Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIV 1/2001 |
V červnu roku 2000 byla vydána nákladem 1370 výtisků publikace „Informatika v kriminalistické a bezpečnostní praxi“; zpracoval ji 14členný autorský kolektiv pod vedením Romana Raka. Monografie si klade za cíl seznámit čtenáře s možností využití informačních systémů v kriminalistice a bezpečnostní praxi, chce pomoci pochopit a spojit zájmy uživatelů a tvůrců informačních systémů, ulehčit jejich práci a ve svých důsledcích i zvýšit výkonnost práce Policie ČR. Autorský kolektiv tvoří erudovaní odborníci.
Kniha je napsána v rozsahu 471 stran, je dělena do 44 kapitol a 6 příloh. Průběžně je velmi názorně ilustrována. Podrobné dělení informatiky a informačních systémů do velkého množství kapitol a oddílů svědčí o systematickém přístupu autorů, promyšleném postupu a snaze postihnout informační systémy v kriminalistické a bezpečnostní praxi v komplexním pohledu. Autoři postupují ve všech kapitolách od obecného ke zvláštnímu, dodržují didaktické zásady zpracování jednotlivých témat, po objasnění teoretického základu přistupují ke vhodným praktickým aplikacím. Jednotlivé problematiky jsou názorně ilustrovány, kroky v ovládání počítačových systémů jsou obrazově přiblíženy formou „printscreenů“. Publikace je vhodně strukturovaná, zahrnuje všechny dosud možné aspekty kriminalistické a policejní informatiky. Na konci každé kapitoly jsou uvedeny hlavní literární prameny, kde čtenář může nalézt další informace o dané problematice.
První část publikace je věnována převážně kriminalistickým aplikacím informačních systémů, pozornost je věnována kriminalistické informatice, vytěžování počítačových databází, VIN, pátrání po osobách, motorových vozidlech atd. Jsem toho názoru, že by bylo zbytečné detailně rozebírat všech 44 kapitol publikace, zaměřím proto pozornost jen na větší celky práce, které postihují celý obsah a přesněji důležité a nosné části práce.
S potěšením konstatuji, že autoři velmi dobře, progresivně, koncepčně rozpracovali pojem kriminalistické informatiky. Dosavadní pojetí informatiky prošlo složitým a dynamickým vývojem a v kriminalistice již nesplňuje požadované funkce; tradičně publikovaná pojetí informačních systémů jsou zastaralá a nevyhovující. Zpracovaná kapitola Kriminalistická informatika představuje moderní pohled na kriminalistickou informatiku a informační systémy. Nové pojetí využití informačních systémů v kriminalistice pak představuje zcela ojedinělou vědecky podloženou bázi kriminalistické informatiky.
Významné je vytěžování počítačových databází neúplnými nebo nepřesnými dotazy a následná analýza objektových identifikátorů - číslo VIN a možnosti jeho využití při pátrání po odcizených vozidlech. Nejprve je rozebrána teorie využití identifikačních čísel a následuje konkrétní využití VIN, což je v současné době aktuální identifikační symbol. Využívání mechanismu kontrolní číslice má v praxi obrovský význam, zejména při počítačově vedených evidencích. Při jeho použití je zajištěna stoprocentní čistota položky VIN zaváděná do informačního systému.
Evidenční systémy (SEUD, portrétní identifikace, Doklad atd.) jsou systematicky uvedeny a přiblíženy čtenáři pro praktické použití.
Ve druhé části uvedené aplikace se autoři opírají o využití vizualizace a analytické nástroje pro informační analýzu, využití v mezinárodní spolupráci se zločinem a jeho informační podpora, fulltextové technologie zpracování dat, využití internetu a především využití internetových stránek MV. Jedna ze závěrečných kapitol je věnována opět kriminalistickým aplikacím využití výpočetní techniky při řešení identifikačních úkonů.
Autoři se v závěru zabývají současným stavem a možnostmi využití výpočetní techniky v kriminalistickém identifikačním procesu. Uvádějí vztah znalce s výsledky dosaženými pomocí výpočetní techniky, upozorňují reálným pohledem na nebezpečí zjednodušení a přílišné technokratizace výsledků znaleckého zkoumání. Znalec bude vždy hodnotit výsledky získané s využitím výpočetní techniky a reálně je interpetovat ve všech souvislostech. Dále ukazují na dva hlavní směry využití výpočetní techniky, současně shrnují dosavadní aplikační obory kriminalistickotechnického zkoumání, v nichž se využívá. V závěru autoři podrobně rozebírají aplikace výpočetní techniky v evidenci trasologických stop. Rozebírají zde principy současných zahraničních systémů evidence a naznačují požadavky, které musí být splněny pro využití obrazové analýzy LUCIA pro snadné a rychlé porovnávání trasologických stop nalezených na místě činu a evidovaných ve sbírkách. Uvádějí podstatu identifikačního procesu, možnost využití systému LUCIA a jeho aplikace v konkrétních expertizních oborech, např. v trasologii (TRASIS).
Celkově je práce napsána náročně, ale dostatečně srozumitelně tak, že ji může používat jak vysoce zasvěcený odborník, tak i začínající policista, expert nebo i zájemce o informační systémy a informatiku. Posuzovaná kniha předpokládá, že ji vezme do ruky čtenář, který má již nějaké zkušenosti s prací na počítači, a tím bude i jeho studium snazší, poutavější a rychleji přispěje k rozšíření jeho znalostí. Publikace bude široce využita u velkého spektra čtenářů z řad policie, systémových inženýrů, znalců, soudních inženýrů, kriminalistů, kriminalistických expertů a všech dalších čtenářů, kteří se zajímají o informační systémy. Najde uplatnění i jako literatura pro studenty Policejní akademie ČR v Praze, a to jak v bakalářské formě výuky, tak především v magisterském studijním programu.