Měsíčník Policista

Čeští policisté v historicky první policejní misi EU (EUPM)

Vyšlo v čísle 6/2006

Od roku 1989, kdy se země "východního bloku " vydaly na cestu velkých změn a studená válka fakticky skončila, docházelo i ke změně zahraniční bezpečnostní politiky těchto zemí. Česká republika, dříve člen "Varšavské smlouvy" nyní člen NATO a jedna z členských zemí EU, přijala s členstvím v těchto organizacích i závazky, a to i v oblasti společné zahraniční bezpečnostní politiky. Nedávný vývoj ukazuje, že EU se nechce spoléhat pouze na NATO a OSN, ale úspěšně formuje "Evropskou bezpečnostní a obranou politiku" (European Security and Defence Policy). Tento vývoj pramení z rostoucího počtu teroristických hrozeb, narůstajícího vlivu organizovaného zločinu a zkušeností z nedávných konfliktů na Balkáně, v Africe, na Blízkém a Středním východě, v zemích bývalého SSSR a v dalších oblastech. Ke zvládání těchto krizí byly vytvořeny efektivní civilní nástroje zejména v oblastech policie, civilní ochrany, podpory právního státu a upevnění veřejné správy. Jedním z těchto nástrojů jsou zahraniční mírové operace, do kterých se zapojují i příslušníci Policie ČR, ať už pod záštitou OSN, EU nebo jiných mezinárodních organizací. Historicky první "policejní mise" organizovaná pod záštitou EU byla a je policejní mise EU (EUPM) v Bosně a Hercegovině.

Právě této první policejní mise EU jsem se měl možnost zúčastnit a působit v ní od ledna 2003 do října 2005, kdy jsem ukončil policejní kariéru a stal jsem se zaměstnancem MV ČR - odboru bezpečnostní politiky. I zde mám možnost se problematikou zahraniční bezpečnostní politiky a zahraničních mírových operací zabývat.

Myšlenkou vyjet do mise jsem se začal zabývat okamžitě po té co jsem se dozvěděl, že Policie ČR vyšle kontingenty do Kosova a Bosny. Zúčastnil jsem se výběrového řízení, které mělo prověřit jazykové znalosti zájemců a ti, kdo uspěli, byli přezkoušeni zkušební komisí OSN. Zkušební komise OSN prověřovala znalost anglického jazyka, střelbu a řízení motorových vozidel. Úspěšní kandidáti pak prošli lékařskou prohlídkou a psychologickým vyšetřením. Přestože jsem tuto proceduru absolvoval, do mise OSN jsem nevyjel kvůli kurzu zaměřenému na "praní špinavých peněz", který jsem v té době absolvoval ve Velké Británii.

Šance se mi naskytla v roce 2002, kdy EU připravovala svoji první misi, jejímiž členy se měli stát délesloužící policisté se specializací na požadované odbornosti a vyšší hodností. Do Bosny jsem byl vyslán jako velitel českého kontingentu při EUPM dne 6. 1. 2003 a musím konstatovat, že výběr kontingentu byl proveden ze strany odboru mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezidia (OMPS PP ČR) velmi svědomitě a tvořili jej vynikající policisté jak po stránce lidské, tak odborné.

První týden jsme strávili spolu s dalšími příslušníky EUPM v přípravném kurzu v Sarajevu, kde jsme se dozvěděli informace týkající se Bosny a Hercegoviny (dělí se na tři části: Republika Srbská, federace Chorvatů a muslimů, oblast Brčko), dalších mezinárodních organizací působících v zemi, struktuře EUPM, naší činnosti a hlavně, kde budeme působit.

Jako jediný český policista jsem nastoupil do městečka Pale, které se nachází asi 17 kilometrů od Sarajeva a kam mě po několika měsících následoval kolega František Salavec, skutečný odborník na problematiku uprchlíků, který si velmi rychle získal kredit nejenom u kolegů z EUPM, ale i u příslušníků UNHCR (organizace OSN zabývající se problematikou uprchlíků po celém světě). Pale bylo za války hlavní baštou srbských jednotek a místem, kde sídlila "srbská" vláda. V budově, kde vláda zasedala, se nacházelo ředitelství policie oblasti, která se dnes nazývá Východní Sarajevo a i my (EUPM) jsme zde měli jednu kancelář. Pale je známé i jako místo konání zimních olympijských her v roce 1984, jedná se o hornatou oblast podobnou slovenským Nízkým Tatrám. V tomto městě dodnes žije rodina hledaného válečného zločince Radovana Karadžiče a její členy jsem měl možnost vidět téměř každý den.

Zažil jsem zde i několik akcí podniknutých jednotkami SFOR za účelem jeho dopadení. Dodnes se ho však nepodařilo chytit a přivést k soudnímu tribunálu pro válečné zločince. Jedna taková akce způsobila i velké materiální škody a těžké zranění místního faráře a jeho syna, kteří byli v komatu odvezeni příslušníky SFOR. Dá se jen spekulovat, proč byla tato akce zaměřena na faru, kde žili, a proč použité množství výbušniny způsobilo materiální škody i na okolních budovách. Vzhledem k téměř nulovým informacím ze strany SFOR však došlo k napětí mezi místními občany, kteří v počtu několika tisíc demonstrovali před místní farou a verbálně napadali příslušníky EUPM v domnění, že jsou taktéž zodpovědní za onu akci.

Pale nebylo nadarmo nazýváno příslušníky EUPM a SFOR "HOT SPOT" (horké místo), protože jsme zde zažili zničení vozidla velitele policejní stanice výbušninou a spolu s ním bohužel i vedle parkujícího našeho služebního vozidla. Výbušnina byla umístěna pod vozidlo na služebním parkovišti před okny policejní služebny. Zažili jsme různé způsoby vyřizování si účtů mezi soupeřícími skupinami zabývajícími se organizovaným zločinem mezi jinými i vraždy, kdy například na křižovatce byli v autě rozstříleni rodiče před očima dětí. Země je poseta miliony min a výbuchy byly velmi časté, a to i v hlavním městě Sarajevu. Všeobecné pravidlo, které říká "nešlapat na trávu" se mě tak zafixovalo, že ještě dnes když jdu doma po trávníku, mi bleskne hlavou myšlenka na možný výbuch a hned následuje úleva, že jsem doma. Díky tomuto stavu jsem připsal i své první setkání se zemětřesením výbušninám a utvrzoval mě v tom kolega ze Sicílie, který tvrdil, že u nich jsou takovéto výbuchy zcela běžné a stojí za nimi mafie. Až můj telefonát na hlavní velitelství situaci vyjasnil a dostalo se mi vysvětlení, že šlo o zemětřesení.

Naše oblast působnosti tvořila téměř čtverec o straně přesahující 100 kilometrů a nacházelo se zde 15 policejních stanic. Moje první funkce byla velitel kontrolního týmu a hlavními úkoly pak byla kontrolní a poradenská činnost při výkonu služby, přičemž mými partnery byli velitelé policejních stanic. Do sféry mé působnosti, které jsme věnovali zvýšenou pozornost, spadal i výkon policejní služby ve vztahu k osobám vyhnaným během války a vracejícím se do svých původních obydlí, často zničených a opravovaných za pomoci mezinárodních organizací jako například UNHCR.

Po roce jsem byl vybrán velitelem oblasti za jeho zástupce a byl jsem odpovědný za implementaci 4 hlavních programů EUPM v oblastech: veřejný klid a pořádek, kriminální policie a vyšetřování, policejní administrativa a soudní policie a vnitřní záležitosti. Tyto programy byly tvořeny větším množstvím projektů zaměřených např. na zavádění community policing, práci z menšinami, systematizaci policejních míst, finance, výcvik, zpravodajství, boj s organizovaným zločinem, budování počítačové sítě atd. V některých oblastech jsme spolupracovali s kanceláří vysokého zástupce pro Bosnu a Hercegovinu (OHR), UNHCR, nevládními organizacemi a Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE).

EUPM vyvinulo systém hodnocení implementace jednotlivých projektů, takže bylo možné předávat výsledky počítačovou sítí na velitelství EUPM a zároveň bylo možné porovnat jednotlivé oblasti a stupeň implementace. Každý program měl svého manažera a pod jeho vedením pracovalo několik policistů odpovědných za jednotlivé projekty.

Po dvou letech jsem se vrátil do ČR, ale byl jsem vyžádán vedením mise, abych se ujal funkce velitele oblasti Doboj (odpovídá velikosti našeho kraje), která se nachází na severu Bosny a Hercegoviny. Zde jsem byl velitelem týmu příslušníků EUPM a zároveň hlavním partnerem místního policejního velitele oblasti. Z této pozice plynula poměrně velká odpovědnost, s čímž jsem měl již zkušenost z předchozího působení v Pale, kdy jsem v době nepřítomnosti velitele tuto funkci vykonával. Mimo jiné jsem jako velitel schvaloval operační plány všech akcí místní policie a v případě pochybení jsem musel nést svůj díl odpovědnosti. Jako příklad mohu uvést nezdařenou akci speciální jednotky policie Republiky Srbské z doby mého působení v Pale, která byla zaměřena na dopadení válečného zločince Lukiče ve Višegradu (oblast Pale). Speciální jednotka se rozdělila na dva týmy již v Banje Luce, kde měla základnu. První tým, který měl zaujmout okolí domu, kde se měl hledaný válečný zločinec skrývat, vyjel po silnici. Druhý a zkušenější tým, který měl zasáhnout uvnitř domu a zatknout Lukiče, se měl přesunout vrtulníkem později. Kvůli mlze vrtulník neodstartoval a bylo rozhodnuto, bez vědomí EUPM a v rozporu s operačním plánem, že zasáhne tým určený původně k zaujetí pozic kolem domu. Výsledkem byl zastřelený bratr válečného zločince. Údajně kladl odpor. Následné vyšetřování odhalilo, že zasahující policisté obstarali zbraň, kterou mu vložili do rukou poté, co byl zabit v pyžamu, probuzený zasahujícími policisty. Tito policisté skončili ve vazbě a mrtvý po sobě zanechal ženu a děti. Odpovědnost za tuto nezdařenou akci nesli plně místní policejní velitelé.

Mými partnery v Doboji byli dále i velitelé dvou jednotek SFOR (portugalská a polská) působících v této oblasti, oblastní vedoucí kanceláří OHR, OSCE, jakož i zástupci místní samosprávy.

V roce 2005 se zintenzivnila jednání o restrukturalizaci policejních sil Bosny a Hercegoviny. Záměrem bylo vytvoření několika regionů s etnicky promíchanými oblastmi a policejními silami. Za tímto účelem byl vytvořen návrh nové struktury policie a prezentován po celé zemi. Republika srbská byla hlavním odpůrcem této reformy a chtěla si zachovat svoji policii a regiony.

Ve svém týmu jsem měl možnost poznat policisty ze všech evropských zemí, ale například i Turecka a musím říct, že jsem byl velmi mile překvapen spoluprací a týmovým duchem, který se nám podařilo vytvořit. Jednalo se o zkušené policisty, kteří prošli většinou více misí a na jejich přístupu to bylo vidět. Mohl jsem na ně delegovat řadu úkolů, které dokázali řešit samostatně, popřípadě po krátké konzultaci se mnou. Velmi cenné byly jejich zkušenosti z různých oborů policejní práce, ale vzorem pro místní policii mohli být i svým vystupováním, ústrojovou kázní, týmovým duchem a aktivitou.

Účast v misi byla pro mě velkou zkušeností a zadostiučiněním. Zároveň se mi potvrdilo, že čeští policisté nezaostávají za svými kolegy z jiných zemí a mají čím přispět v oblasti budování policejních sborů zemí, které zasáhla válka nebo se nacházejí v krizovém stavu. Příkladem může být i český příspěvek do oblasti community policing, kdy byla příslušníky našeho kontingentu vytvořena učebnice pro výuku v oblasti bezpečnosti na základních školách. Poslední vydání této učebnice bylo zabezpečeno ze zdrojů MV ČR a učebnice osobně předával ministr vnitra při své poslední návštěvě v Bosně a Hercegovině.

Vysílání příslušníků Policie ČR do zahraničních misí je projevem aktivní účasti ČR na společné zahraniční a bezpečnostní politice mezinárodních organizací, jejichž je ČR členem. Přípravu, vysílání a působení v mezinárodních misích by měla usnadnit "Koncepce vysílání policistů ČR na zahraniční mírové operace", kterou zpracoval OMPS PP ČR na základě materiálu MZV ČR "Vytvoření podmínek pro zapojení občanů České republiky do civilních misí EU a dalších mezinárodních vládních organizací", který byl schválen usnesením vlády č. 85 ze dne 8. 11. 2005. Věřím, že s touto koncepcí se podaří zrealizovat ambice na obsazení těch nejvyšších pozic v mezinárodních misích a naši policisté navážou na své dosavadní výsledky. Na druhé straně koncepce pomůže vyřešit problém návratu policistů z misí, kdy jejich zkušenosti nejsou adekvátně využity ve prospěch Policie ČR.

Viktor ČECH,
OBP MV ČR