POLICISTA 2/2004 |
měsíčník Ministerstva vnitra křížky u silnice |
- Jindra byl kamarád. Moc fajn kluk, fakt. Dyť já ho znal od malička...
Ze dvou dat vyrytých do kůry stromu lze snadno spočítat věk. Pětadvacet let. Víc už nic. Zbyla trocha vzpomínek, které budou s ubíhajícím časem pomalu blednout.
- Jednou vyhrál na myslivecký tancovačce v tombole divočáka.
- Byl vyučenej truhlář. A šikovnej. To je dneska moc pěkný řemeslo.
- Tenkrát, když jsme porazili Lhoťáky, dával tři góly...
Mladý Pekárek byl podle vyprávění sympatický kluk z chalupy číslo devatenáct, měl stálou přítelkyni jménem Jarmila, tatík mu trochu jako překvapení budoval ve stodole malou truhlářskou dílnu. A taky přidal na to nešťastné auto.
Jindřich toužil po silném voze, proto si v autobazaru vyhlédl dvoulitrovou hondu, karoserie nic moc, ale motor se silou lva. Stačilo jen přidat plyn a člověka to zabořilo do sedadla jako při startu letadla.
- Byl z toho dost nadšenej, furt o tý káře mluvil.
V úterý třiadvacátého září vezl mladý Pekárek svou dívku do Prahy na návštěvu jakýchsi vzdálených příbuzných. Nedojeli daleko, k havárii došlo kousek za Lhotou, v úseku, kde silnici lemuje malebné stromořadí vzrostlých topolů.
"Cesta je v těch místech vlnitá, přes krátké horizonty není vidět," vypovídal později řidič kamionu. "Proto je tam taky zákaz předjíždění a uprostřed asfaltu nepřerušovaná čára. Jenže nařizujte něco cvokům. Všiml jsem si ho v zrcátku, jak se rychle přibližuje, musel tam mít hodně přes stovku. A před náma pod kopcem v protisměru avie. Zapnul jsem levý blinkr, aby mu jako došlo, že se řítí do maléru, ale vůbec na to nereagoval. Tak jsem přibrzdil a dálkovými světly naznačoval tomu náklaďáku naproti, že má ubrat taky. Udělal to, to je vidět ze stop na silnici. Zkrátka, ten kluk mohl docela dobře projet. Kdyby nezpanikařil. Když se před ním vynořila avie, dupl na brzdu a hned šel do smyku. Trochu zkušenější řidič by přestal brzdit, srovnal auto, a pak si mohl vybrat. Buď trochu přidat a zkusit myšku, nebo namířit mezi stromy přes pankejt do pole, možná by ho to stálo nějaký ten kotrmelec, ale všechno je lepší než čelný náraz. Bohužel, došlo k tomu nejhoršímu..."
Řidič avie utrpěl utrpěl otřes mozku a vzpomínal na havárii teprve po ošetření v nemocnici.
"Vůbec jsem nemohl nic dělat. Pravý kola daleko na krajnici, skoro jsem stál a jen se koukal jak na mě letí. Dvacet let jezdím, ale něco takového se mi ještě nestalo. Nejhorší na tom je ta naprostá bezmocnost. Je vám jasný, co se stane v příštích vteřinách, ale nejde to odvrátit."
Následovala rána, honda se smuchlala jako kus papíru, ve vzduchu byl cítit pach spálených pneumatik. Řidič kamionu vyskočil z kabiny s hasičákem v ruce a začal trosky a kaluž vytékajícího benzinu kropit šedavou pěnou. U místa neštěstí pomalu zastavovala další auta. Sanitka přijela přibližně po deseti minutách, ale teprve hasiči dokázali hydraulickými nůžkami rozstříhat zborcený plech a vytáhnout dvě těla. Jindřich Pekárek byl mrtvý, dívku Jarmilu v těžkém bezvědomí dopravil do nemocnice vrtulník.
"Nehoda byla jednoznačně způsobena chybou předjíždějícího řidiče," napsal později do posudku znalec, "ovšem jistou roli tu sehrál i nevyhovující technický stav vozidla. Především nefunkční antiblokovací zařízení brzdového systému a chybějící airbagy v přístrojové desce, které byly po některé z předešlých nehod při neodborné opravě odstraněny."
Stav slečny Jarmily byl dlouho kritický, po několika týdnech se však začal zlepšovat a dnes už je zřejmé, že se dívka uzdraví. Následky havárie si však ponese celý zbytek života. Hluboké jizvy v obličeji stejně jako sníženou pohyblivost, která jí už asi nikdy neumožní chodit bez holí.
Na poslední stránce útlého úředního spisu je stručně poznamenáno, že viník nehody, které se ostatní dva účastníci všemi silami snažili zabránit, už nežije a další vyšetřování bylo proto zastaveno.
Brzdné čáry na asfaltu umyl déšť a při okraji silnice přibyl jeden dřevěný křížek. Časem se zapomene, proč tu vlastně stojí. Ostatně, i ve venkovské hospodě už se také většinou mluví o něčem jiném. Jen ve výčepu na zdi pořád visí barevná fotografie místního fotbalového týmu. Jindřich Pekárek je třetí zprava. Usmívá se, neboť tenkrát měl svůj šťastný den. Tradičním rivalům z nedaleké Lhoty dal on sám tři branky za sebou.
Antonín Jirotka