V první třetině 20. století nebo spíš až do začátku druhé světové války představovaly "kapesní" pistole ráže 6,35 mm Browning snad polovinu ze všech na světě vyráběných samonabíjecích pistolí. Zbraně vůbec byly v demokratických zemích dostupné v podstatě bez úředních omezení a šestpětařicítky z nich byly relativně nejlevnější.
Po skončení druhé světové války se už ale "zlatá doba" šestpětatřicítek nevrátila. Hlavním důvodem bylo zjištění, že střela tohoto náboje sice může usmrtit, ale má téměř zanedbatelný porážející nebo zastavovací účinek. V praxi se to projevuje tím, že pokud nejsou zasažena životně důležitá centra, postřelený člověk může dále pokračovat v útoku. Uživatel této zbraně tedy musí zasahovat přesněji a pokud možno vícekrát, protože zasažená, i těžce nebo dokonce smrtelně poraněná osoba bývá schopna nejméně několikasekundového, někdy i složitějšího jednání.
Z toho vyplývá hlavní omezení použitelnosti náboje 6,35 mm Browning k obraně. Kdo se s tím smíří a počítá s tím, získává výhodu ve velmi přijatelných rozměrech a hmotnosti zbraně, jakých zatím devítka Luger nemůže dosáhnout. Je ale pravda, že moderní zbraně na náboj 9 mm Br. kr., reprezentované v první řadě vsetínským Kevinem, se k hmotnostním a rozměrovým parametrům šestpětatřicítek značně přiblížily. Jenom svou minimální šířkou, která ovšem z hlediska skrytého nošení může mít rozhodující význam, jsou některé šestpětatřicítky dosud nedostižitelné. To je asi důvod, proč šestpětatřicítky stále ještě zůstávají na světovém trhu a několik málo zbrojovek i na počátku 21. století pokračuje v jejich produkci.
U nás je to brněnská firma ATC/Alfa-proj a již tradičně také Česká zbrojovka Uherský Brod. Posledně jmenovaná už déle nepokračuje ve výrobě slavné "duovky", ale naopak nedávno výrazně modernizovala svůj model CZ 92.
Prapředka této pistole zkonstruoval v 30. letech minulého století Jan Myška v ČZ Strakonice. Vznikl model ČZ 36, po válce modifikovaný strakonickým konstruktérem Janem Kratochvílem na ČZ 45. Roku 1952 byla výroba těchto zbraní, které zavedl i tehdejší Sbor národní bezpečnosti jako alternativní pistole pro dopravní a kriminální službu, převedena do n. p. Závody přesného strojírenství v Uherském Brodě. V první polovině 90. let byla pistole opět mírně překonstruována a dostala typové označení CZ 92.
Stejně jako její předchůdkyně je CZ 92 samonabíjecí pistole s neuzamčeným dynamickým závěrem a a na svou dobu velmi pokrokovým výhradně dvojčinným spoušťovým a bicím mechanismem DAO. Má pevnou (při výstřelu), ale vyjímatelnou hlaveň délky 64 mm s šestidrážkovým pravotočivým vývrtem. Ovládacími prvky jsou pouze záchyt zásobníku, úchopové drážky závěru a spoušť. Zbraň nemá žádné pojistky ovládané střelcem. Není vybavena blokací úderníku nebo jinou pádovou pojistku; konstrukce je prý proti pádu dostatečně odolná a zkouškami mělo být vícekrát ověřeno, že zbraň při pádu z výšky do 1,5 metru v žádném případě nevystřelí. Pistole má pouze zásobníkovou pojistku, jež po vyjmutí zásobníku znemožní natažení kohoutu stiskem spouště. Zbraň nemá mířidla, k zamíření slouží pouze podélný žlábek na horní ploše závěru.
V posledních dvou letech prodělala šestpětatřicítka CZ 92 další konstrukční úpravy, které se ovšem netýkají vnitřního mechanismu. Především se aplikací rámu z hliníkové slitiny snížila hmotnost pistole více než o čtvrtinu. Jednodílné plastové střenky nejenom získaly moderní vzhled, ale umožňují jistější úchop pistole. Vnější vzhled zbraně pak byl završen nově tvarovanou plastovou botkou dna zásobníku, která navazuje na střenky. Nově řešené úchopové drážky na závěru jsou ergonomičtější a umožňují snadnější napnutí, pro snadnější zasunutí zbraně do pouzdra došlo ke zkosení čela závěru. Již dříve se přestěhoval záchyt zásobníku z paty rukojeti na levou stranu rámu, kde je snadněji ovladatelný.
Tím vším došlo k mírným změnám rozměrových charakteristik pistole, která se jakoby "zvětšila". Není to na škodu, zlepšil se úchop a i tak si ještě střelec s většíma rukama musí dávat pozor, aby se mu prsty nedostaly před ústí hlavně. To je jeden z hlavních poznatků, které jsme získali při zkušební střelbě z modernizované CZ 92. Dalším je nezanedbatelný odpor DAO spouště převyšující 50 N. Ale přesvědčil jsem se, že i tento odpor se dá docela dobře zvládnout, stejně jako absence konvenčních mířidel. Na sedm metrů se i při rychle po sobě následujících výstřelech dal udržet rozptyl zásahů do 85 mm, což je pro obranné účely docela vyhovující.
V současné době jsou připravena dvě provedení povrchové úpravy CZ 92: rám i závěr se lakují shodně, a to buď černě, nebo stříbrným lakem. Podle poptávky se tyto pistole budou vyrábět i v kombinaci černého závěru a stříbrného rámu - nebo naopak - a případně i v celé škále povrchových úprav z firemní nabídky. Cenu CZ 92 na našem trhu zatím neznáme.