Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2001
(ve srovnání s rokem 2000)


1. Úvod

Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2001 (dál jen „Zpráva“) byla zpracována v gesci Ministerstva vnitra ČR (dále jen MV) z podkladů Ministerstva spravedlnosti ČR (MS), Ministerstva obrany ČR (MO), Ministerstva financí ČR (MF), Ministerstva kultury ČR (MK), Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV), Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT), Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO), Ministerstva dopravy a spojů ČR (MDS), Ministerstva zahraničních věcí ČR (MZV), Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP), Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ), Bezpečnostní informační služby (BIS), Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ), Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ), Úřadu pro veřejné informační systémy (ÚVIS), Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) a Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Pokud jde o politiku vnitřní bezpečnosti, její zásady jsou definovány v Bezpečnostní strategii ČR ve znění schváleném Bezpečnostní radou státu usnesením ze dne 19. prosince 2000 č. 141. Cílem předkládané Zprávy je:

Zpráva by měla být zároveň „živým“ materiálem, a to především pro potřeby korekce činnosti všech odpovědných resortů na základě zveřejněného souboru informací.

Zpráva má dvě základní části. První obsahuje údaje o vývoji jednotlivých druhů trestné činnosti a bezpečnostních rizik, o pachatelích a obětech trestné činnosti (včetně výsledků sociologického výzkumu zaměřeného na bezpečnostní rizika, důvěru občanů v instituce bezpečnostní politiky, pocit ohrožení, trendy viktimizace) a část upozorňující na základní opatření přijatá či navrhovaná, případně na důležité aspekty spolupráce příslušných složek. Nezabývá se řadou již fungujících mechanismů. Rovněž, až na výjimky, se nezabývá vyhodnocením jednotlivých kroků, neboť v převážné většině jsou vyhodnocovány v samostatných zprávách, informacích a analýzách, zde je však na ně upozorněno. Součástí první části je oblast požární ochrany, integrovaný záchranný systém a krizové řízení, které mají nezastupitelnou roli v oblasti ochrany veřejného pořádku a zajištění vnitřní bezpečnosti obyvatel. Protože některá opatření jsou průnikem celé oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti (zejména se jedná o novelu trestního řádu, novely zákona o státním zastupitelství a zákona o soudech a soudcích apod.), je obsahem Zprávy také souhrnná informace o politice vlády v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti. Závěr první části zprávy tvoří souhrnný přehled o oblasti vnitřní bezpečnosti a na základě získaných poznatků formuluje návrh priorit bezpečnostní politiky z hlediska veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti pro další období.

Přílohou je tabulková část, na kterou je v textu odkaz, informace z kontinuálního výzkumu viktimizace a pocitu bezpečí občanů „Bezpečnostní rizika a jejich percepce českou veřejností“ a „Bezpečnostní situace ve střední Evropě v roce 2001“.

Druhá část se podrobně zabývá situací v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti v jednotlivých krajích ČR v roce 20011) (ve srovnání s rokem 2000), popisuje specifika kraje, jeho rizikové oblasti a rizikové faktory. Rovněž tuto část doplňují statistické tabulky. Vývoj kriminality z hlediska vyšších územních samosprávných celků je v policejních statistikách sledován od roku 2001, není možné srovnání s předešlým rokem. Územně shodně vymezeny zůstaly kraj Středočeský a hl.m. Praha. Komentář ke statistikám z hlediska vyšších územních samosprávných celků je zveřejněný v 1. části Zprávy a je doplněn základními tabulkami.

Použité statistické údaje (v první i druhé části) vycházejí z kriminálních statistik (není-li uveden jiný zdroj, např. statistika ministerstva spravedlnosti). Evidence trestné činnosti se zakládá na seznamu trestných činů vypracovaném zčásti podle trestně právních, zčásti podle kriminologických aspektů. K evidenci zjištěných trestných činů v kriminálních statistikách dochází na základě oznámení podaných občany či Policií ČR operativně zjištěných skutečností, nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Policejní statistiky označují za objasněné ty případy, kdy byla zjištěna trestněprávní kvalifikace a je známa konkrétní osoba podezřelá z tohoto trestného činu2) - jde tedy o případy, kde bylo sděleno obvinění z trestného činu, nebo by bylo sděleno, kdyby osoba byla trestně odpovědná. Výše zjištěné škody, uváděná v policejních statistikách, je zjišťována zejména od poškozené osoby, policejním orgánem nebo vyšetřovatelem, odhadcem působícím v příslušném oboru, soudním znalcem a pojišťovnou. Při započetí šetření se uvádí prvotní zjištěná škoda, u neukončených trestních věcí má zjištěná škoda charakter orientační.

Předmětem soudních statistik nejsou skutky ani pachatelé, u nichž došlo k odložení věci podle §159 trestního řádu před začátkem trestního stíhání (např. z důvodu nedostatku věku, amnestie či nepříčetnosti), zastavení trestního stíhání podle §172 tr. řádu (např. není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný) či jeho přerušení. Odsouzenou osobou se zde rozumí osoba, proti které byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci. Stíhanou osobou podle statistiky ministerstva spravedlnosti je osoba, jejíž trestní stíhání vedené podle § 160 tr. řádu bylo ve sledovaném roce ukončeno.

Výsledky kriminální statistiky v určitém roce nejsou přímo srovnatelné se statistikou vedenou resortem spravedlnosti, který je gestorem jednak statistiky státních zastupitelství, jednak statistiky soudů. Důvodem je zejména časový odstup, někdy i víceletý, mezi ukončením konkrétní trestní věci v jednotlivých fázích trestního řízení. Policejní statistika jednotlivé případy zachytí na počátku trestního řízení, statistika soudní naopak až na jeho konci.

Soudní statistika vykazuje počty stíhaných a žalovaných osob, policejní statistika vykazuje i trestné činy s neznámým pachatelem, což umožňuje širší pohled na stav kriminality, zejména přihlédneme-li k tradičně nízké objasněnosti majetkové kriminality. Pro co možná nejkomplexnější představu o kriminalitě jsou v policejních statistikách zahrnuty i objasněné trestné činy spáchané dětmi, jež ještě nedosáhly věku rozhodného pro trestní odpovědnost.

Kriminální statistiky vypovídají o oficiálně zjištěném obrazu kriminality ve společnosti. Reprodukují tedy jen určitou část skutečného rozsahu kriminality, nevyjadřují tzv. kriminalitu latentní. Rozsah této neevidované kriminality závisí na druhu trestné činnosti a pod vlivem variabilních faktorů (např. aspekt pojištění, kontrolní činnost, ochota obyvatel oznamovat trestnou činnost, intenzita práce policie apod.) se může v průběhu času měnit. Policejní statistika nepostihuje, a ani nemůže, rozdílnost vynaložených sil, prostředků a časovou náročnost na objasnění evidovaných trestných činů. Při posuzování kriminality pachatelů je nutné mít na zřeteli, že údaje jsou odvozeny z podílu na objasněných trestných činech.

Výsledky policejních statistik upozorňují na některé trendy v bezpečnostní situaci, a jsou jedním z východisek pro tvorbu bezpečnostní politiky. Nemohou však být přeceňovány, kromě nich mají pro koncipování bezpečnostní politiky a hodnocení její úspěšnosti také zásadní význam postoje občanů k bezpečnostní situaci, proto jsou do Zprávy zapracovány výsledky sociologických šetření. Dále pro koncipování bezpečnostní politiky mají význam priority evropské integrace a mezinárodní spolupráce, ekonomické zájmy státu atd. Při koncipování Zprávy byly zohledněny též doporučení a návrhy vzešlé z diskuse ve Výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny (například již zmíněné sociologické výzkumy, soudní statistiky, vývoj kriminality v okolních státech, opatření související s jednotlivými oblastmi).

zpět obsah

 


Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
|úvodní stránka |