Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIV 2/2001 |
V předchozích letech byl vypracován projekt vědeckovýzkumného úkolu Absolventi Policejní akademie ČR v praxi. Projekt je členěn do tří etap. O výsledcích výzkumu v 1. etapě (osloveni byli absolventi, kteří ukončili svá studia ve školním roce 1996/97), byli čtenáři tohoto časopisu informováni v předchozím ročníku (2000, 2, s. 149 - 163).
Tento článek podává základní informace o organizaci a výsledcích výzkumu ve 2. etapě. Předmětem výzkumu v této etapě (leden - srpen 2000) byli absolventi PA ČR, kteří ukončili svá studia ve školním roce 1997/98. Dotazníkem DA-IS-P-4 bylo osloveno 25 absolventů interního (prezenčního) studia policistů. Návratnost byla poměrně nízká, a to 28,0 %. Proti předchozím letům byla naopak větší návratnost absolventů civilního směru. Dotazníkem DA-IS-C-4 jich bylo osloveno 65 a návratnost byla 44,6 %.
Ve školním roce 1997/98 úspěšně zakončili svá studia dálkovou (kombinovanou) formou absolventi prvního běhu oboru vyšetřování. Dotazníkem DA-DS-V-1 jich bylo osloveno 110. Návratnost byla 46,3 %.
Tak jako v předchozí etapě byla snaha oslovit i přímé nadřízené absolventů, kteří jsou ve služebním poměru u PČR. Oproti předchozím letům se situace zkomplikovala tím, že v databázi jsou jen adresy trvalého bydliště absolventů, nikoliv jejich pracoviště. Korespondenční kontakt s přímými nadřízenými byl proto realizován přes absolventy samotné. V případě přímých nadřízených absolventů dálkové formy studia oboru vyšetřování bylo dotazníkem DPNA-DS-2 osloveno 40 respondentů (tj. cca 36,3 % z celkového počtu). Z přímých nadřízených absolventů policistů prezenčního studia byli osloveni jen 4 přímí nadřízení (cca 8 % z uvažovaného počtu), a proto nebyla tato skupina respondentů do výzkumu zařazena.
Za aktivní účasti některých členů výzkumného týmu (dr. Konráda, dr. Součka a dr. Hájka) bylo uskutečněno 35 individuálních a skupinových rozhovorů s absolventy. Rozhovory s absolventy prezenčního studia civilního směru umožnily získat informace o působení téměř devadesáti procent (89,8 %) z nich.
Z údajů v tabulce č. 1 je zřejmé, že nejen podle výpovědi absolventů, ale i jejich nadřízených je převážná většina z nich k výkonu zastávaných funkcí připravena celkově dobře až velmi dobře. Pozoruhodná je v tomto směru výrazná shoda mezi sebehodnocením absolventů oboru vyšetřování (V) a hodnocením jejich přímých nadřízených.
S výjimkou absolventů interního studia policejního směru velká většina přiznává, že na celkově dobré či velmi dobré připravenosti pro praxi se značnou měrou podílelo především studium na PA ČR. Hodnocení absolventů dálkového studia vyznívá proti očekávání optimističtěji než hodnocení prezenční formy studia.
|
|
Žádná škola nepřipraví své absolventy beze zbytku. Výrazně větším dílem přispívá především k teoretické výbavě svých absolventů. Potvrzuje to i tento výzkum. Z údajů v tabulce č. 3 vyplývá, že velká většina absolventů hodnotí svoji připravenost po teoretické stránce převážně jako dobrou nebo dokonce velmi dobrou. Totéž si o svých podřízených myslí i představení absolventů oboru vyšetřování.
|
I když celková úroveň připravenosti absolventů k výkonu zastávaných funkcí je hodnocena velmi vysoko (tabulka č. 1), hodnocení praktické stránky jejich připravenosti je o poznání nižší. Přesně polovina absolventů civilního směru hodnotí praktickou stránku své připravenosti k výkonu funkcí, které zastávají, jako slabou nebo dokonce velmi slabou. Toto hodnocení určitě souvisí s tím, že většina (s výjimkou těch, co jsou na Úřadu vyšetřování ČR) zastávají základní funkce předurčené pro absolventy středních policejních škol. Policejní akademie objektivně - v daném režimu studia - je po praktické stránce k výkonu těchto funkcí dobře připravit ani nemohla.
|
Zejména položka diagnostikující hodnocení úspěšnosti při výkonu zastávané funkce napovídá, jak si vedou absolventi PA ČR v praxi a jaké nalézají uplatnění. Většina absolventů je toho názoru, že při výkonu zastávaných funkcí si vedou úspěšně (SH - sebehodnocení). Přitom většina z nich si myslí, že takto je hodnotí i jejich přímí nadřízení (PHP - pravděpodobné hodnocení představeným). V případě absolventů oboru vyšetřování hodnocení jejich představených vyznívá dokonce příznivěji, a to výrazně, než vlastní sebehodnocení (SH).
|
Podle očekávání absolvování bakalářského studijního programu na PA ČR se dost výrazně promítlo do kariérního postupu absolventů policistů studujících interní (prezenční) formou. Více než dvě třetiny z nich (71,4 %) postoupily ve funkcích. Absolventi dálkové (kombinované) formy studia - oboru vyšetřování, si vesměs doplňovali kvalifikační požadavky, a jak odkryly rozhovory s nimi, získané absolutorium mělo podstatný vliv zejména na zlepšení platových podmínek. Přitom jejich hodnocení vyznívá překvapivě pozitivněji než hodnocení jejich nadřízených.
|
Absolventi interního (prezenčního) studia civilního směru hledali a nalézali uplatnění nejen v rámci resortu MV ČR. Podle údajů získaných zejména během individuálních a skupinových rozhovorů, jejich směřování po ukončení studia bylo následující:
V dotazníku adresovaném této skupině respondentů byla otázka, zda cítili pomoc školy při hledání zaměstnání. Stejně jako v předchozí etapě, mírná většina (53,8 %) se domnívá, že škola jim při hledání zaměstnání pomohla. Převládá i spokojenost v zaměstnání (většinou v rámci resortu MV ČR).
V rozhovorech i v dotaznících se absolventi civilního směru vyjadřovali i k otázce „co by pomohlo a prospělo k plynulejšímu přechodu ze studia do praktického zaměstnání?“. Zde jsou některé náměty či doporučení: „Nabídky MV a bezpečnostních agentur“, „větší informovanost policejní veřejnosti o škole“, „využití slovenského modelu policejního čekatele“, „inzerce volných míst v rámci resortu“, „možnost bližšího kontaktu s potenciálním zaměstnavatelem (praxe, stáže)“ apod. Některé kroky v tomto směru může učinit škola (stáže, poradenské služby), ale rozhodující slovo by mělo zaznít ze strany funkcionářů odpovědných za úroveň a kvalitu personální práce v rámci resortu.
|
V samostatné části dotazníku a v rozhovorech byla věnována zvýšená pozornost právě této specifické skupině absolventů. Potvrdilo se, že nalézt uplatnění v rámci resortu Ministerstva vnitra bude, a to hlavně pro absolventky, stále obtížnější. Jedna z nich to v dotazníku vyjádřila slovy: „Měla jsem obrovské problémy. Nikde neměli zájem, a to především kvůli tomu, že jsem žena. Proto jsem byla tři čtvrtě roku nezaměstnaná.“ Přes veškeré nesnáze se tato absolventka nedala odradit a podařilo se jí k policii nastoupit. Jiná kolegyně už takové štěstí neměla, i když u zahraniční bezpečnostní agentury, kde získala zaměstnání, si vede velmi dobře (po necelém roce jí byla svěřena řídící funkce). Tato absolventka napsala: „Mám výborné zaměstnání, ale přesto mě mrzí, že PA ČR (kterou jsem absolvovala s vyznamenáním) mi nepomohla k získání zaměstnání u PČR.“ Na její žádost o přijetí do služebního poměru k PČR jí (po třech měsících) odpověděl vedoucí oddělení personální práce, že v rámci celé jejich správy není pro ni vhodné zařazení (Správa ZČk PČR). Že problémy s uplatněním v rámci resortu nemají jen dívky, svědčí slova jednoho z absolventů: „Z důvodu stop stavu u PČR jsem byl nucen hledat jiné zaměstnání a téměř půl roku pracovat mimo obor.“ Nakonec se mu podařilo nastoupit jako asistent vyšetřovatele na Úřadu vyšetřování.
U některých složek PČR (naštěstí ne u většiny) vysokoškolské resortní vzdělání, a to nejen u dívek, jako by bylo nějakou přítěží nebo dokonce překážkou. Jsou však i oblasti, kde naopak při přijímacích řízeních do služebního poměru k PČR hodnotí získané vysokoškolské resortní vzdělání jako přednost. Z výzkumu vyplynulo, že tomu tak je například v působnosti Městského ředitelství v Brně, v rámci Správy SMk a Správy SevČk. Zejména počínání Správy Severočeského kraje je svým způsobem příkladem promyšleného personálního přístupu, hodného následování. „Nezacpávají s absolventy PA ČR díry“, nenechávají je nepřiměřeně dlouhou dobu „šlapat chodník“, ale dávají jim jasné perspektivy a cíleně řídí proces získávání praktických zkušeností z různých oblastí policejní práce. Lze si jen přát, abychom se obdobného přístupu dočkali i u ostatních složek a útvarů PČR.
Je sice potěšující, že absolventi PA ČR civilního směru dělají dobré jméno škole i mimo resort. Je však přitom škoda, že jejich vzdělání nedokážeme plně využít v rámci resortu MV ČR. Vzdělaných a policejní službou dlouhodobě a přitom silně motivovaných mladých policistů a policistek nebude nikdy nadbytek. Malá nebo téměř žádná zkušenost z policejní praxe by neměla být důvodem, proč k této skupině absolventů je poměrně často přistupováno s nedůvěrou a pochybnostmi. Výzkumy jednoznačně ukazují, že právě tito absolventi si vedou v praxi velmi dobře, a to i v praxi policejní.
Na dotváření jak odborného, tak i morálního profilu absolventů má značný vliv okolnost, do jakého prostředí se dostanou, v jakých pracovních podmínkách zúročují to, co jim dala škola.
První z otázek zkoumala charakter pracovního prostředí z hlediska vztahů mezi lidmi. Podle údajů v tabulce č. 8 jsou při hodnocení tohoto sociálně psychického jevu patrné velké rozpaky, a to hlavně ze strany absolventů denního studia. Absolventi policisté si dokonce ve velké míře myslí (42,9 %), že pracují v prostředí, kde mezilidské vztahy jsou méně srdečné a přátelské, nebo i konfliktní.
I v případě otázky podnětnosti prostředí (tabulka č. 9) byli absolventi denního studia - policisté nejskeptičtější. Je pozitivním zjištěním, že nejmladší absolventi (civilního směru) mají ve velké většině (65,2 %) pocit, že prostředí jejich pracoviště je podnětné, že se mají možnost dále od někoho učit. Jak je patrno z tabulky, přímí nadřízení jsou v této otázce podstatně optimističtější než jejich podřízení.
|
|
Druhá, neméně významná část výzkumu se soustředila na otázky související s obsahovou a procesuální stránkou výuky. Za nosnou položku, nejvíce se přimykající k obsahové stránce výuky, považujeme tu, v rámci které se absolventi na desetistupňové škále vyjadřují k jednotlivým vyučovacím předmětům.
K hodnocení předmětů přistoupili ve dvou polohách. V první poloze přiznávají index tomu či onomu předmětu z hlediska jeho zajímavosti, tak jak jej vnímali a cítili v průběhu studia. Ve druhé poloze hodnotí absolventi daný předmět pod zorným úhlem zkušenosti z praxe, a to s přihlédnutím k možnosti uplatnění a praktického využití poznatků získaných studiem daného předmětu.
Opakovaně, a v souladu s očekáváním, bylo i v tomto výzkumu vyšší hodnocení předmětů v první poloze, tedy z hlediska toho, jak jejich výuku vnímali absolventi během studia. V této poloze vysokým indexem (8,0 a výše) hodnotili interně studující policisté jen jeden předmět (Kriminalistiku), studenti civilního směru 6 předmětů (Kriminalistiku, Trestní právo hmotné, Trestní právo procesní, Soudní psychologii, Psychologii a Soudní psychiatrii). Absolventi dálkově studující obor vyšetřování do pásma nadprůměru zařadili rovněž 6 předmětů (kromě výše uvedených Občanské právo místo Soudní psychologie).
Do pásma podprůměru (5,0 a níže) zařadili interně studující policisté v této poloze 3 předměty (Základy filozofie a profesní etiky, Ekonomii a Policejní etiku) a interně studující civilisté 2 předměty (Daňové a devizové právo a Základy filozofie a profesní etiky). Absolventi oboru vyšetřování hodnotili v tomto pásmu jen jeden předmět (Sociální ochranu).
Pod zorným úhlem praxe, tedy ve druhé poloze, byla, stejně jako v předchozích etapách výzkumu, nižší indexace. Ve vyšším pásmu (8,0 a výše) uvádějí absolventi celkem 4 předměty (Trestní právo hmotné, Trestní právo procesní, Kriminalistiku a Psychologii). Nižší indexace (5,0 a níže) byla (pod zorným úhlem praxe) přisouzena 11 předmětům. Kromě těch, co byly takto hodnoceny v první poloze, se navíc objevují Sociologie, Kriminologie, Politologie a Pracovní právo.
V těch případech, kdy absolventi hodnotili vyučovací předmět velmi kriticky, byli požádáni, aby se snažili stručně zdůvodnit, proč (ukázat na důvody, na příčiny). Zde jsou některé názory absolventů prezenční formy studia: „dodnes jsem nepochopila, co chtěla autorka svými přednáškami říci“, „malý důraz na celkovou kondici“, „je jen jedna pravda, a to pravda učitele“, „nezáživné, zbytečně roztažené do tří semestrů“, „nesrozumitelné, v praxi nevyužitelné“, „nudná výuka“, „dusná a stresová atmosféra při výuce“, „samé grafy a nic neříkající tabulky“, „mentorský a povýšenecký přístup vyučujících“, „velmi teoreticky pojatý předmět“ atd. U absolventů oboru vyšetřování se k této dílčí otázce objevily tyto názory: „nezáživný, teoretický, pro praxi nevyužitelný předmět“, „v práci nepotřebuji, vždy je tlumočník“, „chaotické přednášky a téměř nulový přínos pro praxi“, „věda pro vědu, v praxi k ničemu“, „předmět nebylo z čeho studovat“, „výuka dobrá, avšak v praxi nemá větší využití“, „předmět využiji po případném odchodu ze služeb policie - vybavení výpočetní technikou na pracovišti je zcela primitivní“.
S těmito, ale i dalšími cíleně adresovanými připomínkami a názory byli diferencovaně seznámeni vedoucí příslušných kateder, popřípadě konkrétní učitelé.
Procesuální stránku vzdělávacího procesu ovlivňují především učitelé. Proto byly další položky zaměřeny na otázku úlohy učitele při výuce. S názorem, že „na PA ČR působí převážně učitelé vysoce vzdělaní ve svém oboru, vyznačující se pedagogickou schopností oslovit a motivovat studenty k intenzivnímu studiu“, vyslovila souhlas, jak napovídají údaje v tabulce č. 10, převážná většina absolventů.
|
Značná část absolventů (48,6 % civilního směru, 42,8 % policistů a 16,7 % absolventů dálkového studia) sice vyslovila souhlas, ale s malými či většími výhradami.
Absolventi civilního směru se vyjádřili například takto: „jako všude, byli na PA ČR učitelé dobří, odborníci s dobrým přístupem ke studentům, ale i tací, jejichž přístup ke studentům byl horší“, „o vzdělání vyučujících nepochybuji, ale pedagogické schopnosti některých z nich jsou takřka nulové“, „například o kvalitách (i třeba přístupu ke studentům, vstřícnost apod.) by se dalo u katedry... diskutovat, mám na mysli aroganci, neochotu vyhovět a až nesmyslné bazírování na memorování“, „na některých katedrách působí skriptaři, na jiných foliovníci“, „někteří pedagogové zapomínají na praxi“ atd.
Absolventi oboru vyšetřování své výhrady vyjádřili následovně: „velké rozdíly v úrovni, zejména pedagogické“, „jak který, problém vidím spíše v potřebě pedagoga dát si práci s oslovením studenta“, „ne všichni učitelé dokáží předat své znalosti a tyto aplikovat na praktických příkladech“, „někteří z nich nemají pedagogické schopnosti, a také existují velké rozdíly mezi jednotlivci“, „někteří učitelé na přednášce pouze předčítají skripta“ atd.
Nesouhlas s názorem, že „na PA ČR působí převážně učitelé vysoce vzdělaní“, glosovala jedna z absolventek civilního směru (celkem byly dvě záporné odpovědi) slovy: „Výše uvedení profesoři zde byli v menšině“. Jeden ze dvou absolventů oboru vyšetřování (s akademickým titulem Ing.) nesouhlasil proto, „že pedagogickou schopností byl nadán málokterý z nich“. Tato velmi kritická, a soudě podle vyjádření ostatních neoprávněně paušalizující slova, nelze přejít mávnutím ruky. V těch případech, a vedoucí kateder na ně byli upozorněni jmenovitě, kdy se ke konkrétním učitelům objevují vážné výhrady opakovaně, by nebylo příliš správné čekat, až sami zmoudří. K objektivizaci pohledu na kvality jednotlivých učitelů by jistě prospěly jak četnější hospitace, a to nejen ze strany vedení kateder, tak zejména neodkladné zahájení procesu vnitřní evaluace.
Další z položek dotazníku se týkala otázky, nakolik učitelé, v rámci dialogických (praktických) forem výuky, využívají aktivizačních metod. Statisticky zpracované údaje v tabulce č. 11 napovídají, že tento didaktický problém patří mezi slabá místa v práci mnoha, a možná i většiny učitelů na PA ČR. V této souvislosti vyvstává i problém týkající se otázky vedení dialogu se studenty. Ti, kteří se u této položky vyjádřili negativně, postrádají právě možnost diskuse. V jiných souvislostech silně a přitom opakovaně kritizují omezování práva na vlastní názor (je to paradoxně v předmětu, u kterého by to mělo být úplnou samozřejmostí). Srovnání s údaji získanými výzkumy v předchozích letech ukazuje, že se jedná o problém mající delší trvání.
|
Absolventi měli možnost se volnou formou vyjádřit k celkovému režimu života a studia na PA ČR, tedy k organizaci a uspořádání podmínek, za kterých na škole studovali. K tomuto problému se někteří vyjadřovali i v průběhu rozhovoru. Obdobně jako v předchozích etapách výzkumu převládly názory a postoje vyjadřující spokojenost a uznání. Zazněla anebo byla napsána například tato slova: „celkový režim studia a života na PA ČR hodnotím velice kladně, výborné sportovní zázemí a vhodné složení předmětů“ (IS-P), „léta na PA ČR považuji za nejlepší období mého života“ (IS-C), „jsem ráda, že jsem zde studovala“ (IS-C), „zázemí na PA ČR je nadstandardní“ (IS-C), „jsem jedním ze studentů, kteří upřednostnili PA ČR před ostatními VŠ, a nejsem zklamaná“ (IS-C), „režim vyhovující, dodnes využívám možnosti konzultací a přístupu k informacím na PA ČR“ (DS-V), „úroveň přednášek byla dobrá až výborná, oceňuji prostředí a možnost sportovního vyžití“ (DS-V), „PA ČR je špičkové pracoviště pro vzdělávání policistů“ (DS-V) atd.
Slova uznání vždy potěší a také povzbudí. Pro další zkvalitňování a zlepšování podmínek studia na PA ČR však mají stejný význam, někdy možná i větší, slova ukazující na nedostatky nebo doporučující určité změny. Tak například jedna z absolventek civilního směru požaduje „větší možnost samostatné práce, více komunikace s učiteli a také větší možnost vyjadřovat svůj názor“. Absolventce interního studia policejního směru se nelíbil „přístup personálu kolejí a oddělené koleje“. Nejvíce námětů a kritických připomínek zaznělo z úst absolventů oboru vyšetřování, a to zjevně především z důvodu zkráceného studijního programu. Zde jsou některé z nich: „počátek studia v našem tříletém cyklu byl šokový, a to zejména pro ty, kteří na vysokoškolský způsob výuky narazili poprvé“, „neúměrně vysoký objem učiva a zkoušek“, „při současných pracovních nárocích značně zatěžující“, „měl jsem pocit, že se na nás zkoušelo, co všechno jsme schopni vydržet“. Tato skupina respondentů předložila také řadu doporučujících námětů. Například „změnit systém výuky správního práva pro potřeby praktického využití vyšetřovatele“, „více prohloubit trestní právo, kriminalistiku a psychologii se zaměřením na specifika v práci vyšetřovatele“, „je třeba významně rozšířit výuku do oblasti boje s hospodářskou a finanční kriminalitou“, „postrádám základy účetnictví“ atd.
Stejně jako v předchozích etapách výzkumu tato skupina respondentů studující při zaměstnání postrádala více praktických cvičení a seminářů, a to hlavně z předmětů, které je odborně profilují. V rozhovorech s těmito absolventy se objevily návrhy, aby byly vytvořeny specializace jako například „Hospodářská kriminalita“, „Organizovaný zločin“, „Drogová kriminalita mládeže“ apod. Byla vyřčena mnohá doporučení ke konkrétním předmětům (např. v Trestním právu větší pozornost otázkám dokazování a vyšetřování, v Obchodním právu větší pozornost zákonům o konkurzu a vyrovnání atd.). O těchto i dalších námětech byli podrobněji informováni příslušní vedoucí kateder.
Absolventi i jejich přímí nadřízení byli v závěrečné části dotazníku požádáni o zaujetí celkového postoje k výuce na PA ČR. Výuku na Policejní akademii, a to i s ohledem na potřeby praxe, hodnotí převážná většina absolventů i jejich představených jako dobrou, vyžadující si případně jen dílčí změny. Tyto změny by se měly týkat rozšíření výuky o magisterský studijní program. Absolventi oboru vyšetřování kromě toho žádají úpravu studijního programu tak, aby nebyl tak nahuštěn (jednalo se o tříletý studijní program) a aby zároveň větší pozornost byla věnována aktuálním otázkám hospodářské, finanční a obchodní kriminality. Tabulka č. 12 umožňuje srovnání s údaji získanými v předchozích letech.
Stejně jak v předchozích etapách většina absolventů, a v případě absolventů dálkové formy studia převážná většina (84,9 %), projevila zájem o případné studium magisterského studijního programu.
Absolventi měli možnost komentáře ke každé z položek dotazníku. Přesto mnozí k volnému vyjádření využili především poslední položky, která je k tomu i vyzývala. Volnou formou vyjádřené názory v dotaznících silně korespondovaly s názory a postoji vyslovenými během individuálních a skupinových rozhovorů.
Ani v jednom případě se neprojevil záporný postoj k výzkumu samotnému, naopak jak v dotaznících, tak v rozhovorech byl oceněn jak zájem školy o uplatnění jejích absolventů, tak i snaha o vytvoření zpětné vazby s praxí. Jedna z absolventek civilního směru k tomu napsala: „Tento dotazník mě mile překvapil, myslím si, že takováto zpětná vazba měla být učiněna již dávno během studia.“ Opakovaně byl projeven zájem o seznámení se s výsledky výzkumu.
|
|
Absolventi prezenčního studia policisté si stýskali na malou prestiž Policejní akademie v očích jejich nadřízených (paradoxně i v rámci resortu je název školy často spojován s obsahem přípravy na školách stejného názvu v zahraničí, jak to sugestivně prezentuje zejména televize) a na nedocenění získaného vzdělání. Jednu z absolventek neshody s představenými vedly až k rozvázání pracovního poměru. Napsala: „Ignorování ze strany mých nadřízených bylo hlavním důvodem mého odchodu od policie.“
Absolventi civilního směru se zase svěřovali zejména s problémy, které je doprovázely po odchodu ze školy. Měli tu smůlu, že právě v daném roce byl z finančních důvodů vyhlášen v rámci celého resortu tzv. „stop stav“ na přijímání nových pracovníků. Proto zejména dívky, které tento čas nemohly překlenout vojenskou službou, se dostávaly, jak na jiném místě již bylo zmíněno, do komplikovaných situací.
Mnohým z těch, co nastoupili do služebního poměru k policii (neplatí to o úřadech vyšetřování), ani tak nevadí, že jsou na základních, tedy praporčických funkcích, jako to, že s nimi nikdo nediskutoval další perspektivy. Uvítali možnost absolvovat ZOP v rámci speciálního třítýdenního kurzu na SPŠ MV v Praze-Hrdlořezích. Za přínos považovali zejména dopravní tematiku, bližší seznámení se zákonem o policii a řešení modelových situací v rámci pořádkové služby.
Dost stesků ze strany absolventů, tedy mužů, bylo na peripetie s personalisty při řešení problému základní vojenské služby. Opakovaně se někteří personalisté dopouštějí té chyby, že při zahájení přijímacího řízení to neoznámí příslušné vojenské územní správě, aby mohla řešit tzv. „blokaci“ tabulky pro náhradní službu. Na některých personálních útvarech se odmítali s absolventy vůbec bavit a doporučili jim ozvat se až po vojně.
Na školu obecně tato skupina absolventů vzpomíná převážně v dobrém. Pokud jsou kritičtí, tak velmi adresně a konkrétně. Rozhovory a besedy s absolventy, kteří pokračují dále ve studiu, byly zajímavé hlavně tím, že byla snaha srovnávat. Až na některé maličkosti tato srovnání opakovaně vyznívala ve prospěch PA ČR. Jeden z absolventů studující souběžně dvě vysoké školy (PrF a PedF) to vyjádřil slovy: „Policejní akademie mi dala dost a rád na ni vzpomínám. Ve srovnání s jinými školami musím ocenit vnitřní řád (neodpadávají přednášky, semináře)“.
Absolventi kombinované formy studia oboru vyšetřování byli velmi sdílní a otevření, přitom však méně kritičtí jak jejich mladší kolegové. I jim však vadili učitelé, kteří se „snažili dokázat, že nic neumíme“. Na jedné straně vyslovovali nespokojenost s nahuštěným studijním programem, na straně druhé však předkládali další návrhy a doporučení k možnému rozšíření obsahu výuky. Na řadu námětů bylo, pokud to bylo možné, reagováno s předstihem, a to při úpravách studijního programu. Již pro další nástupní ročník byl program rozšířen ze tří na čtyři roky. Další nové náměty budou konzultovány s vedoucími příslušných kateder.
U tohoto dá se říci „pilotního“ ročníku byla velká „úmrtnost“ (cca 40 %). Zejména individuální rozhovory ukázaly, že příčiny nesouvisely jen s mimořádnou náročností studia. Zdá se, že v řídících funkcích na některých úřadech vyšetřování, zejména na úrovni okresů, jsou jedinci, kteří vzdělávání považují výhradně za soukromou záležitost podřízených. Někteří z nich studující „povzbuzovali“ tím, že jim krátili osobní ohodnocení - to proto, že objektivně stihli vyřídit méně kauz než jejich kolegové. V mnoha případech ještě jeden a půl roku po ukončení studia výše uvedená restrikce přetrvávala (to většinou zase proto, že se prostě nedostávalo peněz).
Druhá etapa výzkumu byla v mnohém specifická. Předně v tom, že záměrně nebyli do výzkumu zahrnuti absolventi oboru bezpečnostních služeb, kteří studovali kombinovanou formou. Naopak, poprvé se empirickému zkoumání podrobili absolventi oboru vyšetřování. A jistou zvláštností také bylo, že se nepodařilo oslovit větší procento absolventů prezenčního studia - policistů.
Přesto, že získané údaje budou podrobeny analyticko-syntetickému hodnocení až v návaznosti na výsledky výzkumu v závěrečné etapě (pravděpodobně v pořadí třetí), bylo vedení školy doporučeno na některé podněty a připomínky reagovat bezprostředně. Jedná se zejména o tyto dílčí problémy:
Článek podává základní informaci o výsledcích výzkumu absolventů PA ČR, kteří ukončili svá studia ve školním roce 1997/98. Stejně jako v předchozích etapách, hlavní pozornost je věnována dvěma dílčím problémům. První se týká uplatnění absolventů v praxi a druhý pak otázky jejich zpětného pohledu na studium bakalářského studijního programu na PA ČR.
The article presents basic information about the results of a research about graduates of the Police Academy of the Czech Republic, who terminated their studies in the academic year of 1997/98. Same as in previous periods, the main attention is dedicated to two particular areas. The first concerns finding a place for them in practice, while the second is a retrospective look at the bachelor level of studies at the Police Academy of the CR.
Der Artikel erbringt eine Grundinformation über die Untersuchungsergebnisse der Absolventen der Polizeiakademie der Tschechischen Republik, die ihre Studien im Schuljahr 1997/98 beendet haben. Die Hauptaufmerksamkeit, wie in den vorherigen Etapen, ist zwei Teilproblemen gewidmet. Der erste betrifft die Durchsetzung der Absolventen in Praxis, der zweite dann die Fragen ihrer Rückauffassung des Studiums des Bakkalaureusprogrammes an der Polizeiakademie der Tschechischen Republik.