Měsíčník Policista

Výstřely v mlze

Vyšlo v čísle 1/2006

Cestou to docela šlo, pořád se kolem válel jenom mlžný závoj, ale kousek před dálniční odbočkou na Rokycany najednou začalo mlíčko houstnout a viditelnost se čile měnila ve svůj protiklad. Někdo přibrzdil, někdo ne. Inu, česká dálnice. Rádi jsme ji opouštěli.

Ale kousek od vsi Strašice jsme z okresky odbočili do oploceného lesa a velké cedule, oznamující, že se nacházíme ve vojenském prostoru, nasvědčovaly, že jsme skoro na místě. Tady, skoro na konci vyhlášeného výcvikového prostoru Jince, se totiž nachází rozlehlá střelnice - a na ní onoho mlhavého listopadového dopoledne cvičila palbu ze samopalů skupina policejních nováčků ze školního policejního střediska Domažlice. Přesně počítáno, půldruhého tuctu naprostých zelenáčů, kteří zrovna prožívali svůj teprve desátý den v policejních čerňácích - a úplně poprvé dostali k praktickému vyzkoušení do ruky zbraň takové palebné síly, jakou představuje samopal.

Major Miroslav Krůta měl střelby na starostiMlha se mezi stromy náhle roztrhala na cáry, a když jsme ze vzrostlého lesa vyjeli na holou pláň, rázem bylo vidět, že je vlastně vidět. Tedy, rozhodně aspoň na těch sto a sto padesát metrů, tedy do vzdálenosti, kde na mladé adepty střeleckého umění čekaly sklápěcí terče. Tady se body složitě nesčítají, stačí zamířit, soustředit se, plynule stisknout spoušť - a hned máme jasno! Když terč tiše padne, zásah. Když ne, co naplat? Nikdo učený nespadl z nebe a každý má před sebou ještě hodně platných pokusů...

"Máme s sebou dva tisíce nábojů do samopalu vzor 58 a o tisíc víc do škorpionů, tedy samopalů vzor 61," vysvětluje major Miroslav Krůta, zástupce domažlického šéfa, který má střelecké dopoledne nováčků na povel. A pro pořádek dodá: "A taky tisícovku pistolových nábojů typu Luger pro kompakty vzoru 75D."

Samozřejmě, není tu sám, domažlické Školní policejní středisko disponuje sedmi instruktory, kteří mají oprávnění vést střelecký výcvik, a tak na místě dozírá a radí opravdu dostatečný tým zkušených odborníků. Nezkušení budoucí policisté nejsou se zbraní ponecháni ani na chvíli sami. Když se střílí ostrými, není opatrnosti nikdy nazbyt...

Takže nutnou asistenci střeleb tvoří i sanitka s odbornou zdravotnickou posádkou, jež přijela ze Zdravotního ústavu krajské policejní správy, a také hasičská cisterna s obsluhou, již poslali vojáci z útvaru Jince.

"Jsme rádi, že máme možnost tady v Jincích pravidelně střílet, přímo v Domažlicích v našem areálu máme sice střelnici vlastní, ale tam můžeme používat jen pistole," vysvětluje major Krůta. "Vedle téhle střelnice, která se jmenuje Bahna, asi pět kilometrů odsud je ještě další, které se říká Kolvín. A také tu občas můžeme užívat. Samozřejmě, celý zdejší prostor patří armádě, vojáci se tu starají o ostrahu i o pořádek, a tak se termínově musíme přizpůsobit jim. Ale když vojáci tady mají volno, můžeme střílet po libosti."

Běžné střelecké zaměstnání nováčků či frekventantů základní odborné přípravy začíná bez ohledu na roční doby zpravidla v devět ráno. To je už i v zimě slušně vidět. A končí se dvě hodiny po poledni. Posledních čtyřicet, padesát minut ovšem patří úklidu, vystřelené nábojnice se musí vysbírat. Ale do Jinců jezdí z Domažlic a Červeného Hrádku střílet i účastníci integrovaných výcviků, tedy zkušení policisté, kteří si tu obnovují své dovednosti a učí se nové. Třeba tu nacvičují střelbu na pohyblivý cíl, anebo střelbu z jedoucího vozidla či za snížené viditelnosti. Tedy umění, jež se jim v praxi může někdy náramně hodit, ale...

"Tahle zaměstnání bývají odpolední, začínají kolem čtrnácté hodiny a končí ve dvaadvacet," vysvětluje major Krůta.

A dodává, že kdo si prvně vystřelí i z pomalu jedoucího auta na terč, jakkoli velký málem jako stodola, pochopí, že zasáhnout vozidlo prchajícího pachatele do pneumatiky je umění reálné spíše pro filmové hrdiny.

o o o

Ještě před dvěma třemi roky nastupovali k policii převážně mladí muži, kteří nedlouho předtím absolvovali základní vojenskou službu. Což mělo pro ně i pro policii jistou a nepopiratelnou výhodu: nedávní záklaďáci měli už v krvi jednak pořadový výcvik a chování a chápali je jako určitou samozřejmost, a pochopitelně prošli i střeleckým výcviken, absolvovali nejedny ostré střelby a věděli si tedy se zbraní rady. Zánikem povinné základní vojenské služby se situace zgruntu změnila. K policii nastupují převážně mládenci, kteří mnohdy v ruce skutečnou střelnou zbraň jakživi nedrželi a své střelecké znalosti a dovednosti pohříchu získali leda se vzduchovkou na pouti, anebo koukáním na akční filmy. Obé je pro střeleckou profesionální praxi stejnou měrou k ničemu. (V lepším případě mají adepti za sebou zběžnou průpravu v nějaké komerční střelnici se zapůjčenou zbraní - ale takových moc nepřichází.)

Navíc - zvolna, ale nezadržitelně vzrůstá procento žen a dívek, jež oblékají policejní stejnokroj. A ty jsou s pistolí či dokonce samopalem zpočátku ještě bezradnější.

Výdej munice je práce zodpovědná a přesnáNa rozdíl od mladých mužů, kteří mají ke zbraním jakýsi podvědomý vztah, lákají je, dívky totiž mnohdy naopak cítí nadměrný respekt, ne-li přímo bázeň, když mají poprvé vystřelit...

"Snažíme se je strachu zbavit, protože ke zbrani je třeba mít respekt, ale ne se jí bát," vysvětluje major Krůta. "Je jen třeba naučit se s ní správně zacházet. A pak není nebezpečná."

U mladých mužů se někdy projevuje důsledek nadměrného sledování akčních filmů: odkoukali od herců mnohé efektní grify, a teď je zkoušejí v reálném životě, při výcviku. Zejména na úplném začátku, když zkoušejí pistoli tasit a cviky s ní, ještě jaksi "nasucho", nenabitou. Ale instruktoři je z takových sklonů rychle a důsledně vyléčí...

Soustředěná péče, jež se v domažlickém školním policejním středisku v prvních třech týdnech věnuje - každý týden absolvují tři polodenní střelecká zaměstnání - nese ovoce: i ti, kdož se na počátku jevili jako totální dřeva, na konci střílejí docela slušně. A najdou se i neuvěřitelné talenty.

"V září tu byla dívka, která na prvních střelbách měla z pistole hrůzu a nedokázala ji pořádně ani natáhnout - a na konci pobytu střílela líp než všichni kluci dohromady!" vzpomínají instruktoři.

V průběhu úvodního soustředění ve středisku se nováčci seznámí nejen se samopaly a s pistolí, ale taky s brokovnicí a signální pistolí. Pravda, jde jen o letmé setkání, sborku, rozborku, zběžnou informaci, jak zbraň funguje - a zhruba pětkrát si z brokovnice vystřelí, aby věděli, jak kope a co dokáže při zásahu. Ale detailnější výcvik s brokovnicí pak absolvují jen ti, kteří nastoupí ke speciálním službám, kde tyhle zbraně patří k arzenálu: třeba u zásahovek anebo oddílů, které doprovázejí transporty osob či peněz. A k těm zelenáči rozhodně nechodí.

o o o

Nováčci, kteří v loňském listopadu nastoupili, už absolvují prodlouženou základní odbornou přípravu: po třítýdenním "zahřívacím kole" ve Školním policejním středisku (jsou v každém kraji, řídí je Správy jednotlivých policejních krajů a Domažlice mezi nimi patří k nejuznávanějším) odejdou do některé ze Středních policejních škol, kdo absolvují dvanáctiměsíční studium. Odborná praxe, která je nedílnou součástí ZOP a provádí se v Školních policejních střediscích, bude šestiměsíční a napříště se člení do tří částí. První, nástupní, potrvá měsíc a noví policisté ji prodělají ve Školních policejních střediscích, druhá část potrvá dva měsíce a plynně naváže na studium ve Střední policejní škole. Půjde o intenzivní praktický výcvik a zakončí ho složení praktické zkoušky - zvládnutí modelové situace policejního zákroku.

Po ní pak následuje tříměsíční řízená praxe, již nováčci stráví dílem v reálném policejním útvaru, dílem ve školním policejním středisku, kam se dostavují i během dalších měsíců na krátkodobá soustředění - podle kapacitních možností příslušného střediska. Tím se udržují v potřebné kondici a současně zpracovávají samostatnou práci v rámci projektu Community Policing. Přičemž teprve tato část je uzavřena složebním služební zkoušky ve smyslu paragrafu 12 zákona 361/2003 Sb.," zevrubně vysvětluje vedoucí domažlického střediska plukovník JUDr. Jaroslav Vlach.

Faktem ovšem je, že ani součaSNý úvodní výcvik ani zdaleka není zasvěcen jen střelbě a víc času v jednom celku by se dost hodilo. Začínající policisté totiž ve středisku procházejí nejen výukou a výcvikem, ale vlastně i komplexní výchovou. Mladí lidé si dnes totiž dost odvykli žít a pracovat v kolektivu a trochu je zaskočí, že najednou mají vystupovat pořadově, představit se při vstupu do místnosti, zúčastnit se nástupů a rozcviček, na jídlo pochodovat v trojstupu...

Dohled instruktorů je pozorný, stálý a nepřetržitý"Ne, že by zpočátku nějak vzdorovali, to se nestává, ale někteří si zvykají těžce," usmívá se major Miroslav Krůta. "A někomu je taky divné, že najednou tu není jen sám za sebe, že jsou parta a musejí si navzájem pomáhat. V půl čtvrté odpoledne mají padla, mohou tedy oblíknout civil a vyrazit do města - ale předtím je kontrola ústroje na příští den, a když nemá třeba jediný u nich všechno v pořádku, musejí čekat i ostatní."

Je to zdánlivá drobnost, ale malá připomínka nezanedbatelného faktu, že služba policisty není sólová hra. Že se dělá v týmu, a mušketýrské jeden za všechny, všichni za jednoho může leckdy nabýt velmi reálnou příchuť. Že totiž možnost spolehnout se na dobrého parťáka může být někdy i otázkou života a smrti...

o o o

Kousek od palebné čáry plápolají plameny velké vatry, hořící dřevo praská a voní. Lezavá zima by vábila k ohýnku, ale policejní adepti pod neutuchajícím dohledem svých instruktorů absolvují jedno kolo střeleb za druhým. Napřed vleže, pak vkleče, nakonec vestoje. Jedna směna vždycky střílí, ostatní ve třech zástupech čekají, až na ně přijde řada, a učí se z chyb - i šikovnosti! - svých kolegů a kolegyň. Ano, tři z osmnácti jsou dívky, budoucí policistky.

Ten oheň v pozadí ale neplane jen tak. Zajistit teplou stravu na střelnici nejde, takže všichni nafasovali k obědu chleba a klobásky. A v polední pauze vypukne hromadné opékání - a ze všech jsou rázem malé holky a kluci. Až do příštího povelu...

Jan J. VANĚK