Měsíčník Policista

Rektor nosí uniformu

Vyšlo v čísle 12/2005

Rektor není jen noblesnější pojmenování pro ředitele vysoké školy, funkce rektora obnáší víc. Jde o nejvyššího hodnostáře školy, ale taky o její symbol. Jako jsou univerzitní insignie či standarta. Bez rektora nelze vůbec promovat absolventy. A tak, když na Policejní akademii bezmála rok rektor chyběl - protože předchozí rektorka zakončila funkční období a nová volba se minula s úspěchem, školu sice vedl bez problémů pověřený pedagog a každodenní život se nezastavil, ale marná sláva, jistou nervozitu bylo mezi studenty i pedagogy cítit. Navíc se stalo, že na jaře byl rektor zvolen, ale čekalo se ještě na jeho řádné jmenování do úřadu prezidentem republiky, a tak byl nakonec zrušen červnový termín promocí a letošní absolventi slavnostně prošli aulou teprve na podzim. Přičemž šlo o promoce takřka historické, protože poprvé udílela Policejní akademie - vedle titulů bakalářských a magisterských - i diplomy svým prvním doktorandům, tedy šťastným majitelům titulu Ph.D.
Mužem, na nějž se v té chvíli upíraly zraky všech přítomných, byl plukovník docent JUDr. Vladimír Plecitý, CSc. V třináctileté historii pražské Policejní akademie její třetí rektor.

Plukovník docent JUDr. Vladimír Plecitý, CSc., rektor Policejní akademie"A první policista v této funkci, to bych rád zdůraznil. A abych důraz na tento fakt dal najevo i očividně, rozhodl jsem se při slavnostních akademických příležitostech nenosit talár, nýbrž společenskou policejní uniformu - s rektorským řetězem pro mne znamená symbol. Koneckonců, na vojenských vysokých školách to tak dělají dávno. V posledních letech jsem měl občas pocit, že třebaže naše akademie má slovo Policejní v názvu na prvním místě, jako by se od policie trochu vzdalovala. Příklon k ní tedy bude součástí mého programu."

Nicméně: Policejní akademie podléhá zákonu o vysokých školách, nikoli policejnímu. A je tedy řízena ministerstvem školství, nikoli vnitrem?

"Ne. Jsme sice standardní vysokou školou, vedle škol veřejných jsou v něm dvě jmenovány takzvaně státní. Což jsme my a vojenská vysoká škola s názvem Univerzita obrany se sídlem v Brně. Ale musíme respektovat i předpisy policejní a naším ministrem školství je ministr vnitra. Pravomoci, jež má školství vůči veřejným vysokým školám, má vůči nám vnitro. A obrana vůči škole své. Je to trochu složitější, protože musíme respektovat pochopitelně i služební zákon. Máme tu většinu studentů policistů, a policisté jsou i mezi pedagogy a dalšími zaměstnanci."

Existuje nějaký vztah, provázanost se středním policejním školstvím?

"Ne. To je ale dáno obsahem studia, nároky na studium. Oni jsou úplně někde jinde, připravují lidi pro přímý výkon služby, poskytují začínajícím policistům základní profesní vědomosti a dovednosti. Zatímco Policejní akademie je vysoká škola se vším všudy. Takže společné máme asi jen to, že někteří jejich absolventi po letech usednou i v našich lavicích. Dá se říci, že dnes připravujeme jejich příští velitele. A samozřejmě, také k nám přicházejí ze středních policejních škol studovat někteří jejich učitelé."

Policejní akademie si vydobyla respekt mnohem starších fakult, zejména právnických, jež na ni zprvu hleděly svrchu. Dnes ji možná vnímají jako poněkud konkurenční podnik...

"Pokud to tak někdo cítí, pak zbytečně. My nikdy nehodláme připravovat absolventy pro justici, naší ambicí a cílem je učit budoucí policisty a pracovníky příbuzných služeb, a úředníky veřejné správy. Že to předpokládá hluboké právní znalosti, je nasnadě. Ale rozhodně nechceme konkurovat právnickým fakultám."

Vy jste se stal rektorem bezmála po roce, jenž akademie prožila v jakémsi vakuu, bez nejvyššího voleného představitele. Projevilo se to na ní nějak?

"Neřekl bych. Když se škola nedokázala shodnout na osobě rektora, byl jejím řízením pověřen docent Novotný - a ten měl hlavní úkol připravit novou volbu a zklidnit rozjitřenou atmosféru. To se podařilo během osmiměsíčního období, jež trvalo od 1. 11. 2004 do 30. 6. letošního roku. Já se ujal funkce od prvního července, studenti byli na prázdninách a většina zaměstnanců na dovolených. Škola se konsolidovala, o tom není pochyb. A na jejím denním fungování se nepřítomnost rektora nijak neodrazila."

Funkce rektora je do značné míry úřednická - a ze zbytku jde o reprezentaci školy navenek. Vy jste ovšem pedagog, léta zde vyučujete občanské právo. Nechal jste si aspoň část svého vyučovacího úvazku?

"Jistěže nechal. Nerad bych ztratil kontakt s oborem a se studenty, protože být pohromadě s mladými lidmi je vždycky přínosné. Navíc mě baví učit - a funkce rektora je přece časově omezena, jednou bych se za katedru musel tak jako tak vrátit. Když přednášíte a cítíte kontakt s posluchači, když je téma zaujme - to je moc hezká práce."

Učit je hezké, ale protivné je prý zkoušet...

"Ano, taky zkouším, ale to je prostě nutnost. Jak pro studenty, tak pro učitele. Protože i kantor prochází jistou zkouškou a shledává, jestli nemluvil do větru. Nebo do zdi. Jestli se mu podařilo nějaké znalosti přenést na dalšího člověka."

Co všechno obnáší úřad rektora? Mám představu o hodně povinnostech a málo pravomocích...

"Tak to je docela přesné. Rektor musí dbát práv a svobod akademické obce, což jsou studenti i učitelé, a nemůže zasahovat třeba do otázek výuky. Protože na jednotlivých katedrách nejlépe vědí, kam se jejich obor ubírá a jak ho pěstovat. Svoboda bádání a výuky je základ všeho. Na straně druhé jsou všední povinnosti, související s provozem školy. Ač se o jejich většinu starají příslušní profesionálové, stejně poslední podpis musí připojit rektor. Protože i když podřízení odpovídají za svou práci, ve finále odpovídá navenek vedoucí organizace. Takže na tomto stole se dnes a denně schází množství lejster, jež nutno podepsat - a rozhodně ne jen mechanicky. Úředničina prostě dominuje, hezkého je málo. A promoce jsou třešinka na dortu."

Učíte svůj obor - občanské právo - už hezky dlouho. Máte pocit, že dnešní studenti jsou jiní než dřív? Lepší, horší? Tvrdí se, že některé střední školy upadly a kupříkladu jazykové znalosti absolventů jsou vepsí...

"To bych neřekl, ba naopak, dneska spousta středoškoláků o prázdninách cestuje, jezdí za prací do ciziny a leccos se tam naučí. Ale možná, že jsem trochu ovlivněn faktem, že na denní studium bereme ročně jenom asi sto uchazečů, a k přijímacím zkouškám přicházejí dobře dva tisíce zájemců. Takže si opravdu vybíráme jenom ty nejlepší. Takové síto nemají snad ani na právnických fakultách. Jinak mám z mladých dojem zdravé cílevědomosti, mají větší všeobecný rozhled - a někdy naopak cítím jakousi roztěkanost a sebestřednost. Vědí spoustu věcí, ale snad ani netuší, že je slušné povstat, když kantor vstoupí do učebny. Aby pozdravili, když potkají někoho na chodbě. Jenže to vysoká škola nedohoní, to jim měla dát rodina. Taky jim chybí obecnější rozhled pro filozofii, z právnických předmětů dějiny práva..."

O studenty nouzi rozhodně nemáte, ale jak jste na tom s pedagogy? Kvalitní vysokoškolský učitel je prý vzácnost...

"Výběr nových členů pedagogického sboru probíhá formou konkurzu, zájemců se nehlásí málo, ale někdy žasnete, jak nesoudní uchazeči jsou. Přestože požadavky máme zcela jednoznačně zadány. Už se stalo, že k nám přišel člověk a prohlásil, že je doma už půl roku na podpoře, nikdy neučil a neví, co by učil, ale že by prostě chtěl nějakou práci. A snad úplně nejobtížněji se hledají učitelé z řad policistů, odborníků z výkonu. Těžko taky přesvědčovat třeba zkušeného kriminalistu na vrcholu profesních sil, aby šel učit na akademii, když jedním dechem dodáte, že půjde s platem výrazně dolů."

A ne každý fachman je dobrý učitel, ne každý dovede své zkušenosti předat...

"Přesně tak, navíc učitel má taky vývoj, někdo se může naučit učit, někdo si to umění neosvojí nikdy. Není to snadné - ale jak shledávám celý život a teď jako rektor znovu, snadné není skoro nic."

Vysoká škola by měla být nejen centrem vzdělávacím, ale také soustřeďovat vědecký výzkum. Máte prostor, lidi, prostředky k němu?

