Tato studie navazuje na grantový projekt MV ČR “Kontinuální výzkum viktimizace a pocitu bezpečí občanů”, který po pilotním šetření v roce 1999 realizovala v letech 2000-2002 agentura Universitas. Sociologický výzkum “Bezpečnostní rizika 1999” byl realizován metodou standardizovaných rozhovorů v květnu 1999 na celém území České republiky. Dotázáno bylo celkem 1361 respondentů starších 14 let (od 15 let včetně), přičemž použité kvóty (věk, pohlaví, vzdělání, ekonomická aktivita), zajistily reprezentativitu výběrového souboru. Výzkum “Bezpečnostní rizika 2000” byl realizován v dubnu 2000 opět na celém území České republiky. Dotázáno bylo celkem 1386 respondentů, v další etapě bylo v únoru 2001 dotazováno 1418 respondentů podle stejného výběrového modelu. Pro potřeby této informace využíváme především nejnovější soubor údajů získaných stejnou metodikou v únoru 2002. Zatím je k dispozici 1229 dotazníků, v základních parametrech se potvrzuje reprezentativita vzorku.
Události v USA 11.září 2001 opravdu změnily svět, anebo alespoň jeho vnímání velkými skupinami lidí: přinejmenším pak připomněly vážnost hrozby terorismu v globalizovaném světě a jistou zranitelnost svobodné, otevřené společnosti. V naší studii nebudeme samozřejmě klást otázky po univerzalitě civilizačních hodnot a po příčinách, ze kterých terorismus vyrůstá. Půjde o to, jak na uvedenou událost a na ni navazující vývoj reagovala česká veřejnost a jak se toto vše promítá do jejích současných postojů k ochraně před tímto rizikem. Ze sociologického hlediska byla zajímavá jak kalkulovaná spektakulárnost samotné teroristické akce, tak následující reakce americké veřejnosti, která se ze šoku dokázala vzpamatovat a projevila velmi integrovaný a odhodlaný postoj. I když nám toto semknutí mohlo zdálky připadat jako ne zcela přesvědčivé, ukázalo možnost ideového i akčního sjednocení nejen jinak velmi diferencované společnosti, ale následně také řady různých zemí, které se po bok USA postavily.
Poměrně jednotně reagovala také česká společnost v prvních momentech po útoku. Postupně se ale projevila názorová rozrůzněnost, přičemž zajímavým paradoxem bylo to, že snahy o hlubší a kritičtější pohled byly občas paušálně a nevybíravě odmítány. Poměrně brzy se také začala projevovat politická diferenciace společnosti, a to zejména ve vztahu k následným akcím USA v Afghánistánu.
Bezprostřední reakce lidí zachytily výzkumy CVVM, z nichž první monitoroval situaci zhruba s měsíčním odstupem, další proběhl počátkem listopadu. Ještě po měsíci bylo možno pozorovat značné obavy veřejnosti o další vývoj, když pouze 18 % dotázaných neuvedlo žádné obavy. Obavy z válečného konfliktu nebo dokonce světové války vyjádřilo 37 % respondentů, dalších 6 % připouštělo možno zatažení ČR do války. Další teroristické útoky v ČR nebo ve světě budily obavy u 23 %, u jiných to byly obavy z budoucnosti (14%) nebo jiné obavy (16%). Již v této fázi se objevilo rozdílné hodnocení objektivity zpravodajství: podle 30 % bylo objektivní, podle 24 % pravdivé, ale neúplné, podle 21 % neobjektivní (nepravdivé a neúplné), 14 % nevědělo a 10 % uvedlo jiný názor. Značný rozdíl v hodnocení působila okolnost, zda respondent viděl příčiny na straně útočníků, anebo USA. Ve veřejném mínění sice celkově převážil souhlas s postupem USA vůči pravděpodobným původcům útoku (70 % souhlasí, 21% nesouhlasí, zbytek neví), objevila se však podmíněnost věkem (jako větší rezervovanost nejstarších respondentů) a hlavně životní úrovní domácnosti. Lépe situovaní projevili větší ochotu podpořit USA, samozřejmě platila také korelace s pozitivním postojem ke vstupu do EU. V listopadu pak celkový souhlas s postupem USA mírně poklesl na 64 %.
Názory na účinnost postupu USA směrem k potlačení terorismu ve světě přináší tabulka 1. Přece jen naznačuje mírný pokles optimismu, pokud jde o výsledky operace v Afghánistánu i jinde.
říjen | listopad | |
rozhodně ano | 14 | 10 |
spíše ano | 37 | 35 |
spíše ne | 25 | 27 |
rozhodně ne | 8 | 9 |
neví | 16 | 19 |
Účast českých vojáků v ozbrojeném zásahu po boku USA se jevila jako přijatelná jen pro 39 % populace. I zde se projevil vliv sociálního postavení a toho, zda respondent považoval za cíl útoku pouze USA, anebo “nás všechny”. Všechny kladené otázky také korelovaly s pozicí na politickém spektru, když směrem k levému pólu sílily výhrady k angažovanosti ČR na straně USA.
Příznačná byla také reakce veřejnosti na otázku, zda je v této souvislosti nutné zvýšení pravomocí českých zpravodajských služeb: víceméně souhlasily dvě třetiny dotázaných, z konkrétních opatření dosáhlo 96% podpory (rozhodně + spíše) zpřísnění kontroly v letecké dopravě, podobně též u obchodu s nebezpečnými látkami, atd.
Právě tyto otázky můžeme sledovat dnes sledovat podrobněji a se zhruba pětiměsíčním odstupem využít příležitost k testování hypotéz o diferenciaci veřejného mínění a o specifické sociální podmíněnosti postojů. Některé položky můžeme naštěstí porovnat v čase, a to právě díky kontinuitě prováděných výzkumů bezpečnostních rizik.
V tomto směru je logické že se zvýšila úroveň zneklidnění občanů hrozbou války (vždy šlo ovšem o zcela obecnou formulaci v rámci baterie hodnocení jiných problémů společnosti). Průměrné hodnocení této položky na čtyřbodové škále vzrostlo v porovnání let 2001 a 2002 z 2,03 na 2,49. Změnilo se také hodnocení obavy z rizika teroristického útoku nebo atentátu v baterii rizik, která používala desetibodové stupnice hodnocení. Vývojová linie sleduje následující průměrné hodnoty:
1999 | III/2001 | XI/2001a | II/2002 | |
Obavy z teroristického útoku | 3,02 | 2,46 | 5,03 | 3,81 |
a/ Pozn: V průběhu listopadu byla část baterie “obav z rizik” uplatněna v rámci výzkumu Aktér 2001 (reprezentativní soubor české veřejnosti od 18 let výše, N = 1518, stejný výběrový postup).
Tento ukazatel nás vede k hypotéze, že i tak dramatické jevy podléhají jistému efektu “normalizace” či adaptace na riziko. Již koncem listopadu 2001 se našlo v souboru asi 20 % lidí, kteří se sami jen minimálně (stupeň 1 nebo 2) cítili být ohroženi, jen každý osmý projevil maximální obavy (stupeň 9 - 10) z důsledků nějakého teroristického útoku. Z tohoto hlediska se ukázalo jako velmi důležité to, že v únorovém výzkumu v roce 2002 jsme zařadili celou sérii mnohem cíleněji zaměřených otázek.
Nepřekvapuje, že kolem 70 % občanů je stále ještě přesvědčeno nejen o tom, že svět se stal nebezpečnějším, ale že také bylo víceméně správné podpořit akci v Afghánistánu. Stejně velká skupina občanů schvaluje postoj českého státu a souhlasí s názorem, že je třeba pomáhat rozvojovým zemím a snažit se lépe pochopit islám. Na druhé straně stojí zhruba 30 % dotázaných zaujímajících rezervovaný postoj ve smyslu neangažovat se. V době sběru dat už polovina dotázaných připouštěla převažující mocenské a ekonomické aspekty pokračování akce v Afghánistánu. Na druhé straně polovina respondentů přijala za svůj názor uvedený v otázce 50D, že výzvy k sebereflexi znamenají ohrožení svobody a demokracie. Zdá se tedy, že český občan je ochoten naslouchat i poměrně razantní a jednoduché rétorice, i když v situaci bezprostředního konfliktu to není nic neobvyklého.
|
K pochopení nálad veřejnosti přispívá zjištění, že každý pátý dotázaný pociťoval nějaké obavy o osud blízkých lidí. Čtvrtina dotázaných uvedla změny psychického stavu směrem ke zvýšení úzkosti a napětí. O angažovanosti veřejnosti do běhu událostí svědčí také skutečnost, že 80 % občanů sledovalo pozorněji probíhající zpravodajství a navazující diskuse.
Pokud jde o následující fázi biologického ohrožení (kontrola podezřelých zásilek na pozadí hrozby antraxem), pouze 4 % dotázaných zaznamenala konkrétní rizika. Velmi pozitivně byly hodnoceny reakce policie, hasičů a dalších složek. Značná část občanů se také začala zajímat o problematiku civilní obrany, o vybavenost ochrannými prostředky (37%).
|
I když se zdá, že pocity bezprostředního ohrožení postupně slábnou, občané jsou nadále ochotni tolerovat zvýšení objemu sociální kontroly i konkrétních pravomocí některých orgánů (graf 2).
Velkou podporu má nadále zvýšení pravomocí zpravodajských služeb, zvyšování bezpečnosti leteckého provazu (i za cenu zdražení), kontrola obchodu se zbraněmi. Jistou dávku xenofobie můžeme hledat v položce “kontrola migrace”, pro kterou se vyslovuje dokonce 96 % dotázaných.
|
Faktorová analýza této baterie otázek ukazuje, že v tomto trsu postojů je možno hledat přinejmenším dva obecnější faktory (tab.2):
J1 - odmítnutí mimořádných pravomocí pro zpravodajské služky, kontroly migrace a obchodu se zbraněmi
J2 - odmítnutí zásady nevyjednávat s teroristy a zvyšovat bezpečnostní výdaje
Hodnocení pravomocí policie zasahovat do soukromých hovorů apod. představuje již trochu odlišnou položku, ostatně právě na ni existují dosti různorodé názory.
J1 | J2 | K1 | K2 | |||
Opatřeni-zpravodaj.služby | 0,61 | 0,22 | Summit-riziko | 0,18 | 0,80 | |
Opatřeni-migrace | 0,78 | 0,00 | Summit-protesty | -0,01 | 0,71 | |
Opatřeni-pravomoci | 0,39 | 0,48 | Summit-zvládnuti | -0,57 | 0,06 | |
Opatřeni-zbraně | 0,75 | -0,06 | Summit-násilí | -0,43 | 0,59 | |
Opatřeni-únosy | -0,17 | 0,75 | Summit-nejistota | 0,46 | 0,40 | |
Opatřeni-výdaje | 0,17 | 0,72 | Sum.-vyhnout se | 0,73 | 0,22 | |
Opatřeni-letecký provoz | 0,46 | 0,35 | Summit-podpora | 0,68 | -0,11 |
Také v názorech na plánovaný summit NATO se projevily dva základní faktory nebo osy hodnocení:
K1 - vyjadřuje loajalitu vůči NATO, odmítá protesty a věří v možnosti zvládnutí akce ze strany policie,
K2 - faktor odmítnutí strachu, obavy z násilí a z demonstrací (viz tab.2).
V tomto druhém faktoru samozřejmě převažuje skeptické stanovisko, většina občanů soudí, že zde existují reálná rizika. První faktor je silněji polarizován, mírně však převažuje názor, že přes tato rizika je správné konání summitu přijmout. Jen pětina dotázaných projevila tendenci případné protesty proti summitu spíše podpořit.
|
Jako podstatné se jeví zjištění, že veřejnost hodlá podporovat razantní zásah policie proti pouličním protestům (70 % s tím souhlasí i za cenu násilných střetů). To odpovídá naší zkušenosti z výzkumu na počátku roku 2001, kdy jsme kladli dotaz na vhodnost strategie přístupu policie k demonstracím při příležitosti zasedání MMF v Praze. V této souvislosti se 39 % respondentů vyslovilo pro razantní zásah hned v zárodku a dalších 55 % pro silové řešení v případě napadení. V očích veřejnosti tedy tehdejší zásah nalezl podporu, jen asi 5 % dotázaných se vyjádřilo negativně.
Z věcného pohledu samozřejmě není možno ztotožňovat postoje k mezinárodnímu terorismu a k boji proti němu s postojem k summitu NATO: ve druhém případě musíme připustit nejen existenci různých názorů na tuto akci, ale také právo proti ní přiměřeným způsobem protestovat. Naše podrobnější analýza postojů ovšem určitou spojitost prokázala. K výsledkům již uvedených faktorových analýz můžeme připojit údaj o faktorové struktuře výchozí baterie otázek č.50.
1 | 2 | 3 | 4 | |
T50A | 0,16 | 0,04 | 0,82 | 0,01 |
T50B | 0,04 | 0,09 | 0,86 | 0,06 |
T50C | 0,66 | -0,02 | 0,24 | -0,30 |
T50D | 0,55 | -0,20 | 0,35 | -0,04 |
T50E | 0,05 | 0,75 | 0,05 | 0,04 |
T50F | 0,27 | -0,06 | 0,01 | 0,64 |
T50G | 0,15 | 0,70 | 0,09 | -0,05 |
T50H | -0,19 | -0,07 | 0,07 | 0,74 |
T50I | -0,28 | 0,19 | -0,02 | 0,70 |
T50J | 0,01 | 0,76 | -0,04 | 0,02 |
T50K | 0,78 | 0,15 | -0,02 | -0,03 |
T50L | 0,68 | 0,27 | 0,00 | 0,04 |
Obsah čtyř extrahovaných faktorů můžeme stručně shrnout takto:
F1 - nespokojenost s reakcí a postojem ČR jako státu
F2 - xenofobní postoj vůči islámu
F3 - “neohrožený” postoj, popření rizik
F4 - nutnost zasáhnout, angažovat se v boji
Na základě zjištěných korelací mezi všemi osmi faktory jsme se rozhodli hledat faktory vyššího řádu.
1 | 2 | 3 | 4 | F1 | F2 | F3 | F4 | J1 | J2 | K1 | K2 | ||
F1 nespokojen se státem | -0,65 | 0,38 | -0,05 | 0,37 | 1 | -0,051 | -0,031 | -0,111 | 0,255 | 0,134 | -0,389 | 0,1638 | |
F2 nedůvěra k islámu | -0,03 | 0,14 | -0,09 | -0,82 | -0,05 | 1 | -0,042 | -0,075 | 0,131 | -0,096 | -0,081 | -0,0145 | |
F3 víra v bezpečnost | 0,10 | 0,20 | 0,81 | -0,11 | -0,03 | -0,04 | 1 | -0,078 | 0,173 | 0,282 | 0,144 | 0,2568 | |
F4 nutnost angažovat se | 0,67 | 0,35 | -0,34 | 0,33 | -0,11 | -0,07 | -0,08 | 1 | 0,011 | 0,030 | 0,311 | 0,0709 | |
J1 liberální, proti kontrole | -0,19 | 0,79 | 0,03 | -0,20 | 0,26 | 0,13 | 0,17 | 0,01 | 1 | 0,014 | -0,190 | 0,3600 | |
J2 neriskovat, neutrácet | 0,00 | 0,07 | 0,66 | 0,37 | 0,13 | -0,10 | 0,28 | 0,03 | 0,01 | 1 | 0,113 | 0,1434 | |
K1 podpora NATO | 0,81 | -0,12 | 0,21 | 0,05 | -0,39 | -0,08 | 0,14 | 0,31 | -0,19 | 0,11 | 1,00 | -0,0174 | |
K2 bez obav | 0,04 | 0,74 | 0,26 | 0,04 | 0,16 | -0,01 | 0,26 | 0,07 | 0,36 | 0,14 | -0,02 | 1 |
Ukázalo se, že uvedené tři baterie otázek mají něco společného, že zkoumané postoje můžeme rozložit do čtyř obecných dimenzí (komponent):
SF 1 - podpora angažovanosti ČR
SF 2 - (anarcho-) liberální tendence: proti kontrole, bez obav z demonstrací
SF 3 - svět zůstává stejně bezpečným, neriskovat při vyjednávání
SF 4 - faktor otevřenosti vůči islámu
Uvedený výsledek je nutno chápat jako určitý model, a to mimo jiné proto, že při výpočtech faktorových skórů dochází k redukci dat co do úplnosti údajů (např. kvůli odpovědi “nevím”) - na úrovni syntetických faktorů můžeme pracovat pouze se souborem 487 respondentů.
Jednou z možností, jak tento problém překlenout, bylo vrácení kategorie “nevím” (na středovou pozici) do analýzy a nový výpočet faktorů. Faktory prvního řádu se takřka nelišily, Extrakce faktorů vyššího řádu (SFb) však nabídla dosti odlišnou strukturu (tab.5):
SF1b - bezstarostnost, proti kontrole
SF2b - neloajální, proti angažovanosti ČR
SF3b - nedůvěra k islámu, nevyjednávat s teroristy
SF4b - nutnost angažovat se
Tímto postupem jsme zřejmě poněkud otupili vyhraněnost dílčích postojů, proto se možná dimenze otevřenosti vůči islámu a opatrnějšího vyjednávání spojily v jeden, i když “opačně” orientovaný faktor. Hlavní přednost zůstává v tom, že se zvýší počet jedinců zapojených do této analýzy.
|
V dalším kroku zpracování dat jsme vyzkoušeli několik variant klastrové analýzy (K-means). Hledali jsme jak vhodný počet klastrů, tak vhodný model jak při využití faktorů vyššího řádu, tak při využití osmu faktorů prvního řádu, a dokonce také při využití osmi jednoznačně určených položek jako reprezentantů.
|
Vzniklá seskupení jsme pracovně označili jako typy:
Tato typologie nabízí zajímavé proporce zastoupení. Nejpočetnější typ loajálních sice nepředstavuje ani třetinu (z těch, kteří projevili vyhraněné názory), je však téměř dvakrát tak velký v porovnání s neloajálními.
Druhou variantu představuje vytvoření čtyř klastrů na bázi přímo měřených proměnných (tab.7). I po vyloučení kategorie “nevím” tak zůstává 781 jednotek. Jednotlivé typy se však liší zejména podle míry ochoty angažovat se po boku spojenců. Nenabízejí tedy plastičtější diferenciaci, ostatně dosti silně korelují s variantou první (viz tab.8).
|
|
Obě dvě navržené typologie postojů lze ověřit diskriminační analýzou. Protože pracujeme s vyhraněnými typy odpovědí, nepřekvapuje, že užití diskriminačních funkcí přináší až 95 % úspěšnost při kontrolní reklasifikaci.. Pro ilustraci uvedeme grafické znázornění rozložení centroidů pro čtyři syntetické faktory druhého řádu a čtyři klastry (odvozené z 8 primárních faktorů).
I když nastíněné typy chápeme jako modely (vycházející z převážně vyhraněných stanovisek), mohou nám ukázat několik základních os diferenciace postojů. Vedle dimenze podpory angažovanosti ČR zde hraje samostatnou roli jak přesvědčení o relativní bezpečnosti situace, tak stanovisko o zbytečnosti razantních kontrolních a preventivních opatření. Zastoupení jednotlivých typů ukazuje, že v každé konkrétní situaci se zřejmě objeví část populace s odlišným názorem, že např. i mezi lidmi podporujícími angažovanost ČR bude možno najít skupiny se značně zvýšenou hladinou obav, případně xenofobie, apod. Není ale zřejmě překvapením, že po několika měsících už není veřejnost názorově homogenní. Rizika tohoto typu se začínají opět jevit jako o něco vzdálenější, méně realistická.
V závěru této studie zmíníme důsledky, které diferenciace postojů přináší, anebo možná dokonce již předpoklady, z nichž vychází. Naše analýza podmíněnosti postojů (provedená na úrovní primárních faktorů) potvrzuje silnou vazbu na politickou orientaci dotázaných. Samozřejmě je možné prokázat i dílčí odlišnosti podle věku a vzdělání, nápadné však zůstávají rozdíly při porovnání podle sociálního postavení a podle deklarované politické orientace (na škále pravice - levice).
Nepřekvapuje, že větší hladinu obav nacházíme u nejstarší kategorie respondentů, která je ochotna akceptovat vyšší míru sociální kontroly. Přesně opačně reagují nejmladší respondenti. Nižší míra loajality se projevuje u osob se základním vzděláním, naopak vysokoškoláci více podporují angažovanost v boji s terorismem i konání summitu NATO, jsou otevřenější vůči islámu.
|
Lidé se subjektivně nízkým statusem se cítí být více ohroženi a jsou výrazně nespokojeni s reakcí ČR. Toto vše se pak zvýrazňuje u levicově orientovaných, kteří jsou proti angažovanosti ČR (zejména ve vztahu k NATO), jejich obavy se mísí s xenofobními postoji. Je zajímavé, že xenofobně se projevuje i krajní pravice, která také spíše podporuje nesmiřitelný postoj k teroristům. Zaznamenejme ještě, že relativně méně obav z protestních akcí během summitu mají spíše voliči “středu”.
Z toho bychom mohli vyvodit, že jak reakce na teroristický útok, tak očekávání vůči summitu NATO “nasedají” na již poměrně fixované politické postoje (v závislosti na sociálním postavení respondenta). K homogenizaci postojů pak dochází pouze v bezprostřední situaci ohrožení. V okamžiku uvolnění se projevuje tendence k polarizaci názorů a časem také k “normalizaci” rizik. Snad by bylo možné mluvit o jakémsi pulsním charakteru veřejného mínění, které se stmeluje s blížícím se ohrožením a je schopno dočasně legitimizovat i poměrně tvrdý postup státu. To dává určité šance ke zvládnutí kampaně před summitem NATO, ovšem nesmí být chápáno jako výzva k bezostyšné manipulaci veřejným míněním cestou “strašení” veřejnosti, prostřednictvím zveličování rizik nebo konstrukcemi falešného obrazu démonického nepřítele.