Měl jsem za sebou nějakého půdruha kilometru pohybu na běžkařských lyžích. Procházel jsem rovinkou přes centrální plácek biatlonového areálu Eduard poblíž podkrušnohorského Jáchymova - a zřetelně mi docházely síly. Opět jsem se měl ponořit do lesa. Tam čekalo prudké stoupání a cíl kdesi v nedohlednu desetikilometrové tratě. Ještě že bylo toho dne na počátku února nádherné jiskřivé počasí. Vzduch nabitý chladným kyslíkem se dal kousat, předpolední slunce skoro opalovalo - v místech, kde se prodralo smrkovými korunami - i odleskem z nadprůměrné sněhové nadílky. Kochat se pohádkovou zimní přírodou bylo tím pádem vcelku snadným východiskem z nouze...
Na Přebor útvarů Ministerstva vnitra a policejních škol 2006 v lyžování jsme se do Výcvikového a vzdělávacího zařízení pražské SPŠ MV v Kryštofových Hamrech sjeli víceméně všichni den předem. Většina běžkařů - spolu se zajišťovacími týmy - okamžitě odcestovala k seznamovacím tréninkům ke vzdálené a pověstné Abertamské křižovatce.
Večer byla na pořadu technická porada vedoucích osobností sportovců. Z televizních obrazovek se mezitím připomínalo, že letošní Zimní olympijské hry začnou sotva za deset dní. Zapalování ohně, oficiální slib závodníků stran férovosti boje ani slavnostní zahájení soutěží se v našem případě nekonalo.
Přesto jsme mnozí (z početněji zastoupených SPŠ Holešov a SPŠ Praha a víceméně sólisté z ministerských odborů sportu, bezpečnostního, prevence kriminality, z PA ČR, ze Sekce informačních technologií a komunikací) možná podlehli dojmu, že vstupujeme do významné sportovní události. - A proč taky ne.
ÚČASTNÍCI ZÁVODU - A SOUTĚŽÍCÍ
Více než dvanáct let mám v rámci redakční práce možnost přibližovat čtenářům nejen špičkové, výkonnostní, ale zejména amatérské, v jádru rekreačně zaměřené aktivity zaměstnanců našeho ministerstva i uniformovaných policistů na poli sportu. A dávno mám jasno, že na zdravý pohyb - včetně šance vyzkoušet si své síly v porovnání s jinými "akčními" příznivci nejrůznějších sportovních disciplín - není v žádném věku pozdě.
Teď jsem dosupěl na nejvyšší bod trati a těšil se na chvíli, až tady budu, možná za půl hodiny, znovu a naposledy. Na delším pozvolně klesajícím úseku jsem popadl jiný dech a našel novou chuť do dalších dnů. Přestože mi neustále noví a noví soupeři (z 28 startujících mužů) ukazovali nezajímavá záda, na jejich pouti do druhého okruhu, završil jsem rovněž prvních pět kilometrů bruslařskou technikou a začal ukrajovat rozvážným krokem závěrečné kolo.
Nebudu zdržovat, přes jednu hodinku mi trvalo, než jsem se po odsportovaných 10 kilometrech mohl vrátit do šatnové haly, chcete-li klubovny, k rozhicovaným kamnům a k záchranářským kalíškům horkého ovocného čaje. Vzápětí u toho bylo i všech šest dívek a mladých žen, které šly svých 5 kilometrů po nás.
A pro všechny to byla nádherná úleva a Čenda se nechal slyšet, že někteří jsme účastníci akce, zatímco jiní představují soutěžící. Drobný rozdíl, ale potěšení by nás mělo spojovat.
Někdo začerstva mobiloval domů, že se mu jelo krásně, druzí byli však rychlejší. Jiný hlásil potili jsme se a na druhé straně bezdrátového spojení se zřejmě kdosi blízký ptal fotili jste se? Protože skoro nahněvaná odpověď zněla jo, potili jsme se - i fotili!
Odpoledních sprintů jsem se z taktických důvodů nezúčastnil.
Ve večerních hodinách část sportovců uvolňovala soutěžní napětí stolním tenisem, jiní hráli stolní fotbálek, pár intelektuálů karbanilo. Mně poskytl čas a rozhovor tajemník přeboru mjr. Mgr. Jaroslav Beránek, učitel z pražské Střední policejní školy, zkušený spoluorganizátor (ve vedení Sportovního klubu policejních škol) řady sportovních událostí.
Pořadatelé by určitě uvítali větší zastoupení v nejedné kategorii (referátník k přeboru, k předkolu republikového mistrovství, oslovoval 36 ministerských složek - přijeli zástupci pětiny z nich). Kdo má sport rád (a zjistí, že se na ministerstvu a u policie dá nejenom sloužit a studovat, že je tu možné taky sportovat, být při sportovně společenských záležitostech - což zároveň platí nejen o lyžování), objevuje se pravidelně.
A lze se rozjet, nebo znovu do sportování vrhnout, ve věku nad 35 let, nad pětačtyřicítkou i v ještě zralejším mládí. Čítankovým případem bude prap. Vlastimil Tvrdík, pětatřicetiletý kantor, který se naučil lyžovat před pěti lety, když začal pracovat na SPŠ, a vyšvihl se během krátké doby až k širšímu reprezentačnímu kádru PČR!
Přitom mají podporu z vedení resortu a policie v podstatě i sporty, které nejsou v termínovém kalendáři (jeden jsme zveřejnili v minulém čísle Policisty), pokud je v nich vyhlášena soutěž v zahraničí, pokud se v týmových soutěžích najde parta stejně zaměřených lidí. Do ciziny tak mohou jít dračí lodě, triatlon, horská kola atd.
Přitom nebýváme bez úspěchů. Hokejisti z Liberce opakovali vítězství na Světové zimní olympiádě policistů. Letos po ztrátě tuzemského prvenství budou alespoň pořadateli Policejního MS v ledním hokeji!
Volejbalový výběr policistů ČR vedený plk. Mgr. Ivo Janečkou (který s námi na přeboru soupeří) vybojoval v Monaku 2005 bronz na Mistrovství Evropy v odbíjené.
Letos v květnu bude v Praze Policejní ME v lehké atletice.
Tři dny po ukončení fotbalového MS v Německu začne tamtéž Policejní ME v kopané, naši (přešli již přes Rakousko v 1. kole kvalifikace) zápolí 24. dubna v Bulharsku o definitivní účast...
Spát jsem šel s naplněnými sny. Mnohé, ne-li všechno, je - na velkých i soukromých sportovních kolbištích - možné. I pro seniory.
HARMONIE DUCHA S TĚLEM - A VĚKEM
Další den jsme jeli - pro změnu - zase 10 kilometrů, ale - konec legrace - tentokrát klasicky. Startoval jsem úplně na začátku závodního pole, což mělo přinést své potěšující výhody.
Klimatické podmínky byly opět ukázkové. Slunce jásalo, vzduch křemenil, sněhový koberec pod nohama praštěl.
Přehrával jsem si v hlavě dojmy včerejších hodin. Není potřeba zatěžovat organismus nezdravou sportovní námahou v honbě za výsledkem. Stačí zkoušet pohyb u bowlingové dráhy, pochodovat denně trochu se psem, zacvičit si patnáct minut, odplavat si dvakrát týdně tucet bazénů. Motivovat se, podřídit zlehka svůj životní styl - systémově - drobným pohybovým aktivitám.
Baron Coubertin při obnovování olympijských her před 115 lety prohlašoval netoliko, že není nezbytné vyhrát, ale čárku přítomnosti si udělat, nýbrž nabádal současně - především mladou generaci - k propojování zdravého ducha ve zdravém těle. O zásluhách - a moudrých zásadách - našich sokolíků Tyrše s Fügnerem vůbec nemluvě.
Sladěno přiměřeně s každým věkem!, doplňuji si k tomu a mířím klasickým skluzem prvně ke krpálu na kraji lesa.
A kolem zrovna kráčí paní Helena Balatková (roz. Šikolová - v roce 1972 v Sapporu na běžkách olympijsky bronzová!) s vnoučátkem Bauerových (dcera Kateřina Balatková si vzala za muže Lukáše Bauera, který se právě někde chystá do Turína, kde - jak již víme - uloupne stříbro na zimní olympiádě!). Maminka Bauerová je kdesi u naší závodní trasy, přišla podpořit švagra stržm. Libora Erbena (vzal si za ženu její sestru Helenu Balatkovou, která taktéž mířila na letošní ZOH závodit na běžkách). Chybí otec - a děda a běžkař a nezdolný vytrvalec v jedné osobě - Jaroslav Balatka, jeho přebor se odehrává v rámci severočeského regionu...
Potěší mě a zaujme v ten okamžik fakt, že zaprvé i na našich závodech je svým způsobem přítomna aktuální olympiáda - a že nejjednodušší to nejspíš s pravým sportovním zaujetím - a obohacováním se - mají vždycky rodiny, kde se "sportovní oživení" předává z pokolení na pokolení - a ještě navíc se, ať po přeslici, či po meči, zesiluje osudovým setkáním mezi vrstevníky.
A zase jsem měl špatně namazáno (přitom navěky platí: komu dobře nenamažou - viděli jste, jak se to povedlo s Neumannovou na pozlacené třicítce! - nevyhrává). Měl jsem utkvělou představu, že musím stromečkovat do sebemenšího stoupání, snad i po rovinkách. Pak se to neočekávaně proměnilo.
Při mém nástupu do druhé části závodu, při průjezdu centrálním "náměstíčkem" se totiž ukázalo, že právě vyjíždějí do stopy - naší - kolegyně ženy a dívky.
Konečně jsem začal také já někoho dojíždět. Dopředu jsem se ale moc nehrnul, neboť se mi nabízelo sledování podstatně zajímavějších zad, než tomu bylo předešlého dne.
I zdálo se mi, že zbývající kilometry v pěkné společnosti rovněž daleko rychleji ubíhají.
Když na serpentýnkovém klesání víceméně před vjezdem do cílové roviny na vyhlášeném biatlonovém areálu dokonce padla pohledná Gábina ze SPŠ Praha k mým nohám (což jsem jí ze sportovního hlediska ani omylem nepřál!), zůstaly veškeré strasti závodní trati hodně mimo jakoukoliv důležitost.
Výsledný čas byl bezmála shodný s tím, co jsem nabruslil. O pořadí se ani nebudu zmiňovat.
Odpolední štafety vyzněly mimo mě, nikoho dalšího z odboru jsem si nepřivezl. Snad příště. Jestli ovšem shodím pár dekagramů, jestli si zachovám držení těla, jestli k němu zharmonizuji duši a postupující věk, jak jsme si to různými slovy konverzačně sjednocovali s kolegou (budoucí rok možná sportovním rivalem) RNDr. Petrem Šílem ze SITK.
Zkuste se přidat...
V této chvíli, pokud jste dočetli až sem, máme za sebou - jako diváci - více než měsíc od zimní olympiády a před sebou naopak ještě pár dlouhých týdnů čekání na další divácký maraton a bonbonek - Mistrovství světa v kopané u německých sousedů. Po vydatné zimě je to možná ta nejvhodnější chvíle odhodlat se k vlastnímu systematičtějšímu pohybu.
Mně osobně už dávno po dvou desetikilometrových štrekách na zasněžené běžkařské trati otrnulo. Zkouším velký - normální - tenis, rád bych se někde přiblížil k tenisu stolnímu, zatahuju břicho, zvedám ramena. A těším se na jarní výjezdy na kole, možná též na kolečkových bruslích, i na výraznější - byť vždy opatrné - letní vycházky pěšky.