POLICISTA  2/2004


měsíčník Ministerstva vnitra

policejní historie


Otázka zní, zdali a jak často je nutné se na cestě dopředu ohlížet zpátky. Slyšel jsem názor, že s nadcházejícím 45. výročím Kriminalistického ústavu zbytečně provokujeme. Možná. Jenže, kolik zůstalo v rámci dnešní policie útvarů s tak hmatatelnou historií, jakou se může pyšnit Kriminalistický ústav Praha? A především, kolik policejních pracovišť dokázalo po revoluci úspěšně profitovat v evropském měřítku ze své vlastní historie? 45 roků je de facto doba produktivního věku člověka. U lidí je tento věk obvykle i přelomem mezi mládím a dospělostí.


Historie Kriminalistického ústavu začíná rokem 1958. Dne 12. prosince byl vědeckotechnický odbor Hlavní správy Veřejné bezpečnosti rozkazem ministra vnitra č. 166/1958 reorganizován a přejmenován. Kriminalistický ústav byl koncipován jako specializované resortní pracoviště určené k řízení výkonu kriminalistickotechnické činnosti v tehdejším bezpečnostním sboru a k provádění znalecké činnosti v oboru kriminalistika. Již v té době se pracovníci ústavu věnovali aplikovanému vědeckému výzkumu a metodickému řízení, což realizovali především rozsáhlou publikační a vzdělávací činností.

Pravěk

Jak lze dohledat v dochovaných dokumentech, Kriminalistický ústav logicky navazoval na bohatou a mnoho desítek let do minulosti se táhnoucí historií české, resp. československé kriminalistiky.

"Česká kriminalistika měla od samého svého počátku na přelomu 19. a 20. století solidní úroveň, srovnatelnou se stavem v zahraničí. Naši první průkopníci kriminalistických metod pocházeli zpravidla z policejních řad," uvádí prof. Jan Musil.1) Jiní autoři, například plk. JUDr. Michal Dlouhý, nalezli důkazy, že k rozvoji československé kriminalistiky výrazným způsobem přispěli i četníci. Tak či onak, československá kriminalistika zaujímala v kriminalistickém "pravěku" významné místo mezi evropskými a světovými velmocemi.

Prof. Musil připomíná2), že "první kriminalisté, kteří po sobě zanechali literární odkazy, se nechali inspirovat zejména pracemi rakouských, německých a francouzských autorů, s nimiž byli dobře obeznámeni a snažili se je velmi rychle aplikovat v praxi a literárně je propagovat; v některých dílčích oblastech je dovedně obohacovali o domácí zkušenosti. Snad prvním takovým českým kriminalistou byl policejní úředník František Protivenský. Ten se spolu s dalšími dvěma českými policisty zúčastnil roku 1899 tříměsíčního daktyloskopického a antropologického kurzu na vídeňském policejním prezidiu a stál u zrodu tzv. "anthropometrické stanice" v Praze. V roce 1902 založil v Praze daktyloskopickou registraci pachatelů, jednu z nejstarších na evropském kontinentu. Protivenský též zřídil při pražském policejním ředitelství první policejní fotografický ateliér.

Jeho pokračovateli byli četničtí důstojníci Josef Povondra a Oldřich Pinkas, kteří v roce 1922 vydali Pokyny pro službu pátrací a daktyloskopickou. Petr Chyba rozšířil záběr na další oblasti kriminalistické techniky a v roce 1928 publikoval knihu Moderní pomůcky kriminalistiky. Dílo Josefa Vávrovského Zločinci z povolání (1930) je věnováno evidencím pachatelů. Významným a bohatě publikujícím předválečným autorem byl Josef Šejnoha, který postupně vydal Kriminální psychologii (1930), Učení poznávací (1931), Kriminální taktiku (1932) a Kriminální techniku (1933).

Vrcholem jeho práce je rozsáhlý Systém kriminalistického vzdělání (1935), na němž se autorsky spolupodíleli též Otto Fanta a Ladislav Moravec. Účelům vzdělávání policistů a četníků měly sloužit Učebnice kriminalistiky Josefa Lebedy z roku 1931 a Učebnice pátrací taktiky Rudolfa Košťáka (1935).

Známým představitelem české kriminalistiky byl Vítězslav Čelanský. Značný rozruch vyvolala jeho kniha Vyšetřovací metody bezpečnostní služby (1932), která kromě přínosných pasáží o aplikaci psychologických poznatků v kriminalistice nadšeně propagovala zcestné metody jako narkoanalýzu, výslech v hypnóze a různé formy psychického nátlaku na obviněného.

Pro rozvoj kriminalistiky v předválečném Československu byly vytvořeny poměrně solidní institucionální předpoklady v podobě speciálních kriminalistickotechnických a evidenčních pracovišť ve Všeobecné kriminální ústředně, tvořící součást pražského policejního ředitelství a v Ústředním četnickém pátracím oddělení v Praze. V těchto služebnách byly také zpracovávány znalecké posudky pro trestní řízení.

Značnou zásluhu o rozvoj kriminalistiky a o rozšiřování jejích poznatků do řad právníků měl Kriminologický ústav, působící od roku 1926 při pražské Právnické fakultě Univerzity Karlovy; v jeho čele stál po řadu let profesor trestního práva August Miřička (1863 - 1946). Pro nedostatek finančních prostředků se nepodařilo činnost Kriminologického ústavu rozvinout v plné šíři, zamýšlené Miřičkou, zejména nebyly vybudovány laboratoře, v nichž by mohly být zpracovávány znalecké posudky na podporu soudnictví. Protože kriminalistice se systematicky nevěnoval žádný z učitelů fakulty, nevznikly tu ani žádné významnější kriminalistické literární práce. Určitou výjimkou byla tvorba docentky trestního práva Jarmily Veselé, jejíž některé procesualistické studie obsahovaly kriminalistické pasáže. Kriminalistické bádání se sporadicky pěstovalo též na několika univerzitních ústavech soudního lékařství.

Prosazování kriminalistických poznatků do policejní a justiční praxe bylo pomalé a naráželo na různé překážky. K tomu přispívala také organizační roztříštěnost předválečného bezpečnostního aparátu, skládajícího se ze státní a komunální policie a z četnictva; tyto složky pracovaly často izolovaně a docházelo mezi nimi k řevnivosti a ke kompetenčním sporům.

Po vypuknutí 2. světové války a zřízení Protektorátu Čechy a Morava došlo k rozsáhlé reorganizaci policie a četnictva a ke stagnaci kriminalistiky. Jedinou cennou literární prací, která stojí za zmínku, je Mechanoskopie Ladislava Havlíčka z roku 1940."

Středověk

Znovu sjednocená Československá republika navázala po 2. světové válce v řadě oblastí života na prvorepublikové tradice. Ve zcela změněných politických a sociálních podmínkách, navíc v geopolitické sféře Sovětského svazu, to však ani zdaleka nebylo totéž co před válkou.

Nový Sbor národní bezpečnosti sice obnovil tradiční instituce kriminální policie, jakou byla například Kriminální ústředna, ale současně začal budovat dominantní Státní bezpečnost, jejíž role teprve měla přijít. V rámci Kriminální ústředny vznikla dvě pracoviště - oddělení "I" (identifikační) a "T" (technické) - která lze považovat s ohledem na kontinuitu dalšího vývoje za prazáklad budoucího Kriminalistického ústavu.

"Z literárních prací tohoto období lze zmínit kvalitní knihu Václava Noska Daktyloskopie, cheiroskopie, podoskopie z roku 1947," jak uvádí prof. Musil3) a pokračuje: "Sbor národní bezpečnosti byl od počátku pod silným politickým vlivem komunistické strany. Dřívější policisté a četníci byli postupně propouštěni a byli nahrazeni novými, vesměs mladými, nezkušenými a odborně nepřipravenými příslušníky SNB.

Po převzetí moci komunisty v roce 1948 byla kriminalistika poznamenána stejnými rysy, jako veškerý život v ČSR. Jednostranná orientace na přebírání toliko sovětských poznatků ji odtrhla od vědeckého vývoje v ostatních zemích. Mnoho nadějných odborníků, kteří mohli přispívat k jejímu rozvoji, muselo odejít z vědeckého života, ze státního aparátu a z bezpečnostních složek a nemohlo publikovat.

Přes všechna tato nelichotivá konstatování je však možno říci, že vědecká úroveň naší kriminalistiky byla poměrně vysoká, a to i v mezinárodním srovnání. V řadě dílčích oborů dosahovala československá kriminalistika po celé období minulého totalitního režimu solidní vědecké úrovně, srovnatelné se zahraničím.

Ke cti československé kriminalistiky slouží, že se nepodílela na teoretickém zdůvodňování zvůle a nezákonných policejních a justičních metod stalinského období; nejhrubší deformace byly tehdy zanášeny do praxe politicko-mocenskými nástroji bez přispění kriminalistické vědy. Tím, že kriminalistika zdůvodňovala přednosti vědeckých metod, přispívala od začátku 60. let objektivně k eliminaci nejkřiklavějších nezákonností.

Je nepochybné, že solidní kriminalistické znalosti se prosadily do policejní a justiční praxe a projevily se jak v efektivnosti boje s kriminalitou, tak při prosazování principů zákonnosti a humanity. Svědčí o tom i judikatura, která při napravování důkazních vad velmi často používá argumenty převzaté z kriminalistických prací.

Z řady poválečných prací je třeba na prvém místě zmínit pětisvazkovou Učebnici kriminalistiky, která vznikla v letech 1959 - 1965 jako dílo početného kolektivu expertů Kriminalistického ústavu VB pod vedením Bohuslava Němce. Tato práce na dlouhá léta ovlivnila rozvoj kriminalistické techniky a vzdělávání několika generací kriminalistů u nás."

Novověk

Od roku 1966 byl Kriminalistický ústav VB konstituován jako vědeckovýzkumné pracoviště v oboru kriminalistika a jako centrální expertizní pracoviště Veřejné bezpečnosti a získal tzv. nadresortní charakter. V té době byl Kriminalistický ústav VB oceněn prezidentem republiky státním vyznamenáním.

V září 1977 se konalo v Brně XII. mezinárodní kriminalistické sympozium. Na základě závěrů tohoto sympozia vyprojektoval Kriminalistický ústav třístupňový systém kriminalistickotechnických a expertizních pracovišť, který se po velkém úsilí podařilo v 80. letech postupně vybudovat. Systém pracovišť byl založen na principu centrálního řízení po linii metodické a ekonomické. Standardní expertizní činnost v oboru kriminalistika se tak přiblížila místu činu, což bylo hlavní motto projektu, ale skupiny kriminalistické techniky vybudované na úrovni okresů se staly logickou součástí systému pracovišť. Současně byly vydány příslušné resortní normy vymezující činnost těchto pracovišť a byla zahájena odborná příprava kriminalistických techniků a expertů. Jako součást metodického řízení se zintenzivnila též publikační činnost a natáčení odborných instruktážních filmů.

Sametová revoluce v roce 1989 neměla podstatný vliv na systém kriminalistickotechnických a expertizních pracovišť ani na jejich fungování. Později se negativně projevil vynucený odchod kvalifikovaných expertů i kriminalistických techniků, například kvůli jejich absolvování ruských odborných škol, anebo jiným politickým důvodům.

Teprve až rozpad Československa a vznik Policie České republiky (k 1. 1. 1993) přinesl řadu změn organizačního a koncepčního charakteru. Nový název ústavu - Kriminalistický ústav Praha Policie ČR (dále KÚP) - je chráněn pěti ochrannými známkami. KÚP byl zapsán s novým rozsahem věcné působnosti v Seznamu znaleckých institucí, který vede Ministerstvo spravedlnosti ČR. Současně zde byly zapsány jako znalecká pracoviště Policie ČR i odbory kriminalistické techniky a expertiz (dále OKTE) správ krajů a Správy hl. m. Prahy Policie ČR.

Po delimitaci třetiny tzv. "federálního majetku" na Slovensko se v letech 1994 - 1998 podařilo vybavit jednotlivé laboratoře KÚP a OKTE špičkovou přístrojovou technikou. KÚP i některá OKTE se staly v řadě směrů srovnatelnými s obdobnými pracovišti v západní Evropě. Zhruba od roku 1999 však byla ekonomická dotace do oblasti kriminalistické techniky zmrazena, což zapříčinilo výrazný pokles úrovně vybavenosti ve srovnání se světem. Dochází k zastarávání přístrojového parku a oddaluje se dobudování našich laboratoří podle principů Quality Assurance ve smyslu EN 17 025.

Dne 30. 3. 1998 dostal ředitel KÚP vyrozumění, že byla schválena jeho přihláška (coby statutárního představitele) za řádného člena European Network of Forensic Science Institutes (ENFSI), čímž se ústav stal našim prvním policejním pracovištěm působícím v oficiálních evropských strukturách. Pracovníci ústavu se plně zapojili do činnosti ENFSI. V současnosti pracují v 11 z 15 existujících pracovních skupin ENFSI, ředitel KÚP je předsedou jedné komise Rady ENFSI. KÚP byl pověřen připravit 13. setkání představitelů ENFSI, které se uskutečnilo v Praze ve dnech 16. - 19. 5. 2001. Každoročně se v Praze schází ke svým jednáním některá z pracovních skupiny expertů ENFSI.

Mezi členy ENFSI je mimořádně ceněna aktivita KÚP spočívající v daru, kterým je hymna ENFSI. Ta se stala jeho uznávaným symbolem, stejně jako logo nebo vlajka.

Současnost - a co dál?

Kriminalistický ústav Praha stál vždy v čele pokroku v oboru kriminalistika. Kromě desítek tisíc vypracovaných znaleckých posudků a odborných vyjádření lze z jeho každodenní produkce připomenout desítky vyřešených úkolů vědy a výzkumu, grantových úkolů či úkolů technické rozvoje. Bez významu pro policejní praxi nejsou ani nejrůznější studie či legislativní aktivity.

KÚP odjakživa metodicky řídil ostatní specializovaná policejní pracoviště, i když ne vždy byla tato jeho jedinečná role dostatečně cítit, anebo naopak nebyla ctěna a uznávána.

Právě v otázce metodického řízení se na přelomu 20. a 21. století dospělo na středním a základním článku řízení pod vlivem svérázných výkladů opírajících se o decentralizovaný systém státní správy k pochybné praxi, odmítající liniové odborné řízení. To ve svých důsledcích přivodilo různorodou, povšechně však podprůměrnou úroveň práce na místě činu a v některých případech dokonce katastrofální a nezvratné chyby, které v očích veřejnosti degradovaly jinak dobrou práci policie. Nesprávné vnímání principů decentralizace vedlo též k bagatelizování platnosti vydaných závazných norem a nahrazování obecných principů jakýmsi "okresním výkladem zákonů". K obrovským ekonomickým ztrátám došlo kvůli neuváženému budování kapacitně nadbytečných kriminalistických laboratoří a pracovišť. Opětovné (dříve již odmítnuté) vytváření "náhradních" funkcí, například pomocných techniků, vedlo ke zjednodušování práce na místě činu, k orientaci jen na jakési "základní" kriminalistickotechnické úkony, jinými slovy, k bezkoncepčnímu řešení okamžité situace v teritoriu. Dlužno poznamenat, že tuto situaci ovlivnil též málokapacitní a neproduktivní systém přípravy odborníků ve školské soustavě MV a též jejich nemalá fluktuace.

Ještě jednou si připomeňme, v roce 45. výročí KÚP, několik historických faktů, o které se dnes můžeme opřít při hodnocení role KÚP ve struktuře naší policie. Dlouhou, předlouhou řada titulů s kriminalistickou tematikou sestavil prof. Musil ve shora citovaném přehledu, ve kterých začala být od 2. poloviny 60. letech věnována soustavnější pozornost doposud zanedbávaným obecně teoretickým otázkám kriminalistiky. Tuto mezeru vyplňovaly zejména práce Jána Pješčaka Úvod do kriminalistiky (1965) a Vyšetrovacie verzie (1965), Miroslava Protivinského Kriminalistická stopa (1976) a Dekódování informace z kriminalistické stopy (1978), Viktora Porady Teorie kriminalistických stop a identifikace (1987) a Jana Musila Některé otázky znaleckého dokazování v trestním řízení a teorie kriminalistické expertizy (1974) a Způsob páchání trestné činnosti a jeho kriminalistický význam (1982). Není třeba zdůrazňovat, že práce těchto autorů se mj. opíraly o i poznanou praxi realizovanou v KÚP.

KÚP se naopak programově věnoval praktické kriminalistice. V letech 1983 až 1990 vydal v edici "Jednotná řada publikací" celkem 40(!) monografií z jednotlivých oborů (odvětví) kriminalistické expertizy. Tyto publikace byly určeny především pro potřeby specializovaných kriminalistickotechnických a expertizních pracovišť tehdejší Veřejné bezpečnosti a policejní školy.

Dlouhou tradici má v KÚP vydávání kriminalistických časopisů. Jejich tvůrci přitom navázali na předválečné přílohy Bratrství, Četnický obzor a Policejní hlídka, které pravidelně vycházely ve dvacátých letech min. století v časopise Naše vojsko, na časopis Bezpečnostní služba, jenž vycházel od roku 1931, měsíčník Kriminalistika - Revue pro kriminologii a nauky příbuzné z let 1946 až 1949, anebo od roku 1952 do roku 1956 vydávaný dvouměsíčník Knižnice SNB pro kriminalistiku, usilující hlavně o implementaci sovětských zkušeností do našich poměrů.

Již 47. sezónu vychází měsíčník (dnes dvouměsíčník) Kriminalistický sborník, orientovaný zejména na kazuistiku a kriminalistickou praxi. Od roku 1998 je vydáván tam, kde vznikl.

V letech 1972 - 2000 byl bez redakčního zázemí vydáván v KÚP časopis Odborná sdělení Kriminalistického ústavu, který se věnoval především kriminalistické technice, expertizním metodám a pracovním postupům, informatice, v posledních několika letech též poznatkům ze zahraničí a dalším souvisejícím problematikám.

Roli Odborných sdělení KÚ převzal od roku 2003 zcela nově koncipovaný elektronický časopis Kriminalistické informace, jenž se mezi čtenáři vžil pod zkratkou KRIMI-info. Za tři čtvrtě roku navštívilo jeho stránky 150 000 čtenářů, jež mají přístup do policejního intranetu.

Moderní komunikační prostředky využívající technologie internetu přinesly nebývalé možnosti a současně i změny v šíření odborných informací. Dlužno připomenout, že opět to byl KÚP, který se stal průkopníkem v jeho aplikacích. Když v roce 1996 pracovníci KÚP naprogramovali první webovou stránku, na které KÚP prezentovali, v Ministerstvu vnitra ani v Policii ČR ještě nebyly vytvořeny podmínky pro provoz internetu. A intranet tenkrát ještě nespatřil světlo světa. Webová prezentace KÚP byla tudíž šířena z civilního serveru. Dnes, když je v rámci policejního intranetu webových stránek více než hub po dešti, se výše uvedené může zdát jako neokázalé chvástání. Možná.

Je nutné ctít obrovské množství práce, kterou do šíření informací vložili sami řadoví policisté ze všech možných policejních útvarů, vesměs v dobré víře podělit se o svoje zkušenosti. Rubovou stranou mince intranetové exploze na policejní datové síti je ovšem nekoordinované šíření všelijakých webových prezentací nekompetentními lidmi - nesprávně však přijímané jako závazné. I to paradoxně nahrává k neutěšenému stavu, který zavládl v oblasti odborné práce specialistů na místě činu. Přestalo platit "co je psáno, to je dáno", a naopak se praxe více uchyluje k všelijakým nápadům ŕ la "takhle to děláme u nás, a taky to jde". Bohužel, autory mnohých webových prezentací dnes vyšetřují orgány Inspekce ministra vnitra kvůli podezření ze spáchání trestných činů.

Ojedinělým projektem, který prozatím nenašel uplatnění nikde v Policii ČR, jsou tzv. Videojournály KÚP. Přes tři sta dvacet relací odvysílaných živě od roku 1994 na vnitřním televizním okruhu KÚP hovoří samo za sebe. Snaha o poskytování aktuálních a nezkreslených informací nejrůznějšího charakteru všem pracovníkům ústavu se vyplácí. Postupně se do přípravy videojournálů podařilo zapojit více lidí. Vedlejším produktem aktivní účasti pracovníků KÚP na vysílání je to, že se mj. učí mluvit a vystupovat na veřejnosti, což je výbornou průpravou pro jejich účast u soudů.

