Měsíčník Policista

"Einbürgerung" má problémy

Vyšlo v čísle 6/2006

"Einbürgerung" je poměrně mladé německé slovo, dříve se říkalo "integrace". Jenže v Německu to dnes už není "jen něco z latiny", ale velmi citlivá otázka, týkající se jednak každého Němce, ale i každého imigranta. Je to otázka "vobčanštění", "zdomácnění" tamních imigrantů a není jich málo a mnozí z nich tam nejsou od včerejška. Jsou tam desítky let a někdy, pokud jde o jejich děti, už třetí generace.

Berlínská škola, která se proslavila, hned proti radnici ve čtvrti Neuköln. Její učitelé denně ohrožovaní agresivními žáky požádali o policejní ochranu, nebo o zrušení školy.Pravda, často přicházeli jako nekvalifikovaní do zaměstnání, která byla Němcům pod jejich úroveň, pomáhali Německu k jeho ekonomickému růstu, ale také měli výhody, které by "doma" nikdy nepoznali: demokracii, školství, péči o zdraví, ale bohužel často i bydlení v komunitách, ghettech. A tak dnes Německo konstatuje, že ideologie "multikulti" ztroskotala a ptá se, jak to po tolika letech napravit..

Počty v Německu žijících lidí cizího původu (v závorce počet lidí v Německu již narozených) vypadají takto:

Alžírsko: 14 480 (1281)
Libanon: 40 908 (11 446)
Afghánistán: 57 033 (7476)
Maroko: 73 027 (14 727)
Bosna-Hercegovina: 155 973 (26 811)
Rakousko: 174 047 (26 584)
Rusové: 178 616 (4906)
Chorvatsko: 229 172 (49 714)
Polsko: 292 109 (14 263)
Řecko: 315 989 (87 232)
býv. Jugoslávie - Srbsko-Černá Hora: 381 909 (77 421)
Itálie: 381 563 (77421)
Turecko: 548 194 (164 O36).

Ale tady nejsou například započítány miliony Rusů, kteří za vlády Kohla prokázali německé předky a prapředky a dostali se "domů". Týdeník Stern proto tvrdí, že v roce 2004 žilo v Německu 82 milionů lidí a z toho 7,6 milionu původem Neněmců. To odpovídá 8,2 % obyvatelstva. Přibližně 600 000 se ročně přistěhovává, o něco méně odchází jinam. S migračním původem je to 14 milionů lidí, převážně děti a děti dětí z binacionálních manželství.

Jenže největší rozruch nepůsobí v poslední době ti nejstarší, konzervativní přistěhovalci, ale jejich v Německu už dávno narozené děti a děti jejich dětí, výchovou a způsobem života rodiny neschopné a neochotné integrovat. Nejčerstvější příběhy jsou dva.

Rodina Sürücü (Policista o ní psal letos v čísle 1) žije v Německu už tři desítky let a za tu dobu se moc německy nenaučila. Jak jinak, žije v Berlíně v "turecké" čtvrti, rozmnožila se ale o několik synů a jednu dceru, Hatun. Ta se jim ale podle jejich norem moc nevyvedla. Sice poslechla a v patnácti se vyvdala do Turecka za domluveného manžela, vzdáleného bratrance, a porodila syna, ale pak řekla sbohem a vrátila se do Berlína. Nejprve k rodině, pak se osamostatnila. Pečlivě se starala o syna, měla ráda školu, loni měla dostat výuční list jako elektroinstalatérka. Německé úřady i nevládky ji všestranně podporovaly, včetně získání bytu, jenže rodina se proti ní zatvrdila: podobně jako německá děvčata měla ráda svůj svobodný život - a bez šátku na hlavě. A tak se rodinný klan rozhodl, že je to ztráta rodinné cti, hanba, od které se ona i oni musí očistit. K tomu úkolu vybrali nejmladšího syna, Ayhana, který jako ještě ne 18letý spadal v SRN pod madistvé a dospívající. Před rokem ji popravil zbraní do hlavy "kvůli cti" na veřejné berlínské ulici. Teď, po osmi měsících, proces vyvrcholil: maximální možný tret v nápravném zařízení pro mladistvé zní 10 let, státní zástupce žádal 9 let a 9 měsíců, obhájce souhlasil s potrestáním, ale s mnohem nižším trestem, a soud se rozhodl pro 9 let a 3 měsíce. Oběma starším bratrům, kteří se na přípravě popravy sestry Hatun zřejmě podíleli, soud spoluúčast neprokázal. Jak říká veřejné mínění, "paragraf se nažral a Turci zůstali celí".

"Vrahem je, kdo někoho zabije z nízkých pohnutek," říká paragraf 211 německého trestního zákoníku. Ale je v očích tureckých muslimů "rodinná čest" nízkou pohnutkou? "Je naprosto jasné, že každá mladá žena, jedno jaké národnosti, smí zde žít podle svého přání," byla podle Welt am Sonntag jedna jediná alespoň trochu politicky motivovaná věta, kterou si Michael Degreif při vynesení rozsudku na Zemském soudu v Berlíně- Moabitu dovolil. A renomovaný nedělník pokračuje: "Dlouho pohlíželi nejvyšší soudci z BGH (Bundesgerichtshof) v Lipsku na rodinnou čest a krevní mstu jako na polehčující okolnost. Nyní BGH soudí, že pro zločiny spáchané v Německu je rozhodující zdejší právo. Kulturní rabat při trestných činech už nemá být poskytován." A nyní je již před podpisem i zákon považující v SRN za trestný čin nutit 14 nebo 15letou dívku do manželství domluveného mezi rodiči. Ale opět jde o paragrafy: kdo má být trestán? Jedni, nebo druzí rodiče, ženich, nebo i nevěsta?

Hatun Sürücü. Bylo jí 23, když ji bratr „kvůli cti rodiny“ na berlínské ulici zastřelilI v německých školách dostávají žáci za úkol napsat samostatnou úvahu, co si o čem aktuálním myslí. A tak když žáci v jedné berlínské škole dostali za úkol napsat, co si myslí o osudu Hatun Sürücü, samostatně myslící žáci, jejichž dědeček a babička se narodili v Turecku, v osmé třídě základní školy Thomase Moruse v berlínské čtvrti Neuköln napsali, že "si za to mohla sama, protože pobíhala kolem jako ty Němky, jako kurva". Nejen ředitel školy, ale sám prezident SRN a dokonce i muslimská komunita cítili potřebu takový názor ostře odmítnout a na místě vraždy se střídaly s květinami a svíčkami společné hlídky.

Nebyla to v Německu první - a bohužel asi ani poslední - poprava kvůli muslimské rodinné cti, policie odhaduje, že se jich tu v minulosti událo až dobře na pět desítek. A zpráva OSN tvrdí, že každoročně je ve světě zavražděno nejméně 5000 lidí, převážně děvčat a žen, protože odmítly sňatek z donucení, nebo chtěly od manžela odejít. Co se ale nyní stalo v SRN poprvé, je zoufalý výkřik učitelů v berlínské Rütli-Hauptschule, v jejíchž některých třídách jsou jedinými Němci oni sami a v lavicích mladí arabští a turečtí násilníci, rvoucí se navzájem, ale ohrožující i učitele, bez zájmu o cokoli, natož o učení. Svou budoucnost si ty děti představují na sociálce, nebo jako hrdinové v trestním řízení a pak v "knastu", v base. Učitelé se obrátili na berlínský senát pro vzdělávání s prosbou, aby jim poskytl při vyučování policejní ochranu, nebo školu zrušil a děti rozptýlil. Úřad i v Německu je od toho, aby úřadoval, a tak tam dopis ležel měsíc, aniž se cokoli stalo. Až se dostal do rukou redaktorky televize, která jej zveřejnila - a stal se historickým dokumentem. Samozřejmě, že se nejdřív zjišťovalo, jak se redaktorka k existenci dopisu dostala, ale pak se konečně přešlo k vážné diskusi, kde se stala v imigraci do Německa chyba a proč se Einbürgerung ani po třiceti letech nekoná.

"Státní tajemství zní," jak píše týdeník Focus, "že integrace selhala. Odpovědnost za to nenesou jen sami imigranti, ale i němečtí politici, kteří desítky let hlásali multikulturní toleranci, ale ve skutečnosti tím jen zastírali svoje totální selhání. Vinu mají i multikulti-propagátoři. Lidé, kteří volali po dodržování určitých německých společenských a kulturních pravidel, byli okamžitě zakřiknuti.

Ano, v Německu žijí tisíce a desetiticíce nových obyvatel, kteří nemají se standardy vyvolené země problémy a navíc ji považují za místo, ve kterém stojí za to žít a pracovat. Pocházejí z Itálie, Španělska, Řecka, ale i z muslimských zemí. Ano, v Německu pracují tisíce a tisíce úspěšných, vzdělaných a ctižádostivých migrantů, kteří jako podnikatelé, vědci nebo zaměstnanci nemají s integrací problémy," soudí Focus.

"Naproti tomu ale muslimští přistěhovalci, převážně z Turecka, jsou skupinou, která do Německa ve skutečnosti stále ještě nedorazila. Z té mnoho citované třetí generace imigrantů se teď rekrutuje - jak říká historik Paul Nolte - etnická spodina. Bez vzdělání, bez práce, bez naděje, bez chuti něčeho dosáhnout, bez elementárních znalostí místních společenských pravidel. Problémy jsou i u tzv. křesťanských skupin přistěhovalců, ale jsou to právě muslimští imigranti, kteří se uzavírají do paralelního světa, ve kterém žijí izolovaně v archaických náboženských představách," uzavírá Focus.

Podle německých médií selhal kdekdo. Sociální demokraté za Willyho Brandta, kteří sice v roce 1973 zastavili příval imigrantů, ale nezdálo se jim slušné učit je němčině, nebo jak to v Německu chodí. A pak se pod to podepsalo 16 let vlády Helmuta Kohla, která dělala, že žádný problém neexistuje. "Zeleným" vadilo kdeco, jen ne patriarchální postavení tureckých žen. A teď tahle dospívající - už třetí - generace si představuje budoucnost buď na sociální péči, nebo jako "hodní gangsteři v lapáku", v podstatě hrdinové. "Červenozelená vláda se orientovala pouze na omezení imigrace," píše týdeník Stern. "Křesťanští demokraté v době Kohla měli logo ´Německo není žádný imigrační stát´, ale přitom dostali do SRN miliony ruských Němců, ale nechali je samy pro sebe v jejich ghettech."

Policejní statistiky ukazují, že stále méně trestných činů se dopouštějí cizinci, o to víc ale migranti. A jestli někde funguje "multikulti", tak je to v německých věznicích. Tak v berlínském Tegelu mají denně hlavu pěkně zamotanou, protože dorozumět se s třetinou vězňů, tak by museli umět turecky (vězňů 188), srbsky (53), arabsky, jak se hovoří v Libanonu (40), polsky (37), vietnamsky (30), rusky (17) rumunsky (13) a jiné státy (173) - tam asi budou i Češi, že? Němců je tam 1200, ale i v jejich počtu jsou - nedávní - cizinci, Rusové s německými předky (35). Nyní řada politiků, zejména na pravici, žádá, aby si chodili trest "odsedět" do zemí, z nichž přišli.

Jenže co se statistikou, která ukazuje, že plných 40 % dětí z přistěhovaleckých rodin nedosáhne při testu čtení ani ten nejnižší stupeň. 30 % všech dětí na německých školách pochází z přistěhovaleckých rodin. V mnohých třídách je jejich podíl 60 %, v některých berlínských školách dokonce plných 100 %. V roce 2003 opustilo základní školu bez dokončení z 80 000 dětí přistěhovaleckých rodin plných 20 %, u německých dětí je to pouze 7 %. A v učňovských školách v posledních letech více než třetina je nedokončí. Rok co rok zůstává 40 % dětí z přistěhovaleckých rodin bez školní nebo učňovské kvalifikace. Ale v Evropě to určitě není jen problém Německa.

Když přišli reportéři s kamerami do školy, turečtí hoši je zasypali kamenímA tak se nyní s nápady, jak to napravit, roztrhl pytel. Například v Bavorsku, pokud děti přistěhovalců ve školce nezvládnou němčinu, mají jít na rok do speciálních doučovacích kurzů (!). V Hessensku a Berlíně, kde nastávající prvňáčci mají potíže s němčinou, jdou do speciálních kurzů. V Bavorsku mají být napříště úřady pro přistěhovalce informovány o rodinách, kde se doma nehovoří německy a mohou za to být pokutovány. V Berlíně platí jak pro německé, tak pro přistěhovalecké rodiny pokuta, pokud děti nepošlou na předškolní jazykový test. A rodiny přistěhovalců, které odmítají účast na integračních a jazykových kurzech, mohly dosud přijít až o 10 % sociální nebo nezaměstnanecké podpory. CDU/CSU ve Spolkovém sněmu se to ale nezdá dost účinné a navrhuje 30% srážku pro všechny a všude.

Až doposud přicházející druhý manžel nebo děti mladší 16 let nemuseli vykazovat - na rozdíl od Němců přicházejících z východní Evropy - znalost němčiny. Nyní většina poslanců vládní koalice chce, aby i oni procházeli stejným testem. Atd. atp.

Týdeník Stern cituje řeč všemi uznávaného - a dnes už zesnulého - spolkového prezidenta Johannese Raua, který už v roce 2000 varoval "před falešně rozuměnému přátelství s přistěhovalci, které zastírá problémy". Prosazoval zákon na podporu integrace s důrazem na mateřské školy a základní školy a řekl: "Není to znamení nepřátelství proti přistěhovalcům, když učitelé a vedoucí škol dbají o to, aby se ve škole mluvilo německy."

Píše se rok 2006 a Maria Böhmerová, pověřená ve vládě integrací přistěhovalců, to říká explicitně: "Musíme požádat ty, kteří tu u nás chtějí žít nadlouho, aby řekli ano naší zemi, našemu právnímu pořádku, našim hodnotám a našemu způsobu žití." Ale dostat ty staré i mladší z jejich rodinných ghett a jejich "jediné pravdy" nebude lehké.

P. S. Němečtí politici nyní žádají ve shodě s veřejným míněním, aby rodina Sürücüů byla "jako přítěž pro tureckou komunitu a soužití občanů v Německu" vystěhována. A dnes už šestiletý Can nemá být rodině vraha a spolupachatelů vydán.

Sylvie KUČEROVÁ