Plukovník docent JUDr. Vladimír Plecitý, CSc., rektor Policejní akademie"Ano. Vědecká činnost je jednou z našich hlavních činností. Zejména pro magisterský a doktorský program. Při akreditacích se bez ní prostě neobejdeme, a tam se mluví velmi konkrétně. Okecat se to opravdu nedá. Ale fakt je, že věda se tu dělá poctivě od vzniku Policejní akademie, od roku 1992. Dnes máme ucelený a funkční systém vědecké práce. Škola je řešitelem pětiletého výzkumného záměru - v gesci prorektora pro vědu a výzkum - dělící se na čtyři úkoly - a ty se člení dál na různé dílčí podúkoly... Zapojena je velká většina kateder, učitelé vědecky pracují v rámci své práce na docenturách a doktorátech. Prostě, jde o složitou a bohatou pavučinu a existuje přísná kontrola. Začíná vstupní oponenturou a na konci bude závěrečná. To ale není vše. Škola se snaží získat granty na další výzkumné úkoly, jak z ministerstva vnitra, tak z dalších institucí. Třeba z magistrátu. Protože pokud uspěje, znamená to, že si budeme moci koupit nějaké potřebné věci navíc. Lepší počítače a další přistroje pro práci."

Vy jste se zmínil o magisterském a doktorandském studiu, základem je ovšem stupeň bakalářský. Jak to vlastně vypadá percentuálně: kolik lidí u titulu Bc. zůstane, kolik jde dál - a kdo se dobere až mety Ph.D.?

"Bakalářů je nejvíc: ti úspěšní po třech letech studia. Na navazující magisterské studium se dělají nové přijímací zkoušky - tedy, s výjimkou bakalářů, kteří absolvovali s červeným diplomem, ti mohou pokračovat rovnou - a to je síto. Zhruba dvě třetiny zůstanou u titulu bakaláře, třetina má šanci na magistra. A doktorů, tedy Ph.D., bude jako šafránu. Jedná se o výběrový studijní program s omezenou kapacitou studentů. Píší dizertační práci, vlastně jde o moderní obdobu někdejších kandidátů věd. Ročně je počítáme na prstech. A letos promovali první..."

Jak se rozvíjejí školní mezinárodní kontakty?

"Spolupracujeme především s okolními zeměmi, ale jsme dnes členy Evropské unie, a tím se naše styky velmi rozšířily. Jsme zapojeni v nadnárodních organizacích jako jsou CEPOL nebo MEPA, které vzdělávají policisty v celé Evropě. Kromě toho máme program EU Socrates, který je na výměnu studentů a učitelů - už několik let. Jezdí hlavně studenti, naši studují venku a cizinci u nás. Měli jsme tu už posluchače z Německa, Litvy, Velké Británie - jazyková bariéra jistě existuje, učí se anglicky, někdy německy, ale jde o malé skupinky, takže to už zvládáme. Pak jsou výměny na základě dvoustranných dohod - se školami, které jsou v dojezdové vzdálenosti. Jde hlavně o Německo, konkrétně Sasko, dále Münster, Bavorsko, Severní Porýní-Vestfálsko. Samozřejmě o Slovensko - ale to máme pořád tendenci nepovažovat vlastně za zahraničí. A oni jsou na tom stejně. Nabízí se nám Maďarsko, tam je ale trochu problém jazykový, dobré vztahy máme s Rakouskem, trochu se nám vytratily kontakty s Polskem. Živé kontakty jsou i s Velkou Británií a velmi agilní je Nizozemsko. A také s Francií, se školou pro komisaře v Lyonu, jsme v pravidelném kontaktu."

Policejní akademie vzdělává lidi pro několik oborů. Nezvažujete možnost jejího rozdělení na fakulty?

"Takový záměr do budoucna máme. Bude to ale ještě běh na dlouhou trať. Myslím, že v době mého rektorského trienia, což je tříleté volební období, ho nedotáhneme. Ale rád bych věc aspoň připravil. Soudíme, že ústrojné by bylo členění na fakultu policejní, jež by vzdělávala výhradně lidi ve služebním poměru s akcentem na kriminalistiku a další odbornosti. Představy o druhé fakultě, veřejnosprávní, jsou zatím obecnější, ale její potřebnost neméně nepochybná. Akcentovala by správní právo a měli by tam studovat civilní posluchači. Vzdělání by si mohli doplnit také současní úředníci, kteří nesplňují požadované předpoklady. Je ovšem jasné, že zrod fakult je nákladná záležitost a že je třeba pro akreditace, které jej budou schvalovat, připravit dokonalý projekt. Vytvořit studijní obory a jejich programy. Samozřejmě, podstatné taky je, jestli na to budou peníze a jestli ministerstvo vnitra takovou myšlenku začne výhledově považovat za životaschopnou a potřebnou. Především tu musí být jasný konsenzus akademie, vnitra a policie. O fakulty musí stát resort. Jen pak má smysl se do věci pouštět."

Dnes, kdy si povídáme, jste v úřadu rektora přesně 116. den. Obávám se, že jste se ale v problémech octl rovnýma nohama, že se žádných obligátních sto dnů hájení nekonalo. Už vás někdy napadlo, že jste tu funkci neměl přijmout?

"Ale jistěže. Už mnohokrát. A poprvé to bylo hodně brzy po nástupu. Ale s tím jsem počítal a podobné své nápady zásadně neposlouchám."

Ptal se Jan J. VANĚK