A ještě jedna "vedlejší" hodnota videojournálů existuje. Z hodnotných příspěvků jsou vytvářeny tzv. Občasníky, určené pro výkonné policisty. Představujeme v nich především nové přístroje či expertizní metody, přičemž důraz je kladem na metodiku vyžadování expertiz, na způsob zajišťování stop apod. Nebýt ekonomického omezování ze strany týlových útvarů na nákup videopásek, produkce občasníků by byla mnohem větší. Odborných informací je dostatek.

Historie KÚP je nesmírně pestrá a záslužná

Vytvářelo ji několik generací pro věc zapálených odborníků. Je naší povinností v tomto trendu pokračovat. Není to jednoduché. Méně známou zvláštností KÚP třeba je, že velkou část potřebných znalostí a dovedností nedokáže dát do vínku budoucím pracovníkům KÚP žádná vysoká škola. Moudro předešlých generací se zde totiž předává z "otce na syna". Kdo nezažil, co to třeba znamená v personální práci, nepochopí.

Přes možné chyby či nedostatky, kterých se lidé dopouštějí všude na světě a ve všech povoláních, je chyba znalce v závěrech expertizy považována za předpoklad konce kariéry. Tak tvrdé nároky na kvalitu práce zde jsou, i když platové hodnocení tomu neodpovídá. Naštěstí nejkritizovanějším hříchem expertů KÚP a jeho vedení jsou lhůty ve zpracování expertiz. Ale to je jiná kapitola, jejíž popis by si vyžádal mnoho řádků.

Tak či onak, všichni pracovníci KÚP jsou vedeni k tomu, že pracovní pozice v KÚP je zavazuje pouze ke kvalitní a včasné práci. Nedokážu posoudit, jestli všichni do jednoho tyto principy ctí. Rozhodně celkově si ústav své úkoly zdárně plní. A ještě je zde něco, co stojí za zmínku. Úkolem top- managementu v každé instituci je neustále přicházet s novými nápady a ty pak zapracovávat do nových koncepcí, měnit organizační strukturu, či upravovat legislativní normy. Copak nápady, těch by bylo dost. Horší je to s vytvářením ekonomických a personálních podmínek pro jejich realizaci. Pomineme-li peníze, které prostě nejsou, ústav je specifický tím, že v něm pracuje řada špičkových specialistů z nejrůznějších oborů, v některých případech navíc výrazně vyhraněných osobností. Sladit jejich zájmy a potřeby patřilo a patří k nejtěžším oříškům vedoucích pracovníků. Bohužel, nebývá pravidlem, že tyto individuality jsou současně nejvhodnějšími kandidáty na pozice vedoucích pracovních kolektivů.

Poslední věta: Ne každý, kdo v KÚP nějaký čas pobyl na výplatní listině, má právo tvrdit - právě s ohledem na práci generací minulých - "pracoval jsem v Kriminalistickém ústavu", protože pracovat v KÚP je nutné chápat jako poslání, ale současně je za tímto tvrzením nutné nalézt také nějaké hmatatelné výsledky.

Plk.JUDr. Jan Hlaváček  


1) Musil, J.: Historie české kriminalistiky. Referát na 13. setkání přestavitelů ENFSI v Praze, 16. - 19. 5. 2001. In: Sborník statí z 13. setkání představitelů ENFSI, vyd. KÚP na CD-ROM, Praha 2001.

2) tamtéž (red. kráceno).

3) tamtéž (red. kráceno).

 

 

Literatura:

Bahenský, Z.: Budoucnost informačních technologií na dlani. In: Právo, 7. 12. 2000, s. 14.

Bartošová, H.: Management - teorie a praxe policejní činnosti. PA ČR, Praha 1998, 2. vyd.

Hlaváček, J.: Videojournály KÚP, aneb zpověď autora. In: Sborník statí z 13. setkání představitelů ENFSI, vyd. KÚP na CD-ROM, Praha 2001.



Copyright © 2004 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |