Je to kousek od Prahy. Na Smíchově proti proudu Vltavy, před Zbraslaví přes Berounku, podél zbraslavského zámku, v poslední době nezvykle obnaženého od historicky vzrostlých stromořadí, a dál vzhůru k Jílovišti. Kolem Cukráku k Řitce, za Mníškem do bohatých podbrdských lesů. Zbývá minout Andělské schody poblíž Malé Sv. Hory a setrvačností mířit dolů vůkol Voznice, sjet z dálničního tahu a už jste ve městě, u nádraží. Pak se vpravo u silnice odzrcadlí rybník Koryto a v serpentýnce před vámi zazáří průčelí zámku opětovně, po tuzemských spisovatelích, drženého rodem Colloredo-Mansfeldů. Dobříš - sotva padesát kilometrů od metropole.
Silnici se říkávalo Pasovská, ještě dříve to bývala Zlatá stezka. Tudy k nám přicházel svět, při ní táhly touto zemí dramatické dějiny, čest a poctivost se svářily s prohnaností a darebáctvím. A často je bylo těžké od sebe rozeznat. Ostatně nic nového pod sluncem.
Předpředloni (2002) vydal místní Městský úřad (u příležitosti oslav 750 let od první písemné zmínky o městu Dobříši - 1. 2. 1252 totiž Václav I. doloženě úřadoval ve "ville Dobres") Historický kalendář města (od roku 921 do roku 1986). Pro trpělivého čtenáře to představuje až strhující - mnohdy přesně datované - informace, návaznosti a podobenství.
Např.: 15. 9. 1574 - Byli "na veliké silnici" mezi Dobříšem a Mníškem oloupeni pražští kupci od neznámých lotrů.
V r. 1607 - Vyhořely hospodářské budovy manství Šturmovsko "žhářstvím svévolným" (čp. 2 - statek). Hned byly však znovu vystaveny.
13. 9. 1709 - Byl oběšen pro noční zlodějtství Václav Nebeský. Jeho poprava stála i s novým žebříkem 33 zlatých 56 krejcarů.
Někdy lze tušit za zprávami, které člověk vytáhne ze záplavy jiných konstatování, velký román konkrétního života:
18. 3. 1421 - Přepadl pozdější dobříšský pán Hanuš I. z Kolovrat město Příbram, "uloupiv tam značné spíže, sladu a obilí".
7. 4. 1422 - Přepadl dobříšský pán Hanuš I. z Kolovrat město Příbram, při tom zajal některé vladyky, 20 branců a pobral 42 jízdních koní.
21. 4. 1422 - Již potřetí přepadl dobříšský pán Hanuš I. z Kolovrat Příbram. Po 14 dnech obléhání zlezl tvrz i městské hradby a opět odejel s kořistí. (!)
16. 6. 1426 - Bojoval na straně kalicha (!!) ve slavné bitvě u Ústí nad Labem pán Hanuš I. z Kolovrat a na Dobříši.
4. 3. 1434 - Smluven pětiletý mír mezi šlechtou husitskou a katolickou. Za katolickou šlechtu jednal i dobříšský pán Hanuš I. z Kolovrat. (!!!)
30. 12 1437 - Zvolen byl dobříšský pán Hanuš I. z Kolovrat za jednoho ze šesti správců Království českého...
Bývaly tu strašné mrazy, nedaleko odsud dosud leží Obořiště a v dějinných análech se vyskytuje jméno Lazar. Velekněz české historické prózy, někdejší zbraslavský lékař Vladislav Vančura nejspíš právě kdesi tady čerpal inspirace pro středověkou ságu o Markétě Lazarové.
A dnes, jako doporučení na výlet cyklistický, houbařský, jinak rekreačně poznávací, nebo v zimě - třeba od Kytína po brdských hřebenech - jako tip pro lyžařské běžkaře, nemá Dobříšsko chybu.
Současný zdejší policejní rajon zahrnuje vlastně celý bývalý dobříšský okres a ještě pár dědin navíc. Policisté z místního Obvodního oddělení tak mají bezpečnostně na starost občany Městských úřadů Dobříš (osmitisícovka lidí) a Nový Knín a více než dvaceti obecních úřadů (dalších dobře deset tisíc stálých obyvatel?). Podtrženo sečteno to celkem dává na 50 obcí a osad s příslušnou dosti rozsáhlou plochou katastrů.
Příroda tu nadělila přebohatě lesů a hodně rybníků (trable s pytláctvím, s krádežemi dříví, konkrétně dlouhého dřeva, kulatiny, nebo vykrádání osobáků houbařů, kdysi hojně rozšířené, buď ustaly, nebo jsou aktuálně - na konci léta - slabší). V sousedství jiné vody, u Vltavy leží největší rekreační střediska Županovicko, Cholínsko a Stará Živohošť, kde se někde nejspíš nachází nejodlehlejší místo obvodu, bratru 30 kilometrů od obvodního centra (ani tady nejsou závažnější problémy, diskotéky se příliš nekonají, a podnikatelé v turistice se obecně polepšili, takže za zmínku stojí snad jediná mimořádka - utonutí sotva čtyřicátníka na Živohošti, přecenil síly, svědkyně jeho plavecké štreky doprostřed jezera dala sice v okamžiku hazardérovy krize okamžitě do pohybu záchranáře i policii, ale laická ani odborná pomoc muže v nejlepších letech, částečně pod vlivem alkoholu, nezachránila...).
V osmi policejních okrscích se v poslední době nevyskytuje trestná činnost, policejně pracovní rozruch takříkajíc hrubšího zrna. S výjimkou nedávného pokusu o vraždu - černý konec se naštěstí nekonal, akce druha proti družce byla ve finále z "náběhu na domácí zabíjačku" překvalifikovaná jako ublížení na zdraví, pachatel posléze skončil v psychiatrické léčebně.
Co muže zákona nejvíc trápí, to jsou majetkové kriminální delikty. Ostatně krádeže a vloupání zde představují jistou tradiční "disciplínu". Koncem minulého století byl i pověstný, tehdy spisovatelský zámek vykraden. Lupič tenkrát pronikl do objektu někde v patře, kam se dostal po vodovodním svodu. Odcizil několik obrazů, spustil se s nimi zpátky na zahradu pravděpodobně opět po nevšední přístupové cestě - a pak se po něm - až doposud - země slehla.
Hitem řady minulých sezon jsou vloupačky, krádeže v nejrůznějších objektech, sporadicky v rekreačních zařízeních, v podnikatelských firmách, v obytných domech, ve sklepení, převážně však v motorových vozidlech. Což je bolest celého policejního okresu Příbram - a víceméně celé republiky.
Tady přitom na zmíněném poli není policie úplně bezmocná, neúspěšná. Na začátku letošního února se třeba podařilo objasnit sérii vybraných aut a další majetkovou trestnou činnost třem pachatelům. Podezření na ně viselo ve vzduchu delší dobu. Šlo o mladší lidi, o osoby drogově závislé, co potřebují skoro denně "aspoň jednu ranku" - aspoň autorádio a rychle s ním do Prahy, nebo jinam do bazaru, shrábnout pár stovek a vyměnit je za fet.
Souhrnné škody šly do desítek tisíc korun. Trpělivou, příslovečně mravenčí policejní prací (dlouhodobé, pečlivé shromažďování důkazů) se podařilo vyhledat, doložit 9 vloupaček do osobních vozidel. I pár věcí stihli policisté zachránit, i vzájemné usvědčování mezi loupeživými parťáky se v závěru pátrání dostalo do hry, do spisového materiálu.
Přesto soudní ošetření podobných případů (jednotlivá škoda bývá kolem 5 tisícovek) při zachování pohybu důvodně podezřelých jednotlivců na svobodě, nebo například následné alternativní tresty, páchání dalších "drobných" krádeží - a tím věčné zneklidňování života spoluobčanů - příliš nezastavují. O uspokojení policistů z dobře odvedené práce, z vyřazení opakovaně závadových osob z provozu ani nemluvě.
V polovině srpna měl vedoucí Obvodního oddělení PČR Dobříš, mjr. Jindřich Rampa (brzy 60) na stole - ve statistice tohoto roku - 244 trestních kauz, z toho 71 vyřešených. Jinými slovy v objasněnosti kriminality dosahoval obvod v té chvíli zhruba k 29 procentům. Kolem pěti set čísel jednacích se ostatně objevuje v poslední době každý rok.
Celkem poklidné období osmdesátých let vystřídala kriminálně, strmou geometrickou řadou narůstající, bouřlivá devadesátá léta (nájezdníci z Prahy i odjinud cestovali na Dobříšsko nejčastěji vlakem a brali, kde se co dalo, a jak měli objemnou batožinu) postupně vystřídalo znovu docela příznivé zklidnění situace.
Práce, úkolů a nezbytností je ovšem pro dvacítku policistů (mezi nimi jedna precizní policistka ve čtyřčlenném týmu dokumentace) v rajonu, jak již uvedeno značně velkoplošném, pořád nad hlavu. Ku prospěchu věci se tu doplňují ostřílení, přesluhující "důchodci". Vedle šéfa například jedinečnou místní a osobní znalostí disponující kpt. Holý. Dále zkušení kpt. Behenský (drží rodinnou štafetu policejní služby po otci, který svlékl uniformu teprve při odchodu do penze), nebo npor. Vopička z Borotic, zdatný dozorčí a mnohdy úspěšný tipař pachatelů, nebo zástupce por. Petřina, doplňovaní příkladně trojicí těch mladších - pprap. Brejcha, prap. Vlček a por. Bc. Novák (sportovci, kteří letos o dovolené společně posilovali kondici - další osobní výzbroj pro výkon služby - vysokohorským brouzdáním po Tatrách). O ostatních příště.
