Čtvrtletník Kriminalistika


Číslo 4/2005

K vývoji role orgánů bezpečnostních sborů v přípravném řízení trestním na území České republiky

JUDr. Zdeněk Konrád, CSc., Mgr. Alena Týmlová, Policejní akademie, Praha

Již patnáct let probíhá transformace policejních sborů bývalých socialistických států. Řada z nich, včetně České republiky, jsou již členy Evropské unie. Právě Policie ČR k 1. lednu 2002 prošla zásadní reformou v oblasti její role v přípravném řízení trestním.

Podnětem k tomuto příspěvku je článek Ingo Nathusia: Polizei in der Tschechischen Republik publikovaný v časopise Kriminalistik č. 5 v roce 2002. Autor tohoto článku seznamuje odbornou veřejnost v SRN se stavem v Policii ČR; probírá jak stránku funkční, tak i organizační a personální (na nejvyšších postech). Lze říci, že autor uvádí řadu pravdivých kritických i zajímavých postřehů a v závěru vcelku kladně hodnotí stav Policie ČR ve srovnání s ostatními státy přistupujícími k Evropské unii.

Přestože hodnocení Policie ČR je vcelku objektivní, jeho hodnocení historické role orgánů Policie ČR v procesu přípravného řízení trestního se jeví poněkud tendenční. Autor nejen že vyslovuje zjednodušené závěry, ale na některých místech svého článku se hluboce mýlí a uvádí i zásadní nepravdy vztahující se k procesu vyšetřování a k existenci Úřadu vyšetřování ČR, který byl k 31. 12. 2001 zrušen.

V uvedeném článku se totiž mimo jiné dočteme následující:1)

Domníváme se, že vyšetřovatelé VB a později Policie ČR, zařazení v útvarech řízených Úřadem vyšetřování odvedli v minulosti značný kus významné práce v oblasti spravedlivého a efektivního trestního postihu pachatelů trestných činů.

-------------------
1) Nathusius, I.: Polizei in der Tschechischen Republik. Kriminalistik č.5/2002 str.312

Vzhledem k tomu, že všechny naše minulé i budoucí skutky bude jednou objektivně hodnotit historie, považujeme za potřebné zamyslet se nad rolí orgánů policejních, resp. bezpečnostních sborů v přípravném řízení trestním v ČR z hlediska historického. Za cíl tohoto článku jsme tedy zvolili velmi stručné faktografické nastínění vývoje role orgánů bezpečnostních sborů v přípravném řízení trestním na území ČR.

Československá republika od svého vzniku v roce 1918 zachovávala kontinuitu s rakousko-uherským říšským právem (zákon o trestním řízení č. 119 z 23. května 1873 platil v českých zemích od 1. ledna 1874 do roku 1950). Trestní řád z roku 1873 rozlišoval dvě formy přípravného řízení. První formou bylo „přípravné vyhledávání“. Druhou formou bylo „přípravné vyšetřování“, které se konalo v případech nejtěžších zločinů a v případech trestního stíhání nepřítomných obviněných, které vedl vyšetřující soudce pod dozorem státního zástupce.

Subjektem, kterému byla v přípravném řízení svěřena vůdčí role a s ní spojené široké rozhodovací pravomoci, byl státní zástupce. Spisový materiál shromážděný bezpečnostními úřady neměl praktický význam při projednávání věci před soudem. Rozhodujícími měly být v přípravném řízení úkony na žalobci nezávislého, nestranného orgánu, jímž byl vyšetřující soudce.

Nezávislost činnosti vyšetřujícího soudce však byla omezována návrhy státního zástupce. Tak např. ustanovením § 89 zákona o trestním řízení č.119/1873 ř.z.: Vyšetřující soudce při sborovém soudě první stolice vykonává, pokud tu není návrhu státního zástupce, jen ty úřední úkony, jež nelze odložiti bez ohrožení jejich účelu anebo bez překročení zákonné lhůty. O tom, co vykonal, má zpraviti státního zástupce a vyčkati pak jeho návrhů. Dalším takovým ustanovením byl § 90 zákona 119/1873 ř.z., kde se uvádí: Jestliže státní zástupce po prozkoumání udání nebo spisů přípravných vyhledávání, která buďtež, je-li třeba, na jeho podnět doplněna, shledá dostatečné důvody, aby dal proti určité osobě zavésti trestní řízení, podá buď návrh na zahájení přípravného vyšetřování anebo obžalovací spis. V opačném případě odloží došlé udání, poznamenaje stručně úvahy, jež jej k tomu vedly, a zašle vyšetřujícímu soudci spisy přípravných vyhledávání s poznámkou, že nenalézá důvodu k dalšímu stíhání. Vyšetřující soudce má v tomto případě zastaviti přípravná vyhledávání a ihned obviněného propustiti, je-li snad ve vazbě.2)

-------------------
2) Jako pramen využity texty softwarového produktu ASPI.

Role orgánů bezpečnostních sborů v přípravném řízení (státní policie a četnictva) byla spíše služebná, spočívající ve vyhledání a zajištění pramenů důkazů, nikoliv v provádění důkazů, jejich hodnocení a rozhodování v přípravném řízení. Tak např. v ustanovení § 24 zákona o trestním řízení č.119/1873 ř. z. se uvádí: Bezpečnostní úřady, k nimž náležejí také představení obcí, mají pátrati po všech zločinech a přečinech, pokud se nevyšetřují toliko na žádost účastníka, a nelze-li dosáhnouti bezodkladného zakročení vyšetřujícího soudce, mají učinit přípravná opatření, jež nestrpí odkladu a kterými se může věc vyjasniti anebo která mohou zabrániti odstranění stop trestného činu nebo útěku pachatele. Domovní prohlídky a prozatímní zajištění osob smějí bezpečnostní úřady a jejich orgány provésti k účelu trestního soudnictví bez vyzvání jen v případech uvedených v tomto trestním řádu a mají o svém zakročení a jeho výsledku ihned učiniti oznámení příslušnému státnímu zástupci nebo vyšetřujícímu soudci.

Vyhledávací činností se zabývala státní policie (neuniformovaná i uniformovaná) a četnictvo. Četnictvo provádělo přípravné vyhledávání trestné činnosti, které končilo podáním „udání“ státnímu zástupci. Státní zástupce konal pouze na podkladě důkazů vyhledaných a zajištěných na místě trestného činu, při domovních prohlídkách a na podkladě obsahu informativních (nepřísežných) výpovědí svědků a poškozených. Uniformovaná policie konala v přípravném vyhledávání obdobně jako četnictvo a podávala „udání“ o drobné kriminalitě.

Poněkud dokonaleji prováděla vyhledávání neuniformovaná státní policie, která využívala nejen kriminalistické stopy a jiné důkazy získané na místě činu či při domovních a osobních prohlídkách, nýbrž i protokolárně vedenými výslechy svědků a podezřelých3).

Přestože mezi četnictvem a policií byla určitá rivalita, vyvolává potřeba efektivního odhalování a objasňování trestné činnosti centralizující tendence. Tak např. v roce 1922 vzniká Četnické oddělení u poznávacího úřadu policejního ředitelství v Praze, které bylo v roce 1928 reorganizováno na Ústřední četnické pátrací oddělení. V roce 1929 byla vytvořena Všeobecná kriminální ústředna při policejním ředitelství v Praze, která spolupracovala se všemi četnickými stanicemi, státními bezpečnostními úřady a udržovala styky se zahraničními a mezinárodními institucemi. Vedla ústřední evidenci pachatelů fluktuantů , zločinců z povolání a zvlášť nebezpečných pachatelů, jakož i kriminální spisy o těchto osobách. Současně byla pověřena výkonem funkcí, které dosud vykonávaly jiné součásti policejního ředitelství v Praze. Z hlediska potírání kriminality se jevila jako jedno z nejdůležitějších oddělení pro veřejnou bezpečnost Policejního ředitelství v Praze.

-------------------
3) srov. např.: Vácha, M.: Diferenciace přípravného řízení z historického hlediska. Československá kriminalistika, 1986, 2, s. 277.

Za vyhledávání trestných činů zde byli odpovědni tzv. konceptní úředníci (právníci s úplným vysokoškolským vzděláním), kterým podléhali detektivové určitého okrsku. Celkem v roce 1932 mělo bezpečnostní oddělení v Praze čtrnáct konceptních úředníků s ukončeným vysokoškolským vzděláním.5)

Na tomto místě považujeme za vhodné ocitovat dobovou kritiku činnosti konceptních úředníků zařazených na pražském bezpečnostním oddělení, která se zdá být nadčasová, bez ohledu na systém a instituty přípravného řízení: „Nepočítáme-li případy vražd, při nichž se úředník od prvého počátku zúčastní všech hlavních složek pátrání... často úředník pak jenom se zatčeným, který se doznal, sepisuje protokol o obsahu jeho doznání a vypisuje skutkovou podstatu pro soud. Potom vyplní podepsané formuláře, dle nichž se pachatel dodává podle určitého paragrafu trest. zákona soudu, a tím je jeho práce ukončena. V takovém typickém případě záleží celá činnost úředníka v tom, že dělá vlastně písaře s jedinou modifikací, že totiž na sepsaný materiál aplikuje určitý paragraf trest. řádu. Uvážíme-li, že se úředník až do chvíle zatčení určitého podezřelého vůbec nestará o případ, nemůže nás toto trapné faktum překvapiti. Vždyť on o případu dohromady nic neví a je v tomto směru úplně odkázán na detektivy, kteří vše vyšetřovali, a ti potom i vyslýchají, takže vyšetřující stává se materielně pouhou figurou. Ovšem, je-li úředník silná individualita a zajímá-li se trochu o vyšetřování, tu se během času naučí, jak v průběhu vyšetřování z toho, co říkají detektivové, co vyčte ze spisů a co vypovídají svědci, může si vykonstruovati trochu představy o celém případu, o místě činu a o pachateli, a pak může strhnouti na sebe iniciativně vedení případu a státi se skutečným vyšetřujícím úředníkem. Leč v praksi jsem této iniciativy pozoroval velmi málo.“6)

Po osvobození Československa v roce 1945 dochází, ve smyslu Košického vládního programu, k likvidaci bývalého bezpečnostního aparátu a současně k vytvoření Sboru národní bezpečnosti a složky Kriminální služby, která byla sloučena s SNB v roce 1948. Systém vyšetřovacích soudců a státních zástupců, spadajících pod resort ministerstva spravedlnosti, zůstává zachován. Jelikož resort ministerstva spravedlnosti nebyl v rukou komunistických ministrů, představoval současný systém přípravného řízení jednu z překážek totálního uchopení politické moci KSČ, jemuž měla sloužit kriminalizace tzv. „nepřátel pracujícího lidu“.

-------------------
4) viz Macek, P. - Uhlíř, L.: Dějiny policie a četnictva II. Praha: Police History, 1999, s. 31.
5) srov. Čelanský, V.: Vyšetřovací metody bezpečnostní služby. Praha: Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1932, s. 272 - 273.
6) Tamtéž str. 275.

Určité změny v postavení bezpečnostních sborů v přípravném řízení trestním měl přinést výnos MV č. 230/25-2-BP/7 ze dne 15. června 1949 o spolupráci SNB se soudními orgány, představující prozatímní směrnici pro výkon služby orgánů SNB. Tímto výnosem „měla být ještě podstatněji omezena funkce vyšetřujících soudců, i když v této době ještě stále nebylo v trestním řádu zakotveno, že vyšetřování provádějí i bezpečnostní pracovníci, mělo vyhledávání mít takovou kvalitu, aby se mohlo pokládat vlastně za vyšetřování“7).

Jedním z výsledků „právnické dvouletky“ byl i zákon č. 87/ 1950 Sb. o trestním řízení soudním ze dne 12. července 1950. Tento zákon přinesl zásadní změny nejen v trestním řízení jako celku, ale i změny v řízení přípravném. Že zákon 87/1950 Sb. otevřel dokořán dveře justiční zvůli režimu, je zcela zjevné. Hodnocení dopadů tohoto trestního řádu, jakož i vyšetřovací a soudní praxe, na osudy nevinně odsouzených nebo na porušování práv a svobod v trestním řízení přesahuje zaměření tohoto článku.

Jak vyplynulo z § 2 odst.2 zák. č. 87/1950 Sb., konání přípravného řízení bylo zcela svěřeno do rukou prokurátora (státního zástupce). Přitom zůstal v přípravném řízení zachován institut vyhledávání a vyšetřování. Vyhledávání bylo upraveno v § 76 odst. 1 tr. ř. následujícím způsobem: Vyhledávání o trestných činech konají orgány národní bezpečnosti; za tím účelem mohou předvolat a vyslechnout každého, od koho se mohou nadít objasnění skutečností závažných pro zjištění trestného činu. Podle potřeby konají vyhledávání též v součinnosti s jinými veřejnými orgány. Mimo orgánů bezpečnosti konali vyhledávání o trestných činech příslušníků ozbrojených sborů nadřízení příslušníků ozbrojených sborů (§ 76 odst.2 tr.ř.).

V § 77 tr.ř. se uvádí : Doví-li se prokurátor o trestném činu, koná vyšetřování, pokud věc již není dostatečně vysvětlena. Z uvedeného vyplývá, že prokurátor mohl spisový materiál obstaraný bezpečnostními orgány ve vyhledávání beze zbytku použít jako podklad pro podání obžaloby.

-------------------
7) Hajný, Š.: Vývoj ve vyšetřování kriminální trestné činnosti. Kriminalistický sborník, 1960, 5, s. 247.

V případech, kdy se prokurátorovi nezdála věc náležitě vysvětlena, konal vyšetřování. Trestní řád prokurátorovi umožnil v průběhu vyšetřování shromažďovat a provádět důkazy bez jakéhokoli dozoru (např. provedení domovní prohlídky bez příkazu k prohlídce - viz § 81 tr.ř. atp.) a pouze jemu dával rozhodovací pravomoci v přípravném řízení.

