Čtvrtletník Kriminalistika



Číslo 3/2005

Recenze

Učebnice kriminologie a sociální prevence

(Zoubková, I. - Moulisová, M.: Kriminologie a prevence kriminality. Praha, Trivis, 2004, 145 s., ISBN 80/86795/05/5.)

Autorky jsou přední pracovnice Katedry kriminologie Policejní akademie ČR. Text, který je předmětem této stručně recenze, je určen jako zák1adní učebnice žáků denního i dálkového studia oboru Prevence kriminality Soukromé veřejnoprávní akademie a Vyšší odborné školy ,s.r.o., v Praze.

V předmluvě autorky vyslovují přání,aby tato učebnice posloužila i dalším zájemcům‚ zajímajícím se o kontrolu kriminality, ať již z řad studentů, nebo pracovníků praxe. Jsem přesvědčen o oprávněnosti těchto aspirací autorek. 0kruh zájemců o uvedenou práci by mohl být ještě mnohem širší, a to i z řad zvídavé a dalšího vzdělávání chtivé laické veřejnosti. Autorkám se totiž na relativně nevelkém prostoru podařilo podat, přehledně utřídit a srozumitelně i stručně vyložit maximum poznatků a informací týkajících se základů kriminologie a kontroly kriminality, především prevence.

Spojka „a“ v názvu publikace nevystihuje pouze tematiku, jíž je věnována, ale zdůrazňuje neoddělitelnou genetickou souvislost a vzájemnou závislost obou tematik. Tuto tezi také autorky ve struktuře své práce plně respektují, což mj. také zvyšuje její pedagogickou hodnotu. Ukazují tím, jak se teoretické poznatky a postuláty kriminologie aplikují v praxi kriminální, preventivní a trestní politiky. Takový pohled, neopomíjející podstatné kontexty pojednávané problematiky, bohužel není běžný v obdobných studijních pomůckách.

Autorky člení svou práci na čtyři kapitoly nazvané Kriminologie - věda o kriminalitě, Kontrola kriminality, Preventivní strategie kontroly kriminality a Vybrané kapitoly kontroly kriminality. Autorky nepřicházejí s novými objevy a poznatky; takové požadavky se ostatně na učebnicové texty ani nekladou. Vycházejí však ze současné úrovně poznání hlavního proudu naší i světové kriminologie.

Zvláštní ocenění si zaslouží partie věnované prevenci‚ které podávají zatím u nás nejbohatší a nejakutálnější informace o jejím organizačním a institucionálním zajištění i o fungování preventivního systému v praxi, zejména na místní úrovni.

Prevence kriminality i její systém jsou velmi dynamické, rychle se vyvíjející a měnící fenomény. Nejen zájem veřejnosti, ale i tato skutečnost bude pravděpodobně v dohledné době podnětem k dalšímu, mírně přepracovanému vydání učebnice. Pro tento případ bych autorkám doporučil uvážit v částech týkajících se historie kriminologie vynechat několik jmen kriminologů, jejichž význam pro rozvoj disciplíny je z dnešního hlediska zanedbatelný a zbytečně studenty zatěžují. V každém případě bych však vyškrtl pasáž o tzv. příčinách a podmínkách kriminality. Zdá se poněkud archaická a zbytečně by se mohla stát terčem filozofů specializujících se na otázky kauzality.

Každá z kapitol je uvedena obsáhlým seznamem použité literatury, jejímž studiem si mohou čtenáři prohloubit své znalosti.

(JUDr. PhDr. Otakar Osmančík, CSc.)