Na Obvodní oddělení Policie České republiky v Trhových Svinech dorazilo oznámení o tom, že kdosi - tam a tam - v širých okolních lesích ohrožuje své sousedy hmyzím škůdcem. Policisté vyrazili na místo činu, provedli rutinní ohledání, pořídili fotodokumentaci, a postoupili trestný čin - v té chvíli neobvyklý (přesto v různých variantách po ČR dosti častý) - kriminálce českobudějovického policejního okresu.
Malá poznámka hned do začátku celého vyprávění:
Počátkem devadesátých let minulého století hlásali vrcholoví politici záměr, podle něhož je potřeba pokud možno vše - a co nejrychleji - kolem nás přiřadit, zprostředkovat, převést ke konkrétním vlastníkům. Protože to znamená jedinou cestu k pořádkům a k všeobecnému prospěchu věcí.
Pravdě ta snaha ale odpovídala pouze zčásti.
Ještě počátkem našeho tisíciletí si totiž různí majitelé vysvětlovali pohled na získané osobní hodnoty docela po svém.
Jako třeba Petr Drducký (toto jméno jsme pozměnili - pozn. red.), jihočeský zedník z městečka na řece Lužnici.
Když se policejní komisaři npor. Ladislav Przeczek a npor. Bc. Jan Franěk vypravili za kauzou ohrožené přírody do terénu, jak jim velí popis pracovních povinností na Službě kriminální policie a vyšetřování (se zaměřením na hospodářskou kriminalitu, potažmo na životní prostředí), zjistili záhy, že pan Drducký, podnikavý čtyřicátník, koupil někdy před pěti lety, v roce 2000 či 2001, kus lesa na výměře skoro 14,5 tisíce metrů čtverečních.
Na tom by nebylo nic pozoruhodného. Předchozí majitelka, důchodkyně, si možná s lesní parcelou nevěděla rady a podstoupená obchodní akce měla tudíž výhody pro obě zúčastněné strany. Zkrátka neprodejte - nekupte - to!
Pro nového - jak se odborně říká - nabyvatele byla ovšem radost pravděpodobně větší. Neboť okamžitě veškeré zajímavé dřevo vytěžil a zpeněžil. Neatraktivní stromy, slabší kmeny, nechal stát, klestí, nepotřebné vršky a zbytkové větve, nechal halabala ležet. Vždyť to bylo všechno jeho...
Zhruba tři roky se nic nedělo. Potom si odborný lesní hospodář na obchůzce přírodou všiml - v katastrálním území u Borovan - části lesa, v níž byly stromy s rezavými (suchými) vrcholky korun. Z jejich kmenů zároveň - i nastojato - opadávala kůra ve značných kusech. Jiné soušky tam ležely povalené povětřím a rovněž u nich zkušený lesník ihned poznal, kolik uhodilo.
Specialistou tehdy podtrženo a vyhodnoceno:
Silné napadení kůrovcem - lýkožroutem smrkovým (Ips typographus) a lýkožroutem lesklým (Pityogenes chalcographus L.) - vykazovalo asi 20 stojících stromů a přibližně stejně tolik stromů vývratových, polomových. Vzhledem k příhodným meteorologickým podmínkám, v roce 2003 bylo poměrně sucho a teplo, hrozilo výrazné nebezpečí, že se nebezpečný hmyz rozmnoží do všech světových stran. Z ohniska výskytu přitom dokáže vylétnout do vzdálenosti 20 až 25 kilometrů.
(Malá pedagogická odbočka, citace z knihy Hmyz známý i neznámý, pronásledovaný, chráněný, kterou vydalo Lidové nakladatelství 1987:
Kůrovci žijí a vyvíjejí se pod kůrou stromů. Není ovšem lehké pod kůru proniknout. Brouci uvíznou v míze nebo u jehličnatých stromů v pryskyřici a často zahynou. Když je však strom oslabený suchem nebo jinými škůdci, pak se kůrovci bez velké námahy provrtají do kmenu... Kůrovců je velké množství, v Československu žije přes 110 druhů... Zpravidla jsou kůrovci malí, ale škody způsobují velké, zvláště v době masového přemnožení. Dá se říci, že několik kůrovců dokáže zahubit strom... Samička a její potomstvo vytvářejí pod kůrou stromů charakteristickou soustavu chodbiček. Odborník podle obrazce spolehlivě určí, o jaký druh se jedná...)
Lesní hospodář se pokusil doporučeným dopisem vyrozumět majitele o nebezpečí, vyzval ho ke splnění zákonné povinnosti - zpracovat, odstranit napadené dříví, patřičně svůj les ošetřit.
Byl to pokus bez odezvy. A běžely další dlouhé měsíce.
Konečně následovala oznámení příslušnému městskému úřadu (odboru životního prostředí), České inspekci životního prostředí - i policii.
Z dobré součinnosti zúčastněných institucí vzešlo pár úředních záznamů, odborných vyjádření. Sešlo se tak dost argumentů k tomu, aby na Petra Drduckého - v lednu minulého roku - odstartovalo trestní stíhání. V únoru na něj dopadla obžaloba a vzápětí - vloni v březnu - obviněného muže samosoudce Okresního soudu v Českých Budějovicích potrestal.
Teď bude ovšem dobré shrnout si alespoň nahrubo, co vše se s podnikatelsky šikovně nakoupeným lesem odehrálo:
Vlastník půdy s lesním porostem má především s tímto majetkem hospodařit. Preventivně bránit ve vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů (kůrovců zejména). "Lesní zákon" mu přikazuje chránit les odstraňováním materiálu vhodného pro rozmnožování hmyzích škůdců, soustavně vyhledávat a včas zpracovávat - nebo asanovat - všechny napadené stromy. Zjišťovat jakýkoliv výskyt škůdců a nezbytně je hubit. Veškeré polomy a vývraty - po zimním období - vhodné pro rozvoj škůdců zpracovat nebo odborně ošetřit vždy do konce května daného roku. Těžit pouze určitá množství dřeva, aby se okolní stromy neoslabovaly. Aby například nevznikal neúměrný, zbytečný prostor pro ničivé působení větru. Vykácený prostor do tří let opětovně zalesnit. Aby tradiční hospodaření s lesem "pro následovníky" mělo nadále návaznost.
Pan Drducký vlastní les vybral, vyraboval, potom nijak nesledoval, nepřiblížil se k němu, nevstoupil do něj (hezkých pár let nechal přírodu, ať se o jeho "zboží" - nebo o sebe samu? - stará sama). Ostatně na kvalitní nakládání s lesním bohatstvím neměl žádnou potřebnou kvalifikaci (brouky nejspíš nezná, "hygienu" lesa neovládá, o chemickém ošetření porostu nemá mnoho představ).
Takže jeho les chřadnul. Lýkožrout se ke konci roku 2004 rozlezl z předchozích čtyř desítek stromů na dalších 114 kusů - smrků ve věku 47 až 62 let (otec či děda Petra Drduckého je nesázel a neopečovával - a nejspíš i kdyby..!). Ani tyto stromy majitel do počátku roku 2005 nezpracoval. Tím se kůrovec šířil dál. Kolegové majitelé přicházeli k hmyzímu nadělení jako slepí k houslím. Na parcele vzrůstaly pouze náletové břízky a vrbiny. Lesní úsek setrvale směřoval do stavu bezcennosti.
Poté, co se do případu vložila policie, děj a jeho souvislosti už pokračovaly poměrně rychle kupředu (byť v podobných případech nebývá jednoduché najít aktuálního držitele "nemovistosti", určit přesnější hranice katastrálního "čísla" uprostřed členitého, občas i hůře dostupného terénu atd. atp.). Petr Drducký doznal plně svá provinění. Bránil se, že o většině vyhlášek, zákonných ustanovení, jinak samozřejmých povinností každého lesního pána, vůbec nic netušil.
Jak neznalost zákona nikoho neomlouvá, nešanuje nikoho ani - ať hraná, či hmatatelná - naivita.
Zvláště, je-li dokazatelně bolestivá pro sousedy, mnohdy i jednu dvě desítky kilometrů vzdálené. A je-li - svým způsobem - vážná vlastně pro všechny ostatní občany země (stávající i budoucí)...
Uvedený případ jihočeského vlastníka části lesa se stal v roce 2005 v problematice kriminality vůči našemu životnímu, přírodnímu prostředí naprosto průlomovou, přímo vzorovou (precedentní) záležitostí.
Petr Drducký z nedbalosti způsobil nejen nebezpečí, ale i samotné rozšíření škůdce užitkových rostlin (praví se v trestním příkazu samosoudce), čímž spáchal trestný čin šíření nakažlivé choroby podle $ 192 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, a odsuzuje se (s přihlédnutím k $ 314 trestního řádu a za použití $ 45 trestního zákona) k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 (čtyři sta) hodin!