Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIV 4/2001
INFORMACE

Oběti interetnického násilí

PhDr. MARKÉTA ŠTĚCHOVÁ, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha

V naší republice se oficiálně začaly rasově motivované delikty sledovat až po roce 1989. Latentně existovalo rasové násilí i za totality, případné delikty tohoto typu byly zařazovány mezi trestné činy obecné kriminality. Začátkem roku 1990 prošli ulicemi Prahy první skinheadi, objevily se první vážnější delikty a první ohniska rasového násilí. Systematičtější sledování jevu lze datovat k roku 1993, zlomovým byl však rok 1995, kdy Ministerstvo vnitra ČR začalo situaci cíleně monitorovat. Informace o interetnickém a rasovém násilí je možno vyhledat v evidenci aktivit extremistických skupin a hnutí.1)

V posledních letech se o zmíněném specifickém typu násilných deliktů diskutuje mezi lidmi i v médiích: obětí bývá jedinec (nebo skupina), která násilníka vyprovokuje k agresivnímu chování tím, že se v nějakém ohledu odlišuje od majoritní populace. Nejčastěji to bývá barva pleti, ale samotný konflikt může být spuštěn i jako reakce na odlišné názory, přesvědčení nebo chování (ve spojení s fyzickými odlišnostmi). Obětí bývá jedinec s odlišnými etnickými charakteristikami a motivem jednání pachatele bývají xenofobní nebo rasistické předsudky a zášť. Takové konflikty jsou poměrně četné a vzhledem k očekávané vyšší migraci a přistěhovalectví do naší republiky je do budoucna velmi pravděpodobné stupňování jejich výskytu. Z toho důvodu se Institut pro kriminologii a sociální prevenci rozhodl mezi své výzkumné úkoly zařadit i hlubší prozkoumání zmíněného jevu.

V letošním roce byla v IKSP vypracována studie,2) z níž následující informace čerpá. K prozkoumání jevu bylo využito několika přístupů: studia nejnovější naší i zahraniční literatury, materiálů Rady Evropy i dalších nadnárodních organizací, analýzy tisku, příp. produkce dalších médií, sekundární analýzy výzkumů veřejného mínění na dané téma a statistické zpracování konkrétních případů etnického násilí.

Vymezení pojmů

Interetnický konflikt bylo nutné pro potřeby práce definovat. Obecně lze říci, že konflikt je střetem různých cílů, sil, názorů, motivů nebo hodnot. Interetnický konflikt je tedy střet mezi nositeli různých etnických charakteristik. Interetnický konflikt obsahuje zejména složku kulturní v širším slova smyslu. Na pozadí tohoto druhu konfliktu nacházíme nesouhlas jedné strany se systémem hodnot strany druhé. Najdeme v něm i rozměr psychologický - jedná se o interpersonální konflikt, do něhož vstupuje osobnost se svými motivy, charakteristikami atd. Interetnický konflikt obsahuje i složku sociální a politickou.

Interetnické konflikty jsou nejzávažnějším projevem napětí mezi odlišnými etnickými skupinami. S tímto nebezpečným fenoménem konfliktů mezi příslušníky etnicky odlišných skupin obyvatelstva se nepotýká pouze současná česká společnost. Jde o jev vyskytující se v různých formách všude tam, kde žijí vedle sebe společenství s odlišnými etnickými atributy. Interetnické konflikty v té podobě, jak jsou v této studii vymezeny, jsou problémem zejména kriminologickým a trestně právním. Jde o problémy, k jejichž řešení může kriminologie přispět rozborem jejich etiologie a z toho vyplývajícím návrhem preventivních kroků.

Jde o jev vyskytující se v minulosti i v současnosti všude na světě, od rozvojových zemí po rozvinuté demokratické společnosti. Etnicky odlišné skupiny spolu přicházejí do kontaktu a tento kontakt může být, a často bývá, provázen oboustranným napětím. Příčin napětí mezi odlišnými skupinami bývá mnoho, nejčastěji to jsou různé předsudky, nedůvěra, xenofobie, nepřátelství... Příčinou konfliktů může být jakákoliv odlišnost: v názorech na svět, v náboženském přesvědčení...

Interetnický konflikt je - jako ostatně každý sociální jev - složitou strukturou vztahů mezi přímými i nepřímými účastníky konfliktu. Přímými účastníky jsou samozřejmě pachatel(é) - se svou případnou vazbou na rasistické organizace - a oběť (oběti), příp. sympatizanti pachatelů nebo obětí. Do složitého komplexu vztahů vstupuje dále policie a další orgány ochrany práva s vazbou na právní systém. Z jiné strany se nepřímými účastníky konfliktu stávají média ovlivňující veřejné mínění, různé organizace na ochranu lidských práv, romské občanské aktivity nebo skupiny imigrantů. O konflikty se často zajímá místní samospráva a často jsme svědky i toho, že konflikt přeroste místní měřítka a je předmětem zájmu státní moci i politických stran. Zájem o takové jevy mají i odborníci. Všechna tato uskupení se mohou vzájemně nejrůznějším způsobem ovlivňovat.

Pro účely této práce bude interetnický konflikt pracovně vymezen jako skutečný střet (nemusí být fyzický), tedy událost, kdy se terčem útoku (nebo vzájemných útoků a potyček) stávají jedinci (skupiny) s odlišnými etnickými charakteristikami (odlišující se zejména barvou pleti, národností, jazykem, původem, vyznáním apod. a případně s těmito charakteristikami souvisejícím odlišným způsobem života).

V našich podmínkách půjde především o střety mezi příslušníky majoritní populace a Romy. Útoky bývají někdy vedeny určitými typy jedinců (skupin), jejichž chování se vymyká z normy, a to i z normy široce pojaté. Chování takových jedinců bývá násilné, agresivní a oni sami se často vymezují jako příslušníci nějakého hnutí, nejčastěji hnutí skinheads. V mnoha případech ovšem příslušnost k extremistickému hnutí popírají. Nemusí tomu tak být ve všech případech, nositeli násilných interetnických projevů bývají i neorganizovaní jedinci, bývají jimi i Romové.

Oběti

O pachatelích bývají informace tradičně podrobnější, méně se mluví o obětech. Z toho důvodu jsme se snažili dozvědět se o obětech co nejvíce. Pro účely daného výzkumu byly základní informace o obětech získávány ze dvou zdrojů: ze studia zahraničních pramenů a rozborem dostupných materiálů Ministerstva vnitra ČR, z jehož záznamů o hlášených deliktech příslušníků extremistických skupin jsme vybrali všechny případy odpovídající našemu vymezení za roky 1997, 1998 a 1999 (527 případů z 1135). Následující rozbory byly zpracovány na základě materiálů Ministerstva vnitra ČR tak, jak byly postupně uveřejňovány ve specializovaných Zprávách3) Ministerstvem vnitra ČR a na webových stránkách MV ČR. Jedná se o „Zprávy o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin“, které jsou každoročně předkládány vládě ČR a následně postoupeny k projednání Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Tyto zprávy obsahují přehled případů, u nichž existovalo podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku s extremistickým podtextem, včetně případů motivovaných rasovou a národnostní nesnášenlivostí bez ohledu na jejich konečnou trestně právní kvalifikaci.

Přehledy byly zpracovány na základě databází Ředitelství služby kriminální policie a jsou v nich zachyceny všechny případy, které Policie ČR ve sledovaných letech zaznamenala. Tyto činy jsou v přehledu dále označeny dle jejich charakteru jako trestné činy a přestupky. Ty trestné činy, u nichž to připadá v úvahu (nebyly zastaveny, amnestovány apod.), jsou doplněny daty Úřadu vyšetřování ČR a údaji o stavu řízení před soudem z databází Nejvyššího státního zastupitelství. Těchto údajů jsme dále použili pro užší výběr trestných činů, které skončily rozsudkem u soudu a nabyly právní moci. Všechny tyto případy by měly být dále prozkoumány prostřednictvím kriminologické analýzy jednotlivých trestních spisů.4)

Z celkového počtu 1135 případů bylo vybráno 527 (46,4 %) podle základního kritéria, že pachatel a oběť sledovaného deliktu s extremistickým podtextem byli příslušníky odlišných etnických skupin a motivem jejich činu byla interetnická zášť. Nesledovali jsme tudíž konflikty např. mezi skinheady a punkery či anarchisty. Nesledovali jsme rovněž potenciální interetnické konflikty, kdy nedošlo ke střetu osob, ale např. vykřikování rasistických hesel, kreslení nacistických a rasistických symbolů apod. Tyto jevy jsme zaznamenali pouze v případě, že byly doprovodným atributem interetnického útoku.

Být konfrontován s rasově podbarveným násilím a stát se cílem rasového harassmentu5) (provokací) nebo násilí z důvodu odlišnosti - rasové, národnostní nebo kvůli původu - může mít zásadní vliv na sebehodnocení oběti. I tzv. méně závažné formy rasového harassmentu, se kterými se setkávají především děti (ukazování prstem, pošklebování, upozorňování dospělých na různá nebezpečí plynoucí z odlišnosti, ale i ignorace kolektivem dětí), mohou systematicky podrývat osobní prožívání jejich lidské důstojnosti. Zejména Romové a jejich děti jsou s takovou zkušeností téměř denně konfrontováni.

Příkladů by bylo možno vyjmenovat bezpočet. Např. současná poslankyně v Parlamentu ČR (jediná Romka v PS ČR) hovořila o své zkušenosti ze začátků školní docházky. Ač se s výjimkou barvy pleti nijak od spolužáků neodlišovala (prospěchem, úpravou zevnějšku apod.), děti se jí vysmívaly, distancovaly se od ní, nechtěly s ní kamarádit. Vyřešila to její maminka. Postavila se před třídu a sedmiletým dětem vysvětlila, že Romové jsou úplně normální lidé, jenom jsou poněkud tmavší než oni. Od té doby měla dívka ve třídě klid a dobré vztahy. Děti to dle jejích slov zcela přirozeně pochopily.

Protože násilí a viktimizace jsou tak úzce spjaty se sebehodnocením, oběti (a jejich rodiny) touží po pomstě. Jejich záměrem je obdobně ponížit a pokořit útočníky a „dát jim lekci“. Některým jedincům jsou útoky proti nim samým celkem lhostejné, ale těžce nesou útoky proti svým rodinám. Může tomu tak být u romských rodin, které po rasových útocích vytvářejí domobranu a „berou zákon do svých rukou“. Takové chování samozřejmě dále roztáčí spirálu násilí mezi majoritním obyvatelstvem a Romy, imigranty a mezi „rasisty“ a „antirasisty“.

K pocitu viktimizace může přispívat i pocit, že je člověk proti nepřátelské síle sám. Pokud je přímá oběť násilí identifikována jako příslušník nějaké skupiny, např. etnické minority nebo azylového centra, je i tato skupina vystrašena a viktimizována. To pak jsou pravděpodobně případy, kdy je vybrán jako oběť libovolný příslušník určité skupiny. Některé násilné akce proti etnicky odlišným rodinám jim mohou dokonce přinést soucit i sympatie a podporu od sousedů a veřejných institucí, které méně závažnými případy nejsou znepokojovány.

Pocit bezpečí: subjektivní pocit bezpečí vždy velmi zajímá oběti a bezprostředně ohrožené skupiny rasového násilí. Pokud policie není schopna vyřešit jednotlivé případy a odhalit pachatele, může to mít závažný dopad na pocit bezpečí obětí. Pocit ohrožení viktimizovaných skupin dále vzrůstá v případech, kdy policie rasový a xenofobní podtext událostí bagatelizuje, nebo se snaží celou událost „zahrát do autu“. Pokud na druhé straně policie přizná rasový a xenofobní podtext událostí, může se výrazně snížit tzv. posttraumatický stresový syndrom obětí rasově motivovaného násilí.

Korektní postup orgánů ochrany práva viktimizované skupiny uklidňuje, a ty se cítí bezpečnější. Tato skutečnost je důležitá i pro nejbližší sousedy a orgány samosprávy. Mohou signalizovat, že „u nás je dobře a bezpečně“.

Zajímavé jsou z tohoto hlediska některé zahraniční preventivní programy aplikované v situacích, kdy k různým interetnickým třenicím dochází s větší pravděpodobností. Projekty „Dědeček ve městě“ (Grand-dad in town) a „Noční havran“ (Night raven6) jsou založeny na myšlence, že o víkendových nocích, kdy jsou plné ulice mladých lidí pod vlivem alkoholu, je vhodné, aby se tam vyskytovali střízliví dospělí, kteří situaci mají pod kontrolou. Pokud tito dobrovolníci již situaci přestanou zvládat, okamžitě mají možnost o vzniklých násilnostech informovat policii. V ulicích - pokud to situace dovolí - dále zůstávají a snaží se aktéry zklidňovat.

Dimenze identity má pro oběti životní význam. Být viktimizován (konfrontován s) násilím může být extrémně traumatizující zkušenost. Stát se cílem rasového harassmentu nebo rasového násilí z důvodu odlišnosti - rasové, národnostní nebo kvůli etnickému původu - může být devastující pro sebehodnocení a identitu.

V naší analýze Policií ČR zachycených případů byly některé charakteristiky obětí. Sledovali jsme opět pouze první tři oběti podle toho, jak byly ve zprávách zmiňovány.

Tabulka 1: Pohlaví prvních tří sledovaných obětí

  absol. četn. % absol. četn. % absol. četn. %
Muž 436 82,7 185 83,3 105 86,1
Žena 78 14,8 37 16,6 17 13,9
Celkem obětí 514 97,5 222 100,0 122 100,0
Není oběť 0 0 295   395  
Nezjištěno 13 2,5 10   10  
Celkem případů 527 100,0 527   527  

Oběťmi interetnických konfliktů byli v naprosté většině případů muži. Důvodem je typ sledovaných deliktů: většinou šlo o přímý fyzický střet na ulici, příp. v restauraci. Ženy (a děti) byly oběťmi v těch případech, kdy byla napadena např. rodina v bytě apod.

Tabulka 2: Věk prvních tří sledovaných obětí

  absol. četn. % absol. četn. % absol. četn. %
Do 15 let 41 7,8 19 14,7 8 15,4
15 - 30 202 38,3 73 56,1 33 63,5
30 a více 146 27,7 38 29,2 11 21,1
Celkem obětí 389 73,8 130 100,0 52 100,0
Není oběť 0 0 301 57,1 400 75,9
Nezjištěno 138 26,2 96 18,2 75 14,2
Celkem případů 527 100,0 527   527  

Věk obětí byl poněkud vyšší než u pachatelů. Nicméně zjišťujeme nezanedbatelné množství dětí v roli obětí. Dalším tříděním bylo zjištěno, že tyto děti byly většinou napadeny spolu s dospělými, patrně s rodiči nebo příbuznými. O jednom takovém případě vypravovala v rozhlasovém vysílání Emilie Žigová:

„My jsme spali a najednou to letělo na mě, ne, na peřinu. No, a začalo to hořet. Tam spaly děti, no, a děti vstaly, probudily se, no, a ta malá, ta nejmenší, ta spala vedle mě. Oni utekli všichni, děti, no, a já jsem tam zůstala v posteli s tou, ona nechtěla vstávat. Tak já jsem jí odhodila přes to křeslo, tam jsem měla peřiny jako naskládané, no, a mně to chytlo. No, a už jsem se nemohla dostat ven, protože já jsem měla tu noční košili, no, a už mi začaly vlasy hořet vzadu, že, no, a už mi to chytlo na tělu všechno. Už nevím nic, kdo mě odvez, nic.“ (Radiožurnál, 30. 9. 2000)

Tabulka 3: Etnicita prvních tří sledovaných obětí

  absol. četn. % absol. četn. % absol. četn. %
Rom 345 65,5 154 66,7 90 68,7
„Bílý“ (Čech) 91 17,3 56 24,2 31 23,7
Asiat 29 5,5 9 3,9 4 3,1
Černoch 26 4,9 4 1,7 3 2,3
Žid 16 3,0 4 1,7 1 0,8
Cizinec jiný 20 3,8 4 1,7 2 1,5
Celkem obětí 527 100,0 231 100,0 131 100,0
Není oběť 0 0 296   396  

Z tabulky je zřejmé, že nejčastější obětí rasově motivovaného násilí v ČR jsou Romové. To jistě není překvapivým zjištěním, to je smutnou skutečností. I jinde ve světě jsou nejčastějšími oběťmi interetnického násilí občané tmavší pleti. Zanedbatelný však není ani počet „bílých“ obětí a cizinců. Hlubší pozornost by si zasloužily případy útoků proti Židům, kteří se většinou neodlišují barvou pleti.

Častou obětí xenofobního násilí bývají v zahraničí rovněž imigranti - shodli se na tom účastníci konference „Migrace a kriminalita“ konané v r. 1996 v Courmayeru.7) Někteří referující poukázali na xenofobní násilí, které považovali za nejničivější trestnou činnost namířenou proti imigrantům, a konstatovali dále, že toto násilí nesměřuje pouze proti imigrantům, ale spíše proti etnickým menšinám vůbec.

Z uveřejněných přehledů deliktů vůči minoritám8) vyplývá, že „barevní“ jsou i pokud jde o jinak než rasově motivovanou kriminalitu všeobecně mnohem častěji terčem trestné činnosti než „bílí“, a to i když se vezmou v úvahu sociální a demografické faktory (konkrétně se zohledňoval zejména nižší socioekonomický status, nižší kvalita bydlení a méně kvalifikované zaměstnání). Bylo zjištěno, že 44 % útoků proti Asiatům a třetina útoků proti Afričanům byly rasově motivované.9)

Pro doplnění informace o obětech uvádíme, co se vlastně ve sledovaných případech událo:

Závěr

Projevy interetnického násilí leží na široké škále od dětského vysmívání se spolužákovi s tmavším odstínem pleti přes útok na etnicky odlišného spoluobčana na ulici až po vraždu s rasovými motivy. Důsledky takového jednání jsou vždy závažné, i když někdy se na první pohled jakoby „nic nestalo“. Vždy je poraněno minimálně cítění oběti, prožívání její vlastní hodnoty a sebeidentifikace. Společnost by proto měla v zájmu potenciálních i skutečných obětí i ve vlastním zájmu tento typ xenofobních emocí regulovat a kultivovat.

Vztahy mezi majoritní populací a dalšími etnickými minoritami v České republice nelze rozhodně považovat za ideální. Na obou stranách je zřetelná přítomnost xenofobních tendencí, předsudků a netolerance. Vyhraněné negativní názory má zejména většina české populace vůči Romům.

Problematické vztahy mezi etniky nejsou českým specifikem, existují ve větší nebo menší míře všude na světě, jde více méně o proces globálního charakteru. Všechny společnosti se s nimi musí vyrovnávat tak, aby nepřerůstaly do vážnějších konfliktů, příp. rasových a etnických válek. Ve většině demokratických zemí jsou projevy netolerance, xenofobie a rasismu pečlivě monitorovány a přestupky přísně stíhány. Ve všech zemích i u nás vládne větší či menší nesoulad mezi oficiálně deklarovanými dokumenty proti rasismu a diskriminaci a názory obyvatel. I ve státech s dlouhou demokratickou tradicí se najdou lidé s xenofobními postoji a vyskytují se skupiny s násilnými projevy proti etnicky odlišným skupinám a přistěhovalcům.

Xenofobie, předsudky a rasismus patrně budou provázet lidská společenství i v budoucnu. Přesto a právě proto je nutné využít všech známých možností, zkušeností a zákonných prostředků v boji proti výskytu rasového a etnického násilí. Při volbě vhodných postupů bývá přínosné nechat se inspirovat zkušenostmi ze zahraničí a na základě analýz situace v České republice vytvářet preventivní programy vycházející z naší reality.

Štěchová, M.
Oběti interetnického násilí
SOUHRN

Článek analyzuje na základě empirických dat z databází Policie ČR a vybraných zahraničních literárních pramenů situaci obětí rasového násilí v ČR. Z poznatků vyplývá, že tyto typy deliktů mají v České republice podhoubí v napjatých vztazích zejména mezi majoritní českou populací a romskou minoritou. Problematické vztahy mezi odlišnými etniky ovšem nejsou pouze českým specifikem, existují v různé míře ve většině společností. Nejčastější obětí rasově motivovaného násilí jsou v ČR Romové, napadáni bývají i Asiati, černoši a další cizinci. Zanedbatelný není ani počet napadených občanů z majority. Celkově jsou oběťmi nejčastěji muži nižších věkových skupin. U většiny sledovaných případů se vyskytlo verbální násilí, u poloviny případů souběžně s násilím fyzickým. Zaznamenáno bylo dále vykřikování rasisticky laděných hesel apod.

Štěchová, M.
Victims of inter-ethnic violence
SUMMARY

Based on empirical data from the database of the Police of ČR, as well as from foreign literary sources, this article analyses the situation of victims of racial violence in ČR. According to these data, these kinds of offenses grow in the Czech Republic mainly out of the tension between the majority Czech population and the minority Roma population. But problematic relationships between different ethnic groups are not only a Czech problem, and they exist to a varying degree in most societies. Victims of racially motivated violence in ČR are most frequently the Roma, but sometimes also Asian or African people, or other foreigners. There is also a number of attacked victims from among the majority. In general, the victims tend to be young men from lower age groups. In at least one half of the cases, verbal abuse accompanied physical abuse. Racial slogans etc. have also been observed.

Štěchová, M.
Die Opfer der interethnischen Gewalt
ZUSAMMENFASSUNG

Auf Grund der empirischen Daten aus der Databasis der Polizei der Tschechischen Republik und der ausgesuchten ausländischen Literaturquellen analysiert der Artikel die Situation der Opfer der Rassengewalt in der Tschechischen Republik. Aus den Erkenntnissen geht hervor, dass die Delikttypen in der Tschechischen Republik das Myzelium in den gespannten Beziehungen besonders zwischen der tschechischen Majoritätspopulation und der Romaminderheit haben. Solche problematische Beziehungen zwischen den verschiedenen Ethniken sind natürlich nicht nur ein tschechisches Spezifikum, sie existieren im nannigfachen Masse in der Mehrzahl der Kommunitäten. Am häufigsten sind die Opfer der rassenmotivierten Gewalt in der Tschechischen Republik die Roma, angegriffen werden aber auch Leute aus Asien, die Schwarzen und andere Ausländer. Unerheblich ist nicht auch die Zahl der angegriffenen Bürger aus der Mehrheit. Im Grunde genommen sind die meisten Opfer die Männer in den niedrigeren Altersgruppen. Bei der Mehrzahl der verfolgten Fälle kam die verbale Gewalt parallel - in der Hälfte der Fälle - mit der physischen Gewalt vor. Man verzeichnete auch das Aufschreien der rasistisch gestimmten Losungen usw.


1) Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestné činnosti motivované rasismem a xenofobií nebo páchané příznivci extremistických skupin a o aktivitách extremistických uskupení na území České republiky v roce 1998. Praha, Ministerstvo vnitra ČR, 1999, díl I., II. Zpráva o problematice extremismu na území ČR v r. 1999. Praha, Ministerstvo vnitra ČR, 2000.

2) Štěchová, M.: Interetnické konflikty jako důsledek rasové nevraživosti. Praha, IKSP, 2001 (v tisku).

3) Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestné činnosti motivované rasismem a xenofobií nebo páchané příznivci extremistických skupin a o aktivitách extremistických uskupení na území České republiky v roce 1998. Praha, Ministerstvo vnitra ČR, 1999, díl I., II. Zpráva o problematice extremismu na území ČR v r. 1999. Praha, Ministerstvo vnitra ČR, 2000.

4) Ze sledovaných 527 deliktů byly vybrány ty, které skončily u soudu vynesením rozsudku a nabytím právní moci. U jednotlivých soudů byly vyžádány trestní spisy, a ty podrobeny další analýze, která se v současnosti zpracovává.

5) V anglosaské literatuře je používán pojem „racial harassment“ většinou ve smyslu méně závažného diskriminačního chování, tzn. např. různé úsměšky, nevhodné poznámky, ukazování prstem, úšklebky apod. na rozdíl od přímých útoků („racial attacks“). Termín by se dal přeložit jako provokování, obtěžování.

6) Více viz např. Graham, J. - Benett, T.: Crime prevention strategies in Europe and North America. European Institute for Crime Prevention and Control, Helsinki, 1995.

7) Válková, J.: Zpráva ze služební cesty. Praha, IKSP, 1996.

8) Bohaté reference uvádí Bowling, B: Racial harassment and the process of victimization: conceptual and methodological implications for the local crime survey. In: British Journal of Criminology, Vol. 33, No. 2 (Spring 1993).

9) Mayhew a kol., 1989, in Bowling, 1993.

OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |