"Dobré jitro, zdraví vnitro," býval ranní žertovný pozdrav moderátorů pražského rozhlasu v letech osmdesátých. Tedy, interní pozdrav, jen pro zasvěcené. Až se jednomu z nich podařilo plácnout ta slova u mikrofonu naživo - a bylo zle. A bylo to venku, pozdrav zlidověl.
Za oněch časů se ve vysílání moc nevtipkovalo, natož na adresu institucí tak vážných, jako jsou ministerstva, o vnitru ani nemluvě. Pamětníci potvrdí, že se tehdy sice už smělo vysílat živě - ne jako pár let předtím, kdy se i zprávy natáčely, aby se do nich nevloudila "politická chyba" - avšak přes takřečený zpožďovač. Ve studiu se besedovalo, jako by vše šlo do éteru, ale pravda byla jiná. Vše se natáčelo na jakousi smyčku magnetofonového pásu, a z ní teprve šlo vše ven, on air, jak se začalo říkat později: až když bylo jisté, že se nikdo ve studiu nezbláznil a neřekl, že Brežněv je vůl, potažmo ostatní soudruzi taky. Před časovým znamením se časová disproporce srovnala chvilkou ticha, a měli jsme všichni klid na práci. Pro případ, kdyby technika selhala, na samém konci čekal i lidský činitel: na takzvané galerii ve vinohradské rozhlasové budově seděl důležitý a odpovědný soudruh s uchem na tepu mas a prstem na malém tlačítku: kdyby bylo nejhůř, dalo se jediným stiskem vysílání stopnout. Jo, to byly časy!
Čas oponou trhnul a změněn svět. Éter je plný vyhrávajících soukromých rádií a vesele hýkajících moderátorů. Myšlenkový obsah jejich sdělení se sice limitně blíží nule, anebo se ještě spíše pohybuje v hodnotách záporných, ale zato se v potu tváře snaží udržet vás v PO - HO - DĚ. Pročež rádia, jež si vetkla do vínku snahu něco posluchačům sdělit, stěhují se tudíž postupně z éteru na internet. A dlužno připomenout, že 11. 11. už tomu budou tři roky, co jejich rychle rostoucí řady posílilo i rádio s velmi pregnantním jménem: Rádio Vnitro.
Internetová rádia všeho druhu v té době vznikala takřka v hejnech, protože síť sítí poskytuje v tom ohledu nepřeberné možnosti a nabízí velmi solidní kvalitu přenosu - a vysílání tematicky úzce vyhraněného programu nepřijde vlastně vůbec draho.
Což byl argument, jenž definitivně přesvědčil i vedení ministerstva. V té době už navíc dobře fungovaly webové stránky vnitra a jejich denní návštěvnost svědčila pro nová média naprosto jednoznačně. A tak se pár nadšenců na tiskovém odboru pustilo do práce a ejhle: nové rádio přišlo na svět a začalo vábit posluchače.
Na rozdíl od posluchače "normálního" rozhlasu, jenž vysílá v některém z běžných vlnových rozsahů, tedy v éteru, a jenž svou stanici najde pohodlně, stiskem knoflíku, musí zájemce o internetové vysílání přece jen vyvinout větší a cílenější úsilí. Především zapnout počítač a vyhledat patřičnou stránku - a na ní pak mezi desítkami rádií vybrat to pravé. Tedy Rádio Vnitro, v našem případě.
Předpokládá se - a posluchačské ohlasy úvodní premisu nade vší pochybnost potvrzují, že Rádio Vnitro - stejně jako resortní webové stránky - příliš nevyhledávají volně surfující znudění nadšenci, nýbrž lidé, kteří se chtějí něco podstatného dozvědět. Hledají odpověď na nějaký problém, nezřídka aktuální, potřebují radu.
A ve čtyřhodinové programové smyčce, již program Rádia Vnitro představuje, by ji měli najít. Nedá se předpokládat, že by si tuhle "stanici" vyhledali kvůli posledním hitům pop music: nicméně mezi jednotlivými informačními příspěvky mohou vyslechnout i ty. Aby se příliš nenudili, než dojde na příspěvek, na nějž čekají. Zatímco o textovou náplň programu se starají pracovníci tiskového odboru Ministerstva vnitra, pak technickou a hudební stránku obstarávají specialisté: zaměstnanci firmy ABradio. com. Vnitro ani zdaleka není jejich prvním, natož jediným dítkem. Z jejich nenápadného sídla v dvorním traktu se po internetové pavučině rozlétají světem programy několika desítek rádií...
Jakub Šmejkal z firmy ABradio.com má na vizitkách titul program director a tím pádem práce nad hlavu. Vnitro mezi ní nepředstavuje největší krajíc, ale taky není záležitostí nepodstatnou. Jeho program se zatím mění dvakrát týdně: čtyřhodinový blok se inovuje postupně, některé příspěvky vydrží déle, jiné se aktualizují hned při další výměně. A mezitím muzika, již v ABradiu.com vybírají s ohledem na potenciální posluchače Radia Vnitro. Takže se tu nepěstuje techno ani poslední výkřiky hitové módy: většina nahrávek má v rodném listě datum z osmdesátých a devadesátých let a kdo si někdy program Radia Vnitra na síti našel, potvrdí ochotně, že se poslouchají příjemně.
"Nehrajeme podle žádného playlistu, jako na komerčních rádiích, ale základ hudebního výběru pro nás tvoří rádio Hit, které snad vyhovuje vkusu většiny posluchačů," vysvětluje Jakub Šmejkal. "Náš hudební archiv má si jednatřicet tisíc nahrávek, repertoár rádia Hit je podstatně užší - zhruba třináct set skladeb. Ale i to je hodně široký výběr, z nějž by se dalo hrát hezky dlouho a neopakovat se."
V každé vysílací hodině je šest mluvených příspěvků - a ty se prokládají muzikou. Přičemž délka příspěvku není limitována - záleží na tom, aby sdělení, jež přináší, nabídl posluchači zevrubně a pochopitelně. Vlastně tedy přesně opačná praxe, než je v dnešních, zejména soukromých, rádiích zvykem: jak zprávy trvají déle než tři minuty, je zle. A běda, když se host rozpovídá a začne nějaký problém probírat zevrubně a nedej bože zajímavě.
"Dáme si písničku," hupsne mu do řeči modrátor, a je vymalováno.
Tak na Rádiu Vnitru je tomu přesně naopak: informace jsou na prvním místě vždy a všude. Čtyřhodinová smyčka se ve vysílání během dne šestkrát otočí, vysílá se čtyřiadvacet hodin denně po sedm dní v týdnu. S tím, že zatím se program obměňuje tedy dvakrát do týdne, ale už brzy se chystá vylepšení.
Nový počítačový program umožní mnohem operativnější změny, Rádio Vnitro se stane podstatně aktuálnější, obrazně řečeno, bude plnohodnotným rádiem. Samozřejmě, v ranku rádií internetových, rozhodně se nestane rádiem živým. I když technika, již ve firmě ABradio. com už chystají a v několika týdnech hodlají spustit, umožní i to, aby redaktor Rádia Vnitro vysílal třeba tiskovku z Policejního prezidia či ministerstva vlastně v přímém přenosu.
Pro všechny, kteří znají klasické rozhlasové vysílání z doby vlastně ještě docela nedávné, dlužno ovšem znovu připomenout, že veškeré klasické studiové vybavení by v tomhle rádiu hledali marně. Nejsou tu odhlučněná studia, nenajdou se tu magnetofony, nestříhají se žádné zvukové pásky. A minulosti už - aspoň tady - patří i tak nedávný výdobytek zvukové techniky, jako jsou cédéčka. Vinylová elpíčka? Co to bylo, prosím vás? Veškerý obsáhlý hudební archiv má ABradio.com na počítačových harddiscích - a z počítače taky vysílá všech jeho zhruba padesát internetových rádií, jež ze Senovážného náměstí vstupují do sítě. Takže lidský faktor vstupuje do věci jen na samém začátku. Když je třeba namluvit příspěvky do vysílání, ještě pořád je k tomu třeba klasický mikrofon. Ale jak dlouho ještě? Kdo ví...
Vedle každodenního vysílání Rádia Vnitro je na internetu možno si "naladit" i jeho archiv: a zpětně dohledat příspěvky, jež už z denního vysílacího kolotoče zmizely, ale zachovaly si svou dlouhodobější či dokonce trvalou hodnotu. Mimochodem, tuhle službu vyhledává stále více posluchačů. I když v archivu jim pochopitelně nevyhrávají písničky...
Projekt Rádia Vnitro, jejž zprvu leckdo přijímal s rozpaky a který některá média vítala s despektem či blazeovanými úsměšky, prokázalo svou životaschopnost a svůj smysl. A nejen to: mezi profesionály z oboru si vydobylo velmi solidní pověst - o čemž svědčí i letošní druhá cena ze soutěže internetových rádií, kterou si jeho tvůrci hrdě odnesli.
Pro redakci Policisty je Rádio Vnitro jedním z mála prostředníků, kteří jí - mimo vlastní stránky - umožňují kontakt se čtenáři - včetně těch teprve potenciálních. Měsíc co měsíc si totiž "na internetových vlnách" mohou včas poslechnout, co je v novém Policistovi čeká a nemine.
Zatímco my jsme v červenci oslavili své desáté jubileum, Rádio Vnitro se 11. 11. dočká svých třetích narozenin.
Pročež se připojujeme ke gratulantům a přejeme to nejpostatnější: hodně spokojených posluchačů.