Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXVI1/2003

Diskuse

Za logický a jednotný výklad znalecké kriminalistické identifikace

Prof. JUDr. MIROSLAV PROTIVINSKÝ, DrSc., Praha


I. Základy kriminalistické identifikace

Známe dvě formy kriminalistické identifikace: znaleckou a laickou (rekogniční). Identifikovat (individuálně ztotožňovat) lze jen objekty, jež jsou nositeli individuálních vlastností, které se v souvislosti s trestným činem mohou odrazit ve stopách a jsou relativně stálé. Objekty, které nemají individuální vlastnosti (zejména drobné látky pevné, látky sypké, kapalné, plynné) nemohou být konkrétními objekty kriminalistické znalecké identifikace. Mohou však být znalecky zkoumány a porovnávány ke zjištění skupinové (rodové, druhové) příslušnosti (tzv. přírodovědní identifikace), resp. za jinými účely.

Nejčastěji se vyskytující znalecká kriminalistická identifikace spočívá ve srovnávání dvou objektů za účelem ztotožnění objektu (osoby, zvířete, věci), který vytvořil stopu. V těchto případech se zpravidla porovnává stopa in natura nebo její kopie (fotografie, odlitek, fólie apod.) se srovnávacím materiálem (vzorkem) ad hoc pořízeným nebo evidenčním.

Vyskytují se i znalecké kriminalistické identifikace spočívající v porovnání dvou srovnávacích materiálů, a sice ad hoc pořízeného a evidenčního (např. při identifikaci neznámých mrtvol), nebo dvou či více stop z různých míst činů (tzv. identifikace téhož neznámého původce stop).

V kriminalistické znalecké identifikaci je základní metodou metoda komparační (srovnávací), spočívající zejména ve srovnávání souhrnů identifikačních znaků zjištěných ve stopě a ve srovnávacím materiálu.

Cílem kriminalistické znalecké identifikace je tedy ztotožnění konkrétního objektu (nejčastěji osoby nebo věci, např. nástroje, palné zbraně, obuvi aj.) pro účely kriminalistického objasňování a dokazování v trestním řízení.

Výsledkem kriminalistické znalecké identifikace může být identifikace dovršená (ztotožnění objektu nebo vyloučení jeho totožnosti), nebo identifikace nedovršená (jen zjištění skupinové, rodové, druhové příslušnosti), resp. konstatování, že na základě získaných poznatků nelze činit závěry ani o totožnosti, ani o skupinové příslušnosti.

II. Abstraktní objekty kriminalistického objasňování a kriminalistické znalecké identifikace

Objekt (osoba, nástroj, palná zbraň apod.), který vytvořil stopu trestného činu, je zpravidla neznámý, a lze jej tedy z hlediska poškozených osob a policie nazvat objektem hledaným.

Padne-li na některý objekt podezření, je úkolem policie tento objekt prověřit. Mluvíme pak o objektu prověřovaném. Prověření lze provést různými operativními a zejména vyšetřovacími úkony (výslechy, prověřením alibi, získáním popisu osob a věcí, rekognicí, vyšetřovacím pokusem apod.) a kriminalistickou identifikací.

Pokud je objekt prověřován kriminalistickou identifikací (znaleckou, nebo rekogniční), stává se objektem ztotožňovaným (identifikovaným). Je tedy chybné tvrzení V. Porady, že „objektem identifikovaným (ztotožňovaným) je objekt, který se odrazil ve stopě...“1) Citovaný autor zapomíná, že objektem ztotožňovaným (identifikovaným) se stane objekt až v okamžiku, kdy vstoupí do procesu kriminalistické identifikace, a tedy nikoliv okamžikem, kdy vytvořil stopu. Mějme stále na paměti, že do procesu kriminalistické identifikace vstupují často i objekty, které stopu nevytvořily, ale shodou okolností se staly důvodně podezřelými a jsou prověřovány kriminalistickou identifikací. V žádném případě nelze tedy tvrdit, že objektem identifikovaným (ztotožňovaným) je objekt, který se odrazil ve stopě!

Na tomtéž místě se V. Porada dopouští chyby tím, že identifikovaný (ztotožňovaný) objekt dělí na objekt hledaný a prověřovaný. To však nejsou objekty kriminalistické identifikace, nýbrž kriminalistického objasňování a dokazování. Abstraktními objekty kriminalistické identifikace jsou objekt ztotožňovaný (identifikovaný) a objekt ztotožňující (identifikující), který je dvojího druhu: neznámého původu, tj. stopa trestného činu, a známého původu, tj. srovnávací materiál (vzorek) pořízený ad hoc nebo do zásoby (evidenční). Ztotožňující objekty jsou objekty, v nichž se zjišťují souhrny identifikačních znaků, jejichž porovnáním se prokazuje nebo vylučuje totožnost (identita) ztotožňovaného objektu.

Za chybné považuji i Poradovo tvrzení (s. 130), že stopy jsou nejčastějším a nejdůležitějším nositelem (představitelem) informace o identifikovaném objektu. Nejdůležitějším nositelem informace o identifikovaném (ztotožňovaném) objektu je přece srovnávací materiál (vzorek). Nositelem informace o identifikovaném (ztotožňovaném) objektu je stopa až tehdy, kdy již bezpečně víme, že skutečně stopu vytvořil, tedy až po pozitivním výsledku kriminalistické identifikace. Jestliže bychom to věděli již předem, pak je přece kriminalistická identifikace zbytečná. Proto již několik desítek let doporučuji používat raději česká adjektiva "ztotožňovaný" a "ztotožněný", neboť adjektivem "identifikovaný" lze rozumět obojí.

Porada se dopouští i směšování pojmu "objekt identifikace" a pojmu „identifikovaný objekt“ (s. 148), když hovoří o „vyhledávání totožnosti mezi dvěma resp. více identifikovanými objekty, u nichž je objektivní předpoklad (podezření), že byly ve vzájemné interakci v souvislosti se spácháním trestného činu“.

Identifikovaným (ztotožňovaným) objektem je však jen ten, o němž se domníváme, že mohl vytvořit kriminalistickou stopu a prověřujeme jej kriminalistickou identifikací. Objekt, který s ním byl v interakci a vznikla na něm stopa (tedy nositel stopy), je sice jedním z objektů v procesu kriminalistické identifikace (ztotožňujícím objektem neznámého původu), ale nikoliv identifikovaným (ztotožňovaným) objektem. Identifikovaným objektem tedy hmotný nositel stopy (zkráceně stopa) není!

Abstrahuji zde pochopitelně od vzácného případu vzniku tzv. vstřícných stop vhodných pro kriminalistickou identifikaci. Spíše se vyskytují totiž vstřícné stopy, z nichž je informace získávána přírodovědnými identifikacemi.

III. Tzv. systémová identifikace

Někteří autoři rozlišují v rámci kriminalistiky objektovou kriminalistickou identifikaci a identifikaci systémů.2)

Jde-li o využití takových identifikačních systémů, jako je AFIS, EBIS, TRASIS, CODIS, je podle mého názoru třeba hovořit též o identifikaci objektů, neboť cílem není identifikovat systém, nýbrž opět konkrétní objekt (osobu, zbraň apod.). Lze tedy tvrdit, že termínem "identifikace systémů" jsou cíl a podstata kriminalistické identifikace spíše zatemňovány. Vždyť i při využití zmíněných identifikačních systémů se dospívá k identifikaci objektu zjištěním a porovnáním souhrnů identifikačních znaků.

Z hlediska kriminalistické identifikace rozumějí citovaní autoři systémem E (Sp - 0) identifikační znaky nad stopou a systémem E (Sr - 0´) identifikační znaky nad srovnávacím materiálem (vzorkem). Tím, že uvádějí, že se tyto systémy identifikují, a tak lze poté identifikovat objekt (osobu, nástroj, zbraň apod.), de facto tvrdí, že se identifikuje stopa (její hmotný nositel) a také srovnávací materiál (např. evidenční), a na základě této identifikace teprve konkrétní objekt. To je podle mého názoru nepřijatelné a matoucí. Ve skutečnosti se stopa ani srovnávací materiál z aspektů teorie kriminalistické identifikace neidentifikují, nýbrž se v nich zjišťují souhrny identifikačních znaků, tyto se porovnávají, zjišťuje se jejich shoda či odlišnost a činí závěr o ztotožnění nebo vyloučení totožnosti objektu, resp. jen o jeho skupinovém zařazení.

IV. Meziobjektové vztahy vznikající při objasňování spáchaného trestného činu resp. jiné kriminalisticky relevantní události pomocí kriminalistické identifikace

Událost trestného činu chápu jako jeden z jevů objektivní reality, který spočívá ve vzájemném působení dvou systémů: na jedné straně pachatele a jím použitých prostředků (1. systém), na straně druhé místa činu a objektů na něm se nacházejících, především předmětů útoku (2. systém). Projevem tohoto působení jsou změny, které jsou v příčinné, místní a časové souvislosti s touto událostí, tedy stopy. Některé z nich mohou obsahovat informaci umožňující individualizovat objekt, který je vytvořil.

Mezi objekty vznikají podle mého názoru předpokládané (možné) a reálné (skutečné) vztahy odrazu, shody a totožnosti. Grafické znázornění:



1. Vztahy objektů před kriminalistickou identifikací

Jde o vztah reálného odrazu mezi pachatelem nebo jím použitým prostředkem (věcí) na jedné straně a stopou trestného činu na druhé straně. Pokud existuje podezření vůči některému objektu (osobě, věci), jde o vztah předpokládané totožnosti mezi prověřovaným objektem a pachatelem nebo jím použitou věcí. Současně jde též o vztah předpokládaného odrazu mezi prověřovaným objektem a stopou trestného činu.



2. Vztahy objektů v procesu kriminalistické znalecké identifikace

Je-li prověřovaný objekt podroben kriminalistické znalecké identifikaci, stává se ztotožňovaným objektem. Mezi ztotožňovaným objektem a prověřovaným objektem existuje tedy vztah reálné totožnosti. Mezi ztotožňovaným objektem a stopou trestného činu existuje vztah předpokládaného odrazu. Mezi ztotožňovaným objektem a jím vytvořeným srovnávacím materiálem existuje vztah reálného odrazu. Mezi srovnávacím materiálem a stopou trestného činu je vztah předpokládané shody identifikačních znaků.



3. Vztahy objektů po pozitivní kriminalistické znalecké identifikaci

Vzhledem k tomu, že se projevil vztah reálné shody mezi srovnávacím materiálem (ztotožňujícím objektem známého původu) a stopou trestného činu, stala se stopa ztotožňujícím objektem známého původu, vznikl vztah reálného odrazu mezi ztotožněným objektem a stopou trestného činu, a tudíž i vztah reálné totožnosti mezi ztotožněným objektem a pachatelem nebo jím použitou věcí. Hledaný objekt se stal objektem zjištěným.



V. Modelování v kriminalistické znalecké identifikaci

Mám závažné výhrady k rozsahu možností využití některých modelových objektů jako srovnávacích vzorků, jak je uvádějí citovaní autoři.3) Protože nikoliv každý čtenář tohoto příspěvku nahlédne do literárních pramenů uváděných autorů, uvedu ta jejich tvrzení, která jsou z mého pohledu sporná nebo chybná.

Konkrétně pochybuji o reálné využitelnosti těchto Strausem uváděných srovnávacích vzorků v kriminalistické identifikaci:

„ ...3) Srovnávacím vzorkem mohou být výsledky experimentu, u něhož experimentálním objektem je materiální objekt vytvořený na základě vstupních informací o kriminalistické stopě. Realizace experimentu pak představuje experimentální „modelové spáchání trestného činu“ materiálním modelovým pachatelem.

4) Srovnávacím vzorkem mohou být výsledky výpočtového modelování s využitím algoritmu přímé úlohy. I v tomto případě lze hovořit o přímé systémové objektové identifikaci objektu, protože výpočtové modelování vždy pracuje se systémy relevantních veličin vytvořených na objektech (zde na stopě). Výpočtový model se taktéž navrhuje na základě vstupních informací o kriminalistické stopě.

5) Jestliže je k dispozici algoritmus pro řešení nepřímého problému, pak jeho realizací je potenciální možnost stanovit hodnoty geometrických, kinematických a dynamických parametrů modelového pachatele pro známé markanty stop z místa trestného činu. Na základě výsledků nepřímého výpočtového modelování je pak možno navrhnout materiální model pachatele, realizovat experiment a získané výsledky považovat za srovnávací vzorky.

Realizací nepřímého výpočtového modelování byla realizována identifikace systému, protože experimentálně byly zjištěny markanty stop z místa činu, ty tvořily vstupy do algoritmu nepřímé úlohy a výsledkem bylo vytvoření kompletního systému veličin, které pak slouží pro řešení problému objektové identifikace. Toto je tedy případ, u něhož identifikace systémů se stává součástí identifikace objektů. Takový případ identifikace objektů je pak označován jako nepřímá systémová objektová identifikace.“4)

Ke shora uvedenému bodu 4) uvádí J. Straus pro ilustraci tento případ (k bodům 3 a 5 bohužel příklady neuvádí):

„V současnosti existují matematické modely, schopné popsat kinematiku a dynamiku pohybu člověka, a tedy i jeho chůzi. Vstupními parametry do výpočtového algoritmu jsou údaje o geometrii lidského skeletu, o kinematických a dynamických vlastnostech jeho prvků a o charakteristikách podložky, na které „model“ realizuje chůzi. Pokud jeho nohy „matematicky“ obujeme do vhodné obuvi, model aktivizujeme a necháme ho kráčet, pak výsledkem výpočtového modelování jsou stopy zanechané chůzí na podložce s danými vlastnostmi. Problém, který je nutno řešit v rámci identifikace, lze formulovat takto: Jaké hodnoty musí mít geometrické, kinematické a dynamické parametry matematického modelu člověka, aby markanty stopy jeho chůze zanechané v modelové podložce byly shodné s markanty stopy na místě činu? Takto formulovaný problém je problémem inverzním, vyžadujícím výpočtový algoritmus pro nepřímé (inverzní) úlohy. Jestliže tento algoritmus není k dispozici, pak vyřešit uvedený problém je možné přístupem pokus-omyl, což při velkém počtu proměnných a velkém množství hodnot, které tyto proměnné mohou nabývat, není snadné. Je proto vhodné použít řízenou simulaci, u níž je předem rozpracována strategie řízení hodnot vstupních údajů do výpočtového modelování a výpočet pak probíhá automaticky. Jestliže je k dispozici i vhodný postprocesing, je pak možno snadněji určit, jaké jsou hodnoty vstupních údajů, kterým odpovídají požadované výstupy. Simulaci je v tomto případě vhodné kombinovat s citlivostní analýzou."5)

J. Straus nesporně vychází z dřívější stati Porady a Janíčka, kteří uvádějí, že rekonstruovaná stopa (tj. srovnávací materiál, vzorek - moje vsuvka, M. P.) může být vytvořena:

„ ... b) procesem modelování, jestliže není k dispozici podezřelý pachatel a k vytvoření stopy Sr (tj. srovnávacího materiálu - moje vsuvka, M.P.) se musí použít pomocný, tzv. modelový objekt, který může mít charakter:

* materiální; na základě vytvořeného systému E (Sp - 0), s využitím znalostí, poznatků, dedukce, intuice a heuristiky vyšetřovatelů a kriminalistů může být vytvořen abstraktní modelový objekt PM3 toho, co vytvořilo stopu Sp, který je v dalším kroku převeden na materiální modelový objekt PMm. Objektem PMm se v okolí shodném s okolím, v němž byla vytvořena stopa Sp, vytvoří stopa rekonstruovaná Sr,

* abstraktní; obdobně jako v předchozím typu modelování se vytvoří abstraktní modelový objekt PMa. Tomu se ovšem nepřiřadí modelový objekt materiální, ale další abstraktní objekt v podobě vhodné teorie T (obdobný přístup jako při výpočtovém modelování). Nyní se posoudí, zda z hlediska řešeného kriminalistického problému je pro vytvoření systému E (Sr - 0) nutné použít algoritmus přímé, či nepřímé úlohy s využitím teorie T. Např. algoritmem nepřímé úlohy řešíme tento problém: Jsou zadány důsledky v podobně charakteristik stopy Sp, je představa o pachateli (nástroji) v podobě modelového objektu Ma a hledají se okolnosti spojené se vznikem stopy, tedy příčiny.

Z hlediska typů identifikace je kriminalistická identifikace identifikací objektů. Jestliže při její realizaci použijeme teoretické modelování a v něm pro konkretizaci systému E (Sr - 0) algoritmus nepřímé úlohy, vzniká nový typ identifikačních procesů, u něhož identifikace systému se stává součástí identifikace objektu.“ 6)

Domnívám se, že využitím uváděných modelů (quasi srovnávacích vzorků) by bylo sice možné získat jisté relevantní poznatky, nikoliv však na úrovni kriminalistické znalecké identifikace, tj. na úrovni individualizace objektu. Autoři se dostávají mimo reálnou znaleckou kriminalistickou identifikaci a často si pletou kriminalistickou identifikaci s celkovým procesem zjišťování pachatele, s myšlenkovou i materiální rekonstrukcí skutkových okolností trestného činu, tj. celkovým procesem dokazování v trestním řízení.

Citovaní autoři se na míle daleko vzdalují od požadavku věrohodnosti výsledků kriminalistické znalecké identifikace, ať již pozitivních, nebo negativních. Konkrétní osobu nebo věc (palnou zbraň, nástroj, obuv apod.) lze přece věrohodně ztotožnit jen tehdy, víme-li zcela bezpečně, kterou osobou nebo věcí byl srovnávací materiál (vzorek) vytvořen. Jinak se může jednat jen o jiné stupně poznání, nikoliv na úrovni individualizace konkrétního objektu.

Tvrzení V. Porady, že stopu Sr (tedy srovnávací materiál) „lze pořídit procesem modelování, jestliže není k dispozici podezřelý pachatel, tj. použitím pomocného, tzv. modelového objektu buď materiálního, nebo abstraktního“ (s. 141) lze podle mého názoru považovat z hlediska reálné kriminalistické identifikace za absurdní. Porada však dokonce tvrdí, že jde o kroky kriminalistické identifikace (s. 144).

Závažné logické chyby, která musí nutně vyvolávat chaos v hlavách nejen studentů, nýbrž i vyučujících na PA ČR, se autor dopouští na s. 146 dole, když tvrdí: „V rozhodovacím bloku se ...zjišťuje totožnost mezi stavy (projevy) objektu-pachatele resp. jiného objektu, který způsobil kriminalistickou stopu, a stavy (projevy) příslušného srovnávacího vzorku. Ve skutečnosti jde o stavy (projevy) jednoho a téhož objektu, jednou reálného a jednou srovnávacího, tedy modelového.“

Podle mého názoru se však z hlediska teorie odrazu srovnávací vzorek neprojevuje, nýbrž sám je projevem ztotožňovaného (identifikovaného) objektu! Jde tedy o stavy (projevy) objektu-pachatele resp. jiného objektu, který vytvořil kriminalistickou stopu, a stavy (projevy) ztotožňovaného objektu, od kterého byl vytvořen srovnávací vzorek. Jedním a týmž objektem může být pachatel (resp. jiný objekt) a ztotožňovaný objekt, nikoliv tedy srovnávací vzorek! To musí platit i pro případ, kdy se v procesu identifikace použije podle Porady (s. 145, d) modelový objekt (osoba, materiální objekt).

Závěr

Je chvályhodné, že citovaní autoři se při výkladu teorie kriminalistických stop a kriminalistické identifikace neomezují jen na aplikaci teorie odrazu, nýbrž akcentují význam teorie systémů a přírodovědných i technických disciplín. Politováníhodné je však to, že se dopouštějí hrubých prohřešků vůči již propracovaným a stabilním základům kriminalistické identifikace. Ze stanovisek autorů nevyplývá jednoznačně, že by chtěli teorii kriminalistické identifikace revidovat, nýbrž spíše to, že ji sami dostatečně hluboko nezvládli a nepochopili její zvláštnosti z hlediska dokazování v trestním řízení. Vzhledem k tomu, že jde v jednom případě dokonce o publikaci na úrovni vysokoškolské učebnice, je ku škodě věci, že vedoucí autorského kolektivu nepřihlédl k dřívějším recenzím svých časopiseckých statí a podcenil fundovanou recenzi 6. kapitoly své nové učebnice.

Podle mého názoru by bylo velmi vhodné uspořádat na PA ČR resp. na Kriminalistickém ústavu Praha PČR (jako vědeckovýzkumném a expertizním pracovišti) vědecký seminář k vyjasnění zmíněných problémů teorie a praxe kriminalistické znalecké identifikace, jak jsem již navrhl dne 19. června 2002 ve svém diskusním příspěvku na kriminalistické konferenci pořádané na PA ČR.

Protivinský, M.
Za logický a jednotný výklad znalecké kriminalistické identifikace
SOUHRN

Autor připomíná základy kriminalistické identifikace. Polemizuje s citovanými autory o abstraktních objektech kriminalistické identifikace, zejména o logickém výkladu pojmu „ztotožňovaný objekt“ a o tzv. systémové identifikaci. Dále graficky znázorňuje meziobjektové vztahy odrazu, shody a totožnosti, jež vznikají při objasňování trestného činu pomocí kriminalistické identifikace. Vyslovuje pochybnosti o reálné využitelnosti uváděných modelových objektů jako srovnávacích vzorků v kriminalistické identifikaci. V závěru doporučuje uspořádání vědeckého semináře v zájmu logického a jednotného výkladu teoretických otázek kriminalistické identifikace.



Protivinský, M.
For a logical and unified interpretation of expert criminological indentification
SUMMARY

The author summarises the basics of criminological identification. He disputes with cited authors about abstract objects of criminological identification, especially about the logical interpretation of the term "endorsed object" and about the so-called system identification. He further presents a diagram of inter- object relations of reflection, agreement, and identification, which emerge with the help of criminological identification in the process of detection of a criminal act. He voices his doubts as to the usability of the presented model objects as comparative samples for criminological identification. At the end of his articles, the author recommends organising a scientific seminar in the interest of a logical and unified interpretation of the theoretical issues of criminological identification.



Protivinský, M.
Für logische und einheitliche Auslegung der sachverständigen kriminalistischen Identifizierung
ZUSAMMENFASSUMG

Der Autor erinnert die Grundlagen der kriminalistischen Identifizierung. Er polemisiert mit zitierten Autoren über abstrakte Objekte der kriminalistischen Identifizierung, besonders die logische Auslegung des Begriffs "das zu identifizierende Objekt" und über sog. Systemidentifikation. Er veranschaulicht weiter graphisch die Zwischenobjektverhältnisse der Widerspiegelung, der Ubereinstimmung und der Identität, die während der Aufklärung einer Straftat mit Hilfe der kriminalistischen Identifizierung entstehen. Er spricht Bedenken über eine reale Ausnützung der angeführten Modellobjekte als Vergleschsproben in der kriminalistischen Identifizierung aus. Zum Schluss empfehlt er Organisierung eines wissenschaftliches Seminars im Interesse der logischen und einheitlichen Auslegung der theoretischen Fragen der kriminalistischen Identifizierung.



OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |