Inženýr Roy Tomlinson pracoval u firmy Bolt Beranek a Newman (BBN) v americké Cambridgi nedaleko Bostonu, v roce 1971 mu bylo sotva třicet. Teď mu bude 65 a spokojeně pracuje tamtéž dodnes. V Americe dost neobvyklý případ. Firma tehdy dostala zakázku ministerstva obrany USA vybudovat síť jeho počítačů. Tomlinsonův přístroj měl velikost skříně, zakázka byla skromná - spojit tucet armádních počítačů, aby si vzájemně mohly zprostředkovávat údaje. A jeho přitom napadlo, zdali by vedle propojení nešlo přes ně posílat si i vzájemně zprávy - elektronicky mnohem rychleji než poštou - od města k městu, ze země do země, z kontinentu na kontinent. Když svůj nápad uskutečnil, byl na světě vynález, kterému se později bude říkat e-mail a dnes, po třiceti letech, jím bude díky jemu denně probíhat deset miliard zpráv. Mezitím se ovšem z arpanetu musel stát internet.
Technicky mu to bylo jasné, ale jak od sebe oddělit v adrese, která má vepředu jméno příjemce a na konci jméno přijímajícího počítače? Abecední písmeno to určitě nemohlo být, ba ani číslo ne, protože by neustále docházelo k omylům. A tak hledal nějaký znak, který by nebyl ani písmo, ani číslo, říkal si, že určitě už někdo něco takového vymyslel. A tak přišel na @, na konci adresy tehdy ovšem ještě nebyl žádný com., org., de...
Jaký byl obsah první elektronické zprávy na světě, si Roy Tomlinson už nepamatuje - a také proč? Copak si v té chvíli uvědomoval, že se právě dopustil jednoho z důležitých objevů 20. století? "Bral jsem to jako nápad, nic jiného," řekl nedávno. Ale dnes je tady @ jako internacionální ikona, jen se jí jinak říká.
Anglo-američtina dodnes zmodernizovala snad každé své slovo, ale @ nazývá stále konzervativně "at sign", znak @. Lidé, jejichž mateřština není angličtina, si však opouzdřené áčko znárodnili a převážně mu dali jméno z rodu zvířat či zvířátek. Tak tedy jak je na internetu uvádí Webopedia:
Kdo si vymyslel opouzdřené a do e-mailové adresy tedy víme. Ale kdo si vymyslel opouzdřené a? Lingvisti tvrdí, že se objevilo někdy až v 18. století. Ale podle historiků se dá vystopovat už někdy v 6. nebo 7. století, kdy si prý latinští písaři zkracovali slovo "ad", tedy dnešní anglické "at" či "towart" - porovnávací k/v/u/na/při nebo něco k bezprostřednímu očekávání. A aby si usnadnili práci, vymysleli si "a" obklopené "d". Profesor dějin vědy Giorgio Stabile z italské univerzity La Sapienza objevil dokument ze 14. století, ve kterém @ znamená množství nějaké hmoty a později cenu, za které se prodávala. Ve středověku ho prý užívali při psaní mniši v klášterech a v 16. století je už běžným symbolem obchodníků podél Středomoří jako míra váhy a poté i ceny. Jeden @, tedy jeden arroub, byl cca 10 kg a v renesanci pak jedno kuře bylo @ (za) 10 pencí. Po průmyslové revoluci se stalo @ běžné v účetnictví - a v minulém století se zalíbilo i Roy Tomlinsonovi.
BBN a Roy Tomlinson svým objevem nezbohatli - prostě splnili zakázku a přitom je něco navíc napadlo. Ale protože je stále něco napadá, jsou renomovaná firma dodnes. Kdyby si to byli dali patentovat, musely by dnešní stamiliony korespondujících platit podobně jako na poště i v elektronice porto.