Déšť tiše šuměl a z okolních lesů stoupala pára. Rekreanti v hotelu Vltava se utěšovali tím, že alespoň porostou houby. Drobné kapky rozbíjely hladinu prázdného modrého bazénu, stáli jsme pod slunečníkem, který pro změnu posloužil jako velikánské paraple.
"Bylo moc příjemné, že si někdo vzpomněl," řekla paní Straková.
Kluci Luděk s Ondřejem hráli v tělocvičně stolní tenis, osmnáctiletá Klára si na pokoji četla. Deštivé počasí přeje literatuře.
"Třináct let. Člověka až udivuje, jak rychle to utíká..."
Před třinácti lety odešel ráno manžel do služby, a už se nevrátil. Havárie na dálnici kousek od Měřína, kamarád, který řídil služební vůz, byl těžce zraněný a dlouho bojoval v nemocnici o život. Luděk Straka zůstal na místě mrtvý.
"Nejhorší byly začátky. Nejmladšímu klukovi bylo v té době osm měsíců, byla jsem na mateřské, potom na podpoře, moc těžko se shánělo nějaké místo. Kdo taky přijme samotnou ženskou se třemi dětmi na krku? Nakonec jsem si ale našla docela pěkné zaměstnání, děti byly naštěstí poměrně zdravé, brzo se naučily samostatnosti. Hlídala jsem je vlastně po telefonu. Ale to už je pryč.
Když se ozval pan Šutera z nadace, moc vážně jsem to nebrala. Hovořil o společném setkání na konci roku, říkala jsem si kdoví, jak to dopadne. Jenže všechno se začalo do detailů plnit. Dovezli si nás do Prahy, dostali jsme spoustu dárků a dost podstatný finanční dar, pro rodinu, kde se každá koruna třikrát obrátí, to byla opravdu hezká pomoc. Konečně, i tuhle rekreaci zajišťuje nadace."
Původně byl plánován výlet po hladině Orlické přehrady a volejbalový turnaj. Zatím pršelo. Stáli jsme u prázdného modravého bazénu a do plátna slunečníku bubnoval liják.
STAV ZRODU
Nadace policistů a hasičů - vzájemná pomoc v tísni, byla založena 21. prosince 2002.
"Víte, začínali jsem s vědomím, že předešlé dvě nadace podobného typu ztroskotaly. Předem jsme tedy dost dobře věděli, kde jsou hrozící úskalí a co dělat nesmíme. Například souběžně podnikat v nějakém jiném oboru. Žádný člen správní ani dozorčí rady není placen, veškeré peníze, kromě nezbytných výdajů na obálky či telefony, jdou na konta dětí po policistech a hasičích, kteří zahynuli ve službě, či ve prospěch policistů a hasičů těžce tělesně postižených následkem zranění utrpěných v souvislosti s výkonem služby," poznamenal ředitel nadace doktor Vladimír Šutera.
"Základní předpoklad spočíval v tom, že hospodaření musí být naprosto průhledné, audity děláme každoročně, kdokoliv se může přesvědčit o osudu každé investované koruny.
Začínali jsem poměrně skromně, nechtěli jsem si brát větší úkol než takový, na jaký stačíme. V první fázi jsme se orientovali na děti, které osiřely od roku 2001. Pět set korun měsíčně na stavební spoření a dalších pět set na životní pojištění, k tomu jednorázové dary. Tenkrát jsme oslovili prakticky všechny policisty, hasiče a občanské zaměstnance, 70 000 dopisů vysvětlovalo, k čemu má nadace sloužit a podle jakých pravidel funguje. První příspěvky byly svépomocné, teprve později se nám dařilo získávat sponzory i mimo příslušné resorty."
HOŘÍCÍ KASINO
Nicotné příčiny mohou být na začátku velkých tragédií. V kasinu naproti brněnskému nádraží byla pod parádním obložením stropu vadná elektroinstalace. Zkorodované spojení dvou drátů se přehřívalo, malý doutnající ohníček postupně přešel v nebezpečný požár.
Štiplavý dým začal dusit návštěvníky herny, na místo dorazili hasiči, David Kožuský velel prvnímu družstvu. Především šlo o to, dostat všechny přítomné z ohroženého prostoru. Vcelku se to dařilo dveřmi i okny, když už se zdálo, že v zakouřené herně nikdo nezůstal, ukázalo se, že chybí krupiér.
David Kožuský s kolegou Jaroslavem Gargulou se vypravili pro něj. V hustém dýmu nebylo vidět na krok dopředu, oba hasiči se rozdělili, aby se zvětšila naděje, že hledaného muže včas najdou. To, co se odehrálo pak, je příběh skládaný z útržků. Velitel družstva krupiera našel, jenže s tělem zavaleným zříceným nábytkem nedokázal pohnout. Vypravil se tedy pro další pomoc. V místnosti, která už byla jen několik metrů od ulice, však došlo k syndromu náhlého vzplanutí, což je jev podobající se výbuchu. Zhroucený strop umožnil náhlý přístup kyslíku a ve strašlivém žáru David Kožuský uhořel.
Jaroslav Gargula měl větší naději na záchranu. Ucouvl před ohněm, dostal se k únikovému východu, který však nějaký snaživý idiot ještě před požárem zamkl. Gargula už nedokázal rozbít pevné dveře a zemřel kousek od chodby, která ho mohla vyvést z plamenů.
Blikající výstražné majáky, gejzíry vody z hasičských stříkaček a klasický houf čumilů. Oheň se nakonec podařilo lokalizovat a uhasit, ovšem za příliš velkou cenu. Zemřeli lidé, pro které je riziko každodenní náplní práce.
POMOC V TÍSNI
"Jedním z popudů založení nadace byly dvě tragédie časově od sebe nepříliš vzdálené. Smrt dvou mladých policistů v Protivíně a požár kasina v Brně, kde přišli o život dva hasiči," pokračoval doktor Šutera.
"Mezi zakladateli byli tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross, policejní prezident Jiří Kolář a šéf hasičského záchranného sboru generál Miroslav Štěpán na jedné straně, na druhé pak policejní a hasičské odbory.
Zpočátku jsme pomáhali osmnácti dětem z devíti rodin, když se však postupně dařilo získávat větší finanční prostředky, rozšířili jsme záběr o dalších deset let. Takové hraniční datum dnes představuje rok 1993, kdy vznikla samostatná Česká republika. Téměř sto policistů a hasičů přišlo od té doby ve službě o život a my se dnes alespoň trochu snažíme podílet na starostech o padesát osm dětí vyrůstajících v neúplných rodinách.
Trvalou péči a pomoc, kterou nadace zabezpečuje, bych rozdělil do tří forem. Jednak pro děti, které osiřely od roku 2001 zajišťujeme životní pojištění a stavební spoření v částce 500 korun měsíčně. Tak je chceme podporovat až do dospělosti, případně do 26 let, budou-li studovat. Navíc chceme těmto dětem poskytovat každoročně jednorázové finanční dary, které jsou závislé na našich hospodářských výsledcích a dnes představují částku nejméně 20 000 korun na jedno dítě. Třetí forma pomoci spočívá v tom, že chceme neúplným rodinám usnadnit péči o děti v období prázdnin. Poroto jsme například v únoru a březnu zajišťovali dětem lyžařský pobyt na horách, v létě zase nabízíme lázeňskou péči v rekreačních střediscích ministerstva vnitra."
STŘELBA V RODINNÉ VILE
Tenkrát, v Protivíně, všechno vypadalo na docela obyčejný zákrok, jakých se denně odehrává řada. V rodinné vile došlo již po několikáté k hysterické hádce dvou bývalých manželů, rozvedená žena telefonovala na policii s tím, že se ji muž pokouší znásilnit. Přivolané uniformy měly nastolit pořádek tam, kde se rozčílení lidé nedokázali rozumně dohodnout. Běžná rutina. Asi nikoho by v podobné situaci nenapadlo sahat po zbrani.
Na Daniela Stýbla a Ivo Marka dodnes kolegové vzpomínají jako na dva báječní kluky s obdivuhodným smyslem pro humor. Historky o nich jsou laskavé a zábavné, vůbec se nehodí do tragického případu.
Téměř se jim podařilo rozběsněného pána domu uklidnit, jenže bývalá manželka začala znovu ječet. Když muž vytasil pistoli, první starostí policistů bylo, aby neublížil sám sobě.
Křik zesílil a chlap začal střílet. Jedenatřicetiletý písecký kriminalista Daniel Stýblo byl mrtev na místě, devětadvacetiletý policista z protivínského oddělení Ivo Marek zemřel o šest hodin později v českobudějovické nemocnici. Třetí zasahující policista byl vážně zraněn, ale útok přežil.
Pohřeb Ivo Marka, otce dvouletého syna Adama se konal 24. dubna 2001 v Protivíně, Daniel Stýblo, otec jedenáctileté Sabiny a sedmiměsíčního Daniela byl pochován tentýž den na Lesním hřbitově v Písku.
Útočník, který se vzápětí po spáchaných vraždách pokusil o sebevraždu, zemřel na následky rozsáhlého poranění mozku v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze.
NADAČNÍ SETKÁNÍ
"Původní statut hovořil pouze o tom, že budeme pečovat o děti z neúplných rodin," pokračoval ředitel Nadace policistů a hasičů Vladimír Šutera.
"Faktem však je, že při služebních zákrocích dochází rovněž k vážným zraněním, která sice policista nebo hasič přežije, ale následky si pak nese celý zbytek života. S ohledem na dobré finanční výsledky nadace jsme došli k závěru, že jsme schopni invalidním a tělesně postiženým hasičům a policistům jednorázově pomáhat. Například při koupi či rekonstrukci invalidního vozíku, při pořizování protetických pomůcek a tak dál. Obecně pak bude tato pomoc směrována do oblasti zdravotně sociální, případně do rehabilitace nebo lázeňské péče.
Z akcí, které připravujeme, bych rád upozornil na druhé nadační setkání, které letos proběhne ve dnech 7. až 8. prosince. To se, jak předpokládáme, všech 58 dětí, o něž se zajímáme, sjede do pražského paláce Blaník na schůzku s představiteli MV ČR, Policie ČR, Hasičského záchranného sboru a se zástupci našich sponzorů. Součástí celého kulturního programu bude například i procházka předvánoční Prahou, návštěva Pražského hradu, výlet na Karlštejn a prohlídka zdejší výstavy českých betlémů. Zkrátka, pokusíme se vytvořit dětem i jejich rodinám příjemnou vánoční atmosféru, k níž samozřejmě patří i dárky, které pro ně připravujeme."
SRPEN 2002
Konec léta roku 2002 byl ve znamení katastrofálních povodní, proto některé zprávy z té doby proběhly tiskem bez větší pozornosti. V pátek druhého srpna, ve stanici Muzeum na pražském metru trasy C, byl kolem šesté hodiny odpoledne stále ještě velmi silný provoz. Prázdninové intervaly jízdy jednotlivých souprav byly prodloužené a na nástupišti se hromadili cestující.
Rusky hovořící muž se choval náramně podivně a pokusil se vhodit do kolejiště jakýsi balík, který mohl dost dobře ukrývat výbušninu. Čtyřiasedmdesátiletý pan Milan Vítek nepředpokládal, že jde o něco zvlášť nebezpečného, spíš všechno považoval za hloupou klukovinu a chlapíka napomenul. Vysloužil si za to útok nožem přivázaným na tyči do podoby kopí. S těžkým zraněním upadl na dlažbu nástupiště a v tu chvíli rázně zakročil praporčík Ján Mato. Nechtěl mezi tolika lidmi tahat zbraň a holýma rukama se vrhl na útočníka. Kopí však bylo zákeřnější, než se na první pohled zdálo. Bodnutí doprostřed hrudi zasáhlo důležité tepny kousek od srdce a devětatřicetiletý policista během několika málo minut zemřel.
Vraha se rychle podařilo chytit, nejdřív se představoval falešným jménem, a teprve na základě spolupráce s Interpolem byl identifikován jako jistý Alexandr Kručinin z Moskvy. Do České republiky přijel před šesti lety, zpočátku měl příslušná povolení k pobytu, později zde žil nelegálně. Necelý měsíc po svém zadržení se ve vazební cele oběsil na prostěradle.
Nedosti smutných zpráv z měsíce srpna. Sedmadvacétého, krátce po osmé hodině, na kruhovém objezdu na Litochlebském náměstí v Praze 4 došlo ke střetu hasičského vozu s automobilem Peugeot Boxer. Hasičské auto se převrátilo na pravý bok, přičemž došlo k usmrcení člena posádky Tomáše Hrabého. Bylo mu dvacet osm let.
MY VŠICHNI
"Rád bych ještě upřesnil jeden termín," dodal doktor Šutera. "Občas v hovoru používám takový majestátní plurál, my jsme zařídili, my máme v plánu, nám se něco povedlo či nepovedlo. Tím prosím rozhodně nechci vzbudit dojem, že jde o nějakou zásluhu vedení nadace. Vůbec ne. To slovíčko my znamená každého jednotlivého policistu či hasiče, který do fondu přispěl, zahrnuje mnoho dárců mimo resort i dobrou vůli sponzorů, kterých naštěstí máme celou řadu. Za relativně krátkou dobu jsme si vybudovali spoustu stálých kontaktů a navázali spolupráci s řadou subjektů, které nás trvale podporují. Nerad bych na někoho zapomněl, tak jen takový ilustrativní výběr. Velké množství akcí jsme uskutečnili například s Dětskou dopravní nadací. V průběhu naší tříleté spolupráce jsme zabezpečili pro pozůstalé těch, co zahynuli při službě, finanční pomoc řádově v desítkách tisíc korun. Velmi dobré kontakty máme také s Nadací Duhová energie, která nám každým rokem věnuje do fondu poměrně vysoké částky. Mezi další sponzory patří například Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR a První podnikatelská pojišťovna, s nimiž pořádáme vysoce úspěšné koncerty v paláci Blaník. Při zajišťování rekreací se daří velice dobře spolupracovat s Lázeňskými léčebnými ústavy MV a se Zařízením služeb MV, která nám zajišťují zimní výcvikové kurzy pro děti z neúplných rodin, rehabilitační, lázeňské a rekreační pobyty. Naše možnosti se každoročně rozrůstají. Letos jsme začali spolupracovat s obchodní sítí Carrefour nebo Palácem knih na Václavském náměstí. Pevně věřím, že za rok bude těch firem a institucí ještě mnohem víc.
ŘADA JMEN
15. června 1997 - při policejním zásahu v tramvaji v Praze 4 byl smrtelně postřelen šestadvacetiletý podporučík policie Michal Braniš, jeho kolega vyvázl se zraněním.
17. dubna 1998 - důstojníka cizinecké policie, sedmadvacetiletého Reného Vitáska, zastřelil u Dobroslavic na Opavsku člen zločinecké skupiny zaměřené na poštovní a bankovní loupeže,
23. dubna 1998 - v Táboritské ulici v Praze 3 zastřelil pachatel, jehož se policisté chystali zatknout, třicetiletého kriminalistu Jiřího Linharta a dalšího policistu postřelil.
13. června 1998 - třiadvacetiletý policista Jiří Hrubý zahynul při přestřelce u obce Letkov v okrese Plzeň-jih. A tak dál... Řada jmen dlouhá jako letní liják. Na jedno z nich jsme vzpomínali na zmoklé hotelové terase. Kluci už to nevydrželi a bez ohledu na padající vodu se pustili do ruského kulečníku. Luďku Strakovi nedopřál osud, aby viděl své děti vyrůstat. Stáli jsme pod zmoklým slunečníkem a z lesů stoupala pára.
Nadace policistů a hasičů - vzájemná pomoc v tísni za tři roky své existence překonala i ta nejoptimističtější očekávání. Přesto však všechno zařídit nedovede. Například lepší počasí pro letní dovolenou.
Pokud se rozhodnete také přispět, můžete poslat jakoukoliv částku na bankovní konto nadace 175787001/0300