Měsíčník Policista

Exploze stresu

Vyšlo v čísle 12/2005

Pan Kostelník je muž v několika řečech mluvy i písma znalý, projel půl světa a absolvoval vzdělání doma i v zahraničí. Pan Kostelník je zaměstnán v jedné pobočce ne právě malého podniku. Je současně provozním ředitelem, nákupčím zařízení a materiálu, odborníkem v oboru polymerů atd. Muž na svém místě, jak správní radou, tak personálem oblíbený. Koneckonců, vyhrál výběrové řízení na zodpovědné místo, kde se disponuje s penězi v hotovosti. Na takové místo si podnik přeci nenajme nějakého hňupa. Kromě jiného má také na starosti tři podnikové kuchyně.

Dnes vládne sám, sekretářka má volno, jela sestře na svatbu. Před obědem se ozval telefon z dislokované jídelny č. 2: "Šéfe, nepřivezli nám chemii do myčky na nádobí, nemůžete nám pro dnešek tak asi tři litry půjčit? Máňa by to odvezla."

Kostelník jen povzdychl: "Sem také ne, už volali, že přijedou zítra, tak dobře, ale ať s tím jede opatrně!"

Podíval se na hodinky a šel se podívat po vhodné nádobě do průběžného skladu zvaného postaru kumbál, kam se odkládala menší porouchaná zařízení nebo věci k odpisu a jiné haraburdí. Pětilitrová skleněná láhev se širokým hrdlem se mu nezamlouvala: Holka bude muset někde kách zabrzdit, pukne to a bude malér. Na polici ležela hliníková láhev se šroubovací zátkou, také na pět litrů. To je ono, zaradoval se pan Kostelník. Vzal láhev a šel s ní do kuchyně. Odšrouboval zátku a láhev dvakrát vypláchl: čert ví, co v ní bylo. Vzal si latexové rukavice, klekl si pod velkou automatickou myčku a z plastového dvacetilitrového kanystru s koncentrovaným čisticím prostředkem odšrouboval čerpací hadičku.

Láhev po explozi"Jarko, vezměte si rukavice a přineste mi trojku trychtýř!" zavolal na pomocnou kuchařku.

Ta samozřejmě okamžitě přiběhla: "Co je šéfe, teď když je největší fofr?"

Usmál se na ni: "Nic moc, hned to bude, podržte nálevku tady v té láhvi, na dvojce jim to došlo!" Od oka přelil žádané tři litry a kanystr opět nainstaloval.

"Jarko, děkuji, tu nálevku a rukavice hned umejte, víte přece, že to leptá kůži. Až přijede Marie, tak ji pošlete ke mně, nebo s ní pro to dojděte do kumbálu!"

"Jasan," a šla opět míchat omáčku.

Pan Kostelník zašrouboval zátku a omyl rukavice i láhev pod tekoucí vodou. V kumbále postavil láhev do mřížkové přepravky. Podíval se na hodinky a šel se naobědvat. Po obědě probíral v kanceláři faktury, když zazvonil telefon: "Šéfe, Máňa se vrátila, u závor byla bouračka, ale jak doděláme obědy, tak pojede."

Jen zabručel: "Už jsem vám chtěl volat, kde že je, nejdřív hecujete a pak nic, no jo, stane se, má to připravené."

Vzal několik dodacích listů a šel za skladníkem. Cestou zaslechl tlumenou ránu, něco jako explozi dělobuchu hozeného do sněhu. Bez klepání otevřel dveře kanceláře technologa: "Něco vám tu bouchlo?"

Technolog pokrčil rameny: "Tady ne, ale něco jsem zaslechl, jakoby zvenku."

Kostelník se omluvil a na chodbě zavrtěl hlavou: to nebylo zvenku. Avšak nikde se nic nedělo, nikdo nekřičel a požární čidlo na stropě neblikalo. Otočil se a místo do skladu šel do kuchyně. Jak míjel kumbál, vzpomněl si na Marii: už si to ta holka odvezla, nebo ne? Otevřel a zůstal jako přimrazený. Hliníková láhev měla vyboulené dno, byla roztržená, koncentrát byl rozlitý po zemi a rozstříkaný po zdi a regálech, vzduch odporně čpěl. Zavřel dveře a na chodbě se opřel o zeď. Zhluboka dýchal, na čele mu vyrazil studený pot. Otřel si čelo a opět otevřel dveře. Bleskurychle zhodnotil situaci, vzal násadu s háčkem a otevřel větrací okénka. Vyšel, zavřel dveře a kumbál zamkl.

Běžel do kanceláře a zatelefonoval skladníkovi: "Lojzo, kolik máme tý chemie na nádobí... ještě dva kanystry, fajn, hele, na dvojce jim došel, přijede k tobě Marie, jeden jim půjčíme, nalož jí to do auta... já vím, ale zítra nám i jim přivezou, jinak by to tam ty holky, kdyby to myly rukama, nestihly."

Teď teprve se mu z šoku rozklepaly ruce a cítil čůrek potu na zádech. Z psacího stolu vyndal láhev s nápisem Martell a nalil si deci. Vstal a přepnul telefon na záznamník. Ze skříně vyndal staré kalhoty, sepranou kostkovanou košili a tenisky s dírou nad palcem. Za pár minut byl převlečený. V kuchyni si vzal dvoje latexové rukavice a plastový kýbl. Kuchařka spráskla ruce: "Šéfe, co se děje, že jste se tak vymódil?"

Mávl rukou: "Ááále, hraju si na uklízečku. Jo, a až přijede Marie, tak ji pošlete ke skladníkovi, má to tam, aby nemusela přes halu!"

Odemkl kumbál, už se tam dalo dýchat trochu lépe. Nechal pootevřené dveře a dal se do úklidu. Po půl hodině vypláchl kýbl, naskládal do něho čistidlem potřísněné kartonové krabičky a hliníkovou láhev. Ve vybouleném dnu byl mezitím proleptán otvor, že by jím prolezla kočka. Navrch hodil rukavice a šel na dvůr, kde vše vysypal do kontejneru s odpadem. Vrátil se do kanceláře a již opět převlečený, zatelefonoval skladníkovi: "Lojzo, už tu ta holka byla? Dobře, než půjdeš domů, přines mi prosím tě ten poslední kanystr do kanclu."

Když skladník kanystr přinesl, máchl rukou: "Díky, nech to u dveří, já to pak do kuchyně odnesu." Postavil si kanystr na konferenční stolek a luštil cizojazyčné nálepky. DISH-LAV FLC... 20 l (28,38 kg)... Chlórovaný čisticí prostředek pro průmyslové myčky nádobí... Přeběhl očima nadpisy a výstražný piktogram upozorňující, že obsah má leptavé účinky. Zajímalo ho drobné písmo. Ředí se v poměru 1 - 4 gramy na litr vody, elektronika myčky si dávkuje sama... Výborně rozpouští škroby, bílkoviny, zbytky kávy, tér... Nemíchat s kyselinami, tvoří se jedovaté plyny! Aha, tady, složení: 15 % - 30 % fosfátů, 5 % chlórového bělidla, žíravý hydroxid a žíravý křemičitan... Pro hliníkové předměty jen podmíněně vhodné! Pouze pro průmysl!

Láhev po exploziKostelník si znovu nalil koňak a zavřel oči. Ještě, že ta holka nepřijela, jak chtěla! Já blbec! Pro hliník podmíněně vhodné... Jo, ale v myčce, tisíckrát zředěné! Ani někdy nevím, co vlastně používáme. Vždyť já jsem jí udělal časovanou bombu... kdyby jí to řachlo v autě... poleptaná... popálená... oči... přiotrávená... bouračka... Pro noviny by to byla pastva. Ředitel zákeřným vrahem 22leté kuchařky - měl s podřízenou poměr?!!! Jsem kus vola, pět diplomů a takováhle kravina!"

Pan Kostelník si nalil ještě jeden Martell, pak vzal kanystr a odnesl jej do kuchyně pod myčku. Cestou zpět se ještě jednou podíval do kumbálu. Jak se opřel rukou o regál, něco spadlo a kutálelo se k umývadlu. Zastavil předmět nohou a zvedl. Byla to zátka, která se i s těsnicím kroužkem a šroubením vytrhla z hliníkové láhve. Zamyšleně se na ni podíval. Trochu ji omyl, otřel ručníkem a schoval do kapsy. Šel do kuchyně, kde už druhá směna začínala připravovat večeře.

Kuchař ho oslovil: "Šéfe, ty dnes zase přes čas? Co bys chtěl k večeři?"

"Díky, Pepo, dnes už končím, jen si jdu něco zvážit." Položil zátku na malou váhu. Povytáhl obočí: 33 gramy... to je... Zapátral v paměti. To je asi jako jednotná střela do flinty ráže 12! Na několik vteřin zavřel oči.

Z dálky zaslechl hlas kuchaře: "Co je s tebou, není ti dobře?"

Otevřel oči a nepřítomně se na kuchaře podíval: "Ale nic, jen jsem se trochu zamyslel, čau, jdu domů," a pomalu odešel.

Kuchař se za ním útrpně díval: vypadal do zelena, no jo, stará se, prachy vydělá, ale jsou vydřený.

Pan Kostelník vyndal na dvoře z kapsy zátku a hodil ji do kontejneru na odpadky. Vrátil se do kanceláře a zatelefonoval známému taxíkáři: "Jsi volnej? Přijeď pro mě do podniku, hodíš mě domů... ale né, kára jede, ale něco jsem pil, tak to tu nechám stát."

Pevnou rukou se napil koňaku přímo z láhve a dýchaje pootevřenými ústy čekal na taxík.

Stano R. KŘÍŽ