Anglická pravlast dala kdysi klasické detektivce chuť intelektuální šarády. Ospalý poklid odlehlých sídel, kde se vznešeně vraždí. Za oceánem na to neměli nervy. Přidali na tempu, na počtu výstřelů a ran pěstí, ale taky přiblížili příběh reálnému životu.
Od těch časů se ale detektivka vyvinula k nepoznání. Klasicky čistou už skoro mezi novinkami nenajdeme, jde spíš o všemožné kombinace - s thrillerem, horrorem, dokonce i se sci-fi. A ona "hard boiled school", drsná americká škola pánů Hammetta a Chandlera, nám v konfrontaci se současným bestsellery připadá jako vtipné a důvtipné čtení pro vzrostlejší dítka. Trochu cynické, trochu zábavné, ale že by drsné? Pchá! Přituhlo zkrátka, ale v tom ohledu je detektivka věrným odrazem života - a do života zase kráčí. Pozoruhodným produktem je tudíž v tom ohledu další z nových amerických autorských hvězd, jež český čtenář oceňuje s jistým zpožděním, Thomas Laird. Jeho hlavní hrdina je policistou v Chicagu - a ne jen tak ledajaký. Obvykle se totiž žene po stopě zločinců tak zrůdných a nebezpečných, jako jsou sérioví vrazi. Jimmy Parisi - tak se detektiv jmenuje - je policistou už druhé generace. Stejně jako jeho táta, jenž se dílem upil, dílem uštval. A nakonec se zřítil se schodů, což mohla být jak nešťastná náhoda, tak možná taky vražda.
Rodina se Jimmymu ještě nerozpadla, ale chvílemi moc nechybí. A ještě horší je to s jeho vzdálenějšími příbuznými. Ano, z příjmení nám vysvítá, že Parisi pochází z italské menšiny, a jaký potom div, že je příbuzensky spřízněn s nejedním mafiánem. Což oběma stranám barikády způsobuje jisté rozpaky a nezřídka i potíže: ale velká a soudržná italská rodina skousne leccos. Horší to je občas s chicagskou policií a Parisiho šéfy.
Lairdovy detektivky jsou poučené filmem a televizí, jak jinak, a mají ohromný spád. Věty jsou stručné a úderné, vidění scén ostré a surové, dialogy břitké a lakonické.
Český čtenář zatím díky překladům ochutnal tři kousky: romány Řezník, Bestie a Černý pes. Další zřejmě možno očekávat.
Thomas Laird a jeho Jimmy Parisi sice nepřinášejí žánru detektivky nic zbrusu nového, už je taky asi skoro nemožné v tomhle oboru vymyslet nějaký převrat. Ale Laird si chytře nabral od každého stylu něco, dovedně namixoval koktejl - a teď ho nalévá. Při prvním doušku jeho síla i zkušenému málem vyrazí dech.