Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIV 4/2001
RECENZE

Nutná obrana
(Fico, R.: Nutná obrana. Vydavatel neuveden, seznam literatury, 2001, ISBN 80 - 968329 - 3 - X, 120 stran.)

Doc. JUDr. Jiří Jelínek, CSc., Právnická fakulta UK, Praha

Okolnosti vylučující protiprávnost jsou takové okolnosti, které způsobují, že čin, který se svými rysy podobá trestnému činu, není nebezpečný pro společnost a není tedy ani trestným činem. Jednou z těchto okolností je institut nutné obrany. Práce slovenského vědce a politika JUDr. Roberta Fica, CSc., je věnována právě tomuto institutu. Jde o zasvěcenou studii o institutu, který náleží k nejdůležitějším fenoménům obecné části trestního zákona. Práce pojednává o otázkách dotýkajících se základních podmínek trestní odpovědnosti.

V knize jsou obsaženy nejpodstatnější problémy daného tématu, autor rozebírá z hlediska teoretického i praktického nejdůležitější otázky, informuje také o vybraných zahraničních právních úpravách a uvádí náměty de lege ferenda.

Práce o rozsahu 120 stran se skládá z úvodu, sedmi kapitol dále podrobněji strukturovaných, přílohy obsahující ustanovení slovenského zákona o zbraních a střelivu a seznamu literatury. Do knihy je vložen leták obsahující v sumarizované podobě základní pravidla jednání v nutné obraně a životopis autora. Okolnost, že kniha Nutná obrana byla vydána v nákladu 10 000 výtisků, svědčí o tom, že její vydání sleduje vedle odborných aspektů i popularizační cíle.

Již v úvodu autor uvádí, že pachatelé trestných činů si nezaslouží žádné ohledy. Bohužel stát je k nim velmi shovívavý a mnozí už ani nevěříme v jeho schopnost potlačit zločin, uvádí autor. Za cíl své práce si autor položil úsilí vrátit nutnou obranu do života, aby ji lidé co nejvíce používali a neměli z ní strach (s. 9).

První kapitolu autor nazval „Nutná obrana na Slovensku“. Podává v ní výklad platné právní úpravy slovenské, která až do novelizace slovenského trestního zákona v roce 1994 obsahovala identické znění nutné obrany jako úprava česká. Současná dikce ustanovení §  3 slov. tr. zák. o nutné obraně zní:

§ 13
Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená útoku.

Autor uvádí, že slovenská právní úprava, přesněji řečeno její změna v roce 1994, byla inspirována předchozí novelizací ustanovení § 13 českého trestního zákona, ovšem s tím rozdílem, že česká právní úprava říká, že nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Právě slovo „způsob“ útoku právní úprava slovenská neobsahuje.

V prvé kapitole autor vykládá základní pojmy legální definice nutné obrany (útok, přímo hrozící nebo trvající útok, zájem chráněný trestním zákonem, přiměřenost obrany). Obecná východiska jsou zde spojována s praktickými aplikačními zřeteli a z tohoto hlediska také autor posuzuje efektivnost současné slovenské právní úpravy. Výklad obsažený v první kapitole nepřekračuje rámec učebnicových, resp. komentářových výkladů obsažených v české odborné literatuře. Autor ostatně hojně čerpá i z publikované starší judikatury.

Ve druhé kapitole autor pojednává o nutné obraně a o omezení osobní svobody osoby přistižené při trestném činu anebo bezprostředně po něm. Jde o problematiku § 76 odst. 2 slov. tr. řádu (identické ustanovení je v českém trestním řádu) a o vztah tohoto procesního ustanovení k hmotněprávnímu institutu nutné obrany. Ke stále problematické otázce, jakou míru násilí může osoba omezující osobní svobodu jiného podle § 76 odst. 2 tr. řádu použít, autor uvádí, že zasahující je oprávněn použít síly s takovou intenzitou, která mu umožní pachatele fyzicky překonat a izolovat. Nepůjde však o takový rozsah síly (násilí), který by mohl napadený použít v rámci nutné obrany.

Ke škodě věci autora neřeší otázku, jak posuzovat případy, kdy osoba zasahující podle § 76 odst. 2 tr. řádu způsobí osobě, jejíž osobní svobodu omezila, újmu, která svým rozsahem převýší újmu způsobenou předchozím trestným činem.

