Nemůžu si pomoct, kdykoli se na cestách kolem našeho automobilu odvážně, často až nesmyslně riskantně, přeřítí motocykl, vrací se mi už léta stejný obrázek. Na sluncem rozpálené asfaltce leží zbytečná modrá přílba. Zbytečná jednak proto, že ji už nikdo nepotřebuje, a také - a to hlavně - že nedokázala ochránit motoristovu hlavu ve chvíli, kdy se mladík ocitl na vozovce...
Na dopravním inspektorátu Okresního ředitelství PČR Klatovy měli napilno. Tahle věta neplatí jen dnes, kdy jsme se tady zastavili, bez nadsázky se dá použít - stejně jako pro jiné dopravky v republice - kdykoli. K běžnému ruchu přibyla právě probíhající dopravně bezpečnostní akce okresního rozsahu, dovídáme se od vedoucího DI OŘ PČR Klatovy kpt. Václava Hřebce. Chvíli proto čekáme, než se vrátí z terénu vedoucí skupiny dopravních nehod DI OŘ PČR Klatovy kpt. Miroslav Jarošík spolu s kpt. Ing. Radomírem Trýskou z SKPV, který je v rámci klatovského policejního okresu specialistou na vyšetřování dopravních nehod. Ta, o které si budeme povídat, není bohužel na našich silnicích vůbec vzácná...
Blížila se půl šestá odpoledne. Řidič modrého osobáku se ženou na sedadle spolujezdce si nejspíš pochvaloval, že cesta z Babína na Klatovsku ubíhá bez bláznivého provozu, kdy nevíš, čím tě který motorista překvapí. Poblíž Svéradic se blížil k zatáčce, za kterou už vykukovaly první domky. Vtom náraz, tělo letící vzduchem a po chvíli hrozivé ticho...
"Stalo se to v říjnu loňského roku," listuje útlou dokumentací o jedné z mnoha dopravních havárií vedoucí skupiny dopravních nehod DI OŘ PČR Klatovy kpt. Miroslav Jarošík. "Řidič motocyklu SUZUKI 400 jel po silnici směrem od obce Svéradice na Velký Bor…"
Mladík se řítil do levotočivé zatáčky tak, jak to motorkáři často dělají - aniž měl výhled, co se za ohybem děje, říznul si silnici jako na plochodrážním stadionu. Tahle dráha však nebyla volná. Udělat jakýkoli úhybný manévr, když se řítíte na dvou kolech v protisměru necelý půlmetr od levé krajnice, a najednou se před vámi objeví automobil, je bez nadsázky zhola nemožné. Čelnímu nárazu se nedalo zabránit. Žena v autě vedle řidiče vyvázla s lehkým zraněním, šrámy mladého závodníka však byly smrtelné.
Devatenáctiletý chlapec znal motocykl, i to jak s ním zacházet, opravdu dobře, od svých patnácti na podobných strojích závodil. Proč si onoho dne neuvědomil, že silnice za běžného provozu vyžaduje docela jiný styl jízdy než trénink před závodem, se už nikdo nedoví.
Tahle nehoda není, bohužel vůbec výjimečná. Mnoho motorkářů jede prostředkem silnice, aby daleko viděli, a zatáčky si zkracují adrenalinovým "říznutím". Někteří jsou dokonce takoví frajeři, že i připnutou helmu považují za degradující doplněk svého životního stylu, vysvětlují na základě své letité praxe klatovští dopravní policisté.
"Kromě sebe ohrožují někteří motorkáři i své okolí. Ostatní řidiči kvůli nim riskují, uhýbají na krajnici, kam až to jde, přece se nenechám zabít, nebo nezabiju já jeho, říká si každý, kdo se s nimi na silnici setká," říká za souhlasu svých kolegů kpt. Miroslav Jarošík.
"Dopravní nehodovost se ve srovnání s předchozím rokem poněkud snížila. Je těžké tento trend udržet, protože provoz na komunikacích stále houstne," říká vedoucího DI OŘ PČR Klatovy kpt. Václav Hřebec. Mezi nejúčinnější preventivní počiny patří - podle zkušeností nejen dopraváků pod Šumavou - policisté na silnicích. Každý řidič, který vědomě porušuje zákon, si pak dává větší pozor, otázkou však je, jak dlouho mu to vydrží. Některým motoristům jen do chvíle, než narazí na další policejní hlídku.
Vzpomenete si na "svou" první nehodu, kterou jste vyšetřoval, ptáme se kpt. Miroslava Jarošíka. "Bylo to kolem 10. prosince 1978 a dodnes vím přesně, v kterých místech nad obcí Dobrošín to bylo. Tenkrát bylo náledí, klouzalo to, že jsme ani nemohli vyjet do kopce, pamatuji, že kolega vystoupil ze služebního auta a držel ho, abychom i my nespadli do pankejtu jako vozidlo, ke kterému nás zavolali. To byla služebně moje první nehoda a byla bez zranění." Za léta služby by už zkušení dopravní policisté nehody, které zpracovávali, těžko spočítali. "Když jedu s rodinou někam svým autem, hlásím: tady byla nehoda, tady smrťák…," říká kpt. Jarošík a po osmadvaceti letech na nehodovce je v okolí asi jen málo míst, která projíždí bez komentáře.
Na tragické havárie, jakou byl i střet motocyklisty s osobním autem, o které jsme hovořili, se nedaří zapomenout ani tvrdým profesionálům, kteří už na silnici leccos viděli.
"Nejstrašnější je, jít oznámit tragickou zprávu rodině člověka, který se už nikdy nevrátí domů. To jsou chvilky, které ubírají policistům roky života," shodují se muži v bílých košilích dopraváků. "Na to se nedá zvyknout nikdy…"