Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIV 2/2001 |
Ve dnech 11. až 15. října 2000 se v Pekingu uskutečnila 8. Světová konference Asia Crime Prevention Foundation (ACPF). ACPF byla založena v Tokiu v roce 1982 jako nevládní organizace sdružující asijské země (ve formě tzv. general members, kterých je v současné době 24, a tzv. international general members v počtu 11). Výkonným orgánem ACPF je International Council (Rada ředitelů), předsedou a nejvyšším představitelem ACPF je nyní pan Minoru Shikita (Japonsko). Organizace spojených národů přiznala ACPF konzultativní status u Ekonomické a sociální rady OSN. Je to v současné době jediná asijská nevládní organizace fungující ve vazbě na OSN, která působí v oblasti prevence kriminality a trestní justice.
Úkolem ACPF je přispívat k zlepšování systémů trestní justice v asijském regionu, zvyšovat schopnost čelit mezinárodnímu zločinu poskytováním technické a finanční pomoci, podílet se na financování činnosti UNAFEI (Asia and Far East Institute for Prevention of Crime and the Treatment of Offenders, výzkumný ústav OSN, který je asijskou obdobou evropského HEUNI; byl založen v roce 1962 na základě dohody mezi OSN a vládou Japonska, sídlem je Tokio, současným ředitelem je pan Mikinao Kitada), napomáhat odborníkům vyškoleným v UNAFEI ustavovat obdobné organizace ve vlastních zemích, podporovat spolupráci profesionálů odpovědných za potírání kriminality, iniciovat a podílet se na vypracovávání opatření proti kriminalitě. Tzv. Světové konference ACPF se konají od roku 1992 zpravidla každoročně v různých zemích asijsko-pacifického regionu a jsou na ně zváni představitelé zemí z celého světa.
Partnerem ACPF při pořádání 8. Světové konference byla Generální prokuratura Čínské lidové republiky. ČLR zjevně přikládala uspořádání této konference nemalý politický význam, což se projevilo jak v úrovni uspořádání konference a péče o účastníky, tak v zastoupení vedoucích představitelů ČLR na konferenci (zahájení konference se zúčastnil předseda vlády ČLR, zakončení generální prokurátor).
Konference se zúčastnilo několik set delegátů z více než 60 zemí celého světa, nejen z asijských a pacifických zemí. Přivítáni byli zástupci bývalých republik SSSR ve středoasijské oblasti (Ázerbájdžánu, Uzbekistánu a Kazachstánu). Poměrně široké zastoupení měly africké země, z Evropy a obou amerických kontinentů byli přítomni delegáti z dvaceti zemí.
Delegáti byli většinou pracovníci justice (soudci, státní zástupci, resp. prokurátoři, často na velmi vysoké úrovni včetně předsedů nejvyššího soudu, generálních prokurátorů, ministrů spravedlnosti), pracovníci ministerstev vnitra a policie (např. policejní prezidenti několika států) atd. Zastoupeni byli ale i pracovníci kriminologického výzkumu.
Konference se zúčastnili zástupci OSN (představitel generálního tajemníka OSN Joseph Acakpo-Satchivi, představitel Centre for International Crime Prevention OSN pro střední Asii Slawomir Redo a další), UNAFEI a IAP (Mezinárodní asociace prokurátorů - prezident p. Nicholas Cowdery z Austrálie a generální sekretář p. Henk Marquart Scholz z Nizozemska).
V úvodním slově J. Acakpo-Satchiviho byla oceněna činnost ACPF a obecně úloha nevládních organizací. Výzvy stojící před světem na prahu 21. století vyžadují partnerství OSN a občanské společnosti, které je vyjádřeno právě úzkou vazbou OSN s nevládními organizacemi. Řečník připomněl, že jakkoli globalizace a technologický a informační rozvoj přináší obrovský prospěch části lidstva, větší část světové populace stále zůstává vyloučena z možností těžit z tohoto rozvoje a je odsouzena k životu v chudobě. V této souvislosti citoval Millennium Declaration slavnostně vyhlášenou 160 představiteli států a vlád na Valném shromáždění OSN v roce 2000 a uvádějící mír a snahu o zlikvidování chudoby jako priority OSN pro nové století. Vyzval také k navázání na závěry X. kongresu OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli, který se konal v roce 2000 ve Vídni.
Úvodní slovo představitele OSN korespondovalo s obsahovým zaměřením konference ACPF, která se konala pod heslem „Odpovědět na výzvu dvacátého prvního století“. Zaměřila se na pět vybraných témat z okruhu trestní justice a prevence kriminality:
K jednotlivým tématům referovali vesměs představitelé zemí asijskopacifického regionu; delegáti z jiných kontinentů vystupovali pouze výjimečně a spíše v diskusi. V úvodu k prvnímu tématu (závěry X. kongresu OSN) zástupce OSN S. Redo informoval, že příprava Konvence OSN proti organizovanému zločinu se chýlí ke konci. Pan Redo vyzval nevládní organizace a specificky ACPF k podpoře při následném procesu ratifikace Konvence a pak přirozeně při jejím uvádění do praxe. Připomněl také, že omezení extrémní chudoby v mnoha částech světa je jednou z mála možností jak se bránit produkci a obchodování s drogami, přílivu nelegálních migrantů, obchodování se zbraněmi atd.
V rámci tohoto tématu byla poměrně značná pozornost věnována problematice korupce a prevence kriminality. Dominovaly informace o přístupech jednotlivých zemí k této problematice. Zaujala informace p. Chapmana (Hongkong) o tom, že v Hongkongu existuje tzv. Charta práv obětí zločinu, kterou musí respektovat všichni pracovníci policie a justice. Ve vztahu ke korupci informoval např. indický delegát o situaci v Indii. Ta nemá specifický protikorupční zákon, ale nad potíráním korupce u státních úředníků bdí tzv. Central Vigilance Commission a její regionální komise. Důraz je kladen na posilování etických a morálních postojů. Delegát Pákistánu naproti tomu uvedl, že korupce je především ekonomický problém a jako taková by měla být v prvé řadě řešena ekonomickými nástroji, až poté prostřednictvím zákonů (trestního práva). V této souvislosti konstatoval bangladéšský delegát, že právo nelze vynucovat, právo je třeba poslouchat (to obey), a súdánský delegát zdůraznil klíčový význam postoje společnosti vůči korupci. Ministr spravedlnosti SR Ján Čarnogurský, který reprezentoval Slovensko, v diskusi informoval, že legislativa Slovenské republiky v rámci boje s korupcí umožňuje policejní provokaci (nabídnutí úplatku - může tak učinit policejní agent se souhlasem soudce).
V rámci druhého tématu se potvrdilo, že problematika kriminality, která využívá moderních informačních technologií, se již zdaleka netýká jen tzv. vyspělých západních zemí. Základní referát o formách a variantách této kriminality a legislativní problematice jejího postihu přednesl Peter Grabosky (Australský kriminologický institut). Jako možné varianty uvedl například krádež informačních služeb, komunikaci za účelem přípravy a provádění trestné činnosti, informační pirátství (padělání a nelegální užívání software apod.), šíření „ofenzivních“ materiálů (porno, návody na výrobu drog, výbušnin, návody k trestné činnosti...), vydírání, zastrašování a špehování („stalking“), nelegální sbírání informací a šíření kompromitujících informací, elektronické praní peněz, elektronický vandalismus a terorismus (poškozování sítí a programů, průnik do informačních, zabezpečovacích a řídicích infrastruktur včetně bezpečnostních apod.), obchodní a investiční podvody atd.
Otázka je, jak bránit tento „informační prostor“ (cyberspace) před útoky: v první linii musí být sebeobrana (vlastní ochranná opatření osob i institucí), ve druhé linii vyjasnit a prostřednictvím trestního práva chránit to, co má být zakázáno (neautorizovaný přístup, narušování práva platného přístupu, destrukce dat atd.). Problémem ovšem je rozsah a charakter takovéto potřebné zákonné úpravy. Diskutabilní je například forma úpravy povinnosti evidence vstupů do „kyberprostoru“, rozsah oprávnění využívat tuto evidenci (monitoring užívání internetu apod.). Velmi složitá a nedořešená je otázka mezinárodní právní úpravy a případného postihu.
Nárůst počtu zjištěných případů kriminality páchané prostřednictvím počítačových sítí dokumentoval příklad Hongkongu - v roce 1994 zjistili 9 takových případů, v roce 1999 už 317 případů. „Computer crime“ se vyznačuje vysokou rychlostí páchání, multilaterálním efektem, mnohonásobností oběti, nesnadnou identifikací pachatele (není problém užít falešnou identitu při registraci vstupu) atd. O amerických zkušenostech referoval P. Sussman z Computer Crime and Intellectual Property Section z ministerstva spravedlnosti USA (tento specializovaný útvar zaměstnává několik desítek školených specialistů a kromě toho ještě 93 regionálních expertů, což je i pro většinu západoevropských zemí zatím nedostižný model). Označil počítačovou kriminalitu za revoluci v kriminální aktivitě. Upozornil na další nebo nadcházející problémy vyplývající z globalizace komunikací (např. přenos informací prostřednictvím satelitů, odlišnost používaných technologií jednotlivých zprostředkovatelů, nejednotnost národních legislativ atd., ale i například na pochybnou věrohodnost digitálních záznamů včetně fotografií, mailových zpráv atd., což výrazně omezuje jejich důkazní použitelnost).
Delegát Hongkongu uvedl problém elektronického podpisu (Hongkong jej uznává) a v této souvislosti šifrovacích klíčů, které musí být chráněny před zneužitím a současně by měly umožnit odkrytí případného padělatele. Padl i návrh na ustavení mezinárodní internetové policie, která by působila společně s Interpolem v oblasti počítačové kriminality. O přístupu Číny referoval čínský delegát. ČLR zřídila speciální úřad pro bezpečnost veřejných informací (včetně internetu), který vykonává supervizi bezpečnosti informačních sítí; čínský model úpravy však vyvolává řadu otázek a je pro většinu zemí asi jen obtížně akceptovatelný.
V části jednání věnované úloze prokurátora zdůrazňovala převážná část příspěvků trvalý význam morálních a osobnostních aspektů role prokurátora (integrita, kompetence, čestnost atd.). Bylo připomenuto, že prokurátor v současnosti čelí stále novým typům trestné činnosti, na něž musí být připraven. Akcentována byla i potřeba absolutní transparentnosti rozhodování prokurátora, zejména pokud jde o rozhodnutí, zda v daném konkrétním případě stíhat, nestíhat, či volit nějakou formu odklonu. Ve více referátech bylo požadováno, aby k úloze prokurátora kromě stíhání pachatelů neoddělitelně patřila i ochrana práv oběti v trestním řízení. Představitelé Mezinárodní asociace prokurátorů IAP projevili velký zájem o aktivní zapojení České republiky do této organizace, která byla založena v roce 1995 jako nepolitická nevládní organizace s cílem napomáhat rozvoji mezinárodní spolupráce mezi prokurátory, resp. státními zástupci a usnadňovat vzájemnou pomoc při řešení konkrétních případů. Členství v IAP může být jak individuální, tak kolektivní. V současné době již IAP sdružuje prokurátory z více než 90 zemí včetně ČR.
Jednání k jednotlivým tematickým okruhům probíhala souběžně a závěry ze sekcí byly shrnuty v závěrečné diskusi. V ní zazněla řada námětů. Mimo jiné byl opět podpořen již dříve vznesený návrh zřídit mezinárodní trestní tribunál (nebo alespoň pro asijskopacifický region), který by mimo jiné řešil i problematiku mezinárodní korupce, a také návrh vytvořit jednotný právní přístup alespoň pro vybrané druhy trestných činů (obdobná myšlenka se již delší dobu zvažuje a řeší v Evropě na úrovni EU - známý Corpus Iuris). Podpořen byl také návrh vytvořit alespoň společný soubor pravidel přístupu ke korupčnímu chování pro soudce, prokurátory, vyšetřující orgány (nicméně bylo konstatováno, že žádný orgán není vůči korupci imunní) a také byla například zdůrazněna nutnost společného právního rámce pro stíhání počítačové kriminality a výcviku specialistů pro odhalování a stíhání této formy kriminality. Upozorněno bylo na úzké propojení korupce a problému chudoby. Extrémní chudoba byla označena za obecnou hrozbu - i když ji nelze označit za příčinu kriminality, je to v každém případě podpůrný faktor.
Pokud jde o vězeňskou problematiku, bylo podpořeno větší využívání trestů nespojených s odnětím svobody, omezení krátkodobých nepodmíněných trestů, větší zapojení komunity do práce s uvězněnými a jasné vymezení odpovědnosti za jejich reintegraci do společnosti. Podpořeno bylo také uplatňování principů tzv. restorativní justice.
Konference byla zakončena přijetím deklarace (Beijing Declaration) vyjadřující se formou doporučení ke všem hlavním projednávaným tématům. Deklarace navazuje na závěry X. kongresu OSN a zahrnuje většinu hlavních námětů vyslovených na konferenci. Konference přinesla řadu zajímavých poznatků. Umožnila seznámit se s charakterem ACPF a potvrdila, že se jedná o aktivní a respektovanou nevládní organizaci s širokým spektrem činnosti. Potvrdila rovněž, že pokud jde o problematiku kriminality, její kontroly a prevence, jsou problémy asijskopacifického regionu, přes jeho zdánlivou exotičnost a vzdálenost, v mnoha ohledech velmi blízké situaci, které čelí například evropské země. Blízké jsou i přístupy a úvahy nad možnostmi řešení, např. nad možnostmi a mezemi restorativní justice, nad potřebou hlubší a účinnější mezinárodní spolupráce jak ve smyslu sjednocování přístupů v trestním právu hmotném, tak při rozšiřování institucionální spolupráce. Pozoruhodné bylo i zjevné akceptování společných východisek, formulovaných v závěrech X. kongresu OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli.