Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXVI1/2003

Ze zahraničí

Zasedání ad hoc výboru pro přípravu konvence osn pro prevenci, potírání a trestání korupce 1)

JUDr. Jan VIDRNA, ředitel odboru generální inspekce Ministerstva spravedlnosti, Mgr. Oldřich KRULÍK, odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra

1. Úvod

Ve dnech 21. ledna - 1. února a 17. - 28. června 2002 se ve vídeňském komplexu Vienna International Center uskutečnilo I. a II. zasedání Ad hoc výboru pro přípravu Konvence OSN pro prevenci, potírání a trestání korupce. V jejich rámci proběhlo první čtení tohoto dokumentu. Druhé čtení bylo zahájeno ve dnech 31. září - 11. října 2002 a pokračovalo dalším sezením v lednu roku 2003.

Geneze, která ke svolání těchto zasedání vedla, je následující:

Na zasedání Ad hoc výboru se v dosavadních třech případech akreditovalo vždy zhruba 80 delegací. Delegáty byli většinou pracovníci resortů justice a vnitra. Delegace ČR byla tvořena zástupci Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí, od druhého zasedání i zástupcem Ministerstva spravedlnosti.

2. Obecné poznatky, spojené s jednáním

Možnosti řešení tohoto stavu jsou:

3. Některé aspekty jednání, které považujeme za nejpodstatnější

Delegací ČR byla sledována zejména kompatibilita textu s domácím právním řádem. Žádné kroky, které by s ním byly v rozporu, se nesetkaly s obecnou podporou pléna. Konvenci je třeba v zásadě chápat jako příslušný minimální standard, určený pro země mimo euro-americký prostor.

Pro delegaci ČR, která se v roli zástupců kandidátské země EU zároveň nechtěla dostat do rozporu s evropským acquis communautaire, přitom nebylo vždy snadné sledovat zamýšlené názory Komise, respektive členských zemí EU, protože:

Přesto se základní stanoviska EU dají do určité míry vypozorovat:

Delegace kandidátských zemí EU jsou z tohoto důvodu opakovaně vyzývány k tomu, aby „aktivně podpořily evropský způsob myšlení silou svých vystoupení do té míry, aby se stal univerzálním standardem“.

Je třeba zmínit i fakt, že v průběhu druhého čtení jménem EU vystoupila delegace Dánska, která hovořila o tom, že země EU výslednou Konvenci akceptují, včetně jejích „pružných“ paragrafů, přičemž EU následně vypracuje jednoznačný výklad jejího textu, závazný pro všechny její členy a kandidátské země.

Vedle této skutečnosti se bylo možné při práci na Konvenci setkávat s následujícími problémy:
Některá usnesení Konvence lze označit za nadbytečná či směřující k mrhání zdroji. Pro řadu dílčích agend boje s korupcí je některými alternativami textu vyžadováno vytvoření nového specializovaného kontaktního místa. Není divu, že se řada delegací s tímto názorem neztotožňuje a upozorňuje na fakt, že v řadě zemí pro tyto účely již existuje celá síť kompetentních státních orgánů.

Občas je v textu Konvence užit pojem nedbalost. To však není vhodné, protože text je zaměřen proti intencionálnímu chování, kterým korupce ve všech svých podobách je.

Pokud je text některého článku naformulován jako nástroj proti nezákonnému a trestnému chování, nepostihuje vše. Existují i kroky (např. insider trading), po nichž mohou následovat jen disciplinární a administrativní sankce.

Delegace ČR patří mezi nejaktivnější (je bezesporu nejaktivnější delegací z kandidátských zemí EU). Ačkoli je nepočetná, dokázala v průběhu druhého čtení samostatně předložit pět písemných připomínek (a několik desítek ústních) a podílet se spolu s dalšími delegacemi na dalších písemných připomínkách, vzešlých ze zasedání separátních pracovních skupin.

3.1 Problematika definování klíčových pojmů, které nebyly pro celé spektrum přítomných delegací a priori pochopitelné2)

Články 2, 63 (Definice: Užití termínů) a 14 (Opatření pro boj proti praní špinavých peněz)

Diskutovalo se o pojmech: „úředník“, „veřejný činitel“, „vládní zmocněnec“, „úředník mezinárodní organizace“, „stát“, „zahraniční stát“, „veřejná zakázka“, „zahraniční úředník“, „komisař mezinárodní organizace“, „majetek“, „zmrazování“, „zabavení“, „konfiskace“, „sledovaná zásilka“, „právnická osoba“, „podezřelá transakce“, „nezákonné obohacení“ a zejména „korupce“. Širšího konsenzu nebylo dosaženo. Konkretizace většiny pojmů, včetně samotného výrazu „korupce“, byla odložena do doby druhého čtení.

Delegace České republiky v této souvislosti vznesla písemnou připomínku, požadující:

Tyto a případné další pojmy se delegace ČR pokusí definovat (s ohledem na již existující mezinárodní konvence věnované obdobným tématům) a spolu s dalšími zainteresovanými delegacemi vytvoří na dalším zasedání Výboru pracovní skupinu ke konsolidaci těchto klíčových článků.

Článek 7 (Etický kodex veřejných činitelů)

Sekretariát vyzval členské země, aby do doby druhého čtení specifikovaly pojem „malý dárek“ a rozpracovaly možnosti pro postih mezinárodních úředníků. V této souvislosti je třeba pro prostředí ČR upozornit na věcný záměr trestního zákona, který ve své zvláštní části obsahuje zmínku o tom, že definice úplatku podle § 162a odstavec 1 trestního zákona bude zpřesněna tak, aby z pojmu „úplatek“ byly vyloučeny nepatrné výhody.

Článek 13 (Občanská společnost) a článek 43 (Ochrana „upozorňovatelů“, svědků a obětí3)

Komplikace a diskusi, spojenou s existencí řady verzí odvozených ze šesti jednacích jazyků OSN, vyvolal pojem „whistle-blower“. Mnoho pokusů o překlad tohoto pojmu mohlo vyvolávat negativní konotace („informátor“, „denunciátor“, „osoba dávající na vědomí, že se děje korupční jednání“, „manifestátor pravdy“, „spolupracovník spravedlnosti“/ „collaborator of justice“).

Nesnadné bylo i samo definování takto pojmenované osoby. Na tomto místě takřka doslova uvádíme obsah vystoupení kanadského delegáta: V původním významu severoamerický výraz „whistle-blower“ znamená chlapce, hlídajícího úrodu. Ten, když zjistí, že na poli nebo v sadu je lupič, kterého fyzicky nepřemůže, pronikavě zapíská a přivolá pomoc, respektive lupiče vyplaší a obrátí na útěk. Píská i preventivně, ne jen tehdy, když už je zcela jisté, že je úroda pustošena, ale i když se děje něco podezřelého (někdo se v noci plíží s pytlem k sadu). Tento chlapec nebyl správcem sadu instruován, že má s lupičem bojovat, natož na něho podávat trestní oznámení nebo proti němu svědčit u soudu. Přitom je ale nemálo ohrožen, pokud se s lupičem, kterému zhatil plány, náhodou později setká na opuštěném místě a stane se terčem jeho hněvu. Moderní obdobou tohoto výkladu může být investigativní novinář (ale i insider či naprosto nezúčastněná osoba), který odhalí nějakou kauzu, uvede ji ve známost, aniž by přitom byl žalobcem v trestněprávním slova smyslu (oznamuje praktiky, ne případ se všemi náležitostmi), nebo jen naznačí určité podezřelé souvislosti, vzburcuje veřejné mínění a přiměje orgány činné v trestním řízení se situací zabývat.

Další komentáře k tématu byly následující:
V této souvislosti v plénu vykrystalizovaly dvě protichůdné tendence:
Článek 65 (Prevence)

Více než čtyřhodinovou diskusi v rámci prvního čtení vyvolal pojem „senior official“. Jak má být „senior-official“ definován? Podle poměru k průměrné hladině příjmů úředníka v zemi? Podle toho, že má řídící pravomoc a kontrolní povinnost? Je tak chápána spíše osoba, která má v rámci veřejné sféry právo najímat, úkolovat a propouštět zaměstnance, než například poslanec?

Řada delegátů se obávala, že Konvence není chápána plošně, ale je zaměřena jen na „velké ryby“ - a „malé ryby“ se nemohou cítit nepokryty. Dopravní policista je schopen nelegálně „vydělat“ více, než mnohý „senior - official“. Předkladatel tohoto článku (delegace USA) reagoval, že chápe tyto obavy, ale že text článku není zaměřen výhradně na tzv. „velké ryby“, ale zejména na ně, protože právě tito „senior-officials“ ve veřejné sféře mohou být nejefektivnějším nástrojem protikorupčního dozoru (mohou si všimnout, že jejich bezprostřední podřízení „žijí nad poměry“ atd.). Pokud jsou sami zkorumpováni, je další protikorupční práce o poznání obtížnější.

3.2 Body Konvence, které lze považovat za nejzásadnější, nejvíce inovativní nebo nejvíce se dotýkající zájmů a právního řádu ČR

Článek 1 (Prohlášení o účelu Konvence)

Úvodní odstavec obsahuje obecné vyjádření politické vůle zúčastněných zemí k řešení problematiky boje s korupcí. Korupce přitom není ve všech zemích (kulturách) chápána jako trestný čin a ani trestána. To si OSN klade za cíl změnit.

Článek 6 (Veřejný sektor)

Ne zcela jednoznačně pozitivně jsou hodnoceny zmínky o prosazování rovného přístupu k pozicím ve státní správě. Meritokratická kritéria při přidělování úřednických pozic mohou být kontraproduktivní (některé země považují za přínosné různé formy afirmativní akce, kalibrované podle kast, kmenů, pohlaví, ras, zahrnující invalidy atd.). Byla zmíněna i vhodnost zakotvit do textu Konvence výzvu k signatářským zemím po provádění rozumné důchodové politiky (některé země nevytvořily zatím žádnou), což je další zbraň proti korupčnímu jednání, zejména u starších úředníků, snažících se hmotně zajistit pro dobu, kdy už nebudou s to vykonávat aktivně své dosavadní zaměstnání.

Původní formulace nepřípustnosti jakýchkoli darů pro zaměstnance působící ve veřejném sektoru byla zaměněna za požadavek uvádění větších (tedy všech vyjma nicotných) darů v daňovém přiznání. Deklarování majetku u úzce vymezené skupiny úředníků je výslovně fakultativní, stanovení okruhu těchto osob záleží na jednotlivých zemích.

Delegace ČR upozornila plénum na určitou mezeru v textu. Periodicky nebo příležitostně požadované majetkové přiznání nestačí. Je třeba znát výchozí stav, aby bylo možné s ním aktuálně zjištěná data srovnávat. Je tedy vhodné výslovně v textu Konvence zmínit, že u veřejného činitele by bylo přínosné skládat majetkové přiznání v okamžiku nástupu do funkce. Návrh byl v zásadě plénem podpořen (např. delegacemi Chorvatska, Slovenska - které ho dále rozváděly v tom smyslu, že tato přiznání je třeba podávat „neustále“, respektive ještě přinejmenším dva roky po skončení služebního poměru), ale například delegace SRN jakékoli takto naformulované okolnosti majetkového přiznání považuje za neústavní.

Článek 8 (Vyšetřování a veřejný finanční management)

Článek požaduje po signatářských zemích závazek po co nejširší transparentnosti výběrových řízení (zde lze pro ČR vidět určité mezery, zejména v souvislosti s udělováním výjimek v rámci těchto soutěží).

Článek 21 (Nepřímé účastenství)

Tato agenda je zcela nová, v žádné Konvenci OSN se dosud neobjevila. Francie, země Latinské Ameriky a Afriky tento odstavec chtějí uchovat, ale jiné členské země EU (respektive Rady Evropy) jej žádají vypustit s odůvodněním, že se jedná o obtížně podchytitelnou a obtížně kriminalizovatelnou záležitost, kterou lze do značné míry chápat jako „daň za demokracii“. Protinávrhy snažící se o zrušení tohoto článku, upozorňovaly, že se celá problematika dá rozložit na jiné trestné skutky. Kompromisem by byla formulace kladoucí si za cíl „minimalizovat možnost přijímání odměny či příslibu této odměny za překročení pravomoci, co se vlivu týče“.

Vliv je sice někdy i legitimním nástrojem vykonávání funkce, zde je však řeč o tom, že někdo vykonává vliv jiným způsobem, než byl pověřen („non mandatory acting“, „exploatation of influence“). Někdy jde i o specifickou alianci osob, což není jinými články Konvence pokryto. První osoba „investuje“ svůj vliv, přiměje druhého úředníka, aby sám vykonal korupční akt. Přitom není vždy možné mluvit o vztahu podřízenosti a nadřízenosti. Vliv nemusí vykonávat přímý nadřízený, struktura takovýchto vlivových korupčních „bratrstev“ je, respektive může být, velmi komplikovaná.

Článek 22 - Zhoubné nakládání s veřejným majetkem, zneužití veřejných zdrojů

Skutek, o kterém článek hovoří, není krádež, ale poškození veřejného zájmu (např. zneužití služebního bytu, od kterého má úředník klíče - užívá ho, aniž by ho ukradl, poškodil nebo zpronevěřil). Výsledkem tohoto konání není hmotná škoda, ale může se jednat i o nešetrnost v nakládání se zdroji či porušení hmotné odpovědnosti. Zde však vyvstává otázka, zda tato agenda spadá do Konvence o korupci.

Článek 25 (Nezákonné obohacení)

V prvním i ve druhém čtení se k tomuto článku vztahovala patrně nejdramatičtější rozprava vůbec. Podstata tohoto ustanovení je založena na možnosti, že pokud dojde k tomu, že u některé osoby bude zaznamenán majetek, který „viditelně“ či „znatelně“ převyšuje životní standard dosažitelný legálními příjmy této osoby, je dotyčný považován za a priori podezřelého z majetkové trestné činnosti (včetně korupce). Cílem článku je obrátit důkazní břemeno, nastolit presumpci viny, stav, kdy podezřelý musí „uspokojivě vysvětlit“ své náhlé zbohatnutí.

Pro delegace zemí EU je jakákoli idea obrácení důkazního břemene zcela nepřípustná a ve stejném duchu se k tomuto postoji připojily i delegace kandidátských zemí. Země EU, respektive Rady Evropy (včetně delegace ČR), nepopírají existenci nezákonného obohacení a chápou, že existence tohoto článku v Konvenci by rozvojovým zemím usnadnila boj proti závažné majetkové trestné činnosti, zároveň ale upozorňují, že je chybou těchto zemí, že nedovedou tuto problematiku právně upravit jinak. Celá záležitost je chápána jako potenciálně velmi nebezpečná a zneužitelná.

Oproti tomu zástupci afrických a latinskoamerických států na uchování tohoto článku trvají, protože s touto skutečností mají hluboké historické zkušenosti.

Nakolik delegace ČR upřednostňovala stažení celého článku, pro případ, že se tento krok ukáže neschůdný, navrhovala kompromisní řešení, beroucí si za základ kolumbijský návrh a hovořící o „progresivním zdanění“. Tento návrh delegace České republiky vycházel z myšlenky, že pokud nebude zjištěn konkrétní původ podezřelých aktiv, nebude ani možné vést trestní stíhání pro konkrétní skutek. V takovém případě je však vhodné uvažovat o přijetí jiných adekvátních opatření finančního (administrativního) charakteru. Protože každý příjem je zdaněn, je i zde na místě uvažovat o možnosti dodatečného zdanění majetku pochybného původu. Toto zdanění by mělo mít represivní charakter a být proto podstatně vyšší, než je jeho běžná míra v jednotlivých státech. V daném případě se naprosto nejedná o obrácení důkazního břemene v trestním řízení, ale o opatření zcela jiného charakteru. Vzhledem k tomu, že každý příjem je zdaněn, jde pouze o narovnání pozice daňových poplatníků.

Ani tato varianta se ze strany zemí EU nesetkala s podporou, a proto delegace ČR navrhla novou textaci, nadpis i obsah, snažící se celou agendu přesměrovat ve článek 25 bis (Daňový únik), pojednávající o „jiných instrumentech“ pro boj s touto eventualitou, vedený snahou v rámci signatářských zemí Konvence doporučit (zaručit) co nejužší kooperaci mezi soudy, policií a finančními úřady (která v ČR není na uspokojivé úrovni a je omezována řadou překážek). Toto řešení bylo mj. konzultováno s Ministerstvem financí.

Revidovaný návrh delegace České republiky nabídl kompromis příznivcům zachování původní myšlenky článku a zastáncům jeho eliminace, neboť průběh jednání nasvědčoval tomu, že tyto diametrálně rozdílné postoje se smířit nepodaří. Tato myšlenka vycházela z toho, že neodůvodněné obohacení je až důsledkem nějakého jiného jednání, v některých případech patrně nějakého druhu trestné činnosti. Pokud se však nepodaří takový konkrétní zdroj prostředků zjistit, mělo by být alespoň obligatorně zkoumáno, zda se dotyčný nebo dotyčná nedopustili v této souvislosti daňového trestného činu. Toto řešení přitom v žádném ohledu nepoškozuje lidská práva.

Skutek, o kterém je řeč, je zakotven v řadě jiných konvencí, jejichž signatáři jsou země Afriky, Ameriky či Asie, a panovala snaha poučit se z jejich textace (která je pro signatáře často fakultativní). Ačkoli země EU jsou nadále silně proti zařazení tohoto článku do Konvence, došlo k určitým ústupkům obou stran. Konečné rozhodnutí o osudu článku 25 však nebylo v rámci druhého čtení učiněno.

Článek 28 - Neoprávněné výhody

Celé ustanovení lze pokládat za sporné. Zaměstnanec může žádat vlastně jakoukoli výhodu či zlepšení svého postavení (od zaměstnavatele vyšší mzdu atd.), ale pokud jsou při takovýchto žádostech stanovena určitá pravidla, nehrozí zde korupční chování. Je třeba výslovněji odlišit, od koho jsou tyto výhody vyžadovány a jak je tato skutečnost spojena s korupcí. Lze si i představit jiné umístění tohoto článku v Konvenci.

Delegace České republiky z tohoto důvodu navrhla novou textaci článku a ve spolupráci s delegací Egypta, Mexika a Argentiny vytvořila konsolidovaný text. Ten byl Sekretariátu předložen jako článek 19 cis a čeká na konsolidované druhé čtení.

Článek 32 (Kriminalizace soukromého sektoru)

Jedná se o další z nejdůležitějších článků textu. Právě jím má být tato Konvence nová. U této problematiky panuje značná nejednotnost výkladu. Není tu často zřejmá ničí počitatelná škoda, ale škoda obecná, poškození „veřejného zájmu“. Definovat „veřejný zájem“ je přitom značně složité. Poškozeným je veřejnost. Například: podnikatel č. 1 podplatil státního úředníka, a tím získal státní zakázku, kterou by jinak dostal podnikatel č. 2, jehož návrh byl lepší, levnější, estetičtější atd., došlo tedy k ochuzení veřejnosti o pozitivní dopad kontraktu s podnikatelem č. 2.

Celkově jde však o značně sporné ustanovení, protože každá obchodní společnost je zřízena za účelem tvorby zisku a obchodní úspěch je zcela běžně založen i na provizích. Lze si představit profese v soukromé sféře, jejichž náplní je povinnost poskytování výhod, provizí, lobbování atd. - byť zcela v mezích zákona. Je třeba výslovněji uvést, že se nejedná o poskytování legálních provizí obchodnímu zprostředkovateli, ale o slib/poskytnutí nepatřičné výhody, aby osoba pracující pro jiného podnikatele v této souvislosti konáním/nekonáním porušila své povinnosti - a přitom se jednalo o akt, označitelný za akt korupce.

Navzdory široce pojaté rozpravě byl výsledný text zaměřen spíše na kriminalizaci podplácení mezi soukromými entitami, směřujícího k porušení povinností manažera nebo zaměstnance. Poškozeným je typicky soukromoprávní entita, jejíž manažer či zaměstnanec byl podplacen. Ve věcném záměru trestního zákona je uveden odkaz na normy EU [Úmluva o ochraně finančních zájmů ES, celexové číslo 495A1127(03), a navazující Protokol ze dne 27. září 1996 a Druhý protokol ze dne 19. června 1997, celexové číslo 497Y0719(02)], které mají být v oblasti korupce v soukromém sektoru provedeny; v rámci „euronovely“ trestního zákona nebyla navržená ustanovení Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR schválena.

Článek 40bis (Prodloužení promlčecí doby)

V rámci jednání byla navržena nepromlčitelnost nejzávažnějších trestných činů obsažených v této Konvenci, protože s touto možností pachatel často počítá (opustí zemi a vrátí se do ní až po vypršení promlčecí lhůty). Pachatel zvláště závažných majetkových trestných činů (zejména to platí pro politické špičky, které zpronevěřily často astronomické sumy) by se neměl už nikdy smět beztrestně vrátit do země, kde čin spáchal. Dále zde padl mexický návrh „zdvojnásobit“ promlčecí lhůtu, což je značně nesystémový prvek: některé země například vůbec pojem promlčení neznají. Nakonec byla schválena neutrální formulace požadující „potenciální prodloužení“ promlčecí lhůty, kde mohou jednotlivé země výkladem najít pro ně vhodnou formu tohoto kroku. Výkladem lze taktéž dovodit, že toto prodloužení může být způsobeno i přerušením promlčení trestního stíhání, které je již v právním řádu ČR zakotveno.

Článek 42 (Zmrazení, konfiskace a zabavení)

Zde se střetly dva postoje k možnosti zmrazení majetku: západní (a priori zmrazit veškerý majetek přestupníka a ponechat mu jen minimum nezbytné „pro přežití“ - a případně tento stav upravit po skončení soudního procesu) a latinskoamerický (zabavit majetek ve výši známé pohledávky a zbytek přestupníkovi ponechat).

Článek 46 (Opatření pro posílení spolupráce mezi tělesy pro vynucování práva)

Rusko navrhuje úplnou beztrestnost pro „kajícníky“, tedy zločince, kteří se rozhodli spolupracovat se spravedlností. Tento postoj je však v rozporu s trestním řádem ČR, který tuto možnost výslovně neřeší. Je však možné, že určitá forma současné možnosti zastavení trestního stíhání státním zástupcem může být takto chápána.

Článek 51 (Extradice)

Jedná se o obdobu článku 16 Konvence TOC. Další komentáře k tématu byly například tyto:

* existuje snaha o úpravu textu tím způsobem, aby bylo docíleno automatické obligatornosti vydání, aby toto vydání nebylo ponecháno na libovůli státu (u finančních otázek byl postup zcela opačný, o čemž pojednává například článek 44 Konvence);

* je v zásadě žádoucí dosáhnout toho, aby činy jmenované v této Konvenci nebyly považovány za politické trestné činy, u kterých lze extradici odmítnout; zneužití politické moci k nezákonnému obohacení je sice činem politickým, ale v jiném smyslu, než jak jej chápou ustanovení o extradici (činnost v politické sféře umožní zneužití funkce);

* je třeba konkretizovat maximální dobu, do které je třeba žádosti o extradici vztahující se k podstatám zakotveným v této Konvenci vyhovět.

Článek 54 - Předání trestního řízení

Některé delegace (Rusko, ČLR, Írán atd.) vznesly námitku, že není vhodné, aby si signatářské země slibovaly okamžitý transfer, ale spíše „jednání o něm“ (zejména pokud je více států, které vznášejí požadavky vůči téže osobě). Původní formulace údajně nerespektuje suverenitu jednotlivých zemí, je třeba zvolit uvážlivější formulace a poskytnout prostor pro specifika vyšetřování v jednotlivých zemích.

Článek 58 (Bankovní tajemství)

Řadě delegací byl nejasný pojem „administrativní vyšetřování“ („administrative investigation“). Námitky v tomto smyslu vznesly hlavně Švýcarsko, Libanon a Jemen. Podle těchto zemí údajně není důvod prolamovat jejich devizu bankovního tajemství. Protiargument vycházel z předpokladu, že toto vyšetřování je míněno jen jako preventivní, předběžné a ověřovací opatření, předcházející serióznímu klasickému vyšetřování, respektive jde o jakési „nadstandardní ohledání“.

Článek 64 (Obecná ustanovení)

Ve vztahu ke článku vykrystalizovaly tyto postoje:

Článek 65 (Prevence)

Výslovně je zmíněna nutnost dokončit proces likvidace „daňových rájů“.

4. Závěr

Mezinárodní instrument OSN pro boj s korupcí vzniká v obdobně složitých poměrech jako Konvence TOC. Delegace České republiky i tentokrát bedlivě monitoruje proces vzniku tohoto dokumentu a aktivně do jeho tvorby zasahuje. Lze přitom jen doufat, že spolupráce členských a kandidátských zemí EU bude na dalších zasedáních Ad hoc výboru více intenzivní, než doposud. O tom, i o jiných aspektech pokračování druhého čtení budeme čtenáře bezprostředně informovat.



Vidrna, J. - Krulík, O.
Zasedání Ad hoc výboru pro přípravu Konvence OSN pro prevenci, potírání a trestání korupce
SOUHRN

Od ledna 2002 ve vídeňském komplexu OSN probíhají zasedání Ad hoc výboru pro přípravu Konvence pro prevenci, potírání a trestání korupce. Delegace České republiky je na tomto jednání jednou z nejaktivnějších a na řadě modelových situací se snaží čtenářům přiblížit klíčové okamžiky a nejsložitější úskalí tohoto projednávání.



Vidrna, J. - Krulík, O.
A meeting of the Ad hoc committee for the preparation of a UN Convention for the prevention, subduing, and punishment of corruption
SUMMARY

An Ad hoc committee has been meeting in the Viennese UN centre since January 2002, preparing a UN Convention for the prevention, subduing and punishment of corruption. The delegation of the Czech Republic is one of the most active delegations, and the article is trying to present the key moments and obstacles in these discussions to readers by showing a number of model situations.



Vidrna, J. - Krulík, O.
Tagungen des Ad hoc Ausschusses für die Vorbereitung der UNO Konvention für Prävention, Bekämpfung ud Strafverhängung der Korruption
ZUSAMMENFASSUNG

Seit Januar 2002 laufen im Wiener Komplex der UNO Tagungen des Ausschusses für die Vorbereitung der Konvention für Prävention, Bekämpfung und Strafverhängung der Korruption. Die Delegation der Tschechischen Republik ist auf diesen Verhandlungen eine der aktivsten und bestrebt mit einer Reihe der Modellsituationen den Lesern die Schlüsselmomente und die kompliziersten Schwierigkeiten der Verhandlungen näher zu bringen.




  1. Autoři by se rádi podělili o další zjištěné skutečnosti, stejně jako by rádi získali zpětnou vazbu ze strany odborné veřejnosti. Z tohoto důvodu jsem vám k dispozici, nejlépe na e-mailové adrese „oro@mvcr.cz“. Plný text aktuálního znění Konvence je k dispozici na internetových adresách: http://www.undcp.org/corruption.html; http://www.undcp.org/crime_cicp_documentation.html.
  2. Vedle toho byla důležitá i konkretizace určitých mlhavě kvantifikovaných pojmů (v textu Konvence se objevily zmínky o tom, že je třeba „pravidelně“ vyhodnocovat svou protikorupční politiku; zajistit „adekvátní mzdu“ pro státní úředníky nebo monitorovat „účty velkého objemu“). Tyto údaje je do budoucna nutné zpřesňovat.
  3. O nutnosti zakotvit pojem „whistle-blower“ do textu Konvence rozhodla již rezoluce OSN 55/61. Tento výraz nemusí být nutně spojen jen s bojem proti korupci. Může se jednat i o osoby upozorňující na jiné nežádoucí jevy, například dětskou otrockou práci.


OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |