Čtvrtletník Kriminalistika



Číslo 4/2005

Hematologická a molekulárně genetická zkoumání v kriminalisticko-expertizní činnosti

RNDr. Petr MAKOVEC, Csc., MVDr. Jan NĚMEC, Policie České republiky, Správa hlavního města Prahy, Odbor kriminalistické techniky a expertíz
Doc. RNDr. Ivan MAZURA, Csc., Přírodovědecká fakulta UK Katedra antropologie genetiky člověka

Jako se vědeckotechnický pokrok promítá do všech stránek naší společnosti, projevil se i převratnými metodickými změnami v kriminalisticko-expertizní činnosti. Biologická zkoumání se využitím metod molekulární genetiky přiřadila ke kriminalistickým oborům, které mohou vést k prokazování shody biologických materiálů s velmi vysokou pravděpodobností blížící se individuální identifikaci. Bohužel narážíme na všeobecný problém, že vědeckotechnický pokrok předstihl legislativní a společenské podmínky jeho využití. V našem případě máme na mysli legislativní normy a organizační zajištění rutinního vykonávání kriminalisticko-expertizních analýz.

Do konce 70. let uplynulého století byla kriminalistická biologie oborem, který neměl technické prostředky, jak prokazovat shodu biologických materiálů s pravděpodobností blížící se individuální identifikaci. Kromě rutinního AB0-systému bylo využíváno u lidského materiálu asi 4 - 8 dalších krevních polymorfismů (haptoglobiny, fosfoglukomutázy - PGM, adenylátkináza - AK, D-esteráza, Gc, Gm a Inv systémy atd.), které umožnily povýšit pravděpodobnost shody analýzy dvou vzorků na cca 90 - 99,9 %. Teprve s rozvojem metodik molekulární genetiky byla hlavně z důvodů zdravotní diagnostiky a terapie vypracována řada citlivých metod, jak řízeně na úrovni konkrétního genu nebo nukleotidu pracovat s lidským genomem. Některé z nich bylo možno využít k identifikačním účelům s hodnotami pravděpodobnosti shody blížícími se individuální identifikaci (rutinně 99,9999983 %), a to jak v oblasti trestního řízení, tak i v občanskoprávních (paternitních) sporech. Někdy je i paternitní vyšetření součástí kriminalisticko-expertizního zkoumání.

V průběhu 80. a 90. let byla v kriminalistické praxi využívána celá řada molekulárně-biologických technik, např. metoda DNA-fingerprinting, DOT metoda pro HLA systém apod., ale koncem 90. let došlo k prakticky celosvětovému sjednocení na jednotné identifikační metodě stanovení STR (Short Tandem Repeat) polymorfismů. Tato metoda využívá jako znaky délku určitých úseků DNA, danou opakováním krátkých opakujících se sledů nukleotidů v nekódujících oblastech DNA, které jsou roztroušeny po celé délce lidských chromozomů. Tak bylo zabezpečeno, že stanovované markery neurčují žádný významný zdravotní ani somatický znak jedince s výjimkou pohlaví. V roce 2001 schválila Rada ministrů spravedlnosti a vnitra při ES sedm základních polymorfismů (D3S1358, VWA, D8S1179, D21S11, D18S51, HUMTH01 a FGA), které doporučuje využívat k identifikačním účelům, a následně doporučila zavádět tzv. Národní DNA databáze.

Všeobecné zavedení jednotných molekulárně genetických analýz a registrací DNA profilů do kriminalistiky je po 100 letech kralování daktyloskopie revolučním přelomem. Genetická vyšetření včetně sbírek DNA profilů stop a osob se nevyhnutelně stanou stejně rozšířenou a identifikující metodou kriminalistiky, jako je daktyloskopie. Přesto považujeme za užitečné a potřebné srovnat podmínky a možnosti obou přístupů, jak sérologického, tak i molekulárně-genetického kriminalistickotechnického vyšetření.

1. DNA profil (ukládání, sbírky, vyhledávání)

DNA profil je výsledek identifikační genetické analýzy STR polymorfismů, který s vysokou rozlišovací schopností určuje osobu nebo stopu (Obr.č.1 - výsledná tabulka genetické analýzy).

Vybraná identifikační metoda využívající STR polymorfismy má oproti původnější metodě DNA-fingerprintingu tyto výhody:

  1. Výsledek analýzy STR polymorfizmů je v alfanumerickém záznamu (názvy polymorfismů a číselné vyjádření relativní délky). Výsledkem metody DNA-fingerprintingu je zviditelněný (radiograficky, UV-světlo, barvení) elektroforetogram, který je nutno buď přímo porovnat, nebo digitalizovat jako obraz.
  2. Výsledkem analýzy STR polymorfismů je vyhodnocení analýz několika samostatných polymorfismů, které jsou podle své délky a umístění různě citlivé na fyzikální, chemické a jiné ovlivnění stopy. Ne vždy se povede stanovit všech 16 resp. 15 polymorfismů, které obsahuje použitý multiplexový set. Avšak i úspěšné stanovení pouze několika polymorfismů může vést k identifikaci. Zatím co u metody DNA-fingerprintingu je výsledkem jediný elektroforetogram, který může být velmi ovlivněn stavem stopy i laboratorními podmínkami při analýze a při jakékoliv chybě vede ke zcela zavádějícímu výsledku.
  3. Součástí metody stanovení STR polymorfizmů je namnožení velmi malých vyšetřovaných úseků DNA tzv. PCR metodou (Polymerase Chain Reaction). Je to ojedinělá možnost namnožení analyzovaného genetického materiálu kriminalistické stopy na detegovatelné množství.
  4. V neposlední řadě je metoda DNA-fingerprintingu pracnější a časově mnohem náročnější a vyžaduje porovnání vzorků v jedné současné analýze. Na rozdíl od STR analýzy nelze pouze porovnávat výsledky získané různými laboratořemi v odlišných časech „stárnutí“ stopy. V neposlední řadě je metoda DNA-fingerprintingu mnohem náročnější na množství genetického materiálu stopy.

V rámci celosvětového sjednocení genetického identifikačního systému nabízí FBI policejním pracovištím nebo pracovištím se zabezpečenou ochranou SW, která mají analytickou a vyhodnocovací základnu, softwarový systém CODIS. Tento program umožňuje přenos dat od analytického zařízení a dále umožňuje za dodržení bezpečnostního zajištění ukládat, manipulovat a vyhledávat DNA profily osob a stop. Víceúrovňová struktura počítá se zapojením periferních jednotek na centrálu ve státě a v budoucnu může dojít i k mezinárodnímu přímému propojení.

Podobný systém u výsledků hematologických identifikačních vyšetření není vzhledem k slabé rozlišovací možnosti představitelný.

2. Přístup k vyšetření biologických stop

Obor kriminalistické biologie zahrnuje expertizní zkoumání biologických materiálů lidského, živočišného a rostlinného původu. Těžiště práce však spočívá ve vyšetřování stop lidského původu, většinou se jedná o krev, sliny, sperma, tkáně, trichologický materiál, pot a uvolněné epiteliální buňky. Molekulárně genetické testy jsou založeny na přítomnosti celých buněk resp. jader ve stopách, které jsou analyzovány. (Výjimkou je analýza mitochondriální DNA, která se užívá ve speciálních případech.) Hematologické metody většinou využívají tekutou část stopy (sérum, sekrety, exkrety apod.). Tento aspekt může být významný třeba při sekundárním přenosu stopy nebo filtračním efektu přes látky. Pro dříve používané biologické metody jsou vypracované metodiky, pracovní přístupy a prostředky, systémy školení apod. Na přechod od tzv. sérologických k molekulárně genetickým metodám je mnoho různých názorů a různé státy jej aplikují podle svých možností.

Tzv. „sérologický“ přístup spočívá po vizuálním (kvalitativním a kvantitativním) vyhodnocení stopy v postupných krocích. Nejdříve se prokazuje druh stopy - zda se jedná o stopu krve, spermatu, slin atd. Dále se prokazuje lidský nebo jiný původ stopy imunologickou reakcí se specifickou protilátkou. Teprve potom se vyšetřuje skupinová vlastnost v AB0 systému. Ostatní polymorfismy již ztratily svůj identifikační význam pro svou pracnost, nákladnost a malou identifikační "sílu". Domníváme se však, že vyšetření skupinové vlastnosti má i vedle identifikujícího molekulárně genetického vyšetření své místo a může být stále s výhodou používáno.

Při genetickém vyšetření stopy se nejprve vizuálně ohodnotí charakter stopy a vybere vhodný způsob zajištění biologického resp. genetického materiálu stopy. Teprve po izolaci DNA je možno přesně kvantifikovat množství DNA izolované ze stopy. Lidský původ izolované DNA dostatečně prokazuje úspěšný průběh PCR reakce. Nenamnožení DNA PCR reakcí však může mít řadu příčin od zvířecího původu stopy, přes její fyzikální nebo chemické narušení až po nevhodné množství DNA v reakci. Rutinními molekulárně genetickými metodami se v současné době druh biologického materiálu (krev, sliny, sperma apod.) nestanovuje.

3. Pracnost metody, finanční nároky a kapacita laboratoře

Doba vyšetření skupinové vlastnosti v AB0 systému a DNA profilu je přibližně stejná. Významný rozdíl je však v ceně jednoho vyšetření. Spotřební materiál na jedno sérologické vyšetření v AB0 systému stojí asi 5 Kč, genetické vyšetření jednoho vzorku spotřebuje materiál za asi 600 - 1000 Kč.

Metody stanovení skupinové vlastnosti v AB0 systému byly ve všech policejních laboratořích převedeny na poloautomatické zpracování na mikrotitračních destičkách. Proto je možno zpracovat bez větších finančních, pracovních a časových nároků desítky až stovky vzorků různými metodami. Toho lze využít při vhodném rozložení skupinových vlastností k selekci velkého množství vzorků, topografickému vyšetření ojedinělých stop ve větším množství stop jiné osoby a podobně, celkově k důkladné přípravě a výběru několika stop pro genetické vyšetření, které z kriminalistického hlediska má až individuálně identifikující charakter.

Nové možnosti biologického forenzního zkoumání kladou větší nároky na orgány činné v trestním řízení ve všech fázích. Od vyhledání a zajištění biologických stop, zvážení požadavků na expertizní vyšetření až po zhodnocení závěrů biologických expertiz. Obzvláště sofistikovaný výběr mezi sérologickým a genetickým zkoumáním biologických stop není snadný a často se musí řešit podle okolností každého případu.

4. Riziko ovlivnění stopy, stabilita biologické stopy

DNA je obalena ochrannými bílkovinami (histony), které je nutno při izolaci odstranit. Přesto jsou DNA samotná i její ochranné histony poměrně citlivé na fyzikální, chemické i biologické faktory (teplota vyšší než 60 0C, přímé sluneční světlo, vlhké prostředí apod.), které ji dělí na menší fragmenty. Riziko při použití metody STR polymorfismů je podstatně menší a v případě poškození pouze nezískáme pozitivní výsledek u některých ze stanovovaných polymorfismů. Z časového hlediska je DNA uchovávaná v suchém stavu, teplotě do 60 0C apod. velmi stabilní a vydrží kriminalisticky relevantní dobu (desítky let).

Antigeny AB0 jsou tzv. mukopolysacharidy, což má pro forenzní praxi ten význam, že jsou mnohem stabilnější než bílkoviny a DNA. Prakticky lze stanovit sérologickou aktivitu A a B antigenů i v materiálu, který byl vystaven varu (100 0C), zatím co bílkoviny jsou narušeny po expozici v teplotě asi 60 0C. Dále kombinace erytrocytálních antigenů a sérových protilátek (aglutininy) umožňuje využívat různé metody a potvrzovat výsledky. Výhodný je i projev vylučování A a B antigenů do sekretů.

Velké riziko při molekulárně genetických vyšetřeních (ale stejně i při hematologických) spočívá ve „znečištění“ stopy irelevantním biologickým materiálem. To může být způsobeno nejen přímým nebo nepřímým kontaktem při zajištění, transportu nebo analýze, ale i poletujícími biologickými mikročásticemi. Z toho vyplývá řada zásad, které se většinou při manipulaci se stopami a analytickém vyšetření dodržují.

Při vyhodnocení jak hematologických, tak i molekulárně genetických analýz je též nutno zvážit „sérologickou“ nebo „genetickou“ aktivitu podkladu, ze kterého je stopa odebrána.

5. Minimální potřebné množství biologického materiálu ve stopě smíšené stopy dvou a více osob, sekundární přenos

Součástí stanovení STR polymorfismů je PCR reakce, která umožňuje v kriminalistice naprosto jedinečný fenomén - zmnožení materiálu stopy. Proto užívané multiplexové sety mohou analyzovat i 1 ng (10-9 g) DNA, teoreticky stačí jediné buněčné jádro k analýze.

Všechny epiteliální tkáně neustále vytvářejí nové buňky a staré uvolňují. Životnost jedné epiteliální buňky je asi jeden měsíc, takže ze všech epiteliálních tkání (včetně pokožky, sliznic, vnitřních povrchů krevních a močových trubic) se neustále uvolňují buňky. V případě pokožky se při přímém kontaktu odírají buňky, a to tím více, čím je styk s pokožkou těsnější, silově namáhanější a kontaktní povrch vlhčí (jedná se o škrtidla, topůrka a držadla nástrojů apod.). To však zároveň klade vysoké nároky na ochranu před "znečištěním" molekulami irelevantní DNA nejen ve stopě, ale i při samotném zajištění, manipulaci a analýze. Obecně platí, že čím je zkoumaného genetického materiálu ve stopě méně, tím je větší riziko „znečištění“ irelevantní DNA.

Nelze ani vyloučit situace, kdy běžná molekulárně genetická vyšetření mají svá metodická omezení. Např. v materiálu smíšené stopy, kdy je jedna složka v minoritním množství (asi 10 % a méně) při běžném použití identifikačního setu se více namnoží většinový podíl stopy a minoritní část stopy zůstane v pozadí metody často neidentifikovaná. Toto je poměrně běžná situace při zpracování stop po trestném činu znásilnění. V těchto stopách je často biologický materiál dvou a více osob. V případě směsi poševních epitelií a spermií je možno použít diferenciální DNA extrakci, anebo využít polymorfismy uložené na Y chromozomu.

Při „sérologickém“ vyšetření je úspěšné rozdělení vázáno na nalezení kontrastního antigenu jedné z frakcí stopy. V praxi byl zjištěn kontrastní vylučovaný antigen A ve skvrně v rozkroku kalhotek znásilněné, který nemohl pocházet ani od nositelky kalhotek, ani od pachatele a ani od přítele znásilněné, s kterým měla v relevantní době styk. Ale mohl pocházet od přítelkyně pachatele, která s ním měla styk před skutkem. Přitom obě ženy nebyly v přímém kontaktu. Podobně může být sérologické vyšetření velmi užitečné při vyšetřování stop po znásilnění více osobami, kdy podíly zanechaných materiálů nejsou vyrovnané.

6. Srovnávací materiály

Geneticky lze samozřejmě vyšetřit všechny biologické materiály pocházející od určité osoby a tyto porovnat se stopou. Ale aby byly dodrženy všechny podmínky (procesně právní, odborně pracovní, hygienické, zdravotní, osobnostní a správné laboratorní praxe) byla v Kriminalistickém ústavu Praha navržena souprava pro odběr ústních (bukálních) stěrů, která plně vyhovuje pro odběr srovnávacího materiálu a neohrožuje zdraví ani důstojnost odebírané osoby, při zachování integrity těla jedince (tj. nejde o invazivní odběr biologického materiálu).

V případě odběru materiálu při pitvách je nutno hledat co nejméně degradovaný materiál. Je-li zachována žilní krev, je možno ji použít. Jinak je nutno hledat zachovalé tkáně svalu, potom kostní dřeň (segment žebra nebo stehenní kosti), suché fragmenty pokožky, zubní dřeň, vlasové folikuly anebo další tkáně parenchymatozních orgánů, jako jsou játra, ledviny,brzlík atd.

Pro sérologické vyšetření je nutno mít na zřeteli, že 80 % osob vylučuje antigeny AB0 do sekretů. V tomto případě je možno použít jako srovnávací materiál sliny i pro krevní stopu. Jinak ale vyžadujeme pro krevní stopu vzorek krve a pro stopu sekretu vzorek usušených slin.

7. Vyhodnocení z hlediska pravděpodobnosti shody

Při hodnocení je nutné si uvědomit, že vylučovat shodnost analýz dvou vzorků, resp. vylučovat nulovou hypotézu, že biologické materiály pocházejí od jedné osoby, je možné i sérologickými metodami. Avšak potvrzení shody analýz dvou vzorků, resp. potvrzení nulové hypotézy, že oba vzorky biologického materiálu pocházejí od jedné osoby, lze vždy pouze s určitou mírou pravděpodobnosti. Je otázka dohody, jak vysokou hodnotu pravděpodobnosti budeme pro české trestní řízení považovat za hranici individuální shody - tzn. potvrzení, že oba zkoumané materiály pocházejí od jedné osoby, nebo v případě mechanoskopie a balistiky, že existuje přímý vztah mezi stopou a nástrojem, nebo mezi dvěma stopami.

Jak bylo již řečeno, pravděpodobnost shody identifikačních výsledků z materiálu dvou nepříbuzných jedinců je u molekulárně genetických STR multiplexových setů velmi nízká (tj. vysoký „power of discrimination“). Např. pro multiplexový set firmy Promega PP 16 je 1 : 1,8x1017. Tato hodnota mnohonásobně překračuje představu o hodnotách pravděpodobnosti, které by mohly být přijaty jako hranice individuální identifikace, tj. asi pravděpodobnost shody dvou jedinců 1 : 109 - 10. Bohužel exaktní definice individuální identifikace na pravděpodobnostní úrovni nebyla pro náš trestní řád stanovena. Některé kriminalistické obory, které vedou k individuální identifikaci, využívají velmi starých dohod (daktyloskopie - požadovaných 10 - 12 markantů) nebo matematicky nevyhodnocené komparační shody dvou obrazů (mechanoskopie, balistika apod.). Vzhledem k vývoji počítačové techniky a matematických nástrojů je u řady kriminalistických technik teoreticky možné stanovit shodu na úrovni pravděpodobnostní osy i při tzv. druhových shodách, anebo není-li výsledek v numerické formě a jde o grafický výstup analýzy např. v případě trasologie, balistiky apod. (Bayesovy odhady pravděpodobnosti shody dvou obrazů). Potom by bylo možné porovnávat výsledky vyšetření různých kriminalistických oborů právě na úrovni pravděpodobnosti shody.

V případě výsledků biologických polymorfismů je situace mnohem jednodušší, protože jsou i pro molekulárně genetické polymorfismy známé frekvence alel, a tedy lze spočítat frekvenci stanovených DNA profilů v populaci. Je však nutno brát v úvahu nepříbuzenský vztah porovnávaných jedinců. Při příbuzenském vztahu je nutno počítat pravděpodobnostní hodnoty individuálně. V případě požadavku dožadující součásti může expert ve své zprávě číselně vyhodnotit pravděpodobnost shody biologických materiálů, tj. pravděpodobnost, že dvě stopy pocházejí od jedné osoby, nebo že stopa pochází od určité osoby.

Význam hematologických metod již nespočívá v hodnotách pravděpodobnosti shody dvou materiálů, ale ve využití jiných výhodných vlastností tohoto souboru metod. Ať již jsou to kapacita zpracování, nebo schopnost analýzy různě ovlivněných stop, anebo určení druhu biologické stopy, případně druhového původu stopy.

8. Další genetické analýzy

Multiplexové identifikační sety založené na STR polymorfismech se používají pro molekulárně genetické vyšetření převážné většiny biologických stop lidského původu a jejich výsledkem je DNA profil, který je dále porovnávatelný a uchovávatelný v databázi. Při vyšetřování degradovaných materiálů, kdy již nepomáhají ani speciální metody izolace jaderné DNA, lze analyzovat DNA z mitochondrií (tzv. mitochondriální DNA), která je výrazně menší (16 500 pb - párů bazí), ale je mnohem stabilnější pro svou dvouřetězcovou kruhovou strukturu. Výsledky však nelze porovnávat se standardním jaderným DNA profilem. Při paternitním hodnocení je nutné vzít v úvahu, že mitochondriální DNA se dědí výlučně v mateřské linii.

DNA profil stanovuje pohlaví jedince. Součástí DNA profilu je většinou určení XX a XY pohlavních chromozomů. Existují chromozomální odchylky typů XXY, X0, XYY apod., které jsou však většinou z analýzy profilu zjistitelné. Větší riziko pro kriminalistické hodnocení DNA profilu způsobuje nefunkčnost genu odpovědného za vývoj mužských pohlavních orgánů a znaků uloženého na Y chromozomu. V tomto případě fenotypově ženský jedinec má genotypovou sestavu pohlavních chromozomů XY. Tento jev má četnost asi jedenkrát za 20 000 porodů. To znamená, že každý rok se v České republice narodí asi tři jedinci s touto poruchou. Při porovnávání DNA profilu osoby a stopy, resp. stop mezi sebou, nehrozí riziko zavádějícího omylu. Pouze při typování pohlaví z DNA profilu stopy je riziko s pravděpodobností 0,00005, že bude typován DNA profil muže, a zatím půjde o osobu s ženským fenotypem. Tento problém byl také řešen při stanovování pohlaví vrcholových sportovkyň.

Pro expertizní vyšetřování hlavně případů sexuálního násilí byl vypracován set, který vyhodnocuje několik polymorfismů uložených na Y chromozomu (Y-plex). V případě smíšené stopy, kde je mužský podíl (epitelie, spermie) minoritní oproti ženskému genetickému materiálu (ženské epitelie v poševním výtěru), by mohl být při použití běžného identifikačního setu mužský genom obtížně detegovatelný. Při použití setu Y-plex jsou z izolované DNA ze stopy selektivně množeny pouze úseky DNA s polymorfismy na Y chromozomu - tj. mužské části stopy - s citlivostí stanovení poměru mužského a ženského geonomu až 1 : 1000. Tyto stanovené polymorfismy však nelze porovnávat s rutinním DNA profilem z běžného identifikačního setu.

Přestože stanovované identifikační polymorfismy DNA musí být určitý čas zachovány, aby nebyly znehodnoceny sbírky DNA profilů, vývoj molekulárně genetických metod probíhá velmi rychle. Pravděpodobně povede ke zjednodušení a miniaturizaci analýz. Již několik let se hovoří o tzv. DNA čipu, který by na ploše několika mm2 dokázal v mikromnožství biologického materiálu provést izolaci DNA, namnožení PCR a detekci označenou sondou. Takové čipy již jsou vypracovány pro velmi rychlé a jednoduché diagnostické účely.

Ještě bychom se chtěli zmínit o metodě mikrodisekce, která může být efektivně využita k bezkontaktnímu přenosu mikroskopických objektů (velikost od 1 mm, např. buňky nebo buněčná jádra) do eppendorfek, kde mohou být geneticky zpracovány. Je to velmi perspektivní metoda bezkontaktní manipulace, kdy pod neustálou mikroskopickou kontrolou je vybraný objekt laserovým paprskem odříznut od okolí, a potom dalším laserovným impulzem vyhozen nad preparát, kde je elektrostaticky přichycen k víčku připravené eppendorfky.

Závěr

V příspěvku jsme chtěli přiblížit problematiku jednoho z kriminalistických oborů, který v současné době prodělává revoluční metodický vývoj. I když pro orgány činné v trestním řízení nabízí zcela nové efektivní nástroje, je nutné zachovávat obecné zásady expertizní činnosti. Přes mnohá zabezpečení není žádná metoda samospasitelná, každá má svou achillovu patu a každý expert se může mýlit.

V poslední době došlo ke kriminalistickému zkoumání, kdy byla mikroskopicky prokazována přítomnost spermií ve velmi netypicky zdegradovaném výtěru z konečníku. Nejméně 10 odborníků se vyjadřovalo v celé škále závěrů od jednoznačně negativního až po jednoznačně pozitivní nález. Molekulárně genetickým vyšetřením nebyly stanoveny polymorfismy Y chromozomu. Jak se dodatečně prokázalo výpovědí, spermie ve výtěru nemohly být přítomny. Z tohoto případu je nutno si vzít některá ponaučení:

Často se stává, že si znalec (resp. expert) neuvědomuje rozdíl mezi „falešně negativním“ a „falešně pozitivním“ závěrem vyšetření. „Falešně negativní výsledek“ je, nebyla-li expertizním vyšetřením jednoznačně stanovena určitá skutečnost přesto, že objektivně existovala. „Falešně pozitivní výsledek“ je stav, kdy byl jednoznačně stanoven určitý závěr, který objektivně neexistuje. Zatím co „falešně negativní závěr“ připouští určité nezjištěné skutečnosti, „falešně pozitivní závěr“ zavádí vyšetřování stanovením něčeho, co se nestalo, od objektivní reality.

  st.č.1 kůže z hol. strojku st.č.2 slipy krev z pitvy manželka A.S.B. syn A.B. Možná sestava rodičů možná sestava rodičů
amelogenin X/Y X/Y X/Y X/X X/Y X/X X/Y
D3S1358 15/16 15/16 15/16 18 18 15/18 16/18
D5S818 11/12 12/13 12/13 11/12 11/12 11/12 12/13
vWA 17/18 16/17 16/17 16/17 16/17 16/17 17/18
TH01 7 7/9 7/9 7 6/7 6/7 7/9
D13S317 11/12 11/12 11/12 11/12 11/12 11/11 12/12
D21S11 65/68 65/68 65/68 63/68 65/68 63/65 65/68
D7S820 9/11 8/10 8/10 10/11 8/10 8/11 9/10
D8S1179 12/14 12/14 12/14 10/13 10/13 10/12 13/14
TPOX 9 9 9 9 8/9 8/9 9
D16S539 9/11 11/13 11/13 11/13 11/13 9/11 11/13
D18S51 13/17 13/16 13/16 17 13/16 13/17 16/17
CSF1PO 10/11 9/11 9/11 9 10/11 9/10 9/11
FGA 19/23 19/22 19/22 22/23 22 19/22 22/23
Penta D 12/14 12/14 12/14 12/14 14 12/14 14
Penta E 12 11/12 11/12 7/12 12 7/12 11/12
D2S1338 - - - 20/24 21/24 - -
D19S433 - - - 13 13 - -
ACTBP2 - - - 17/22.2 30.2/31 - -
Obr. č. 1 Příklad výsledné tabulky vyšetření molekulárně-genetických polymorfismů (stanovení DNA-profilů osob a biologických stop)
 

Makovec, P. - Němec, J. - Mazura, I.
Hematologická a molekulárně genetická zkoumání v kriminalisticko-expertizní činnosti
SOUHRN

Článek přístupnou formou porovnává hematologická resp. sérologická zkoumání s molekulárně-genetickými. Zabývá se potřebnou kvantitou, stabilitou i druhy zkoumaných biologických materiálů a metodickými možnostmi a omezeními obou metodických přístupů. Dále jsou uvedeny různé formy závěrů a diskutovány jejich vypovídající hodnoty. V závěru jsou popsány možné budoucí aplikace jako např. bezkontaktní mikrodisekce a mikromanipulace částic (buněk a jader) pro následná molekulárně genetická zkoumání.