POLICISTA  2/2004


měsíčník Ministerstva vnitra

reportáž


Hlubokými lesy, širokými lány, přes mnohá údolí a skalnaté kopce dlouho putovali tři knížecí bratři. Bylo to roku 810, když se konečně Češko, Leško a Bolko setkali u křišťálové studánky nad řekou Olší. Na památku této potěšitelné události založili město Těšín...

Tolik praví pověst a nápis na oné legendární studni, kterou si můžete prohlédnout přejdete-li v Českém Těšíně přes hraniční přechod na mostě Svobody a dostanete se tak do města Cieszyn v Polsku.

První písemná zmínka o Těšíně je z roku 1155 a je uvedena v listině papeže Hadriána IV. Jednalo se o hrad Těšín (Tescin), který byl střediskem hradského obvodu - kastelánie. Z podhradí na opevněném Ostrohu nad řekou Olší vzniklo město. Městská práva jsou doložena bezpečně k roku 1290. Zakladatelem sídelního města těšínského byl rod knížat Piastovců. Poměrně malé Těšínské knížectví, které se často nerozumnou hospodářskou politikou ještě zmenšovalo, nehrálo nikdy příliš významnou historickou úlohu, avšak někteří z jeho vládců mají své pevné místo v našich dějinách. Smrtí poslední těšínské kněžny v roce 1653 rod Piastovců vymřel a knížectví jako léno Koruny české připadlo Habsburkům, kteří zde vládli až do roku 1918. Město postupně obdrželo řadu výsad a privilegií, začalo vzkvétat, byly zde např. raženy mince, vyráběny zdobené lovecké pušky zvané "Těšínky", rozkvětu napomohly i transporty měděné rudy ze Slovenska na západ. Třicetiletá válka a násilná protireformace město těžce poškodily. Nastal pozvolný úpadek. Do historie opět vstoupilo v roce 1779, kdy zde byl podepsán tzv. "Těšínský mír", vzápětí však město lehlo popelem. Brzy však bylo znovu vybudováno a byla dána do provozu košicko-bohumínská dráha. Po skončení první světové války došlo mezi Československem a Polskem ke sporu o území Těšínska, které bylo v roce 1920 rozděleno. Řeka Olše, na níž leží města Český Těšín a polský Cieszyn, vytváří přirozenou hranici euroregionu, který vznikl v roce 1998. Tvoří ho obce Jablunkovska, obce okresu Karviná a Třinec na české straně, a sdružení "Olza" na polské straně.

S rozvojem turistického ruchu se Český Těšín dostává do povědomí jako jeden z nejvýznamnějších a nejfrekventovanějších hraničních přechodů do Polské republiky. Ročně zde překročí hranici takřka 20 milionů osob a 2,5 milionu motorových vozidel.

+ + +

Dobová fotografie z šedesátých let minulého století dokládá, že turistický ruch má na tomto hraničním přechodu dlouholetou tradici"Honzo, zaparkuj to tady, na druhou stranu přejdeme pěšky, podívej na tu frontu aut."

"No dobře, ale aby nám to tady někdo neukradl, podívej se všude těch lidí, a nerad bych jel domů autobusem."

"Hele, hele, tady je volné místo, a já jsem si všimla, že v tomhle baráku sídlí policie, tak to bude hlídaný! Jo a vyndej z kufru všechny ty tašky, ať máme kam dát ty nákupy. Pojďte děti, a držte se pohromadě."

Honza, Marie, dcera Helena a kluk Rudla přejdou cestičkou podél řeky ke vzdálenému mostu, který vede do Polska. Vystojí frontu na pasové a celní kontrole, projdou na polskou stranu a matka vsouvá všechny čtyři pasy do své kabelky.

"Děti by je určitě ztratily a na tátu taky není moc spolehnutí," bručí si Marie pro sebe.

Pasovou kontrolu provádějí právě policisté z Referátu cizinecké a pohraniční policie Český Těšín, jejíž sídlo se nachází v budově přímo u druhého mostu, přechodu z Polska na českou stranu. Vedoucím je zde kpt. Bc. René Gabzdyl, který nám o práci referátu mimo jiné řekl: "Práce na hraničním přechodu je opravdu značně náročná, jak sami vidíte, je tu ohromný pohyb lidí a aut. Přes hranici zde smějí pouze pěší a osobní vozidla, nákladní doprava a autobusy přejíždějí přes hraniční přechod Chotěbuz. Ale my musíme kromě oficiálního přechodu také uhlídat tzv. zelenou hranici, která se táhne podél mělké řeky Olše. Hranice prochází středem této říčky, území, které máme na starosti, je vlastně až na pár metrů většinou ve městě. Že by tady přecházeli občané hranici na černo, to je spíše výjimka, spíš je to omyl toho člověka, zabloudí nebo se v létě koupe právě na nevhodném místě, ale i takové případy se stávají. Větší problém je ovšem s pašeráky, ti však jdou většinou legálně a zboží mají různě poschovávané. Takový pašerák má na sobě třeba několik vrstev oblečení, jiní mají vytvořené skrýše ve vozidlech a pašují, co se dá. Nejčastěji cigarety, oblečení, alkohol atd. Celníci však tyto skrýše snadno odhalují.

My máme největší problém s azylanty. Těch zde prochází opravdu velké množství, někdy i 60 najednou. Jsou mezi nimi muži, ženy, babičky i dědečkové, ale i opravdu malé děti, dokonce přechází mnohdy těhotná žena těsně před porodem. V poslední době jsou to převážně občané Čečenska, ale i odjinud. Žádají o azyl, a my zde provádíme prvotní rozhovory a dokumentujeme jejich žádosti. Často nejsou ani řádně oblečeni, nemají žádné prostředky, neumějí se domluvit, jsou unavení a nevlídní," vysvětluje stále vlídný kapitán Gabzdyl.

+ + +

Na mostě přibylo oproti šedesátým letům zastřešení, závora a několik strážních budek. Provoz je zde však stále velký.Tržnice na Polské straně se rozprostírá mezi oběma mosty hned za přechodem. Stovky stánků s nejrůznějším zbožím jsou na sebe namačkány kolem několika zděných oprýskaných budov, stánky jsou překryty plachtou, na zemi leží papundeklové podložky. To proto, aby se bláto z bot nakupujících vsakovalo do papíru. Je to nutné, protože nové boty si lidé zkouší přímo na udupané půdě, chcete-li si zkusit třeba kalhoty, za obyčejnou plentou stojíte bosky na kusu tvrdého papíru. Ke koupi je tady ovšem všechno možné. Od lustrů, lamp a lampiček přes kabáty, kožichy, kožené bundy, svetry, košile i kravaty, boty i spodní prádlo, průmyslové zboží i nábytek. Dostanete zde polské sardinky, bonbony, cukroví, kávu, čaj i kapučino, slané tyčinky, sýry i uzeniny. Jaké kvality toto zboží je, to je ovšem otázka. Rozhodně je však, oproti cenám u nás, výhodné.

A nejen to potravinářské.

"Mami, mami, slíbilas mi něco koupit, a tamhle mají hračky," tahá Rudla mámu za rukáv.

"Počkej, táta si zkouší svetr a já potřebuju ještě pro babičku tu noční košili. Tak se tam jdi podívat, ale ať jde Helča s tebou, my vás tam najdeme," dovoluje Marie dětem a sama se snaží protlačit se davem lidí ke stánku, kde stojí její manžel.

Každý z rodiny si zde našel něco, po čem jeho srdce touží, Helena má nejnovější módu, máma hrnec s děrovanou pokličkou na cezení těstovin, Rudla spoustu krámů, které se co nevidět budou rozbité povalovat po bytě. Po třech hodinách vyčerpávající tlačenice se rodina, obložená a obtěžkaná taškami a balíky, řadí do fronty u mostu, který vede na českou stranu.

"Mámo, vyndej ty pasy, ať nezdržujeme". V Marii by se v tu chvilku krve nedořezal. Kabelka je pryč. A s ní i všechny doklady. Peněz tam moc nebylo, ty má u sebe Honza, ale co teď?

Naštěstí pasy někdo nalezl ležet na ulici a odevzdal je policistům na hraničním přechodu.

"Na to jsme tu zvyklí, to se stává každou chvilku," říkají policisté a vysvětlují, že tohle je práce zlodějů. Na tržišti je jich spousta, jsou to celé klany. Využívají odvrácené pozornosti nakupujících. Tašku vyberou a pasy zahodí. Naše rodinka měla štěstí, že nepřišla o víc, než o tu matčinu kabelku.

+ + +

I když si naši občané s Poláky vesměs rozumějí, pro jistotu jsou polské i české nápisy na tržnici vedle sebe"Změní se nějak situace na hraničním přechodu po vstupu České republiky do Evropské unie?" ptáme se kpt. Gabzdyla.

Pro nás v zásadě ne, naše práce zůstává stejná, na hranicích, protože to bude vnitřní hranice Evropské unie, odpadne pro občany pouze celní kontrola. Naše úloha se poněkud změní až po podepsání Schengenských dohod, ale to bude ještě asi chvilku trvat. Takže občané budou muset mít nadále platný cestovní pas k překročení hranice.

Rád bych ale upozornil, že v regionu je kromě tržnice mnoho atraktivních a zajímavých míst k vidění na obou stranách hranice. Cieszyn je dnes přirozeným kulturním a komunikačním centrem regionu. Nejstarší dochovanou památkou je románská rotunda, k pamětihodnostem patří piastovská věž ze 14. století s výhledem na okolí, náměstí s podloubími a radnicí, kostel sv. Máří Magdalény ze 13. století a ve třech přírodních rezervacích roste hvězdnatec čemeřicový. V Českém Těšíně stojí za zhlédnutí novogotický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova, budova novorenesanční radnice, evangelický kostel nebo výstavní síň Muzea Těšínska," upozorňuje pan kapitán.

Na to však koupěchtivým občanům už většinou nezbývá čas ani síly. "Tak tedy hurá domů, a mámo, zajedeme sem ještě jednou, nejlépe před Vánocemi a nakoupíme levného ježíška. A taky konečně koupíme ten umělý stromek, ať nemáme zase jehličí i v polívce," spokojeně bručí Honza a startuje naloženou škodovku.

Dagmar LINHARTOVÁ  



Copyright © 2004 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |