Měsíčník Policista

Richard je Richard

Vyšlo v čísle 6/2006

Kdyby dokázal příběh Richarda III. sepsat - říkám sepsat, nikoli opsat - současný scenárista, pak by svému produktu říkal nejspíš thriller. A dlužno příznat, že na jevišti Národního divadla tuhle Shakespearovu tragédii opravdu jako thriller hrají. Přečetl ji tak režisér a v ansámblu našel pro svou představu vhodné představitele - v čele s poprockovou hvězdou Richardem Krajčem, jenž tady znovu přesvědčuje, že není jen osobitý a populární zpěvák, ale taky výrazný a osobitý herec. Třebaže jeho obsazení do titulní role slavné hry vzbuzovalo od první chvíle diskuse a pochybnosti, lze po premiéře prohlásit: Richard Krajčo Richarda III. ztělesnil úspěšně. Třebaže nutno uznat, že mu režisér Michal Dočekal úkol poněkud svým pojetím zjednodušil - a nejen jemu, také divákům, které lze v hledišti očekávat. Protože přijdou na svou hvězdu, a Shakespeara v celé jeho spletitosti by možná "neskousli". (Také se v mluvném překladu Martina Hilského muselo dost škrtat, Shakespeare co do délky svých kusů diváky pranic nešetřil, a tak bývali odolnější - a Richard III. speciálně patří mezi jeho hrami k nejobsáhlejším.)

Richard Krajčo jako Richard III.Ale i s touto výhradou možno říci, že jde o přestavení zdařilé, nepochybně atraktivní a divácky sdělné a režijně originální. Představitelé Richarda se všemožně pitvořívají, hrbí, pajdají. Krajčo je velmi střídmý. Ano, je ošklivý, nikoli však odporný. Spíš - groteskní? Byl by k smíchu, kdyby nebyl k pláči - a kdyby z jeho slov nemrazilo. Zvláště když už přejde i k činům... Není to ale démon, jen obyčejný hajzl, zbabělec, kterého doba a příležitost vynesly k moci - a nesou dál... Sám je svými krvavými činy trochu zaskočen, plně nechápe sám sebe a už vůbec nerozumí reakcím druhých. Faktu, že mu vše prochází...A jen zvolna si uvědomuje zmrazující strach okolí, jež mu nabízí další šílené šance. Má ovšem na jevišti dobré partnery: cynismus a lehký nadhled, jimiž obdařil svého Hastingse, šlechtí výkon Jiřího Štěpničky až do chvíle, kdy i jemu začne téci do bot. Zaujme expresivní Igor Bareš jako Edward (a diváka maně napadne, že vskutku není malých rolí), výrazově přesný je Vladislav Beneš jako Stanley, i Richmond, ztělesněný Janem Dolanským, David Prachař v roli Buckinghama či Saša Rašilov jako vévoda z Clarence. Méně herecké jistoty vnášejí na scénu herečky, Sabina Králová jako lady Anna působí chladně a rezervovaně, jako by se jí příběh netýkal, a ani ostatní decimované dámy nepředstavují Krajčovu Richardovi důstojné soupeřky. Asi nejlíp si vede Kateřina Burianová, jejíž Markéta se jako jediná svému trýzniteli dokáže postavit, zatímco vévodkyně z Yorku je v podání Ivy Janžurové jen zlobná stařena, zavile štěkající své kletby. A Jana Preissová - jako Alžběta - sice věrohodně nenávidí, ale příliš tím ničí sama sebe.

Skvělá je scéna Davida Marka, obrovská sešlá kobka s minimem dalších detailů. Dvě sedačky, jedny dveře dole, druhé na balkonek - a výtah, jímž odjíždějí oběti do nebytí pod mnohoslibným nápisem Vítejte v Toweru. Úšklebek, z nějž mrazí...Vraždí se v náznaku, ale o to účinnější jevištní dojem. Je to jiný Richard, než jsme byli zvyklí. Ale je to silné divadlo.

(-ěk)