Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXVI1/2003 |
Dr. ZDENĚK KOVAŘÍK, CSc., Oddělení celoživotního vzdělávání a oborových studií, Policejní akademie ČR, Praha
Proměny, kterými prochází vzdělávání ve vyspělých zemích Evropy od šedesátých let a které se promítly v 90. letech i do zemí postkomunistických, se postupně odrazily i v oblasti policejního vzdělávání. Proměny vzdělávání obecně a vysokoškolského vzdělávání zvláště souvisejí s dynamikou vývoje společnosti konce 20. století a se zjištěním, že nejvyššího rozvoje, prosperity a životní úrovně dosahují země s největšími počty vzdělaných lidí. Jestliže kdysi blahobyt závisel na přírodním bohatství a poté na industrializaci, závisí dnes stále více na poznání a vzdělání, neboť, jak na to upozorňuje i Maastrichtský program, s vyšším vzděláním vstupuje do pracovního procesu nová kvalita, inovace, tvůrčí přístupy k řešení problémů a také vyšší ekonomický efekt.
Faktem je, že právě ekonomický efekt a s ním spojené nebezpečí ztráty evropské konkurenceschopnosti ve světovém měřítku jsou hlavními hybnými silami úsilí Evropské unie po zdokonalení systému vzdělávání, i když nepodceňuje ani jeho význam pro jednotlivce. Oficiální poradní grémium Evropské komise, známé pod zkratkou IRDAC, v dokumentu "Společná výzva pro hospodářství, školství i jednotlivce" konstatuje, že tempo přizpůsobování novému ekonomickému prostředí neodpovídá tempu tržní inovace. Silné stránky evropského vzdělávání a školení se mohou v tomto ohledu prokázat jako neocenitelné aktivum, a to za předpokladu, že se tyto systémy dokáží přizpůsobit hospodářským změnám toutéž rychlostí a v tomtéž rozsahu jako hospodářství samo.
V praxi se tudíž stále výrazněji potvrzuje, že investice do vzdělání je jednou z nejlépe realizovaných investic jak společnosti, tak i jednotlivce. Navozené vzdělávací změny sledují tempo a potřeby rozvoje společností zejména v sociálně ekonomické oblasti (nová dělba práce, nové obory poznání, zvyšování nezaměstnanosti, proměna dosavadních a vznik nových profesí, potřeba prohloubení demokratizace a odstranění diskriminace, posílení individualizace ve vzdělávání, snižování nákladů na vzdělávání aj.), ale respektují i politické, zahraničně politické, kulturní, ekologické, bezpečnostní aj. koncepty rozvoje společnosti. Není žádným překvapením zjištění, že vzdělání ovlivňuje například i kvalitu využívání volného času. V důsledku toho je mezi populací s vyšším vzděláním méně kriminality a projevů asociálního jednání a chování, nežli je tomu u méně vzdělané populace.
Pro hlubší pochopení proměn, kterými procházejí vzdělávací systémy ve vyspělých zemích světa, včetně proměn vzdělávacích systémů policejních, je nutné vidět pozadí, na kterém tyto procesy probíhají. Procesy globalizace silně poznamenávají ekonomické, sociálně ekonomické, kulturní a politické prostředí jednotlivých zemí, podvazují možnosti státu vznikající a narůstající problémy řešit. Silně restriktivní tlaky, časté změny politické reprezentace a její politická rozhodnutí, vyvolaná změnou společenských priorit, mnohdy původně pozitivně zamýšlené cíle proměňují v jejich protiklad. Vysoké počty vysokoškoláků v některých vyspělých zemích (Německo), chápané jako výrazně progresivní jev, vyúsťují v malou možnost jejich dalšího uplatnění (údajně také proto, že nestudují žádoucí obory zaměřené na ekonomiku). Z tohoto důvodu dochází k přehodnocování potřebnosti vysokého počtu vysokoškoláků. Restriktivní opatření ve veřejném sektoru opět postihují možnost uplatnění vysokoškoláků (Rakousko). Některé krátkozraké školské reformy na konci 20. století (Švédsko), přenášející principy výrobní sféry do sféry školství, ukázaly na neúnosné sociální důsledky. Pasivní přejímání utilitárnosti a technologizace v japonském školství přineslo nárůst stresu a nedostatek komunikace mezi učiteli a žáky navzájem. Komparativní studie ve Francii a Austrálii ukázaly na obrovské problémy při zapojování národních ekonomik do globální ekonomie, na kumulování společenských problémů ve 20. století a důsledky, které tyto procesy přinášejí. Tyto studie přiznávají, že v důsledku toho dochází k odcizování vztahu k práci (nemožnost vykonávat svou profesi), mrzačení psychiky zejména mládeže a nemožnosti jejího kvalitního osobnostního rozvoje.
Uvedené kusé příklady rozporuplných společenských procesů ve vyspělých zemích dávají tušit, že i přístupy na poli ryze vzdělávacím a školním nebudou od těchto rozporů oproštěny. Při koncipování vzdělávacích strategií dochází ke střetu v zastoupení všeobecně vzdělávací a odborné složky (teoretické a praktické vzdělávání), dále se vyhrocuje již letitý spor mezi formálním a materiálním1) vzděláváním, diskutuje se o inovaci a optimalizaci vzdělávání základního, středního i vysokoškolského.
Hledání smysluplných řešení, konfrontace hodnotových orientací lidí patřících k nejrůznějším společenským vrstvám, názorové střety nových a konzervativních přístupů jsou často provázeny všeobecnou skepsí k novým horizontům (ve smyslu popírání možnosti rozvoje společnosti, zejména v jejím duchovním, kulturním a etickém rámci, spojeném s odmítáním jakýchkoli vizí a teoretických modelů) a uchylováním se k novodobým kolážím toho, co již bylo v minulosti dominantní hodnotou. Častěji však ústí v rezignaci na "vyšší zájmy" a přimknutí se k ryze pragmatickému pojetí života "ode dne ke dni", podbarvené křečovitým uplatněním lidských práv a svobod a doplňované téměř bezbřehým rozvojem technologií, proměňujících zcela zásadně kvalitu a způsob života. Všeobecně časté zaměňování prostředků za cíle (ekonomická prosperita, harmonická občanská společnost) je například i jednou z hlavních příčin oscilací pojetí vysokoškolského vzdělání od všeobecného k ryze profesnímu a zpět ke všeobecnému.
Zastánci pragmatického přístupu prahnoucí po okamžitých výsledcích zdůrazňují nadměrně ryze profesní orientaci, zatímco duchovněji orientovaní jedinci tolik nespěchají a inklinují spíše k všeobecnějšímu pojetí vysokoškolského vzdělávání, neboť vzdělávání chápou jako jeden z hlavních, ne však jediných faktorů rozvoje osobnosti.
Obdobně jako civilní školství, reaguje na proměňující se společenskou realitu i školství policejní. Příprava policistů na výkon povolání prošla v jednotlivých zemích osobitým vývojem. Z počátku často převzatý a do podmínek policie pouze modifikovaný vojenský výcvik našel s postupem času ve vyspělých zemích podobu relativně uceleného systému vzdělávání, připravujícího policisty na výkon všech zastávaných funkcí. Skutečností je, že přes prosazující se sjednocující tendence si každá země podržela svá specifika, své zvláštnosti i ve vzdělávání policistů. Co však většinu vyspělých zemí spojuje, je obrovský důraz na hospodárnost vynaložených prostředků na vzdělávání.
Při detailnějším pohledu na vyspělé evropské policejní vzdělávací systémy lze vidět, že téměř každý přispívá do pokladnice zkušeností a poznání svými jedinečnými prvky, jež jsou velmi kvalitní a inspirativní i pro ostatní země.
Při přípravě policistů pro výkon základních funkcí dosáhl s ohledem na praktické stránky profesní přípravy obdivuhodných výsledků kanadský vzdělávací systém. S oporou o dlouholeté zkušenosti uskutečňují kanadští instruktoři výcvik policistů v řadě zemí světa. Kanadský "systémový přístup k výcviku" je založen na behaviorálním učení B. F. Skinnera a má velmi silné stránky v detailním rozpracování profesních činností policistů. Přináší skutečně velmi efektivní přípravu policistů na řešení standardních i nadstandardních situací. Je potřebné si však uvědomit, že uvedené pojetí profesní přípravy má své meze a omezení. Není možné je mechanicky jako celek přenášet do jiných sociálně kulturních podmínek.
Uvedená strategie profesní přípravy, jednoznačně orientovaná na výkonové stránky činnosti, chápe policisty spíše jako objekt nutných přeměn, především jako vykonavatele služebních rolí, povinností a úkolů, které musí být realizovány precizně. Toto pojetí žádoucí změny v chování policistů má své praktické důsledky v pojetí výcviku jako jednoho z dominantních prostředků vzdělávací činnosti. Policista při plnění služebních povinností není jen pasivním vykonavatelem úkolů, ale staví se k nim aktivně, hodnotí je, zvažuje, utváří si k nim i jejich souvislostem určité vztahy. Stále více je zřejmé, že kromě kognitivních předpokladů a jiných, zejména vnějších faktorů významně ovlivňuje kvalitu výkonu služby policistů i jejich vztah k policejní profesi obecně a vztah ke službě zvláště. Tyto aspekty kanadský systém profesní přípravy nezohledňuje.2) Běžná denní praxe však ukazuje, že existují i profesní selhání policistů, která nemají příčinu v nízké vycvičenosti, ale souvisí zejména s nedostatečnou úrovní rozvoje jejich osobnosti.
Tyto stránky profesní přípravy akceptují spíše evropské země, které si silně uvědomují, že účinné ovlivňování těchto psychických kvalit překračuje úzce ohraničené možnosti policejního výcviku, že tyto afektivní stránky osobnosti jsou výsledkem komplikovaného působení procesů osobnostního, sociálního, profesního zrání a rozvoje jednotlivců a profesních skupin.
V SRN je přísně dodržována zásada vázanosti služebního postupu na dosaženém stupni vzdělání. Jednotlivé stupně policejní vzdělávací soustavy jsou proto uzpůsobeny tak, aby odpovídaly rozdílným nárokům jednotlivých kategorií státní služby. Je potřebné připomenout, že uvedená zásada je v evropských zemích již dlouhou dobu stabilizována jako důležitý princip personální strategie. Jde o nesmírně závažnou otázku, která právě v podmínkách České republiky není doposud uspokojivě vyřešena. Německý vzor představuje velmi inspirativní příklad pro určité modelové pojetí či analogické řešení. Jeho schéma je obsahem následujícího vyobrazení.
Schéma policejních kariér a vzdělávání policistů v SRN
Velmi inspirativní je "modulární uspořádání" vyučovacího a výcvikového procesu, které je organizováno v policejní škole v Heerlenu (Nizozemsko). V této škole není vzdělávací proces členěn podle jednotlivých učebních oborů, ale je uskutečňován na základě modulárního uspořádání, pro které je určující skladba praktických policejních úkolů, které budou čekatelé po absolvování školy reálně plnit. Modul je tedy v tomto pojetí odborně tematicky ohraničený vyučovací celek (včetně učebního, materiálního a technického zabezpečení), vztahující se k jednomu nebo několika policejním úkolům. Obsahuje učební úkoly, jejichž plnění studujícím zprostředkuje osvojení důležitých poznatků a získání potřebných dovedností. Modul studujícím nabízí podněty k vlastnímu studiu a obsahuje též potřebný studijní materiál, popřípadě další odpovídající studijní zdroje.
Snaha důsledně demokratizovat celý systém policejního vzdělávání v evropských zemích má své důsledky i v jeho značné průhlednosti. Nejen právní předpisy o školství, ale též učební plány, organizační statuty a další záležitosti týkající se života těchto škol nejenom že nejsou utajovány, ale naopak jsou veřejně publikovány a lze říci, že i propagovány. Široká veřejnost má možnost se přesvědčit o obsahu a úrovni studia v resortních policejních školách.
Sféra policejních činností se pod vlivem nových jevů na poli kriminality neustále rozšiřuje. Nárůst finanční kriminality, zločinnosti pod vlivem drog a zejména násilné zločinnosti stále více představují nezanedbatelnou společenskou hrozbu. K tomu se přidružuje nárůst zločinnosti mladistvých. Mezinárodní finanční a organizovaný zločin přerůstají ve významnou "moc". Toto vše, spolu s nerespektováním právních norem, narušováním instituce rodiny, nepoměrem mezi sociálními třídami a nezaměstnaností vyvolává neklid v mnoha vyspělých zemích.
Proměna sféry policejních činností však stále více získává i nové možnosti, jak čelit protispolečenským jevům. Tyto nové možnosti vyplývají z rostoucích mezinárodních kontaktů, které policie rozvíjí. Zdokonalují se styky policie jednotlivých zemí s policií evropských států a v kontextu Evropské unie. Mezinárodní spolupráce se stává častější a efektivnější. K tomu napomáhá rozvoj spolupráce se zájmovými skupinami, rozvoj a využívání moderních informačních technologií a možností preventivní policejní práce.
Za vzor mezinárodní spolupráce může sloužit policejní škola v Bramshillu (Velká Británie). Od začátku svého fungování je Bramshill považován za přirozené centrum pro mezinárodní spolupráci a porozumění mezi policejními jednotkami. V souladu s pravidelnými mezinárodními konferencemi a semináři zaměstnanci školy organizují speciálně zaměřené kurzy, které napomáhají výměně názorů mezi zástupci policejních jednotek celého světa. Blízké vztahy Britů k evropským partnerům posílily potřebu vzájemného porozumění a důvěry mezi policejními jednotkami členských států. Kontakty s jinými zeměmi upevňují Kurzy pro velitele ze zámoří (Overseas Command Course). Jsou otevřené pro všechny příslušníky jakéhokoliv státu, u kterých se předpokládá, že u svých jednotek dosáhnou nejvyšších hodností. Od otevření tohoto kurzu uplynulo zhruba dvacet let a od té doby bylo vyškoleno více než 750 příslušníků ze 73 zemí.3)
Ve druhé polovině 20. století v důsledku již zmíněných nových tendencí na poli protispolečenského jednání si stále více vyspělých zemí začalo uvědomovat, že účinná obrana proti těmto novým jevům musí být založena na seriózním vědeckém výzkumu. Tento požadavek však nemohly řešit policejní vzdělávací instituce v dosavadním pojetí. Zejména proto (ale i z jiných důvodů) postupně krystalizovalo v jednotlivých zemích poznání, že policejní vzdělávací instituce se neobejdou bez vysokoškolské vzdělávací dimenze se vším, co k ní patří.
Ve většině zemí Evropské unie se proto objevily tendence propojit odborné policejní vzděláváni s civilním a znásobit počty vysokoškoláků sloužících v policejních sborech.4) Začaly se využívat různé formy tohoto propojení s civilním sektorem školství od dílčích kontaktů (využívání učitelů z civilních škol, participace na vědecko-výzkumných úkolech, přijímání absolventů civilních škol do policejních sborů na základě doplňkových vzdělávacích kurzů organizovaných policejními školami) až po vytvoření samostatných policejních vysokých škol (fakult, či vzdělávacích programů) fungujících v rámci systému civilního vysokého školství.
Jednotlivé etapy nejsou časově shodné ve všech zemích, nýbrž odpovídají podmínkám a nazrálé situaci v jednotlivých zemích. Je ironií osudu, že v tomto smyslu postkomunistické země nastupují do "rozjetého vlaku". Nejenže se ihned zařazují do tohoto procesu, ale většinou po odhalení projevujících se tendencí neopakují krkolomnou cestu postupným napodobováním jednotlivých etap, nýbrž zařazují se do vrcholové fáze uvedeného trendu a vytvářejí samostatné vysoké policejní školy či fakulty bakalářského či magisterského studijního programu.
Tímto způsobem se ryze resortní školská policejní soustava v průběhu konce 70. a zejména 80. a 90. let obohacuje o vzdělávání policistů na civilních vysokých školách (SRN, Finsko, Švédsko, ale i Anglie, Skotsko, Itálie, Nizozemsko), v některých zemích pouze na úrovni bakalářského stupně, u jiných na úrovni magisterského studia. V SRN je to např. možnost studia policistů na univerzitách, později ve specializovaném policejním studijním směru na vysokých školách pro veřejnou správu. Ve Finsku a Švédsku je sice bakalářský studijní program plně v režii policejních akademií, ale magisterský studijní program je zajišťován na univerzitách, na základě smluv mezi vysokými školami a ministerstvem vnitra a za pedagogické účasti pracovníků policejních akademií.
V Anglii jsou policejní školou ve spolupráci s univerzitami realizovány speciální vysokoškolské vzdělávací programy pro policisty. Tímto opatřením se sleduje překlenutí rozdílu mezi policejním vzděláváním a akademickým vzděláváním. Absolvováním takového studijního programu jsou při přechodu policisty na univerzitní studium započítány některé zápočty a zkoušky. Policisté studující tento studijní program nestudují jen přímo relevantní vědní obory, ale nejrůznější obory s ohledem na proměnu a krystalizaci stále větší mnohooborovosti policejních činností. V Irsku je situace obdobná. Vzdělání se uskutečňuje na základě smlouvy mezi policejními školami a univerzitou.
Ve Francii je otázka propojení resortního a civilního systému vzdělávání řešena jednak velmi úzkými vzájemnými kontakty policejního školství s civilním (včetně četného externího působení pedagogů a i možností civilistů studovat na policejních školách) a jednak fungováním speciálních vzdělávacích institucí, které jsou vědecko-výzkumnou činností propojeny s civilním sektorem. Tyto instituce jsou spíše vědecko-výzkumnými pracovišti orientovanými na základní výzkum v bezpečnostních vědách (včetně profesně pedagogických), napojenými prostřednictvím řešených projektů na ústřední vědecko-výzkumná francouzská centra. Zároveň se tyto instituce významně podílejí na zdokonalování profesní přípravy policistů a policejních pedagogů přímým vstupem do výuky, neboť ve Francii každé vysokoškolské studium, resp. škola nebo fakulta, musí mít povinné zázemí ve vlastní vědecko-výzkumné činnosti. Také ve Francii existuje i možnost studovat speciální studijní program, který je vytvářen velmi flexibilně pro policisty podle jejich odborných potřeb na bázi smlouvy mezi policejním sborem a univerzitou. Studenti se podrobují obligátním univerzitním zkouškám jako součásti policejního vzdělávání.
V této souvislosti je třeba připomenout, že jak na výzkumných pracovištích, tak na vlastních policejních školách vysokoškolského charakteru se pěstují ve srovnání s klasickými vysokými školami, např. právnickými či společenskovědními fakultami, vědní obory hraniční a pomocné, což vede k výraznému rozvoji poznání a vytváření prostoru i pro vznik nových vědních oborů pomáhajících řešit policejní problematiku. Tak například jsou rozvíjeny takové vědní obory, jako je sociologie práva; sociologie trestního práva, metodologie právní sociologie, obecná sociální politika, policejní psychologie, policejní sociologie, profesní pedagogika, sociální a reedukativní pedagogika, sociologie dětí a mládeže, informační systém v bezpečnostním sektoru, policejní strategie a řízení, forenzní vědy aj.
V Itálii rovněž existuje spolupráce policejních škol s univerzitami. Policisté mohou vystudovat univerzitní studijní programy, nebo speciální programy vytvářené na bázi smluv mezi policejní školou a univerzitami. V současné době se však plánuje změna v systému přípravy policistů - vysokoškoláků. Navrhuje se stáhnout studijní programy z univerzit a vytvořit specializované vysokoškolské studium na policejních školách.
V Portugalsku je zavedeno vzděláváni pro řídící pracovníky policie jako univerzitní vzdělávání. Policejní školy a srovnatelné četnické školy (Národní garda) jsou fakultami vysokých škol. Vzdělávání je ukončeno udělením akademické hodnosti.
V Nizozemsku jsou nejvyšší řídící pracovníci připravováni v dvouletém kurzu. Na základě smlouvy mezi ministerstvem vnitra a univerzitami jsou tyto kurzy realizovány přímo na univerzitách za účasti policejních pedagogů. Vzdělávání je ukončeno jak univerzitními, tak policejními zkouškami. V současné době se rovněž uvažuje o odstranění tohoto dualismu.
Španělsko vzdělává nejvyšší řídící pracovníky policie ve vzdělávacích zařízeních, která jsou srovnatelná s německými odbornými vysokými školami.
V postkomunistických zemích se nejdále došlo ve vyhraňování specifik vysokoškolské přípravy policistů ve Slovinsku. Po vytvoření speciální resortní vysoké policejní školy počátkem devadesátých let došlo v roce 1996 k jejímu vyčlenění z resortu ministerstva vnitra a k podmínečnému převedení do svazku lublaňské univerzity jako samostatné fakulty s bakalářským studijním programem. Byly zde plně rozběhnuty veškeré činnosti, které by z fakulty učinily plnohodnotnou vysokou školu.
Jistou zvláštností, oproti situaci v České republice, je koncipování vysokoškolského vzdělávání policistů na Slovensku. Není na tomto místě dost prostoru k tomu, aby stručná stať mohla analyzovat všechny důležité souvislosti rozdílností ve vývoji vysokoškolského policejního vzdělávání v obou zemích. Není to ostatně ani cílem předložené stati. Faktem je, že v důsledku především politických, personálních, kvalifikačních i právních podmínek vznikla ve Slovenské republice policejní vysoká škola, která disponuje všemi právy a náležitostmi jako civilní univerzitní instituce. Dlužno dodat, že ani zde to nebylo bez problémů a těžkostí.
Proces vyhraňování vysokoškolského policejního vzdělávání postupuje dále koncem 90. let i v tzv. vyspělé Evropě. V Rakousku je připravována samostatná policejní vysoká škola a v SRN pokračuje dále proces sebeuvědomování policejního vysokého školství a policejně bezpečnostních věd přípravou transformace Policejní akademie pro vedoucí pracovníky v Münsteru. S ohledem na vývoj v Evropě a na další trendy tohoto vývoje se usiluje o celkovou změnu přístupu k policejnímu vzdělávání jako celku. Navrhovaná transformace Policejní akademie v Münsteru na interní samostatnou vysokou školu v působnosti systému státních vysokých škol (schválená radou zemských ministrů vnitra v roce 1998) sleduje cíl výrazně zkvalitnit vzdělávání a další vzdělávání policistů tak, aby odpovídalo současným i budoucím požadavkům kladeným na policii. Realizovaný projekt vychází z předpokladu, že celou policejní vzdělávací soustavu je nutno postavit na vědeckých, přísně racionálních a logických základech. Toho lze podle německých odborníků dosáhnout jen tehdy, bude-li fungovat samostatná vysoká policejní škola v rámci státních vysokých škol, která bude garantem a zároveň zázemím pro nový systém policejního vzdělávání, pro rozvoj vědeckovýzkumné práce ve prospěch resortu.
S jistým předstihem proti SRN došli k podobnému závěru kompetentní pracovníci ve Finsku. Zde vznikla na konci 90. let policejní akademie jako plnohodnotná vysoká škola s bakalářským studijním programem. Vytvoření samostatné finské policejní vysoké školy sledovalo dva základní záměry:
1. zvýšit kvalitu vzdělávání policistů na úroveň vzdělání univerzitního;
2. založit a rozvinout vědecký výzkum, který bude sloužit ke zkvalitňování různých oblastí práce u policie.
Dosavadní výzkum zaujímal v rámci policejní správy a celého bezpečnostního sektoru ve Finsku nevýznamné postavení. Jednou z povinností policejní vysoké školy by podle přijatých záměrů měla být právě účast na realizaci a rozvoji vzdělání a výzkumu na poli bezpečnosti, překlenutí policejní činnosti ve spolupráci s jinými vzdělávacími institucemi na poli bezpečnosti. Předpokládá se, že úroveň vzdělávání by byla zlepšena tak, aby noví absolventi jako policejní velitelé byli vzdělanostně srovnatelní s absolventy univerzitního bakalářského stupně. A nejen to. Záměrem je, aby policisté, kteří chtějí a pokračují v odborném studiu, měli možnost dosáhnout i vyšší akademické hodnosti až po dosažení doktorského stupně. Schéma vědeckého základu činnosti policejní akademie ve Finsku je uvedeno níže.
V těch zemích, ve kterých se prozatím nedospělo k samostatné vysoké policejní škole (např. Dánsko, Norsko, Kanada aj.), je to dáno jednak tím, že je v těchto zemích dostatek vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří hůře získávají uplatnění na trhu práce, a proto zaměstnání v policii vítají. A také tím, že v těchto zemích není prozatím taková potřeba vysokoškoláků v policii jako v ostatních zemích.
Vzdělávání řídicích pracovníků v policii je tedy v Evropě dosud rozdílné. Zaznamenáváme však jednoznačnou tendenci zvýšit celkovou úroveň přimknutím se k tradičnímu univerzitnímu vzdělávání, a to jak formou specializovaných studijních programů na stávajících univerzitách, tak vytvořením specializovaných fakult, které by byly zárukou vyšší kvality policejního vzdělávání opřeného o racionální a logické vědecké poznání. Nárůst významu preventivní a poradenské složky pak vede k posílení sociální složky obsahu vysokoškolského policejního vzdělávání.
Budoucnost rozvoje policejního školství bude v dalším období ovlivněna jak vývojem jednotlivých zemí, tak i v důsledku prosazujících se tendencí v Evropě a na celém světě. Stále bude docházet ke změnám ve vnějším i vnitřním prostředí v důsledku zvýšení vědeckých poznatků, vývoje a uplatnění nových technologií (zejména v informatice), nárůstu významu společenských věd a prohloubením kooperace ve vzdělávání především v rámci EU, ale i v důsledku změn na poli zločinnosti. Dá se očekávat, že právě vzdělání, znalosti, informace, tvořivost i porozumění smyslu života budou nejcennějšími hodnotami lidské společnosti. V blízké perspektivě lze očekávat i výraznější střet mezi dosud dominujícími hodnotami materiálními a hodnotami duchovními. Cílem jednotlivých zemí a lidského společenství jako celku proto musí být tyto duchovní hodnoty vytvářet, rozvíjet a využívat.
Minulý rok, kdy Policejní akademie České republiky oslavila 10. výročí svého vzniku, dává možnost hlouběji se zamyslet nad dosaženým stavem i nad dalšími perspektivami a konkrétními etapami rozvoje vysokého policejního školství u nás.
V blízkém časovém horizontu je možné předpokládat, že se budou dále rozvíjet sjednocující tendence ve vzdělávání v Evropě a že budou více ovlivňovat i sjednocování policejních vzdělávacích systémů v souladu se Sorbonnskou deklarací podepsanou v Paříži 25. května 1998 a Boloňskou deklarací podepsanou 19. června 1999.
Blížící se vstup České republiky do Evropské unie přináší i nové nároky na profesní přípravu policistů. V této souvislosti narůstá zájem kompetentních pracovníků EU i o posouzení úrovně vysokoškolského vzdělávání policistů na PA ČR. Zkvalitňování obsahu, forem a metod procesu profesní přípravy policistů v České republice obecně a jeho vysokoškolské součásti zvláště se nemůže dost dobře obejít bez zřetele k tendencím, které se v profesní přípravě policistů prosazují ve vyspělých zemích světa, zejména v Evropě. Předložená stať se pokouší alespoň v hrubých rysech nastínit trendy, kterými se vzdělávání a výcvik policistů ve vyspělých zemích ubírá, a poukázat na některé nosné aspekty, kterými by se český model profesní přípravy policistů mohl inspirovat.
As the Czech Republic approaches accession to the European Union, new demands on professional preparation of policemen emerge. In this context, there is a growing interest of related EU authorities in assessing the level of tertiary education of policemen at the Police Academy of the Czech Republic. In order to improve the quality, forms and methods in the process of professional education of policemen in the Czech Republic, it is important to take into account the tendencies, which appear in professional preparation of policemen in developed countries, mainly in Europe. This article intends to sketch the trends, which influence police education and training in developed countries, and tries to point out some of the key aspects, which might inspire the Czech model of professional police training.
Der sich nähernde Beitritt der Tschechischen Republik zur EU bringt auch neue Ansprüche auf Berufsvorbereitung der Polizisten. In diesem Zusammenhang wächst das Interesse der kompetenten Arbeiter der EU auch für die Bewertung des Niveaus der Hochschulbildung auf der PA der Tschechischen Republik an. Die gualitätsverbesserung des Inhalts, der Formen und der Prozessmethoden der Berufsvorbereitung der Polizisten in der Tschechischen Republik allgemein und seines Hochschulteiles besonders kann nicht genug gut ohne Rücksicht auf die Tendenzen, die sich in der Berufsvorbereitung der Polizisten in den hochentwickelten Ländern der Welt, besonders in Europa, durchsetzen, verzichten. Der beiliegende Artikel versucht sich mindestens in den Grobzügen die Trends skizzieren in denen sich die Bildung und Ausbildung der Polizisten in hochentwickelten Ländern begeben und auf einige Tragaspekte hinweisen, die den tschechischen Modell der Berufsvorbereitung der Polizisten inspirieren können.