Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIV 1/2001

ANOTACE
Mgr. Jitka Bílá, Knihovna Policejní akademie ČR, Praha
Lehmann, A.: Randale rund um den Fußball. (Povyk kolem fotbalu.)
Kriminalistik, 54, 2000, 5, s. 299 - 303, 2 foto, lit. 12.

Každé zahájení nové fotbalové sezony je doprovázeno zvýšenou pozorností médií. V novinách, časopisech i televizním zpravodajství jsou denně zveřejňovány (pokud možno ty nejbrutálnější a strach vzbuzující) záběry proběhlých bitek. Rvačky, střety s policií, pouliční násilí a ničení majetku jsou v poslední době běžné průvodní jevy sportovních utkání, kterým je (po tragickém případu MS ve fotbale 1998, kdy skupina německých fanoušků téměř k smrti ubila francouzského policistu) veřejností věnována velká pozornost. Náklady na odstranění následných škod (jdoucí z kapes daňových poplatníků) jsou stále vyšší, a proto se nejen v Německu, ale i v jeho sousedních zemích uvažuje (v rámci boje proti kriminalitě) o modelu města New York, tzv. „nulové toleranci“.

Autorka tohoto článku, psycholožka bonnské univerzity, vrhá na problém nové světlo a snaží se o komplexní postižení nového civilizačního jevu od vysvětlení původu slova „hooligans“ přes hledání příčin vzniku až po určitou typologii jednotlivých skupin fotbalových fanoušků - výtržníků.

Výklad pojmu

Slovo hooligans, které se dnes běžně používá k označení skupin fotbalových fanoušků, pro něž je společné a typické vyvolávání a páchání výtržností různých stupňů intenzity, má svůj původ v angličtině. Pojem hooligan pochází z Anglie, kde se také setkáváme s „chuligány“ poprvé. V překladu znamená totéž co rowdy, Raufbold (neurvalec, výtržník, sprosťák, syčák, uličník, rváč, násilník). Údajně se vztahuje ke jménu jedné dělnické rodiny irského původu, jejíž členové koncem 19. století táhli Londýnem, vyhledávajíce pitky a rvačky. Je nutno ale dodat, že o problémech s chuligány jsou zprávy už ze středověku. Autorka uvádí i výklady dalších autorů (Smolinsky, Schwind aj.).

Dělení chuligánů

Fanoušci a chuligáni netvoří jednu homogenní skupinu, jak někdy mylně informuje tisk, ale lze je rozdělit zhruba do čtyř podskupin:

Jiné dělení fotbalových fanoušků uvádí Simon (1995). Ten rozlišuje mezi obdivovateli fotbalu tzv. fotbalcentristy. Věrnost klubu je pro ně to nejdůležitější, svůj klub neopustí ani v případě jeho sestupu. V životě takového fanouška je fotbal na prvním místě, teprve potom následují přátelé a aktivity volného času. Lze je přirovnat ke Kuttenträger.

Opakem fotbalcentristů jsou tzv. prožitkáři. Pro tento typ fanoušků je vlastní fotbalové utkání naprosto vedlejší záležitostí. To, na co se orientují, to je to „divadlo“ kolem, to, „že se určitě musí něco stát, i kdybychom se o to měli sami postarat“. Pocit moci a sociální uznání si získávají prostřednictvím síly masy a anonymity. Z této skupiny se také nejčastěji rekrutují „hooligans“.

U obou těchto skupin se snaží autorka odhalit, platí-li určité souvislosti mezi sociálním prostředím, z kterého fotbalový fanoušek pochází, a touhou páchat výtržnosti a násilí.

Také policie má svoje „dělení“ fotbalových fanoušků:
(Při Zemském kriminálním úřadu v Düsseldorfu je zřízeno Centrální informační pracoviště pro zásahy při sportovních utkáních, v jehož evidenci je kolem 2 100 jmen tzv. C - fanoušků. O odhadovaném počtu jednotlivých typů fotbalových fanoušků informoval časopis Spiegel 29. 6. 1998.

Ve veřejných sdělovacích prostředcích se můžeme setkat s tím, že pro význam slova hooligan je synonymem skinhead nebo neonacista. Taková záměna značně zjednodušuje podstatu věci. Politická orientace hooligans jde spíše doprava než doleva, ale v žádném případě se nejedná o pravicové extremisty. Zpravidla tvoří hooligans a skinheadi účelová seskupení, pokud jde o vyvolávání rvaček a násilností. Nejedná se o žádný pevný svazek, obyčejně se „scházejí“ o víkendu jen k tomu, aby se vyřádili v nějaké potyčce, ale zbytek volného času netráví společně.

Příčiny vzniku násilí

Kde hledat příčiny násilného chování mezi fotbalovými fanoušky? Autorka rozebírá problém pomocí jednotlivých vědních disciplín: sociologie, psychologie, kriminologie, antropologie, politologie.

Obecně lze konstatovat, že tento problém je typický pro mládež. Jaká je životní situace dnešní mládeže? Ve většině případů končí školní docházku v 18 letech a není nucena nastoupit do zaměstnání, aby si opatřila prostředky na živobytí. Většinou disponuje nadmírou volného času. Možnosti, jak ho využít, jsou ale silně omezené, volně přístupných zařízení pro využití volného času je stále méně. Také rodina v tomto ohledu plní stále méně svou úlohu.

Dále se autorka zabývá otázkou, do jaké míry jev „hooligans“ odráží vývoj současné společnosti, proč je spojen právě s fotbalem a jaká opatření (i policejní) proti němu má společnost přijmout.

OBSAH / CONTENTS / INHALT

Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |