Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXVI1/2003

Pitva jako zdroj identifikačních informací

Ing. JAROSLAV SUCHÁNEK, CSc., Policejní akademie ČR, Praha, pplk. MUDr. ZDENĚK ŠŇUPÁREK, Vojenský ústav soudního lékařství, Ústřední vojenská nemocnice, Praha

V kriminalistické praxi je běžně využívána pitva těl neznámé totožnosti kromě soudně lékařských důvodů i pro získání řady informací, které přispívají z kriminalistického hlediska k identifikaci člověka. Z tohoto pohledu není podstatné, o jaký druh pitvy se jedná, a kdo (jaký subjekt) o tuto pitvu žádá. Rozhodující též není, zda osoba zemřela v souvislosti s trestným činem, jiným protiprávním jednáním nebo zda smrt nastala z vnitřních příčin.

Kromě jiných důvodů se i z oprávněných požadavků kladených na identifikaci neznámé mrtvoly - respektive těla nebo části těla zemřelého člověka - pitvy běžně zúčastňuje též pracovník policie, který zajišťuje nejrůznější materiály, které jsou následně využívány pro identifikační účely. Řada zajišťovaných materiálů nesouvisí bezprostředně s průběhem vlastní pitvy, i když jsou tyto materiály uváděny v pitevním protokolu.

Jedná se např. o zajištění oděvních součástek, obuvi, šperků, bižuterie, předmětů nalezených v kapsách oděvních součástek, předmětů nalezených v blízkosti nálezu mrtvoly a dalších materiálů souvisejících s případem. Obdobně s vlastním průběhem pitvy bezprostředně nesouvisí nalezené a zjištěné identifikační znaky, které mají z kriminalistického hlediska charakter znaků řazených do oblasti portrétní identifikace (identifikace osob podle vnějších znaků). Jedná se např. o pohlaví, stavbu těla, jeho výšku a hmotnost, rasovou příslušnost, tvar hlavy, obličeje a jeho jednotlivých částí, uší, barvu kůže, barvu vlasů a vousů, jejich úpravu, barvu očí, tetováže, vrozená a získaná zvláštní znamení a další. Hodnocení těchto znaků může z pohledu soudního lékařství, ale i z pohledu antropologie vést k úvahám o konkrétní etnické příslušnosti osoby, která je objektem kriminalistického zájmu. Běžně se pro dokumentaci těchto znaků pro identifikační účely využívají fotografické, méně častěji videodokumentační metody, případně překreslování nalezených znaků, velmi omezeně (s příslušnou dávkou nepřesností) i slovní popis. Takto zjištěné skutečnosti jsou často policisty zapracovány do policejního evidenčního systému NTC (nápad trestné činnosti) podle konkrétních předloh.

Konkrétní spolupráci se soudním lékařem však již vyžaduje v průběhu pitvy, resp. bezprostředně před jejím zahájením odběr vzorků vlasů, příp. i vousů nebo dalších druhů ochlupení, odběr nečistot zachycených pod nehty mrtvoly (těla), snímání obrazců papilárních linií. Dále se provádějí odběry krve, případně i jiných tělních tekutin a exkrementů především za účelem zjištění případné hladiny etylalkoholu, přítomnosti toxických látek nebo drog. Krev, případně další vhodný materiál (kost) se odebírá k určení krevních skupinových vlastností a v poslední době i pro účely sestavení profilu DNA, který může sloužit i pro účely individuální identifikace osoby. V této souvislosti je vhodné upozornit na skutečnost, že profil DNA využívaný v kriminalistické praxi poskytuje informace týkající se individuálnosti osoby, nikoliv informace o dispozicích (predispozicích) osoby k nejrůznějším chorobám, které mohou být teoreticky či prakticky zneužity v rozporu s ochranou osobních údajů. 1)

Rozvoj lékařství, který koresponduje s obecným rozvojem vědy a techniky, umožňuje v posledních letech provádění lékařských zákroků, které byly i v relativně nedávné minulosti nemyslitelné. Celá řada těchto zákroků (především chirurgických) je zjistitelná a v případě potřeby i následně kriminalisticky vyhodnotitelná pro identifikační účely. Jedná se především o nejrůznější druhy implantátů, které jsou aplikovány do lidského organismu, ale může se jednat i o cizorodá tělíska, která si konkrétní osoba nasazuje podle lékařských doporučení sama (např. oční kontaktní čočky, ušní sluchadla, zubní protézy).

Ke konstrukci nejrůznějších implantátů jsou používány kovové i nekovové materiály. Materiály jsou voleny v souladu s jejich posláním v lidském organismu. Konkrétně se u nich vyžaduje vysoká mechanická pevnost, pružnost spojená s měkkostí materiálu, výplňové (tmelící) vlastnosti apod. Důležité jsou nealergické vlastnosti, co nejlepší snášenlivost, dlouhodobá trvanlivost spojená pokud možno s neměnností jejich mechanických či jiných vlastností a další. Důležité je také, aby použitý materiál negativně neovlivňoval průtok či vlastnosti (složení) tělních tekutin (především krve), což se týká zejména náhrad srdečních chlopní, cév apod.

Typickými konstrukčními materiály implantátů jsou speciální druhy korozivzdorných ocelí (např. známá, tzv. „chirurgická“ ocel 18/10, která obsahuje 18 % chrómu a 10 % niklu), ze kterých se zhotovují např. kyčelní náhrady (endoprotézy), různé zpevňující šrouby, svorníky, destičky, kovové dlahy, dráty a drátěné síťky. Využívají se však i implantáty zhotovené z titanu, případně dalších kovů. V současnosti jsou jistě raritní materiály z drahých kovů (zlato, platina), které byly využívány např. jako náhrady kostních úlomků klenby lebeční, častější je jejich nález jako součástí zubních protéz. Často se využívají i různé druhy plastických hmot, pryží a silikonových kaučuků, a to zejména na implantáty, u kterých se vyžaduje pružnost, jako jsou např. náhrady v oblasti jícnu a průdušnice, zpevňující síťky ve stěně dutiny břišní a další. Určité specifikum tvoří silikonové hmoty používané při umělé modelaci prsou u žen. Keramické materiály mají své použití u některých částí kyčelních náhrad, stomatologických náhrad, případně jako součásti voperovávaných náhrad srdečních chlopní. Doplňujícími materiály jsou různé druhy tmelů a výplňových materiálů, případně i speciální šicí chirurgické prostředky. Některé z implantátů jsou konstrukčně značně složité a materiálově se skládají z řady vzájemně odlišných hmot. To platí např. o kardiostimulátorech (tzv. „pacemakery“), kochleárních (sluchových) implantátech i o radioaktivních zářičích, které jsou v některých případech nádorových onemocnění voperovávány např. do dutiny břišní.

Ušní a srdeční implantáty obsahují mnohdy i dlouhodobě funkční zdroje elektrické energie, které je ovšem nezbytné (většinou s použitím drobných chirurgických zásahů) po době jejich použitelnosti vyměnit. Moderní typy zdrojů elektrické energie pro tento typ implantátů lze opakovaně „dobíjet“ bezkontaktní dobíječkou přiloženou k povrchu lidského těla v místě implantovaného, původního elektrického zdroje. Dlouhodobé zkušenosti s tímto typem „obnovitelných“ elektrických zdrojů však nejsou doposud k dispozici. Tento typ implantátů je často opatřován identifikačními výrobními čísly nebo znaky, které v případě potřeby s využitím výrobní, prodejní a lékařské dokumentace umožňují jejich bližší specifikaci včetně pracoviště, které je aplikovalo, data aplikace a dalších kriminalisticky využitelných údajů. Perspektivně do této kategorie budou zřejmě patřit technicky vyspělé náhrady srdce, případně i jiných orgánů, přičemž ovšem počet těchto implantátů zřejmě ani v delším časovém horizontu nebude kriminalisticky významný.

Z pohledu běžně využívaných pitevních postupů, které se standardně týkají otevření lebky, otevření dutiny hrudní a břišní, jsou fakticky některé v úvahu přicházející implantáty nezjistitelné, protože jejich lokalizace je mimo zmíněné oblasti. Soudní lékaři, kteří pitvu provádějí, fakticky a priori nepředpokládají výskyt (nález) možných atypicky umístěných implantátů, pokud nejsou na jejich možnou přítomnost předem upozorněni. Výjimku tvoří případy, při kterých je potřebné soudně lékařské posouzení dalších částí těla, které vykazují znaky svědčící o negativním působení pachatele na tělo oběti, existujících zraněních, resp. jiných negativních působeních na lidský organismus, jako je např. zvýšení, či naopak snížení teploty, hladovění apod., při kterých mohou být zmíněné implantáty více méně náhodně zjištěny. Jedná se např. o případy poranění horních a dolních končetin.

Nečiní proto problémy (s ohledem na standardní soudně lékařské postupy) zjistit přítomnost kardiostimulátorů (včetně jejich následného zaslání výrobci či distributorovi k posouzení funkčnosti a zjištění případných poruch srdeční činnosti v době jejich funkce), kochleárních implantátů, hluboko ve sluchovodech nalezených sluchadel, náhrady srdečních chlopní, radioaktivní zářiče umístěné v dutině břišní a další.

V případech, kdy jsou výsledky vyžádané pitvy (bez ohledu na zjištěnou příčinu smrti) kromě jiného využívány též jako významný zdroj informací pro identifikační účely, z kriminalistického hlediska je velmi žádoucí, aby pracovníci policie (většinou pracovníci Policie České republiky nebo jiných policejních sborů, jejichž požadavky jsou zprostředkovány, např. cestou Interpolu) poskytli soudně lékařským pracovištím informace o možných identifikačních znacích pohřešované osoby, neznámé mrtvoly, pokud jsou jim známy, a to nejen z výpovědí příbuzných a známých, ale i z policejních materiálů a dostupné lékařské dokumentace.

Velmi cennou možnost pro předběžné posouzení případné přítomnosti nejrůznějších implantátů poskytuje komplexní rentgenologické vyšetření mrtvoly na soudně lékařském pracovišti. V tomto případě je nezbytné (podle konkrétního technického vybavení pracoviště) postupně provést rentgenologické vyšetření jednotlivých tělních krajin, a to podle možností i s použitím různých směrů rentgenového záření a získáním tak různých rentgenových projekcí jednotlivých tělních krajin nalezené mrtvoly. Je zřejmé, že i nejcitlivější rentgenologická vyšetření nemohou bezchybně zobrazit veškeré implantáty, zejména drobné objekty z rentgenologicky méně kontrastních materiálů. V tomto smyslu přichází i v úvahu možnost skrytí těchto drobných objektů za masivnějšími (rentgenologicky méně průhlednými) anatomickými prvky (zejména většími kostmi) při nevhodném směru rentgenování. Rentgenologické vyšetření lze považovat za prioritní metodu soudně lékařských vyšetření zaměřených na zjištění přítomnosti nejrůznějších implantátů v tělech zemřelých osob.

Rentgenologickými vyšetřeními jednotlivých tělních krajin je zjišťována nejčastěji přítomnost dále uvedených implantátů:

Jak již bylo uvedeno, některé, zejména drobné implantáty z rentgenologicky málo kontrastních materiálů, nemusejí být rentgenologickými postupy zjištěny. V takových případech je nezbytné věnovat v průběhu pitvy pozornost i atypickým anatomickým oblastem těla člověka, zpravidla na podkladě informací, které soudně lékařské pracoviště obdrží, nebo na základě odborných znalostí a zkušeností soudního lékaře. 2)

Atypický tvar, atypické technické provedení nebo materiálové složení nalezených implantátů může signalizovat zahraniční provenienci a přispět tak i k úvahám o národnostní či státní příslušnosti zemřelé osoby. Obdobně k těmto úvahám může vést i atypický způsob jejich aplikace, od tuzemských zvyklostí odlišný chirurgický postup apod. Je zřejmé, že správné vyhodnocení implantátů nalezených při pitvě může významně přispět ke kriminalistické identifikaci neznámé mrtvoly. I v tuzemské odborné kriminalistické literatuře 3) byly již tyto skutečnosti popsány.

Literatura:
1) Laupy, M.: Důkazní význam biologické stopy. Odborná sdělení Kriminalistického ústavu, Speciál, s. IV - VII, 1999.
2) Soudní lékařství. Grada, 1999.
3) Malý, K.: Orlík. Kriminalistický sborník, 1998, 4, s. 2 - 13.

Suchánek, J. - Šňupárek, Z.
Pitva jako zdroj identifikačních informací
SOUHRN

V článku jsou popsány některé možnosti získávání kriminalisticky relevantních informací v průběhu prováděné pitvy. Akcentovány jsou především možnosti využití netradičních pitevních nálezů pro účely identifikace neznámých mrtvol, jako jsou např. různé implantáty, speciální chirurgické kovové i nekovové materiály apod. Souhrn v průběhu pitvy získaných informací, případně informací získaných následným laboratorním zkoumáním odebraných vzorků se významným způsobem podílí na úspěšné identifikaci neznámé mrtvoly. V tomto smyslu je velmi významná úzká spolupráce mezi soudním lékařem a kriminalistou (policejním orgánem), která pravděpodobnost úspěšné identifikace neznámé mrtvoly výrazně zvyšuje.

Suchánek, J. - Šňupárek, Z.
Autopsy as a source of information for identification
SUMMARY

This article describes some possibilities of obtaining relevant criminological information during a post-mortem. The author accentuates mainly the possibilities of using non-traditional autopsy findings in unidentified bodies, such as for example various implants, special surgical metal or non-metal materials, etc. A summary of information obtained during autopsy, plus the information obtained from examining samples in a laboratory, make a significant contribution to the identification of an unknown body. In this respect, it is very important that the forensic surgeon and the police authority co-operate closely, which then significantly raises the probability of successfully identifying the body.

Suchánek, J. - Šnupárek, Z.
Obduktion als Quelle der Informationen zur Identifikation
ZUSAMMENFASSUNG

Der Artikel beschreibt einige Möglichkeiten zur Gewinnung der kriminalistisch relevanten Informationen im Verlauf der geübten Obduktion. Er akzentiert vor allem die Möglichkeiten der Ausnutzung der untraditionellen Obduktionsbefunde für die Identifikation der unbekannten Leichen, wie zB. verschiedene Implantate, spezielle chirurgische Materialien aus Metall als auch aus Nichtmetallmaterialien usw. Der Komplex der Informationen, die man im Laufe der Obduktion erworben hat, eventuell die man auf Grund der folgenden Laboratoriumuntersuchung der abgenommenen Muster erworben hat, nimmt auf eine bedeutungsvolle Art und Weise auf einer erfolgreichen Identifikation der unbekannten Leiche teil. In diesem Sinne wird eine enge Zusammenarbeit mit dem Gerichtsarzt und dem Kriminalisten (Polizeiorgan), die die Wahrscheinlichkeit einer erfolgreichen Identifikation der unbekannten Leichen markant erhöht, sehr wichtig.knihovně Akadémie Policajného zboru SR v Bratislavě i u autora.



OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |