Policejní školy se probouzejí časně. V zimě ještě za tmy. Protože žáci i učitelé musí absolvovat snídani, a výuka začíná už deset minut po sedmé. Ale zvonek v budovách SPŠ v pražských Hrdlořezích cinká stejně pravidelně jako zvonek ve školách civilních, a denní rozvrh se posouvá kupředu se stejně neměnnou pravidelností jako jinde.
Pětačtyřicet minut výuky, desetiminutová přestávka. Jenže mladí policisté ji dost často nestráví u kávového automatu či s cigaretou na zápraží budovy, nýbrž - v poklusu. Učebny totiž sídlí v několika budovách areálu, vzdálenosti jsou nevelké, ale nezanedbatelné - a tak někdy přichází při přesunu ke slovu i klus či dokonce běh. To když se někdo trochu zapovídá...
"Já ať vstávám v kolik chci, probouzím se v devět," stěžuje si mladík v černé uniformě a zívá od ucha k uchu.
Ale vzápětí, když si ho hned na začátku další vyučovací hodiny pedagog vybere, aby citoval z předpisů, ukáže se, že už je vzhůru docela obstojně.
V čemž spočívá jeden ze základních rysů nové zopky, tedy základní odborné přípravy policistů: nikdo ze studentů totiž neví dne ani hodiny, kdy z poklidu posluchárny bude povolán učitelem do popředí, aby demonstroval čerstvě získané znalosti. Tedy, pokud nějaké má. Aktivita není vůbec prázdný pojem a zašíváci to mají setsakra těžké. Ne, že by to na kantory nezkoušeli, ale úspěšnost silně povadla.
Že bude nová základní odborná příprava, respektive její část absolvovaná na Středních policejních školách o třetinu delší a prodlouží se tedy z devíti měsíců na dvanáct, to se ví už dost dlouho a obecně. Ale poněkud ve stínu tohoto zásadního rozhodnutí zůstávaly další novoty - a neméně podstatné.
Především: střední policejní školy rázně odbouraly odvěký postrach studentstva, totiž - klasifikaci! Napříště se u zkoušek nedávají známky, k ocenění znalostí a dovedností adeptů policejního řemesla vystačí zkoušející s pouhými dvěma oceněními. Splnil, nebo nesplnil. Uspěl, neuspěl. Nic mezi tím. Žádná čtyřka s odřenýma ušima. Ne.
Jestli to snad někomu připadá, že studium zlevnilo, pak vězte, že pravý opak bude pravdou. Pokud se škála vědomostí a nevědomostí hodnotila škálou známek (a čtyři z nich znamenaly, že frekventant prospěl, jen přesně nepřesně měřily jeho výkon, od výborného až po s bídou dostatečný), pak jen pátá značila totální neúspěch. Teď jsou vážky v rovině - a ocenění NESPLNIL může dopadnout velmi tvrdě.
"Navíc je tu ovšem fakt, že zatímco dříve přicházel student k existenční zkoušce až na samém konci studia, a mezitím mohl v klídku všemožně proplouvat v blahé naději a bláhovém přesvědčení, že všechny své resty dožene na poslední chvíli, teď prochází během ročního studia ve škole čtverým průběžným hodnocením," říká plukovník JUDr. Zbyněk Kubečka, zástupce ředitele SPŠ v Praze 10 pro věci studijní. "Přičemž první z nich čeká studenty už zhruba po šesti týdnech vyučování - a pokud už při ní někdo neuspěje, i to už může znamenat jeho předčasný odchod - ze studia i z uniformy."
Pravda, možnost "reparátu" neúspěšný dostane. Ale i když se polepší a napodruhé zkoušku udělá, na cestě k absolutoriu na něho číhají ještě další tři - a když i jimi projde se ctí, tedy s hodnocením SPLNIL, pak je tu ještě poslední úskalí. Závěrečná zkouška. A to už vůbec není snadná záležitost.
"Jde o zkoušku komisionální, a zatímco čtyři postupové zkoušky absolvují studenti formou písemného testu, závěrečná zkouška je složená ze tří částí," vysvětluje plukovník Kubečka. "První z nich opět představuje písemný test, pak ale pokračuje ústním pohovorem - a závěr patří praktické části, v níž student musí provést určený zákrok. Přičemž každá ze tří částí se hodnotí zvlášť - a neuspět byť v jediné znamená, že neudělal zkoušku celou. I v tomto případě zůstává možnost opravného termínu, ale..."
Nová Základní odborná příprava se chystala dlouho a uvážlivě, v souladu se standardy Evropské unie. A od září loňského roku se rozběhla. Oproti původním představám, že se napřed začne ověřovat jen na jedné či dvou školách a v několika málo třídách byl nakonec zvolen odvážnější model: všichni a naplno! A tak třeba konkrétně v Hrdlořezích měli v čase naší návštěvy už deset tříd, tedy dva běhy po pěti, zářijový a prosincový, studující "po novu", a poslední třídy běhu, jenž se ještě "po staru" chystal na závěrečnou tříměsíční praxi ve Školních policejních střediscích. Po níž se vrátí už jen na týdenní závěrečnou školní zkoušku). A ježto mlýn nepřetržitého školského provozu mele neúprosně, už v březnu nastoupili další studenti - tentokrát dokonce šest tříd příštích "pořádkářů" a "dopraváků".
"Škola se dost zaplnila, pomalu začínáme pociťovat tlak na kapacitu učeben," usmívá se plukovnice Ing. Ĺudmila Tomková, která na škole vede oddělení pro zabezpečení studia. "Třídy mívají mezi čtyřiadvaceti až osmadvaceti žáky, ale to je maximum. A pro některé předměty je dokonce radši dělíme na poloviny, protože pak se pedagog může studentům lépe věnovat."
Ano, pro pedagogy znamená nová "zopka" značnou změnu a zvýšené nároky. Zatímco dřív se víceméně předpokládalo, že svou porci výuky prostě odpřednáší a má hotovo, dneska je vše jiné. Učitelé mají postupuvat v součinnosti, protože témata výuky jsou nazírána komplexně - a právě tak probírána. Takže z hlediska právního, taktického, užití donucovacích prostředků, a tak dále - a jednotliví učitelé musí své lekce navzájem koordinovat, zajímat se o postup kolegy...
"Ideální by pro nás byl univerzální učitel, který by zvládal dané téma ze všech, anebo aspoň z několika úhlů," říká plukovnice Tomková. "Ale takoví k mání nejsou, a nové metodické postupy, jak jsme bohužel shledali, se neučí ani na padagogických fakultách. Mnozí naši učitelé nejsou navíc pedagogy z profese, přišli k nám z výkonu služby, jako policejní odborníci, a umění učit si osvojují teprve postupně..."
Prostá aritmetika člověku praví, že když se vyučování prodlouží z devíti měsíců na dvanáct, znamená to o třetinu více práce. A sluší se vyzvednout fakt, že policejní školy na takový nárůst pracovní zátěže nedostaly ani kantora navíc. Veškerý nárůst pracovního zatížení řešily a řeší z vnitřních zdrojů.
"Naši učitelé jsou zvyklí se přizpůsobit, dovedou být flexibilní a hlavně je baví práce, kterou dělají," pochvaluje si pedagogický sbor školy plukovník Kubečka. "Máme hodně mladých, ale ani od těch málem před penzí jsme neslyšeli - tohle já už dělat nechci, radši odejdu..."
Ovšem i pro studenty je nová tvář Základní odborné přípravy citelně náročnější, a vůbec ne jen pro častější a tvrdší zkoušky. Předpokládá se totiž, že kantor zadá studentům určitou látku předem k prostudování - a oni si ji sami předběžně osvojí. A na vlastní vyučovací hodině se pak už o ní fundovaně diskutuje, probírají se obtížné momenty a jde se mnohem více do hloubky.
"Předpokládáme, že naši studenti jsou dospělí lidé, kteří mají za sebou střední školu s maturitou a dovedou se tedy připravovat samostatně," říká plukovník Kubečka. "A ke studiu jim navíc připravujeme maximální podmínky. Máme tu dobře vybavenou knihovnu se studovnou, volně přístupný internet i intranet, které nabízejí rovněž mnoho studijních podnětů. A samozřejmě, že každý z nováčků dostává hned při nástupu do školy celou škálu studijních materiálů i právních předpisů, jež si po absolutoriu může odnést s sebou - do řízené praxe a pak i dál, do výkonu služby."
Neboť moderní škola nenutí své žáky memorovat sumy znalostí, ale vychovává je ke kompetencím. Není nutné vše nabiflovat, to by měli všichni hlavy jak věrtele. Lepší je vědět, kde lze potřebnou znalost najít - a ověřit svou nespolehlivou paměť. Počítače ji mají nepochybně lepší...
Vedení policie a ministerstva vnitra si od nové Základní odborné přípravy hodně slibuje. Očekává se, že do služby budou nastupovat lépe připravení policisté, kteří se rychleji a zplna dokáží plně zapojit do práce na odděleních.
Nicméně, jako u všeho nového, nejsou ani tady vyloučeny omyly. Odbor vzdělávání a řízení policejního školství na MV proto s Policejním prezidiem, policejními školami, Školními policejními středisky, ale i zástupci policejní praxe sestavili tým, jenž se velmi zevrubně a kvalifikovaně náběhu a peripetiím nové "zopky" věnuje a vyhodnocuje její pozitiva i zápory. A po roce, tedy letos na podzim, se vše probere, zváží a doladí. Dílčí změny nejsou vyloučeny. Dokonalosti možno i pak dosáhnout stěží, ale dlužno se k ní aspoň blížit.
"Cílem naší výuky je, aby policista v praxi nejen zvládl konkrétní zákrok, ale uměl úkon i dokonale zadokumentovat," připomíná plukovník Kubečka. "Akcent klademe na praktickou stránku, i když bez teoretických základů se obejít nelze. Většinu z nich teď ale soustřeďujeme do prvního okruhu výuky, v dalších třech okruzích se pak těžiště přesouvá k praktickému vyučování."
V době naší návštěvy měli studenti právě poprvé celodenní praktické vyučování, lehce nervózní byly tedy obě strany pomyslné katedry a program bohatý. Postupně by si měl každý na vlastní kůži vyzkoušet všechny úkoly, jež byly na programu. Jednotlivec - či dvoučlenná hlídka, jako v reálu - provádí zákrok podle zadání, spolužáci zvídavě přihlížejí. A pak se hodnotí, diskutuje, kantor dotírá: "V čem jste udělal chybu, přijdete na to? Jak to přesně stojí v zákoně?"
Student v černé kombinéze si ne a ne vzpomenout, nakonec mu musí vypomoci pohledná studentka, jak příslušné odstavce vysype jako z partesu.
"Tak to vidíte," vyčítavě potřásá hlavou učitel, zklamán bídným výkonem mladého muže, "kolegyně zná zákon dokonale a zpaměti - a vy jste příslušný paragraf nedokázal ani v knize nalistovat!"
Ale všichni věří, že ještě nemají zmeškáno, všechno se dá přece ještě dohonit. Druhé kolo zkoušek začíná totiž až příští týden - a do těch závěrečných zbývá ještě dlouhých šest měsíců! Jenže čas letí, připomene někdo varovně. Ale polohlasem pronesená slova zaniknou v radostném hlaholu, neboť taky přestávka má svoje práva.