POLICISTA  12/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

reportáž


Traduje se, že náš první prezident - Tomáš G. Masaryk - se pouze obtížně smiřoval s tím, že se v jeho blízkosti neustále - vlastně nejen v pracovní době - vyskytují osobní strážci. Dílem to mohlo být z přesvědčení, že mu přece od svobodné demokratické veřejnosti nic nehrozí - na rozdíl od oprávněných obav, které mohli mít předchozí aristokratičtí šéfové státního uspořádání. Dílem to mohl být opravdový pocit omezeného pohybu vrcholného představitele republiky mezi vlastními voliči a spoluobčany. Ať tak či onak, prezident svým ochrancům údajně dost komplikoval život - snažil se unikat z jejich dosahu. Třeba při odpočinkových projížďkách na koni v lesoparku u zámku v Lánech. Když vsedli sledovatelé na motocykl, aby jim ochraňovaný politik neutekl, zamířil jezdec do hustšího porostu a vzápětí nešťastné policejní službě stejně zmizel...

Následující řádky berte jako pokus nahlédnout do dílny současných ochránců nejvyššího představitele republiky a pouze únosně jejich dílo přiblížit laskavému čtenáři.

Detailnější popisy rozhodně nejsou možné, podrobnější seznámení se zajišťovací technikou a taktikou ani nelze předpokládat. Svět od počátků minulého století hodně pokročil. Hrůzný útok z 11. září 2001 dokládá, jak máme na zemi všichni ke všemu blízko, jak můžeme být zranitelní. Příměry běžně pokulhávají, ale budiž, jeden se nabízí: Kuchař, který chce vyhrát soutěž o nejlepší kulinářský výrobek, také svůj recept dopředu neprozrazuje. A Policie České republiky, její Útvar pro ochranu prezidenta ČR, si navíc nemůže ani omylem dovolit prohrát.

Takže něco jako definice: Ochrana prezidenta republiky je tvořena souhrnem opatření, jejichž cílem je zajištění maximální bezpečnosti hlavy státu. Při současném zachování nutné tolerance vůči chráněné osobě i jejímu okolí. Bezpečnostní opatření tedy zároveň nemají neopodstatněně izolovat prezidenta od veřejnosti. Představují živý, pulzující mechanismus, který aktuálně reaguje na širší i domácí bezpečnostní situaci. Vychází z obecně platných zásad, které používají všechny významné zahraniční prezidentské ochranky. Zdaleka není rutinní akcí, proměňuje se podle souhry okolností, je vysoce flexibilní.

V drobném překladu to znamená, že muži z útvaru ochrany vlastně nemají být příliš vidět, chcete-li, nemají být na první pohled vnímáni, ale zároveň je pro ně nezbytné být vlastně všude v blízkosti prezidenta, všechno mít na očích a dokázat okamžitě příznivým způsobem zasáhnout do jakýchkoliv zárodků ohrožení nejpřednější osoby státu.

PRVNÍ HISTORICKÉ OHLÉDNUTÍ:

Veškerá do Hradu vjíždějící vozidla jsou předem ohlášená a prověřená „v policejním počítači“, řidič obvykle navíc dostává - a později odevzdává - návštěvnickou kartu"Tu středu (8. ledna 1919) mrzlo, v Praze ležel sníh. Ministerský předseda (Karel Kramář) ráno navštívil předsednictvo Národního shromáždění a kolem deváté hodiny přijel do své tehdejší kanceláře, která na Hradě sousedila s kanceláří prezidenta. V následujících hodinách přijímal ohlášené návštěvy. Ve tři odpoledne měl schůzi vlády, a tak kolem čtrnácté hodiny audience ukončil. Oblékl si zimník, do ruky vzal klobouk a s posledním návštěvníkem, kterým byl malíř Karel Langer, vycházel z kanceláře.

Na chodbě k němu přistoupil koncipista dr. Jelen s tím, že už od rána na něj čeká ještě jeden návštěvník a prosí, aby ho krátce vyslechl. Ale to už mladík, který stál opodál u okna, přistupuje blíž. Krátce se ukloní, klidně s rozvahou vytáhne z pravé kapsy zimníku revolver a ze dvou kroků vystřelí na ministerského předsedu. Stiskne spoušť ještě jednou, ale zbraň selhává.

