Měsíčník Policista

Na obou stranách zákona

Vyšlo v čísle 6/2006

Od 1. května v SRN kdo nepředjíždí a dlouho jede na dálnici v levém pruhu a ostatním překáží, nebo kdo se bude lepit na zadní nárazník auta jedoucího před ním a způsobí nehodu, si vykoleduje výrazně přísnější trest než dosud.

Zákon je jednoznačný, na německých silnicích, jak to určuje paragraf 2 Silničního dopravního řádu, "se jezdí pokud možno co nejvíce vpravo". A paragraf 4 říká: "Vzdálenost od vozidla jedoucího vpředu musí být podle pravidel tak velká, že i jedoucí za ním dokáže reagovat, když se vpředu brzdí." Jenže v denní praxi jsou tato dvě přikázání prakticky neslučitelná, píše mnichovský týdeník Focus.

"Dvojčetem každého urputně spěchajícího řidiče je tvrdošíjně jedoucí řidič vlevo," tvrdí mluvčí automobilového klubu ADAC Maxmilian Maurer. Vzájemně ohrožují provoz, sebe i ostatní. A jejich počínání je už leta v SRN na třetím místě příčin dopravních nehod. Loni tam bylo při dopravních nehodách zraněno 46 900 lidí, statistiky ale neuvádějí, kolik jich způsobili notoričtí řidiči jezdící zásadně vlevo.

Spolkové ministerstvo dopravy nyní drasticky zvýšilo jak peněžní pokuty, tak zpřísnilo zákaz řídit motorové vozidlo, pokud řidič nedodržuje požadovaný odstup od předem jedoucího. Proto od 1. května platí řidič, který se lepí nebo tlačí na jedoucího před ním a způsobí nehodu, nikoli dosavadních 150, ale 250 eur a v extrémním případě to znamená, že si i tři měsíce nesedne za volant jedoucího auta. Ministr Wolfgang Tiefensee to zdůvodňuje tím, že "bezohlednost na našich silnicích neslábne".

"Zpřísnění trestů se promítne do chování řidičů," soudí adacký právník Markus Schäpe. Odstrašovat bude především zákaz řízení. Například řidič jedoucí 130 km/h musí být vzdálen od auta jedoucího před ním nejméně 20 metrů. "A ty auto ujede rychle, i když si myslíme, že jedeme bezpečně," vysvětluje Schäpe.

A také varuje před snahou se bezohledně prosazovat. "Zvláště agresivní tlak na řidiče vpředu může být podle práva považován za nátlak." A v té chvíli v době nehody představuje trest ztrátu dvou měsíčních platů. A dokonce i při omezené rychlosti je nutné levý pruh respektovat a případného přestupce nechat předjet. "Levý pruh je předjíždějícím pruhem. Kdo nepředjíždí, tak tam nemá co dělat," říká Schäpe.

A řidiče jedoucí teď na prázdniny za teplem na jih, Focus varuje, že by toto pravidlo měli dodržovat. Rakouská policie totiž letos pořádá přímo hon na všechny takovéto přestupce.

o o o

Vyšší kriminální komisař Klaus-Henning O. pracuje koncem 90. let minulého století na inspekci v dolnosaském Uelzenu. Dobře vypadající mužský kolem čtyřicítky, se spořádanou rodinou se dvěma školáky. Má na starosti především práci s veřejností: pracuje jako mluvčí, píše do lokálních listů, konejší občany stěžující si na rabiátní vystupování policie. Nabádá žáky ve školách, aby nechodili na červenou, a rodiče, aby dbali, zdali jejich děti nekonzumují ilegální drogy. V Uelzenu a okolí ho znal snad každý. A ještě zná.

Pracuje často i po večerech, práce ho nervuje a začne se uklidňovat prášky. A když oslavuje s uniformovanými kamarády z mokré čtvrti i dvakrát měsíčně jmeniny, narozeniny či jubilea, pije alkohol a pak v pití nemá zábrany. Navíc si myslí, že jeho práce není dostatečně oceňována a ten den ho šéf sprdne, že má málo nočních služeb. Nic z toho není omluvou ani příčinou toho, co se ten den stalo. Ani pro něj, ani pro kolektiv, ve kterém pracoval. Hodiny odměřovaly ten čas, kdy se to stane, dlouho a neúprosně a v pracovním kolektivu je bylo možné zastavit, píše hamburský Der Spiegel.

Školák PatrickTen večer ještě nebyla tma, ale již se stmívalo a na silnici jel na kole 14letý Patrick Schüssel domů. Pravda, na neosvětleném - ale vždyť jsou to dva kilometry. Nedávno tam rodiče koupili domek, aby pět dětí nespalo přes sebe, a teď se musejí ohánět: otec čistič oken a matka uklizečka. Klaus-Henning O. končí službu, ale opět pod parou a vidí chlapce (vidí ho vůbec?) až příliš pozdě, aby zabránil tragédii. Kolo letí 50 metrů před kapotou auta, chlapec 30 metrů a je na místě mrtev.

Teď bylo 24. února 2006. Matka Veronika jela s květinami na kole k místu neštěstí, kde počasím okoralý křížek připomíná Patrickovu smrt. A pak ještě na hřbitov, chlapci by teď bylo 21 let. Otec Schlüsser nemůže: od smrti syna má žaludeční potíže, je v částečném invalidním důchodu a nezaměstnatelný. První právní rozsudek proti viníkovi trval čtyři roky, disciplinární řízení plných šest let a nakonec byl šalamounsky v 48 letech poslán do předčasného důchodu. První rozsudek zněl jeden rok s podmínkou a vyvolal v účastnících procesu včetně Patrickových rodičů rozhořčení. A samozřejmě i viník byl na mrtvici: i s podmínkou to pro něj znamenalo vyhazov z práce, žádný policejní důchod a ve 45 letech bez možnosti práce. Manželku zdravotní sestru každý ignoruje, chlapci ve škole, oba v pubertě, opakovaně slyší, "tvůj táta je vrah dítěte".

U druhého procesu dopadl komisař lépe. Zemský soud v Lüneburgu označil jeho čin za zabití z nedbalosti a trest snížil o jeden měsíc, takže mohl dál nosit uniformu. Teprve vedle toho se řešilo jeho opilství, které ho stálo 4500 eur, a 5000 eur musel zaplatit Patrickovým rodičům. Disciplinárka pak rozhodla, že bude jeho penze dva roky měsíčně krácena o pět procent - až do 30. června 2007.

"Kdyby bylo po mém, tak by tenhle člověk dostal doživotí," říká maminka Veronika a otec jen svírá pěsti.

"Pro mě tenhle případ neskončí nikdy, bude mě pronásledovat dosmrti. Vždyť já žiju ve vězení, jen mříže nejsou," říká Klaus-Henning O., komisař v předčasném důchodu.

Tak to chodí i jinde.

Sylvie KUČEROVÁ