V každém povolání, zvláště v těch, kde je vážně ohroženo zdraví člověka, se používají prostředky, které mají pomoci čelit souvisejícím hrozbám. I v tak nebezpečném povolání, jakým je výkon profese policisty, nastávají situace, kdy je možné díky využití speciálních pomůcek snížit riziko, či přímo odvrátit přímou hrozbu pro život těch, kteří se rozhodnou vykonávat tuto náročnou službu. Jedním z nejzákladnějších, ale stále ještě poněkud opomíjeným prostředkem strážců zákona je ochranná balistická vesta.
NĚCO Z HISTORIE
Ochrana lidského těla je stará snad jako lidstvo samo. Jakmile se začaly objevovat zbraně, snažili se lidé zabránit jejich účinkům proti člověku. První zbroje a štíty byly ze dřeva, kůže a látky, pozdější, jak šel vývoj, i z kovových materiálů. Se stále širším zaváděním palných zbraní, které snadno překonaly veškerá dosavadní "brnění", tradiční ochrana jednotlivce ztrácela význam, jen zbytečně zatěžovala a v osmnáctém století téměř docela zmizela. Až v minulém století na počátku prvoválečného konfliktu po neúnosných ztrátách, spočívajících především ve zraněních hlavy, začaly být znovu zaváděny ocelové přílby. V průběhu druhé světové války se zase u posádek amerických bombardérů objevily chrániče těla výrazně omezující účinky střepin granátů z japonských a německých protiletadlových děl.
Ve válce v Koreji a později ve Vietnamu počali Američané plošně zavádět protistřepinové pěchotní vesty z plastických hmot připomínajících igelit. Předpokládá se, že s jejich pomocí se závažná bojová zranění snížila až o 80 procent. I vojska SSSR při invazi do Afghánistánu v osmdesátých letech již začala intenzivně využívat podobnou ochranu trupu. Ale tyto prostředky stále nepomáhaly proti střelám z (ručních) palných zbraní. K tomu se daly použít jen velmi těžké ochranné vesty s kovovými a keramickými materiály.
V sedmdesátých letech, když firma DuPont vyvinula aramidové vlákno, se však zjistilo, že z něj utkané vrstvy dokáží zachytit i běžné střely z pistolí a revolverů. Takzvané "neprůstřelné" textilní vesty byly v následujících letech postupně zaváděny do ozbrojených sil a policejních sborů, a to nejen v USA, ale postupně po celém světě. Po prvním materiálu, původním kevlaru, byl postupně vyvinut i twaron a jiné moderní produkty, například Dyneema a Spectra. Ty díky svým dokonalejším vlastnostem dovolují použít menší objem a hmotnost při zachování i vyšší balistické odolnosti. Vyrábějí se v několika třídách odolnosti (ochrany) proti střelám z palných zbraní a případně proti nožům.
PROČ VLASTNĚ (NE)NOSIT VESTU?
U policie jsou ochranné balistické vesty jedním z nejzákladnějších bezpečnostních prostředků. Jsou poslední jistotou před zmrzačením či smrtelným zraněním. Ve vestě může ještě policista dál žít navzdory smůle či své velké chybě. Ochranná vesta totiž pomáhá prominout menší schopnosti nebo menší soustředěnost uživatele, chybnou koordinaci a taktiku zákroku, pomalou reakci k použití zbraně nebo trestuhodné nevyužití blízkého krytu.
I když - jako například u Policie ČR - není povinnost použít takový ochranný prostředek zakotvena v žádném předpisu, mělo by být životně nutné nasadit vestu nejen pokaždé, když je předen známo, že zájmová osoba může být ozbrojena, ale vždy, když je i jen malé podezření, že by se mohl pachatel ještě zdržovat na místě trestného činu, a podobně. Není diskuse o tom, že by ochranná balistická vesta na těle byla tou nejpříjemnější a nejpohodlnější záležitostí. Je v ní horko a omezuje pohyb, špatně se v ní řídí automobil nebo střílí a ovládá zbraň. To ale ještě není v žádném případě důvod si ji nevzít vůbec. Ve světě je mnoho zemí, kde policisté standardně nosí balistické vesty při jakémkoliv výkonu služby na ulici, například při řízení dopravy.
Nebezpečný názor je, že "je to každého věc". Není. Kdyby si můj kolega do akce vzal vestu, ve svých následcích by to znamenalo, že ještě navzdory svým několika zásahům mohl třeba ještě dál střílet a eliminovat ozbrojeného pachatele. Takhle jsme přes něj v té chvíli neviděli a nemohli střílet, on se prostě jen sesul k zemi a i my jsme poté inkasovali osudné zásahy. Umřeli jsme (sice virtuálně, ale.) zbytečně, jen kvůli jeho ignoranci a lehkomyslnosti. Přimějete-li své kolegy nosit balistickou ochranu, chráníte tím zároveň i sami sebe! "Vysvětlujte a vychovávejte je, děláte to i pro sebe," radí někteří zkušení policisté.
POUZE AKČNOST, NEBO PROFESIONALITA?
U mnoha policistů se jejich vztah k této ochraně vyvíjí, bohužel však někdy nesprávným směrem. Nemálo policistů také po obdržení vesty pod dojmem z akčních filmů začne nosit tuto ochranu stále, po celou dobu své služby. Většinou zbytečně. Po 14 dnech však zpravidla zjistí nejen že po nich "nikdo nestřílí", ale že celodenní nošení vesty je poměrně nepříjemná záležitost. Vesta se poté na nějaký čas přesune na zadní sedadlo, poté do kufru služebního vozidla a jednoho krásného dne zůstane na útvaru, zpravidla už napořád. Je proto dobré užívat vestu s rozumem, když jsou skutečně známky - byť jen domnělé - nějakého rizika. Ale v takovém případě vždy!
Jiní mladší policisté se k tomu bohužel ani nedostanou. Nemají šanci. Jejich nadřízený, který se obává odpovědnosti za drahý materiál a obtíží s "fasováním", je odmítne vydat vůbec a vesty tak už zůstanou takto ležet ladem napořád. Po pěti letech, kdy uplyne doba jejich garance, se pak vrátí k vyřazení nepoužité. Nikdo však nesmí policistovi odepřít možnost použití balistické ochrany, a to z jakýchkoliv důvodů.
Při volbě vesty je nutné klást důraz také na velikost. Jen dobře padnoucí a utažená vesta chrání svého uživatele. Drobnější uživatel se téměř nemůže s nasazenou vestou XXL pohybovat a má nedostupnou zbraň v pouzdru, mohutný dvoumetrový policista velikost M téměř neoblékne a když, tak jej nevelká plocha chrání jen omezeně.
Někdy jsou také slyšet hlasy, že je "zbytečné běžnou vestu nosit, protože někdo bude mít osmapadesátku a stejně mě zabije". To jsou ale alibistické názory, které mají hlavně omluvit lenost. Policisté obvykle, jak ukazují zkušenosti ze světa, neumírají kvůli nedostatečné odolnosti vest, ale především proto že je v době útoku nemají na sobě. Vesta "proti všemu" prakticky neexistuje. A kdyby byla k dispozici, tak by ji nikdo nenosil a možná ani neunesl. Pro běžnou policejní praxi obvykle stačí standardní vesta 2A odolná proti zbraním, s nimiž se předpokládá naprostá většina útoků.
Jiní zase, aby nemuseli zažívat nepohodlí ve vestě, tvrdí, že "to stejně nemá cenu, když mě pak střelí do hlavy". Zkušenosti ukazují, že naprostá většina zásahů při střeleckých střetnutích podle statistik končí (mimo končetiny) v trupu.
V USA statistiky hovoří jasně - 42 procent usmrcených amerických policistů mohlo dál žít, kdyby v době zákroku měli na sobě ochrannou balistickou vestu.
JAK ZACHÁZET S VESTOU?
Materiály pro výrobu balistické ochrany mají různé vlastnosti. Některým vadí to, jiné jsou zase citlivé na ono, na jiné podněty. Jelikož je u Policie ČR větší a velmi různorodé spektrum vest, můžeme jen všeobecně zmínit několik hlavních zásad. Ochranné balistické vesty by se měly skladovat vždy v suchu a ne na prudkém světle. Zvláště aramidům (tzn. kevlarovým a twaronovým materiálům) vadí ultrafialové záření, přímý styk s vodou pak může i velmi negativně ovlivnit jejich vlastnosti. Zcela mokré pláty mají nižší odolnost. Nevyjímejte proto pláty z vodoodpudivých obalů. Také dejte pozor (např. v kufru auta) na možnost styku vest s nějakou chemikálií. Snažte se nepokládat svoji vestu těsně vedle zdroje tepla. S vestou zacházejte šetrně, vždyť na této věci mohou záviset životy. Je vhodné ji přenášet v původním transportním obalu.
Vestu je nutno vyměnit po každém poškození, nebo po uplynutí pěti let, kdy se může měnit struktura aramidových materiálů a kdy se teoreticky mohou o něco zhoršit garantované ochranné vlastnosti. Vaši vestu je nutné občas zkontrolovat, jakékoliv porušení plátů je vždy důvodem pro výměnu a vyřazení. U vesty v žádném případě sami netestujte, "co vlastně vydrží". Po případném inkasování zásahu zbraní je vesta znehodnocena a pro vás vlastně bezcenná. Sloužit v ní již prostě nejde.
TAKTICKÉ UŽITÍ
Do běžné pořádkové služby by vesty pro vrchní nošení měly být vždy opatřeny označením POLICIE, potřebným pro jasnou identifikaci. To může v praxi zabránit nedorozumění a chybnému vyhodnocení situace, jež může skončit i tragicky.
Vesty se často vozí v kufru služebního automobilu, kde jsou však méně dostupné pro rychlé nasazení před výjezdem na místo události. Proto je někteří policisté pokud možno vozí stále již bez obalu na zadním sedadle, či na podlaze před ním. Nemusí pak obíhat vozidlo a otevírat kufr, ale rychle se oblečou na svých místech uvnitř vozidla.
Je častou otázkou, kdy si v "tísni" vestu obléknout. Jednoznačná odpověď je: pokud možno před výjezdem na místo zákroku. I když se ve vestě o něco hůř řídí, nasaďte si ji ihned. Pokud totiž lze předpokládat na místě možnou přestřelku, nemusíte už po dojezdu mít nejen dostatek času ochranu obléknout, ale i možná vůbec šanci se k vestám dostat. V některých případech se ale přesto může stát, že policisté při příjezdu na místo akce na sobě vesty ještě nemají. V této situaci, pokud víme, že hrozí útok, je vhodné při oblékání balistické ochrany se navzájem jistit. Oba policisté se kryjí za vozidlem a zatímco jeden svou zbraní jistí nebezpečný prostor, druhý vyjme z auta vesty a do jedné se rychle ustrojí. Pak vyjme zbraň a zajistí svého kolegu, aby si mohl obléci vestu.
Jak jsme se zmínili, vesty by měly být oblečeny vždy, když je riziko pro policisty zvýšené. Kdy to ale je? Rozhodně ne jenom při stíhání bankovních lupičů. Kromě případů, kdy jsou jakékoliv informace o přítomnosti zbraně u zájmových osob (a to i zbraně chladné), je mnoho dalších situací, kdy se vyplatí preventivně použít ochranné balistické prostředky. Pravidlem by mělo být nasazení vesty nejen při propátrávání narušeného objektu, kde se může ještě skrývat pachatel, ale při každém propátrávání střežených objektů po poplachu PCO. Mnozí si moudře berou vesty pro noční stavění vozidel, jiní když provádějí větší razie a kontroly potenciálně rizikových osob.
TĚŽKO NA CVIČIŠTI...
Další důležitou úlohu hraje výcvik. Nejde totiž jen o to používat vesty ve službě, ale také je třeba zvykat si na ně při výcviku. Není totiž moc dobré před zákrokem, který nesnese odkladu, zjistit, že váš kolega není schopen si ani vestu obléci. Zjistit až v akci, že se ve vestě obtížně manipuluje ze zbraní a je problémem zaujmout svůj běžný střelecký postoj, je už trochu pozdě. Kdo chce umět účinně čelit protivníkovi, musí to umět i ve vestě. Cílem každého by mělo být umět si vestu rychle nasadit i v extrémních polohách, např. skrčený v krytu či na sedačce automobilu. Je třeba ji užívat alespoň občas na střelnici, umět s ní ovládat zbraň a střílet stejně přesně a svižně jako bez ní. Není od věci seznámit se s tím, jak zvládnete používat donucovací prostředky a sebeobranné techniky, zda dokážete překonat ve vestě překážkovou dráhu.