POLICISTA 2/2004 |
měsíčník Ministerstva vnitra u policistů v Hustopečích |
Na první pohled mírumilovná končina. Jižní Morava.
Na dlouhých svazích mírných vršků četné plochy vinohradů. V mělkých rýhách a úvozech v těsném dosahu obcí rozmanité sklípky vinařských hospodářů.
A mnohé kostelní věžičky k tomu.
Výletní romantická, někde i hodně historická, místa. Navíc kolem vodních ploch cíle rekreačních, stejně jako poznávacích cest...
Kde tady chcete vyhlížet - tušit - jinde všudypřítomnou kriminalitu? Snad sem tam lze předpokládat nějakou nešťastnou nehodu. Podobnou třeba té, co se tu odehrála zhruba před třemi lety.
Ve vánočním čase přijela koštovat mladé víno větší parta ze společného severomoravského pracoviště, bylo jich do jednoho autobusu. A v pokročilé noci, idylicky zimně vysněžené, opouštěli spokojení hosté sklep po vydařené konzumaci. Zřejmě ani na počátku večera si nikdo nepovšiml rozestavěného díla v sousedství. Za bílé tmy udělal jeden z nich, shodou okolností šéf výpravy, dva kroky stranou a spadl do zavátého, naprosto nezajištěného výkopu, nachystaného ve stráňce pro základy nového útulku vína. Sklaplo něco jako past na pravěkého medvěda. Nešťastný muž se přitom zranil s trvalými následky. Tragédie není dosud - co do zodpovědnosti a odškodnění - dořešena a uzavřena.
S vínem zřejmě v mikroregionu Hustopečsko souvisí skoro všechno. Byly doby (druhá polovina 18. století), kdy "dosahovala celková výměra vinic rozlohy přes 50 % výměry zemědělské půdy a Hustopeče se tak staly dokonce největší vinohradnickou obcí na celé Moravě" (citace z propagačního tisku).
V současné době patří město do vinařské oblasti Velkopavlovické. Vinařství tady v novějších časech vzkvétalo od třicátých let minulého století, kdy vznikaly nové vinařské školy a zemědělské vinařské spolky. A dnešní Hustopeče patří opět mezi nejznámější vinařské obce na Moravě.
Milovníkům vína nabízejí pestrou škálu kvalitních - tradičně pěstovaných - vín: Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Neuburské, Sylvánské zelené, Ryzlink rýnský, Tramín, Sauvignon, Rulandské modré, Frankovka, Modrý Portugal...
Když už jsme zabloudili na dějinný chodníček, tak ještě několik ohlédnutí.
"Katastr města patří k nejstarším osídleným oblastem jižní Moravy, což potvrzují i archeologické nálezy z doby lovců mamutů. První osídlení v teritoriu města se jmenovalo Česká ves. Přibližně v polovině 13. století noví osadníci, kteří se usídlili okolo současného náměstí, založili trhovou obec a dali jí název Hustopeče. Stvrzují to listiny z roku 1249 podepsané Vilémem z Hustopečí, který tuto obec získal společně s Břeclaví a Zlínem jako zeměpanské zboží od kralevice Přemysla Otakara II.
V 16. - 17. století učinila strategická poloha města - na hranici tří zemí - z Hustopečí významnou stanici tzv. Uherské cesty... Od roku 1599 patřily Hustopeče mocnému rodu Lichtenštejnů, který je spravoval až do roku 1848. Poté se staly sídlem politického a soudního okresu..."
"Kulturu vinné révy k nám - dá se předpokládat - přinesli Římané ve 3. století po Kristu. Nasvědčují tomu vykopávky na Římském vrchu pod Pálavou, kde byl nalezen vinařský nůž ve zděné budově vojenské stanice postavené římskými vojáky jako jeden ze severních opěrných bodů poblíž jantarové stezky..." (další zdroje zajímavých informací např. v hustopečském Informačním centru nebo na internetové adrese: www.hustopece-city.cz).
Policejně patří Hustopečsko mezi největší obvody břeclavského okresu. Šestadvacet obcí spadajících pod Obvodní oddělení PČR v Hustopečích je rozloženo na celkem rozlehlé ploše, napříč to místy dělá - řekněme od břehu vodních nádrží Nové Mlýny za Šitbořice k hranicím obvodu Brno-venkov - i čtyřicet padesát kilometrů. Bydlí tady na osmadvacet tisíc obyvatel. Partnerem pro práci na jejich bezpečnosti jsou policistům dva Městské úřady (v samotných Hustopečích a v Kloboukách u Brna) a poměrně dlouhá řádka úřadů obecních.
Z naší debaty s hustopečským vedoucím policejního rajonu mjr. Mgr. Františkem Klimusem (35) vyplynulo aktuálně potěšující konstatování, že dopravní nehodovost trápí místní méně než v minulých letech. Delší dobu na silnicích nedošlo k nejčernějšímu úrazu. Přitom dopravního ruchu (i vlivem bezprostředně podél města ležící dálnice od Brna k Břeclavi a na hraniční čáru) je tu hodně.
Starosti neubývají s alkoholem za volantem. A to nejen v čase burčáku nebo mladého vína před Vánocemi a těsně po nich, víceméně je to na pořadu dne po celý rok. Zřejmě tomu v kraji dobrého vína ještě hodně dlouho nebude jinak... Stejně jako s prohřešky proti veřejnému pořádku a dobrým sousedským vztahům.
Nejedná se přímo o násilnou trestnou činnost, ale hádanice poblíž sklípků a restaurací, kde po několika sklenkách padne občas pleskanec a ukápne kapka krve z nosu - kvůli "jistě velmi důležitým věcem", jak se zde zpětně s úsměvem říká.
A ne všechno aktéři ohlašují na policii, ne všechno - i naštěstí - končí v policejních protokolech.
Jeden čerstvý - a již legendární - případ z prodlouženého víkendu před posledním 17. listopadem, ale připomenout musíme. Sotva dvacetiletý kluk se v pokročile popůlnoční chvíli hřmotně vrátil domů a vylomil otcovu dřevěnou skříň s loveckými zbraněmi. Napřed se s matkou přetahoval o kulovnici a prohrál to.
Vysvětloval během potyčky překotně, že ho v hospodě, v baru dobili a že si to s nimi musí dojít vyřídit. Brokovnici mu už maminka z rukou nevytrhla. Rozhořčený mladík ještě shrábnul do kapsy nějaké náboje a vyklopýtal na ulici. To již měla policejní hlídka telefonické varování, že se na předměstí cosi děje.
Opilec zprvu nereagoval na policejní výzvy k odložení zbraně. Prap. František Tomek si ovšem uvědomoval nebezpečí. Kryl se, pokud to jenom šlo - za sloupy veřejného osvětlení (sloupky jako chlapská ruka) to proti brokovnici samosebou při sebevětší snaze příliš nejde - a doprovázel rozezleného mladého muže stovky metrů přes dvě ulice směrem k barovému pultu.
Opakoval, křičel své výzvy a několikrát použil i varovný výstřel ze služební zbraně.
Naštěstí v časně ranní sváteční hodině nebylo venku živáčka, naštěstí jinoch s puškou postupně vychladl a zbraň složil. Kdyby pokračoval v cestě do restaurace, musel by - to je jasná představa - zasahující policista včas střílet do něj... (Původně možná skoro nevinná hospodská roztržka, bezmála něco jako klukovská legrace, a teď z toho visí nad mladým člověkem hrozba až pěti let za mřížemi!)
Mjr. Klimus si bezprostředně po akci prošel s podřízeným celý vývoj události, vyhodnotil jeho jednání jako vzorné (i odvážné) a dobrý zákrok navrhl - "nahoru" na okres - okamžitě na odměnu! Podle zásady, že ocenění dobré práce má být zároveň rychlým uznáním.
Běžně závažnější (třeba vedle vzpomínané dopravní nehodovosti) mají na obvodě majetkové trestné činy - vloupání, krádeže. A často rovněž tyto aktivity přicházejí ruku v ruce s alkoholovými vlivy a chutěmi.
Rok co rok se objevují krádeže hroznů. ("Dřív se za to sekaly ruky," praví našinci.) Přestože se dělá nejedno opatření, vždycky něco zmizí. Z loňské sklizně dokonce stačili zloději - musela to být skoro brigáda - sklidit při jediném "falu" v kopcích, v lokalitě poněkud stranou dědin, zřejmě během dvou dnů, osmdesát až devadesát metráků! Přímo z vinných sklípků se víno loupí pouze výjimečně. Snad před rokem vykopl kvítko chlap luxfery v zadní části lisovny a odnesl si pár archivních lahví.
Časté jsou krádeže "na ubytovnách". Návštěvníci vinných ochutnávek si v kempu, na hotelích nebo v penzionu v prvním patře vyskládají na stolek u postele všechny své dokumenty a cennosti, odejdou se bavit, a potom jsou nešťastní. Policie neustále nabádá provozovatele ubikovacích kapacit, aby své hosty vedli k opatrnosti.
Raďte, ale někomu, aby ani po návratu v povznesené náladě neodkládal volně mobilní telefony, platební karty, šperky a hotovost jen tak po místnosti, do níž je kvůli lepšímu vzduchu navíc otevřené okno...
Na rozlehlý obvod jsou tabulkově určeny dva tucty lidí v policejních uniformách. Jedno místo je zrovna pod stav, tři lidi jsou ve škole, jeden kolega právě odešel do civilu. Do výkonu služby zbývá třináct čtrnáct lidí, na ranních nočních službách se musí točit šest policistů.
Obsadit někým policejní úřadovnu v pětadvacet kilometrů vzdálených Kloboukách, kde bývala a kde je pro ni stále připravený prostor, není kým. Bývá-li nejhůř, stážují zde kolegové ze sousedního obvodu.
Určitou výhodou hustopečského policejního týmu je relativní mládí a přesto zkušenost jeho členů. Vedle dvou padesátníků drtivě převažují třicátníci, zástupce vedoucího je v kristových letech. Kromě jednoho dvou jsou všichni zdejší. Když se něco šustne - policie má echo - v Bojanovicích, Šitbořicích nebo jinde, hned se dokáže někdo s nejlepší místní znalostí poptávat na správných záchytných bodech.
Ostatně trable většinou zůstávají v jejich generaci. Galérku, známé a neustále se opakující firmy představují - až na nepatrné výjimky - stejní, sotva třicetiletí pachatelé, recidivisti.
Malou výlučnost v technickém zabezpečení tohoto obvodu PČR představuje flotila plavidel. Vzhledem ke starosti policistů o bezpečnost dění na rozlehlých vodních plochách disponují policisté vedle aut a motocyklů také trojicí lodí. O motorový člun jim v zimě obětavě pečují kolegové hasiči, nafukovací čluny mají ve vlastních "suchých docích".
Jak je to se spokojeností s prací policejních obvoďáků ze strany radnic, jsme vyzvídali na hustopečském majestátním úřadě a v ukázkově moderně upravené šitbořické radniční vile.
Jiří Teplý (pět let ve funkci starosty Hustopečí) trvale pociťuje, že jenom na práci ve městě by bylo policistů potřeba víc. Už také proto, že přibývá návštěvníků, že rostou ubytovací kapacity a že zvláště při hodech, burčákových slavnostech nebo kolem mladého vína po svatém Martinu mohutní noční život města.
Vladimír Kulíšek (po desetiletí vůdčí duch v Šitbořicích) si jenom povzdechne, že na ně policisté bohužel nemají moc času, nestíhají. To počátkem devadesátých let se alespoň každé úterý objevoval na půl dne uniformovaný policista a "kontroloval cvrkot". V současnosti mají v obci starost o mládež, obávají se zlodějin, vážné podezření se týká drog mezi hodně mladými občany. Potřebovali by prý užší kontakt s policií jako sůl...
Poklidná krajina s obyvatelstvem, které má celkem bohaté náboženské zázemí. Tady snad po nějaké větší kriminalitě nemůže být ani tušení. Ke zpestření života občas jedině to jiskření mezi lidmi odrážející krásnou jiskru v pohárku vína. A přece i sem dorazil moderní zločin.
V pátek 14. listopadu 2003 deset minut před zavírací sedmnáctou hodinou vrazil do místní pobočky Komerční banky lupič s kuklou přes hlavu. Musel mít všechno moc promyšlené, přesně načasované. U přepážek byl poslední klient, za nimi pět pracovnic. Pod napřaženou pistolí donutil vetřelec pokladní, aby mu vydala veškeré hotové peníze.
Bankovky - zhruba milion korun - shrábl do nachystané tašky a zmizel venku ve tmě. Celé to trvalo sotva pětačtyřicet sekund. Účastníci scény jak z akčního filmu byli natolik v šoku, že se nikdo z nich nezmohl ani na pár kroků směřujících před budovu za zlodějem.
Policejní hlídka, která se zrovna pohybovala po městě, byla v bance během pár minut. Po pachateli zbyly na místě činu pouze obrázky na průmyslové kameře a ztracený obnos...
Jaroslav Kopic