POLICISTA 2/2004 |
měsíčník Ministerstva vnitra portrét |
V poslední dekádě minulého století k nám - nebo přesněji řečeno do našich ringů - vtrhly boxerské (před časem se jim říkávalo rohovnické) disciplíny, v nichž se smí do soupeře nejen mlátit rukama, ale též kopat.
Podobné druhy boxu jsme mohli do té doby vídat příležitostně v zahraničních filmech či stejně vzácně ve sportovním televizním zpravodajství.
A pohlíželi jsme na to jistě mnohdy se značnými rozpaky.
Tenhle sport totiž vypadá často velmi násilnicky a pro oba zúčastněné soupeře hodně nebezpečně. Přesto vyznavačů "boxování i nohama" v České republice přibývá.
A pozice našich reprezentantů na mezinárodních kolbištích je rovněž vzrůstající a v neposlední řadě to nemusí ani omylem souviset s ohrožováním zdraví sportovců nebo s jejich nějakými agresivitami na veřejnosti (jak se pokusíme dále doložit na konkrétním sportovním vzestupu)...
Odmala tíhnul k úpolovým sportům. Jak se jen dalo, okukoval souboje větších kluků a chlapů na žíněnkách a mezi provazy. Svým způsobem ho fascinovala bojová umění. Sledoval zápasy judistů, cvičení a duely vyznavačů karate. Vlastní zkušenosti začal sbírat někdy v patnácti letech. To do Olomouce dojížděli trenéři z Brna, příprava i první zápasy v šestnácti byly ovšem hodně divoké.
Pak na střední škole v Ostravě zažil trošku odbornější vedení, pod ruskými trenéry získával méně či více úspěšné návyky. Jak se to vezme. Po půlročním tréninku si myslel, že už v sobě z toho hrdinského sportu něco má. A první zápas byl tragický, bylo to přímo fiasko. Bolístky ale brzy ustoupily a on se na vyhlédnutý obor sportu definitivně upnul.
Z moravského severu se vrátil zpět do hanáckého centra - do již zaběhlého klubu Smash GYM Olomouc. A zde je u trenéra Michala Prstka dodnes: policista hlídkové služby pprap. Radim ČECH (26), vicemistr světa v kick boxu.
Soutěží (mezi dospělými, juniorská liga v kick boxu není) se pravidelně zúčastňuje až od roku 2000. Tehdy se však okamžitě probojoval na mistrovství republiky a ve své kategorii (do 81 kg) skončil "hned na první pokus" druhý!
A stříbro ho provází sportovní kariérou dosud. Oříšek, který se Radimovi nedaří rozlousknout, pochází z Lovosic, jmenuje se Jiří Bursa - ve vzájemných pěti či šesti zápasech byl prostě vždycky lepší.
Zpět k roku 2000. Přestože měl Radim Čech na svém kontě sotva půltuctu kick boxerských zápasů, pozvali ho pražští pořadatelé světového šampionátu i do prvního velkého mezinárodního měření sil (dostal se do širší reprezentace ČR!).
Na všech turnajích se boxuje vyřazovacím - přeneseně vyjádřeno k.o. - systémem. Což představuje nebezpečí, že se dlouhé týdny připravujete, poté dorazíte k soutěži, odboxujete jeden zápas a můžete cestovat domů. Zdeprimovaný.
Tenkrát to byla pro olomouckého policistu, vlastně bez větších závodních zkušeností, obzvláště obrovská psychická zátěž. Los mu na úvod určil německého boxera, s nímž odvedl vcelku bezproblémový zápas. Měl pocit, že soupeřili vyrovnaně, a i když prohrál (přemožitel posléze skončil na mistrovství - na světě - druhý), odcházel (vlastně po dosti rychlém konci v soutěži) kupodivu docela spokojený.
A s přesvědčením, že by se příště mohl prosadit dál, že by se mohl dostat k těm nejlepším.
Trénuje každý den. Nejen klasický box, cvičí mrštnost, posiluje fyzičku, prochází cvičnými zápasy. Kick box samosebou vyžaduje určitou sílu, ale nedá se při něm jenom vlétnout do ringu a toho druhého takříkajíc převálcovat nebo vyřídit, umlátit silově. Roli hraje taktika, bleskurychlé rozhodování, kombinace obranných a útočných akcí.
Proti běžnému boxu má kick box více soubojových variant. Vedle práce rukama jsou povoleny kopy nohou. V odvětví full contact (borci mají na sobě dlouhé saténové kalhoty) se nohama útočí na tělo od pasu nahoru. Low kick, kterému se věnuje Radim Čech, je zřejmě ještě mnohem tvrdší, připouští se kopání i do nohou (vyjma kolen).
Na kopy do stehen, přes holeně, na boční kopy, podmety si zdatní sportovci musejí při tréninkových dávkách zvykat. Může to připomínat otloukání píšťaličky.
Kick boxer má klasické boxerské rukavice, bezpodmínečně přílbu (ta se výjimečně odkládá na některých galavečerech), chránič zubů, suspenzor (tedy chránič mužství), botičky (tak se speciální obuvi oficiálně říká), které chrání nártní kůstky.
Běžně se boxuje dvakrát dvě minuty, ve finále se zápolí ve třech dvouminutových kolech.
V roce 2001 obhajoval Radim Čech národní stříbro v domácím olomouckém prostředí. Mistrovství se odehrálo s mezinárodní účastí, v úžasném kotli příznivců. Rodiče původně nebyli nadšení, že si jejich syn začal zrovna s takovým sportem, když ale viděli jeho úspěch (opět skončil s porážkou až v závěrečném střetnutí), začali se na kick box dívat jinak. Smířlivěji a rovněž s fanděním. Asi je to jeho vystoupení před sportovní veřejností potěšilo.
Také v roce 2002 si zopakoval na přeboru ČR druhé místo. Občas se zúčastňuje pohárových soutěží, různých slavnostních večerů a Budo show s ukázkami bojových umění.
Před soutěžním zápasem musí obvykle zhubnout pět až šest kilo, aby se udržel ve své kategorii. Není moc vysoký a ve třídě do jedenadevadesáti kilogramů by měl dosti nevýhod. Takže s jeho koníčkem souvisí i řada nepříjemností.
Nicméně tu zájmovou činnost dál soustředěně a zaujatě podstupuje. Exhibiční a propagační vystoupení občas přinesou určité odměny, příspěvek na režii toho sportu, na přípravu...
Dosavadní vrchol sportovní kick boxerské cesty Radima Čecha nastal vloni koncem léta.
Reprezentace ČR ho vzala s sebou do belgických Antverp. Na jeho druhé mistrovství světa. Parádní reprezentační skoro týden. V úterý docestovali. Ve středu se kontrolně vážili. Los mu byl celkem příznivý, do prvního utkání nedostal nikoho z obávaných, příkladně ruských soupeřů.
Setkal se (ve čtvrtek) s protivníkem ze Slovenska. Šlo sice o medailistu z předchozích soutěží evropského i světového formátu, ale po vyrovnaném boji (reprezentační trenér Slováka znal a dokázal poradit, jak se ve střetnutí chovat) postupoval dál.
V pátek Radima čekal domácí reprezentant, nejspíš z podstaty ještě zdatnější něž slovenský kolega, ale hlavně nabuzený podporou nevelkého sice, ale vlastního publika. Moc se ten kluk snažil, Čech Čech ovšem na body vyhrál.
A v sobotu šel do finále. A znovu s parťákem Bursou. A znovu se to nepodařilo. Je tudíž "pouze" druhý na světě! (Pohoda - i když ho pochopitelně trochu rozčiluje, že opakovaně nedovede zmáknout "tuzemského" soka.)
Česká reprezentace v tu chvíli vyhrála mezinárodní turnaj pohárů. Měla největší medailový zisk na MS. Dalo by se říct, že v jádru rozstřílela všechny kolem. I ruskou výpravu, která to skoro tradičně vyhrávala dlouhá léta předtím. I vynikající Turky, Marokánce, země s velikým zázemím.
Oslavy v kruhu nejbližších byly nepopsatelné. Hanácká slivovice z vlastních zdrojů jiskřila. Kamarádi se šťastně hřáli na výsluní nesporného Radimova úspěchu.
A nebojme se (neostýchejme se) nad závěrem této výpovědi otázky naprosto pod kůži: Je to krutý sport? - Radim Čech tvrdí, že podle něj nedochází u kick boxu k více úrazům než třeba při fotbale. On sám neměl ani zlomený nos (přítelkyně se o něj bojí, leč sportování mu nechce zakazovat).
Kopající boxer zažívá dosud jenom obyčejné pohmožděniny, modřinky. Prý skoro jako v každém jiném sportu. Po jednom zápase, přiznává, měl krapet problémů s kolenem, s koleními vazy.
Neřekl by tedy, že se jedná o brutální sportovní činnost. Byť na rovinu uzná, že určité minus tohoto sportu samozřejmě vždycky představují otřesy hlavy (přílba je může pouze zmírnit).
Vzory pro svůj sport vyloženě ani nemá. Byť se mu jich kolem líbí řada. Z profesionálních kick boxerů třeba skromný matador s obrovskými úspěchy - Luboš Šuda. Z jiných odvětví sportu třeba atleti desetibojaři, Dvořák a Šebrle obzvláště. Ti by se dokázali pravděpodobně prosadit v jakémkoliv sportu, tak jsou všestranní.
Do profiringu Radim sám nesměřuje. Musel by se vzdát skoro všeho. Práce na příklad. Trénink by to vyžadovalo ještě usilovnější. Zápasy profíků jsou delší, konkurence o mnoho kvalitnější...
Pprap. Čech má fanoušky i mezi kolegy v práci. Ostatně většina policistů kolem něj vyznává vlastní směřování, vlastní - většinou výrazné - zaujetí pro některý druh bojového umění. Vždyť je to pro ně další zbraň. Další schopnost, jak si při plnění služebních povinností uchránit vlastní zdraví.
A jinak: Každý, kdo opravdově přičichne k tomuto sportu, obyčejně - podle Radima - nemívá potřebu (nebo důvod) předvádět se (popř. vybíjet) někde jinde než v tělocvičně...
Jaroslav Kopic