Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIV 2/2001 |
Tato monografie doplňuje řadu publikací určených pro policii a školy obdobného zaměření, které se zabývají specifickými úkoly v oblasti ochrany a bezpečnosti. Je to rovněž publikace, která řeší stále aktuálnější problém, jakým je vyjednávání a braní rukojmí, který se začíná stále častěji objevovat na domácí i zahraniční scéně. Proto je nezbytné vědět, jak tyto situace řešit nejen z pohledu ochrany nebo prevence, ale i z pohledu obětí a osob, které jsou v pozici vyjednávačů. Komunikace a vyjednávání jsou proto v tomto případě prvořadé.
Autor monografie vychází ze znalostí sociální komunikace, kterou tvoří základní pojetí komunikačního procesu, otázky verbální a neverbální komunikace. Naslouchání, empatie, asertivita a prvky agresivity dotvářejí pojetí tohoto specifického problému.
Na tyto základní vstupy navazuje vyjednávání jako proces, který vychází z jeho strategie. Podstatou je analýza chování protivníka a hledání motivace chování. Strategie zaměřené na vyjednávání vycházejí z motivace a chování protivníka a hledají způsoby vhodné nebo adekvátní komunikace spolu s možností dosažení přiměřeného cíle současně s doporučenými taktikami vyjednávačů. Tato kapitola však předkládá i další komunikační možnosti a varianty s upozorněním na neúčinnou komunikaci, která vede k dalším neadekvátním chováním, která jsou však přirozená: odplácení, ustoupení a přerušení vztahů. Analýza těchto možných strategií, které se mohou jevit na první pohled jako vhodné, nemusí být následně optimální a autor správně upozorňuje na všechna úskalí, která se objevují v konečném efektu. Zajímavé je i v této souvislosti užití BATNY, tj. stanovení nejlepší alternativy, která připadá v úvahu v případě, pokud by v době vyjednávání nedošlo k dohodě, kterou mnozí znají spíše z pohledu obchodních strategií a jednání.1)
Taktiky protivníka jsou dalšími přínosnými kapitolami. Obsahují triky, útoky, defenzivní způsoby chování a další taktiky, které jsou užívány protivníkem k získání času.
Zcela speciálními kapitolami jsou kapitoly věnované odzbrojení protivníka, ale i dalším možným způsobům chování. Kapitoly jsou doplněny praktickými příklady situací a chování osob v jednotlivých pozicích a různých situacích. Autor analyzuje i takové situace, které jsou z hlediska obětí nejvíce traumatizující, a nabízí možnosti, jak se vyrovnat s taktikami protivníka a jak zvládnout jeho triky a útoky, jak zvládnout zvrat ve vyjednávání.
Při tomto specifickém způsobu vyjednávání dochází však i k takovým situacím, že je nutno z hlediska pozitivního výsledku vyjednávání usnadnit protivníkovi vyjádření souhlasu. I pro tyto případy najdeme v monografii řešení, stejně jako náměty odpovídajících vhodných strategií a zároveň upozornění na chyby, ke kterým může dojít při těchto manévrech. V monografii najdeme i zcela ojedinělé a neobvyklé taktiky vyžadující již velkou zkušenost a současně obezřetnost vyjednávače, jako je zapojení protivníka do řešení, pomoc protivníkovi, aby neztratil tvář, aby změnil postoj a aby dohodu považoval za vlastní výhru a triumf.
Stejně tak jako taktiky prospektivní, jsou v monografii uvedeny i taktiky nátlakové, zaměřené na ztížení protivníkovi říci ne, taktiky zaměřené na pomoc protivníkovi uvědomit si důsledky svého chování, užití BATNY, oslabení protivníka a zaměření protivníka na jeho možnosti.
Vyjednávání trvalé dohody je jednou z nejpozitivnějších perspektiv každého vyjednávání o rukojmích, které tvoří závěr k těmto alternativám a postupům spolu s náměty na ověření a vyzkoušení těchto taktik v různých praktických situacích.
Vzetí rukojmí je další specificky zaměřená kapitola postihující celou šíři situace a její účastníky: policii a její reakce na únos, typy únosců, typy situací únosu, zajetí, napadení, chování při napadení, komunikace při setkání s útočníkem a zvládnutí situace rukojmí.
Monografie je v podstatě rozdělena na dva druhy komunikačních činností policisty: na vyjednávání a komunikaci v souvislosti s přežitím únosu. Ovšem vyjednávat mohou i další pracovníci, např. vyšetřovatelé, pracovníci kriminální nebo dopravní policie, psychologové v pozici mluvčích nebo vyjednávačů apod., kteří mohou řešit i další situace spojené s únosem a s oběťmi únosů, spojené s krizovými intervencemi apod. Situace vzetí rukojmí je interakce s přítomností silného prvku násilí vyvolávající intenzivní napětí, emoce a změny psychického stavu především oběti, vyžadující dobrou dovednost pro citlivé a úspěšné řešení této situace. I když monografie obsahuje výběr základních postupů, autor upozorňuje na geografické, kulturní a další vlivy tradic různých zemí a oblastí, které nelze podceňovat a které mohou mít odlišné působení.
Monografie jako jedna z mála praktických pomůcek obsahuje řadu příkladů, situací, cvičení a nápadů, které pomohou k dokonalému pochopení a procvičení nejrůznějších situací, a tedy k dobrému zvládnutí obdobných situací krizové komunikace v praxi. Monografie zpracovává ojedinělé téma, které je potřeba k dobrému zvládnutí profesionálního profilu nejen policisty, ale i dalších profesí i vzhledem ke stále rostoucím případům obětí únosů.
1) Český čtenář se může s tematikou vyjednávání blíže seznámit v publikaci Ury, W.: Jak překonat nesouhlas. Praha, Management Press, 1998.