V té chvíli už ho drží Langer a vojenský sluha Schröder, který mu odebírá zbraň. V několika okamžicích jsou tu policisté a legionáři z hradní stráže, kteří pachatele odvádějí..."

Předseda vlády Kramář měl tenkrát štěstí. Střela prošla - na levé straně hrudníku - hutným kabátem, náprsní kapsou přes nějaké listiny a peněženku, pouzdrem se skřipcem a definitivně se zastavila na přezce šlí.

Pachatel byl sotva sedmnáctiletý anarchista, nespokojený s bídou a rozhodnutý se svými komplici ničit jakoukoliv vládu.

+ + +

Nutnost zvýšení ochrany osoby a sídla prezidenta vychází nejen ze současné mezinárodní situace, která se nese ve znamení teroristických útoků. Sídlo prezidenta ČR je odkazem minulosti, symbolem, na který jsme jako národ neustále pyšní. A je pravda, že zahraniční kolegové, kteří přijíždějí s chráněnými osobami, bývají areálem Pražského hradu, největším evropským hradem, oslněni.

Útvar pro ochranu prezidenta ČR (chrání též jeho paní, objekty, v nichž prezident sídlí, ale i exprezidenta...) spolupracuje při plnění svých úkolů rovněž se zpravodajskými službami. Jde o spolupráci, která začíná okamžikem zjištění poznatků, které by mohly svědčit o nebezpečí pro hlavu státu.

Zámek v Lánech spolu s pražskou prezidentskou vilou patří k dalším stálým objektům, kde „operuje“ Útvar pro ochranu prezidenta ČRTakové poznatky jsou důležité pro jakoukoliv ochranku na světě. Vždy je nutná jejich důkladná analýza, zvážení věrohodnosti a míry možného rizika. K tomu má ochranka své specializované odborníky. A samozřejmě v případě potřeby může útvar využívat schopnosti dalších úzce specializovaných expertů Policejního prezidia ČR, včetně třeba partnerského Útvaru pro ochranu ústavních činitelů.

Při cestách prezidenta po republice pomáhají se zabezpečením chráněných osob krajské správy a okresní ředitelství PČR, tyto základní policejní pilíře si za cennou součinnost většinou zaslouží značné uznání a díky.

Útvar nezajišťuje ochranu jen na území České republiky, ochranka pracuje i na půdě státu, který chráněnou osobu v rámci státních návštěv přijímá. To se odehrává podle Vídeňské úmluvy.

Pracovní vytížení současného pana prezidenta i paní Klausové je velké a reaguje na aktuální politickou situaci. Proto se mnoho cest po republice i do zahraničí musí plánovat - a dokonale připravit - ve velmi krátkých časech. V případě vycestování do ciziny s ohledem na aktuální bezpečnostní situaci hostitelského státu.

DRUHÉ HISTORICKÉ OHLÉDNUTÍ:

"Když Dr. Rašín (ministr financí) přesně o 9. hod. dorazil před svoji kancelář, která jest umístěna v jeho domě v Žitné ulici č. 8, a vystoupil z automobilu, byly naň vypáleny dvě rány z revolveru asi 21letým, elegantně oděným mladíkem...

Dr. Rašín zraněn byl do páteře. Klesl na zem a byl svým synem Ladislavem a sousedy odnesen do svého bytu. Po prvém ošetření byl o půl 10. hod. dop. odvezen v bezvědomí do sanatoria v Podolí. Rovněž šofér Rašínův byl lehce raněn do ruky...

Už od vánoc předešlého roku šla po Praze fáma, že se na ministra financí chystá atentát, a dr. Rašín dostal policejní ochranu. Oba policisté, kteří ji měli na starosti, se teprve po výstřelech vzpamatovali a rozeběhli se pronásledovat vraha..."

Alois Rašín na následky zranění zemřel. Rovněž tento pachatel patřil mezi anarchisty, byl nespokojen s vývojem hospodářské situace v zemi a dále měl políčeno na ředitele Živnobanky dr. Preisse.

+ + +

Přítomnost policisty na místech rušných turistických vstupů do Hradu má podobně jako u vojáků Hradní stráže preventivní, reprezentační i prestižní účelKdo, jací jedinci dnes chrání prezidenta České republiky? - Jedním slovem profesionálové. Přitom neplatí, že skvělí karatisté nebo výborní střelci budou současně dobrými ochránci. Jde o rozsáhlý souhrn profesionálních schopností, vlastností a dovedností, které teprve v celku utvářejí profil kvalitního ochránce, bodygarda.

U útvaru neustále probíhá náročný výcvik a jednotlivci sbírají i soutěžní sportovní vavříny. Jeden z ochránců nedávno vybojoval prvenství na mezinárodním zápolení judistů. Odstřelovači zvítězili před několika měsíci v rámci velké soutěže prezidentských ochranek, ačkoliv jejich odstřelovací pušky nepatřily ke světové špičce v daném oboru zbraní a ostatní soutěžící tu nejlepší výzbroj používali.

Jak již naznačeno, úspěchy na konkrétní parketě ještě ryzího ochránce nedělají. Ten musí mj. zvládat umění komunikace, předpokládá se znalost cizích jazyků, schopnost inteligentního, zdravého úsudku, logického myšlení, pohotovosti i dostatku sebedůvěry...

Ochrana prezidenta přitom není pouze osobní ochranou. Útvar zajišťuje i bezpečnou přepravu prezidenta ve vozidle policie. Chrání ho v místě bydliště.

V rámci objektové ochrany chce pomáhat místním útvarům městských strážníků a státních policistů se zvyšováním bezpečnosti návštěvníků Hradu. Klást zábrany kapsářům, nelegálním prodejcům atd.

Pyrotechnici ochraňují nejen prostor, v němž se pohybují chráněné osoby. Například během výstavy korunovačních klenotů chránili důkladnou prohlídkou Starého královského paláce i běžné zájemce o vzácnou expozici.

Samostatnou kapitolou by mohli být uniformovaní policisté útvaru, nechme si ale něco na příště (již vzhledem k reorganizaci útvaru, která nastoupí s novým rokem, se hodláme k Útvaru pro ochranu prezidenta ČR v časopise Policista vracet).

Ještě alespoň krátce ke vztahu současného prezidenta k lidem z ochranky:

Prezident ČR Václav Klaus chápe rizika ohrožení svého života v pomyslné rovině pracovně právního vztahu k občanům. To znamená, že vnímá možné ohrožení osobnosti prezidenta jako riziko povolání - obdobně jako u mnoha jiných profesí, u hasičů, lékařů aj. To pochopitelně ochrance přidělává vrásky, neboť za bezpečnost hlavy státu plně odpovídá.

Prezident vždy nadřazuje otázku výkonu své funkce nad vlastní bezpečnost, na druhou stranu je přístupný rozumnému dialogu.

A takto za ideálních světelných podmínek mohou všichni hradní pracovníci zahlédnout malebnou část hlavního města, podhradíA vyžaduje-li od svého okolí maximální pracovní výkon, vyžaduje efektivní nasazení i od ochranky. Pracovní nečinnosti prezidentova okolí, podobně jako auta s majáčkem, nejsou u něj ve velké oblibě.

Prezident Václav Klaus, přes pracovní přísnost na všechny hradní zaměstnance, však nikdy neváhá poděkovat komukoliv, s jehož prací je opravdu spokojen. Ale jedničky zdarma neuděluje...

TŘETÍ HISTORICKÉ OHLÉDNUTÍ:

"Dědo, a to jsi měl pistoli?

No měl, ale vlastně jsem ji často ani nenosil. Víš, práci jsme měli rozdělenou a já jsem byl takovej policajt pro podávání rukou. Když pan prezident přijímal delegace, třeba v Lánech v parku nebo v některém městě, kam přijel na návštěvu, tak jsem stál pár kroků od něj. Musel jsem dávat pozor, aby se k němu nedostal někdo podezřelej nebo třeba opilec. Takovýho jsem k němu nepustil. Nebo jsem stál vedle pana prezidenta a dával jsem pozor, jestli někdo nesahá do kapsy. Třeba by mohl mít zbraň. To bych se hned musel postavit před pana prezidenta, abych ho chránil.

Takže by tě zabili místo něj?

No možná. Ale nebyl jsem přece sám. Jiní by zase skočili na útočníka a zadrželi ho...

Pokusili se někdy pana prezidenta zabít?

Nikdy. Prezidenta Masaryka měli všichni rádi..."

Jaroslav Kopic  
a Jiří Sklenka  
(ředitel Útvaru pro ochranu prezidenta ČR)  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |