Pradávné řemeslo, možná nejstarší. Už mnoho politických systému se snažilo s prostitucí vyrovnat, a vždycky neúspěšně. Socialismus, například, se rozhodl, že prodejná láska je relikt buržoazní morálky a v té nové lepší společnosti tedy neexistuje. Povětrným ženám říkal příživnice a pokud je trestal, tak ne za to, co dělají v noci, nýbrž za to, co nedělají ve dne. Nechodí totiž do práce, a to se přece musí. Prodejné slečny na to reagovaly tím, že za sebe nějakou pracovní sílu najaly, získaly tak potřebné razítko do občanského průkazu a vesele si užívaly tuzexového přepychu. Po sametových změnách prodejny tuzexu zanikly, prostitutky nikoliv. Otevření hranic přineslo nový problém, zvaný obchod s lidmi, republika byla zpočátku tranzitní zemí pro přepravu novodobých otrokyň, se stoupající ekonomickou úrovní se stala i zemí cílovou.
Obchodování s lidmi je dnes jednou z nejvýnosnějších forem mezinárodního organizovaného zločinu a přináší zisky srovnatelné s kšeftováním s drogami nebo zbraněmi. Této problematice je ze strany Ministerstva vnitra Policie ČR i dalších orgánů věnována velká pozornost. V září roku 2003 schválila vláda ČR Národní strategii boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování. Celá řada opatření směřovala do oblasti prevence a informovanosti potenciálních obětí, do oblasti represe, zejména však byla určena pro zlepšení postavení obětí obchodu se ženami. Přes všechna tato opatření však nelze považovat problém obchodu s lidmi za vyřešený a situace zůstává vážná.
Ministerstvo vnitra proto připravilo zákon o regulaci prostituce a hlavní důvody, které k tomu vedly jsou následující:
a) nechceme nucenou prostituci
b) nechceme, aby se prostitucí živily děti, respektive osoby mladší 18-ti let
c) nechceme, aby byly prostituující se osoby vykořisťovány
d) chceme těmto osobám zajistit přiměřené podmínky (zejména hygienické) a základní minimum práv a bezpečí
e) nechceme, aby tato činnost narušovala veřejný pořádek.
Zajímavé je porovnání, jaké mají s tímto problémem zkušenosti jiné země. V zásadě najdeme tři poněkud odlišné přístupy.
Přístup aboliční - prostituci právně ignoruje a postihuje pouze určitá jednání, která ji doprovázejí (daňové úniky, drogová kriminalita, násilná trestná činnost apod.).
Přístup regulační (reglementační) - vymezuje prostituci určitý rámec, ve kterém je dovolena a postihuje případné vybočení z tohoto rámce.
Přístup represivní - prostituci zakazuje a snaží se ji stíhat.
Určitou variantu represivního přístupu představuje tak zvaný švédský model, který vychází z toho, že je třeba eliminovat poptávku. Postih je zaměřen výhradně na zákazníky, nikoliv na osoby poskytující sexuální služby.
Autoři připravovaného zákona si zvolili na základě rozsáhlých analýz přístup regulační, který na rozdíl od aboličního (což je v podstatě současný postoj) je schopen účinněji řešit problémy s prostitucí spojené (organizovaný zločin, nucená prostituce, šíření pohlavních chorob, narušování veřejného pořádku atd.). Tento přístup uplatňují takové státy, jako Holandsko, Německo, Rakousko, Maďarsko, Švýcarsko nebo Austrálie. I když ve většině těchto zemí byla legislativní úprava prostituce přijata relativně nedávno, přináší již jednoznačně kladné výsledky nejen v kontrole prostituční scény samotné, ale především v boji proti obchodu s lidmi, což je měřitelné průkazným zvýšením počtu odhalených případů a počtu identifikovaných obětí obchodu s lidmi.
Lze tedy shrnout, že přijetím zákona nebude prostituce legalizována, legalizovány nebudou ani další aktivity, které s prostitucí souvisí a jsou již dnes ilegální (kuplířství, obchodování s lidmi a podobně). Naopak, v souvislosti s rekodifikací trestního zákona dochází k rozšiřování skutkových podstat souvisejících trestných činů i k zpřísnění trestních sazeb. Již podle nynějšího trestního zákona (a na tom se nic nezmění) je trestně odpovědný zákazník, který využije těchto služeb od soby mladší osmnácti let. Trestně odpovědný je i ten, kdo nabídne, slíbí nebo poskytne za pohlavní styk, obnažování nebo jiné podobné chování osobě mladší osmnácti let úplatu nebo jinou výhodu.
Zákon především musí prostituci definovat, nelze totiž regulovat něco, co právně neexistuje. Teprve poté je možno stanovit pravidla pro vykonávání prostituce a zároveň sankce za jejich nedodržení.