Ano, Zruče jsou přísně vzato dvě, a místní to tak berou. Stará a původní, stulená v údolí pod skalnatým ostrohem, na němž se do kraje pyšně rozhlíží místní zámek, a nová, za niž Posázaví vděčí velkorysosti českého krále bot Bati. Na konci třicátých letech tu nechal vlastně na zelené louce vystavět velkou obuvnickou továrnu, a jak měl ve zvyku, "obložil" ji městečkem typizovaných rodinných domků, přidal velkou školní budovu a nezapomněl ani na hodně velkoryse pojatý hotel a společenský dům.
V letech reálného socialismu se z Baťových závodů stal Sázavan, ale boty, zejména dětské, se tu šily plnou parou a na tři směny. V té době měla fabrika asi tři a půl tisíce pracovníků a zejména pracovnic.
Nová éra a asijské dovozy zakroutily českému obuvnickému průmyslu takřka krkem a Zruč nad Sázavou dopadla bídně. Z druhdy slavné továrny na botičky zbylo v jejím areálu pár živořících dílen. Líp si vedou za reálného kapitalismu zdejší strojírny - a naději znamená úhledný továrenský objekt za městskými humny, jenž tu v rekordním čase postavil japonský investor a kde se naplno vyrábějí všemožné součástky a komponenty pro automobilní průmysl. Pár set párů rukou našlo práci, a snad jde o blýsknutí na časy.
Zruč nad Sázavou tedy žije dál, i když musela překonat dost těžkou krizi. Bydlí tu dnes přes pět tisíc lidí, většina z nich stále za prací dojíždí, dílem do Kutné Hory a dalších středočeských měst, dílem ovšem až do Prahy. Po dálnici to je půlhodinka, čtyřicet minut: pokud se ovšem chuděra dé jednička neucpe. A to je ob den...
Policejní oddělení - tehdy se mu ovšem ještě říkalo oddělení Veřejné bezpečnosti - zrušili ve Zruči v pětaosmdesátém. Tehdy se ve jménu lidu razil trend soustřeďování sil do velkých celků. Lidu se nikdo moc neptal, a kdo by reptal, se zlou by se potázal. Ale od začátku let devadesátých začalo být jasné, že v městě takové velikosti by policejní služebna rozhodně našla uplatnění, jenže...
Nebyly peníze, nebyli lidi, nebyla vhodná budova. Až začátkem nového tisíciletí se podařilo všechno sladit: v budově zaniklé střední školy, jež několik let chátrala, nabídl Městský úřad policii půl přízemku, a co víc, otevřel i měšec. A jakkoli nemá rozhodně na rozhazování, investoval do rekonstrukce několik milionů, přičemž plně - v rámci rozumných možností - respektoval přání a specifické požadavky svých budoucích nájemníků. Tedy policistů.
A tak kutnohorské okresní policejní ředitelství zřídilo zjara roku 2004 další obvodní oddělení: s tím, že by v něm výhledově mělo sloužit třináct policistů, vedoucí a jeho zástupce. Úhrnem tedy patnáct lidí v uniformě.
"Faktický stav na konci roku 2005 je o dva policisty nižší," říká vedoucí zručského obvodu major Zdeněk Smejkal. "A s tím ještě nějaký čas musíme vystačit, v tuhle chvíli brzké doplnění na plný tabulkový počet slíbit nelze."
Důvod je prostý: tabulky sice jsou, ale lidi nikoli. Začátkem letošního roku svlékly na Kutnohorsku policejní uniformu zhruba dvě desítky lidí, a třebaže souběžně začalo přijímání nových zájemců, nejde to tak rychle, jak by si všichni přáli.
"Nově nastoupivší policista sice na své příští působiště přijde, ale stráví tam jen zhruba dva měsíce," vysvětluje kutnohorský policejní ředitel podplukovník Mgr. Bc. Milan Komárek. "Pak jde do policejní školy, aby absolvoval základní odbornou přípravu."
A ta se od letošního září prodloužila, takže vlastně dva roky ještě nemůže s nováčkem jeho šéf fakticky vůbec kalkulovat. Po škole následuje tříměsíční praxe na pražských útvarech, což má dvojí pozitivní dopad: pražská pořádková policie, které trvale chybějí lidé, získá aspoň krátkodobě čerstvé posily, a začátečníci v uniformě se v neklidných pražských ulicích patřičně rozkoukají a nabudou trochu jistoty. Snad.
"Stejně pak ještě dva tři roky trvá, než mladý policista nabude zkušenosti a ukáže se, jestli bude k něčemu," říká zručský šéf. "Musí získat místní a osobní znalosti, poznat lidi, předpisy mu musí vejít do krve a měl by pochopit ty kolem sebe. Až pak je z něj opravdu posila."
Sám má na oddělení štěstí v tom, že v jeho mančaftu nechybí žádná generace. Od chlapů těsně před důchodem přes střední věk až po mládež, jež má ale odslouženo čtyři pět roků v uniformě, a tedy nabyla už jistého životního klidu i zkušeností, ale dokáže ještě uběhnout stovku v dobrém čase - když je třeba...
Zruč nad Sázavou navzdory převažujícímu vzhledu zánovního moderního sídliště, citlivě zasazeného v lesoparku, má staleté kořeny. První zmínka o zdejším osídlení a kostele pochází už z roku 1334. V polovině sedmnáctého století byla Zruč povýšena na městečko a dostala i vlastní erb, jímž se od té doby pyšní: stříbrné buvolí rohy na červeném štítě.
Zručský zámek vyrostl ve čtrnáctém století na místě někdejší tvrze a stojí v rozlehlém anglickém parku, jenž dnes přirozeně půlí město na dvě části, původní a novou, baťovskou. Zámek sám ovšem v devatenáctém století do základů vyhořel, a na jeho konci byl proto zgruntu přestavěn. Jeho dnešní podoba je novogotická a evokuje příjemnou atmosféru anglických rodinných šlechtických sídel. Patříval majitelům zdejšího pivovaru, rodině Schebků: po restituci jej potomci věnovali velkoryse městu Zruč. Včetně parku, který je zvláště v letních měsících cílem příjemných procházek - jak pro místní lidi, tak pro turisty. V zámecké budově láká hosty také příjemná restaurace se zajímavým jídelním lístkem, jedno z křídel budovy slouží městu jako radnice, ale nechybí ani možnost prohlídky zachovalých interiérů a vyhlídková věž s nádherným panoramatem Posázaví. A dokonce ani provozovna tak nezámecká, jakou je opravna obuvi ve dvoře. Když si pěší turista prošlape podrážku, tady mu ji opraví...
Za krásného letního počasí se tu pod širým nebem pořádají i koncerty a filmová představení, zajímavé jsou i výstavy.
Řeka Sázava, jež pod městem šumí, láká ke koupání a táboření vodáky a turisty. Přespat se dá v tábořišti hned vedle vody, luxusnější bydlení nabízí řádka penzionů. Hotel z velkých baťovských časů nabízí spíše obraz omšelosti a chátrání, v restauraci se ovšem vaří a možná, že se vbrzku zrodí jako bájný Fénix z popela - kdož ví.
Před zámeckou branou stojí další památka: zvenčí nenápadný, ale půvabný kostel Povýšení svatého kříže.
Kutnohorsko je okres rozlehlý, Zruč nad Sázavou představuje jeho jihovýchodní výspu. Krom Kutné Hory tu vlastně nenajdete větší města, snad s výjimkou Čáslavi, jež se po územní reformě stala - vedle Kutné Hory - administrativním střediskem bývalého okresu. Horší je, že se tu nenachází ani moc průmyslových podniků, takže místní lidé pracují dílem ve službách a zemědělství, dílem dojíždějí za prací do okolí, ale leckdy až do Prahy. Silniční síť je hustá a silně zatížená tranzitní dopravou, od jara do pozdního podzimu vábí vyhlášené památky turisty tuzemské i zahraniční.
Což znamená spousty osobních aut a těžkopádných autokarů.
"Dopravních nehod je nemálo, ale situace se nezhoršuje," říká věcně ředitel Komárek. "A nedá se říct, že by nějaké roční období znamenalo její kulminaci. Když snad s podzimem ruch malinko utichne, přijde zase horší počasí se svými vrtochy - a náš terén je povětšinou kopcovitý..."
Kutnohorské okresní policejní ředitelství sídlí kousek pod historickým náměstím a zabírá skoro celý blok staletých budov. Půvabný exteriér je ovšem jedna věc, zatímco snaha přizpůsobit interiéry modernímu provozu druhá. Když se nedávno zařizovalo nové operační středisko, prošpikované elektronikou a klimatizací, tvářili se památkáři značně nelibě, když po nich chtěla policie svolení k úpravám. A totéž se dá ovšem čekat, až se odstěhuje dopravka a na jejím místě se - krom jiného - začne budovat jídelna pro zaměstnance. Kuchyně ne, ta se nevejde, strava by se dovážela ze Zařízení služeb pro ministerstvo vnitra, které má volnou kapacitu na ředitelství v Kolíně.
"Obvodní oddělení bude tedy zvlášť, ale zato se nám podaří pod jednu střechu sestěhovat celou kriminálku," vysvětluje ředitel stěhovací akci "kulový blesk", jež kutnohorské policisty vbrzku čeká.
Sám je v Kutné Hoře teprve dva roky, přišel z Nymburka.
A tak má spoustu nápadů a zavádí novoty, které se - jak už to tak bývá - někomu líbí a jinému nikoli. Zatímco většina takticky mlčí a čeká, jak se věci vyvrbí.
"Udělali jsme třeba reorganizaci kriminálky, úplně jsme zapomněli, že existovala dělicí čára mezi vyšetřovačkou a operativou a oddělení obecné kriminality jsme rozdělili do šesti týmů. Tři jsou zaměřeny územně a pracují v těsném kontaktu s obvody, tři mají své specifické obory, mládež, drogy, násilnou, majetkovou a podobně, a s celookresní působnost. Ne ale ortodoxně, pořád chci, aby se lidi mohli zastoupit. Specializace je dobrá věc a dneska se bez ní nedá obejít, ale základ je základ a dobrý policista si musí umět poradit ve všem - aspoň na začátku..."
Nový systém má i výjezdovka, do níž chodí sloužit čtyřiadvacítky i policisté z obvodů, kteří tak mají šanci přijít i k náročnějším případům. Zatím to tak funguje ani ne rok, někdy v lednu se teprve bude hodnotit, jestli se nový způsob osvědčil. Názory se různí, někdo je pro, jiný se špatně skrývanou slzou v oku vzpomíná na staré časy. Ale tak to bývá vždycky a nakonec rozhodnou fakta.
A nepochybnou novotou je i skutečnost, že na obvodních odděleních po pracovní době se občas většinou nedozvoní na stálou službu. Polisté, kteří mají noční, ji totiž tráví v terénu, takže když někdo vezme za kliku oddělení a zmačkne tlačítko zvonku, dovolá se k operačnímu důstojníkovi v Kutné Hoře. A ten ho zdvořile vyslechne a rozhodne, co dál. Buďto mu vysílačkou zavolá nejbližší hlídku z obvodu, anebo rovnou vyšle výjezdovku z Kutné Hory. A tak se šetří síly i dojezdový čas...
Kutnohorsko se dnes člení na šest policejních obvodů: pochopitelně, nejpočetnější jsou v Kutné Hoře a v Čáslavi, další pak sídlí v Uhlířských Janovicích, Zbraslavicích, ve Zruči nad Sázavou - a nejnovější, šesté, jež se toho času nachází ve stavu zrodu, bude doma ve Vrdech.
"Tamní radnice pro oddělení rekonstruuje bývalou faru, ale předem každému říkám, že žádná fara - v tom starém policajtském pojetí - tam nikoho nečeká. V nedalekých Chotusicích je totiž letiště, ze kterého má být typizovaná základna NATO. Přibude tam zaměstnanců i ruchu, a je třeba, aby panoval pořádek," vysvětluje okresní ředitel podplukovník Komárek.
Nové oddělení ovšem vznikalo bez nových tabulek, z vnitřních rezerv. Takže se ubralo ze stavu Kutnohorským i Čáslavským, naopak jim, aby to tak nebolelo, ubrali i kousek území, o něž se tudíž museli podělit ostatní. Vrdská parta zatím nouzově hostuje v Čáslavi, ale už do půl roku by se měla stěhovat "do svého".
Policejní přítomnost ve Zruči má svou přerušenou tradici: oddělení vzalo za své zjara pětaosmdesátého, když se obvody slučovaly. Začátkem devadesátých let sice sílily v městě hlasy po obnovení, ale nebyly vhodné prostory. A tak na přelomu tisíciletí zřídila policie své zastoupení v nedalekém Kácově - a když se naskytla možnost získat ve Zruči solidní nájemní prostory, kývlo ředitelství na souhlas. Kácov zanikl, Zruč se zjara roku 2004 ustavila: zprvu oddělení provizorně pracovalo ve dvou místnostech a také početní stav policistů byl nižší, postupně se ale doplňoval. Dnes už je skoro naplněn, a vesměs jde o lidi místní, přímo ze Zruče nebo z blízkého okolí, jen dva dojíždějí z větší dálky, z Vlašimi a Sázavy.
"Vždycky je pro službu dobré, když policisti znají rajon i lidi, a taky když místní osobně znají své policisty," říká zkušený major Smejkal, jenž má za sebou roky v nedalekých Zbraslavicích, a teď tedy šéfuje doma ve Zruči.
Upřímně řečeno, zručský obvod není z nejrušnějších, v deset ráno ještě nemají žádný čerstvý případ. Ale zato den předtím! Do města, přesně řečeno do jednoho z místních podniků, přijel obchodník, aby zaměstnance jednak školil, jednak jim předvedl jakýsi přístroj. Zaparkoval ve dvoře před budovou, přímo pod kamerou bezpečnostního systému. A v autě nechal notebook, digitální foťák a další cennosti - jak jinak - hezky rozložené jako ve výkladní skříni.
Jeho prezentace proběhla uspokojivě, radost z hezkého dne vzala za své, když se vrátil k autu. Místo okénka střepy - a a co se dalo ukrást, bylo v tahu. Při vyšetřování se ukázalo, že kamera sice bedlivě snímá scenérii dvora, není však vybavena žádným záznamem. Takže se na monitor musí někdo dívat, aby byla k něčemu. Nu, a onoho dopoledne šli všichni na zajímavou odbornou prezentaci onoho pána...
"Vloupání do aut a jejich krádeže jsou pro nás dneska asi nejčastější případy, největší bolest," přiznává vedoucí oddělení major Zdeněk Smejkal. "Dřív jasně vedla vloupání do chat, těch letos ale citelně ubylo. Nechci to zakřiknout, ale..."
Zdá se, že se tak možná začal v praxi projevovat účinek projektu Community Policing, jež tu policie ve spolupráci s odborem prevence ministerstva vnitra a obecně prospěšnou společností Otevřená společnost rozjela vlastně souběžně se vznikem zručského oddělení. Na samém začátku dokonce asistovali experti z Kanadské jízdní policie, v Kanadě má totiž systém Community Policing své kořeny. Zajisté, nejde o zázrak, ale spíš o praktickou snahu vylepšit komunikaci mezi občany a policií.
"Sešli jsme se se všemi starosty z obvodu, ale i dalšími aktivními lidmi, řediteli a učiteli škol, podnikateli, a nechyběli ani občané z města - a zevrubně jsme probrali, co pálí je a co bychom rádi věděli my," říká major Smejkal.
Celému sezení ovšem předcházela dotazníková akce, v níž se mohli na stejné téma vyjádřit všichni místní lidé, ale i chataři, kteří na Zručsko jezdí. Téma? Jak se cítíte ve svém bydlišti bezpeční...
Anketu vyhodnotili odborníci a její výsledky se staly základem pro budoucnost. Od těch časů jsou schůzky se starosty pravidelné, každý kvartál, ale konají se i setkání s občany. Třeba na debatu s chataři z nedaleké osady Horka přišlo nedávno bezmála čtyřicet zájemců: což je nevídaný úspěch a doklad skutečného zájmu o věc.
"Občasnké sdružení Agora, které se k projektu Community Policing připojilo, nám zprostředkovalo zkušenosti z Nizozemska. A my shledáváme, jak mnoho společného s Nizozemci máme. Třeba onu nedůvěřivost, i tam totiž trvá možná dva tři roky, než něco vezmou vážně a za své," usmívá se zručský policejní šéf.
Oddělení má i po víc než roce denního provozu jako z cukru, jako kdyby teprve včera otvírali. Jedno služební auto, fabie, je - v policejních měřítcích - zánovní, má najeto asi padesát tisíc, zato druhé, felicie, pamatuje hodně. A k vozovému parku patří i motorka, MZ, na které se mladší a sportovně založenější policisté dostanou do odlehlejších a kopcovitějších míst revíru. Terénní vůz by se sem, na okraj Vysočiny, zvláště v zimě dost hodil, ale asi zatím zůstane snem.
Starosti okresního ředitele? Není jich málo. Třeba spojový systém Matra má v okrese dost hluchých míst, což je dáno nedostatkem vykrývačů. A projevuje se to i v Kutné Hoře samé: když vejde policista do objektu, ztrácí se signál. A to může být nebezpečné.
"Taky bychom rádi, kdyby Matra líp zvládala datový přenos," připomíná ředitel. "Už se sice přes ni dostaneme do některých evidencí, zjistíme, jestli je třeba vozidlo kradené, anebo jestli je řidič v pátrání - ale už ne fakt, jestli má třeba zákaz řízení... Policista musí vysílačkou volat operačního a čas plyne."
Docela dobře jsou na tom s počítači: bezúplatným převodem se z jiných státních orgánů podařilo získat zachovalé computery s dobrými technickými parametry. Co už jinde vyřadili, policie ještě může úspěšně použít.
"A s auty je to u nás jako všude," krčí ředitel rameny. "Máme hodně vozů, které mají hodně najeto. Navíc se nám teď seběhlo pár nehod, některé vozy už jsou neopravitelné. Tak doufám, že časem nezačneme jezdit na kole."
Řeč přijde na úspěchy, podplukovník se usmívá. Jeho lidi nedávno dopadli trojlístek pachatelů, kteří přímo v Kutné Hoře kradli auta a v zastrčené garáži je rozebírali na náhradní díly. Drobnost? Pro pětici majitelů ukradených aut jistě ne - a navíc se ukázalo, že Kolínští hledají stejné pachatele pro loupežné přepadení, a něco na ně mají taky ve východních Čechách. Prostě, případ roste pod rukama.
"Ale nevyhýbají se nám ani násilné delikty," vzpomene si ředitel Komárek. "Nejzávažnější letos zatím byl pokus vraždy. V hospodě se dva chlapíci nepohodli, jeden vyhodil druhého z lokálu. A ten se za chvíli vrátil, že se pomstí za pohanu, a podřízl sokovi krk. Zezadu a od ucha k uchu. Chyběly minuty, a mohla to být vražda."
Pachatel je místní, oběť přespolní. Ale jinak prý darebáci z okresu jezdí "za prací" jinam, zatímco na Kutnohorsku se naopak činí "cesťáci". Policii to trochu komplikuje práci, může sebelíp znát své zavedené firmy, které se tváří jako neviňátka. Ale všeho do času.
Tak už to na světě prostě chodí.