Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2001
(ve srovnání s rokem 2000)


zpět obsah

2. Trestná činnost, vývoj jednotlivých druhů trestné činnosti a bezpečnostních rizik
2.1. Základní údaje o trestné činnosti

2.1.3. Oběti trestné činnosti

Graf: Vývoj počtu obětí v ČR

I. Poznatky k obětem trestné činnosti

počet obětí trestné činnosti, z toho:

Jako oběti trestné činnosti jsou označováni ti občané, kteří se v souvislosti s páchanou trestnou činností stanou objektem přímého útoku pachatele, ať již konkrétním fyzickým napadením nebo formou majetkové újmy. Obětem trestné činnosti stále nebyla v uplynulém období věnována potřebná pozornost. Vzhledem k dosavadním trestně právním normám a procesním postupům byly oběti často vystavovány neúměrnému psychickému zatížení opakovaným předvoláváním, výslechy, správními úkony či mnohdy přímému kontaktu obětí s pachatelem. Poznatky o obětech trestného činu v ČR jsou stále velmi nesystematické. Policejní statistiky zůstávají i nadále jedinými statistikami orgánů činných v trestním řízení, které obsahují určité údaje o obětech trestných činů.

Podle kriminálních statistik se oproti roku 2000 počet obětí mírně snížil. Vzrostl ale počet obětí - žen trestných činů nebezpečného vyhrožování a znásilnění. Nejčastěji se muži i ženy stávali obětí trestných činů úmyslného ublížení na zdraví, loupeže, nebezpečného vyhrožování a vydírání. Ženy se pak častěji než muži stávají obětí mravnostních trestných činů. Podle rozdělení obětí dle věku lze říci, že nejčastější obětí trestných činů loupeže, úmyslného ublížení na zdraví a vydírání se stává věková kategorie 19-30 let (u trestného činu vydírání jsou druhou nejčastější skupinou děti do 15 let); vražd motivovaných osobními vztahy a nebezpečného vyhrožování pak věková skupina 41-60 let. Obětí trestného činu znásilnění se stávají nejčastěji ženy ve věkové kategorii 19-30 let.

Jednou z aktuálních otázek směřujících ke zlepšení postavení poškozeného v trestním řízení by mělo být zajištění informací pro oběti trestných činů. Jde o požadavek nezbytný pro uplatnění procesních práv poškozeného. Škála informací může být různorodá: zda obviněná osoba je ve vazbě, zda byla propuštěna z vazby, proč nebyla podána obžaloba, kdy bude nařízeno jednání u soudu, zda bude poškozený předvolán jako svědek, zda byl pachatel odsouzen a k jakému trestu a kdy byl propuštěn. Doporučení Rady Evropy R85 (11) se zabývá právem oběti na informace, spravedlivým zacházením a braním zřetele na názory oběti mezi základní standardy pro zacházení s oběťmi.

Jedním ze způsobů, jak se dovědět o velikosti populace zasažené trestnou činností, jsou viktimologické výzkumy (výzkumy obětí trestné činnosti). Údaje z výzkumů, není-li přímo v textu uveden jiný zdroj, vycházejí z šetření: "Bezpečnostní rizika 1999" a "Kontinuální výzkum viktimizace a pocitu bezpečí občanů (2000-2002)" (J. Buriánek, UNIVERSITAS, grant MV ČR). Během kalendářního roku 2001 bylo 23 % dotázaných občanů přímo postiženo trestným činem, za rok 2000 to bylo 25 %, za rok 1999 24 % a za rok 1998 19 % - k poklesu tedy došlo poprvé od roku 1998. Mezi nejčastější trestné činy dotázaní uváděli krádež věcí z auta nebo jeho úmyslného poškození (12 %), krádež vloupáním, tj. věcí nebo majetku z bytu, chaty, sklepa (9 %) a krádež věcí nebo peněz na ulici, v zaměstnání, v dopravních prostředcích nebo veřejných prostorách (14 %). Dle údajů z tohoto výzkumu "61 % postižených nahlásilo v roce 2000 záležitost policii, dle údajů za rok 2001 tak učinilo 56 % dotázaných". Rozhodující příčinou nehlášení činu bývá pochybnost o možnosti dopadení pachatele (43 %) a neochota podrobit se vyšetřovacím procedurám (16 %). Čtvrtina z těch, kteří čin nahlásili policii, považuje její reakci za solidní a přiměřenou situaci. 11% uvádí negativní zkušenost (neochota nebo žádná reakce).

II. Postoje veřejnosti ke kriminalitě (poznatky z výzkumu)

V různých šetřeních veřejného mínění v minulých letech byla respondenty uváděna kriminalita na prvním místě jako nejaktuálnější společenský problém. Šetření UNIVERSITAS v listopadu 1998 naznačilo, že u části veřejnosti je třeba počítat s aktualizací problémů v oblasti ekonomické (problém kriminality se dostal na 3. místo za nezaměstnaností a vývojem ekonomiky). Nejčerstvější údaje tento trend nepotvrzují, zlepšení ekonomické situace nachází svůj odraz ve veřejném mínění a kriminalita se vrací na první místo žebříčku hlavních společenských problémů. Tuto tendenci posiluje vyšší sensitivita veřejnosti vůči organizovanému zločinu.

Šetření dále ukazuje, že v posledních letech klesl podíl těch respondentů, kteří bezpečnostní situaci ve státě vidí jako špatnou (zhruba 75 % v roce 2000, v šetření v roce 2002 však jen 55 %). V místě svého bydliště bezpečnostní situaci jako více méně špatnou vnímá zhruba 21 % respondentů (v roce 2000 to bylo 31 %); potvrzuje se tak existující diskrepance (rozdíl) mezi pocitem bezpečí občanů doma a na ulici. Pocit bezpečí večer v bytě mají spíše Pražané a obyvatelé menších měst, výrazně hůře je vnímána ve velkých městech. Obecně lze říci, že v obou parametrech se ukazuje trend redukce obav - v roce 1995 se večer doma cítilo velmi bezpečně či bezpečně 68 % respondentů, v roce 1998 82 %, v roce 1999 86 %, v roce 2000 88 %, v roce 2001 88 % a v roce 2002 již 89 % respondentů; bezpečně večer v okolí bydliště se cítilo v roce 1995 41 %, v roce 1998 59 %, v roce 1999 62 %, v roce 2000 67 %, v roce 2001 70 % a v roce 2002 72%. Dá se uvažovat o určitém efektu adaptace na nové bezpečnostní podmínky, přizpůsobení se projevuje i v subjektivním hodnocení trendu vývoje kriminality, nejpříznivěji ve vztahu k místu bydliště. Reakce lidí na uvědomovaná rizika zůstává aktivní, jde zejména o vyhýbání se nebezpečným místům, vyhýbání se určitým lidem, využití doprovodu další osobou atd., neprojevuje se tendence k rozvoji občanských svépomocných aktivit. Za určitý problém považují občané v okolí svého bydliště vandalismus, nudící se a poflakující se mládež, přítomnost narkomanů a překupníků drog a Rómů nebo jiných národnostních skupin.

Při vyjádření obav občanů ke konkrétním rizikům nedošlo k výrazným změnám (index na škále 1-10, kde 10 znamená maximální obavy):

 20012002
kapesní krádeže6,346,35
dopravní nehoda6,036,07
ukradení auta5,835,95
vloupání do domu6,186,29
přepadení (násilné, loupež)4,574,63
fyzický útok, zbití4,114,3
znásilnění3,133,34
podvod5,735,71

Subjektivní pravděpodobnost, že k něčemu takovému dojde, ukazuje následující pořadí (index na škále 1-10, kde 10 znamená vysokou pravděpodobnost):

 20012002
ukradení auta5,425,43
vloupání (bez rozlišení dům - byt)5,55,44
přepadení (násilné, loupež)3,963,95
fyzický útok, zbití3,713,60
znásilnění2,622,72

Význam hodnocení okolních podmínek z hlediska možností rozvoje dětí (z pohledu respondentů, index na škále 1-10, kde 10 znamená maximální zneklidnění) potvrzují údaje o pocitu ohrožení u dětí a mládeže, kdy respondenty zneklidňuje možnost, že by se jejich dítě (věk 5-17 let) stalo obětí dopravní nehody (7,55), stalo závislým na drogách (6,73) a stalo členem nějaké party nebo pouličního gangu (6,33).

Pokud se týká důvěry ve společenské instituce, ukazují časové řady z výzkumů CVVM, že se důvěra stabilizovala, a zároveň lze pozorovat pozitivní vývoj v posledních letech. V roce 1998 policii důvěřovalo 37 % respondentů, v roce 1999 41 %, v roce 2000 46 % a v roce 2001 58 % respondentů. Obdobný trend byl zaznamenán u soudů, kterým v roce 1998 důvěřovalo 26 %, v roce 1999 27 %, v roce 2000 32 % a v roce 2001 40 % respondentů.

V šetření UNIVERSITAS deklarovalo plnou nebo určitou důvěru v policii 64 %, v soudy 56 %, státnímu zastupitelství 46 %, vězeňským zařízením 34 %, MV 46 % a BIS 30 %. Nižší důvěra v policii byla zaznamenána ve velkých městech a u nižších statusových vrstev, naopak největší důvěru v policii mají vyšší statusové vrstvy, starší respondenti a ženy. Postoje k jednotlivým aspektům práce policie se prakticky nemění, typickou připomínkou veřejnosti zůstává poukaz na "menší viditelnost" policie. Je jí přiznávána odborná kompetence, technická i všeobecná podpora. Z hůře hodnocených položek lze vybrat problém byrokratického postupu a podezření na korupční prostředí.

Dále lze říci, že samozřejmostí se stává lepší technické zabezpečení (majetku i osobní bezpečnosti) ze strany občanů; respondenti uvádějí, že zejména ve večerních hodinách se vyhýbají podezřelým osobám, prázdným prostranstvím. Ukazuje se, že občané by vítali razantní postup policie v souvislosti s ohrožením dětí a mládeže (drogy, prodej alkoholu), neplacením daní a ekologickým ohrožením; výsledky ukazují také na poměrně vysokou míru punitivity (tendenci trestat). Na drobnou (a latentní) erozi hodnot a norem může poukazovat fakt, že v nejbližším sociálním prostředí se nejméně každý desátý (spíše však každý pátý) občan stává objektem násilí, ať fyzického nebo psychického, poměrně vysoký je také podíl na dopravních nehodách.

Podrobněji viz Příloha této Zprávy Buriánek, J.: "Postoje veřejnosti ke kriminalitě: Signální informace z výzkumu viktimizace a pocitu bezpečí občanů (2002)"

III. Opatření

(podrobnější údaje viz tabulka č. 32-33)


Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
|úvodní stránka |