Co vlastně znamená "rovné příležitosti žen a mužů"? Všichni víme, že rovnoprávnost u nás existuje, tak proč se touto oblastí musí ministerstvo vnitra zabývat?
Ministerstvo vnitra se zabývá problematikou rovných příležitostí pro ženy a muže vlastně už od roku 1998, kdy vláda ČR tím, že se připravovala na vstup do EU, tuto problematiku určitým způsobem preferovala a začala jí přikládat velkou vážnost. Jednou z priorit vlády ČR se stala otázka prosazování rovných příležitostí žen a mužů. Priority se každoročně aktualizují, rovné příležitosti pro ženy a muže zůstávají stále v popředí. Každé ministerstvo si vytváří vlastní priority, má svá specifika a v souladu s nimi si klade úkoly. MV se trošičku liší od ostatních ministerstev v tom, že má širší záběr. Nejedná se jenom o úřad ministerstva, ale pod MV patří Veřejná správa, patří sem Hasičský záchranný sbor Policie ČR, naše příspěvkové organizace,organizační složky státu a proto problematika není zcela homogenní. Kromě toho musíme dělat politiku rovných příležitostí dovnitř resortu, ale i navenek, vůči občanům. MV tak jako každé jiné ministerstvo má určeno jednoho člověka, který je koordinátorem agendy, ministerstvo práce a sociálních věcí je vlastně národním koordinátorem a metodicky řídí tyto pracovníky na ministerstvech. Na MV je tím pověřen odbor personální. Pochopitelně bychom nestačili na tuto problematiku sami, právě pro ten široký záběr, vytvořila jsem proto tým spolupracovníků, kde je zastoupena Policie ČR, GŘ HZS, Veřejná správa a ministerstvo vnitra - OBP a OPK. Aktuální problémy řešíme společně. Vynikající pro nás, oproti jiným resortům, je pozitivní přístup vedení resortu k této problematice. Ministerstvo vnitra skutečně přikládá vážnost rovným příležitostem pro muže a ženy, máme ty nejlepší podmínky pro práci, a to se pochopitelně odráží i na našich možnostech.
Bohužel mnoho lidí předpokládá, že rovnost žen a mužů u nás existuje, protože naše ženy jsou emancipované. Všichni víme, jak emancipace vypadá. Stále existují tzv. genderové stereotypy. Genderové stereotypy znamenají předpoklad, že ženy a muži jsou předurčeni, a samozřejmě i biologicky předurčeni, k plnění určitých rolí. Žena je ideální pro péči o rodinu, o domácnost, domácí práce. A muž že je ten ambiciozní, agresivnější jedinec, který by se měl o rodinu starat, zabezpečovat ji. Emancipace dopadla tak, že se ženy prosadily v téměř všech odvětvích, zaměstnáních, ale "ženská role" jim zůstala. Nemůžeme chtít, aby tyto genderové stereotypy, které přetrvávají, a přiznejme, že naše mnohé maminky je ve svých synech nadále pěstují, aby tato patriarchální společnost, která vznikala dlouhá staletí během padesáti či sta let zmizela. Skutečná rovnost znamená, že ženám i mužům budou dávány stejné podmínky, stejné příležitosti s ohledem na jejich biologická specifika. Rovnost příležitostí znamená rovnost zacházení. Neznamená to, že za každou cenu musíme mít ženy v dolech, v těch nejtěžších zaměstnáních, ale ženy i muži mají mít stejnou možnost pro účast na ekonomickém, politickém a sociálním životě.
Na ministerstvu vnitra, ve veřejné správě i u Policie ČR ženy pracují. Jaký podíl mají ženy na celkové zaměstnanosti v těchto oborech?
Samozřejmě jsou velké rozdíly např. mezi MV jako úřadem a Policií ČR jako ozbrojeným a bezpečnostním sborem. Na ministerstvu je feminizace, tady pracuje kolem 60 % žen, ale pozor, ne v řídících funkcích. V policii tomu tak není. V policii je mezi 12 a 13 procenty žen, což je srovnatelné s počtem žen v ostatních evropských policejních sborech. Netrváme na větším počtu žen. Poslední výzkum nám potvrdil, že ani ženy, ani muži si nepřejí větší počet žen u Policie ČR. Problém je v tom, že bohužel málo žen je na řídících funkcích. Ono to souvisí také s dosud neexistujícím kariérním řádem, ale také s tím, že diskriminace žen se projevuje skrytou formou. Žena musí plnit i mateřskou funkci, často se nedostane k doplňujícímu vzdělávání, vyššímu vzdělání, a tak setrvává na stejné funkci po celý život. Zde je viditelný rozdíl od ostatních evropských policejních sborů, kde jsou ženy daleko více v řídících funkcích.
Ještě horší než u PČR je to u HZS, protože na generálním ředitelství sice jsou ženy, ale nejsou v přímém výkonu služby. Do přímého výkonu se ženy nedostanou. Je to dáno nařízením, podle něhož nesmí hmotnosti břemen ručně přenášených ženami překročit 20kg a při častém zvedání a přenášení 15 kg. Jelikož je limit hmotnosti těchto břemen při výkonu služby u zásahu často evidentně překročen, nemohou být příslušnice HZS ČR zařazovány k výkonu služby u zásahu.
Domnívám se, že to diskriminace je, protože jsou ženy, které by byly schopny plnit takové povinnosti. Argumenty, že žena nemůže vynést stokilového chlapa z hořícího domu, neobstojí, protože ani drobný a útlý hasič takového člověka nevynese.
Dělali jsme průzkum, jaká je situace u policie. Opravdu přímá diskriminace se nevyskytuje. Nevyskytuje se ani mnoho té nepřímé, spíše se projevují stereotypy v myšlení jedinců, kteří zastávají názor, že žena v policii nemá co hledat, že překáží kolegům, protože jim brání v zásahu, protože fyzicky nedostačuje, nebo že pokud si plní mateřskou funkci, má nějaké úlevy, tak že za ni musejí pracovat její mužští kolegové. Je to někdy i pravda, přesto je místo žen v policii nezastupitelné.
Ve veřejné správě a příspěvkových organizacích vypadá situace dobře, protože třeba Střední policejní školy, Policejní akademie, archivy nebo Muzeum PČR opravdu mají značný podíl zaměstnaných žen. Bez jejich práce by tyto organizace nefungovaly tak, jak fungují. Ve školách je situace obdobná jako ve školství.
Problém vidím snad ten, že nemáme dosah na místní samosprávy. Z pozice MV nemůžeme nic nařizovat, můžeme pouze mapovat situaci. Na místní samosprávy se řešení naší problematiky přenáší velice obtížně. Kdo lépe může znát situaci ve své obci, městě než místní samospráva. I tam začínáme pracovat efektivněji. Souvisí to s naším velkým projektem, týkajícím se domácího násilí.
Nás zajímají především ženy zaměstnané u Policie ČR. Máte poznatky o tom, že pociťují nějaké problémy?
O jejich problémech jsme se chtěli dozvědět více, přesto, že MV je hodnoceno každoročně při plnění priorit jako jedno z nejlepších, napadlo nás, že velmi málo pozornosti je věnováno právě ženám v ozbrojených a bezpečnostních složkách. Iniciovali jsme společný plán s ministerstvem obrany, ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem financí, kam patří celníci a vězeňská služba, spočívající v tom, že bychom věnovali větší pozornost jejich příslušnicím. Za pomoci dotazníku jsme zjišťovali spokojenost žen se svojí profesí, chtěli jsme se dozvědět víc o jejich problémech. Co se týká policistů, policistek - věnovali jsme se mužům i ženám, abychom mohli srovnávat - tak jejich odpovědi lze rozdělit, mluvím o volných odpovědích, do několika kategorií. V té první jako by si otevřely srdíčko policistky, ale i policisté. Jejich problémy se ani tak netýkají diskriminace, ale spíš problematických podmínek na pracovišti. Chronických problémů, které jim ztěžují výkon služby. Např.: ti, co vyšetřují dopravní nehody, nemají přístup do registru řidičů. Nebo nedostatky v legislativě, které znemožňují účinně zasahovat. Byrokratický systém, problémy s výstrojí a výzbrojí, velmi často neochota nadřízených řešit podstatný problém apod.
Druhá kategorie, teď mluvím o odpovědi žen, se týká rovného postavení žen v policii. Většina respondentek uvádí, že se nesetkala s diskriminací, ale není tomu tak všude. Vybírám z odpovědí: bere se na zřetel dosažené vzdělání, ne jeho zaměření. Muži s vysokoškolským vzděláním neprávnického směru pracují na vedoucích funkcích bez dostatečných znalostí, ženy do těchto funkcí zařazeny nejsou, ačkoliv mají potřebné vzdělání. Některé ženy uvádějí těžko dosažitelné vyšší vzdělání, jiná žena píše "další vzdělávání mi není umožněno, je mi 30 let a mám dvě malé děti". Nebo - ženy by měly být ve výjezdové skupině kriminální policie, stejně i v hlídkové službě. Tyto odpovědi mluví o konkrétních problémech žen, nemůžeme je zobecňovat, ale přesto je vidět, že problémy na jednotlivých útvarech existují. Myslím, že i přes to, že se většina mužů - policistů chová k ženám kolegiálně, což si ženy pochvalují, negativně působí nevhodné nebo nadřazené chování některých jedinců. Např. říká policistka: setkávám se velmi často s oslovením od kolegy "vole", což mne vždy rozčílí. Často říkají policistky, že ve vztahu k nim jsou muži arogantní, nerespektují jejich vzdělání. Někteří muži - policisté dávají ženám najevo, že nemají u policie co dělat, jsou k ženám nepřátelští. Naštěstí není takových projevů mnoho.
Třetí skupina odpovědí ukazuje na problémy, které vyžadují řešení. To je také cíl našeho výzkumu, navrhnout vedení určitá opatření, která by napomohla k odstranění některých problémů. Např. se to týká mateřské dovolené policistky a jejího návratu do práce. V průběhu mateřské dovolené není policistka v žádném kontaktu s pracovištěm a jeho vedením. Přichází o komunikaci a o dění na útvaru, která mohou být pro ni velmi důležitá. Např. jedna policistka měla možnost nastoupit na zajímavé místo a nedozvěděla se o něm včas.
Podle služebního zákona nesmí policista podnikat, což je kompenzováno. Ale když nastoupí žena - občanka na mateřskou dovolenou, může si neomezeně přivydělat. Policistka na mateřské dovolené si však přivydělat nesmí, přestože se jí v té době žádná kompenzace netýká. Další problém je nástup po mateřské dovolené. Pro policistku to neznamená pokračování v práci, ale nutnost budovat si své postavení od začátku. To vede některé ženy u policie ke zvažování, zda mít další děti. Policistky, které pečují o děti, se občas setkávají s nepochopením ze strany nadřízených. Narážejí na potíže při snaze zvýšit si vzdělání, dosáhnout vyšší hodnost, řídící funkci apod.
Mají také muži pocit, že jsou diskriminováni?
Je velmi zajímavé, že když jsme se podívali na odpovědi mužů, tak někteří se cítí být diskriminováni - udávají, že ženy mají více výhod než muži a přitom jsou stejně hodnoceny, přestože jsou na ně kladeny nižší nároky. Např. ženy neslouží výjezdy, někteří uvedli i jednání řídících pracovníků s preferencí žen. Upozorňují i na některý rychlejší postup žen. Také na to, že některé ženy nesplňují požadavky na zvládání sebeobrany a tudíž je celá hlídka ohrožena vzhledem k dnešní vzrůstající agresivitě mezi lidmi. Muži objektivně ve službě diskriminováni nejsou, ale někteří mají pocit, že by mohli být.
Váš výzkum jistě vede k určitým závěrům. Můžete nám je přiblížit?
V současné době jsme ve stadiu vyhodnocování výzkumu. Zjistili jsme mimo jiné, že ženy policistky nejsou dostatečně obeznámeny se svými právy, která jim současná legislativa zajišťuje. Hledáme způsoby, jak jejich znalosti zvyšovat. Proto půjde v nejbližších dnech do tisku brožurka pro ženy, kde odpovídáme na nejžhavější otázky týkající se postavení žen ve služebním poměru.
Výzkum bude končit zprávou, která bude předložena vedení ministerstva vnitra s konkrétními návrhy, co by bylo možné řešit a jaká opatření by byla vhodná.