Měsíčník Policista

Organizovaný zločin

Vyšlo v čísle 4/2006

S ředitelem odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra Mgr. Michalem Mazlem jsme hovořili před necelým rokem o kompetencích a úkolech odboru pod jeho vedením. Podle slov ředitele Mazla patří mezi jednu z priorit, které jsou předmětem počínání odboru, organizovaný zločin.

Mgr. Michal MazelOrganizovaný zločin máme jako dlouhodobou prioritu. V konkrétní rovině jsme ustanovili expertní tým z úředníků MV, příslušníků PČR a pracovníků zpravodajských služeb a analyzujeme situaci, která existuje v oblasti organizovaného zločinu v České republice, a navrhujeme určitá opatření. V tuto chvíli je pro nás hlavní priorita organizovaný zločin ruskojazyčných a kosovoalbánských mafií, zajímá nás také téma provázanosti organizovaného zločinu a korupce na jedné straně, a organizovaného zločinu a skupin, které by mohly podporovat světový terorismus na straně druhé. Z tohoto pohledu u nás byly zpracovány některé analytické dokumenty, které popisují situaci, hodnotí ji z pohledu země, která je součástí Evropy. Jsme součástí určitého typu civilizace a z toho vyplývá, že naše země není prosta určitých bezpečnostních rizik. Česká republika je vystavena tlaku organizovaného zločinu zejména z Východu a z balkánských států. Využívají české podsvětí k tomu, aby jim pomáhalo a sloužilo, místní podsvětí jim moc nekonkuruje, protože oni jsou v řadě ohledů silnější. Bojují ale i mezi sebou, takže se jim už podařilo v některých lokalitách vytvořit operační postoj, na který je třeba nějak reagovat. A právě naším úkolem je připravovat návrhy, jak na to reagovat. Návrhy je potřeba vytvářet od návrhů legislativních až po organizační. Z těch legislativních by se určitě daly zmínit instituty, jako je např. institut korunního svědka. Už minule jsem mluvil o tom, že musí být pro osobu, která se dostala do zločineckého prostředí a chce z něho vystoupit, možnost, jak vystoupit tak, aby bude-li trestána za svoji dosavadní činnost, tak aby trest byl přiměřený tomu, že dotyčný následně pomohl státu s odhalováním trestné činnosti. To je institut, který už byl projednáván v parlamentu a navzdory tomu, že v prvním kole projednávání byl odmítnut, tak při projednávání nového trestního zákona a souvisejících zákonů se vlastně jeho podstatná část stala součástí trestního řádu. To, co jsme navrhovali v tomto smyslu, přijato bylo, ale o věci není zatím definitivně rozhodnuto, senát vrátil celý trestní zákon do sněmovny a bude se o něm ještě hlasovat. Je to jeden z drobných příkladů legislativních změn, na které jsme se soustředili.

Další změny se týkají oblasti, kterou také organizovaný zločin zajímá, a to je obchod se zbraněmi a obchod s vojenským materiálem. Tam jsme navrhli, aby byla provedena určitá opatření k omezení rozsahu subjektů, které můžou nakládat s vojenským materiálem. Jde o to, aby podléhaly přísnějším kontrolám, aby byly zavedeny bezpečnostní prověrky pro ty, kteří se věnují tomuto podnikání. To je věc, která je v tuto chvíli dílem schválená a je v zákonech, a dílem je právě projednávaná ve sněmovně v podobě zvláštního zákona o nakládání s bezpečnostně rizikovými materiály.

Také pracujeme na novém zákoně o zbraních a střelivu, a to proto, že v tom dosavadním vidíme některé problémy a nedostatky, hlavně pokud jde o režim nakládání s těmi nejnebezpečnějšími zbraněmi, jako jsou zakázané zbraně. Je to věc, která by teprve ve druhé polovině roku měla být předložena vládě, a je to jedna z prioritních záležitostí, na které se soustřeďujeme.

U organizovaného zločinu je velmi důležitá mezinárodní spolupráce. Hodně se snažíme mezinárodní spolupráci podněcovat například různými zahraničními cestami. Nedávno jsme zorganizovali a absolvovali společnou cestu pracovníků ministerstva vnitra a našich policistů do Srbska, kde jsme se seznámili s řadou srbských kolegů a navázali kontakty, které pomůžou policii v konkrétních případech řešit kriminalitu. Hlavně kriminalitu situovanou k nám a realizovanou lidmi, kteří donedávna byli "v péči" srbských detektivů. To je jeden z příkladů, jak si myslíme, že by se mělo postupovat v rámci mezinárodní spolupráce. Znamená to navazovat co nejužší osobní kontakty s policisty těch zemí, které jsou pro nás zajímavé. I když jsme dosud s nimi příliš nespolupracovali, tak je třeba to zlomit, vytvořit si vzájemnou důvěru a komunikovat. V tomto smyslu je Balkán velmi důležitý, protože část kriminality jde právě z Balkánu.

Určitě by se také dalo říct, že s problematikou organizovaného zločinu souvisí zdánlivě úplně jiná problematika, a to problematika policejní práce s etnickými menšinami. Naše strategie spočívá v tom, aby policisté dokázali ve větší míře dobře komunikovat s lidmi, kteří tady v České republice žijí, ale jsou příslušníky nějaké etnické menšiny. Takoví lidé mají svoje vlastní kulturní vzorce chování a v řadě případů je to tak, že stát neumí s těmito skupinami navazovat komunikaci. Je-li to problém státu, je to i problém policie, která se musí v tom stále zdokonalovat. Policie je v řadě věcí ta první, která přichází do kontaktu s příslušníkem etnické skupiny, ať už v jakékoli podobě. Je jedno, zda je člověk z takové skupiny obětí, nebo pachatelem trestného činu. Policie je tou první státní institucí, která v případě, že dojde k něčemu špatnému, musí nějakým způsobem umět pracovat. A ten způsob by měl být takový, že se policie ke každému chová korektně, že ctí jeho důstojnost, ctí jeho osobnost, integritu atd. Chce-li někdo ctít něčí důstojnost, musí nejprve vědět, co ten který člověk pokládá pro sebe za podstatné. Policie se bude zdokonalovat v těchto dovednostech, a ve druhém plánu by to mělo mít za následek, že také bude schopna dobře odhalovat trestnou činnost, ať už páchanou na příslušnících těchto etnických menšin, anebo páchanou v rámci oné komunity. Je samozřejmé, že uzavřenost komunity může vést k vytváření různých vzorců kriminálního chování, a s těmito problémy se policie musí umět popasovat.

A to se dostáváme zpátky k organizovanému zločinu. Udržet formu komunikace, umět se pohybovat v cizím prostředí, získávat z něho informace, to může umožnit, abychom potom dosahovali úspěchu při odhalování závažné trestné činnosti, která vychází z uzavřených komunit. Uzavřená komunita je pro ministerstvo vnitra a pro policii silné téma. Dnes je už velmi často vidět, co se děje v Evropě, že některé uzavřené komunity, jejichž pojítkem je islám, se začínají radikalizovat proti zbytku společnosti a začínají vznikat násilnosti přecházející někdy až v adoraci světového terorismu. Existuje tedy riziko, že se někdo rozhodne i tady u nás napodobovat chování těch, kteří už se jinde v Evropě takového závažného trestného činu dopustili. Z těchto i mnoha jiných důvodů je pro nás uzavřená komunita, gheto, komunita, která je v sociálním vyloučení někde na pokraji společnosti, uzavřená do sebe, nebezpečná tím, že může být zdrojem sociálního napětí či dokonce otevřených konfliktů. Každá taková komunita je pro nás tématem, které se nedá přejít mávnutím ruky. Stát na to musí neustále reagovat, i když je to sisyfovská práce, a i když zrovna při realizaci této strategie narážíme na řadu znechucených lidí myslících si, že je to zbytečná práce. Já si myslím, že pravý opak je pravdou. Je to ale v první řadě sociální téma a většinou se to pouze prací policie už zachránit nedá. Takové situace jsou spíš důsledkem toho, že se couvalo od důsledného přístupu k věci, od včasné komunikace, k dá se říci pseudoliberálnímu pojetí "každý ať si dělá, co chce". Existuje triáda, do které patří organizovaný zločin, terorismus a práce s menšinami.

Extremismus, jak tak všechno se vším souvisí, se objevuje v různých souvislostech. Tak například strategii práce policie ve vztahu k menšinám jsme odvíjeli od někdejší koncepce, která se týkala extremismu. Proti extremismu nelze bojovat jen represí a postihováním extremistických trestných činů, ale je potřeba pojímat to téma hlouběji, je potřeba pracovat i s oběťmi a jít třeba až k sociálnímu podhoubí. Extremistický trestný čin je většinou výsledkem toho, že někde právě vzájemná sociální komunikace vázne, a je to reakce třeba na přechodné problémy. V řadě regionů se už podařilo zrealizovat, aby se policisté, kteří se angažují v problematice boje proti extremismu, také angažovali i na úseku komunikace s představiteli menšin, indikace dalších problémů, které tam jsou. Myslím tím například lichvu, drogy apod., které se vyskytují zejména u romských komunit.

Dohoda s vedením policie je, že tuto práci zastřešují na krajských ředitelstvích tzv. styční důstojníci pro menšiny, kteří se převážně rekrutují z řad policistů pověřených řešením problematiky extremismu. Postupně k tomu nabalujeme další problematiky. Styční důstojníci si vytvářejí pracovní týmy, do kterých zařazují nejenom policisty kriminalisty z oblasti extremismu, ale jsou tam zařazeni i policisté z obvodních oddělení, ve kterých se vyskytují rizikové lokality. Jsou tam i lidé z preventivně informačních skupin. Celá tato vytvořená skupina je partnerem pro další skupiny a instituce, které se podobným problémům věnují z hlediska své působnosti, ať už je to samospráva, nebo ať už jsou to jiné státní orgány, úřady práce, školy a také nevládní organizace atd. Snažíme se být rovnocennými partnery ostatním institucím. Často na okresní úrovni iniciujeme to, aby se policie postavila do čela těchto snah. Na řešení některých problémů stojí v žebříčku působností obec příliš nízko, kraj zase zbytečně vysoko. Chybí mezičlánek, a tady může nastoupit okresní ředitelství policie s tím, že podnítí komplexní komunikaci přes celý svůj okres. Přizve zástupce všech obcí a měst ve své působnosti, a těm se potom společně daří vyměňovat si poznatky, dobře zvládat problém založený na tom, že se někteří lidé a komunity přesouvají z místa na místo. Institucím mohou tito lidé unikat, policii ne. Policie dnes v preventivní práci přebírá iniciativu, protože je si vědoma, že když nebude problémy řešit hned na začátku, když nebude pracovat preventivně a nebude hledat cesty, jak odstranit příčiny problémů, vznikne spousta trestných činů, které bude muset policie zvládat. Snažíme se razit myšlenku: když už se stane trestný čin, je to jakási prohra. Reagovat samozřejmě umíme, ale nejlepší by bylo, kdyby se trestný čin nestal. A to je cílem policejní strategie.

Dagmar LINHARTOVÁ