Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIV 2/2001
DISKUSE

Existují principiálně nové možnosti identifikace osob, věcí, případně i zvířat?

Ing. JAROSLAV SUCHÁNEK, CSc., Policejní akademie ČR, Praha

Publikovaný materiál si neklade za cíl rigorózně formulovat otázky, případně respektovat postuláty, které se mohou týkat některých klasických, „starších“ problémů kriminalistické identifikace, ale jeho cílem je poukázat na možnosti jiného, možná netradičního řešení tohoto problému. Význam publikovaného a v této publikaci použitého materiálu je proto spíše v oblasti perspektivního řešení naznačených problémů. V žádném případě se nejedná o vyčerpávající materiál a perspektivních možností identifikace různých objektů je jistě mnohem více.

V kriminalistické praktické činnosti se s větší nebo menší periodicitou objevují otázky, které si kladou za cíl řešit, případně i vyřešit problémy, jakým způsobem dále pokračovat v teoretických úvahách o kriminalistické identifikaci ve vztahu k jednotlivým objektům, kterými se zabývá, totiž k osobám, věcem, eventuálně i zvířatům.

Zřejmě jsou vyřešeny problémy naprosté většiny případů kriminalistické identifikace, které se týkají běžných kriminalistickotechnických stop tak, jak jsou tradičně v kriminalistické praktické činnosti chápány (mechanoskopické, balistické, daktyloskopické, trasologické a další stopy). V těchto oblastech sice nesporně pokračuje vývoj nových metod zkoumání a vyhodnocování kriminalistickotechnických stop, ale zmíněný vývoj má výrazně evoluční charakter. Široce byly aplikovány nejrůznější laboratorní postupy, velké uplatnění nalezla výpočetní technika. Výsledkem, který má nemalý význam pro kriminalistickou praktickou činnost, je urychlení práce (viz např. systém AFIS nebo experimentálně zaváděný TRASIS), zpřesnění výsledků zkoumání (oblast kriminalistické chemie, zkoumání léčiv a drog), zefektivnění činnosti (systémy PORIDOS nebo FACETTE) a další pozitivní změny včetně slibně se rozvíjející mezinárodní spolupráce a zavádění standardizovaných postupů, vzájemně uznávaných partnery v mezinárodních vztazích.

Od tohoto trendu se v nedávné minulosti vyčlenily dvě nové možnosti identifikace osob, a to metody využívající zkoumání biomechanického obsahu trasologických, případně i jiných stop člověka, a metody zkoumání DNA v oblasti kriminalistické biologie. V případě zkoumání DNA s cílem identifikace člověka se zjevně jedná o revoluční změnu v kriminalistickém využívání biologických stop člověka, přičemž tato metoda může být využitelná i pro identifikaci zvířat a rostlin.

Zkoumání biomechanického obsahu trasologických, případně i jiných stop vytvořených člověkem fundamentálně vychází ze starších kriminalistických poznatků o možnostech zjišťování omezených informací o osobě, která vytvořila tzv. pěšinku chůze. Aplikace poznatků biomechaniky do této oblasti však vedla k podstatnému rozšíření možností získávání kriminalisticky relevantních informací. Lze tak zjišťovat nejen tělesnou výšku osoby a její hmotnost, ale i rychlost jejího pohybu, nesení břemene a exaktně hodnotit mechanismy poškození organismu člověka, např. při poranění tupým předmětem, při různých druzích pádu nebo i při působení násilí ze strany pachatele trestného činu. Tím se příkladmo uvedené možnosti kriminalistických aplikací biomechaniky vztahují i k hraničním problémům soudního lékařství.

Zkoumání DNA, resp. jednotlivých částí této základní stavební jednotky všech živých organismů, je charakteristické velmi intenzivním rozvojem. Od více méně náhodných poznatků, které byly kriminalisticky úspěšně využity, došlo až k překotným změnám ve využívání tohoto druhu rozborů. Pro účely identifikace osob jsou využívány přesně specifikované krátké úseky molekuly DNA, které se složitými laboratorními postupy namnoží (fakticky dochází ke zmohonásobení biologického materiálu). Principiálně tak lze tímto postupem z pouhého jediného úseku molekuly DNA „namnožit“ obrovské množství přesných kopií, jejichž množství umožňuje úspěšné použití citlivých laboratorních metod pro jejich zjištění. Tím se současně identifikuje původní úsek molekuly DNA, který byl oddělen z biologické stopy. V kriminalistické praktické činnosti tak postačuje k úspěšnému zkoumání pouze jediná buňka lidského organismu. Zkoumání DNA lze úspěšně provádět z krevních materiálů, ejakulátu, vlasů, částeček pokožky, kostí a dalších materiálů.

Rychlý rozvoj metod zkoumání DNA má však i svá úskalí, protože dochází k situacím, kdy různá pracoviště využívají různé metody, jejichž výsledky nemusí být vždy vzájemně porovnatelné. Přes tyto skutečnosti lze jednoznačně konstatovat, že byl pro zkoumání DNA propracován analytický aparát, který má zásadní kriminalistický význam. V řadě případů je možná téměř individuální identifikace osob, což dosavadní kriminalistickobiologické metody až na výjimky neumožňovaly. Pro kriminalistickou praktickou činnost se tak po ekonomickém zpřístupnění metody nabízí možnost jejího využívání nejen na centrální úrovni, ale i na regionálních kriminalistických expertizních pracovištích.

Jsou tak fakticky zpřístupněny do nedávné minulosti netušené možnosti kriminalistickobiologických zkoumání. Perspektivně se předpokládá odklon od diferenciačních biologických metod (určování skupinové příslušnosti biologických stop např. podle krevních skupinových vlastností) nebo i jejich úplné zrušení v kriminalistické praktické činnosti. Mohlo by tak dojít ke zrušení v budoucnosti již nepotřebných sérologických pracovišť. Nesporně však zůstanou zachována pracoviště zabývající se např. morfologií trichologického materiálu, důkazem jednotlivých druhů biologického materiálu a antropologickým zkoumáním.

Určená skupinová příslušnost lidských biologických materiálů ve vztahu k zůstaviteli stopy, která je v současnosti velmi frekventovaná (především podle již zmíněných krevních skupinových vlastností a podle vylučovatelství), není, jak je všeobecně známo, využitelná pro účely typování osob (především pachatelů trestných činů). Její význam existuje až v případě, kdy je známa podezřelá osoba nebo podezřelé osoby a je možné mezi nimi diferencovat na základě zjištěné skupinové příslušnosti. Pokud by byly biologické stopy lidského původu analyzovány obligatorně výhradně metodou DNA, bylo by možné získané údaje uložit do databanky a následně v případě potřeby využít. Touto metodou by bylo také možné spolehlivě rozlišit biologické materiály oběti a pachatele trestného činu, což v současnosti při shodě skupinové příslušnosti obou osob není téměř možné. Biologickými materiály oběti by se následně kriminalistická praktická činnost nemusela zabývat.

Existence detailních údajů o biologických stopách získaných zkoumáním DNA a uložených v databance by umožnila například i zjištění, zda konkrétní osoba nevytvořila biologické stopy na několika místech doposud neobjasněných trestných činů, tyto trestné činy kriminalisticky vzájemně spojovat a následně prokazovat konkrétní osobě její účast na jednotlivých deliktech. Podle dostupných literárních odkazů funguje úspěšně takováto databanka například v SRN a její činnost je upravena zákonem.

Nevyřešeným legislativním problémem je doposud právní úprava tvorby a provozování databáze DNA v celostátním nebo dokonce mezinárodním měřítku. Z kriminalistického hlediska není zatím zcela jasné, které údaje (a jakými analytickými postupy získané) by měly být v databázi zachyceny. V tomto smyslu chybí již naznačená standardizace a unifikace metod zkoumání v národním a zejména v mezinárodním měřítku. Je třeba vzít v úvahu, že zkoumání DNA není prováděno pouze pro kriminalistické účely, ale ve zdravotnických zařízeních i pro účely paternitních sporů a stále častěji i pro diagnostikování a prevenci různých chorob. Proti existenci databáze DNA jsou namířeny i nekriminalistické argumenty, které obecně spočívají v obavách o zneužití této databáze například v pojišťovnictví a pracovně právních vztazích. Současnou skutečností je, že fungující databáze DNA nejsou celosvětově k disposici.

Kriminalistické aspekty začínají mít i moderní lékařské postupy, které umožňují provádění nejrůznějších lékařských zákroků, především v chirurgii, včetně chirurgie rekonstrukční. V této souvislosti se objevují i nové, dosud v úvahu nepřicházející otázky teorie kriminalistické identifikace. Jedná se například o již publikované, i když ojedinělé, případy transplantace prstů rukou nebo dokonce celých rukou, přičemž transplantát pochází od mrtvého dárce. Je zřejmé, že v takovém případě dojde zcela jistě k zásadní změně obrazců papilárních linií a případná v budoucnosti potřebná identifikace této osoby daktyloskopickými metodami nepřichází v úvahu, pokud by byly využívány daktyloskopické srovnávací materiály pořízené před chirurgickým zákrokem. Podle teorie kriminalistické identifikace by se mohlo v takovýchto případech jednat vlastně o nové, získané individuální znaky člověka (analogie např. jizev, tetováží a podobných znaků využívaných v oblasti portrétní identifikace člověka).

Složitá situace v těchto případech jistě nastává i z kriminalistickobiologického hlediska. Dochází s velkou pravděpodobností k určitým změnám ve složení (nebo k mísení?) molekul DNA příjemce a dárce a ke změnám ve výsledcích analýz DNA. To platí pochopitelně i pro případy transplantací vnitřních orgánů (ledviny, srdce, plíce, játra a další), z nichž některé jsou již prováděny poměrně běžně. Tato skutečnost bude mít jistě dopad i na připravované databáze DNA, obdobně jako na již zmíněné možné případy identifikace osob podle obrazců papilárních linií. Pokud je autorovi známo, tímto problémem se doposud z kriminalistického hlediska nikdo blíže nezabýval.

Prozatím značně nejasnou oblast tvoří z hlediska teorie kriminalistické identifikace problematika klonování živých organismů. Experimentálně se zdařilo vícekráte klonování zvířat, klonování lidí je značně kontroverzní. Dopady na zkoumání DNA prováděné pro kriminalistické účely nejsou doposud zcela zřejmé. Není jasné, zda bude možné jednoznačně rozlišit s pomocí analýzy DNA klonované jedince, nebo zda výsledky klonování povedou ke zpochybnění analýz DNA pro identifikaci biologických objektů.

K netradičním poznatkům sloužícím pro identifikaci osob přispívá i soudní lékařství. Výsledky práce soudních lékařů mohou být pro kriminalistické účely obohaceny v případech identifikace neznámých mrtvol o poznatky svědčící nejen o transplantaci jednotlivých orgánů nebo vnějších částí lidského těla, ale i o poznatky o drobných implantátech neorganického původu (např. implantované oční čočky v případech operací tzv. šedého zákalu, adaptéry implantované pod pokožku paže dialyzovaných osob, cévní náhrady z neorganických materiálů, ale i různé pomalu vstřebatelné obaly obsahující dlouhodobě působící léčiva nebo antikoncepční prostředky a další). Uvedené implantáty jsou často lokalizovány v částech lidského těla, které nejsou vždy předmětem zájmu při prováděných pitvách. Důležitá je v těchto případech i skutečnost, že uvedené implantáty, protože nemají biologický charakter, zůstávají dlouhou dobu po smrti člověka nezměněné.

Možnosti kriminalistické identifikace osob, věcí nebo zvířat souvisejí nově i s pokroky v elektronice. Jedná se hlavně o tzv. „čipování“ objektů, které má za cíl tyto objekty individualizovat. Fakticky se jedná o technicky vhodné umístění čipu do individualizovaného objektu. V případě potřeby je následně možné bezdotykově s pomocí „čtečky“ zjistit individuální kód čipu a porovnat ho s databází. Výhodou používaných čipů je skutečnost, že nepotřebují žádný zdroj energie a jejich trvanlivost je fakticky neomezená. Čipy jsou pro tyto účely vyráběny v různém tvarovém a velikostním provedení, což umožňuje jejich rozsáhlé použití pro nejrůznější účely. Z pohledu teorie kriminalistické identifikace se opět jedná o fakticky nově získaný identifikační znak. Neřešena je zatím otázka možného překódování čipu, a tím faktické změny identity čipovaného objektu.

Kriminalisticky důležitá je i případná možnost odstranění čipu z objektu a jeho umístění na jiný objekt, která by ve svých důsledcích vedla k nespolehlivosti identifikace objektu podle konkrétního kódu čipu. V úvahu by přicházela i vzájemná výměna čipů z několika objektů, a tím změna jejich identity (např. čip z umělecky cenného předmětu by byl umístěn na téměř bezcenný předmět a s umělecky cenným předmětem by bylo následně nelegálně manipulováno).

