| Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIV 4/2001 |
V tomto nesmírně zajímavém článku popisuje emeritní profesor politických věd na univerzitě pro Bundeswehr v Neulieberu a uznávaný znalec problematiky Ruska vznik, vývoj, nové struktury a koncepce ruské mafie.
Pojem „zloději v zákoně“ (vory v zakone) je svého druhu ojedinělý a nemá analogii v podsvětí jiných zemí. Je odrazem politicko-společenského systému bývalého Sovětského svazu, potažmo dnešního Ruska. Je to nelegitimní dítě kriminálních živlů sovětského systému, které se přizpůsobilo změněným společenským vztahům a podmínkám.
Pro vysvětlení vzniku společenství „zlodějů v zákoně“ je nutno sáhnout hlouběji do minulosti, kdy po abdikaci cara zalila zemi vlna tisíců kriminálních živlů, chaoticky amnestovaných provizorní prozatímní vládou. Kriminální živly využily dokonale politické klima v zemi (dokonce sám vůdce revoluce Lenin byl přepaden a vyloupen bandou zlodějů). Se zavedením NEPu ve dvacátých letech minulého století vzniká i nová třída zbohatlíků, která se okamžitě stává další obětí kriminálních živlů. Tehdejší sovětská ideologie hlásala, že kriminalita v socialistické společnosti odumře sama od sebe. Tzv. „společensky nebezpečné elementy“ byly posílány bez ohledu na druh spáchaného činu do různých pracovních táborů. Kdy a ve kterém pracovním táboře přesně vznikla první skupina „zlodějů v zákoně“, nelze dnes přesně určit. Pravděpodobně to bylo koncem 20. let.
Vězni v pracovních táborech pocházeli z různých společenských vrstev a byli odsouzeni za nejrůznější delikty, podle čehož se sami pojmenovávali a dělili do skupin. Tzv. „Blatnyje“ se rekrutovali ze dvou skupin odsouzených: Žigana - odpůrci režimu a Urki - zloději a lupiči. V mocenském boji mezi těmito skupinami zvítězili Urki a původní politický motiv ztratil na významu. Počátkem 30. let byl formulován zákon „zlodějů v zákoně“. I když neexistuje žádná jeho psaná podoba, přesto byla pravidla hry pevně stanovena a striktně dodržována. Disciplína byla zajišťována tvrdou represí, tresty byly jednoznačné a kruté. „Zloději v zákoně“ tvořili v lágrech něco jako nomenklaturu, spolupracovali s dozorci, zajišťovali pořádek, žili na úkor ostatních, řešili spory mezi vězni a zásobovali obyvatele tábora zakázaným zbožím (alkohol, drogy apod.).
Situace v pracovních táborech se v důsledku dalších politických zásahů (nová vlna vězňů z řad bývalých kulaků a jejich rodinných příslušníků) stala nepřehlednou, změnilo se složení i počty vězňů. Jak asi vypadal život v táboře, dokumentuje příklad práv a povinností jak vězňů, tak „zlodějů v zákoně“.
Tak jako každá uzavřená společenská vrstva, tak i „zloději v zákoně“ si velice brzy vytvořili vlastní slang, jehož praktická ukázka je v článku proložena i obrazovou, velice dobře popsanou dokumentací tetování, které je s výrazovými prostředky úzce spjato.
Velkou úlohu ve formování struktur ruské mafie sehrála druhá světová válka a poválečné období. Bývalí trestanci přenášeli zvyky a pravidla života v táborech do sovětské společnosti, organizovaný zločin prorůstá do hospodářské a řídící sféry, kvete úplatkářství, podvody, machinace a rozkrádání na nejvyšší úrovni.
Nastolit pořádek se pokusil Jurij Andropov tím, že odhalil kriminalitu ve vládnoucí nomenklatuře. Během jeho funkčního období si několik nejvyšších funkcionářů sáhlo na život. Andropov byl generálním tajemníkem bohužel velmi krátce a po jeho smrti se vše a velmi rychle vrátilo do starých kolejí. Morální stav ruské společnosti a deziluze obyvatelstva je jasná z motta té doby: „Z poctivé práce nelze žít.“
Článek končí detailním popisem situace v poslední době, pro kterou je typický moderní boj o sféry vlivu, moc a kapitál, jsou uváděny (odhadované) počty kriminálních band, jejich obětí z řad politiků, podnikatelů, bankéřů, žurnalistů. Situaci v Rusku demonstruje autor na případu jednoho ze „zlodějů v zákoně“ Vjačeslava Ivankova, známého pod přezdívkou Japončík.
Se změnou společenských, sociálních, politických, hospodářských a jiných podmínek ovlivňujících život jedince se objevují i nové formy kriminality. Jedním z nejnovějších projevů násilí, který byl poprvé popsán v USA v roce 1998, je tzv. „stalking“. Jedná se o jeden z projevů psychického teroru, o obsedantní fixaci na vybraného jedince, dotěrné uctívání, kde pocit moci hraje nemalou roli. Formy projevu stalkingu jsou různé, známé je obtěžování po telefonu, v poslední době se stále častěji mluví o obtěžování po internetu (cyberstalking).
Autor tohoto článku, psycholog přednášející na Institutu pro policejní vzdělávání v Dolním Sasku, se zabývá otázkou, jaké mezilidské faktory převážně působí při stalkingu a jaké dopady má stalking na práci policistů (přičemž pouze 55 % postižených žen a 48 % postižených mužů učiní oznámení na policii). Stalking byl v určitých formách projevu znám i dříve (zbožňování, sledování, pronásledování idolů z řad populárních osobností, neschopnost jedince vyrovnat se se zhrzenou láskou, obtěžování bývalého partnera i po rozvodu apod.). Je otázka, zda není stalking jako delikt podceňován a zda by v budoucnu neměl patřit do kategorie „omezování osobní svobody“.
Autor popisuje různé případy z policejní praxe, kdy docházelo k psychickému stupňovanému teroru vůči jedinci případně s dopadem na celou rodinu (klepání na dveře, neustálé zvonění u domovních dveří, kopání do dveří, vyhrožování vylomením dveří) a možnostech policie v takových případech zasáhnout. Souvislost mezi stalkingem a násilím je prokázána: většina případů končí tělesným napadením nebo i sexuálním zneužitím oběti.
V závěru článku autor záporně odpovídá na otázku, je-li stalking nemocí, a navrhuje jak společenská, tak i technická (v případě např. cyberstalkingu) opatření pro řešení problematiky stalkingu.
Každoroční zasedání Spolkového kriminálního úřadu (BKA) se v loňském roce konalo ve dnech 21. - 23. listopadu ve Wiesbadenu pod patronací nového ředitele Kriminalistického institutu prof. Dr. Jürgena Stocka. Jednání se účastnili čelní představitelé z řad politiků, vědců a zástupců Evropské unie. Pozvání přijalo i přes 300 odborných pracovníků z řad policie a justice. Jednání se těšilo velké pozornosti veřejnosti, která o něm byla informována díky 130 zástupcům tisku a ostatních médií.
Ústředním tématem jednání byl fenomén pravicového extremismu, antisemitismu a nepřátelství vůči cizincům a strategie boje proti nim. K tomuto tématu odeznělo 8 zásadních referátů, jejichž přesné znění je v příspěvku ocitováno.
Dále se článek zabývá vyčerpávajícím pojednáním o fenomenologii pravicového extremismu, antisemitismu a nepřátelství vůči cizincům, možnostmi obrany společnosti proti jejich projevům, jaké jsou politické možnosti otevírající cestu k odbourání nepřátelství vůči cizincům a ke změně pravicově-radikálního smýšlení určité části společnosti, jakou roli v boji proti těmto negativním projevům hraje justice a jaké spektrum úkolů je kladeno z tohoto hlediska na Ochranu ústavy.
Ve druhé části článku se autorky zabývají novými možnostmi (které šíření pravicového extremismu umožňují - média, především internet) a úlohou policie při iniciaci preventivních programů a projektů určených k potírání těchto negativních společenských jevů.