Ptali jsme se po vedoucím. Paní v recepci obrátila pohled ke stropu a ukázala prstem směrem vzhůru. Nechtěla tím ovšem naznačit, že je šéf na nebesích, nýbrž pouze to, že s lopatou v ruce shazuje se střechy tu nekonečnou bílou záplavu letošní zimy. Tuny ledu a přemrzlého sněhu. Když parta chlapů konečně slezla dolů, nezdál se být Jiří Plný, vedoucí Zařízení služeb Ministerstva vnitra v Herlíkovicích, ani unavený, ani otrávený. Naopak, zářil dobrou náladou.
"Perfektně vysněžené sjezdovky, ideální podmínky pro běžkaře, ubytovna plná po střechu. Už teď je tu o dobrých deset procent hostů víc než loni. Kdo by si mohl přát lepší zimu?"
TÁBOR
Areál budov rozhozených na úpatí krkonošských strání nepůsobil vždycky tak pohodově. Kdysi, za války, tu byl pracovní zajatecký tábor, každý den se odtud odjíždělo na nucené práce do Škodovky. Po osvobození shluk nevlídných baráků dlouho chátral, v šedesátých letech došlo k první velké přestavbě, v posledním desetiletí k další. Z bývalého lágru vznikl celoroční rekreační areál pro rodiny, zájezdy i děti.
"Víte," poznamenal Jiří Plný, "hodnocení takového sportovního střediska je vždycky subjektivní, každý host hledá trošku něco jiného, případná chvála může mít základ v pouhé zdvořilosti. Ale když se ukáže, že z lidí, kteří se u nás ocitli poprvé, dost podstatná část chce příští rok přijet znovu, tak to člověka přinejmenším potěší."
DĚTI
Družstva maximálně po deseti, ale častěji po osmi, kvalifikovaní instruktoři a dobrá stovka děcek hoblujících svah. Hlavní sportovní vedoucí tábora je Martin Štochl.
"Dětem se tu věnujeme už dobrých dvanáct let, snažíme se, aby jejich pobyt měl ráz dobře zorganizovaného výcvikového kurzu. Minimum volna, program vyplněný od rána až do večera. Když nejsme na sněhu, tak pořádáme nejrůznější soutěže a hry, i vestibuly a chodby areálu mohou posloužit jako improvizované tělocvičny. Cíl je jednoznačný. Chceme u dětí probudit lásku k horám a k lyžování. A trochu neskromně si myslím, že se nám to docela daří. Stručně řečeno, když sem pošlete dítě, které ještě nikdy nevidělo lyže, tak po týdnu bude minimálně umět jezdit na vleku, při sjezdu zatočit i bezpečně zastavit. Samozřejmě, pokročilejší lyžaři se toho postupně učí víc a víc."
HOST NADACE
Jedenáctiletý Honza Buchta patří k poměrně zkušeným sjezdařům, v Herlíkovicích je už podruhé.
"Je to tu fajn. Včera sice trochu pršelo, sníh se lepil na skluznice, ale jezdit se dalo." Není čas na dlouhé povídání. Družstvo se právě vrátilo ze sjezdovky, za půl hodiny se bude podávat oběd. A parta kluků se venku kouluje.
"Nelepší zážitek?"
Ukázalo se, že příjezd. Poněkud komplikované cesta vedla přes Prahu, na sraz se pokračovalo metrem, v přistaveném autobusu panovala kamarádská a zábavná atmosféra. V jistém věku je dobrodružné i docela obyčejné cestování.
Jan Buchta má mezi ostatními dětmi poněkud zvláštní postavení. Jeho pobyt totiž zajišťuje Nadace na pomoc pozůstalým po policistech a hasičích, kteří zahynuli při plnění služebních povinností. Ta nabízí každoroční jednorázové finanční příspěvky a v některých případech dětem pravidelně platí životní pojištění a stavební spoření. Slušelo by se zaklepat na dřevo, že Nadaci se ve čtvrtém roce existence poměrně daří, a může proto zajišťovat i lázeňskou péči a zimní nebo letní rekreace.
NEŠTĚSTÍ
Na takové záležitosti hořko vzpomínat. Koncem února roku 1997 probíhala v Pardubicích střelecká příprava policistů. Běžné cvičení, které se v rámci metodiky výcviku opakuje mnohokrát, pozdější kontroly nezjistily žádné porušení předpisů. Přesto však došlo k neštěstí. Při nácviku bojového přebíjení zbraně došlo k náhodnému výstřelu, při kterém byl inspektor z obvodního oddělení v Lázních Bohdaneč Květoslav Buchta těžce zraněn. Okamžitě byl převezen na resuscitační oddělení pardubické nemocnice, zranění však bylo tak vážné, že přes veškerou péči lékařů zemřel. Zůstaly po něm dvě děti. Tehdy tříletý syn Jan a sedmiletá dcera Pavla.
ODJEZD
Odpoledne opět chumelilo. Na silnici duněly sněžné pluhy, pod kopcem bzučel lyžařský vlek. Honza Buchta, zavěšen na vlečné tyči, nám lehce pokynul rukavicí.
Na velké loučení si v Herlíkovicích moc nepotrpí. Ten, komu se tu líbí, stejně přijede znova. Ani vedoucí areálu nebyl k mání. Jak se později ukázalo, byl zase na střeše a lopatou shazoval sníh.