Měsíčník Policista

Domácí násilí v paragrafech

Vyšlo v čísle 6/2006

Domácí násilí bylo po dlouhou dobu považováno za jev, který nelze regulovat zákonem. Bylo chápáno spíše jako věc soukromá, do které nemá společnost co mluvit, což koneckonců dokládal i samotný právní řád. Jednání agresora bylo postižitelné zpravidla pouze v mezích přestupkového zákona1). Trestní postih se uplatnil až v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo např. ke znásilnění partnera nebo mu bylo ublíženo na zdraví nebo životě. Tento stav byl neúnosný, a proto bylo nutné zahájit legislativní práce za účelem vytvoření efektivních obranných mechanismů.

NOVÁ SKUTKOVÁ PODSTATA TRESTNÉHO ČINU TÝRÁNÍ OSOBY ŽIJÍCÍ VE SPOLEČNĚ OBÝVANÉM DOMĚ

Prvním významným krokem k překonání stávajícího stavu bylo zařazení nové skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě do § 215a trestního zákona2), s účinností od 1. června 2004. Úmyslem zákonodárce bylo jednak obecně postihnout pod hrozbou trestní sankce jednání, které má povahu týrání, a to jak fyzického, tak i psychického, jakož i dát oběti domácího násilí účinnější nástroj k ochraně před závažnějšími a trvajícími útoky agresora, které do této doby byly postižitelné pouze jako přestupky proti občanskému soužití. Určitým specifikem tohoto trestného činu je, že jeho pachatelem nemůže být kdokoliv. Konkrétním subjektem (pachatelem) je pouze osoba, která žije s obětí ve společně obývaném bytě nebo domě. Skutečnost, že k samotnému týrání dochází mimo společně obývaný prostor nebrání, aby takové jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Situace by však byla jiná, kdyby pachatel navštívil oběť v jejím bytě/domě nebo ji pozval do svého bytu/domu a zde se na ní dopustil násilí. Takové jednání nenaplňuje znaky trestného činu §215a trestního zákona.

Zmíněný trestný čin má své zvláštnosti i v procesní rovině. Jednou z těchto zvláštností je nemožnost prolomení zásady oficiality trestního stíhání nesouhlasem poškozeného. V praxi to znamená, že policie je vždy povinna zahájit trestní stíhání proti podezřelé osobě a pokračovat v něm. Nesouhlas poškozeného, který je např. podmínkou pro stíhání manžela, který znásilnil manželku, zde nemá žádné právní účinky. Vzhledem k tříleté horní hranici trestní sazby stanovené u tohoto trestného činu trestním zákonem lze přípravné řízení konat ve zkrácené formě. Podmínkou ale je, že dojde k přistižení agresora při činu nebo bezprostředně poté, nebo budou zjištěny takové skutečnosti, pro které lze očekávat předání podezřelého soudu do čtrnácti dnů s návrhem na potrestání (vedle obžaloby druhá forma rozhodnutí, kterou se zahajuje řízení před soudem)3).

Po nabytí účinnosti § 215a trestního zákona bylo ve zbytku roku 2004 pro tento trestný čin zahájeno 194 trestních řízení. Za rok 2005 jich bylo zahájeno 6524). Trestněprávní nástroj ochrany oběti domácího násilí se tedy ukázal být velmi potřebným.

OPRÁVNĚNÍ POLICIE V PŘÍPADECH DOMÁCÍHO NÁSILÍ

Další právní oblastí, která se stala předmětem zájmu legislativců, byla oblast mimotrestní. Konkrétně šlo o vymezení pravomoci policie v případech, kdy vyjížděla k oznámeným útokům agresora vůči svému partnerovi, které měly nižší intenzitu, a tudíž nebyl důvod pro zahajování trestního řízení. V těchto případech byla policie odkázána na oprávnění, která jí poskytoval zákon o policii5). Nejúčinnějším oprávněním se jevilo tzv. zajištění agresora podle § 14 zákona o policii. Využití tohoto oprávnění je v situaci domácího násilí velmi důležité, neboť tím se pro oběť vytváří prostor ke zvážení svých dalších možností a není nucena utíkat a skrývat se před agresorem. Jistý problém však představuje maximální lhůta zajištění. Zákon umožňuje zajištění až na 24 hodin, což je pro případy domácího násilí nedostačující. Proto se započalo s hledáním řešení, které by poskytlo oběti delší ochranou dobu před agresorem.

Z podnětu občanského sdružení Bílý kruh bezpečí byla zřízena pracovní skupina Aliance proti domácímu násilí, jejímž cílem bylo vytvoření právní normy, která by přinesla nová oprávnění pro státní orgány (zejména pro policii) umožňující lepší a účinnější ochranu oběti domácího násilí. Úsilí této skupiny bylo dovršeno 31. březnem 2006, kdy prezident republiky podepsal jimi zpracovaný zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilí. Ačkoliv jde v současné době o platnou normu, její účinnost nastane až od 1. ledna 2007.

V souvislosti s přijetím tohoto zákona se Policie ČR nejvíce dotkne změna zákona o policii. Ke dni její účinnosti budou rozšířena oprávnění policie o možnost rozhodnout o vykázání ze společného obydlí a zákazu vstupu do něj (§ 21a zákona o policii). Vykázání se bude týkat společně obývaného domu nebo bytu a bezprostředního okolí vymezeného policií v rozhodnutí. Jeho trvání je stanoveno na dobu deseti dnů. Netypická je skutečnost, že policie zde bude rozhodovat ve správním řízení, což je samozřejmě spojeno se splněním povinností, které ukládá správní řád pro vydávání rozhodnutí. Proti rozhodnutí bude přípustné odvolání, které nemá odkladný účinek, tzn. podání odvolání nemá vliv na výkon tohoto rozhodnutí. Vedle toho bude muset policie sepsat o všech provedených úkonech úřední záznam a do tří dnů ověřit, že agresor neporušil zákaz zdržovat se v místech, z nichž byl vykázán. Zjistí-li se následně, že k takovému porušení došlo, bude nutno tuto skutečnost považovat za důvod pro zahájení trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí6).

Oběť domácího násilí se tak bude moci během deseti dnů zorientovat ve svých možnostech řešení této nepříznivé životní situace, a to zejména za podpory intervenčních center. Tvůrce zákona počítal i se situací, kdyby desetidenní lhůta dostatečná nebyla a výslovně upravil možnost civilních soudů vydat předběžné opatření obdobné povahy, které by trvalo jeden měsíc.

OSTRAVSKÝ A BRNĚNSKÝ MODEL POSTUPU POLICIE V BOJI S DOMÁCÍM NÁSILÍM

Vedle výše uvedené legislativní činnosti je třeba zdůraznit, že ani resort Ministerstva vnitra nezůstává v řešení otázky potírání domácího násilí pozadu a v rámci své pravomoci a působnosti se pokouší o nalezení účinného a koordinovaného postupu policie proti domácímu násilí. V této souvislosti bych ráda poukázala na významné aktivity MŘ PČR Ostrava a Brno. Cílem obou těchto MŘ PČR je zvýšit ochranu oběti domácího násilí a zabránit agresorovi v pokračování násilné činnosti. Za tímto účelem organizují pro své policisty řadu školení, která se týkají jak právního povědomí o dané problematice, tak i psychologických metod využitelných při jednání s obětí a agresorem domácího násilí. Rozdílnými prvky ostravského a brněnského modelu jsou prvky organizační. MŘ PČR Ostrava řeší problematiku domácího násilí na úrovni pořádkové policie, a to formou specialistů působících na jednotlivých obvodních policejních oddělení. Na druhou stranu MŘ PČR Brno postavilo do role specialistů 11 členů pracovní skupiny, která podléhá řediteli služby kriminální policie a vyšetřování. Jimi získané poznatky a zkušenosti budou velmi důležité pro vypracování metodiky pro realizaci Policie ČR při aplikaci nové legislativy v oblasti domácího násilí.

ZÁVĚR

Ochrana společnosti před domácím násilím byla díky výše uvedenému úsilí legislativců a policie velmi posílena a domácí násilí se tak stalo věcí veřejnou. To vše je ale pouhým začátkem velkého boje s takovouto násilnou činnosti a bude zejména na policii, aby se nově získané právní nástroje naučila co nejefektivněji využívat. Její práce bude v mnohém usnadněna, neboť státní i nestátní orgány pracují na vytvoření speciálních formulářů a informačních systémů k jednoduššímu zaznamenávání výjezdů k případům domácího násilí. Na Policejním prezídiu ČR se zpracovává konkrétní postup policejních složek proti domácímu násilí formou závazného pokynu policejního prezidenta. Je třeba zdůraznit i snahu Bílého kruhu bezpečí k zajištění využitelnosti psychologické metody B-SAFER, která je speciálně upravená pro policii. Jejím základem je posouzení deseti rizikových faktorů, jejichž výskyt u člověka může vézt k agresivnímu chování vůči svému partnerovi. Vzhledem k tomu, že policie ale není jediným orgánem, který bude ochranu před domácím násilím zajišťovat, bude tedy i na ostatních kompetentních orgánech, zda dojde k naplnění společného cíle spočívajícího v ochraně společnosti před agresory domácího násilí.


-------------------------------------------------------------------

1) § 49 odst. 1 písm. a), c) a e) zákona č. 200/1990 Sb.
2) zákon č. 140/1961 Sb.
3) § 179a a násl. zákona č. 141/1961 Sb.
4) http://www.mvcr.cz/dokument/rovnost.html
5) zákon č. 283/1991 Sb.
6) § 171 zák. č. 140/1961 Sb.

Mgr. Renata NOVOTNÁ