Vyšetřování měl prokurátor konat zpravidla osobně (viz § 84 odst. 1 tr. ř.). Přitom ve smyslu § 84 odst. 2 tr. ř. byl oprávněn při vyšetřování nařídit orgánům povolaným k vyhledávání, aby vykonaly jednotlivé vyšetřovací úkony. Tyto orgány mají vykonat i další vyšetřovací úkony, jejichž nutnost vyplynula z úkonu, o nějž byly požádány.

Možnost prokurátora nařídit provedení vyšetřovacích úkonů orgánům konajícím vyhledávání byla zřejmě více než často využívána, možná až zneužívána. Tím postupně vznikla u složek Veřejné bezpečnosti potřeba vytvořit útvary specializované na provádění vyšetřovacích úkonů - vyšetřování.

Proto jako interní organizační opatření složek ministerstva vnitra byl nejprve v roce 1953 zřízen samostatný vyšetřovací odbor HSVB, který kromě provádění vyšetřovacích úkonů při vyšetřování některých závažných trestných činů měl dbát na správné provádění vyšetřovacích úkonů podřízenými útvary VB.

Posléze v roce 1954 byly vytvořeny vyšetřovací odbory, oddělení a skupiny na všech útvarech VB, jejichž náplní práce bylo konání vyšetřovacích úkonů, resp. vyšetřování8). Lze konstatovat, že v této době faktické vyšetřování v kriminální oblasti přechází extra lege do rukou vyšetřovatelů VB, přestože trestní řád zatím neznal institut vyšetřovatele nebo orgánů vyšetřování, kromě prokurátora (státního zástupce). Praxe si totiž objektivně vyžádala nahrazení zrušeného institutu vyšetřujícího soudce. To znamená, že institut vyšetřovatele v bezpečnostních sborech vznikl ještě před tím, než vzniká oficiálně útvar, z něhož se transformací zrodil Úřad vyšetřování.

Z uvedeného vyplývá, že institut vyšetřovatelů VB nevzniká z potřeby kontroly běžné policie, jak vyplývá z článku pana Nathusia9), ale z ryze pragmatického důvodu, kterým byla potřeba odborně vyspělých orgánů VB provádějících de facto vyšetřování za prokurátory, kterým vyšetřování ukládal zákon. Vyšetřovatelé si tedy nevyžádali pro sebe náročnou kriminalistickou činnost, i když toto tvrdí pan Nathusius ve svém článku 10), ale byli pro tuto činnost vyškoleni a určeni z prostého důvodu neschopnosti prokurátorů (státních zástupců) vést samostatně vyšetřování, jak jim to ukládal zákon.

-------------------
8) Hajný, Š.: Vývoj ve vyšetřování kriminální trestné činnosti. Kriminalistický sborník, 1960, 5, s. 248.
9) Nathusius, I.: Polizei in der Tschechischen Republik. Kriminalistik, 2002, 5, s. 312.

Tím se role orgánů bezpečnostních sborů, která byla do této doby ze zákona víceméně stále ještě pouze služebná, pozvolna měnila, bezpečnostní orgány v přípravném řízení poznenáhlu přebíraly i funkci provádění a hodnocení důkazů v průběhu vyšetřování a role prokurátora se měnila ve funkci výkonu dozoru nad vyšetřováním a funkci rozhodovací v přípravném řízení.

V roce 1957 nastala účinnost nového trestního řádu, vyhlášeného zákonem č. 64/1956 ze dne 19. prosince 1956 o trestním řízení soudním. Tento zákon akceptoval dobové tendence zvýraznění role orgánů ministerstva vnitra v přípravném řízení. Trestní řád v § 7 odst. 1 zák. č.64/1956 Sb. poprvé jednoznačně vymezil postavení vyšetřovacích orgánů z řad bezpečnostních sborů jako orgánů činných v trestním řízení.

Ve smyslu § 172 zák. č. 64/1956 Sb. byli konáním vyšetřování pověřeni vyšetřovatelé prokuratury, vyšetřovatelé ministerstva vnitra a velitelé v ozbrojených silách. Prokurátorovi je svěřen dohled nad vyšetřováním.

Ustanovení § 173 zák. č. 64/1956 Sb. jednoznačně určovalo úkony, které mohl v přípravném řízení provést pouze prokurátor. Mezi tyto úkony patřilo např. podání obžaloby, zastavení nebo přerušení trestního stíhání, postoupení nebo odložení věci, vzetí do vazby a propuštění z vazby, návrh vydání příkazu k zatčení atp.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodovací pravomoci vyšetřovatelů byly v té době ještě omezeny na rozhodování o zahájení vyšetřování ve věci (§ 176), vznesení obvinění (§ 178) a zamítnutí návrhů obviněného na doplnění dokazování při skončení vyšetřování (§ 183), neboť v těchto případech rozhodoval vyšetřovatel usnesením. Vyšetřovací orgán nebyl dosud oprávněn v přípravném řízení k zastavení trestního stíhání nebo jeho přerušení, ani k odložení či postoupení věci.

Uzákoněním postavení vyšetřovatelů ministerstva vnitra jako orgánů činných v trestním řízení se zcela zásadně mění dosavadní role orgánů bezpečnostních sborů v přípravném řízení. Do této doby v přípravném řízení zákonem reglementovaná služebná role orgánů bezpečnostních sborů se mění na podkladě zákona v omezenou roli výkonnou. Přitom role služebná zůstává v plné míře zachována jen u některých orgánů bezpečnostních sborů (základní útvary VB a kriminální služba VB). Tuto skutečnost lze doložit např. ustanovením § 92 odst. 1 zák. č. 64/1956 Sb., který uvádí: Nevykoná-li předseda senátu, prokurátor nebo vyšetřovací orgán prohlídku sám, vykoná ji na jeho příkaz bezpečnostní orgán...

-------------------
10) tamtéž

Trestní řád z roku 1956 však neměl dlouhého trvání, neboť jej bylo nutno přizpůsobit požadavkům nové Ústavy ČSSR z 11. července 1960, č. 100 Sb. Proto byl přijat 29. listopadu 1961 nový zákon o trestním řízení soudním č. 141/1961 Sb. , jehož účinnost nastala 1. ledna 1962. Ve smyslu § 159 zák. č.141/1961 Sb. byly deklarovány vyšetřovacími orgány vyšetřovatelé prokuratury, vyšetřovatelé ministerstva vnitra a velitelé v ozbrojených silách. Lze se domnívat, že tento trestní řád ještě prohloubil význam role orgánů bezpečnostních sborů (vyšetřovatelů ministerstva vnitra) v přípravném řízení.

Tak v základních zásadách trestního řízení (§ 2 odst. 7) trestní řád z roku 1956 ukládá orgánům činným v trestním řízení provádět a shromažďovat důkazy z úřední povinnosti nebo na návrh stran tak, aby všechny okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly náležitě objasněny. Zásada volného hodnocení důkazů se zřejmě vztahovala pouze k hodnocení důkazů soudci, když v § 2 odst.8 se uvádí, že hodnocení důkazů soudem se děje podle vnitřního přesvědčení soudců...

Na rozdíl od výše uvedeného zákon č. 141/1961 Sb. v základních zásadách trestního řízení (§ 2 odst. 5) ukládá orgánům činným v trestním řízení již postupovat tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, a při svém rozhodování z něho vycházet. Zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6) se již zřejmě nevztahuje pouze na hodnocení důkazů soudci, ale na všechny orgány činné v trestním řízení, tedy i na vyšetřovací orgány v přípravném řízení.

Zajímavé se jeví z hlediska sledovaného tématu ustanovení § 167 tr.řádu. V prvním odstavci je vyšetřovacím orgánům, stejně jako prokurátorovi, uděleno právo pověřit - po zahájení vyšetřování - bezpečnostní orgány provedením jednotlivých vyšetřovacích úkonů, neboť vyšetřovací orgány podle dříve platného zákona konaly vyšetřování osobně.11) Současně se připouští využít ve vyšetřování i výsledků úkonů provedených před zahájením vyšetřování bezpečnostními orgány. Jedinou podmínkou bylo provedení těchto úkonů způsobem odpovídajícím ustanovení trestního řádu. Výpovědi osob se ve vyšetřování nemusely opakovat jen tehdy, jestliže se týkaly méně závažných skutečností, nebo skutečností sice závažných, které však byly dostatečně prokázány jinými důkazy12)

-------------------
11) pozn. Srovnej ustanovení § 182 odst.1, věta prvá, zák.č. 64/1956 Sb. s větou prvou § 167 odst.1 zák. č. 141/ 1961 Sb.

Tato skutečnost je v přímém rozporu s tvrzením pana Nathusia, že „samotná práce na místě činu byla úkolem policie. Avšak vyslýchání svědků bylo výsadou vyšetřovatelů.“13)

V odstavci druhém § 167 tr. řádu je novou záležitostí skutečnost, že je formulován zákonný základ pozvolného přebírání i některých rozhodovacích funkcí vyšetřujícími orgány v průběhu vyšetřování. Tato skutečnost vyplývá z třetí věty druhého odstavce uvedeného ustanovení trestního řádu, kde se uvádí: Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu prokurátora, činí vyšetřovací orgány všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a jsou plně odpovědny za jejich zákonné a včasné provedení.

Ani nyní však vyšetřovací orgán nemohl rozhodnout např. o přerušení nebo zastavení trestního řízení atp.14)

Za účelem zvýšení autority postihu pachatelů a urychlení trestního řízení byla v roce 1965 přijata novela k trestnímu řádu zákonem č. 57/1965 Sb.

Uvedená novela - mimo rozšíření okruhu společenských organizací majících ingerenci v trestním řízení a prohloubení práva na obhajobu - nově upravila přípravné řízení tím, že zavedla novou formu přípravného řízení - vyhledávání. Vyhledávání se konalo o méně závažných trestných činech taxativně vymezených v § 168 odst. 1 trestního řádu. Tím došlo k širokému zapojení orgánů Veřejné bezpečnosti do trestního řízení. Orgány vyhledávání byly ve smyslu § 168 odst. 2 tr. řádu orgány Sboru národní bezpečnosti. Současně byly orgány vyhledávání též pověřené orgány Sboru nápravné výchovy pro vyhledávání o trestných činech jeho příslušníků.

-------------------
12) viz Trestní zákon - trestní řád a předpisy s ním souvisící (s poznámkami). Ministerstvo vnitra, 1962, s. 337 a násl.
13) Nathusius, I.: Polizei in der Tschechischen Republik. Kriminalistik, 2002, 5, s. 312.
14) viz Hlava desátá zák. č. 141/1961.

V ozbrojených silách byli vyhledávacími orgány též velitelé a jimi pověřené orgány při vyhledávání trestných činů osob podléhajících jejich velitelské pravomoci. Ve smyslu § 168 odst. 3 tr. řádu působí jako vyhledávací orgány též náčelníci nápravně výchovných zařízení, orgány Pohraniční stráže a kapitáni lodí na dálkových plavbách. Oprávnění orgánů uvedených v tomto odstavci jsou omezena jednak co do druhu protispolečenské činnosti, resp. osob, které ji spáchaly, jednak co do rozsahu úkonů.

„Postup při vyhledávání je upraven zásadně stejně jako postup při vyšetřování, vyhledávací orgány jsou zejména též oprávněny činit ve vyhledávání konečná rozhodnutí ve stejném rozsahu jako vyšetřovatelé ve vyšetřování.“15)

Odchylky mezi vyšetřováním a vyhledáváním byly tyto:

Současně došlo k průlomu v rozhodování ve věci, kdy vyšetřovatelům byla svěřena možnost rozhodovat o postoupení věci, zastavení trestního stíhání a přerušení trestního stíhání a podávat námitky proti pokynům prokurátora.

Lze konstatovat, že v této době dochází k rozšíření role orgánů bezpečnostních sborů (vyšetřovatelů SNB) v přípravném řízení takovým způsobem, že získávají nejen funkci výkonnou (shromažďování, provádění a hodnocení důkazů v přípravném řízení), ale i podstatnou část funkce rozhodovací, která byla dříve svěřena pouze státnímu zástupci, resp. prokurátorovi, při zachování funkcí dozoru nad vyšetřováním a vyhledáváním jakož i možnost výkonné funkce prokurátora.

-------------------
15) Růžek, A. a kol.: Československé trestní řízení. 2. vydání. Praha: Orbis 1971, s. 217.

Usnesení vyšetřovatele o postoupení věci, zastavení trestního stíhání a přerušení trestního stíhání muselo být, mimo jiné, do 24 hodin zasláno prokurátorovi, který měl právo usnesení zrušit. Není tedy pravdivé tvrzení, že „o případech, které Úřad vyšetřování zastavil, nebylo státní zastupitelství informováno“,16) ani další tvrzení, že „náročnou kriminalistickou činnost si Úřad vyšetřování vyhradil pro sebe, samotná práce na místě činu byla úkolem policie. Avšak vyslýchání svědků bylo výsadou vyšetřovatelů.“17)

Rozsáhlou diskusi nad rolí orgánů bezpečnostních sborů v přípravném řízení přinesl rok 1968, kdy úsilí reformních komunistů směřovalo k transformaci tuhého socialismu v „socialismus s lidskou tváří“. Diskuse vedené v odborných časopisech17) však nevedly k sledovanému cíli a myšlenky v nich obsažené nenašly naplnění ve změně zákonů, ani v praktické činnosti (kromě zvýšení důrazu na požadavek vysokoškolského vzdělání vyšetřovatelů SNB). Snahu o reformu společnosti, stejně jako snahu o reformu přípravného řízení v období let 1968 - 1969 zastavila okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jedním z plodů tzv. obrodného procesu bylo vyčlenění vyšetřovacích součástí z pravomoci územních náčelníků (úzce propojených z regionální politickou elitou) a vytvoření samostatných oddělení a odborů vyšetřování VB, završených republikovými Správami vyšetřování.

Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že důvod vzniku Správ vyšetřování VB (přetransformovaných po roce 1989 na Úřady vyšetřování) a smysl jejich existence nespočíval „v kontrole početně mnohem silnější běžné policie“,19) ale zejména v potřebě zajištění procesní samostatnosti a nezávislosti vyšetřovatelů na pravomocích územních náčelníků SNB.

-------------------
16) Nathusius, I.: Polizei in der Tschechischen Republik. Kriminalistik, 2002, 5, s. 312.
17) tamtéž
18) viz např. Gebauer - Baloun: Vyšetřující soudce, vyšetřovatel prokuratury řízený prokurátorem, vyšetřovatel SNB nebo samostatný vyšetřující orgán? Kriminalistický přehled GP, 1968, 4. Matiášek: Budoucnost vyšetřování. Kriminalistický přehled GP, 1968, 4, Kotlář: Ke koncepci vyšetřování. Kriminalistický přehled GP, 1969, 1. Pikl: K diskusi o novém modelu prokuratury a o budoucnosti vyšetřování trestné činnosti. Kriminalistický sborník, 1969, 4, atp.
19) Nathusius, I.: Polizei in der Tschechischen Republik. Kriminalistik, 2002, 5, s. 312.

Po společenských změnách v roce 1989 vyvstala zcela zákonitě i nutnost reforem trestního práva jak v oblasti hmotně právní, tak i v oblasti procesně právní, čemuž nasvědčují novely z let 1990 a 1991.

Zásadnější změny v přípravném řízení trestním měla přinést novela trestního řádu zákonem č. 292/1993 Sb. Tato novela trestního řádu „...poprvé naznačila, byť jen velmi nesměle, posun novým směrem - od klasického kontinentálního modelu trestního procesu, příznačného pro většinu evropských zemí, ke kontradiktornímu (adverzálnímu) modelu angloamerického typu“.20)

Zásadní změnou v přípravném řízení týkající se role orgánů bezpečnostních sborů je zrušení jedné z forem přípravného řízení - vyhledávání a odstranění institutu trestního stíhání ve věci. Vyšetřování zůstává jako jediná forma přípravného řízení. Vyšetřovacími orgány jsou v této době pouze vyšetřovatelé policie, abstrahujeme-li vyšetřování o trestných činech spáchaných na lodích při dálkových plavbách, které mohou konat i kapitáni těchto lodí. Záměrně abstrahujeme i zákonem danou možnost provedení kteréhokoliv vyšetřovacího úkonu státním zástupcem, případně jeho možnost konat celé vyšetřování (možná že by bylo zajímavé zjistit, kolik takových případů bylo).

Současně přináší novela trestního řádu pokus o zúžení obsahu dokazování v přípravném řízení, neboť objasnění všech skutečností důležitých pro posouzení případu má být prováděno v „potřebném rozsahu“ 21), kdežto před novelizací zákon ukládal objasnění těchto skutečností „co nejúplněji“. Záměrem zákonodárce bylo zrychlení trestního řízení a přenesení těžiště dokazování před soud. Jak ukázala vyšetřovací a soudní praxe, tento záměr zákonodárce se zřejmě nepodařilo naplnit.

Dále je z novely trestního řádu patrná snaha zákonodárce o omezení formálně juristické činnosti vyšetřovatelů policie a posílení kriminalistických aspektů jejich činnosti. To se projevuje zejména v ustanovení § 158 odst. 2 tr. řádu, kde se ukládá i vyšetřovateli prověřování podnětů před zahájením trestního stíhání a provádění neformálních úkonů policejního charakteru představujících nejtypičtější z komponent služebné role orgánů bezpečnostních sborů (policejních orgánů) v přípravném řízení.

-------------------
20) Musil, J.: Naplňování záměrů novely trestního řádu z roku 1993. In.: Problémy kriminalisticko-praktické činnosti při naplňování záměrů novely trestního řádu (sborník odborných sdělení ze semináře uskutečněného na PA ČR dne 6.12.1994). Praha: PA ČR, 1995, s.13 a násl.
21) Srov. § 164 odst. 2 tr. řádu před novelou a po novelizaci.

V jistém smyslu však zásadní role vyšetřovatelů policie (jako orgánů bezpečnostních sborů) v přípravném řízení zůstává nedotčena, stejně jako zůstávají nedotčena významná práva rozhodovací o postoupení věci podle § 171 tr.řádu, zastavení trestního stíhání podle § 172 tr.řádu a přerušení trestního stíhání podle § 173 tr. řádu.

Zcela zásadní změnu role orgánů bezpečnostních sborů přinesla teprve novela trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb. Lze konstatovat, že od roku 1918 je podruhé v zákonné úpravě trestního řízení vypuštěn střední článek přípravného řízení (vyšetřovací soudce - vyšetřovatel), přičemž je zcela nově koncipován obsah pojmu „policejní orgán“ (viz § 12 odst. 2 tr. řádu) jako orgán činný v trestním řízení. Institut vyšetřování jako forma přípravného řízení zůstal zachován.

Tato skutečnost vedla zcela logicky k organizačním změnám útvarů Policie ČR, která spočívala zejména ve zrušení samostatných útvarů vyšetřování Policie ČR a vytvoření Služby kriminální policie a vyšetřování. Policejními orgány povolanými ke konání vyšetřování jsou Služba kriminální policie a vyšetřování Policie ČR v útvarech stanovených zvláštním zákonem, přičemž ministr vnitra může pověřit vyšetřováním i jiné útvary Policie ČR a stanovit jejich působnost. Současně je vyšetřováním trestných činů spáchaných příslušníky Policie České republiky, BIS a UZI pověřen státní zástupce.

Policejní orgány mají vyhledávat důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení případu i za využití úkonů směřujících k zajištění osob a věcí, s výjimkou těch, které může provést pouze státní zástupce nebo soudce. Současně ve smyslu § 164 odst. 3 tr. řádu může policejní orgán za stanovených podmínek provádět důkazy. Podle § 169 odst. 1 tr. řádu se policejnímu orgánu ukládá provádění důkazů v rozsahu nezbytném pro podání obžaloby nebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce.

Lze konstatovat, že novela trestního řádu plně respektuje a rozvíjí služebnou roli orgánů bezpečnostních sborů nejen v postupu před zahájením trestního stíhání, ale i v průběhu vyšetřování. Současně policejnímu orgánu konajícímu vyšetřování částečně zachovává samostatnou roli výkonu vyšetřování. Rozhodování v přípravném řízení o postoupení věci, zastavení trestního stíhání a přerušení trestního stíhání se však vrací do výlučné pravomoci státního zástupce. Role policejního orgánu (pověřeného konáním vyšetřování) vymezená novelou trestního řádu je, podle našeho názoru, srovnatelná s rolí vyšetřovatele v době po přijetí zákona 141/1961 Sb., tedy na počátku šedesátých let minulého století.

Po organizační stránce se vytvořením Služby kriminální policie a vyšetřování ve své podstatě taktéž restauroval stav z počátku šedesátých let minulého století, kdy pracovníci kriminální policie a pracovníci útvarů vyšetřování podléhali zcela pravomoci územních náčelníků jednotlivých okresních oddělení VB a krajských správ VB.

Tímto článkem chceme přispět objektivnímu, netendenčnímu posouzení procesu vzniku, rozvoje a likvidace Úřadu vyšetřování Policie ČR a jemu podřízených útvarů. Současná organizační struktura má jistě řadu výhod i nevýhod. Zda převáží výhody nad nevýhodami, záleží pouze na lidech, pracovnících Policie ČR.

 

Konrád, Z. - Týmlová, A.
K vývoji role orgánů bezpečnostních sborů v přípravném řízení trestním na území České republiky
SOUHRN

Autoři se v tomto článku pokoušejí o stručný, faktografický náhled na roli orgánů bezpečnostních sborů v přípravném řízení trestním na území České republiky v období od vzniku Československé republiky do současné doby. Věnují pozornost zejména vzniku a roli institutu vyšetřovatelů jako tzv. středního článku v přípravném řízení a přirovnávají jej k institutu vyšetřujícího soudce, byť působícího v resortu Ministerstva vnitra. Současně se snaží upozornit na některé nepřesnosti, nepravdy a tendenčnost posuzování role vyšetřovatelů a Úřadu vyšetřování v období tzv. reálného socialismu autorem článku uveřejněného v odborném tisku v SRN.

Konrád, Z. - Týmlová, A.
On development of the role of state security services in a preliminary penal proceeding in the Czech Republic
SUMMARY

In this article, its authors try to present a brief, factual view of the role of state security services in preliminary penal proceeding on the territory of the Czech Republic from the founding of the Czechoslovak Republic until now. They pay special attention to the creation and the role of investigators as a so-called middle component in the preliminary proceeding, and compare them to the institute of a the investigating judge, though operating in the Ministry of Interior. At the same time, they try to draw attention to some inexact, untrue and angled evaluations of the role investigators and the Office for Investigation in the period of the so-called real socialism, by the author of an article published in specialised press in the Federal Republic of Germany.