Je také škoda, že autor k této otázce pominul podněty obsažené v české odborné literatuře (Vokoun, R.: Zadržení podezřelého jako okolnost vylučující protiprávnost. In: Vybrané aktuální problémy československého trestního práva. Sborník, Praha, Univerzita Karlova, 1986.)

Třetí kapitola popisuje rozdíly mezi dvěma instituty okolností vylučujících protiprávnost: nutnou obranou a krajní nouzí. Autor uvádí, že oba instituty se často zaměňují a vůbec se nezdůrazňují jejich podstatné odlišnosti. Kapitolu ukončuje kritika právní úpravy krajní nouze ve slovenském trestním zákoně, zejména podmínky proporcionality.

Aktuální otázkou se zabývá kapitola čtvrtá („Nutná obrana a Dohovor o ochraně ľudských práv a základných slobôd“). Jejím obsahem jsou možnosti jednotlivce domoci se spravedlnosti podle mezinárodních konvencí, konkrétně podle citované Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Autor rozebírá modelový příklad osoby nezákonně odsouzené za usmrcení útočníka, ačkoliv při správném právním posouzení by jednání obránce mělo být posuzováno jako jednání v nutné obraně, a tedy beztrestné.

Srovnávací charakter má poměrně stručná kapitola pátá „Nutná obrana v právných úpravách iných krajín“. Autor informuje o právní úpravě nutné obrany v České republice, Rakousku, Francii, Švédsku, Kanadě.

K české právní úpravě se uvádí: „V souvislosti s českou právní úpravou je potřebné zdůraznit, že poslední novelizaci ustanovení § 13 tr. zák. chápe česká praxe a stejně i teorie jako rozšíření podmínek nutné obrany ve prospěch napadeného, což by s ohledem na naši společnou trestněprávní historii a stejnou právní úpravu nutné obrany mělo být významným argumentem pro stejné posuzování institutu nutné obrany ve slovenských podmínkách“ (s. 81).

Konkrétním rozdílem v právních úpravách obou trestních zákoníků vyjádřeným odlišnou formulací ve druhé větě ustanovení §  3 tr. zák. se však autor nezabývá.

Obsahem šesté kapitoly nazvané „Nutná obrana v histórii“ je nástin vývoje právní úpravy na území bývalého Československa.

V poslední sedmé kapitole jsou uvedeny podněty ke zlepšení aplikační praxe i náměty de lege ferenda, jimiž by se měla zabývat legislativa. Všechny uvedené náměty sledují zlepšení postavení osoby obránce na úkor útočníka. Autor uvádí, že je třeba zohlednit následující podněty:

  1. Nutnou obranu je třeba chápat jako společensky užitečný, potřebný institut. Právní úprava a její výklad by měly zvýhodňovat obránce na úkor útočníka.
  2. Při výkladu podmínek nutné obrany je třeba vzít v úvahu, že riziko útoku musí snášet útočník, který má ve srovnání s obráncem celou řadu výhod (moment překvapení, výběr prostředků k útoku, může zohlednit předem osobu obránce apod.).
  3. Zajímavým se jeví námět, aby subjektivní stav napadeného při nutné obraně byl v trestním řízení zjišťován znalecky. Autor však neuvádí, za jakého odvětví by měl být znalec přibrán.
  4. V rámci úvah de lege ferenda by bylo možné vyloučit trestní odpovědnost anebo upustit od potrestání při nedbalostním překročení hranic nutné obrany, čímž by se ještě více zdůraznila společenská prospěšnost jednání v nutné obraně.

S odvoláním na legislativní úpravu v Rakousku, Německu nebo Švýcarsku se doporučuje, aby neúmyslné překročení mezí nutné obrany anebo překročení mezí nutné obrany ze strachu, pod vlivem silného rozrušení, úzkosti nebo momentu překvapení bylo považováno za okolnost zakládající beztrestnost obránce, resp. za okolnost, při které by soud musel upustit od potrestání obžalovaného - obránce. Dosud je taková okolnost (strach, rozrušení etc.) považována jen za polehčující okolnost pro obránce, který překročí meze nutné obrany.

Monografie JUDr. Roberta Fica, CSc., zprostředkovává čtenáři informace o trestněprávní úpravě institutu nutné obrany ve slovenském trestním právu, o tendencích aplikační praxe i námětech směřujících ke zdokonalení právní úpravy. V českém čtenáři pak utvrzuje poznání, že i přes postupně se odchylující právní úpravy jsou obecné problémy s aplikací některých institutů trestního práva společné až identické.

OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |