Čtvrtletník Kriminalistika


Číslo 4/2005

Ke kategorizaci zločinců

(z německé i české teorie i praxe)
Prof. JUDr. Miroslav Protivinský, DrSc., Praha,
Doc. JUDr. Ivana Zoubková, Csc., Policejní akademie Praha

Již z doby rakousko-uherské a první Československé republiky známe pojem „řemeslný zločinec“, neboli „zločinec z povolání“. S pojmem „intenzívní zločinec“ se setkáváme v německé odborné literatuře již řadu let a v této souvislosti se ocitl i v našich odborných kriminalistických časopisech.

Nyní upoutal naši pozornost článek Siegwarda Rotha z Policejního prezídia Střední Hessensko, který na základě vyhodnoceného výzkumu ukazuje, jaký význam mohou mít poznatky o pachatelích pro vytyčování prognóz o dalším vývoji jejich kriminální kariéry.1) Seznamujeme čtenáře stručně s jeho podstatou.

-------------------
1) Roth, S.: Intensivtäter. Einheitliche Sprachregelungen überfällig. Kriminalistik, C.F. Müller, Heidelberg 2004, 5, s. 318 - 321.

Autor uvádí, že pojem „intenzivní pachatel“ není přesně vymezen a že bývá často používán jako synonymum pro „pachatele sériových trestných činů“ nebo „pachatele více druhů trestných činů“. Obecně toto nerozlišování není na závadu, ale z odborného hlediska ano. Roth to ukazuje na příkladu z geometrie: „Vlajková tyč se z ptačí perspektivy jeví jako kruh, kdežto při pohledu ze strany jako dlouhá kolmice. Obě vnímání jsou správná.“ Uvádí, k jakému zkreslení dochází jen při postranním pohledu na intenzivního pachatele (kvantitativní hledisko) a jen při pohledu z ptačí perspektivy (kvalitativní hledisko). Hledisko postranního pohledu (pachatel musí spáchat v posledních 2 letech nejméně 20 činů) není přijatelné pro trestání mladistvých intenzivních pachatelů.

Ukázalo se, že je třeba odlišovat nejen nezletilé intenzivní pachatele od zletilých intenzivních pachatelů, nýbrž i od mladých pachatelů dostávajících se na cestu kriminálního vývoje. Roth uvádí tři důvody pro toto rozlišení:


1. Základy

Odchylné chování je obtížně předvídatelné, což je v zásadě dáno složitostí lidské existence (např. reality sociologické, biologické a psychologické). Konečně vždy spočívá na nepřehlédnutelné spleti příčin. Pokud je člověk více než jen suma jeho atomů, platí také pro pokus definovat nezletilé intenzivní pachatele věta Alberta Einsteina: „Ne vše, co platí, může být spočítáno, a ne vše, co může být spočítáno, platí.“ Autor se zabývá složitostí prognózování lidského chování a dává přednost přímým lidským poznatkům (např. vychovatele, sociálního pracovníka, psychoterapeuta) před objektivně měřitelnými daty. Upozorňuje na možnost subjektivních i objektivních chyb, které mohou vyplývat z předsudků, sympatií, antipatií, přání, nákazy apod. Domnívá se, že je třeba je předem zakalkulovat a snažit se je eliminovat kontrolními mechanismy a pravidly postupů, jak se to již dávno praktikuje v psychoterapii, ale dosud činí potíže v policejní praxi. Delikvent bývá označen za intenzivního pachatele jen na základě „negativní prognózy“ nebo "hodnocení resocializační způsobilosti" příslušným referentem.

2. Náčrt problému

Pro posuzování boje s kriminalitou je i laikům pochopitelné, že dělení delikventů jen podle věkových skupin (děti, mladiství, zletilí apod.) je nedostačující, neboť zůstává skryt problém mladých intenzivních pachatelů, které lze rozlišit podle těchto základních znaků:

Tito pachatelé jsou nejen stěžejním problémem současného boje s kriminalitou, nýbrž i potenciálním problémem budoucí kriminality zletilých pachatelů. Přitom je nám všem více nebo méně jasné, že


3. Definice a pojetí

Na Policejním prezídiu Střední Hessensko byl zaveden pojem „mladý intenzívní pachatel“, který se liší od pojmu „intenzívní pachatel“ i od pojmu „mladý dospělý pachatel“. Pro podchycení a zpracování případů „mladých intenzívních pachatelů“ byly např. založeny „pracovní skupiny pro násilné pachatele na školách“. Na základě komplexních poznatků o osobnosti pachatele, které policisté shromáždí během vyšetřování, lze v jednotlivých případech předvídat s vysokou pravděpodobností vývoj jeho kriminální kariéry. To znamená, že počáteční pesimistický dojem o pachateli (negativní prognóza) se nejdříve systematicky registruje jako významný poznatek a nakonec se využije k odpovědi na otázku, zda má být pachatel zařazen do kategorie „intenzivních mladých pachatelů“.

Nevýhody, které se skrývají v subjektivitě takového hodnocení, se minimalizují kontrolními mechanismy a orientačními pomůckami takto:

Protože mezi kategoriemi epizodní kriminality a intenzívní kriminality (přes všechny kvalitativní rozdíly) neexistuje jasná dělící linie, mohou vzniknout pochybnosti o zařazení v oblasti jejich přechodu či styku. V těchto případech je možno se řídit těmito orientačními pomocnými kritérii. Pro zařazení hovoří:


Zvýšené ohrožení vzniká také:

K posuzování zvýšeného rizika nemá význam závažnost nebo výše škody způsobené oběti, což je opak názoru běžného ve Středním Hesensku. Pojmem „mladí intenzivní pachatelé“ se vytyčuje a definuje kategorie mladých pachatelů, která se dospělému profesionálnímu prostředí (tj. policii) jeví na pozadí trestné činnosti jako mimořádně problematická a je jí jednoznačně připisována špatná budoucí prognóza.

Definice pojmu „mladí intenzivní pachatelé“ nespočívá primárně na kvantitativní a kvalitativní závažnosti spáchaných trestných činů, nýbrž využívá tato kritéria jako druhořadé indikátory k tomu, aby přímým vnímáním získané celkové pesimistické dojmy mohly být objektivizovány.

Závěr

I když se problematika intenzivního pachatelství může zpočátku jevit jako trochu komplikovaná, nemělo by to v trestním stíhání vést k úhybným pohybům a strategiím, neboť eventuální potíže jsou překonatelné. Jsou-li intenzivní pachatelé klíčový problém potírání kriminality, který byl dlouhou dobu zanedbáván, pak lze „mladé intenzivní pachatele“ označit přímo za jádro tohoto klíčového problému. Jsou hlavními reprezentanty v celkové aktuální kriminalitě nejen z hlediska kvantitativního, nýbrž i kvalitativního, především na úseku kriminality násilné. Jejich chování je mimořádně sociálně škodlivé a podstatně ovlivňuje pocit bezpečnosti obyvatelstva.

Ještě významnější je to, že vykazují jednoznačně špatnou prognózu. Autor uvádí, že „mladí intenzivní pachatelé“ nesou v sobě již zárodek naší budoucí kriminality. A to všechno na pozadí toho, že vývoj těchto kriminálních kariér ve společnosti je soustavně poznáván a v dlouhých časových intervalech dětského a mladistvého věku je průběžně a stále důsledněji zaznamenáván a evidován.

Z toho by mělo vyplývat, že při projednávání mladých intenzivních pachatelů musí být cílem, aby pokud možno včas byly rozeznány jejich struktury a bylo možno plynule intervenovat k jejich výchově a nápravě.

Teprve tato speciální perspektiva ukazuje, proč je třeba odmítat to, co se zdá být zcela smysluplné na úseku „hromadné a pouliční kriminality“: pachateli se zvláště věnovat teprve pak, kdy již spáchal asi 20 trestných činů za rok.

Nikde nejsou opatření k potírání kriminality naléhavější a efektivnější, nikde nejsou interdisciplinární úsilí a koncentrace potřebnější než u mladých intenzivních pachatelů. Čím později budou následovat, tím menší jsou vyhlídky dosáhnout ještě nějakých preventivních výsledků nebo korektur chybného vývoje působením trestního stíhání. Lze tvrdit, že zde vždy existuje nebezpečí v prodlení, a to je dostatečný důvod k tomu, aby této problematice byla věnována zvýšená pozornost.

Naše stanovisko

Pokusy kriminologů třídit pachatele různým způsobem jsou staré jako kriminologie sama. Východiskem každé klasifikace (typologie) je seskupování pachatelů na základě jejich společných znaků, kterých může být celá řada, mimo jiné i míra a způsob zapojení do trestné činnosti.

Známy jsou snahy kriminologů (zejména manželé Glueckovi2) zhruba od poloviny dvacátého století sestavovat rizikové faktory doprovodné při vzniku individuálního kriminálního jednání mladých pachatelů do tzv. predikčních tabulek. Kriminologové jako rizikové faktory shledávali především:

Glueckovým náleží i autorství myšlenky, že již kolem tří let věku dítěte lze identifikovat rizikové sklony k delikvenci, a to na základě takových vlastností, jako je impulzivita, snížená nezávislost na odměně, snížená úzkost.

Dlouhodobě známy jsou snahy vývojové kriminologie popsat v průběhu životní cesty genezi kriminality: ve kterém věku pachatele se kriminální jednání objevuje, ve kterém graduje, stagnuje, resp. mizí. Empiricky ověřována je hypotéza vývojové kriminologie, že „existují dva základní typy mladých pachatelů“:

  1. většinově zastoupený epizodický, příležitostný adolescentní pachatel, u něhož antisociální projevy chování provázejí teenegerská léta, chybějí v dětství a kolem 20 roku ustávají,
  2. menšinově zastoupený intenzivní pachatel - potenciální celoživotní pachatel - recidivista, u kterého se rizikové chování objevuje již v dětství a s přibývajícím věkem se stupňuje.

Statistiky kriminality v České republice (policejní, justiční, vězeňská) dlouhodobě vykazují, že:

Poznatky vývojové kriminologie jednoznačně svědčí pro vhodnost diferencovat již u mladých pachatelů skupinu intenzivních pachatelů. Smyslem jejich včasné identifikace není kriminální stigmatizace, ale naopak je to potřeba vyhnout se aplikaci unifikovaných postupů na oba typy pachatelů. Plošně uplatňovaná opatření se na byť mladé, ale intenzivní pachatele v aplikační praxi ukazuje jako ne dostatečně efektivní. Tyto argumenty bezpochyby svědčí pro uvedenou diferenciaci.

Problematika by mohla být řešena v rámci kriminální politiky jako návrh de lege ferenda.

Příkladně: Novela zákona o soudnictví nad mládeží (zákon č.218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů) by mohla zahrnovat i zvláštní ustanovení o speciální kategorii mladého intenzivního pachatele (obsahující pojem a ukládání opatření, aby obdobně jako u dospělých pachatelů byla zavedena kategorie zvlášť nebezpečného recidivisty).

Následně by pak mohly problematiku specifikovat interní resortní předpisy (Závazný pokyn policejního prezidenta, Pokyn nejvyššího státního zástupce), které by tuto diferenciaci sledovaly i jako statisticko-evidenční kategorii využitelnou ostatními orgány kontroly kriminality, v prvé řadě orgány sociálně-právní ochrany mládeže a probační a mediační službou.

Velký důraz vývojová kriminologie klade na generálně-preventivní pozitivní význam samotného trestního řízení (včetně vyšetřování dětí mladších 15 let, dosud trestně neodpovědných). Včasná a správná reakce vyšetřovacích orgánů může mít významný výchovný podíl na dalším vývoji mladého delikventa.

Příkladně: Radikální reforma systému soudnictví nad mládeží ve Velké Británii (The Crime and Disorder Act, 1998) se prioritně zaměřila na rychlou efektivní intervenci při prvním registrovaném provinění. Nově bylo vytvořeno na 150 týmů složených z policistů, sociálních pracovníků, pracovníků probační a mediační služby, vzdělávání, zdravotníků i dobrovolníků (tzv. Youth offending teams), které například mají oprávnění kontrolovat zákaz vycházení dětem a mohou okamžitě odvést dítě na místo, kde má být. Jako účinné opatření se ukazuje i zavedení institutu tzv. posledního varování. Po reformě se podařilo snížit průměrnou dobu mezi zadržením a rozsudkem na polovinu - ze 142 dnů na 71 dnů.

Současný britský systém justice nad mládeží3 vykazuje až 80 % úspěšnost, tzn. že 80 % pachatelů z řad mládeže po registraci již trestnou činnost neopakuje. V České republice je to po roce účinnosti nového zákona o soudnictví nad mládeží zhruba 68 % .

 

Protivinský, M. - Zoubková, I.
Ke kategorizaci zločinců (z německé i české teorie i praxe)
SOUHRN

Autoři seznamují čtenáře s podstatou článku německého autora o intenzivním pachatelství mladých lidí, uvádějí stručně statistické údaje z ČR a dávají podnět k zákonné úpravě speciální kategorie mladého intenzivního pachatele.

Protivinský, M. - Zoubková, I.
On the categorisation of criminals (based on German and Czech theory and practice)
SUMMARY

The authors introduce readers to the essence of an article by a German author about intensive criminal activity of young people, they add brief statistic data from the Czech Republic, and present an inspiration for a legal regulation of the special category of a youthful intensive offender.