Z povídání v úřadovně dobříšského policejního obvodu vyplývalo, že se ochránci zákona - mimo jiné - nehodlají smířit s objasněností, jakou tu zrovna u kriminálních skutků mají (vždyť nedávno patřili do popředí okresu), že se nemíní poddávat občasné beznaději, kterou může vyvolávat jakoby nevůle z vyšších míst trestat výrazněji, tedy zavírat - možná i exemplárně, na výstrahu - notorické pachatele takzvaně bagatelních - drobnějších, pouličních - trestných činů, že méně úředničiny by vedlo k hustšímu výskytu policie mezi lidmi, k předcházení kriminalitě. Protože policisté svoji "galérku" znají a dobře tuší, odkud by kdy vítr mohl foukat (však existuje přímo šanonek s přehledem o dobříšských individualitách s typiským rukopisem darebností, s nápadem nedávných zlotřilostí a s jejich předpokládaným pokračováním - někdy, často trestní aktivity na obvodě připomínají nekončící seriál zlodějských epizod stále stejných provinilců...).
Načež by se mohly pravidelněji opakovat zásahy do černého - asi tak, jak se tu detektivně zadařilo zjara loňského roku.
V Chotilsku v roce 2004 dvakrát rychle po sobě hořelo. Koncem února v pátek časně ráno (po 3. hodině) vzplanula stodola hospodářské usedlosti. Ukázalo se, že někdo zapalovačem podpálil hromadu volně ložené foukané slámy. Popelem lehlo nejen toto stavení, ale i část další hospodářské budovy a poblíž zaparkovaný obytný přívěs. Majitelům vznikla škoda ve výši jednoho milionu korun na objektech a přes čtvrt milionu na karavanu.
Sotva týden poté hořelo na stejném místě ve stejné obci znovu. Někdo opět pronikl, zhruba hodinu po půlnoci, bez použití násilí na pozemek jednoho ze sousedů, vylezl po žebříku do půdních prostor dosud nezasaženého stavení v hospodářském areálu a rozžehl zde, zřejmě opět zapalovačem uskladněné seno. V plamenech se rázem ocitlo nejen krmení, ale i střecha nad ním. Škoda narostla odhadem o 200 000 korun.
Policisté, kteří bezprostředně spolu s hasiči dobrovolnými i profesionálními asistovali požárů, si povšimli, že v obou případech - jakoby podle scénáře kopírákem namnoženého - se velice aktivně na hasících záchranářských pokusech podílel dvacetiletý mladý muž Mojmír Baborský (jméno jsme pozměnili - pozn. red.). Vždy byl u vatry, ne-li jako úplně první, pak určitě hodně brzy, vždy to byl on, kdo všechno zvedal z postele a kdo se kolem rozhicovaného místa činu - sám jako dobrovolný hasič - nesmírně obětavě a vůbec s velkým, příkladným nasazením činil.
Proto si hrdinu Baborského pozvala policie na obvod k podrobnějšímu pohovoru. Všetečné, do nejdrobnějších detailů mířící otázky mladíka vzápětí zaplétaly do rozporných odpovědí a jasných nesrovnalostí, až přiznal veškerou barvu. Pronesl zhruba následující sdělení: Dobrovolným hasičem jsem asi 6 let, ale nikdy dříve jsem neměl touhu něco zapálit, až teď v těchto dvou případech. Chtěl jsem, aby se něco dělo, abych byl u hasebního zásahu a pomáhal hasit. Svého jednání velice lituji a mrzí mě, že jsem způsobil škodu na majetku pana... a možná i dalším osobám...
Nešťastník začátkem února slavil kulaté osobní výročí, což samozřejmě nemuselo se žhářstvím souviset. Jisté je, že po třech týdnech vždy večer před ohňostrojem popíjel v místní hospůdce. Doma nechal samotnou matku, přítelkyně s jejich dítětem byla pokaždé na návštěvě u svých rodičů. V prvním případě Mojmíra ovlivnilo snad sedm piv, ve druhém měl čtyři nebo pět desítek. A noční cestou za domácím teplem zastihlo hasičovu mysl neodolatelné pokušení.
Soud ocenil paličské činy, nedomyšlené, nezodpovědné klukovské kroky podmíněným trestem, ale úhrady vzniklých škod poznamenají mladý život - nejspíš nejen pachatelův - na předlouhou řadu let