POLICISTA  2/2004


měsíčník Ministerstva vnitra

zahraničí


Dne 8. září 1994 se z lesního parkoviště u Torgau (Sasko) ztratily dvě dívky, 17letá Antje a 18měsíční Sandy, sestřenice. Tři neděle poté je náhodně objevili houbaři 400 kilometrů daleko, poblíž Hamburku, zavražděné a už ve značném rozkladu. Antje měla na sobě jen jednu nylonovou punčochu a Sandy byla uškrcena na šňůrce své čepičky.


Šest let pátraly desítky příslušníků zvláštní komise "Les" a lipského státního zastupitelství, leč marně. Jednou dokonce pachatele zadrželi, ale pro nedostatek důkazů ho zase propustili, pak omylem strčili do vyšetřovací vazby nevinného. Nakonec se obrátili na BKA, Spolkový krimminální úřad ve Wiesbadenu na tamní specialisty na hledání profilu pachatele. Vrah měl náskok 400 kilometrů, neznali jeho obličej, nikdy neslyšeli jeho hlas - a přesto se k němu centimetr po centimetru blížili.

Čtyři ze speciálního pracoviště BKA - hledači profilů pachatele (zleva) Ulf Meinert, Michael Baurmann, Thomas Lindemann a Rainer Witt, který řídil tým v případu zavražděných dívek"Policejní analytici případů musí být objektivní jako vědci, neutrální jako soudci a schopni pracovat v týmu jako fotbaloví profesionálové," říká Michael Baurmann (57), vedoucí tohoto pracoviště pojmenovaného Abteilung Operative Fall-Analyse (OFA). V BKA pracuje 27 let, je doktor psychologie a tuto speciální - dnes 14člennou - jednotkuu založil v roce 1998. Od té doby už pracovali na řešení 96 zločinů.

Případ číslo 97 visí v těchto týdnech na stěně velkého konferenčního sálu: na 73 barevných fotografiích se dají rozeznat auta, domy, louky, policisté. A vedle nich výstřižky. Na některých jsou rudě vyznačené šipky. Předpokládaný pohyb pachatele, který dosud netuší, že už si ho umějí představit, téměř vidět...

Když dostali případ dvojnásobné vraždy dvou dívek z Torgau, požádala ustavená skupina o každou i sebenepatrnější stopu. Jednotlivé dílky puzzle ležely na konferenčním stole v místnosti 012: zprávy o místě činu, stopy, obdukce, desítky fotografií a nákresů, krimminálně technická dobrozdání, lékařské expertizy, ale i gumoví medvídci a sušenky, popisuje případ týdeník FOCUS.

Vytvořili sedmičlenný tým, ve kterém byli čtyři analytici případu z BKA, jeden pracovník z Kriminálního úřadu Sasko a dva policisté z Torgau. Nejprve se snažili čin rekonstruovat. Bez emocí, se stopkami, tachometrem a logikou. Jak říká šéf tohoto týmu krimminální hlavní komisař Rainer Witt (36), "bez rekonstrukce neexistuje profil pachatele a bez profilu se nedostaví úspěch".

Witt, někdejší lovec teroristů, věřil, že se jim podaří totéž, co u Christiny "Nelly" Nytschové, jedenáctiletého děvčete z Dolního Saska, zavražděného v roce 1998. Z jejich 48 ukazatelů, jak zřejmě pachatel vypadá a jak se chová, platilo, jak se nakonec ukázalo, plných 34 a dovedlo policii k Ronnymu Riekenovi (30), vrahovi.

Pro stanovení psychokódu dvojnásobného vraha torgauských dívek chyběly důležité informace. Neznali příčinu smrti 17leté Antje ani místo jejího znásilnění. Měli však - i když malé - otisky duše pachatele. "Udělal víc než bylo minimum nutné k usmrcení," říká šéf týmu Witt. "To bylo pro nás rozhodující. Pachatel nebyl žádný velký myslitel."

A podle šéfa pracoviště Michaela Baurmanna "Hannibal Lecter dal lidem zcela nerealistický obraz pachatele. Sexuální pachatelé, kteří svůj bezuzdný chtíč maskují s neskutečnou inteligencí jako v hororfilmu ´Mlčení jehňátek´ prakticky neexistují." A každopádně to nebyl ten u Torgau.

V 64stránkovém protokolu na závěr své analýzy tým usoudil, že hledaný je ve věku 27 až 40 roků, své oběti neznal a s největší pravděpodobností už dříve spáchal násilné trestné činy a z některých je policii už znám. "Je mimořádně brutální, bezohledný a všehoschopný," stojí o dosud neznámém v protokolu. Sexuálně měl spadeno jen na starší dívku, ale neušetřil ani malou Sandy a uškrtil ji, ačkoli ho 18měsíční dítě nemohlo živé nijak ohrozit, natož usvědčit.

Testu DNA se koncem roku 2002 podrobilo kvůli dvojnásobné vraždě 15 460 mužů. 217 test odmítlo, včetně Gerharda D.Že by pachatel pocházel přímo z Torgau nebo z bezprostředního okolí, nemysleli. Musel by se obávat, že u toho parkoviště bude někým poznán. Ale z moc velké vzdálenosti asi nepřicházel, jinak by se nezbavoval obětí až 400 kilometrů daleko, aby odvrátil pozornost vyšetřovatelů na prostor Hamburska. Tým předpokládal, že pachatel pochází z oblastí čtyř zemských soudů - Cottbusu, Halle, Lipska nebo Drážďan...

Relativně přesné umístění, k tomu vyhodnocení věku, názor, že se dopustil násilí už dříve a že byl nejspíš už kvůli tomu trestán, umožnily, že obraz pachatele dostával přesné obrysy. Proto bylo rozhodnuto odstartovat masový test na DNA, a tak koncem roku 2002 daly tisíce mužů Saska, Saska-Anhaltska a Brandeburska svědectví o svých dědičných informacích. Gerhard D. s dvěma stovkami dalších odmítl. Ale pak v cele nemocnice pro forenzní psychiatrii v Uchtspringe, kam byl umístěn, napsal dopis na rozloučenou a oběsil se na šále na dveřích záchoda. Pouhá sebevražda člověka na konci jeho sil?

DNA zjistili vyšetřovatelé z jeho zubního kartáčku. Jako srovnávací materiál jim sloužilo sperma, které bylo v roce 1994 nalezeno na oblečení Antje. Oba nálezy byly identické.

Gerhard D. byl v roce 1977 v NDR odsouzen za vraždu na doživotí, ale po skonu východoněmeckého režimu byl amnestován. V roce 1994 zavraždil svou přítelkyni a na útěku čirou náhodou potkal Antje a Sandy. Bylo mu tehdy 36 let.

(kuč)  



Copyright © 2004 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |