Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIV 3/2001 |
Pravicový extremismus nezemřel s koncem druhé světové války, žije i dnes v řadě evropských zemí, má různou formu a rozdílný společenský vliv. Existuje i v zemi, kde v minulém století způsobil národní katastrofu, v zemi, z níž vzešla druhá světová válka - ve Spolkové republice Německo. V této nejlidnatější zemi Evropské unie byl přijat a je uplatňován demokratický politický systém, existuje v ní právní stát, k jehož základním principům patří:
K tomu je třeba připočítat plánovité hanobení stávající státní formy a jejích představitelů všemi extremisty s cílem představit vlastní organizaci a své reprezentanty jako jediné obhájce zájmů státu a občanů. To vede k odmítání principu více politických stran a práva na ústavou zaručené formování a činnost opozice.
Tyto rysy nelze pozorovat rovnoměrně u všech pravicových extremistů. Někdy jsou určující jen některé aspekty. Také intenzita a strategie boje proti demokratickému politickému systému jsou rozdílné.
V posledních letech sílí v propagandě pravicového extremismu témata sociální a hospodářsko-politická. Spojením sociálních otázek s pravicově extremistickými teoriemi, z vysoké nezaměstnanosti a problémů financování důchodů chtějí extremisté získat přízeň obyvatelstva a být akceptováni v politických zápasech.
Pravicoví extremisté jsou jednotni v odmítání "ideologie jednoho světa" světové velmoci - Spojených států amerických. Pokládají ji za bytostně cizí, protože prý byla Němcům vnucena cizí, americkou vládou. Proto si také pravicoví extremisté všech odstínů vzali intervenci NATO v Jugoslávii v konfliktu o Kosovo za záminku pro agitaci proti "One-world-Mafia", proti "samozvané americké světové policii" a pro odsuzování německého podílu na válce NATO v Jugoslávii.
Ad a) Počet pravicově extremistických skinheadů a dalších pravicově extremistických osob ochotných sáhnout k násilí se v roce 1999 oproti roku 1998 zvýšil z 8200 na 9000. K nim je nutné řadit nejen pachatele násilných činů, nýbrž i ty, kteří se k použití násilí vyjadřují kladně. Je známo, že pravicoví extremisté mají zbraně a výbušniny. Většina z nich odmítá z taktických důvodů teroristické atentáty - z důvodu zesíleného trestního postihu. I když existují jedinci vyzývající použít násilí k politickým cílům, chybějí v současnosti akceschopné teroristické struktury a politický koncept pro ozbrojený boj.
Pravicově extremističtí skinheadi a jejich okolí tvoří od počátku 90. let početně největší skupinu mezi lidmi ochotnými použít násilí. Dávají o sobě vědět opakovanými spontánními násilnými činy a svou agresivní, částečně provokující hudbou. Počet pravicově extremistických skinů ochotných sáhnout k násilí činí asi 85 % všech subjektů v SRN s touto dispozicí.
Vysoký potenciál těchto lidí lze pozorovat ve východním Německu. Ačkoliv tyto spolkové země mají jen 21 % obyvatel celého Německa, žije zde více než polovina pravicově extremistických skinheadů. Působí především v jižním a východním Duryňsku, západním Sasku a jižním Braniborsku. V Berlíně pracují tyto skupiny hlavně ve východní části města.
Poměr mezi pravicově extremistickými skinheady a neonacisty a pravicově extremistickými stranami je různý: sahá od vzájemného odmítání až po snahy o integraci. V roce 1999 se zvýšil počet osob, které patří jak ke skupině skinů, tak i neonacistických uskupení nebo pravicově extremistických politických stran, zejména NPD a její mládežnické organizace. To lze vysvětlit skutečností, že dlouholetí příslušníci skinheadů se víc politicky angažují a připojují se k NPD nebo NJ. To je podporováno aktivisty těchto politických uskupení. Avšak počet takto jednajících skinů je malý.
Rostoucí význam pro skinheadskou subkulturu má hnutí "Blood Honour", které zastává nacistické myšlenkové koncepce, z nich pak především rasistické. Věnuje se zejména organizování koncertů, které jsou mezi skiny velmi atraktivní a přitahují účastníky z celého Německa. Počet pravicově extremistických hudebních skupin vzrostl z 93 v roce 1998 na 100 v roce 1999. Právě na akcích těchto skupin zaznívají tóny a slova velebící nadřazenost jedné rasy nad jinými, slova vybízející k antisemitismu.
Ad b) Počet neonacistických aktivistů se v roce 1999 zmenšil z 2400 (v roce 1998) na 2200. Po zákazech neonacistických spolků posledních let se tyto osoby sdružují v tzv. kamarádských skupinách, jejichž počet se zvýšil ve stejném období z 80 na 150. Jsou tvořeny zhruba 10 - 15 jedinci a nevykazují strukturu spolku. Jednají hlavně na vlastní pěst: pořádají akce na paměť nacistických vůdců, například pochody na paměť Hitlerova zástupce R. Hesse, nebo demonstrace proti putovní výstavě, která názorně ukazuje zločiny německé armády v letech 1941 - 1945. Jedním z ústředních témat byl kosovský konflikt. Vojenské akce NATO proti Jugoslávii a zvláště účast německých vojáků byly odmítnuty všemi neonacistickými skupinami.
K organizacím pravicového extremismu v roce 1999 lze souhrnně konstatovat, že intelektuální pravicový extremismus zaznamenal změnu k horšímu. Jak počet a kvalita teoretických příspěvků v publikacích, tak i počet aktivit se zmenšil. Naproti tomu vzrostl význam internetu jako agitačního a komunikačního média. Počet domovských stránek provozovaných pravicovými extremisty se z 200 v roce 1998 zvýšil v roce 1999 na 330. Jejich obsah nesloužil pouze agitaci navenek, ale rostoucí měrou také vnitřní komunikaci. Na jejich domovských stránkách se vyskytovala vedle trestné symboliky a provokujících textů také skinheadská hudba ve formátu MP3. Ten umožňuje uživateli internetu přehrávat si hudbu na vlastním počítači a při odpovídající technice vyrábět a rozšiřovat vlastní CD-desky.
Koncem roku 1999 bylo v Německu 134 (v roce 1998 - 114) pravicově extremistických organizací a sdružení osob. Počet jejich členů a neorganizovaných pravicových extremistů se oproti roku 1998 snížil o 4 % na 51 400 osob. Počet extremistů ochotných sáhnout k násilí se však o 10 % zvýšil - na 9 000 osob. Tím pokračoval i roku 1999 trend zvyšování počtu těchto lidí započatý v roce 1996. Největší skupinu z nich - 85 % - tvoří pravicově extremističtí skinheadi, kteří se od ostatních liší svou subkulturou.
Počet neonacistů klesl z 2400 na 2200. Bylo zjištěno 49 skupin, což je nárůst o 8 skupin.
V pravicově extremistických politických stranách bylo v roce 1999 organizováno 37 000 osob (v roce 1998 to bylo 39 000). Úbytek se týká strany republikánů a DVU.
Co se týká ostatních pravicově extremistických organizací, jejich počet vzrostl ze 65 na 77 skupin a měly 4 200 členů.
V roce 1999 bylo zaznamenáno celkem 10 037 trestných činů (v roce 1998 - 11 049) s dokázaným nebo domnělým pravicově extremistickým pozadím, z toho bylo 746 násilných činů (v roce 1998 - 718) a 9 291 ostatních trestných činů (v roce 1998 - 10 391). To znamená, že počet trestných činů klesl o 9,2 %, ale počet násilných činů se zvýšil o 5,4 %.
K pravicově extremistickým násilným činům patří činy motivované nenávistí vůči cizincům, antisemitské činy a násilnosti vůči politickému protivníkovi. Podíl násilných činů na celkovém počtu trestných činů byl 7,4 % (v roce 1998 - 6,4 %). U dvou třetin všech trestných činů se jednalo o delikty spojené s propagandou. Důvody pro zvýšení násilných činů lze spatřovat v rostoucím počtu pravicových extremistů s vlastní subkulturou, k níž patří agresivní hudba a mimořádný konzum alkoholu. Šedesát procent všech násilných činů se týkalo agrese vůči cizincům.
Z tabulky je zřejmé, že nejvyšší počet násilných činů se v roce 1999 odehrál ve východní části SRN - od Saska-Anhaltska (3,04) po Sasko (1,92). V průměru bylo ve východních spolkových zemích na 100 000 obyvatel registrováno 2,19 násilných činů, zatím co v západních spolkových zemích tento průměr činil 0,69 násilných činů. Z tabulky dále vyplývá, že k nárůstu násilné činnosti v roce 1999 došlo v Braniborsku, Duryňsku, Hamburku, Dolním Sasku, Porýní-Falcku, Bádensku-Württembersku, Severním Porýní-Vestfálsku, Bavorsku a Hesensku. Největší nárůst zaznamenaly Brémy - ztrojnásobení, největší pokles se projevil v Berlíně a ve Šlesvicko-Holštýnsku.
Uvedená fakta dokazují, že pravicový extremismus v SRN nepatří minulosti, ale je třeba jej řadit k současným společenským jevům. Svou teoretickou výbavu čerpá jednak z německé minulosti tohoto století - koncepcí a myšlenek národního socialismu, jednak využívá slabin a pochybení demokratického politického systému a jeho představitelů a stoupenců. Srovnání situace pravicového extremismu roku 1998 a 1999 ukazuje, že jeho stoupenců poněkud ubylo a ve veřejnosti nedoznal požadovaného ohlasu. To potvrzují volby do parlamentů spolkových zemí konané v průběhu roku 1999. Současně je třeba vidět, že pro něj existuje živná půda, zejména v oblasti sociální. Za zamyšlení rovněž stojí skutečnost, že po několik let se zvyšuje počet lidí ochotných a schopných použít k dosažení svých cílů, charakterizovaných veřejnými orgány i veřejností jako extremistické, násilné prostředky. Předběžné údaje za rok 2000 zmíněný nárůst rovněž potvrzují, protože v tomto roce se počet osob ochotných sáhnout k násilí pro realizaci pravicově extremistických cílů odhaduje na 14 000. Oproti roku 1999 je to zvýšení o více než 50 %. Z toho je možné usuzovat, že v SRN narůstá lidský a společenský potenciál, který je protikladný demokratickému společenskému uspořádání.
Současně je třeba konstatovat, že ani příslušné orgány SRN problematiku pravicového extremismu nepodceňují. Mluví pro to mimo jiné skutečnost, že v tomto roce spolková vláda a další ústavní orgány zvažují akt v poválečných dějinách ojedinělý, totiž zákaz strany NPD. Také působení orgánů činných v trestním řízení, například výška trestů pachatelům odsouzeným podle příslušných zákonů za pravicově extremistickou činnost, svědčí o tom, že v sousedním Německu je této tematice věnována žádoucí pozornost.
Prameny:Autor analyzuje pravicový extremismus v SRN v roce 1999. V úvodu vysvětluje pojem pravicový extremismus, jak je chápán ve Spolkové republice Německo. Podrobně je analyzována skupina pravicových extremistů schopných sáhnout k násilí. Dále jsou osvětlovány aktivity neonacistických organizací, k nimž patří strana republikánů, dále Německá lidová unie (DVU) a Národně demokratická strana Německa (NPD). Ze srovnání počtu pravicově extremistických osob působících v SRN v letech 1998 a 1999 vyplývá mírný pokles, za to však o 10 % stoupl počet lidí ochotných sáhnout k násilí. Rovněž počet trestných činů klesl o 9 %, ale počet násilných činů se zvýšil o 5 %. Z toho 60 % všech násilných činů se týkalo agrese vůči cizincům. Porovnají-li se z hlediska pravicového extremismu jednotlivé spolkové země, ukáže se, že nejvyšší počet násilných činů se odehrál ve východní části Německa.
The author analyses right wing extremism in Germany in the year 1999. At the beginning of his article he explains the term "right-wing extremism", as it is understood in Germany. A group of right-wing extremists ready to use violence is being described. The author further explains activities of neo-Nazi organizations, including the Republican party, the DVU (German People's Union), and NPD (The National-Democratic Party). The comparison of the number of right-wing extremists operating in Germany in 1998 and 1999 shows a slight drop, but the number of people who are ready to use violence, on the other hand, has increased by 10 %. The number of criminal acts has decreased by 9 %, but violent acts increased by 5 %. Out of all violent acts, 60 % involved aggression against foreigners. If comparing individual federal countries within Germany, in terms of right-wing extremism, the highest number of violent acts turns out to have taken place in the Eastern part.
Der Autor analysiert den Rechtsextremismus in BRD im Jahre 1999. Einleitend erklärt er den Begriff Rechtsextremismus, wie er in der Bundesrepublik Deutschland versteht wird. Ausführlich analysiert er die Gruppe der Rechtsextremisten, die fähig ist zur Gewalt zu greifen. Weiter beleuchtet er die Aktivitäten der neonazistischen Republikanerorganisationen wie die Deutsche Volksunion (DVU) und Nationaldemokratische Partei Deutschlands (NPD). Im Vergleich der Zahl der Rechtsextremisten, die in Jahren 1998 und 1999 wirkten, geht ein mässiger Rückgang hervor, dagegen stiegt um 19 % die Zahl der Personen, die zur Gewalt gewillt sind. Auch die Zahl der Straftaten ist um 9 % gesunken, aber die Zahl der Gewalttaten ist um 5 % gestiegen. Dabei 60 % aller Gewalttaten waren Aggression gegen Ausländer. Wenn man im Sinne des Rechtsextremismus die einzelnen Bundesländer vergleicht, sieht man, dass die grösste Zahl der Gewalttaten sich in dem Ostteil Deutschlands sich abgespielt hat.