Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIV 1/2001 |
Při své praxi soudního tlumočníka jsem často přišla do styku s dopisy pachatelů trestných činů psanými z vyšetřovací vazby. Stávalo se, že jsem dotyčnou osobu neviděla vůbec nebo až za nějakou dobou po přečtení dopisu. Přesto bylo často možno na základě textu dopisů s velkou pravděpodobností usuzovat na osobnost pachatele. Začala jsem se o danou problematiku blíže zajímat, a to jak teoreticky, tak i prakticky: přitom jsem byla mnohokrát sama překvapena, co je možno z textu vyčíst.
Forenzní lingvistiky ve smyslu obsahové analýzy textů je možno využít jako jednoho z prostředků kriminalistického šetření a vytvoření profilu pachatele. V zahraničí i u nás se touto disciplínou někteří odborníci zabývají a používá se jí jako podpůrného prostředku při vyšetřování trestných činů.
Přesto tento obor a jeho možnosti nejsou širší odborné veřejnosti dostatečně známy a v důsledku toho také není využíván v té míře, jakou by si zasluhoval. Ani osoby, které se zabývají vyšetřováním trestných činů, nebo obhájci o něm často nevědí nebo neznají možnosti jeho využití. Pokud je tento obor v obecném povědomí vůbec znám, panuje většinou představa, že patří do oblasti grafologie nebo soudní psychiatrie.
Grafologie se však pokouší určit vlastnosti jedince na základě zkoumání jeho rukopisu, zatímco forenzní lingvistika chce dospět k výsledku na základě rozboru textu. Psychiatrie používá jiného přístupu i metod měření a na rozdíl od lingvistické analýzy je velmi často umožněno i přímé pozorování pachatele.
Metoda jazykové a obsahové analýzy používaná v kriminalistice je záležitostí poměrně mladou. Snahu o její využití je však možno najít již v odborných pracích československých kriminalistů ze 30. let ve spojení s oborem písmoznalectví.
Pojetí jazykového zkoumání jako samostatné expertizní disciplíny se datuje od 50. let. Postupem času došlo k osamostatnění tohoto oboru pod názvem jazyková expertiza v oblasti psaného a později i mluveného projevu.
Kriminalistický ústav v Praze se jazykovou expertizou zabývá a v případě potřeby je využívána i při praktickém řešení trestních věcí (určení sporného autorství, anonymní a výhružné dopisy apod.).
Pro zodpovědné hlubší posouzení jediná prezentace nestačí a textem je nutno se podrobně a opakovaně zabývat.
Musilová (1994) je toho názoru, že dobře provedený rozbor textu může vypovědět o pisateli víc než rozbor grafologický, který může být ztížen např. tím, že daný text není psán kurzívním písmem.
Pro lepší názornost uvádím velmi zjednodušený krátký příklad (vytrženo ze širšího kontextu):
Byl jsem velmi nervozní! Velice mi to mrzí a velmi svého činu lituji!!!
Interpretace: Muž, stáří kolem 55 let (podle stavu pravopisu: nervózní píše s krátkým o, ale se z, tj. v době jeho školní docházky došlo asi k reformě pravopisu 1957), pravděpodobně méně kvalifikované povolání, kde málo čte (jinak by psal nervózní podle současné normy), pravděpodobně z Prahy nebo okolí nebo tam déle pobýval nebo má/měla nějaká osoba z Prahy na něj vliv (velice mi to mrzí), výrazná gestikulace, možný sklon k jednání v afektu (!!!), možný sklon k patosu (volba spisovných tvarů velice, velmi lituji), možná byla tato formulace doporučena (podřídí se autoritám, nechá se ovlivnit).
Samozřejmě je nutno vzít v úvahu, že se posuzovatel může zmýlit. „Interpretace znamená zachycení smyslu textu výkladem s porozuměním: přitom je nevyhnutelné, že perspektiva čtenáře spolupůsobí při výkladu. Je tedy třeba se snažit o co největší pochopení perspektivy autora.“ (Kelle, 1998)
Pravidlem pro analýzu a interpretaci textu je, že z textu smí být vyčteno a interpretováno pouze to, co text - přímo nebo nepřímo - obsahuje. Každá výpověď a interpretace musí být doložena textem. (Kelle, 1998)
Obviněný často apeluje na city soudu: Neúmyslně a nešťastnou náhodou jsem zabil... Vím, že musím být za to potrestán. I když žádný trest mi... nevrátí, kterého jsem měl velmi rád a viděl jeho budoucnost.
Často je poukazováno na jiné, nevinné osoby s cílem apelovat na city: Předem vám děkuji i za svého otce, kterému se přitížilo. Bůh vám vaši dobrotu v dobré obrátí.
Apelační texty jsou i výhružné a vyděračské dopisy a telefonáty. Zde se autor textu snaží přimět adresáta, aby jednal určitým způsobem nebo aby se nějakého jednání zdržel. Otázkou rozboru anonymních dopisů se podrobně zabývá Musilová (1995): prezentuje typologii anonymních dopisů a jejich pisatelů a nabízí i praktické rady jak se zachovat v případě obdržení anonymního dopisu.
Uvádím příklad apelativního textu s nápadným grafickým zdůrazněním a interpunkcí (včetně chyb v originálu, které mají také velkou vypovídací hodnotu):
Tak jsem jí nemohl navádět ani nijak ovlivňovat to snad každý člověk POCHOPÍ!!! Měl jsem v tom hrozný zmatek!!!
Jiný příklad, který ukazuje přesouvání činitele děje: oslavovalo se... hranol se našel u branky... pan vyšetřovatel našel dvě láhve od piva... sama říkala, že... později se zjistilo, že telefon byl porouchaný...
Příklad ústní výpovědi: Myslel jsem, že je můj kamarád, ale to on mi zatím půjčil to nářadí...
Forenzní lingvistika těsně souvisí s psycholignvistikou, sociologií, teorií komunikace, psychologií, pragmalingvistikou, strategií jednání a dalšími disciplínami. Expert z oboru forenzní lingvistiky by měl být vybaven perfektní praktickou i teoretickou znalostí jazyka, citem pro jazyk a jeho roviny. Měl by znát pravidla komunikace a vyjednávání a umět přiřazovat typy jazykového vyjadřování k příslušným situacím. Měl by mít základní znalosti psychologie a psychopatologie a rovněž základní znalosti práva. Je nutno dodat, že těžiště forenzní analýzy textu je i pro osoby, které perfektně ovládají cizí jazyk, především v mateřštině, ale nelze vyloučit ani posouzení cizojazyčných textů.
Pro kriminalistickou praxi znamená tento expertizní obor pomoc při vyšetřování trestných činů a při pátrání po pachateli tam, kde jsou k dispozici písemné nebo zvukové podklady. Vedle psychologického a grafologického vyšetření lze forenzní lingvistiky využít jako významného pomocného prostředku při vytváření profilu pachatele.
Předmětem forenzní lingvistiky je především jazyková analýza a interpretace psaných nebo mluvených textů. Na základě jazykové analýzy je často možné určit některé znaky autora textu (stáří, vzdělání, původ, sociální postavení, temperament, fyzický nebo psychický handicap apod.). Z bezděčných a neúmyslných formulací tvůrce textu je často možné odvodit závažné skutečnosti. Kromě toho slouží jazyková analýza textů jako jeden z prostředků při typování profilu podezřelého nebo pachatele trestného činu. Z toho důvodu je vhodné použít metod forenzní lingvistiky především tam, kde probíhá pátrání po pachateli a kde jsou k dispozici písemné nebo zvukové podklady (např. anonymní dopisy, záznamy telefonních hovorů). Metod forenzní lingvistiky je možno použít paralelně s psychologickým nebo grafologickým rozborem a získat tak další informace potřebné pro pátrání.
Forensic linguistics involves mainly linguistic analysis and interpretation of written or spoken texts. On the basis of such an analysis, it is often possible to specify certain characteristics of the author (age, education, social background and status, temperament, a physical or mental handicap, etc.). From unaware and unintentional formulations of the author of the text one can often deduce important facts. Besides, linguistic analysis serves as one of the means of estimating the background of a suspect or an offender. For that reason, the methods of forensic linguistics are especially suitable in case of an investigation, where materials in writing or on audio-recordings are available (such as anonymous letters or taped phone-calls). The methods of forensic linguistics can be used alongside a psychological or graphological analysis, and thus it is possible to obtain further information necessary for an investigation.
Der Gegenstand der forensischen Linguistik ist vor allem die sprachliche Analyse und Interpretation geschriebener oder gesprochener Texte. Aufgrund einer linguistischen Untersuchung ist es vielfach möglich, auf einige Kennzeichen des Textverfassers hinzuweisen (Alter, Ausbildung, Herkunft, soziale Stellung, Temperament, physische oder psychische Behinderungen u. a.). Aus unbewußten, nichtbeabsichtigten Formulierungen des Textverfassers können oft wichtige Tatsachen bestimmt werden. Außerdem dient die sprachliche Textanalyse der Präzisierung des Täterprofils bei Verdächtigen. Aus diesem Grund sind die Methoden der forensischen Linguistik vor allem dort einzusetzen, wo nach dem Täter gefahndet wird und wo schriftliche oder Tonunterlagen vorliegen (z. B. anonyme Briefe, Telefongespräche). Diese Methode kann auch parallel zur psychologischen und graphologischen Untersuchung eingesetzt werden, um zusätzliche Informationen zu erwerben.