Použití čipů pro uvedené účely je v současné době poměrně rozšířené a zřejmě bude v budoucnosti stále frekventovanější. Existují již úvahy o čipování osob (malý čip je implantován pod pokožku) a v případě potřeby je kód bezdotykově sejmut. Realistické a v tuzemsku již i realizované jsou možnosti čipování psů, které je tak možné v případě potřeby snadno identifikovat například při výkonu služby městských a obecních strážníků. Široké možnosti využití čipů jsou v oblasti identifikace věcí. Zpravidla skrytě (utajeně) jsou označovány předměty historické a umělecké ceny (obrazy, plastiky a předměty mobiliáře), ale i motorová vozidla, která jsou například pronajímána formou leasingu. Konkrétní údaje jsou pochopitelně tajeny a k umístění čipů volena taková místa, která nejsou běžně zjistitelná.

V souvislosti s již uvedenými možnostmi zkoumání DNA se nabízejí možnosti individuální identifikace objektů pomocí syntetické DNA. Její vývoj umožnil současný rychlý rozvoj biochemických laboratorních postupů a molekuly syntetické DNA lze vytvořit v miliardách různých mutací. Těmito molekulami, které se fixují na vhodný nosič (např. mikroskopické částečky silikonového kaučuku) lze v podstatě označit libovolný předmět. Technologie značení vychází z charakteru označovaného objektu. Takto lze označovat i drobné, ale cenné objekty (např. jednotlivé drahé kameny), které nelze z technických důvodů označit pomocí čipů. Ověřování identity objektu se potom provádí metodami zkoumání DNA.

Značkování jednotlivých objektů čipy nebo syntetickou DNA má svá specifika a různé výhody a nevýhody. Zřejmě výraznou nevýhodou používání syntetické DNA budou vysoké nároky na její čistotu (nesmí se jednat o směs různých molekul) a zaručení této čistoty v průběhu značkování. Je třeba zajistit, aby veškeré používané nástroje byly absolutně čisté (prosté jakýchkoliv zbytků syntetické DNA) a zřejmě bude nutné zajistit bezpečné zlikvidování nepoužitých zbytků, aby jimi nebyl označen další objekt. Problém bude možná i s možnostmi otěru značkovací syntetické DNA a zachycení jednotlivých částeček na jiných objektech. Tyto otázky nejsou doposud podle dostupných informací vyřešeny pro případy rutinního využívání metody. Problémy tohoto druhu neexistují při používání čipů. Zde se ovšem může jednat o již naznačené problémy týkající se možné výměny čipů, či jejich překódování. V obou případech značkování objektů je třeba mít k dispozici kvalitní a přesné databáze, vylučující možnost identifikačních omylů.

Zajímavou možnost identifikace osob nabízí hodnocení vzhledu, struktury a barevnosti oční duhovky. V minulosti se o této možnosti uvažovalo i v oblasti portrétní identifikace, přičemž se předpokládalo, že uvedené znaky oční duhovky člověka jsou natolik rozmanité, že umožní jeho individuální identifikaci. Tehdejší snaha ovšem nemohla vést k úspěchu, protože předpokladem pro úspěšné využívání metody byl požadavek, aby identifikující osoba (svědek, poškozený) dostatečně přesně popsala vzhled oční duhovky do všech podrobností, což bylo nereálné. Současný stav výpočetní techniky však umožňuje s pomocí optoelektronických snímacích prvků sejmout dostatečně přesně obraz oční duhovky a následně ho porovnat s databází. V různých nekriminalistických aplikacích se tato metoda již v praxi využívá, především v systémech umožňujících vstup do objektů, uvažuje se o jejím využití pro identifikaci klientů v bankovnictví a pochopitelně i v kriminalistice.

Zvláštní možnost identifikace osob představuje perspektivně elektronický podpis. Jedná se o vyspělou aplikaci výpočetní techniky, která umožňuje jednoznačnou identifikaci osoby, jež se podílí na různých operacích s pomocí počítačových sítí (bankovní operace, elektronické podávání daňových přiznání, zasílání faktur, různé výkazy a další). Elektronický podpis je tvořen zpravidla dvěma částmi, a to tzv. veřejným klíčem a individuálním (utajovaným) klíčem, které ve vzájemné kombinaci osobu jednoznačně identifikují. Prozrazení individuálního klíče by ovšem vedlo k nemožnosti jednoznačné identifikace osoby. Fakticky se nejedná o identifikaci osoby podle jejího bytí, ale podle údajů, které o sobě formou elektronického podpisu sdělí. V této souvislosti byl již přijat v České republice příslušný zákon.

Uvedené možnosti individuálního označování různých objektů jsou již v řadě případů využívány v praxi. Existují již značkované, chráněné stromy, značkovaná zvířata a další. Zajímavé možnosti existují perspektivně při individualizaci palných zbraní, případně imobilizujících, nesmrtících obranných prostředků (např. taserů).

Uvedené perspektivní možnosti identifikace osob, věcí nebo i zvířat a rostlin nejsou doposud zavedeny do běžné kriminalistické praktické činnosti. V každém případě na ně musí kriminalistická teorie i praxe reagovat a brát tyto možnosti se všemi jejich aspekty v úvahu. Je zřejmé, že získané informace poslouží ke zkvalitnění objasňování, vyšetřování a případně i předcházení trestné činnosti.

Suchánek, J.
Existují principiálně nové možnosti identifikace osob, věcí, případně i zvířat?
SOUHRN

Autor poukazuje na skutečnost, že tzv. „klasické“ kriminalistickotechnické stopy jsou z hlediska jejich využití pro identifikační účely v naprosté většině případů dostatečně vyhodnocovány a pravděpodobně není až na výjimky reálný revoluční pokrok v jejich využívání. Výjimky tvoří zkoumání biomechanického obsahu některých stop vytvořených člověkem a zejména zkoumání DNA a jejích fragmentů, které je velmi perspektivní.

Existuje však řada dalších možností, které souvisejí s pokrokem vědy a techniky, které lze pro identifikační účely využít, i když na tyto skutečnosti doposud kriminalistická teorie nebo i praxe téměř nereagovala. Jedná se například o posuzování přítomnosti různých implantátů v lidském organismu při prováděných pitvách, přítomnosti elektronických prvků (především různých druhů čipů), kterými jsou označovány nejrůznější věci (umělecké předměty, exkluzivní automobily a motocykly), ale například i psi a další objekty včetně vzácných a chráněných stromů.

Suchánek, J.
Are there any principally new possibilities for an identification of persons, objects, or animals?
SUMMARY

The author points out the fact that the so-called “classic“ criminologically technical clues are in most cases made sufficient use of, as far as identification purposes are concerned. Exceptions aside, any revolutionary progress in their processing is probably not very likely. A possible exception is the examination of bio-mechanic content of some traces left by man, particularly the examination of DNA and its fragments, which has high perspectives.

A number of other options exist, too, which depend on scientific and technical progress and can be used for the purposes of identification, although criminology has not responded to them, either in its theory or practice. These are, for example, post-mortem examinations of the possible presence of implants in a human body, the presence of electronic devices (especially various types of chips) used for marking various objects (such as artistic objects, exclusive cars, motorcycles, etc.), but also dogs, or object such as rare and protected trees.

Suchánek, J.
Gibt es prinzipiell neue Möglichkeiten einer Identifizierung von Personen, Sachen, eventuell von Tieren?
ZUSAMMENFASSUNG

Der Autor verweist auf die Tatsache, dass die sogenannten „klasischen“ kriminalistischtechnischen Spuren aus dem Gesichtspunkt derer Ausnutzung für Identifizierungszwecke in der absoluten Mehrheit der Fälle genügend ausgewerten sind und wahrscheinlich bis auf Ausnahmen kein realer Revolutionsfortschritt in derer Ausnutzung ist. Die Ausnahmen bilden Forschungen des biomechanischen Inhalts irgendwelcher Menschenspuren und insbesondere Forschung der DNS und derer Fragmenten, die sehr perspektiv ist.

Es gibt aber auch eine Reihe weiterer Möglichkeiten, die mit dem Fortschritt der Wissenschaft und Technik zusammenhängen und die man für die Identifizierungszwecke verwenden kann, wenn auch die kriminalistische Theorie oder auch Praxis auf diese Tatsache bisher fast nicht reagierte. Es handelt sich zum Beispiel um Beurteilung der Anwesenheit von verschiedenen Implantaten im Menschenorganismus bei Sezieren, wenn elektronische Elemente (vor allem verschiedene Chips) anwesend sind, mit denen man verschiedenste Gegenstände (Kunstgegenstände, exklusive Autos und Motorräder) markiert, aber zum Beispiel auch Hunde und verschiedene andere Objekte, wie rare und geschützte Bäume inbegriffen.

OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |