Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIV 1/2001

Co je forenzní lingvistika

Doc. PhDr. ALENA AIGNEROVÁ, CSc., Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, České Budějovice

Při své praxi soudního tlumočníka jsem často přišla do styku s dopisy pachatelů trestných činů psanými z vyšetřovací vazby. Stávalo se, že jsem dotyčnou osobu neviděla vůbec nebo až za nějakou dobou po přečtení dopisu. Přesto bylo často možno na základě textu dopisů s velkou pravděpodobností usuzovat na osobnost pachatele. Začala jsem se o danou problematiku blíže zajímat, a to jak teoreticky, tak i prakticky: přitom jsem byla mnohokrát sama překvapena, co je možno z textu vyčíst.

1. Současná situace

Forenzní lingvistiky ve smyslu obsahové analýzy textů je možno využít jako jednoho z prostředků kriminalistického šetření a vytvoření profilu pachatele. V zahraničí i u nás se touto disciplínou někteří odborníci zabývají a používá se jí jako podpůrného prostředku při vyšetřování trestných činů.

Přesto tento obor a jeho možnosti nejsou širší odborné veřejnosti dostatečně známy a v důsledku toho také není využíván v té míře, jakou by si zasluhoval. Ani osoby, které se zabývají vyšetřováním trestných činů, nebo obhájci o něm často nevědí nebo neznají možnosti jeho využití. Pokud je tento obor v obecném povědomí vůbec znám, panuje většinou představa, že patří do oblasti grafologie nebo soudní psychiatrie.

Grafologie se však pokouší určit vlastnosti jedince na základě zkoumání jeho rukopisu, zatímco forenzní lingvistika chce dospět k výsledku na základě rozboru textu. Psychiatrie používá jiného přístupu i metod měření a na rozdíl od lingvistické analýzy je velmi často umožněno i přímé pozorování pachatele.

Metoda jazykové a obsahové analýzy používaná v kriminalistice je záležitostí poměrně mladou. Snahu o její využití je však možno najít již v odborných pracích československých kriminalistů ze 30. let ve spojení s oborem písmoznalectví.

Pojetí jazykového zkoumání jako samostatné expertizní disciplíny se datuje od 50. let. Postupem času došlo k osamostatnění tohoto oboru pod názvem jazyková expertiza v oblasti psaného a později i mluveného projevu.

Kriminalistický ústav v Praze se jazykovou expertizou zabývá a v případě potřeby je využívána i při praktickém řešení trestních věcí (určení sporného autorství, anonymní a výhružné dopisy apod.).

2. Co je forenzní lingvistika, jaké jsou její možnosti a čím může být prospěšná kriminalistickému pátrání

2.1 Jedná se o jazykovou analýzu a interpretaci textu, na jejímž základě je možno určit některé charakteristické znaky osoby, která text vytvořila. Takto zjištěné skutečnosti mohou napomoci pátrání po pachateli trestného činu a podpořit jiné kriminalistické metody. Jazyková analýza a interpretace textu mají význam hlavně v následujících oblastech:
2.1.1 tam, kde jde o určení autorství textu, tj. odpověď na otázku, zda text vytvořila určitá osoba, přičemž se používá srovnání s jinými texty vytvořenými toutéž osobou;1)
2.1.2 při typování neznámého pachatele lze na základě rozboru textu určit některé osobnostní znaky a pomoci tak k identifikaci dotyčné osoby.

2.2 Pod pojmem text je nutno chápat jakýkoliv jazykový projev, tedy mluvený i psaný, i když hlavním předmětem zkoumání forenzní lingvistiky jsou především projevy psané. Forenzní analýza textu je záležitost časově značně náročná a pro analýzu mluveného projevu je nutné pořídit nahrávku. Přesto jsou i při běžném poslechu mluveného projevu některé charakteristické osobnostní znaky často i pro laika okamžitě patrné (např. krajový přízvuk), odborník však může vypozorovat ještě daleko víc. V praxi to znamená možnost přítomnosti jazykového experta např. při výslechu, podobně jako je někdy přítomen psycholog. Může se samozřejmě stát, že mluvčí a autor textu jsou rozdílné osoby a fonetické zvláštnosti tedy ukazují spíše na mluvčího než na autora.

Pro zodpovědné hlubší posouzení jediná prezentace nestačí a textem je nutno se podrobně a opakovaně zabývat.

2.3 Písemný text určený pro forenzní rozbor a interpretaci nemusí být psán rukou (jak by to vyžadoval grafolog), musí však jít o text původní, vytvořený přímo autorem (pachatelem, podezřelým, anonymem). Z toho důvodu nejsou vždy vhodné například protokoly z výslechů, v nichž je jazyk už určitým způsobem přetvořen do úřední podoby jazyka protokolu.

Musilová (1994) je toho názoru, že dobře provedený rozbor textu může vypovědět o pisateli víc než rozbor grafologický, který může být ztížen např. tím, že daný text není psán kurzívním písmem.

2.4 Možnosti forenzní analýzy a interpretace textu se kromě případů přiřazení autorství nabízejí především tam, kde je pachatel teprve hledán a existují určité písemné podklady, např. dopisy, ev. telefonáty nebo nahrávky. Na základě zkoumání textu je možno určit znaky jako např. pohlaví pachatele, stáří, sociální a místní původ, vzdělání, pravděpodobný stupeň agresivity nebo submisivnost, vztah k autoritám, významnost či nevýznamnost některých jevů, osob a věcí, některé znaky fyzického projevu (např. nadměrná gestikulace), někdy dokonce smyslový handicap (špatný zrak nebo sluch), je možno usuzovat na to, jak bude snášet vazbu apod.

Pro lepší názornost uvádím velmi zjednodušený krátký příklad (vytrženo ze širšího kontextu):
Byl jsem velmi nervozní! Velice mi to mrzí a velmi svého činu lituji!!!
Interpretace: Muž, stáří kolem 55 let (podle stavu pravopisu: nervózní píše s krátkým o, ale se z, tj. v době jeho školní docházky došlo asi k reformě pravopisu 1957), pravděpodobně méně kvalifikované povolání, kde málo čte (jinak by psal nervózní podle současné normy), pravděpodobně z Prahy nebo okolí nebo tam déle pobýval nebo má/měla nějaká osoba z Prahy na něj vliv (velice mi to mrzí), výrazná gestikulace, možný sklon k jednání v afektu (!!!), možný sklon k patosu (volba spisovných tvarů velice, velmi lituji), možná byla tato formulace doporučena (podřídí se autoritám, nechá se ovlivnit).

3. Analýza a interpretace textu

3.1 Ne v každém textu jsou všechny znaky zastoupeny a možnost interpretace je případ od případu rozdílná. Velmi také záleží na délce textu: z velmi krátkých útržků se většinou dá vyčíst méně než ze souvislejšího textu. Musilová (1984) uvádí jako dolní hranici pro možnost zkoumání textu 50 slov. V zahraniční literatuře (Friedl, 1993) jsou uváděny příklady zkoumání útržků výhružných dopisů o několika málo slovech. Podstatné samozřejmě je, zda daný text nebo jeho část obsahuje klíčové body a typické odlišnosti, jichž se interpret může zachytit.

Samozřejmě je nutno vzít v úvahu, že se posuzovatel může zmýlit. „Interpretace znamená zachycení smyslu textu výkladem s porozuměním: přitom je nevyhnutelné, že perspektiva čtenáře spolupůsobí při výkladu. Je tedy třeba se snažit o co největší pochopení perspektivy autora.“ (Kelle, 1998)

Pravidlem pro analýzu a interpretaci textu je, že z textu smí být vyčteno a interpretováno pouze to, co text - přímo nebo nepřímo - obsahuje. Každá výpověď a interpretace musí být doložena textem. (Kelle, 1998)

3.2 Práce s textem probíhá v podstatě ve třech hlavních etapách:
1. seznámení s textem,
2. analýza,
3. interpretace.

3.2.1 V první fázi je nutno text několikrát přečíst, rozčlenit, graficky označit a opatřit poznámkami. Je třeba si uvědomit, o jaký text jde (např. text informační, argumentační, v kriminalistické sféře nejčastěji apelační texty).

Obviněný často apeluje na city soudu: Neúmyslně a nešťastnou náhodou jsem zabil... Vím, že musím být za to potrestán. I když žádný trest mi... nevrátí, kterého jsem měl velmi rád a viděl jeho budoucnost.

Často je poukazováno na jiné, nevinné osoby s cílem apelovat na city: Předem vám děkuji i za svého otce, kterému se přitížilo. Bůh vám vaši dobrotu v dobré obrátí.

Apelační texty jsou i výhružné a vyděračské dopisy a telefonáty. Zde se autor textu snaží přimět adresáta, aby jednal určitým způsobem nebo aby se nějakého jednání zdržel. Otázkou rozboru anonymních dopisů se podrobně zabývá Musilová (1995): prezentuje typologii anonymních dopisů a jejich pisatelů a nabízí i praktické rady jak se zachovat v případě obdržení anonymního dopisu.

3.2.2 V druhé fázi rozboru je věnována pozornost výstavbě textu, jeho zvláštnostem, logickému sledu, délce a stavbě vět, volbě slov, jejich uspořádání a zvukové podobě, zastoupení jednotlivých slovních druhů, krajových výrazů, internacionalismů a slov málo frekventovaných, zastaralých nebo naopak nových, opakování slov, použití gramatických forem (časy, rod činný nebo trpný, vidy, oznamovací, rozkazovací nebo podmiňovací způsob apod.). Pozornost je třeba věnovat i interpunkčním znakům (čárky, pomlčky, otazníky, vykřičníky), jejich frekvenci a způsobu užití a psaní velkých a malých písmen.

Uvádím příklad apelativního textu s nápadným grafickým zdůrazněním a interpunkcí (včetně chyb v originálu, které mají také velkou vypovídací hodnotu):
Tak jsem jí nemohl navádět ani nijak ovlivňovat to snad každý člověk POCHOPÍ!!! Měl jsem v tom hrozný zmatek!!!

3.2.3 Pozornost je třeba věnovat také tomu, jak se sám autor staví k ději, zda se sám cítí jako účastník dění, jeho pozorovatel, nebo zda chápe děj jako řízený někým jiným a jakou míru zodpovědnosti za vlastní jednání si připisuje:
Ihned jsem odemkl a zavolal jsem policii a záchranku (text je na tomto místě přepsán)... a nechal jsem vrátného, aby zavolal policii a záchranku. Vzhledem k tomu, že jde o pokus o vraždu, je v tomto textu také zajímavé pořadí přivolávaných institucí.

Jiný příklad, který ukazuje přesouvání činitele děje: oslavovalo se... hranol se našel u branky... pan vyšetřovatel našel dvě láhve od piva... sama říkala, že... později se zjistilo, že telefon byl porouchaný...

Příklad ústní výpovědi: Myslel jsem, že je můj kamarád, ale to on mi zatím půjčil to nářadí...

3.2.4 Ve třetí fázi rozboru se posuzovatel ptá: Co text obsahuje? Proč to autor říká právě tak? Kde je jádro výpovědi? Co to může znamenat a proč, jak to může text doložit? Tato velmi náročná fáze je samozřejmě podmíněna pečlivou přípravou. Výsledky získané v předchozích krocích jsou shrnuty, srovnány a zařazeny do souvislostí. Je-li analýza textu dobře provedena, může se stát orientací pro další pátrání, zvláště v případech, kdy se rozhoduje mezi několika podezřelými.

4. Požadavky na znalce z oboru forenzní lingvistiky

Forenzní lingvistika těsně souvisí s psycholignvistikou, sociologií, teorií komunikace, psychologií, pragmalingvistikou, strategií jednání a dalšími disciplínami. Expert z oboru forenzní lingvistiky by měl být vybaven perfektní praktickou i teoretickou znalostí jazyka, citem pro jazyk a jeho roviny. Měl by znát pravidla komunikace a vyjednávání a umět přiřazovat typy jazykového vyjadřování k příslušným situacím. Měl by mít základní znalosti psychologie a psychopatologie a rovněž základní znalosti práva. Je nutno dodat, že těžiště forenzní analýzy textu je i pro osoby, které perfektně ovládají cizí jazyk, především v mateřštině, ale nelze vyloučit ani posouzení cizojazyčných textů.

Pro kriminalistickou praxi znamená tento expertizní obor pomoc při vyšetřování trestných činů a při pátrání po pachateli tam, kde jsou k dispozici písemné nebo zvukové podklady. Vedle psychologického a grafologického vyšetření lze forenzní lingvistiky využít jako významného pomocného prostředku při vytváření profilu pachatele.

Literatura:

Birkenbihl, V.: Psycho-logisch richtig verhandeln. Landsberg am Lech, 1997.
Friedl, J. (Hrsg).: Die Sprache des Verbrechens. Stuttgart, 1993.
Grewendorf, G. (Hrsg.): Rechtskultur als Sprachkultur. Frankfurt/M., 1992.
Hodgson, J.: Das souveräne Verhandlungsgespräch. Niederhausen, 1997.
Kelle, A.: Texte analysieren und interpretieren. München, 1998.
Kniffka, H. (Hrsg.): Texte zur Theorie und Praxis forensischer Linguistik. Tübingen, 1990.
Miňhová, J.: Psychopatologie pro právníky. Dobrá Voda u Pelhřimova, 1999.
Miňhová, J. - Pruner, P.: Kapitoly ze sociální psychologie pro právníky. Dobrá Voda u Pelhřimova, 1999.
Musilová, V.: Jazyková expertiza. Praha, Kriminalistický ústav VB, 1984.
Musilová, V.: Význam a možnosti lingvistických a psycholingvistických analýz při zjišťování autorství textů. Bulletin advokacie, 1994, 5, s. 19 - 24.
Musilová, V.: Výhružné anonymní dopisy zasílané pracovníkům státní správy a samosprávy. Státní správa a samospráva, 1995, 45, příloha III - V.
Netík, K. - Netíková, D. - Hájek, S.: Psychologie v právu. Praha, 1997.
Ury, W.: Jak překonat nesouhlas. Praha, 1998.

Co je forenzní lingvistika
Aignerová, A.
SOUHRN

Předmětem forenzní lingvistiky je především jazyková analýza a interpretace psaných nebo mluvených textů. Na základě jazykové analýzy je často možné určit některé znaky autora textu (stáří, vzdělání, původ, sociální postavení, temperament, fyzický nebo psychický handicap apod.). Z bezděčných a neúmyslných formulací tvůrce textu je často možné odvodit závažné skutečnosti. Kromě toho slouží jazyková analýza textů jako jeden z prostředků při typování profilu podezřelého nebo pachatele trestného činu. Z toho důvodu je vhodné použít metod forenzní lingvistiky především tam, kde probíhá pátrání po pachateli a kde jsou k dispozici písemné nebo zvukové podklady (např. anonymní dopisy, záznamy telefonních hovorů). Metod forenzní lingvistiky je možno použít paralelně s psychologickým nebo grafologickým rozborem a získat tak další informace potřebné pro pátrání.

What is forensic linguistics
Aignerová, A.
SUMMARY

Forensic linguistics involves mainly linguistic analysis and interpretation of written or spoken texts. On the basis of such an analysis, it is often possible to specify certain characteristics of the author (age, education, social background and status, temperament, a physical or mental handicap, etc.). From unaware and unintentional formulations of the author of the text one can often deduce important facts. Besides, linguistic analysis serves as one of the means of estimating the background of a suspect or an offender. For that reason, the methods of forensic linguistics are especially suitable in case of an investigation, where materials in writing or on audio-recordings are available (such as anonymous letters or taped phone-calls). The methods of forensic linguistics can be used alongside a psychological or graphological analysis, and thus it is possible to obtain further information necessary for an investigation.

Was ist forensische Linguistik
Aignerová, A
ZUSAMMENFASSUNG

Der Gegenstand der forensischen Linguistik ist vor allem die sprachliche Analyse und Interpretation geschriebener oder gesprochener Texte. Aufgrund einer linguistischen Untersuchung ist es vielfach möglich, auf einige Kennzeichen des Textverfassers hinzuweisen (Alter, Ausbildung, Herkunft, soziale Stellung, Temperament, physische oder psychische Behinderungen u. a.). Aus unbewußten, nichtbeabsichtigten Formulierungen des Textverfassers können oft wichtige Tatsachen bestimmt werden. Außerdem dient die sprachliche Textanalyse der Präzisierung des Täterprofils bei Verdächtigen. Aus diesem Grund sind die Methoden der forensischen Linguistik vor allem dort einzusetzen, wo nach dem Täter gefahndet wird und wo schriftliche oder Tonunterlagen vorliegen (z. B. anonyme Briefe, Telefongespräche). Diese Methode kann auch parallel zur psychologischen und graphologischen Untersuchung eingesetzt werden, um zusätzliche Informationen zu erwerben.

OBSAH / CONTENTS / INHALT

1) V řadě případů je autor zároveň i pisatelem textu, nemusí však tomu tak být vždy. Text může být někým jiným opsán nebo přepsán, popř. může být autorem pisateli nadiktován.


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |