Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIV 3/2001 |
JUDIKATURA
Kriminologické prognózy
Přehled soudních rozhodnutí a stanovisek - trestních
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9/2000
Č. 53
Pachatelem trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 tr. zák. je plátce daně, uvedeného pojistného nebo uvedeného příspěvku, který nesplní svou zákonnou povinnost odvést tyto platby, resp. jejich části za jiného. Je jím výlučně zaměstnavatel (resp. jeho statutární orgán nebo odpovědný pracovník, který má platby provést) jako plátce té části daně, pojistného nebo příspěvku, jejichž uhrazení zákon ukládá poplatníkovi - zaměstnanci.
Naproti tomu zaměstnavatel jako dlužník daně, pojistného nebo příspěvku, který neodvede tyto platby v části, kterou je povinen odvádět sám za sebe, není za toto jednání trestně odpovědný.
To např. znamená, že trestní odpovědnost na zaměstnavatele resp. jeho statutární orgán nebo odpovědného pracovníka dopadá jen za neodvedení jedné třetiny pojistného na zdravotní pojištění ve smyslu § 9 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb., a nikoli za neodvedení dvou třetin, kterou citované ustanovení ukládá uhradit přímo jemu.
(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 1999 sp. zn. 4 To 244/99)
Č. 55
I. Svolení oprávněného orgánu je třeba k trestnímu stíhání pro trestný čin, který byl spáchán v souvislosti s výkonem soudcovské funkce, i v případě, kdy osoba, která jej spáchala, již soudcovskou funkci nevykonává.
II. Je-li ke stíhání určité osoby podle zákonu třeba souhlasu ( § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř.), orgány činné v trestním řízení takový souhlas opatřují od oprávněného orgánu přímo, nikoli prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky. Formulace "takový souhlas nebyl dán" citovaného ustanovení znamená právní stav, kdy byl souhlas k trestnímu stíhání oprávněným orgánem odepřen, tj. po předložení věci se příslušný orgán vyjádřil tak, že souhlas neuděluje. Příslušné orgány trestního řízení proto musí předtím, než dojdou k závěru, že stíhání takové osoby je vyloučeno z uvedeného zákonného důvodu a nelze je zahájit, popř. bylo-li již zahájeno, je nutné je zastavit, předložit věc s návrhem na udělení souhlasu s trestním stíháním příslušného orgánu. Stav, kdy je zřejmé, že je třeba k trestnímu stíhání opatřit souhlas a čeká se na vyžádané vyjádření oprávněného orgánu, popř. se odstraňují pochybnosti o tom, zda je souhlasu třeba, postupem podle § 10 odst. 2 tr. ř., pouze dočasně brání zahájení trestního stíhání, nebo brání v pokračování v trestním stíhání v tom smyslu, že by se prováděly jiné úkony, než je právě opatřování souhlasu. Důkazy provedené v této době jsou v dalším řízení nepoužitelné.
Vzniknou-li pochybnosti o tom, zda je ke stíhání určité osoby podle zákona třeba souhlasu oprávněného orgánu, musí orgány činné v trestním řízení předložit věc Nejvyššímu soudu, aby o tom rozhodl podle § 10 odst. 2 tr. ř. Tuto otázku nemohou řešit samostatně jako otázku předběžnou podle § 9 odst. 1 tr. ř.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 1998 sp. zn. 11 Tz 124/98)
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/2000
Č. 58
Za "trest" ve smyslu čl. 1 písm. a) Úmluvy o předávání odsouzených osob (uveřejněna pod č. 553/1992 Sb.) se považuje nejen potrestání tj. uložení trestu, jehož obsahem je zbavení (odnětí) svobody, ale i jiné opatření, které rovněž způsobuje zbavení svobody. V tomto smyslu lze za trest pokládat i ochranné opatření, jehož obsahem je zbavení svobody dotčené osoby. Z tohoto pohledu je ústavní ochranné léčení opatřením, jež lze pokládat za trest podle čl. 1 písm. a) Úmluvy.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2000 sp. zn. 11 Tcu 8/2000)
Č. 61
Bezpečnost lidí nebo majetku ve smyslu § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. vyžaduje zabrání takových věcí, které jsou těmto zájmům samy o sobě nebezpečné tak, že tato nebezpečnost vychází přímo z jejich vlastností. Např. zakázané zbraně a střelivo, výbušniny, narkotika, jedy apod. Může také jít o věci jinak běžného použití, pokud však byly zvlášť přizpůsobeny k páchání určité trestné činnosti tak, aby ji významně usnadňovaly (např. nákladní automobil, který má vybudován zvláštní úkryt pro nelegální převážení osob přes hranice).
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 1. 2000 sp. zn. 3 Tz 13/2000)
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2001
Č. 2
Vzhledem k tomu, že zákonodárce stanovením znaků skutkových podstat jednotlivých trestných činů vyjádřil i jejich tzv. typovou nebezpečnost, je vyloučeno obecně stanovit podmínky, za nichž skutky, které jinak naplňují znaky některé skutkové podstaty, dosahují zákonem (§ 3 odst. 2 tr. zák.) požadovaného stupně nebezpečnosti pro společnost. Šlo by vlastně o nepřípustné rozšíření znaků skutkové podstaty, které musejí být k trestnosti činu naplněny.
Proto u skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. nelze dovodit, že k trestnosti činu z hlediska materiální podmínky je nutné, aby pachatel jednal za okolností na straně poškozeného, které činí omezování užívacího práva pro něho nějakým způsobem citelnějším (např. nemá kde přespávat).
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 12. 1999 sp. zn. 7 Tz 172/99)
Č. 3
Dílčím útokem ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. je nutno rozumět nejen samotné jednání - projev vůle pachatele ve vnějším světě, které naplňuje tento znak objektivní stránky skutkové podstaty určitého stejného trestného činu, ale i naplňování ostatních znaků jeho skutkové podstaty. Každý dílčí útok totiž musí mít všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, o jehož pokračování má jít.
Např. u trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. je za dílčí útok nutno považovat i naplňování následku, který vznikl v příčinné souvislosti s dílčím jednáním. Jestliže je na základě nepravdivého formuláře předloženého pachatelem vyplácena určitá dávka, na kterou by v případě uvedení správných údajů neměl pachatel nárok, vzniká následek trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. spáchaného tímto útokem - škoda na cizím majetku, jakož i obohacení pachatele - postupně po dobu, po kterou byly na podkladě nepravdivého formuláře vypláceny jednotlivé dávky. Tento útok není časově ukončen doručením nepravdivého formuláře plátci dávek, ale až převzetím poslední takové výplaty. Z takového časového vymezení útoku je nutno vycházet při hodnocení, zda další útok záležící v předložení nového nepravdivého formuláře a pobírání dávek je v časové souvislosti s předcházejícím útokem ve smyslu ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2000 sp. zn. 7 Tz 215/1999)
Č. 4
Pochybnosti o právu k věci, která byla podle § 78 tr. ř. vydána nebo podle § 79 tr. ř. odňata ve smyslu ustanovení § 80 odst. 1 tr. ř., bývají zpravidla tehdy, když právo k takové věci uplatňuje další osoba, popř. více osob. Je-li tomu tak, je třeba učinit opatření podle ustanovení věty třetí § 80 odst. 1 tr. ř. o uložení věci do úschovy. Orgán činný v trestním řízení vyvstalé pochybnosti o právu k věci neodstraňuje prováděním samostatného dokazování zaměřeného jen na tuto otázku, které by jinak nemělo význam pro rozhodnutí ve věci samé.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 2. 2000 sp. zn. 7 Tz 189/99)
Č. 5
I. Za tíseň ve smyslu ustanovení § 253 odst. 1 tr. zák. je třeba považovat tíživou situaci poškozeného mimořádné povahy, která je vyvolána určitou naléhavou potřebou, jejíž uspokojení není v momentálních možnostech poškozeného. Je to např. situace, kdy v důsledku neschopnosti okamžitě splatit dříve vzniklý závazek může poškozený přijít o celý majetek. Z hlediska posouzení trestní odpovědnosti osoby, která jedná za podmínek ustanovení § 253 tr. zák. a zneužívá tísně jiného, není vůbec podstatné, zda poškozený si takový stav tísně zapříčinil sám, nebo k němu došlo pod vlivem okolností na jeho vůli nezávislých.
II. Při posuzování, zda jde v případě sjednané půjčky o příslib plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, jak předpokládá ustanovení § 253 odst. 1 tr. zák., je třeba zvažovat vedle hodnotového poměru vzájemných plnění i dobu, na kterou je půjčka uzavřena. Uvedený znak lze spatřovat např. v uzavření smlouvy o půjčce finanční částky 293 000 Kč na dobu tří měsíců s příslibem uhrazení smluvní odměny ve výši 131 850 Kč.
(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2000 sp. zn. 3 To 904/99)
SOUDNÍ JUDIKATURA č. 10/2000
33. Pochybnosti o nepodjatosti znalce
§ 11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících
Znalec nesmí podat posudek, jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Pokud proto měla být přesná výše majetkové škody způsobená posuzovanou trestnou činností doložena znaleckým posudkem, neměl být přibrán k jejímu stanovení znalec, jenž je zaměstnancem poškozeného, u něhož by mohly vzniknout pochybnosti o jeho nepodjatosti.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 5. 2000 sp. zn. 9 Tz 85/2000)
SOUDNÍ JUDIKATURA č. 11/2000
36. Práva obviněného v trestním řízení
čl. 36 odst. 1, 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 38 odst. 2 tr. ř., § 28 zák. č. 293/1993 o výkonu vazby
Jakkoli trestní řízení, jehož základní zásady jsou uvedeny v § 2 tr. ř., je členěno do několika fází, nemůže žádná z těchto fází být posuzována izolovaně. Trpí-li tedy kupř. přípravné řízení nezhojitelnými vadami, nemůže ani řízení před soudem, pokud se s těmito vadami buď vůbec nebo náležitým způsobem nevypořádalo, splňovat podmínky nestranného a spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.
(Nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2000 sp. zn. IV. ÚS 615/99)
SOUDNÍ JUDIKATURA č. 12/2000
38. Adhezní řízení
§ 254 odst. 1, § 256 tr. ř., § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř.
Je-li trestným činem způsobena škoda obchodní společnosti, nestačí, když se k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody připojí společník, který není jednatelem ani neprokáže své oprávnění jednat za poškozenou společnost. Rozhodnutí o přiznané náhradě škody učiněné v adhezním řízení ve prospěch poškozené obchodní společnosti odporuje zákonu.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 5. 2000 sp. zn. 7 Tz 163/99)
* * *
Komentář k judikátu I. č. 62/2000 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/2000)
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2000 sp. zn. 5 Tz 211/99
I. Pouhé vědomí vlastníka věci o tom, že poskytuje svou věc jiné osobě ke spáchání trestného činu, nezakládá existenci obecného zájmu na zabrání věci ve smyslu § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák., ale podle okolností může odůvodnit některou z forem účasti vlastníka takové věci na trestném činu (např. účastenství v podobě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.). Na druhé straně může soud vyslovit i zabrání věci použité ke spáchání trestného činu, jejímž vlastníkem je osoba, která s tímto trestným činem nemá nic společného a ani o něm neví, avšak jen vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě jiný obdobný obecný zájem.
II. Je-li vlastníkem věci, o jejíž zabrání jde, cizí státní příslušník a věc se v době rozhodování o zabrání již nachází na území cizího státu, mají tyto okolnosti vliv jak na posuzování otázky, zda existuje obecný zájem na zabrání takové věci ve smyslu § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák., tak i na vykonatelnost případného rozhodnutí o zabrání této věci.
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. 8. 1998 sp. zn. 1 T 220/98 byli obvinění L. S. a L. R., občané Slovenské republiky, uznáni vinnými trestným činem nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.
Tohoto trestného činu se dopustili tím, že dne 24. 4. 1998 po předchozí dohodě ještě se dvěma nezjištěnými občany Slovenské republiky, poblíž motorestu M. ve Slovenské republice, za přislíbenou odměnu nejméně 20 000 Sk převzali do dodávkového automobilu zn. Peugeot J5 nejméně 16 občanů Afghánistánu a Íránu, přičemž další přibrali cestou v úmyslu převést je přes hranice mezi Slovenskou a Českou republikou.
Obviněný L. S. za pomoci známého F. opatřil motorové vozidlo a cestovní doklady od jemu neznámé osoby.
Státní zástupce navrhl zabrání výše zmíněného automobilu, ten byl však navrácen jeho oprávněnému držiteli K. H. (občan SR). Stejně rozhodl i Krajský soud v Brně na základě stížnosti státního zástupce. Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona ve prospěch zúčastněné osoby usneseními obou soudů a usnesení Krajského soudu zrušil.
Nejvyšší soud ČR přezkoumal podle § 267 odst. 1 správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i příslušnou část řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen nebyl.
V odůvodnění svého rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval zejména hmotněprávními předpoklady pro zabrání věci, kterými jsou podle § 73 odst. 1 tr. zák. písm. c), skutečnost, že jde o věc uvedenou v § 55 odst. 1, nenáležící pachateli, pokud to vyžaduje bezpečnost lidí nebo majetku nebo jiný obdobný obecný zájem. Jiným obdobným zájmem přitom může být v konkrétním případě ochrana demokratického řádu a jeho hodnot, ochrana mravnosti a společenské morálky, zájem o to, aby žádný neměl majetkový prospěch z trestné činnosti, obecně tedy musí jít o zájem srovnatelný svým významem se zájmem společnosti na bezpečnosti lidí nebo majetku. Uvedený automobil nebyl nijak zvlášť upraven pro nelegální převoz lidí ani nebylo prokázáno, že by byl k tomuto účelu zneužit opakovaně. Přestože držitel automobilu K. H. byl obviněným L. S. označen jako osoba, která mu předala vozidlo i doklady, nelze mu, jako zúčastněné osobě, automobil zabrat. A to ani v případě, pokud by vlastník věci věděl, k jakému účelu bude tato použita, to by mělo význam pouze z hlediska jeho trestní odpovědnosti za některou z forem trestné součinnosti, zejména za účastenství ve formě pomoci k trestnému činu ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Pokud věc patří cizímu státnímu občanovi, nachází se na území cizího státu, neohrožuje bezprostředně bezpečnost lidí ani majetku a není ani potenciálně nebezpečná pro zájmy České republiky, nebylo by rozhodnutí o zabrání věci na území Slovenské republiky vykonatelné.
Upozornění:
Od září roku 2000 začalo vycházet nové periodikum zabývající se rozhodnutími českých soudů ve věcech trestních - Sbírka Orac - trestní. Snahou je podle autorů zde publikovat "rozhodnutí, která by pro svůj informační obsah měla vejít ve známost", a to nejen rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale i pravomocná rozhodnutí nižších soudů. Jedná se přitom převážně o rozhodnutí, která byla navržena k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ale z různých důvodů (např. pokud názor byl soudci trestního kolegia shledán nesprávným, soudci trestního kolegia se nedohodli na shodném závěru, rozhodnutí teprve bude navrženo k uveřejnění apod.) k tomu do současné doby nedošlo.
(JUDr. Vladana Kristenová, Okresní státní zastupitelství, Benešov)
Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |