Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIV 1/2001

INFORMACE

Stáří, jeho rizika a ohrožení

Doc. PhDr. HANA VYKOPALOVÁ, CSc., Právnická fakulta UP, Olomouc

Problémy jednotlivých věkových skupin obyvatelstva jsou středem pozornosti v každé společnosti. Po vzoru mnoha vyspělých zemí se u nás od roku 1994 intenzivně sleduje násilí páchané na dětech, aktuální je problematika násilí páchaného na ženách a vůbec otázky násilí v rodině. Sledují se příčiny kriminality dětí a mládeže. Ve vztahu k dalšímu vývoji a perspektivě je pochopitelně nezbytná prevence této aktivity v těchto věkových skupinách obyvatel. Bohužel, i když statistické údaje jsou varující, je stále opomíjena skupina obyvatel, která se rok od roku početně zvětšuje a stává se do budoucna neméně problematickou, vyžadující pozornost a pomoc společnosti včetně prevence, která, aby byla účinná, měla by být včasná. Touto ohroženou věkovou kategorií obyvatel se stávají staří lidé.

Celá řada společenských, kulturních, technických, politických a dalších změn jinak ovlivňuje chování a psychiku dětí, dospívajících, jejich rodičů a jinak starých lidí, kteří se již tolik nedokáží adaptovat a nedokáží tak rychle reagovat na probíhající změny ve všech sférách společenského života. Stávají se věkovou skupinou obyvatel, která je stále více ohrožena a potřebuje zájem, pozornost a pomoc společnosti. Téměř všechny vyspělé země světa čeká řešení tohoto problému, protože klesá natalita a vlivem stále lepších životních podmínek a lepší zdravotní péče se život člověka prodlužuje. Početní růst této věkové kategorie bude mít důsledky na všechny společenské sektory, na zdravotnictví, sociální služby, potravinářství, trh, obchod, vznik dobrovolných organizací a pochopitelně i změny soudního systému a policie.

Na závažnost tohoto problému upozorňují některé statistické údaje. Například údaje z kanadského statistického katalogu uvádějí nárůst počtu starých lidí průměrně o 3 % za každých 10 let vzhledem k celkovému počtu obyvatel země. V roce 1997 podle těchto statistik 12 % obyvatel Kanady dosáhlo 65 a více let. Ve srovnání s Českou republikou ve vztahu k počtu obyvatel je to méně, neboť v ČR v r. 1997 procento lidí starších 65 let dosáhlo 13,6 %, ale přesto otázka starých lidí zůstává mimo pozornost naší společnosti. Konkrétní představu o věkovém složení obyvatelstva ČR dokládají přiložené tabulky a grafy, které jsou naprosto přesvědčivé: počet narozených a dětí do 14 let stále klesá, ubývá počet obyvatel v produktivním věku, obyvatelstvo stárne, počet obyvatel ve věku 80 a více let roste. V roce 1999 již tato věková kategorie tvořila 2,4 % z celkového počtu obyvatel a tento podíl má vzrůstající tendenci.

Staří lidé jako specifická věková kategorie obyvatel se stávají aktuálně ohroženou skupinou také z hlediska kriminality a trestné činnosti, která zahrnuje násilí fyzické, psychické nebo finanční, ekonomické a majetkové vykořisťování lidí starších 65 let. Ovšem při nedostatku informací o této široké a provázané problematice je velmi obtížné problém pochopit, porozumět mu a přijmout určitá opatření.

Věkové složení obyvatelstva ČR

  1994 1995 1996 1997 1998
0 - 141 948 0241 893 2591 842 6791 795 0321 751 471
15 - 596 271 5026 308 4446 609 3516 646 6126 674 198
60+2 113 6352 119 6411 857 1071 857 4811 863 952

Složení obyvatelstva ČR - věkové kategorie 60 - 85+

  1994 1995 1996 1997 1998
60 - 64502 981484 827468 859455 619452 514
65 - 69477 667477 413474 900472 640463 725
70 - 74417 611421 733419 023413 154409 171
75 - 79175 858196 025231 158268 236304 286
80 - 84175 160172 729153 666133 430115 042
85+ 99 936104 380109 501114 402119 214

Řešení otázek seniorů v zahraničí

Statistiky zemí, které se tímto problémem již delší dobu zabývají, přinášejí velmi alarmující údaje, které opět znázorňují přiložené tabulky a grafy zaměřené na sledování páchání násilí na této věkové kategorii rodinnými příslušníky. Z nich vyplývá, že mezi nejčastější pachatele násilí na starých lidech v rodině jsou jejich vlastní děti, partner a další příbuzní. Nejčastější podobou násilí je prostý útok, a to vůči starým mužům i ženám. Dále následuje útok pomocí zbraně, který je častěji použit vůči mužům. Ve stejné míře vůči oběma pohlavím jsou zastoupeny ostatní trestné činy a drobnější „přestupky“. Častěji jsou napadány ženy než muži, a to i svým partnerem.

Kanada se snaží o řešení problému již od 80. let a sleduje tuto problematiku ze širokého spektra. Prokazuje se tam, že ve vztahu pachatele a oběti u této věkové skupiny obyvatel převažují jako pachatelé cizí lidé, až potom následuje rodina a příbuzní. Ve vztahu k pohlaví jsou častěji napadány ženy svou rodinou a rodinnými příslušníky, především partnerem a staršími dětmi. To mnoho napovídá o tom, že domácí násilí vůbec je problém velmi složitý, latentní, s kořeny také v tradici, výchově a vzájemných vztazích pohlaví. Pochopitelně svou úlohu hraje také předpoklad fyzické síly a dalších osobnostních vlastností potenciální oběti.

Množství násilných činů páchaných příbuznými
na starších lidech v Kanadě (1997)

Vztah obviněných
k oběti
Pohlaví oběti
celkemženymuži
množství%množství%množství%
celkem2 3131001 2301001083100
neznámo202 991711110
cizí lidé1 566687806378672
rodina545243592918617
celkem rodina545100359100186100
partner19736145405228
starší děti21940142407741
sourozenci681242122614
příbuzní61113083117

Prezentace statistických dat o násilí páchaném na starých lidech v ČR

Některé výzkumy, které u nás byly nebo jsou prováděny a publikovány v odborném tisku, většinou vycházejí z kritérií skutkové podstaty činu nebo z charakteru a společenské nebezpečnosti činu. I v těchto souborech se objevují kritéria věku a vztahu oběti k pachateli a potvrzují, že např. objektem loupežného přepadení mladým člověkem je u nás často stařec, čemuž odpovídá i charakter útoku. Nižší podíl útoků zbraní vůči ženám je možno vysvětlit i očekáváním pachatele, že se nesetká s přílišným odporem, že oběť snadněji podlehne zastrašování a psychickému nebo fyzickému nátlaku, a svou úlohu sehrává snad i podvědomá role ženy a matky spojovaná spíše s ochranou a pomocí než s násilím a agresivitou. Teprve odmítnutí a odpor staré ženy zpravidla vystupňuje útok pachatele a způsob provedení násilného činu. Analýzy těchto závažných trestných činů dokládají především vliv absence přirozených citových investic ve výchově pachatelů rodiči a vlivu rodiny, který se odrazí na způsobu a provedení násilného trestného činu.1) Tím jen dotvrzují význam vlivu rodiny, výchovy a vzájemných citových vztahů především mezi rodiči a dětmi.

Skutečností však zůstává, že doposud v ČR nebyl proveden výzkum zaměřený speciálně na sledování násilí na starých lidech, včetně jeho forem a podob. Neexistují ani instituce věnované této specifice, které by jako v některých jiných zemích tyto otázky řešily.

Stáří jako jedna z etap lidského života a jeho specifické rysy

Stáří, stejně tak jako každé jiné věkové období v životě člověka, má svá specifika. Stáří je v mnoha ohledech důsledkem až dosud prožitého života člověka; odráží se jak v psychice, tak i na tělesné stránce. Stáří a způsob jeho prožití je značně individuální a je ovlivněn mnoha faktory, má své pozitivní i negativní stránky. Již staří filozofové, počínaje Platonem, Sokratem, Senekou a dalšími, poukazovali jednak na zralost úsudku, harmonii a zkušenosti starého člověka, ale také na nemoci a mnoho dalších změn včetně okolní společnosti, které ovlivňují jeho další život.

Stárnutí obecně je jevem normálním, probíhajícím v různých psychických složkách různě a velmi individuálně. Za nejobecnější charakteristiku stárnutí je považováno zpomalení psychické činnosti, které je také ovlivňováno charakterem života a životním stylem. Zpomalení psychické aktivity může být ale také způsobeno stereotypností, mechanickým reagováním na vysoké životní tempo a jako obrana ve smyslu zachování duševní hygieny. Nicméně i zde je patrný rozdíl mezi mladšími a staršími, například ve způsobu a rychlosti rozhodování apod. Vliv času ve svém životě člověk vnímá i v podobě smyslových deficitů, které jsou rovněž ovlivněny životním stylem a vlivem civilizace. Člověk registruje úbytek zraku, sluchu, zhoršují se jeho zvukové rozlišovací schopnosti apod. To může být pramenem k uvědomění si počínající závislosti na ostatních, uvědomění si omezení vlastních možností, nutnosti vynaložení větší námahy k výkonu a k určité činnosti apod. To vše opět vede k větší úzkostnosti, výbušnosti, netrpělivosti a pochopitelně i u některých disponibilních osob ke vzniku složitějších psychických onemocnění.

Další změny, které člověk velmi intenzivně vnímá a které ovlivňují jeho život, jsou změny v motorice, které jsou opět velmi individuální a opět jsou ovlivněny dosavadním životním stylem člověka. Změny paměti ve stáří patří k nejaktuálnějším a nejzásadnějším projevům, které mohou značně ovlivnit život člověka v tomto věkovém období. Dochází ke změnám v senzorické paměti, která ovlivňuje pozdější zapamatování a pozdější znovuvybavení. Snižuje se kapacita primární paměti, což znamená, že člověk si obtížněji zapamatovává a musí vynaložit více úsilí na zapamatování. K typickým změnám paměti ve stáří patří změny epizodické paměti. To znamená, že si starší člověk hůře pamatuje, kde si co uložil, za co včera zaplatil apod. Naproti tomu se poměrně dobře uchovává kvalita dlouhodobé i sémantické paměti. Proto dochází k situacím, že si starý člověk dokáže do poměrně velkých podrobností vybavit dávno prožité situace, ale nepamatuje si, co se stalo včera. Paměť a kvalita paměti ve stáří má pro člověka velký význam, protože má vliv na celkovou adaptaci na řadu změn v tomto věkovém období a současně je předpokladem pro uchování vlastní integrity.

Ve stáří dochází k řadě dalších změn, které vyplývají z přirozeného procesu stárnutí a snížené schopnosti organismu vytvářet nové látky a odolávat změnám. Proto lidé ve stáří inklinují k činnostem, které až dosud vykonávali a které dobře znají, což je do značné míry ovlivněno i charakterem vrozené inteligence.

Vliv stárnutí a jeho projevů na řešení společenských situací

Všechny tyto běžné psychické změny, které nastávají ve stáří, mají velký význam i ve vztahu k právu, popř. orgánům činným v trestním řízení, ať již se jedná o výslechové situace a posouzení věrohodnosti výpovědi jako svědka, poškozeného nebo oběti, při posouzení příčetnosti a zmenšené příčetnosti nebo posuzování způsobilosti k právním úkonům v oblasti občanskoprávní bez diagnostikované duševní poruchy. Často totiž dochází k tomu, především u duševních chorob, že z důvodu obav z labelingu (odsouzení okolí) není posouzen duševní stav starého nemocného člověka, který svými rozhodnutími může poškodit zájmy své nebo jiných osob. K řadě dalších pochybení dochází, když vyšetřovatel, vyslýchající nebo právník v různých pracovních pozicích opomene zohlednit psychické kvality stáří, a tak může dojít k řadě omylů a poškození.

Stáří, jeho rizika a patologické projevy chování

Stáří je vyvrcholením dosavadního života člověka, ale je také spojeno s otázkami konce života a smrti. Na tento problém existuje řada názorů a vysvětlení. Pokud budeme posuzovat situaci v současnosti a ve vztahu k řešení otázek starých lidí ve společnosti, bude nutno přijmout mnoho změn. Stává se skutečností, že ve velkých městech končí svůj život téměř 80 % starých lidí v nemocnici nebo obdobných zařízeních, tedy mimo rodinu, a otázky konce života leží v rukou zdravotníků nebo pečovatelek, kteří s nimi tráví jejich poslední dny života. Mnohdy na tyto situace není připraven ani starý člověk, který se ocitá bez psychické účasti a pomoci svých nejbližších. Je bezradný a plný obav, neboť si tuto situaci buď tabuizoval nebo odsouval, vytěsňoval, řešil podle svých možností. Otázky moderní thanatologie jsou rozvíjeny pomalu. Statistické údaje uvádějí poměrně vysoký počet sebevražd ve vysokém stáří, které jsou vyústěním dlouhotrvajících problémů nebo jsou podmíněny chorobnými návyky. Zapomíná se na to, že řada duševních chorob včetně demencí se rozvíjí a vyúsťuje v pozdějším věkovém období. Také se málo ví a zdůrazňuje, že právě existence těchto duševních onemocnění je rizikem pro akcelerovanou smrt. Rozvoj psychosomaticky orientovaných disciplín se stává nutností.

Se starším člověkem se musí mluvit a předcházet tak nejrůznějším depresivním stavům nebo včas diagnostikovat nastupující rozvoj některé z řady duševních chorob, které jsou typické pro období stáří a jejichž výskyt se dá předpokládat. Klasifikace duševních chorob ve stáří je velmi obtížná především proto, že je někdy obtížné upřesnit diagnózu z důvodu působení velkého množství vlivů, které jsou individuální a různým způsobem mohou ovlivňovat a měnit obraz choroby. Jsou to např. sociální vlivy, stárnutí mozku, změny paměti a psychosomatických funkcí a vznik jejich nejrůznějších dysfunkcí apod. Z důvodu působení všech těchto vlivů existuje klasifikace duševních poruch v období stáří podle patogenetických hledisek na choroby:
1. nahodilé,
2. nepřímé,
3. bezprostřední.2)

Jiná klasifikace navrhuje rozdělení na:
  1. vrozené osobnostní varianty (psychopatie, oligofrenie),
  2. převážně psychogenní poruchy (psychosomatická onemocnění, alkoholismus a drogová závislost, akutní abnormní reakce, neurózy aj.),
  3. endogenní psychózy a psychické reakce bez zjistitelných organických poruch (schizofrenie, schizoformní psychózy, afektivní psychózy),
  4. organicky podmíněné psychózy (stavy zmatenosti, senilní a vaskulárně podmíněné demence, presenilní demence a další mozkové afekce jako lues, mozkové trauma, mozkový tumor, epilepsie apod.); jednotlivé body jsou dále doplňovány a rozšiřovány.

Rozlišují se tedy duševní choroby, které vznikají po 65. roku věku a jsou typické pro období stáří a duševní choroby, které již vznikly v předchozím období a stářím dochází k jejich prohlubování a možnému vzniku dalších onemocnění nebo změn chování.

Ve stáří se lze setkat i se specifickým projevem psychopatie, která je indukována opět celou řadou změn včetně změn organických a také schopností adaptace na nové podmínky a změny životního stylu. Projevy této duševní choroby ve stáří jsou u extrovertů doprovázeny projevy egoismu, nedůvěrou, skleslostí, emoční labilitou, hypochondrií, lakotností a různými paranoidními prvky, které vedou ke konfliktům s okolím. U introvertních osob naopak dochází k lepší komunikaci s okolím, ke zmírnění některých povahových rysů a k ústupu některých nežádoucích společenských projevů, jako je fanatismus, kverulantství, neústupnost apod. Ovšem ani diagnostika těchto projevů ve stáří není jednoduchá a jednoznačná, neboť některé organické duševní poruchy mohou mít projevy velmi podobné.

Stářím jsou rovněž negativně umocněny způsoby zvládání nejrůznějších běžných životních situací způsobené sníženou schopností organismu adaptovat se na nové podmínky, které jsou příčinou vzniku stresu. Ten má za následek vznik řady onemocnění, z nichž za nejčastější jsou považovány neurózy a pseudoneurastenické syndromy. Pro projevy neuróz ve starším věku je typická změna hodnotového systému, pocity bezmocnosti a závislosti na okolí, což opět vyvolává zvýšenou potřebu jistoty, uznání a lásky od okolí. Někteří lidé jsou citlivější na nejrůznější zátěžové situace a mnohé životní situace, které by byly dříve přijímány a řešeny s nadhledem, jsou ve starším věku příčinou vzniku neurotických poruch. Ty mají odezvu i v oblasti fyziologické, v poruchách spánku, v bolestech nebo tlaku u srdce, zvýšené unavitelnosti apod.

Jako u řady jiných onemocnění se ve starším věku rozlišují neurózy, které vznikly již v předchozích věkových obdobích, a neurózy, které se poprvé objevují až ve stáří. Stresové situace, psychické změny ve stáří a různé choroby typické pro toto věkové období jsou příčinou vzniku depresivních a hypochondrických syndromů, pro které je charakteristická značná sugestibilita, sebepozorování, stesky a plačtivost, projevy zvýšené únavnosti, spavosti nebo naopak dráždivosti s obtížnou objektivizací somatických potíží. Odlišení těchto depresivních a hypochondrických projevů od objektivních fyziologických příčin je opět velmi obtížné.

Následkem postižení centrální nervové soustavy nejrůznějšími škodlivinami, nemocemi nebo fyzikálními vlivy ve stáří mohou vznikat další duševní poruchy nepsychotického charakteru, z nichž za nejčastější je považována pseudoneurastenie. Je to choroba, která je nejčastěji uváděna v souvislosti s ateriosklerózou mozkových cév. Tato choroba má řadu příznaků a projevů v závislosti na stadiu a průběhu. Počáteční stavy jsou charakterizovány zvýšenou dráždivostí, roztržitostí, přepracovaností, poklesem pracovní výkonnosti, neochotou přijímat nové věci a reagovat na ně, obtížným rozhodováním, zvýšenou úzkostností a sníženou sebedůvěrou. Tyto příznaky však mohou být opomíjeny, zvláště když tomu neodpovídá fyziologický vzhled staršího člověka. Později dochází k výraznějším projevům mrzutosti, podrážděnosti, netrpělivosti, projevům egoismu a nesnášenlivosti nebo vyhýbání se společnosti. Pozdější fyziologické projevy této choroby, které se vyznačují nespavostí, závratěmi, bolestmi hlavy apod., vyvolávají potřebu léčby. Celkově však postupně dochází ke ztrátě duševní pružnosti, k poruchám koncentrace, ke ztrátě zájmů o záliby a koníčky, k poruchám paměti v oblasti vštípivosti a výbavnosti a k zvýraznění depresivního syndromu, který přináší projevy skleslosti, plačtivosti, zvýšené citlivosti a celkové psychické lability.

Všechny tyto syndromy mohou být zastoupeny v různé intenzitě a jejich příčina je někdy obtížně diagnostikovatelná. Někdy se za ně člověk stydí a některým přikládá subjektivně větší význam. Některé projevy člověk vnímá jinak než jeho okolí, které naopak nevnímá možné příčiny tohoto chování, a dochází ke vzájemným konfliktům a nepochopení.

Vyšší výskyt depresí ve starším věku je rovněž ovlivněn ubývajícím profesním a společenským uplatněním, a tím i snižováním společenské prestiže, která do určité míry souvisí s ubýváním osobních vztahů a zájmu o vlastní osobu. Vznik depresí je vázán i řadou dalších událostí v tomto věkovém období. Především jsou to deprese ve vztahu k závažným životním událostem a změnám životního stylu, které tvoří až 80 % z celkového počtu výskytu. Kolísavý výskyt depresí je zaznamenáván u osob žijících v domovech důchodců a obdobných zařízeních pro staré lidi v závislosti na schopnosti jejich adaptace, na zdravotním stavu a době pobytu těchto osob v zařízení.

V návaznosti na řadu somatických onemocnění, jejichž výskyt je v tomto období častější, vznikají sekundární deprese, z nichž řada je způsobena tzv. depresogeny, farmaky, která jsou nutná pro léčbu některých závažných onemocnění. Opět odlišení původu vzniku depresí je někdy velmi složité, až nemožné.

Mnohdy se tyto vlivy natolik prolínají a podmiňují, že určit pravou příčinu vzniku depresí je téměř nemožné. Avšak protrahovaná forma deprese může přecházet do podoby patologické nebo existenciální a zvyšovat pohotovost organismu k sebevražednému jednání. Údaje zdravotnické statistiky sebevražednosti hovoří o tom, že ČR patří mezi státy s vysokým počtem dokonaných sebevražd. Při sledování sebevražednosti podle věkových skupin a pohlaví za posledních pět let se ukazuje, že největší počet sebevražd v ČR je registrován ve věkových skupinách od 40 do 54 let s výraznou převahou mužské populace. V dalších věkových skupinách se sebevražednost snižuje, ovšem velmi pozvolna, a dá se říct, že v pozdějším věkovém období si udržuje poměrně stabilní, ale značně vysokou úroveň, opět s převahou mužské populace.

To potvrzuje i sledování sebevražednosti podle společenského zařazení populace, kde převažuje kategorie starobních důchodců, dále následuje kategorie invalidních důchodců, nezaměstnaných, studentů a žáků. Z toho do značné míry vyplývá motivace sebevražednosti, která dokládá provázanost otázek společenských, osobních i osobnostních. Motivace sebevražednosti do jisté míry koreluje i s věkovými kritérii, která s sebou přinášejí podle své aktuálnosti různou míru a intenzitu řešení nejrůznějších životních situací.

Při sledování sebevražednosti podle motivace a věkových skupin první místo zaujímají muži ve věku 65 a více let z důvodu zdravotních problémů a tělesné vady, dále následují ženy stejné věkové kategorie. Duševní onemocnění je u této věkové kategorie v pořadí dalším nejčastějším důvodem suicidia. Třetím nejčastěji zjištěným důvodem vedoucím k sebevraždě u této skupiny obyvatel jsou rodinné problémy. Jiné věkové kategorie mají poněkud odlišnější pořadí suicidální motivace: u věkové kategorie 25 - 44letých dominují konflikty rodinné, druhé místo v pořadí zaujímají duševní onemocnění, dále osobní problémy, problémy existenční a pracovní.

Z pohledu sebevražednosti a motivace sebevražednosti jsou nejrizikovější skupinou především muži věkové kategorie 65 a více let, žijící osaměle, vdovci a rozvedení, u kterých se v jejich anamnéze vyskytují opakované deprese, sebevražedné pokusy, sklony ke zneužívání alkoholu nebo jiných látek, kteří trpí nějakou závažnou tělesnou chorobou nebo vrozenou vadou. Osamělý způsob života, onemocnění, smrt partnerky, odchod ze zaměstnání, ztráta smyslu života a nečinnost jsou hlavní motivací vedoucí starého člověka k sebevraždě.

Analýza suicidálního chování podle motivace a psychiatrické diagnózy má rovněž význam z důvodů možných vlivů sociálně ekonomických, ekologických a společenských. Tyto údaje však poskytují pouze orientační pohled na problém, neboť statistické údaje jsou značně ovlivněny jak zpracováním dat, tak i vlastní evidencí a subjektivním posouzením stavu lékařem. Například evidenci dokonaných sebevražd unikají všechny případy, které mohou být posouzeny i jako nehoda nebo přirozená smrt. V některých případech nemá ani okolí jedince, resp. pozůstalí, zájem na této registraci nebo se nechtějí vyjadřovat ke způsobu života suicidianta a je uváděn důvod suicidia jako neznámý, bez zjištěné motivace apod.

Evidence sebevražedných pokusů je ještě složitější a je ovlivněna mnohem širším okruhem vlivů, včetně obav samotného jedince nebo jeho okolí z vlivu labelingu. Z těchto důvodů jsou statisticky sledovány pouze dokonané sebevraždy nebo i sebevražedné pokusy, ale navzájem odděleně. Na rozdíl od dokonané sebevraždy může jedinec po sebevražedném pokusu objasnit pohnutky svého jednání, může být podroben řadě vyšetření a stanovena patologická nebo nepatologická příčina suicidálního jednání. Sebevražedný pokus může sehrát významnou roli v životě jedince. Může podstatně změnit jeho životní situaci a je svým způsobem „žádostí“ nebo výzvou směrem k okolí o pomoc, o změnu jeho životní situace. Je snahou o vyvolání záchranné, pomocné akce, ale zpravidla se suicidant setká s pravým opakem. S pozitivní odezvou a s pomocí okolí se setká pouze v případě existence přiměřených pozitivních vztahů okolí ke své osobě. Dalším problémem, zvláště u starších lidí, jsou následky tohoto činu a způsob vyrovnávání se s ním.

Od sebevraždy a sebevražedného pokusu je nutno rozlišit ještě sebezabití, kdy chybí vědomý úmysl člověka dobrovolně zemřít a může k němu dojít v případě demonstrativního suicidálního jednání, při napodobování nebo předstírání sebevražedného jednání, kdy může jedinec přijít nechtěně o život. Je to např. u hystericky zaměřených osob, u některých duševních poruch nebo jiných forem patologického jednání. Rozhodující kritérium pro posouzení charakteru suicidálního jednání je vnější chování jedince.

Ve stáří také častěji dochází k neúmyslným otravám škodlivými látkami, například závadnými potravinami, nevhodnou manipulací s palivy, chemikáliemi, zařízeními a přístroji a v neposlední řadě s léky. Úmyslné intoxikace vznikají následkem předávkování zneužívané látky nebo nevhodnou kombinací látek a jsou jednou z nejčastějších forem sebevražedných pokusů u starých lidí.

Stáří a právní úkony

Všechna tato rizika a okolnosti staršího věku samy o sobě neznamenají omezení způsobilosti k právním úkonům. Je tomu tak pouze v případě zjištěné duševní poruchy nebo jiného omezujícího vlivu. Právní postavení duševně nemocných lidí obecně má svá specifika, kterými se liší od právního postavení ostatních nemocných. Zvláštní postavení v této kategorii osob je však právní postavení jedinců staršího věku trpících duševními poruchami, kterým by měla být věnována pozornost laické veřejnosti, ale i odborníků. Jsou to například otázky řešení stížností duševně nemocných, jejich hospitalizace na specializovaných odděleních, otázky správního práva, trestního práva, ale i občanského práva ve vztahu k duševní poruše u staršího člověka.

Existují i některé situace, především v oblasti občanskoprávní, týkající se posuzování platnosti právního úkonu, který mohl být uskutečněn pod vlivem chorob vyskytujících se ve vyšším věku, pro které jsou charakteristické další patologické změny mozku mající za následek nejrůznější formy demencí a změn psychiky. Příkladem je Alzheimerova nemoc, Binswagerova nemoc, multifaktorová demence, Pickova nemoc apod. Za zvláště obtížné je považováno posuzování platnosti právních úkonů u osob trpících některými z těchto nemocí, u kterých nedošlo ke změně způsobilosti k právním úkonům a které již i popř. nežijí. Zpravidla se jedná o takové právní úkony jako závěť, darovací smlouvy, kupní smlouvy, vydědění apod.

Obdobná je situace, kdy jsou tyto právní úkony napadány a zpochybňovány u starších osob, u nichž nedošlo k omezení způsobilosti k právním úkonům, ale rovněž u nich nebylo diagnostikováno ani žádné ze závažných onemocnění, jejichž průvodním znakem jsou psychické změny. Znalecké posuzování platnosti právních úkonů je neobyčejně složité a obtížné. Jednou z možných příčin, které se nabízejí jako vysvětlení chování těchto starších lidí, je skutečná existence duševní poruchy, která z důvodu labelingu nebyla diagnostikována, změny psychického stavu následkem změny životního stylu a obtížných životních situací ve stáří nebo existence některé z forem násilí, především v rodině, v tomto případě např. vůči zůstaviteli. Znalecké posouzení a prokázání přítomnosti těchto vlivů je opět velmi obtížné, stejně jako je všeobecně velmi obtížná průkaznost všech podob domácího násilí.

Závěr

Spojené národy ustanovily rok 1999 jako mezinárodní rok starých lidí s cílem zmenšit rozdíly mezi generacemi a podpořit užitečnost seniorů v jejich rodinách nebo komunitách, ve kterých žijí, stejně tak jako povzbudit všechny sociální oblasti k větší odpovědnosti a zájmu o starší generaci. V boji proti násilí páchanému na starých lidech jsou v některých zemích zřizována informační centra zaměřená na pomoc seniorům, orientující se na otázky násilí charakteru fyzického, psychického, ekonomického (majetkového, finančního) a nedbalostního, směřovaného na rodinu, ale také na instituce (domovy důchodců, stacionáře a penziony), které jsou místem pobytu starých lidí, a také směrem k širší veřejnosti.

Snaha poukázat na velmi aktuální, komplikovanou otázku starých lidí, která dosud zůstává v naší zemi stranou pozornosti, ale bude nezbytností ji řešit, vyplývá z tohoto příspěvku, který poukazuje na širokou provázanost otázek společenských, ekonomických a osobnostních včetně otázek práva a řady dalších disciplín, které budou muset hledat společnou cestu při řešení společenského problému starých lidí. Zřízení regionálních center pro řešení otázek starých lidí by bylo pro tyto obyvatele především psychickou oporou a pomocí, poskytující jim možnost záštity a informovanosti. Snad již svou existencí by plnila tato střediska funkci prevence násilí a odrazovala by potenciální pachatele násilí na starých lidech v obavách ze zveřejnění a řešení až dosud skrytě páchané kriminality na této věkové skupině obyvatel. Ovšem pole působnosti center by byla jistě daleko širší a vycházela by především z psychických potřeb seniorů a potřeb společenských v návaznosti na řešení všech dalších otázek. Dosud však skutečnou situaci seniorů u nás nikdo neřeší a nikdo nezmapoval ani v podobě regionálních výzkumů problematiku starých lidí u nás. Ovšem stejně tak jako náhle vyvstala potřeba v relativně nedávné době řešit otázky násilí na dětech a na ženách, bude neodvratně nutné řešit i otázky seniorů. Tento příspěvek je podnětem k zamyšlení nad problematikou ve snaze poukázat na její aktuálnost, společenskovědní provázanost a časovou mnohodimenziálnost.

Literatura:

Baštecký, J.: Psychiatrie, právo a společnost. Praha, Galén, 1997.
Stolínová, J.: Občan, lékař a právo. Praha, Avicenum, 1990.
Boleloucký, Z. a kol.: Hraniční stavy v psychiatrii. Praha, Avicenum, 1993.
Smolík, P.: Duševní a behaviorální poruchy. Praha, Maxdorf, 1996.
Statistická ročenka ČR. Scientia, Praha 1994 - 1998.
Statistics Canada. Catalogue no. 85 - 224.
Zdravotnická statistika. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Sebevraždy. Praha 1994 - 1998.
http://www.hc-sc.gc.ca/hppb/violencefamiliale

Stáří, jeho rizika a ohrožení
Vykopalová, H.
SOUHRN

Problémy násilí páchaných na starých lidech jsou v ČR stále poněkud stranou pozornosti, ačkoliv již mnohé země tuto otázku intenzivně řeší. Staří lidé jako specifická věková kategorie se stávají aktuální ohroženou skupinou i z hlediska kriminality a trestné činnosti, která zahrnuje násilí fyzické, psychické, ekonomické a majetkové. Článek upozorňuje na specifické otázky stáří, na změny v oblasti psychické, fyzické a sociální. Upozorňuje na možná rizika v souvislosti s právními úkony starých lidí. Příspěvek je předmětem zamyšlení nad touto problematikou se snahou poukázat na její aktuálnost a potřebu řešení.

Old age and its dangers
Vykopalová, H.
SUMMARY

The problem of violence committed on old people does not attract much attention in the Czech Republic, although many countries have been trying to solve it for some time. Old people as a specific age category become an acutely endangered group from the point of view of crime which involves physical, psychological, economic or property violence. The article draws our attention to specific questions related to old age, to changes that are mental, physical as well as social, and it also points out possible risks related to legal action of old people. The article brings food for thought on this subject and attempts to foreground this issue and the need for an early solution.

Das Alter, seine Risiken und Gefährdungen
Vykopalová, H.
ZUSAMMENFASSUNG

Gewaltprobleme, die man den alten Leuten antut, sind in der Tschechischen Republik einigermassen abseits der Aufmerksamkeit, obwohl schon manche Länder diese Frage intensiv lösen. Alte Leute als spezifische Alterskategorie sind aktuell bedrohte Gruppe auch aus dem Standpunkt der Kriminalität und der Straftätigkeit, die physische, psychische, ekonomische und Eigentumsgewalt umfasst. Der Artikel macht auf spezifische Fragen des Alters, auf Änderungen im psychischen, physischen und sozialen Bereich und auf mögliche Risiken im Zusammenhang mit den Rechtshandlungen der alten Leute aufmerksam. Der Beitrag denkt über diese Problematik nach unter Hinweis auf ihre Aktualität und Notwendigkeit der Lösung.

OBSAH / CONTENTS / INHALT


1) Grumlík, R. - Vavřík, P.: Vražda v bytě victimy. In. Kriminalistický sborník, 2000, 1, s. 22 - 27.

2) Kehrer, F. A.: Die krankhaften psychischen Störungen der Rückbildungsjahre vom klinischen Standpunkt aus. Neurol. Psychiat., 1939, 167, s. 35.


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |