Již po delší dobu jsme svědky bouřlivého rozvoje informačních a komunikačních technologií (ICT). Je zřejmé, že ještě bouřlivější období máme teprve před sebou. Snaha maximálního využití ICT má však i své negativní stránky a důsledky. Se vznikem nového technického fenoménu se najdou lidé, kteří jej využijí k páchání trestné činnosti. Nejinak je tomu s ICT. Tak se objevila i počítačová kriminalita, představující nový druh trestné činnosti. V souvislosti s teroristickými útoky využívají teroristé nových metod, forem a technik ICT, a tak vznikl kybernetický terorismus čili kyberterorismus. Kyberterorismus (angl. cyberterrorism) volně chápeme jako aplikaci a využívání informačních a komunikačních technologií pro teroristické cíle různých skupin.
Tento kriminální fenomén má mezinárodní charakter. Dnes je možné během několika milisekund napadnout rozsáhlé komunikační sítě a narušit jejich funkci, a tak ve své podstatě působit na vlády zemí a jejich obyvatelstvo panikou, hrozbami a jiným nebezpečím. Cílem tohoto příspěvku je poukázat na kybernetický terorismus jako jednu z forem terorismu a jeho souvislosti s počítačovou kriminalitou. Uvádí vztah informační války a kyberterorismu s možnými trendy kyberterorismu.
Z dostupné literatury je zjevné, že pojem informační válka (information war, infowar, information warfare) není dosud ustálen, neboť neexistuje jeho všeobecně přijatá definice. Práce [3], která velmi důkladně shrnuje terminologii vyskytující se v literatuře o informační válce, uvádí dvě definice pojmu information war a 29 definic pojmu information warfare. K předběžnému orientačnímu vymezení pojmu informační války lze použít skutečnosti, že další specifikací pojmu válka je nejčastěji prostředí, kde se válka odehrává. Pak je to válka pozemní, námořní, vzdušná, kosmická, světová, lokální apod. Druhým faktorem jsou prostředky vedení války. Jsou to např. zbraně konvenční, jaderné letecké, chemické, bakteriologické a také informační apod. Analogicky informační válka je válka, která je vedena v oblasti informací nebo válka, v níž se bojuje informacemi. Je třeba si však uvědomit, že „oblast informací“ neexistuje stejným způsobem jako země, moře, vzduch a vesmír. Podobně není informace zbraní ve stejném smyslu jako zbraň konvenční, jaderná, chemická, bakteriologická apod. Z analogie by se mohla informační válka také chápat jako válka o informace, tedy válka, kterou vedou lidé pracující s informacemi, případně jako válka, kterou charakterizují informace.
Význam informace zde budeme chápat v co nejširším smyslu jako synonymum pro poznání nebo vědění. Jen tak si totiž můžeme být jisti, že v našem zkoumání informační války nic důležitého nechybí. Informační válka by se v žádném případě neměla chápat jako něco nového výlučně spojeného s počítači, počítačovými sítěmi nebo dalšími moderními technologiemi. Informační válka je stará jako válka sama. Geniální stratég vedení informační války může být i počítačově negramotný člověk. Pokud by si to vyspělé země neuvědomovaly, mohly by být někdy navzdory své vyspělé technologii velmi nepříjemně překvapeny.
Protože každá válka, a tedy i informační, je zvláštním případem konfliktu, konfliktní situace, budeme při výkladu vycházet z obecné teorie produkce a řešení konfliktních situací. Tuto problematiku velmi podrobně popisuje Hník.
Optimální řešení informační války, nehledě na technická omezení, je nemožné bez optimálního jednání všech účastníků situace, pro niž hledáme řešení. To však možné není, neboť ve státech nebo velkých skupinách, které mohou vést informační válku, je vždy naprostá většina těch, kteří nežijí a tedy ani nejednají optimálně. V praxi bude důležité znát optimální řešení dané situace, avšak realizovat bude možno jen řešení relativně nejlepší, totiž to, které dovolí skutečné cíle, znalosti a dovednosti účastníků nehledě na jejich technické, ekonomické a organizační možnosti. Informační válka je nadto z principiálních důvodů chudá na informace, účastníci se většinou musí rozhodovat na základě neustálého nedostatku informací, přičemž o důležitých skutečnostech nemohou mít poznání jisté, nýbrž jen pravděpodobné. Snaha o přesnost v teorii by také neměla zakrýt skutečnost, že jednotlivé správné rozhodnutí se z teorie odvodit nedá. Každé rozhodnutí v dané situaci by se mělo uskutečnit jako syntéza všech dostupných obecných i konkrétních poznatků; v základu je to úkon svobodné vůle a jako takový podléhá kritériím etickým. Touto problematikou je proto nutné se zabývat také, jinak řešení problematiky informační války nemůže být úplné. Zde je možné a vhodné na tuto skutečnost jenom upozornit.
Situace, účastník situace a cíl účastníka situace jsou základní a vzájemně provázané pojmy. K tomu, aby bylo možno o předmětu přesně uvažovat, jsou však naprosto nezbytné. Bez nich nelze zavést pojem konflikt, konfliktní situace, a bez pojmu konflikt je velmi obtížné přesně uvažovat i o informační válce.
V každém konfliktu, tedy i v kriminalistice a kyberterorismu, existují zjednodušeně řečeno dvě strany: útočník a obránce. Oba mají své cíle, které jsou protichůdné, konfliktní.
Cíl, který souvisí s informací, může představovat získání informace, znemožnění získání informace, udržení získané informace, ztracení či zničení získané informace, šíření informace nebo znemožnění šíření informace. Obránce se 1. může snažit získat informaci, nebo 2. se může snažit získanou informaci udržet. V prvním případě se útočník snaží znemožnit obránci informaci získat, ve druhém případě se útočník snaží, aby obránce získanou informaci ztratil. Další dvě možnosti jsou analogické předchozím dvěma, pouze jsou zaměněni obránce a útočník: 3. útočník chce získat informaci, obránce tomu chce zabránit, 4. útočník chce udržet získanou informaci, obránce chce, aby útočník získanou informaci ztratil. Pátá možnost vzniká, když se obránce snaží, aby útočník získal nějakou informaci, útočník se tomu snaží zabránit, čili se snaží sám sobě znemožnit získat informaci. Šestá možnost vzniká, když se obránce snaží, aby útočník získanou informaci udržel, útočník se tomu snaží zabránit. Další dvě logické možnosti jsou analogické případům č. 5 a 6 se záměnou obránce a útočníka: 7. útočník chce, aby obránce nějakou informaci získal, obránce se tomu snaží zabránit, 8. útočník chce, aby obránce získanou informaci udržel, obránce se ji snaží ztratit. Devátá možnost vzniká, když se obránce snaží šířit informaci a útočník se tomu snaží zabránit, desátá možnost je opačná: informaci se snaží šířit útočník, obránce se tomu snaží zabránit.
U obránce a podobně i u útočníka mohou nastat následující stavy, které vyjadřuje tabulka 1:
Obránce | Útočník | |
---|---|---|
1 | Chce získat informaci | Chce znemožnit obránci získat informaci |
2 | Chce udržet získanou informaci | Chce, aby obránce získanou informaci ztratil |
3 | Chce znemožnit útočníkovi získat informaci | Chce získat informaci |
4 | Chce, aby útočník získanou informaci ztratil | Chce udržet získanou informaci |
5 | Chce, aby útočník získal informaci | Chce, aby nemohl získat informaci |
6 | Chce, aby útočník udržel získanou informaci | Chce ztratit získanou informaci |
7 | Chce, aby nemohl získat informaci | Chce, aby obránce získal informaci |
8 | Chce ztratit získanou informaci | Chce, aby obránce udržel získanou informaci |
9 | Chce šířit informaci | Chce zabránit šíření informace |
10 | Chce zabránit šíření informace | Chce šířit informaci |
Uvedených deset možností představuje deset základních typů informačního boje a informační války. Účastníci boje nebo války vstupují do konfliktu právě kvůli sporu o informaci. Bez dotyčné informace a neslučitelného názoru na ni od obou stran by boj nebo válka nemohly vzniknout, nebo se udržet. Nejde při tom prvotně o to, jak důležitá tato informace je, čeho se týká, a dokonce nejde ani o to, zda je pravdivá nebo nepravdivá. Podstatné je to, aby se cíle obou protivníků týkaly té informace, byly vzájemně v rozporu a aby byl obránce k prosazení svých cílů z důvodu dostatečně závažného oprávněn použít násilí.
Počítačová kriminalita je jistě výrazným jevem dnešní doby. Zájem o informace, byť byly zpracovávány, přenášeny a uchovávány jiným způsobem, je mnohem staršího data. Jen jsme byli zvyklí - a stále tak to i chápeme - tyto jevy nazývat jinými pojmy jako vyzvídání, vyzrazování atd., zejména podle způsobu uplatnění informací. Z toho vyplývá, že bychom spíše měli hovořit o informační kriminalitě, která je chápána jako širší pojem než kriminalita počítačová.
Termínem počítačová kriminalita se obvykle označují trestné činy zaměřené proti počítačům a stejně tak i trestné činy páchané pomocí počítače. Počítačovou kriminalitu definujeme velmi obecně jako trestný čin namířený proti integritě, dostupnosti nebo utajení počítačových systémů, nebo trestný čin, při kterém je použito informačních či telekomunikačních technologií. Jiní autoři chápou počítačovou kriminalitu jako veškeré aktivity, které vedou k neautorizovanému čtení, manipulaci, vymazání nebo zneužití dat. Je to tzv. počítačová defraudace jako jedna z metod počítačové kriminality založená na změně nebo jiné interpretaci dat s cílem získat výhodu, peníze pro vlastní neoprávněnou potřebu.
Státy Evropské Unie se dohodly na následující definici počítačové kriminality: je to nemorální a neoprávněné jednání, které zahrnuje zneužití údajů získaných prostřednictvím ICT nebo jejich změnu. Počítače v podstatě neumožňují páchat novou neetickou a trestnou činnost, poskytují jen novou technologii a nové způsoby na páchání již známých trestných činů jako sabotáž, krádež, neoprávněné užívání cizí věci, vydírání anebo špionáž.
Počítačová kriminalita má řadu výrazných charakteristik, které ji odlišují od kriminality klasické. Ve většině případů počítačové kriminality se neobjevují takové prvky, jako je násilí, použití zbraně, újma na zdraví osob apod. Zatímco však u klasické kriminality se měří doba spáchání trestného činu na minuty, hodiny, dny, trestný čin v oblasti počítačové kriminality může být spáchán v několika tisícinách sekundy a pachatel ani nemusí být přímo přítomný na místě činu.
Další významnou charakteristikou pro počítačovou kriminalitu jsou v důsledku značné ztráty, ať již přímo v podobě finančních částek, nebo v podobě zneužití získaných údajů. Počítačovou kriminalitu také provází určitá diskrétnost trestné činnosti. Z uvedeného vyplývá, proč počítačová kriminalita bývá, pro svou povahu, označována jako kriminalita „bílých límečků“.
S počítačovou kriminalitou souvisí jistě i ochrana informací a dat v informačních systémech. Aby bylo možno hovořit o počítačové kriminalitě, musí pachatel ke svému jednání užít nejen výpočetní techniku, ale jeho jednání musí také naplňovat znaky skutkové podstaty některého trestného činu uvedeného v trestním zákoně a nebezpečnost takového jednání musí dosahovat požadovaného stupně nebezpečnosti činu pro společnost.
Za počítačovou kriminalitu budeme považovat trestné činy, jejichž objektem, eventuálně objektivní stránkou bude informační technologie v plném slova smyslu. Jedno z možných členění počítačové kriminality přijala Rada Evropy. Jejím smyslem je mimo jiné sjednotit legislativu evropských zemí, nejen proto, že se jedná o problematiku počítačové kriminality, ale také z toho důvodu, že tato trestná činnost má mezinárodní charakter. Členění podle Rady Evropy je následující:
Tím, že byla vymezena jednání do těchto dvou seznamů, došlo v podstatě k vymezení trestných činů, které je žádoucí stíhat v evropských zemích. Minimální seznam obsahuje taková jednání, která by měla být jako skutkové podstaty trestných činů zapracována do právních řádů jednotlivých zemí, aby bylo možné vést účinný boj proti počítačové kriminalitě. Ve Volitelném seznamu jsou uvedena jednání, která by bylo vhodné kvalifikovat jako trestné činy, avšak není to nezbytné. Tímto způsobem byla klasifikována počítačová kriminalita tak, že by mělo být jasné, co vše lze pod tento pojem zahrnout. Počítačovou kriminalitou vyššího stadia je kyberterorismus, který je druhem počítačové kriminality na rozsáhlém prostoru vyvoláním strachu širokých vrstev obyvatel.
Mezi uživately ICT se bohužel vyskytuje také mnoho zločinců. Počítačovou kriminalitu v současné době rozvíjejí ti, kteří v ní hledají zdroj obživy, což vede k narůstajícímu zapojení organizovaného zločinu. Metody profesionálních zločinců jsou stále rafinovanější, a proto aktivní ochrana se stává absolutní nezbytností.
Dnešní firmy, organizace a státní instituce jsou na počítačích, počítačových sítích a obzvláště na internetu silné závislé. Vzniká nové odvětví hospodářské kriminality . Počet evropských uživatelů internetu v prosinci 2004 prolomil hranici 100 milionů. Bohužel základní přednosti internetu jsou zároveň klíčovými složkami internetu, které potřebují ke svému úspěšnému fundování také pachatelé počítačové kriminality. Dnes lze počítačovou kriminalitu charakterizovat následujícími trendy:
Rozšiřování spywaru. Internetoví zločinci se stále častěji zaměřují na finanční zisk. Spyware se tak bude stále častěji využívat např. k ukradení identity (identity theft), či monitorování klávesnice za účelem zachycení osobních údajů apod.
Novým rysem kyberterorismu v budoucnu bude plošnost a brutalita. Politický terorismus se dříve až na výjimky zaměřoval na vybrané individuální cíle - představitele státní a hospodářské moci. Tradiční terorista chtěl, aby hodně lidí přihlíželo, ale málo umíralo. Účelem útoku nového teroru je naopak zabít co nejvíc lidí, způsobit rozsáhlé materiální škody a hospodářské ztráty. Imperativem je vyvolat celospolečenskou paniku, hrůzu a strach, otřást psychikou společnosti, zviklat víru lidí ve schopnost vlády chránit své občany.
Možnost využití počítačů i k páchání kriminální činnosti si odborníci uvědomili velmi rychle. Proto vznikl pojem cybercrime, který se u nás ujal pod názvem kyberterorismus. Kyberterorismus je možné definovat jako zneužití počítačových technologií proti osobám či majetku za účelem vyvolání strachu nebo vydírání a vymáhání ústupků, zaměřené proti vládním institucím nebo civilní populaci, případně proti jejich segmentům, pro podporu politických, sociálních, ekonomických, případně jiných cílů, zaměřené na informační systémy používané cílovým objektem.
Značné možnosti k uplatnění kyberterorismu poskytuje prostředí internetu. Umožňuje teroristickým skupinám i jednotlivcům rychlou a utajenou výměnu informací, poskytuje prostor pro šíření jejich ideologií a názorů, umožňuje získávání nových aktivistů i sympatizantů. V jiných případech se internet stává bránou k průniku do počítačových sítí a poskytuje tak příležitosti k vedení kyberteroristických operací. Je však fakt, že teroristické skupiny využívají zatím internet více k propagandě a ke vzájemné komunikaci než ke kybernetickým útokům.
Uvádíme některé formy kyberterorismu, které shrneme do několika charakteristických bodů. Může se jednat o
Kyberterorismus se stává vážnou hrozbou pro demokratické státy. V době, kdy vývoj výpočetní techniky má dynamiku v jiném odvětví nevídanou, lze předpokládat, že v blízké budoucnosti bude tento nebezpečný jev stále více aktuální.
Aktivní obrana je záležitostí mezinárodní spolupráce. Zpravodajská činnost v oblasti kybeterorismu je první linií aktivní obrany. Její součástí by mělo být posilování mezinárodních režimů kontroly a omezování šíření terorismu a prevence kyberterorismu. Mohla by též obsahovat prvek věrohodného zastrašení vůči státům prokazatelně podporujícím terorismus jako negativní sankci včetně vojenského úderu, stejně jako pobídky pro státy, které se rozhodnou s touto praxí skoncovat jako pozitivní sankce včetně hospodářské pomoci a bezpečnostních garancí. Neměla by opomíjet rozvojovou pomoc jako jeden z nástrojů dlouhodobé prevence a oslabování základny podpory a motivace terorismu v rozvojových zemích.
Boj proti kyberterorismu se v poslední době stává prioritou demokratických států i mezinárodního společenství - i vzhledem k tomu, že teroristické organizace působí stále častěji na mezinárodní nebo dokonce globální úrovni. Tomu odpovídají typy používaných prostředků, účinnost útoku i volené cíle, a proto je nutné hledat adekvátní řešení tamtéž, tj. přistoupit na internacionalizaci, popřípadě globalizaci protiteroristických akcí. Důležitou složkou mezinárodního systému zaměřeného na boj proti kyberterorismu, jehož dotvoření by měly státy ve vlastním zájmu podporovat, musí nadále zůstat mezinárodní právo. Pokud by jej státy opomíjely, snadno by se mohly dostat do stejné pozice jako ti, proti nimž vystupují. Tím by ohrozily nejen vlastní prestiž, ale zdiskreditovaly by v očích světové veřejnosti celou protiteroristickou kampaň. V období, kdy jsou kyberteroristé schopni během jediné akce usmrtit tisíce osob, by takový stav rozhodně nebyl žádoucí.
Pro názornost uvádíme tabulku 2 z literatury [7], která vyjadřuje souvislosti hrozeb a prostředků teroristického násilí.
Hrozby (threats) | Prostředky (means) | Cíle (targets) | Konečné cíle (ends) |
---|---|---|---|
teroristické organizace | vraždy | státní organizace | asymetrický konflikt |
anonymní teroristické organizace | kybernetický útok | bankovnictví a finance, kritická infrastruktura | bezpečnostní výhoda |
pracovníci informační války | informační operace | obchod | ekonomická výhoda |
státní terorismus | infowar | obyvatelstvo, vlády | politická změna |
počítačoví hackeři | logické bomby | kritická infrastruktura | politický vliv a zisk |
počítačoví hackeři | kybernetický útok | firmy, finance | finanční zisk |
státem sponzorovaný terorismus | přímá akce | kritická infrastruktura | politická změna |
Výzkum a vývoj technologií přináší stále nové elektronické prostředky, výpočetní techniku, komunikační prostředky a možnosti kódování a šifrování přenosu dat, ale i nové zbraňové systémy. To vše je předmětem zájmu teroristických skupin. Nelze opomenout vzrůstající vliv organizovaného zločinu na evropské úrovni: sofistikovanost jeho činností, rozdělení sfér působnosti, ale i jeho vzrůstající brutalitu. Organizovaný zločin umožňuje teroristickým organizacím zisk peněz z obchodu s drogami, jejich legalizaci, ale i provádění přímých podpůrných akcí.
Výzkum a vývoj technologií přináší stále nové elektronické prostředky, výpočetní techniku, komunikační prostředky a možnosti kódování a šifrování přenosu dat, ale i nové zbraňové systémy. To vše je předmětem zájmu teroristických skupin.
Pokusíme se stručně nastínit předpovědi, predikce vývoje a trendy kyberterorismu.
Předpověď 1: Počet trestných činů hlášených policií, které se týkají ICT a ukládání dat v elektronických médiích, podstatně zvýší požadavky na změnu priorit pro přidělování zdrojů. Proto bude nutné organizovat kvalitativně nový obsah školení a vzdělávání policistů a vyšetřovatelů. Bude nutný vznik a použití nových policejních specializací. Stejně tak státní zástupci a soudci musí získat a osvojit si nové znalosti v této kategorii trestných činů.
Předpověď 2: Rozsáhlá problematika počítačové kriminality bude ovlivňovat zákonnost, kdy se bude zvyšovat počet obětí trestných činů a finančních ztrát v souvislosti s internetovými podvody, včetně krádeží pomocí změněné identity pachatele. To znamená, že problematika počítačové kriminality bude ovlivňovat státní zaměstnance, kteří se stanou předmětem této trestné činnosti s finančními ztrátami. Současně budou narůstat podvody na internetu, včetně podvodů související se změnou identity.
Předpověď 3: K virtuálním útokům a kriminalitě kyberteroristů bude docházet se zvýšenou frekvencí. Tyto závažné trestné činy mají charakter hrozby psychologické informační války. Příkladem může být počítačové chatování a přenos zpráv, hrozby, etnické zastrašování. Bude proto nutné přijmout nové zákony v oblasti informační bezpečnosti. Současně také všechny orgány budou aplikovat nové metody a prostředky pro vyšetřování, prevence a vzdělávání a výcviku.
Předpověď 4: Charakter špionáže se bude rozšiřovat do oblasti informační války, ekonomické špionáže a krádeží duševního vlastnictví. Vzniknou tak nové vzorce, procesy, komponenty, struktury a aplikace nových technologií spojené s marketingem, výrobou a prodejem zboží nebo služeb.
Předpověď 5: Skupiny organizovaného zločinu a teroristé budou stále více používat počítač jako nástroj kriminální činnosti k zajišťování komunikace.
Předpověď 6: Teroristické skupiny budou stále více používat globální sítě jako nástroje pro dosažení svých cílů. Zahrnuje to používání internetu pro utajenou komunikaci a koordinaci cílů včetně jak šifrování, tak i steganografii, stejně jako snahu využít přístup do sítě systému kritických infrastruktur v zájmu vytvoření chaosu, dezinformací a zničení souborů.
Předpověď 7: Zločinci a teroristé budou ve zvýšené míře využívat informační a komunikační technologie jako základní nástroje a metody, jimiž mohou získat nebo narušit data/informace nebo zničit komunikační prostředky, informační procesy anebo datové sklady. Příkladem mohou být elektromagnetickými pulzy, vysoké rádiové frekvence, maligní software jako viry, červi, trojští koně a spyware.
Tyto předpovědi se mohou v některých nuancích poněkud lišit. Domníváme se však, že v globálu tato prognóza je zaměřena hlavně na stát a jeho organizace. Kyberteroristické útoky budou charakterizovány svou utajeností IP adres, maskováním identity a použitím kryptografických nástrojů aj.
Informační technologie umožňují teroristům vytváření globální organizační sítě nového typu. Jejich struktury jsou, na rozdíl od tradičních skupin, volnější a méně hierarchické. Oslabuje se jejich závislost na státech, jednotlivé skupiny jsou funkčně autonomní, nicméně připravené ke společné akci. Teroristé se organizují do globálně propojených sítí a semiautonomních buněk, které se sdružují a přeskupují podle potřeb konkrétního úkolu.
Boj proti kyberterorismu bude nadále s rostoucí složitostí informačních a komunikačních technologií velmi složitý. Kyberteroristé budou vždy o krůček před teorií i praxí manažerů a specialistů informační bezpečnosti. Domníváme se, že kyberteroristé budou stále více útočit na důležité informační systémy státní infrastruktury. Regulace rozvodů elektrické energie, užitkové a pitné vody, dopravní systémy, zdravotnictví, telekomunikace jsou cíle, které mohou být zasaženy… Ovšem cíle nejsou omezeny jen na fyzická zařízení. Kvalitativní obsahová analýza odhaduje, že mezi tyto zbraně jsou řazeny také tzv. "genové zbraně" (gens weapons), které mohou působit za živé organismy, obilí, dobytek i lidskou populaci.
Proto je nezbytné se neustále vzdělávat v takových oblastech jako je ochrana dat, informační bezpečnost, kryptografie a další obory. Toto vzdělávání by mělo být směrováno nejen na informační specialisty, ale zejména na politiky, manažery všech stupňů a zaměstnance firem a státních organizací.
Článek se zabývá některými aspekty počítačové kriminality a kyberterorismu, poukazuje na různá pojetí tohoto fenoménu. Poukazuje na úzké souvislosti informační války a kyberterorismu. Uvádí možné hrozby a trendy vývoje kyberterorismu, které by mohly mít vliv na mezinárodní společenství a jednotlivé státy. Boj s kyberterorismem bude s rozvojem informačních a komunikačních technologií velmi složitý, a proto bude nezbytné se neustále vzdělávat v takových oblastech jako je ochrana dat, informační bezpečnost, kryptografie a další obory informačních a komunikačních technologií.
The article deals with some aspects of computer crime and cyber-terrorism, and points out the various conceptions of this phenomenon. It shows the close connection between information war and cyber-terrorism. The article states the possible threats and trends in the development of cyber-terrorism, which might have an influence on the international community and the individual countries. Fighting cyber-terrorism will be very difficult as the information and communication technologies develop, and for that reason it will be essential to continually study areas such as data protection, information security, cryptography, and other fields of the information and communication technologies.