Měsíčník Policista

Policie v multikulturní společnosti - výukový manuál

Vyšlo v čísle 4/2006

CO JE MULTIKULTURNÍ SPOLEČNOST

Cílem je představit vybrané aspekty různých sociálních, kulturních a náboženských rámců, v nichž se odvíjejí životy jedinců, kteří jsou ve společnosti většinou považováni za odlišné či jiné.

Na lidskou rozmanitost policisté během výkonu služby narážejí takřka na každém kroku. Policisté se při své práci potkávají s lidmi, kteří byli vychováni v různých prostředích a podmínkách, a to nejen v ČR, ale i za jejími hranicemi. S lidmi, kteří vyznávají různá náboženství či ideologické doktríny, či s lidmi, kteří žijí své životy podle zcela jiných pravidel, než bylo ve střední Evropě donedávna běžné.

Současnou Českou republiku tak můžeme chápat jako multikulturní společnost, ve které různí jednotlivci i skupiny uplatňují rozličné životní strategie, nestejné hodnotové stupnice a rozmanité víry. Avšak i v rámci multikulturní společnosti je nezbytné dodržovat jednotný soubor pravidel, zákonů a povinností. Právní a institucionální kontext multikulturní společnosti by ovšem měl mít takový charakter, aby nedocházelo ke znevýhodňování osob na základě jejich skupinové či individuální odlišnosti. Policie je složkou státní služby, která by jednak měla dohlížet na dodržování rovnosti jedinců v kontextu nediskriminující občanské společnosti a jednak by měla umět adekvátně přistupovat k osobám, které se od většinové společnosti tak či onak odlišují.

Následující kapitoly jsou pokusem poskytnout policistům pomůcku pro výkon jejich povolání v multikulturním prostředí české společnosti. Na počátku je představen právní, institucionální a terminologický kontext situace cizinců a příslušníků menšin v ČR a v dalších jsou prezentovány základní informace vztahující se k romské populaci v České republice, k cizincům pobývajícím na území ČR, k některým náboženským vyznáním, se kterými se můžeme na území ČR setkat, a problematice odhalování obchodování s lidmi.


1. TÉMA: ROLE POLICIE V MULTIKULTURNÍ SPOLEČNOSTI

Cíl: účastníci mají písemně naformulovat
- svůj názor ohledně postavení PČR v české společnosti
- role PČR ve společnosti
- uvést kladné i záporné příklady
Časová dotace: 45 - 60 minut

Prodiskutování názorů posluchačů: z jakých vycházejí zkušeností,
co vede policisty k chybným postojům,
jaké to má následky pro policisty.

Seznámit posluchače s následujícím sdělením:
/využití prezentace na CD/

Česká republika je demokratický právní stát založený na tzv. občanském principu. To znamená, že nositelem státnosti není národ (jako skupina osob definovaná jazykem, kulturou a tradicí), ale lid, tedy taková skupina, jejíž členy spojuje právě to, že bez ohledu na tyto různící se vlastnosti jsou občany jednoho státu. Česká republika jako ústavní stát je založena na principu suverenity lidu, politickém pluralismu, volné soutěži politických stran, reprezentaci vzešlé z voleb, principu dělby moci a sociálních jistotách. S těmito principy se dále pojí ústavně zakotvená zásada ochrany menšin a jejich legitimních zájmů. Kromě jednotlivých ministerstev jsou do menšinové politiky zainteresovány tři poradní orgány vlády - Rada vlády ČR pro lidská práva, Rada vlády pro národnostní menšiny a Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity.


POLICIE A MULTIKULTURNÍ SPOLEČNOST

Ochrana menšin a jejich legitimních zájmů je zakotvena v ústavě ČR.

Činnost a role Policie ČR ve společnosti je určena zák. 283/1991 Sb. o Policii České republiky.

Principy obsažené v právním řádu:

Role Policie:

Posluchači si vytvoří správný názor na postavení PČR ve společnosti a její činnost jako službu veřejnosti


2. TÉMA: ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE

Cíl: seznámení, vysvětlení a porozumění posluchačů výrazům a základní terminologii, která bude v průběhu výuky používána:

Časová dotace: cca 90 minut

Posluchači ve dvojicích písemně vyjádří, co si pod jednotlivými výrazy představují a co znamenají, kde se s uvedenými výrazy nejčastěji setkávají.

Formou řízené diskuse jsou probrány jednotlivé výrazy, kdy posluchači obhajují své názory, případně přebírají názor většiny.

Posluchači si uvědomují, odkud pochází nedůvěra k cizincům.

Chápou, že konání jednotlivce ovlivňuje vnímání skupiny.

Uvědomují si, že žádná skupina není zcela homogenní, není složena z naprosto stejných jedinců.

Seznámit posluchače s následujícím sdělením:


3. TÉMA: LEGISLATIVA VZTAHUJÍCÍ SE K PROBLEMATICE MENŠIN

V ČESKÉ REPUBLICE A EVROPSKÉ UNII

Cíl: účastníci získají základní informace a přehled
- o mezinárodních deklaracích a předpisech EU
- české legislativě, která se zabývá právy menšin, jejich postavením a ochranou
- o koncepci Národní strategie pro práci Policie ČR ve vztahu k národnostním a etnickým menšinám

Časová dotace: cca 45 min.
možnost využití prezentace na CD

Posluchači formou řízené diskuse se vyjadřují k otázkám, které jsou směrovány do oblasti legislativní úpravy postavení a práv menšin ve světě, Evropě a ČR.


MEZINÁRODNÍ DEKLARACE, ÚMLUVY


ČESKÁ LEGISLATIVA

Ústava České republiky
stanoví, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázána, jsou závazné a mají přednost před zákony ČR a tyto s nimi nesmějí být v rozporu.

Listina základních práv a svobod

- všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní či etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení zaručuje základní práva a svobody

- je zakázána diskriminace z národnostních, rasových, etnických a jiných důvodů

- každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti

- příslušnost k národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu

- národnostním a etnickým menšinám se zaručuje všestranný rozvoj, rozvíjení vlastní kultury, rozšiřovat a přijímat informace v mateřském jazyce (vzdělávání, úřední styk), sdružovat se v národnostních sdruženích

- tato práva náleží pouze občanům ČR, nikoli cizincům

Trestní zákon ( č.140/1961 Sb.)

- výslovně chrání práva související s národností nebo příslušností k určité rase

- trestní zákon definuje jako trestný čin:

1. $ 196 užití násilí proti skupině obyvatel nebo jednotlivci nebo vyhrožování usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobení škody velkého rozsahu pro jejich rasu nebo národnost

2. $ 198 veřejné hanobení některého národa, jeho jazyka nebo některé rasy

3. $ 198 veřejné podněcování k nenávisti k některému národu nebo rase nebo omezování práv a svobod jejich příslušníků

4. $ 260, 261, 261a podpora a propagace k hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka

5. $ 236 omezování svobody vyznání

Zákon o právech příslušníků národnostních menšin (č. 273/2001 Sb.)

podrobně upravuje požívání práv zaručených v Listině základních práv a svobod (právo na sdružování, právo účasti na řešení záležitostí týkajících se menšin, právo na užívání jména a příjmení v jazyce menšiny, právo na vícejazyčné názvy, právo na užívání jazyka národnostní menšiny v úředním styku a před soudy, právo na užívání jazyka menšiny ve věcech volebních, právo na vzdělávání v jazyce národnostní menšiny).

Zákon definuje národnostní menšinu jako společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo.

Příslušníkem národnostní menšiny je pak občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.

Na území ČR žijí dlouhodobě menšiny bulharská, chorvatská, maďarská, německá, polská, romská, rusínská, ruská, řecká, slovenská, ukrajinská.

Přestože Listina základních práv a svobod uvádí pojem "etnické menšiny", není tento pojem nikde explicitně definován, a tudíž není zcela jasné, kdo může být považován za příslušníka etnické menšiny a být tak nositelem "menšinových" práv.


NÁRODNÍ STRATEGIE PRO PRÁCI PČR

Koncepce vychází z aktivit Policie ČR ve vztahu k etnickým a národnostním menšinám

Cílem je zvyšovat prestiž policejní práce, přispívat ke kladnému hodnocení policie a její pozitivní image v očích veřejnosti

Strategie se ve svých záměrech vztahuje na příslušníky národnostních menšin v ČR

Styčný důstojník pro problematiku menšin, asistent Policie… viz RŘ SZK č.72. ze dne 18. srpna 2003.

Národní strategie pro práci Policie ČR ve vztahu k národnostním a etnickým menšinám je v současné době aktualizována. Byl pozměněn její název (Strategie pro práci PČR ve vztahu k menšinám pro rok 2006-2007) a v lednu 2006 se předpokládalo její zveřejnění na internetových a intranetových stránkách MV ČR.


4. TÉMA: SOCIÁLNĚ VYLOUČENÉ LOKALITY

Cíl: účastníci písemnou formou vyjádří, co si představují pod názvem:
- sociální vyloučení,
- chudinské enklávy
Časová dotace: cca 30 minut

Prodiskutování názorů posluchačů: z jakých vycházejí zkušeností
co je a jak vzniká předsudek
co si představují pod pojmem xenofobie

Posluchači jsou seznámeni s následujícím sdělením:

V souvislostí s romskou populací v ČR se v posledních několika letech začalo používat termínu sociálně vyloučení. Je to proces, kterým jsou jednotlivci i celé skupiny osob zbavováni přístupu ke zdrojům, které jsou nezbytné pro zapojení se do sociálních, ekonomických a politických aktivit společnosti. Jsou odříznuti od institucí, služeb, sociálních sítí a vzdělávacích příležitostí.

Sociálně vyloučené společenství může čítat jen několik rodin či lidí žijících v jednom větším nájemním domě, ale může také zabírat celou městskou čtvrť. Může být ve středu města, na jeho okraji, nebo dokonce úplně mimo obec. Může vzniknout spontánně, nebo v důsledku politiky obce, která se rozhodne vyčlenit nějakou lokalitu pro "neplatiče nájemného". Pro státní správu představují takové enklávy zdroj problémů. Jejich obyvatelé neplatí nájem, elektřinu ani vodu. Na ulicích a dvorech se hromadí odpadky. Byty jsou přeplněné a za krátkou dobu se zničí. Obyvatelé těchto lokalit nepracují, děti chodí většinou do zvláštní školy, mají špatnou docházku a prospěch. Starší děti tvoří party, ve kterých tráví čas způsobem pohybujícím se na hranici zákona, nebo za ní. V lokalitě je rozšířena prostituce, alkoholismus, šíří se užívání drog.

Protože v takových lokalitách jsou často Romové, majoritní společnost dochází k závěru, že právě Romové mají k takovému životu zvláštní kulturně dané a výchovou předávané předpoklady. Není výjimkou, že v takové lokalitě žije též několik příslušníků majoritní populace. Tito lidé se dostali do pasti chudoby, protože jim chybí vzdělání, kvalifikace, sociální a komunikační dovednosti a nemají z ní už možnost uniknout. Na situaci, ve které žijí reagují tím, že si vytvářejí zvláštní adaptační vzorce = rezignují na dosažení vzdělání, na úspěch ve většinové společnosti.

Posluchači jsou schopni vyjádřit vlastními slovy, co si představují pod uvedenými pojmy, a uvádět konkrétní příklady


5. TÉMA: ROMSKÉ KOMUNITY

Cíl: formou kombinace přednášky předáním základních informací s aktivitou posluchačů při samostatné a skupinové práci a následné řízené diskusi při využití modelové situace jsou posluchači seznámeni s:

KULTURNÍM ZÁZEMÍM A PROSTŘEDÍM ROMSKÉ POPULACE V ČR
Časová dotace: 3,5 - 4 hod. dle zájmu posluchačů


KDO JE ROM ?

Nekritické označování různých osob a jejich zařazení do kategorie "ROM" může vyvolat řadu nejasností a omylů, a proto rozlišujeme TŘI MOŽNÉ OKRUHY ZNAKŮ, které bývají při zařazování osob do kategorie "ROM" běžně používány a bohužel navzájem i směšovány.

1. ETNICKÁ IDENTITA - ROM JE TEN, KDO SE POVAŽUJE ZA PŘÍSLUŠNÍKA ROMSKÉHO NÁRODA (ETNIKA) - hlásí se k romské etnické identitě. Etnická či národnostní identita však není ničím původním, vrozeným a odjakživa daným, ale výsledkem výchovného, politického a osvětového působení. V kontextu tradiční romské kultury je skupinová identita (pocit sounáležitosti) odvozována zejména od rodové příslušnosti, nikoli od členství v "etnické skupině".

2. FYZICKÁ CHARAKTERISTIKA - ROM JE TEN, KDO MÁ CHARAKTERISTICKÉ FYZIOLOGICKÉ ZNAKY - fyzické nebo biologické znaky, barva pleti, vlasů, očí. Podle kritéria fyziologických znaků jsou "Romové" jak ti, kteří jednají, myslí a chovají se stejně jako členové většinové společnosti (jsou tedy kulturně součástí majority), tak ti, kteří sdílejí hodnoty "tradiční romské kultury" a jednají a myslí podle naprosto odlišných hodnot a vzorců.

3. KRITÉRIUM KULTURY - ROM JE TEN, KDO SDÍLÍ TRADIČNÍ ROMSKOU KULTURU - jiný způsob myšlení, jiný hodnotový systém, jiné životní strategie a odlišné hodnoty a normy řídící život člověka. V tomto smyslu není největším rozdílem mezi Romy a majoritní společností barva pleti ani identita, ale systém hodnot, norem a způsobů řešení problémů, odlišné principy sociální organizace.

(Identita a fyziologické znaky se vzájemně nepřekrývají, někdy se dokonce vylučují. Lidé vypadající jako Romové mohou být nositeli jakékoli kultury. Kultura se získává výhradně učením, nikoli geneticky.)

Následuje řízená diskuse ke sděleným informacím, kdy posluchači se vyjadřují ke svým zkušenostem a prezentují své názory k danému tématu.


HISTORIE ROMŮ V ČECHÁCH

Před 2. svět. válkou žilo na území dnešní ČR asi šest tisíc českých a moravských Romů. Ti, kteří neuposlechli vládního nařízení o trvalém usazení (1939), byli po r. 1942 transportováni do cikánských táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, později deportováni do koncentračních táborů Osvětim, Buchenwald a dalších. Válku přežilo necelých šest set lidí.

V poválečném období bylo potřeba osídlit pohraniční oblasti, odkud bylo odsunuto německé obyvatelstvo, a získat pracovní sílu pro zemědělství a průmyslové podniky. Přicházejí Romové ze slovenských osad do okolí Chebu, Plzně, Kladna, Ústí, Mostu, Pardubic, Prahy, Brna, Olomouce.

Zákon č. 74/1958 Sb. o trvalém usídlení kočujících osob je státem řízené usazování. Ukládal všem osobám žijícím kočovným nebo polokočovným životem zanechat dosavadního způsobu života a usadit se na stálém místě.

Změna:
charakteru bydlení - východoslovenské osady
charakteru práce - pravidelná práce placená v penězích
charakteru komunikace - jazyk, kulturní zvyky

Období 1965 - 1970: Byly uskutečněny pokusy o "řešení cikánské otázky" organizovaným rozptylem Romů ze slovenských osad do oblastí s rozvinutým průmyslem v Čechách.

Po roce 1968 v souvislosti s celkovým uvolněním atmosféry ve společnosti se začalo novým způsobem přistupovat k "romské problematice", tedy převýchově cikánských spoluobčanů. Vznikla i první politická reprezentace samotných Romů (Svaz Cikánů - Romů v Čechách a na Slovensku). Tyto organizace byly po nástupu normalizace v r. 1973 zrušeny.

do r. 1989 se romské téma opakovaně vracelo do jednání na centrální úrovni. Byla přijímána opatření, která měla vést ke zvýšení kvality bydlení, zdravotní péče a celkové vzdělanosti. Vinou nedůslednosti a neplnění oficiálních dokumentů se na postavení Romů ve společnosti o mnoho nezměnilo.

Posluchači uvádějí své názory a lektor zodpovídá případné dotazy, uvádí konkrétní příklady

ROMOVÉ PO r. 1989

Celospolečenské změny po r.1989 měly dvojznačný dopad na romskou menšinu

1.
- uznání národnostní menšinou
- základní práva garantována Ústavou
- vznik právních norem upravujících postavení menšin
- vznik Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity
- zakládání romských občanských sdružení a politických stran
- vytváření romské elity

2.
- výrazné zhoršení ekonomického a společenského postavení
- prohlubování sociálních nerovností ve společnosti
- nemožnost uspět na pracovním trhu jako nekvalifikovaná pracovní síla
- ztráta zaměstnání = závislost na systému státní sociální podpory
- neplacení za bydlení = vystěhování do holobytů = vznik sociálně vyloučených komunit
- rozšíření úžery - lichvy

Sociální vyloučení a etnická příslušnost

Sociální vyloučení přímo nesouvisí s etnickou příslušností osob, které se v této situaci nacházejí. Jednání lidí žijících v dlouhodobé chudobě v podmínkách sociálního vyloučení je podmíněno převážně ekonomicky a sociálně, přičemž:

Posluchači se formou řízené diskuse vyjadřují k předneseným informacím


ROMOVÉ A SOCIÁLNÍ VYLOUČENÍ

Se vzrůstajícím ekonomickým tlakem tržní ekonomiky na bytovou problematiku docházelo k vystěhování nejchudších obyvatel z bytů v městských centrech často za použití výhrůžek, slibem odměny nebo nelegálního postupu. Někteří nájemníci byli vystěhováni na základě neplacení nájemného, poplatků za vodu, plyn, elektřinu atd.

NEZAMĚSTNANOST A PAST CHUDOBY

Hlavním rysem sociálního vyloučení je život bez pravidelného zaměstnání. Dospělí většinou nemají stálou práci. O tuto přišli při snižování stavů zaměstnanců v továrnách a stavebních podnicích. S radikální změnou podmínek na trhu práce klesla i poptávka po nekvalifikované pracovní síle. Konkurenci tvoří i dělníci z východu - Ukrajinci, Slováci. Mužům se nevyplácí shánět stálé zaměstnání, protože při nízké kvalifikaci si nemohou vydělat více, než je životní minimum. Dlouhodobá nezaměstnanost vede ke ztrátě pracovních návyků, denního režimu a disciplíny, ztrátě sebevědomí a pocitu zbytečnosti a beznaděje. Rodina se pak dostává do tzv. pasti chudoby a jediným pravidelným příjmem jsou dávky sociální podpory a pomoci. V některých případech je alternativním nepřiznaným zdrojem příjmů, aby nepřišli o sociální dávky, sběr kovů, drobný obchod s použitým zbožím, elektronikou.

LICHVA = ÚŽERA

V prostředí sociálně vyloučených skupin obyvatelstva se setkáváme s lichvou - slovensky úžera = nevýhodné půjčováním peněz na vysoký až stoprocentní měsíční úrok. Dlužníci se dostávají do bludného kruhu nových půjček a narůstajících úroků a dlužník odevzdává lichváři veškerý příjem - sociální dávky a vzápětí si od něho opět půjčuje. Dlužníci jsou na jeho službách natolik závislí, že když je jeden lichvář zatčen policií, kvůli poptávce po těchto službách se zanedlouho objeví další. Lichva se objevuje všude tam, kde lidé z různých důvodů nemohou využívat půjčky, hypotéky, příjem z trvalého zaměstnaneckého poměru atd. Do koloběhu lichvy se lidé dostávají ne z vlastní hlouposti a neschopnosti, ale z bezvýchodnosti situace, ve které se ocitli. Typickým rysem lichvy je dlouhodobá a prohlubující se závislost jednotlivců i celých rodin na službách poskytovaných lichváři, kteří nabízejí další služby (půjčení auta apod.). Důsledkem koloběhu je neplacení nájmu, ztráta bytu, kriminální chování, prostituce.

Lichva $ 253 tr. z. je úmyslným tr. činem, kdy pachatel zneužije něčí tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru k hodnotě závazku a poškozený tím utrpí hmotnou škodu. Nebo pachatel takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede. Protože lichva je často doprovázena násilným uplatňováním pohledávky, může nabývat podoby trestné činnosti, a to vydírání, útisk, porušování domovní svobody, loupež, účast na zločinném spolčení...

Posluchači si formou řízené diskuse vyměňují své názory a zkušenosti

ŠKOLSTVÍ, VZDĚLÁNÍ, MIGRACE

Děti ze sociálně vyloučených lokalit obvykle navštěvují speciální školy. Prostředí základní školy je pro děti z chudých romských rodin cizí a vyžaduje jiné vzorce jednání, než děti znají z domova. Hovoří romským etnolektem češtiny a je pro ně obtížné učitelům a látce porozumět. Chodí tedy do speciálních škol, což vede k tomu, že později nezískají kvalifikaci, která je potřebná na trhu práce. Často ani nenastupují do práce a stávají se rovnou závislými na sociálních dávkách . Rodiče nechají chodit děti do školy, kde jsou nároky na ně menší, kam často chodí řada jejich sourozenců či příbuzných. Sami mají jen základní vzdělání, které získali ve zvláštní škole, a předávají tento vzorec svým dětem. Rodiče nevytváří na děti takový tlak jako rodiče majority, a pokud se dítěti něco nechce, romští rodiče je k tomu nenutí. Pokud se v bytě rodiny netopí, nesvítí elektrika, není na nájem, nejsou peníze na jídlo, cigarety a pití, potřeba vzdělání dětí se pro rodiče stává okrajovou záležitostí.

Život v sociálním vyloučení je především bezvýchodný. Není žádná naděje na zlepšení stavu věcí, a to vyvolává sklon se o změnu nepokoušet. Sociálně vyloučení ztrácejí snahu o řešení své situace, stávají se lhostejnými, propadají nejrůznějším formám závislostí, nebo se snaží své sociální postavení zlepšit kriminální činností (lichva, kuplířství, prostituce, krádeže) atd.

Dalším specifickým problémem je nabývání a pozbývání českého občanství (zák. 40/1993 Sb.). Řada Romů nebyla schopna se orientovat v administrativním systému, nebo o vyřízení občanství nepožádali. Bez úředně potvrzeného občanství však nemohli být zaměstnáni, dostávat sociální dávky, neplatili nájemné, zadlužovali se. Děti rodičů, kteří během 90. let poznali, že je možné udržet se na živu jen z dávek sociální ochrany a podpory, už samozřejmě na tyto dávky spoléhají s pocitem, že jde o samozřejmou povinnost státu.

Od roku 1945 dochází v menší či větší míře k migraci ze slovenských romských osad do České republiky, která je lákavým cílem z důvodů lepší ekonomické situace, pracovních příležitostí, blízkosti jazyka, znalosti prostředí, příbuzenských vazeb s Romy žijícími v ČR a v poslední době i vyšší sociální dávky a podpora. Migrace Romů ze Slovenska do České republiky má různé formy. Jedná se o krátkodobé či dlouhodobější návštěvy příbuzných, které jsou spojovány s hledáním legální nebo nelegální práce a často souvisí s pácháním trestné činnosti. Tato pracovní migrace dále souvisí s řadou negativních jevů, jako je lichva a aktivity různých romských "podnikatelů", kteří Romy zaměstnávají, ale za odvedenou práci neplatí. Při návštěvách v ČR využívají Romové ze Slovenska pohostinnosti svých českých příbuzných. Dlouhodobé návštěvy početných rodin ze Slovenska vedou často k propadu životní úrovně hostitelské rodiny. Narůstá nelegální zaměstnávání, kriminalita, dochází k přelidňování bytů, zvýšení rizika v oblasti hygieny a sociální patologie.

Posluchači vyjadřují své názory a zkušenosti, které konfrontují se získanými informacemi. Lektor zodpovídá případné dotazy a uvádí konkrétní případy


SUBETNICKÉ ČLENĚNÍ ROMŮ

Čeští a moravští Romové

V drtivé většině nepřežili druhou světovou válku. Po r.1945 přišli do České republiky slovenští a maďarští Romové z osad na středním a východním Slovensku.

Slovenští a maďarští Romové

Sami sebe nazývají ROMA, RUMUNGRI (Rom Ungro = uherský Rom). Jsou si kulturně velmi podobní, odlišuje je jiný dialekt romštiny. Dnes tvoří cca 90 % romské populace v ČR. Zdrojem obživy bylo kovářství, košíkářství, pálení cihel, hudebnictví, nádenické práce, žebrota.

Olašští Romové

Jsou to potomci kočovných skupin, které se v 19. století z Rumunska dostali do střední Evropy. Živili se jako obchodníci a překupníci s koňmi, kotláři, korytáři, ženy věštily z rukou nebo vykládaly karty. Dále se dělí podle rodů a specializace na Kalderaši - kotláři a Lováriové - konští handlíři. Jsou označováni za "bílé Cikány", tvoří cca 10 % romské populace u nás.

Sintí - němečtí Romové, západní větev (někteří se za Romy nepovažují)

Rozdíly a bariéry

Mezi subetnickými skupinami Olachů a Rumungrů jsou značné bariéry. Vymezují se jako samostatné celky a nelze považovat "olašského krále" za krále všech Romů v Čechách. Stýkají se velmi málo a jejich dialekt je tak odlišný, že si mnohdy navzájem nerozumí. Rozdíly jsou tedy jazykové, ve způsobu oblékání, způsobu obživy, sociálním statusem - Olaši se považují za nadřazenou skupinu stojící výš ve společenském žebříčku, ale i kulturními odlišnostmi, zvyky, postavením ženy, uzavíráním sňatků, atd.

Romská populace netvoří na území České republiky jednolitou komunitu, naopak je definována subetnickým členěním, rodinnou příslušností a konceptem rituální ne/čistoty. Takto určené skupiny se mnohdy vůči sobě vymezují jako vzájemně pod- či nadřazené a nekompatibilní.

Posluchači jsou vyzváni, aby uvedli další příklady rozdílů mezi Romy, romskými rodinami, jednotlivými lokalitami a regiony


ROMSKÁ RODINA

Významným rysem tradiční romské kultury je příbuzenství. Každý se cítí být příslušníkem určité příbuzenské skupiny, vůči níž je loajální a od níž odvozuje svoji identitu, nese za ni zodpovědnost a jejímž jménem se představuje. Cítí se být jako Horváth, Lájoš, Žiga apod. Romská příbuzenská skupina je tvořena rozsáhlým rodinným útvarem FAJTA, který zahrnuje 5- 6 generací osob společného původu Horvátovi, Lájošovi, Žigovi atd. Do rodu kromě nejbližších příbuzných patří i tety a strýcové a bratranci a sestřenice obou rodičů i prarodičů a jejich děti. Do rozšířené rodiny náleží příbuzní z otcovy i matčiny strany v rozsahu čtyř až pěti žijících generací. Za příbuzné se považují bratranci a sestřenice z druhého, někdy až třetího kolena - tedy potomci společných pradědů, ba i prapradědů. Pouze mezi spřízněnými Fajtami dochází ke sňatkovým výměnám, což podporuje soudržnost skupiny. Všichni členové FAJTY se potom scházejí na svatbách, křtech, pohřbech a účast je povinná. Fajta svým členům poskytuje rozsáhlou solidární síť a sociální jistotu, na kterou se dá spolehnout v případě nouze. Členové mají z principu stejnou ekonomickou úroveň. Pokud by se chtěl někdo emancipovat, ostatní ho buď stáhnou na svoji úroveň, nebo ho vyloučí z rodiny. S představiteli tzv. "romské elity" nebo tzv. "romskými reprezentanty" je nespojuje vůbec nic.

Tchyně "vychovává", učí vařit, pečovat o domácnost mladou nevěstu a až po narození několika dětí se mladý pár osamostatňuje a staví si vlastní obydlí. Zpravidla v blízkosti domů příbuzných manžela po otcovské linii. Je nemyslitelné, že by si v prostoru obývaném jednou rodinou postavil dům někdo, kdo není příbuzný.

Proměna životního stylu, jako jiný způsob oblékání a obživy neznamená pro romskou kulturu, která je velice adaptabilní a flexibilní, téměř žádné nebezpečí. Zatímco změny nebo zánik vztahů a norem, které udržovaly pevný řád v romské komunitě, mohou vést k vážnému ohrožení existence romské rodiny a samotných Romů. Společenské změny ke konci dvacátého století jsou globální a týkají se všech kultur. Působí na ně nátlak modernity a ideologie pokroku, konzumních vzorů, odmítání tradic. Mladí lidé kritizují své rodiče, jejich životní styl, jejich řeč, odmítají jejich zkušenosti.

Romové často přestávají být pány situace a pouze reagují na okolí. Vnitřní oslabení komunity a život na pokraji společnosti vyvolávají váhavost, výtržnosti, agresivitu. Nezbývá místo na rozvoj kultury a společnosti.

V tradiční romské kultuře má obvykle muž nadřazené postavení a vyšší sociální status než žena. V místnosti si první sednou muži, ženy stojí, pouze starým ženám muži uvolní místo. S přibývajícím věkem a počtem dětí se postavení ženy mění. Bezdětnou ženou se opovrhuje. Muži nikdy nenosí krátké kalhoty a za velkou hanbu považují, když se musí převlékat v přítomnosti žen.

Děti jsou od malička vychovávány v úzkém tělesném kontaktu s ostatními, což se odráží v odlišném vnímání intimní zóny = vzdálenost při komunikaci. Pokud dojde ke konfliktu, zvyšuje se hlas, intenzita křiku a gest, málokdy však dochází k fyzickému násilí.


KULTURNÍ SPECIFIKA

Jedním z velice důležitých specifik romské kultury je koncept "rituální nečistoty". Nejedná se o ne/čistotu ve smyslu hygienickém, ale nábožensko- magickém. Podle tohoto principu se určité skupiny označují za rituálně čisté, jiné za nečisté. Každá rodina označuje sebe sama za čisté, ostatní za nečisté. Pro toto má romština výraz "degeš" nebo "dupka". Ve slovenských osadách se toto označení používá pro osoby nebo skupiny, které se živí rituálně nečistým masem (koňským, psím, zdechlinami). Pokud se člověk narodí do rituálně nečisté rodiny, tuto skutečnost už v průběhu svého života nemůže nic změnit. Rituálně čistý Rom se může znečistit stykem s rituálně nečistým člověkem. Dochází k tomu nejčastěji společnou konzumací jídla, nebo sexuálním stykem. Čistý Rom nesmí jíst ani pít společně s degešem, nesmí používat ani nádobí, které před ním používal nečistý. Stejná pravidla ovlivňují i výběr partnera. Hranice ne/čistoty se kryjí s hranicemi rodin - fajt, a proto mezi nimi nedochází k sňatkům. Setkáváme se s názorem, že degešem je ten, kdo je chudý, kdo se neumí chovat, kdo chodí špatně nebo nemoderně oblékaný, alkoholik, závislý na drogách, gambler, člověk na sociálním dně. Někdy Romové žijící v Čechách považují za degeše Romy, kteří přišli ze slovenských osad. Princip rituální nečistoty má řadu důsledků souvisejících s bydlením. Pokud jsou okolnostmi donuceny skupiny, které se navzájem považují za nečisté, bydlet v jednom domě, mohou se znečistit např. používáním stejného zdroje vody. Za nečisté se považují i cizí odpadky, a proto mají nositelé tradiční romské kultury takový odpor k udržování pořádku jinde než uvnitř svých obydlí. Společné prostory, chodby, chodníky jsou z principu nečisté a jejich udržování je deklasující. Při kontaktu se sociálně vyloučenými Romy je třeba mít na zřeteli, že romská populace je vnitřně velmi různorodá. Žádná z uvedených skutečností neplatí univerzálně pro všechny Romy. Nelze pojímat Romy jako homogenní skupinu s jednotným souborem charakteristik a potřeb.

Posluchači v řízené diskusi uvádějí své zkušenosti a znalosti o romské rodině a kultuře


6. TÉMA: VIETNAMSKÁ KOMUNITA - historie - kultura - současnost

CÍL:
- posluchači jsou seznámeni se základními informacemi o vietnamské komunitě
- jsou schopni odhalit a analyzovat předsudky vůči Vietnamcům
- uvědomují si způsoby přenosu předsudků během výchovy a socializace
Časová dotace: cca 45 min.

HISTORIE:

Pojmenování tohoto národa a státního útvaru je odvozeno od názvu kmene Vietů, který se na území dnešního severního Vietnamu objevil počátkem doby bronzové, tedy ve 2. tisíciletí př. n. l. Později se toto území i uvedené obyvatelstvo dostalo do sféry vlivu Číňanů. Toto mělo za následek spoluvytváření kultury obou národů. Vietové převzali od Číňanů buddhismus, taoismus a kunfuiciánství, papír, střelný prach a naopak Vietové předali své znalosti z oblasti zemědělství, především pěstování rýže (dvojí sklizeň za rok).

Roku 938 n. l. vytvořili Vietové svůj vlastní státní útvar. Byla založena první univerzita - o 300 let dříve, než vznikaly v Evropě. O další dvě století se kunfuciánství stává státní ideologií. V období 13. století dochází k nájezdům Mongolů, ale na rozdíl od řady jiných státních útvarů stát Vietů vždy nájezdy odrazil. Od 15. století s počátkem objevitelských cest evropských mořeplavců - především Portugalců, dochází k příchodu misionářů. Zpočátku se nejedná o cílené šíření křesťanství. To začíná od poloviny 18. století. Na přelomu 18. a 19. stol. má státní útvar již rozlohu podobnou odpovídající rozloze dnešního Vietnamu. Rozvoj a růst nastává následkem spojení se státním útvarem Čampa - střední Vietnam a částí Kmérského království - území řeky Mekong - jižní Vietnam.

Od poloviny 19. století dochází k systematickému usazování Francouzů a kolonizaci tohoto území. Paradoxem je, že Francie chtěla šířit civilizaci v zemi, která měla a má starší a vzdělanostní tradici než Francie. Tento trend pokračoval až do 40. let 20. století, kdy bylo území Vietnamu obsazeno Japonci. Tito okupovali Vietnam v letech 1941 - 1945. V čele odporu proti Japoncům a po skončení II. světové války i odporu proti Francouzům stál Ho Či Min. Byl zakladatelem komunistické strany Vietnamu po vzoru SSSR a Číny. Stál u vydání Vietnamské deklarace nezávislosti v r. 1945. Na základě tohoto dokumentu byla vyhlášena v severní části Vietnamská socialistická republika. Jižní území zůstávalo i nadále pod kontrolou Francie. Vzhledem ke snaze Francie získat své kolonie zpět, v roce 1946 vypukl válečný konflikt, jehož důsledkem bylo podepsání v r. 1954 tzv. Ženevských protokolů, na jejichž základě se Francie svých nároků vzdala.

Důsledkem bylo vytvoření dvou státních útvarů, a to Vietnamské demokratické republiky (severní Vietnam s vládou komunistů v čele s Ho Či Minem) a Vietnamské republiky (jižní Vietnam - orientace na západní státy). V roce 1955 měly proběhnou volby a mělo být rozhodnuto o sjednocení Vietnamu, ale Vietnamská republika konání voleb odmítla. Západ měl v době "studené války" strach z rozšíření komunistického vlivu v jihovýchodní Asii. V roce 1963 došlo k vyhrocení situace a občanské válce. Problémem bylo, že severní Vietnam byl podporován státy socialistického bloku Čína, SSSR, ČSSR a jižní Vietnam byl podporován státy Západu - USA, Velká Británie. V průběhu tohoto konfliktu zahynuly více než 4 miliony lidí. Jedná se o 10 % populace tehdejšího Vietnamu. Miliony dalších byly zraněny a postiženy užíváním otravných plynů (agent orange, bombardováním napalmem, miny apod.). Konflikt byl ukončen v r. 1973 a o dva roky později Američané opustili Saigon a v r. 1976 byl Vietnam sjednocen. Vznikla Vietnamská socialistická republika, která existuje dodnes.

V současné VSR žije cca 77,6 mil. obyvatel, hustota je 234 obyvatel na km2 (cca o 100osob více než v ČR), 87 % populace tvoří Vietnamci, menšinou jsou Číňané, Thajci a Kmérové. Buddhismus vyznává 55 % obyvatelstva. Jedná se o zaostalý zemědělský stát. HDP (hrubý domácí produkt) je 310 USD na hlavu a rok. (V ČR 5480 USD). Ve městech žije 21 % obyvatel, 6 % je negramotných, v zemědělství pracuje 63 % aktivních obyvatel. Je 5. největším producentem rýže na světě. Probíhající reformy od roku 1990 v politické i ekonomické sféře však neřeší tři nejzávažnější důvody pro emigraci, a to především politické pronásledování, hospodářské důvody a válečné konflikty.

Od roku 1956 probíhala v ČR příprava vědecko-technických pracovníků a na vysokých školách studovali vietnamští studenti. V období r. 1980-1990 se mělo na základě mezinárodní smlouvy vystřídat v ČSSR na zaškolení až 30 000Vietnamnců, převážně mužů ve věku 18 - 45 let bez rodin. Skutečnost však byla jiná a v polovině 80. let zde bylo více než 27 000 Vietnamců. Za rok 2000 dostalo povolení k pobytu 23 556 občanů Vietnamu. Ke konci roku 2001 dostalo občanství ČR 1000 Vietnamců. Ke konci roku 2001 bylo v ČR evidováno 19 300 osob vietnamské národnosti jako podnikatelé a živnostníci. Počet osob vietnamské národnosti, který je v současné době na území ČR, není znám. V současné době se vietnamská komunita více přibližuje a sžívá s naším prostředím, a to i přesto, že se jedná o uzavřenou a izolovanou komunitu. Základem tohoto soužití je fakt, že vietnamské děti navštěvují české školy a existuje velké množství smíšených manželství. Stánkový prodej se postupně přesouvá do stálých prodejen a hlavně do center měst.

RYSY VIETNAMSKÉ KOMUNITY:

KULTURNÍ ODLIŠNOST:

V letech 1990-1991 dostávali mnozí vietnamští zaměstnanci odstupné, protože z důvodů rušení závodů a ekonomické transformace nemohli být zaměstnáni. Řada z nich využila možnosti získat živnostenský list a začít podnikat, a tak v ČR zůstat. Nejrozšířenější formou výdělečné činnosti byl stánkový prodej spotřebního zboží. V posledních letech ale začali otevírat "kamenné obchody" a zaměstnávat české prodavače. Jsou tak jedinými imigranty, kteří neohrožují na trhu práce majoritní obyvatelstvo, ale naopak nové pracovní příležitosti vytvářejí.

V České republice existují v současné době tři vietnamské organizace, které sdružují vietnamské občany. Snahou je udržení kulturních tradic. Svaz Vietnamců, Svaz vietnamských podnikatelů a Občanské sdružení vietnamsky hovořících občanů v ČR.

Posluchači chápou vietnamské etnikum, jejich chování, postoje a včleňování do majoritní společnosti


7. TÉMA: MODELOVÁ SITUACE - Hádej, kdo přijde na večeři

Cíl:
- posluchači jsou schopni definovat, odhalit a analyzovat předsudky vůči Romům
- uvědomují si způsoby přenosu předsudků během výchovy
- chápou úlohu rodiny při předávání společenských norem a hodnot
- jsou schopni argumentovat a konstruktivně řešit konflikt
Časová dotace: cca 120 min. i více dle zájmu posluchačů a probíraných témat

Čtyři dobrovolníci sehrají scénku, kdy dcera oznámí rodině, že se zamilovala do Roma a chtěla by ho představit rodině. Určení pozorovatelé sledují představitele jednotlivých rolí, sledují argumenty, reakce, emoce apod. Scénka by měla odhalit způsob, jakým rodina ovlivňuje naše mínění o lidech, kteří patří do jiných sociálních a kulturních skupin. Je možné ji obměnit na příchod černocha, Vietnamce, Ukrajince, partnera stejného pohlaví, odlišného náboženství apod. Optimální délka hry je cca 10 - 15 minut.

Při hodnocení se nejprve vyjádří herci, jak se cítili ve svých rolích. Potom se vyjádří pozorovatelé k chování jednotlivých postav a jejich argumentaci.

V následné diskusi všech účastníků je možné se ptát:

Následná řízená diskuse nutí posluchače ke kázni, konstruktivně diskutovat a respektovat názory ostatních. Čas trvání aktivity je závislý na diskusi a aktivitě posluchačů


8. TÉMA: MIGRACE

Cíl: účastníci písemnou formou vyjádří, co si představují pod pojmy:
- migrace
- cizinec
- druhy pobytů
Časová dotace: cca 45 min.

Migraci jako společenský jev lze posuzovat v několika rovinách. Základním hlediskem je dělení na migraci dobrovolnou a migraci vynucenou. Pod pojem dobrovolné migrace můžeme zařadit případy, kdy lidé opouštějí svoji vlast za účelem studia, sjednocení rodiny, zaměstnání či z jiných důvodů osobního charakteru. Vynucená migrace je vyjádřena snahou vyhnout se pronásledování, represi, ozbrojeným konfliktům, přírodním či jiným katastrofám nebo situacím, jež představují ohrožení života, svobody a živobytí jednotlivce. Za převažující příčiny migrace lze v současném světě spatřovat zejména rozdíly v bohatství mezi jednotlivými světadíly, v síle ekonomik jednotlivých zemí, úrovni ekonomického rozvoje a v životní úrovni jejich obyvatel.

Z právního pohledu se osoby pobývající na území ČR dělí na státní občany a cizince. Státní občan má některá základní práva = právo volit a být volen. Cizinec je každý kdo není občanem ČR. Cizinec je oprávněn pobývat na území ČR přechodně, nebo trvale.

Cizinec může na území ČR pobývat:
- bez víza
- na základě víza
- na základě povolení k dlouhodobému pobytu

Přechodný bezvízový pobyt
- cizinec může na území ČR pobývat pouze tehdy, stanoví-li tak mezinárodní smlouva
- rozhodne-li tak vláda České republiky (nařízení vlády o zrušení vízové povinnosti)
- v případech, kdy tak stanový cizinecký zákon (326/1999 Sb.)

Po přijetí do Evropské unie je Česká republika vázána příslušnými předpisy, které jsou pro všechny členské státy závazné. Tyto předpisy obsahují výčet států, jejichž státní příslušníci při pobytu do 3 měsíců podléhají vízové povinnosti, a výčet států, jejichž státní příslušníci jsou od vízové povinnosti osvobozeni.

Přechodný pobyt na základě víza -
tzv. krátkodobá víza:
- letištní vízum
- průjezdní vízum
- vízum k pobytu do 90 dnů
dlouhodobá víza:
- vízum k pobytu nad 90 dnů - max. 1 rok

Povolení k dlouhodobému pobytu - se vydává cizinci, jehož pobyt na území ČR bude delší než rok. Dostane průkaz o povolení k pobytu.

Trvalý pobyt - může být cizinci povolen, pokud splňuje podmínky stanovené cizineckým zákonem (zák. č. 326/199 Sb.). Vydá se mu rozhodnutí o povolení trvalého pobytu na území ČR a současně průkaz o povolení k pobytu.

Občané členských států Evropské unie mohou vstupovat a pobývat na území republiky bez zvláštních omezení, a to pouze na základě cestovního dokladu nebo průkazu totožnosti. Pokud občan jiného členského státu Evropské unie hodlá pobývat na území ČR přechodně po dobu delší než 3 měsíce (zaměstnání, podnikání, studium), může požádat o vydání povolení k přechodnému pobytu. Za podmínek stanovených cizineckým zákonem může občan Evropské unie požádat o vydání povolení k trvalému pobytu na území ČR. V obou případech potom obdrží "průkaz o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství".

Státní občanství lze udělit osobě, která má na území ČR nepřetržitý pobyt po dobu nejméně 5 let (vyžaduje se znalost češtiny a skutečnost, že osoba nebyla v posledních 5 letech pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin viz zák. č. 40/1993 Sb.). Na udělení občanství není právní nárok.

Posluchači si předáním shora uvedených informací zopakují a opětovně připomenou a rozšíří znalosti, které získali proškolením Schengenské problematiky


9. TÉMA: CIZINCI V ČR

Cíl:
- posluchači dostanou informace o cizincích s povoleným trvalým pobytem v ČR
- posluchači získají základní přehled o tom, kdo je uprchlík, azylant
Časová dotace: cca 30 min.

K datu 31.12. 2004 žilo v ČR podle údajů PČR 99 467 cizinců s povoleným trvalým pobytem. Zhruba 53 % cizinců je v ČR z ekonomických důvodů. V r. 2004 bylo oficiálně registrováno cca 160 tisíc zahraničních pracovníků. Mezi nejpočetnější patří příslušníci Vietnamu, Slovenska, Ukrajiny, Polska atd.

Počty nelegálních migrantů pobývajících na území ČR není možné přesně zjistit. Na základě odhadů lze předpokládat, že v České republice pobývají nelegálně cca tisíce až desetitisíce cizinců.

Pracovní migrace z východní Evropy směrem na západ je jedním z důsledků politických, ekonomických a sociálních změn, nimž došlo ve střední a východní Evropě v 90. letech. Politická svoboda, liberalizace trhu i svoboda pohybu a nerovnoměrné rozložení pracovních příležitostí vede ke vzniku spontánních, dříve neexistujících pracovních příležitostí.

Občané zemí EU nemusí získávat povolení úřadu práce k zaměstnávání cizinců. Na pracovních úřadech jsou vedeni v evidenci pomocí registračních karet. Cizinci s trvalým pobytem v ČR mají z hlediska pracovního práva stejné postavení jako občané ČR.

CIZINCI HLEDAJÍCÍ V ČR OCHRANU PŘED PRONÁSLEDOVÁNÍM

Podle mezinárodního práva je uprchlíkem osoba, která se nachází mimo vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodu příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů.

Právo hledat a požívat útočiště před pronásledováním obsahuje čl. 14 "Všeobecné deklarace lidských práv".

Právo na azyl je též zakotveno v čl. 43 "Listiny základních lidských práv a svobod".

Uprchlíci strádají po stránce psychické i fyzické, jsou zuboženi, nemocni, bez finančních prostředků. Ze statistik vyplývá, že až 80 % všech uprchlíků jsou ženy a děti. Masový pohyb uprchlíků - exodus - je vyvolán etnickými a náboženskými konflikty, násilím a porušováním práv menšin. Každý uprchlík může požádat o bezpečný azyl.

Od r. 1990 do r. 2002 včetně požádalo o azyl v ČR celkem 70 tisíc osob. Jen cca 2 200 osob azyl skutečně získalo. V roce 2000 požádalo o azyl cca 8 700 osob.

Sdělovací prostředky velmi často prezentují uprchlíky, cizince, azylanty a migranty jako problémové osoby. To u veřejnosti posiluje negativní a xenofobní názor a vede k představě, že co uprchlík, to zločinec, který zneužívá dobroty a pohostinnosti této země. Je nezbytné, aby obraz uprchlíků nebyl zaměňován s obrazem cizinců, kteří se podílejí na organizovaném zločinu.

Posluchači si na základě sdělených informací opravují a vytváří vlastní názor na cizince žijící na území České republiky


10. TÉMA: OBCHODOVÁNÍ S LIDMI

Cíl:
- účastníci jsou seznámeni se základními úkoly PČR na úseku potírání a odhalování obchodování s lidmi
- jsou seznámeni s příčinami, způsoby najímání a získávání pozdějších obětí
- na základě konkrétních příkladů jsou seznámeni s typy jednání a chování, které naznačují, že se jedná o oběť obchodování s lidmi
Časová dotace: cca 60 min.

Obchodováním s lidmi se rozumí najímání, přepravování, převádění, přechovávání nebo přijetí osob za účelem zneužívání za pomoci hrozby, použití síly nebo jiných forem donucení, za pomoci únosu, podvodu, uvedení v omyl nebo zneužití moci či stavu bezbrannosti nebo za pomoci předání nebo přijetí plateb či výhod, a to za účelem získání souhlasu osoby mající kontrolu nad jinou osobou. Zneužívání zahrnuje přinejmenším zneužívání prostituce jiných, jiné formy sexuálního zneužívání, nucenou práci nebo poskytování služeb, otroctví, nebo podobné praktiky jako otroctví, nevolnictví nebo odnětí orgánů.

Souhlas oběti obchodování s lidmi se zamýšleným zneužíváním uvedeným v předchozím odstavci nebude brán v úvahu, jestliže byl použit jakýkoliv způsob zde uvedený.

Najímání, přeprava, převoz, přechovávání nebo přijetí dítěte pro účely zneužívání bude považováno za "obchodování s lidmi", i když nezahrnuje některý ze způsobů uvedených v prvním odstavci.

"Dítě" znamená jakoukoliv osobu mladší osmnácti let.

Obchodování s lidmi upravuje tr. zák. $ 232a - obchodování s lidmi

odst. 1. Kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá osobu mladší osmnácti let, aby jí bylo užito
a) k pohlavnímu styku nebo jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání,
b) k otroctví nebo nevolnictví, nebo
c) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.

odst. 2. Stejně bude potrestán, kdo jiného za použití násilí, pohrůžky násilí nebo lstí anebo zneužitím jeho omylu, tísně, nebo závislosti přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo užito
a) k pohlavnímu styku nebo jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání,
b) k otroctví nebo nevolnictví, nebo
c) k nuceným pracím nebo jiným formám vykořisťování,
...................a následné znění.

Obchodování s lidmi je specifický a komplexní problém, který zahrnuje mnoho dílčích aspektů. Po zbraních a drogách zůstává obchod s lidmi dlouhodobě celosvětově nejvýnosnějším druhem mezinárodního organizovaného zločinu. Můžeme ho nazvat novodobým otroctvím. Obchod s lidmi může postihnout každého, muže, ženy, dívky i chlapce. Nejvíce se však týká žen a dívek, které jsou nejčastěji obchodovány za účelem provozování prostituce a sexuálního vykořisťování. Obchodem s lidmi a organizováním prostituce se v ČR zabývají zejména ruskojazyčné a bulharské skupiny organizovaného zločinu a v poslední době také vietnamské, působící po celém území ČR. Každoročně je obžalováno cca 15-20 osob. V souvislosti s obchodem s lidmi je v ČR věnována pozornost nelegálnímu organizování prostituce a vykořisťování žen.

PŘÍČINY

Zdrojem obětí jsou oblasti s velkou nezaměstnaností, s rozvinutým cestovním ruchem a nabídkou i poptávkou všech sexuálních služeb. Jako nejrizikovější lokality jsou uváděny severní Čechy, západní Čechy - pohraničí, severní Morava, Praha a Brno. Potenciální oběti obchodování jsou vyhledávány mezi osobami nespokojenými s výdělkem, v obtížných životních situacích a ženami provozujícími prostituci. U nezletilých je využívána naivita a bezbrannost.

V celosvětovém měřítku přispívají k obchodování následující faktory: nerovnováha mezinárodních ekonomických vztahů, chudoba a politická nestabilita, tolerance k porušování lidských práv, nerovnoprávnost pohlaví v zákonech a v praxi, vysoká poptávka po levném, prodejném sexu a levné pracovní síle, nedostatečné právní vědomí, tržní chování a jiný systém hodnot, neschopnost seberealizace, neperspektivní životní styl, naivita žen při hledání dobře placené práce a partnera za účelem sňatku, podcenění zdravotního rizika.

ZPŮSOBY NAJÍMÁNÍ A ZÍSKÁVÁNÍ OBĚTÍ

Prvotní kontakt je uskutečněn nejčastěji přes přátele, společné známé, případně "z doslechu". Formálním způsobem pak dochází ke kontaktu přes pracovní, sňatkové, cestovní agentury nebo inzeráty. Záminkou je dobře placená práce a atraktivní práce barmanky, tanečnice, hostesky společnice apod.

V největší míře je spojen obchod s lidmi se sexuálním průmyslem zvláště s nucenou prostitucí.V méně početných případech je jeho cílem zneužívání osob pro pomoc v domácnostech nebo pro různé formy obchodů se sňatky. Finanční zisky obětí jsou velice nízké či spíše nulové, a tak je finanční hledisko vedle násilí a jiných forem nátlaku dalším prostředkem ke zvýšení závislosti obchodovaných osob na pachateli.

JAK POZNAT OBĚŤ - IDENTIFIKACE OBĚTI

Skutečnosti, které mohou napovídat, že se jedná o oběť obchodování s lidmi:

- oběť pracuje nebo je někde držena proti své vůli, nesmí se vzdálit ze svého pracoviště či je vždy doprovázena (např. k lékaři) "tlumočníkem"

- oběť je fyzicky trestána, je jí vyhrožováno když odmítne pracovat

- oběť se bojí mluvit o své situaci, je-li přítomen její zaměstnavatel

- oběť nemá kontrolu nad svým vlastním výdělkem, platí vysoký podíl ze svých příjmů svému vykořisťovateli, denně musí vydělat alespoň určitou minimální částku

- oběti byly odebrány osobní dokumenty

- oběti je odpírána strava, nápoje, lékařská péče nebo léky, hygienické potřeby, antikoncepce nebo kondomy

- oběť je nucena k ponižujícímu nebo kompromitujícímu jednání, které je fotografováno nebo filmováno a které lze později využít jako kompromitující materiál

- oběti jsou nuceny k užívání drog nebo naopak jsou jim odpírány

- oběti jsou nuceny lhát klientům o spokojenosti a dobrovolném pobytu ve veřejném domě apod.

MEZINÁRODNÍ SITUACE

Odhaduje se, že každoročně je obchodováno 600 000 až 800 000 žen, dětí a mužů. Dle mezinárodních a nevládních organizací je toto číslo daleko větší, údajně 1,5 až 3 milionů osob. Podle odhadů je 80 % žen a 70 % z nich je obchodováno za účelem sexuálního zneužívání. Oběti jsou nuceny k prostituci nebo práci v sex-shopech, na farmách, jako dětští vojáci či otroci v dílnách, továrnách a jiných podobách novodobého otroctví.

Mezi hlavní faktory, které podmiňují obchodování s lidmi, patří zejména:

Oběti obchodování s lidmi platí obrovskou daň ve formě fyzické a psychické poruchy, nemocí, vyloučení z rodiny a společnosti. Nemají příležitost pro duševní, morální a společenský vývoj. Zprvu je oběť zneužívána k otrockým pracím a později je zneužívána sexuálně. Některé oběti jsou prodány i několikrát - opakovaně.

Obchodování s lidmi podněcuje rozpad společenských vazeb - oslabuje autoritu rodičů, rozbíjí rodinné vazby a brání morálnímu vývoji dětí. Narušuje přenos znalostí a kulturních hodnot z rodičů na děti z generace na generaci.

Obchodování s lidmi podporuje organizovaný zločin - podle US zpravodajských služeb dosahují jeho zisky odhadem 9,5 miliardy USD ročně. Úzké spojení je s obchodem s drogami, praním špinavých peněz, paděláním dokladů a jsou zadokumentovány vazby na terorismus.

Obchodování s lidmi zbavuje státy lidského kapitálu - má negativní vliv na trh práce, kdy způsobuje ztrátu lidských zdrojů. Dětem je odepřena možnost vzdělávání, což vede k negramotnosti a chudobě. Jsou nuceny ke službě v domácnostech, ve vojenských konfliktech a dalších nebezpečných formách práce.

Obchodování s lidmi podrývá všeobecné zdraví společnosti - brutální podmínky vedou k psychickému, sexuálnímu a psychologickému traumatu, pohlavním nemocem, AIDS, úzkosti, depresím, posttraumatickému stresu. Nehygienické podmínky jsou živnou půdou pro přenosné choroby, svrab, tuberkulóza apod.

Obchodování s lidmi podvrací vládní autoritu - ozbrojené konflikty, přírodní katastrofy, politické a etnické čistky vedou k tomu, že velká část populace je nucena opustit své domovy.

Sexuální turistika - Sexuálním zneužíváním dětí je postiženo mnoho milionů dětí na všech kontinentech. Existují skupiny dětských pedofilů, kteří cestují ze své domovské země, aby vyhledali sex s dítětem, a dopouštějí se trestného činu - fenomén Dětského sexuálního turismu. Ostatní turisté využívají příležitosti, která se jim v dané zemi naskytne, užít si něco nového, nepoznaného, a to je sex s dítětem.

Otroctví, nevolnictví - určitá forma hrubého zacházení se strany zaměstnavatele. Verbální, fyzické urážky, porušení smlouvy, zadržování výplat, odmítnutí poskytnout čas na odpočinek, zadržování cestovních nebo osobních dokladů. Když pracovník se domnívá, že nemůže opustit práci bez toho, aniž by mu vznikla újma či mu hrozil fyzický trest.

Dětští vojáci - rekrutování dětí do vojska je specifický druh obchodování s lidmi. Desítky tisíc dětí ve věku pod osmnáct let jsou odvedeny do nejrůznějších ozbrojených složek, slouží ve vládních vojscích, ozbrojené domobraně a skupinách rebelů a povstalců. Některé byly uneseny, jiné se zúčastní bojů pod pohrůžkou vážné újmy, úplatků, falešných slibů, odměn, doufají v jídlo, oblečení, přístřeší. Jsou nuceny k užívání drog, alkoholu, je s nimi krutě zacházeno, jsou využívány k sebevražedným útokům, zejména dívky jsou sexuálně zneužívány. Vývoj jejich osobnosti je nenapravitelně poškozen. Nejkritičtější problém je v Africe a Asii, Americe a Středním východě.

V rámci "Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice" byl vládou schválen i "Model podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice". Cílem je snaha poskytnout obětem podporu a zabezpečit ochranu jejich lidských práv a důstojnosti a motivovat oběti ke svědecké výpovědi, a tak napomoci orgánům činným v trestním řízení při odhalování, stíhání, usvědčení a potrestání pachatelů. Za dobu jednoho roku od března 2003 do března 2004 bylo do "Modelu" zařazeno celkem 16 obětí obchodování s lidmi. Na tento projekt navázal "Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi", který je financován z prostředků MV určených na prevenci kriminality. 16 obětí, které byly do Programu zařazeny, bylo obchodováno nejen za účelem nucené prostituce, ale i za účelem nucené práce. Všechny oběti spolupracovaly s Policií ČR a významnou měrou napomohly vyšetřování trestné činnosti.

V rámci "Programu" lze oběti nabídnout řadu výhod:

Postup vedoucí k zařazení do programu je následující:


PREVENCE

Obchodování s lidmi je závažný kriminální jev a znamená hrubé porušení lidských práv oběti. Ty jsou často vystaveny nevýslovně krutému zacházení, dochází k porušení základního práva na život a svobodu, porušení zákazu otroctví ve všech jeho formách. Oblast boje proti obchodování s lidmi nutně zahrnuje jak komplex prostředků represivní povahy, tak i různé preventivní programy a opatření mající za cíl systematickou podporu a ochranu obětí této trestné činnosti. Ministerstvo vnitra vydalo následující informační materiály:
Informační leták "skládačka"
Informační leták "ztráty a nálezy - ztrácejí se nejen věci, ale i lidé"
Informační leták "práce v zahraničí"

Základním koncepčním materiálem, který se týká problematiky obchodování s lidmi, je "Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období 2005-2007)". Ta vyhodnocuje plnění úkolů uložených vládním usnesením č. 849 ze dne 3. 9. 2003 a na základě analýzy navrhuje opatření nová pro období let 2005 - 2007. Kromě Ministerstva vnitra se na plnění úkolů podílejí Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo zdravotnictví.

Podrobněji se lze s uvedenou problematikou seznámit:
intranetové stránky OBP MV ČR www.let.aa/obp/obchod_lidi
internetové stránky MV ČR, prezentace OBP:
www.mvcr.cz/2003/odbor/obp/bp_odbor_info.html
internetové stránky OPK MV ČR www.mvcr.cz/prevence
odbor prevence kriminality (OPK) MV ČR sekropk@mvcr.cz
La Strada Česká republika o.p.s. lastrada@stradad.cz

Na mezinárodní úrovni probíhá spolupráce na základě:
Úmluva o nadnárodním organizovaném zločinu
Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi
Zpráva ministerstva zahraničí USA o obchodu s lidmi

Tato zpráva je jedním z mála zdrojů informací o celosvětové situaci obchodu s lidmi. Přestože ve středu pozornosti této zprávy jsou akce, které byly podniknuty k zamezení obchodování s lidmi, popisuje i bolestné příběhy některých obětí. Ve zprávě se říká, že proti obchodu s lidmi nelze bojovat bez toho, aniž bychom lépe poznali jeho oběti, zejména těch, kdo jsou nejčastěji obchodované osoby, proč jsou zrovna ony zranitelnější, jak byly chyceny a jak je osvobodit a jak jim po osvobození pomáhat. Je zdůrazněno pravidlo "tří P" (prosecution, protection, preventiton) - stíhání, ochrana, prevence. Ve vztahu k obětem platí další významné pravidlo "tří R" (rescue, removal, reintegration) - zachránit, přemístit a znovu integrovat do společnosti. US vláda odhaduje, že do USA je obchodováno od 14 500 do 17 500 osob.

Posluchači na základě sdělených informací jsou schopni se orientovat v dané problematice, rozpoznají potenciální oběť, vědí jak postupovat a umí poskytnout radu a pomoc oběti obchodování s lidmi


11. TÉMA: NÁBOŽENSTVÍ

Cíl: účastníci získají základní informace o náboženském učení a autoritách
jsou seznámeni s nejrozšířenějšími církvemi
jsou jim vysvětleny základní hodnoty, normy a pravidla některých náboženství
Časová dotace: 60-90 min. dle zájmu a zaměření posluchačů

Náboženské vyznání je pro věřícího člověka klíčovou hodnotou života. Na základě náboženského učení a autorit si věřící vytváří svůj hodnotový systém, podle kterého pak jedná ve svém každodenním životě. Nevěřícímu se může zachovávání některých náboženských norem a pravidel někdy zdát malicherné a nesmyslné. Pro věřícího je však jejich zachovávání důležitou záležitostí a většinou také jedinou cestou ke spáse, tedy cestou zajišťující blaženou posmrtnou existenci. Množství povinností a příkazů, které musí věřící v životě dodržovat, je v různých náboženstvích odlišné a i v rámci jednoho náboženského proudu se dále může lišit podle hloubky náboženského přesvědčení věřících. Například některý z muslimů může pít alkohol celkem běžně, zatímco jiný to bude považovat za nepřípustné.


KŘESŤANSTVÍ

Křesťanství je v současnosti největším a nejrozšířenějším světovým náboženstvím. V roce 2000 mělo zhruba 2 miliardy stoupenců, což je 32 % světové populace. Ve 20. století přibylo křesťanů v Latinské Americe, Africe a některých částech Asie.

Zakladatelem křesťanství byl Ježíš Kristus z Nazaretu v Palestině, o jehož skutečné existenci se dnes již nepochybuje. Ježíš pocházel z rodiny židovského tesaře Josefa, stal se kazatelem a vytvořil kolem sebe okruh stoupenců - apoštolů. Kázal o příchodu království božího, byl popraven a věří se, že po smrti vstal z mrtvých. Ježíšova oběť na kříži má přinést vykoupení a spásu celému lidstvu. Centrální a nejdůležitější v křesťanství je myšlenka trojjediného Boha. Jediný Bůh žijící ve třech osobách - Otec, Syn a Duch svatý, který stvořil svět a zachrání lidstvo skrze skutky božského syna Ježíše Krista, označovaného za Mesiáše, Spasitele. Nejdůležitějším a zároveň posvátným textem je bible, která se skládá ze dvou částí:

1. Starý Zákon - psaný hebrejsky a aramejsky, totožný s židovským Tenachem, vypovídá o stvoření světa, dějinách Židů, Izraele, proroctvích. Byl zapsán v 9. - 3. st. př. n. l.

2. Nový Zákon - psaný řecky, vypráví o Ježíšově životě, skutcích apoštolů a Zjevení (Apokalypse). Vznikl v prvních stoletích našeho letopočtu.

Během historie se křesťanství kvůli rozličným teologickým sporům rozdělilo do mnoha proudů a skupin, z nichž některé zanikly, jiné přežily do dnešních dnů. Největšími a základními křesťanskými skupinami jsou dnes :
- katolíci = 872 mil.
- protestanti = 278 mil.
- pravoslavní = 170 mil.

OBECNÉ KŘESŤANSKÉ HODNOTY, NORMY A PRAVIDLA

Základní autoritou pro stanovení morálních hodnot, základních mezilidských vztahů a způsobů chování je biblický text, ve kterém je obsaženo tzv. desatero božích přikázání, které dal Bůh Mojžíšovi. Přesné znění je následující:

1. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh...Nebudeš mít jiného Boha mimo mne.

2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho...

3. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.

4. Šest dní budeš pracovat...Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha.

5. Cti svého otce i matku...

6. Nezabiješ.

7. Nesesmilníš.

8. Nepokradeš.

9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.

10. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního. Nebudeš toužit po domě svého bližního, ani po jeho poli...

Křesťanský liturgický rok obsahuje řadu svátků, které jsou připomínkou spásných činů Ježíše Krista a oslavou památných událostí. Základním svátkem křesťanů je neděle.

Výroční svátky připomínají významné mezníky v životě Ježíše Krista a v dějinách církve. Uvedená data platí pouze pro svátky katolické a protestantské. V pravoslavné tradici připadají díky odlišnému kalendáři na jiné dny.

VÁNOCE - Ježíšovo narození stanovené na 25. prosince

TŘÍ KRÁLŮ - Svátek králů z Východu, kteří se přišli Ježíšovi poklonit - 6. ledna

VELIKONOCE - Neděle po prvním jarním úplňku. Nejdůležitější nedělní slavnosti Velké noci - připomínající Ježíšovo vstání z mrtvých

NANEBEVSTOUPENÍ - Ježíšovo nanebevstoupení

SVATODUŠNÍ SVÁTKY - seslání ducha svatého na apoštoly


KATOLÍCI

Katolická církev je největší organizací v rámci křesťanství. Je v seznamu státem registrovaných církví uvedena jako Církev římskokatolická a Církev řeckokatolická. (rozdíl je v obřadu). Katolíci rovněž tvoří největší část věřících v ČR. Podle sčítání lidu v r. 2001 bylo v ČR celkem 2 748 780 katolíků. Nejvyšší svrchovanou autoritou je papež, který sídlí ve Vatikánu.Ve věcech víry a mravů je považován za neomylného.


HODNOTY, NORMY, PRAVIDLA

Katolická církev stejně jako pravoslavná uznává sedm svátostí. Jsou to úkony, kterými se udílí Boží milost. Na základě toho, že manželství je považováno za svátost, církev zcela odmítá možnost rozvodu. Katolíci by podle přesvědčení církve a papežského ustanovení neměli podstupovat umělá přerušení těhotenství a také by neměli používat antikoncepci.

Vedle neděle a svátků, které slaví prakticky všichni křesťané, je výrazným rysem katolické zbožnosti uctívání svatých (Marie, Josefa, Jana Křtitele, Petra a Pavla, Všech svatých, neposkvrněné početí, sv. Václav, Cyril a Metoděj atd.). Poutě a poutních míst je mnoho (Svatá hora u Příbrami, Velehrad, Stará Boleslav).


PROTESTANTI - EVANGELÍCI

V 16. století se od katolické církve oddělilo reformační hnutí, které se původně snažilo o prosazení reforem a obnovení duchovní čistoty katolické církve. Protože se mu to nepodařilo, zamítlo autoritu papeže a katolické církve a vzniklo několik desítek tisíc samostatných církví. V ČR dnes existuje téměř dvacet státem registrovaných církví a náboženských společností. Největší jsou:

Českobratrská církev evangelická

Církev československá husitská

Slezská církev evangelická augsburského vyznání

Církev adventistů sedmého dne

V zásadě lze protestantské církve rozdělit do tří hlavních proudů podle toho, jaké náboženské učení zastávají a k odkazu které tradice se hlásí.

1. církve luteránské navazují na tradici reformátora Martina Luthera (1483- 1546)

2. reformované církve se ztotožňují s učením Jana Calvina (1509 - 1564)

3. svobodné církve vznikly později a odlišují se tím, že nejsou státními církvemi

Protestanti považují za závazné v otázkách víry především Písmo svaté, tj. bibli, která je nejvyšší autoritou, a neuznávají za závaznou další teologickou tradici (církevní koncily). V protestantských církvích se nečiní rozdíly mezi duchovními a laiky. Velký důraz bývá kladen na zařazení sborového zpěvu všech zúčastněných.


HODNOTY, NORMY, PRAVIDLA

Protestanti uznávají pouze dvě svátosti - křest a večeři Páně. Manželství není považováno za svátost a lidé mohou žít v nesezdaných soužitích. Faráři a kazatelé nemusí zachovávat celibát a mohou jimi být i ženy. Je pro ně typická velká pracovitost a malý sklon k poživačnosti.

Členové evangelických církví světí v první řadě neděli. Dále slaví výroční svátky, Velikonoce, Vánoce a Letnice. Neoslavují žádné svátky související s připomínkou světců ani nekonají žádné náboženské poutě.

Stoupenci některých křesťanských sekt se na základě svého náboženského přesvědčení řídí pravidly, která mohou být v konfliktu se zvyky a zákony určité země. Např. odmítání vojenské služby = adventisti, svědkové Jehovovi, někteří baptisté. Odmítání transfuze krve = svědkové Jehovovi. Náboženská společnost Svědků Jehovových měla v ČR v r. 2001 23 162 členů. Pro některé interpretace biblického textu bývá vykazována na pomezí křesťanství.


PRAVOSLAVNÍ

Východní pravoslavná církev se oddělila od západní římské církve v roce 1054 a hlavním důvodem oddělení východní a západní církve byl spor o přesvědčení, že Duch svatý vychází nejen z Otce, ale i ze Syna a další důvody kulturní, jazykové a politické. Dnes spočívá v obřadech. V pravoslavné církvi chybí jednotná organizační struktura, neexistuje ani jednotná svrchovaná autorita. Pravoslavní kladou větší důraz na praktické vykonávání obřadů než na náboženské učení. Účast na bohoslužebném životě je upřednostňována před správností a úplností v náboženském učení. Všem členům je doporučována aktivní účast na mystickém životě a styk s nadpřirozeným světem. K pravoslavné církvi se v roce 2001 hlásilo 22 968 obyvatel.


HODNOTY, NORMY, PRAVIDLA

Pravoslavná církev uznává stejné svátosti jako církev katolická, tedy křest, biřmování, manželství, poslední pomazání, zpověď, pokání, svěcení… Manželství je považováno za nerozlučitelné, ale připouští 2. i 3. manželství.Používání antikoncepce je tolerováno, umělé přerušení těhotenství je považováno za smrtelný hřích.

U věřících se nejvíce cení pokora, láska, soucit s ostatními tvory. Biskupové zachovávají celibát, ale kněží mohou být ženatí.

Mimo slavení neděle a výročních svátků společných pro všechny křesťany (slaví je však v jiných dnech) oslavují svátky svatých místního významu.


ISLÁM

Islám je druhým největším světovým náboženstvím a celkově ho v současné době vyznává více než miliarda lidí. Díky migraci je dnes rozšířený po celém světě. Nejvíce stoupenců má především na Středním a Blízkém východě, v severní a východní Africe na severu indického kontinentu, v jižní Asii a Indonésii. Jeho přítomnost však pomalu roste v Evropě, Americe a Austrálii.

Islám vznikl na začátku 7. století v Arábii, navázáním na tradici židokřesťanskou a na místní kulty. Vyznavač islámu se nazývá muslim, tedy "ten, kdo se odevzdává Bohu", který je arabsky nazýván Alláh. Zakladatelem islámu je prorok Muhammad (570 - 632), který byl obchodníkem v Mekce. Měl zjevení, jejichž hlavním poselstvím byla víra v jediného Boha Stvořitele a varování před soudným dnem. Mekku a její svatyni prohlásil za nejdůležitější chrám a poutní místo muslimů. Všechny mešity jsou orientovány směrem k Mekce a tímto směrem se muslimové modlí.


HODNOTY, NORMY, PRAVIDLA

Korán je posvátnou knihou islámu. Muslimy je vnímán jako konečné a neomylné zjevení Boží vůle. Je považován za zázračné dílo, které nebylo stvořeno člověkem, ale Bohem. Korán podává návody, jak jednat v různých každodenních záležitostech a je souborem nezpochybnitelných pravd. V islámu neexistuje žádný rozdíl mezi náboženskou a běžnou praktickou sférou života. Závazné islámské právo pokrývá veškeré sféry praktického života. Důsledně se dodržuje především v Saúdské Arábii, Íránu a Pákistánu.

Hlavní náboženská pravidla jsou zakotvena v pěti pilířích, podle nichž se řídí muslimův soukromý život a je v nich vymezen vztah k Bohu:

1. Vyznání víry - je konáno během denních modliteb několikrát denně

2. Modlitba - je hlavní každodenní povinností muslima, má ji opakovat pětkrát denně

3. Almužna - ustanovení podporující dobročinnost věřících pro chudé

4. Půst - třicetidenní půst v měsíci ramadánu od úsvitu do západu slunce (jídlo, pití kromě vody, kouření, sexuální zdrženlivost).

5. Pouť - každý muslim by měl vykonat alespoň jednou v životě pouť do Mekky, v dnešní Saúdské Arábii.

Povinnost bojovat za víru je připojována k uvedeným pravidlům, nejedná se o šíření víry zbraní, ale nábožensky motivované jednání. Korán dále nabádá věřící k morálním závazkům, ke zbožnosti, dobrým činům, kajícnosti při provinění, k upřímnosti, zdvořilosti, vlídnosti, štědrosti, cudnosti, trpělivosti, milosrdenství atd. Obsahuje pokyny pro správné chování každého muslima. Měl by být laskavý ke svým rodičům, měl by obdarovávat příbuzné a pocestné, nezabíjet a nesmilnit, měl by dodržovat úmluvy, nešidit, nepomlouvat, nepodezírat bez odůvodnění a nebýt domýšlivý, neměl by být marnotratný ani příliš spořivý.

V tradičním prostředí islámských zemí zprostředkovávají sňatky svým dětem rodiče, kteří vybírají manželské partnery. Pro ženy muslimky platí zákaz vzít si za muže, který není muslim. Muži si mohou brát muslimky, křesťanky i židovky. Muži je povoleno mít současně až čtyři manželky, pokud se k nim ovšem dokáže chovat spravedlivě a je schopen je všechny po materiální stránce zajistit. Platí přísné rozdělení mužských a ženských rolí, kdy hlavní roli v rodině hraje muž a žena je mu podřízena a poslouchá jej. Neděje-li se tak, je muž oprávněn ženu potrestat. Rozvod je možný, i když panuje přesvědčení, že patří mezi věci, které nejsou Bohu libé. Zabraňování početí je možné, ale potrat se povoluje pouze ve výjimečných případech. Tradičním zvykem je obřízka u chlapců, i když zejména v Africe je k tomu analogicky prováděna i obřízka u dívek.

Mezi zakázané rituálně nečisté potraviny patří vepřové maso, zdechliny, jídlo zasvěcené modlám, krev a alkohol a samozřejmě všechny z nich pocházející výrobky. Zakázané je maso, které nepochází ze zvířete zabitého stanoveným způsobem. Za zakázané jsou považovány i další potraviny jako hmyz, šelmy, dravci.

Ustanovení týkající se oblečení se výrazně liší mezi pohlavími. Pro muže je závazné zakrytí oblastí od pupku do půli stehen, většinou však mnohem víc, i pokrývka hlavy. Pro ženy platí přísnější kritéria, jejichž důsledné zachovávání se v různých státech liší. Na veřejnosti by žena měla mít zakryto téměř celé tělo a hlavu včetně vlasů. Někde nosí i závoj, který zakrývá prakticky celý obličej, kromě očí. Při vstupu do mešity je vždy nutné zout si boty a zachovávat stanovená pravidla oblékání.

Mešity jsou nejnavštěvovanější v pátek, kdy se schází nejvíce lidí ke společným denním modlitbám. Islámský kalendářní rok má 354 dní a jednotlivé svátky tak připadají každý rok na jiné dny.


STÁT A CÍRKVE V ČR

Česká republika je konfesně neutrálním světským státem. V praxi to znamená, že je zde náboženská svoboda a stát se nezaměřuje na podporu žádné církve, se kterou by se identifikoval. Na základě rovnocenných kritérií uznává státem registrované církve a náboženské společnosti.

Nejdůležitější zákony, které upravují vztah mezi státem a církvemi či náboženskými společnostmi v ČR, jsou následující:

1. zákon č. 218/1949 Sb.

2. zákon č. 16/1990 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností

3. zákon č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví

Z celkového počtu obyvatel ČR se k náboženskému vyznání hlásí zhruba 1/3 (32 %) obyvatel.


V textu jsou použity materiály z publikace: "informační manuál POLICIE ČR, POLICISTA v multikulturním prostředí" a "POLICIE V MULTIKULTURNÍ SPOLEČNOSTI" ČHV Praha 2003, Pavel Bílek, Ivana Dufková, Pavel Uhl, Jiří Zlámal a další.

Časová dotace uváděného výukového manuálu je minimálně 2 dny. Dle požadavku je možné jej doplnit a rozšířit o následující náměty:

Výchova k toleranci v multikulturní společnosti

Historie multikulturní společnosti

Různé modely multikulturní společnosti

Definice multikulturní společnosti v České republice

Možnosti Policie v rámci zákona

Protiprávní situace vyplývající z odlišných kulturních norem

Protiprávní stavy uvnitř menšin

Protiprávní vztahy způsobené vztahy mezi menšinami

Specifičnost vztahu policie k menšinám

Čeho by se měla policie vyvarovat

Možnost spolupráce v rámci multikulturní společnosti

Základní škála drog a jejich působení na lidský organismus


POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY
Správa Západočeského kraje

ŠKOLNÍ POLICEJNÍ STŘEDISKO
Červený Hrádek

Zpracoval: mjr. Mgr. Karel URBAN