucí a civilního obyvatelstva a k pomoci členskému státu, pokud o to požádají jeho politické orgány.