Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIV 1/2001

RECENZE

Sociální komunikace pro policii

(Čech, J.: Sociálna komunikácia pre políciu. Akadémia Policajného zboru, Bratislava 2000, 440 stran.)

Doc. PhDr. Hana Vykopalová, CSc., Právnická fakulta UP, Olomouc

Tato monografie již známého autora je po monografii Úvod do policajnej psychológie dalším neobyčejně přínosným dílem určeným studujícím škol policejního zaměření, ale nejen pouze pro ně. O dobrém předsevzetí a snaze autora o co největší příspěvek sociální psychologie do praktického života svědčí i věnování na jedné z prvních stran publikace, které je určeno „všem policistům, kteří ve své těžké a složité práci uplatňují poznatky psychologických věd, policejních věd a svou komunikací si získávají respekt, úctu a důvěru občanů“. Komunikace a její dobrá znalost je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro dobrý výkon policejní praxe.

Policista se každodenně setkává s komunikací v mnoha jejích formách a podobách, je nucen se orientovat v jejích jednotlivých složkách: musí dokázat postihnout vliv prostředí, času, role účastníků komunikace, ale i komunikační šum, který je vždy v různých podobách přítomen, musí znát zásady působení interakce a percepce, včetně analýzy prvků neverbální komunikace a jejich působení v souvislosti s osobnostní stránkou a individuálním projevem, musí znát i působení dalších vlivů, jako vliv sociální skupiny a vztahy v sociální skupině. Verbální komunikace je sdělování významů, které může mít mnoho podob, na kterých se podílí opět řada dalších aktivních přístupů, jako je aktivní naslouchání, empatie, asertivní přístup apod.

Monografie je komplexním skloubením všech poznatků vztahujících se k sociální komunikaci. Autor vychází z vysvětlení komunikačního procesu jako základního prvku, na kterém je komunikace založena. Vysvětluje základní východiska a pojetí komunikačního procesu a typů komunikace, včetně možností účinného komunikování. Nezbytnou součástí každé komunikace je i percepce, které autor věnuje prostor z hlediska personálního i sociálního. Naslouchání je dalším nezbytným prvkem efektivní komunikace, stejně jako neverbální komunikace. Prameny uvádějí až 70procentní převahu neverbálních prvků a vyjádření, které člověk užívá oproti verbálnímu projevu. Mnoho bylo také napsáno o přesvědčivosti nebo věrohodnosti slovního a neverbálního projevu, resp. jejich souladu a nesouladu. Pro profesi policisty je zejména tento pohled podstatný, stejně jako podrobně analyzovaný styl komunikace, o kterém pojednává celá kapitola.

V monografii nechybí ani kapitoly věnované mezilidské komunikaci zaměřené na interpersonální vztahy a na otázky hodnocení a zlepšování mezilidských vztahů, což je zvláště v dnešní době velmi nutný, dobrý a nezbytný okamžik. Vliv sociální skupiny, ať již té, ve které člověk pracuje nebo tráví svůj volný čas, je dalším pohledem na podobu komunikace a její zpětný vliv na chování v sociální skupině z hlediska sociálních pozic.

V práci policistů se však vyskytují další prvky, které ovlivňují chování, a tím i komunikaci, které nejsou již tak zcela běžné v ostatní populaci. Jsou to především projevy agresivity, jejíž podstatu, formy a podoby předkládá autor k vysvětlení v další kapitole, která je právě určena pro ty, kteří se s ní často setkávají.

Publikace přináší velmi podrobný pohled na celý proces komunikace včetně všech prvků, které se na ní podílejí. Obsahuje podnětné úkoly k zamyšlení, k procvičení, praktické tabulky a grafy. Na konci každé kapitoly najde pozorný čtenář shrnutí předchozích kapitol a slovníček klíčových výrazů, stejně tak jako se na počátku kapitoly dozví, jaké poznatky získá a co je jejich cílem. Publikace je svým zpracováním přístupnou a praktickou pomůckou pro všechny, pro které je komunikace a její úspěšné zvládnutí základním předpokladem dobrého výkonu povolání - ale nejen povolání.

OBSAH / CONTENTS / INHALT

Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |