POLICISTA  12/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

u policistů v Horním Maršově


Policisté z Horního Maršova mají z oken své budovy výhled vpravdě parádní - akorát že si ho moc neužijí...Od Jičína vytrvale pršelo, za Trutnovem se ke kapkám přidaly těžké vločky. A když jsme pak zeleným mikrobusem VW Transporter s nápisem Policie začali šplhat do kopců nad Pecí, deště ubývalo a sněhu naopak. Stromy si prvně zkoušely zimní šatník a marnivě se zkusmo natřásaly ve větru: jak jen jim zas ta bílá bude slušet!

Uzounká asfaltka klikatila lesem strmě vzhůru a v jednom úseku jí ještě zmrzlá a zpocená cestářská parta dávala čerstvé záplaty: asfalt syčel vzteky, vločky tály, ale sníh měl trpělivost. Věděl, že výhledově prostě nemůže prohrát.

Pak se asfalt po koly definitvně ztratil, cesta zbělala. Jen dvě projeté koleje zůstaly - a pak se vytratily i ty. A když v zatáčce čtyřkolka ztratila otáčky, začaly pneumatiky prokluzovat. Vzdali jsme to: beztak jsme si jeli akorát dokázat, že na Výrovku se už autem neprojede. Šéf hornomaršovských policistů major Fajtl se spokojeně usmíval: na jeho slova došlo. A my byli taky spokojení: měli jsme svůj kýžený sníh. První letošní snížek...

Na kalendáři bylo 7. října a do Krkonoš zrovínka slavně dorazila paní Zima.

o o o

Horní Maršov je městečko sevřené v úzkém údolí Úpy a vystavěné podle silnice vedoucí z Trutnova do Pece - a dál ke krkonošským vrcholkům. Vlastně jen minimum městských budov stojí v rovině, většina musela do příkrých strání nad říčním korytem, jež se zjara dovede naplnit a zdivočet - a někdy nejen zjara, jak čerstvě dokázala loňská srpnová zkušenost. I tady, vysoko v horách, mají živé vzpomínky na povodeň, a ještě dneska se po ní leckde najdou nezhojené jizvy. (Historie ale vzpomíná ještě tragičtějších povodní - z let 1882, 1897 a 1997...)

Horní Maršov je nejhořejší část zalidněné aglomerace osad, jež má dohromady na patnáct set stálých obyvatel: ve vrcholné sezoně se ovšem počet lidí, kteří tu pracují, bydlí, ale především tráví volné chvíle zdvoj až ztrojnásobí. K vlekům a sjezdovkám je to odsud už jen kousek cesty...

Poprvé se jméno Maršov - psáno ovšem Marssow - objevuje v záznamech v roce 1465 a jde o hamr, tedy vodní kovárnu, kolem níž zřejmě záhy vyrostla nevelká ves. Postupně se rozrůstala a rozčlenila se do čtyř osad: což trvá vlastně podnes, ač domovní zástavba jeví snahu splývat a je už dost těžké postřehnout, kde jedna část končí a druhá začíná.

Nespornou dominantou Horního Maršova je novogotický chrám Panny Marie na náměstí: vyhlíží malebně, ale na kostel je tuze mladý: teprve 104 roky... Cennější je tudíž renesanční farní kostel Nanebevzetí Panny Marie na zdejším hřbitově: vyrostl roku 1608 na základech o padesát let staršího dřevěného protestantského kostela. K pamětihodnostem patří i barokně přestavěná fara ze století šestnáctého - a ovšem Panský dům, zámek, vystavěný ve století sedmnáctém, pak přebudovaný klasicistně a roku 1869 nvorenesančně. Avšak ani přestavba z roku 1906 nebyla poslední: po ní se na podobě zámku podepsal ještě rok 1952...

V okolí Horního Maršova se těžilo stříbro, zlato a železo, pozdější a prozaičtější způsob obživy představovaly přádelny a papírny. Rozmach obce přinesla dvacátá léta minulého století: tehdy tu vzkvétal mlýn, přádelna, vinopalna, pila s výrobnou šindelů, sklárna, pilníkárna, dvě papírny, lom - a výrobna lyží...

V osmdesátých letech přibyla výroba ložního prádla, blízkost horských sjezdovek si vynutila i vznik malé nemocnice. Dnes je ovšem Horní Maršov v první řadě horským střediskem. Většina místních lidí pracuje ve službách, provozují penziony, kiosky a restaurace, pracují v horských boudách, v lesích. A kdo ne, dojíždí za prací většinou do nedalekého Trutnova.

o o o

Tohle je pěší přechod Albeřice - na horské stezce a jen pro turisty. Ale i tady se radno nadít pozorné hlídky."Valná většina našich policistů jsou naopak zase Trutnováci," připomíná hornomaršovský policejní šéf major Bc. Tomáš Fajtl. "Zdejší lidi uniforma moc neláká, v zařízeních turistického ruchu si vydělají zřejmě víc. A kdo má vlastní barák, udělal z něj penzion."

Referát Cizinecké a pohraniční policie sídlí v malebném patrovém stavení, skrytém mezi stromy ve stráni nad maršovským kostelem: osmadvacet zdejších policistů pod jeho střechou nachází solidní podmínky k práci a důstojné prostředí, jenže jak říká jejich vedoucí, užijí si ho většinou pramálo, protože podstata jejich práce spočívá v terénu.

"Po stránce technického zabezpečení si dnes rozhodně nemůžeme stěžovat," pochvaluje si major. "Máme jedno auto osobní a tři terénní, nivu a dva Volskwageny Transporter s náhonem na všechna čtyři kola. A motocykl, terénní yamahu 350. A na zimu navíc sněžný skútr - a k dispozici je nám i rolba, která ovšem garážuje na obvodním oddělení v Peci pod Sněžkou a užíváme ji společně."

Velké potíže nejsou prý ani s vysílačkami, i když na systém Matra ani tady ještě nedošlo: i ty staré dělají v horách hotové zázraky, a v nejhorším případě může zaskočit mobil. Pokrytí je i v odlehlých oblastech podivuhodně solidní. Což si ověřím za dvě hodiny osobně, když mi v závějích půl kilometru pod Výrovkou neodbytně dodá esemesku...

o o o

Služba Cizinecké a pohraniční policie vznikla počátkem roku 2002 sloučením obou původních složek a dostala do vínku povolování vstupu a pobytu cizinců, pobytové kontroly, ochranu státních hranic a boj s ilegální migrací. Řízena je liniově: nejvýš stojí ředitelství Služby, jež je součástí Policejního prezidia, pak sedm samostatných oblastních ředitelství - a stejný počet odborů pátrání a kontroly pobytu. V pěti lokalitách republiky jsou rozmístěna zařízení pro zajištění cizinců: tam uchazeči o azyl čekají na výsledek své žádosti... Největší a každodenní pracovní zátěž ale spočívá na 77 odděleních cizinecké policie a 138 referátech Cizinecké a pohraniční policie: takových, jakým je i onen hormomaršovský.

Referáty jsou početně silnější útvary zřízené vesměs poblíž státní hranice. Její kontrolu a ochranu také dostaly do vínku především, přičemž na starosti mají nejen všechny hraniční přechody, ale i pořádek na hranici zelené. Vedle toho přísluší policistům z RCPP i pobytová kontrola cizinců v příhraničí. Důvod vzniku referátů byl jasný: soustředění sil, větší operativnost. A v neposlední řadě, přiznejme, i přesvědčení, že větší rotace policistů a vzájemná zastupitelnost nutně povede k snížení možnosti korupce...

V souvislosti s květnovým vstupem do Evropské unie se čekají další změny: z hraničních přechodů definitivně odejdou celníci, část jejich pravomocí - třeba záležitosti kolem veterinární kontroly - zřejmě převezme policie. Ale dokud se nestaneme součástí schengenského prostoru, kontrola dokladů při přechodu vnitrounijních hranic pro nás, nové členy, ještě zůstane - i když už nebude potřeba pas, postačí zřejmě občanka.

o o o

Osmadvacet policistů, přesně počítáno tedy pětadvacet chlapů a tři ženy, včetně šéfa a jeho zástupce: to je v Horním Maršově plný stav. Tabulkový, jak se říká. V danou chvíli od něj nutno ale odečíst dva policisty, kteří se právě vzdělávají na Střední policejní škole v Holešově, jež se na příští pohraniční a cizinecké policisty jako jediná z tuzemských škol specializovala.

"Ale za pár měsíců už budou tady a snad budeme opravdu kompletní," říká s nadějí šéf.

To slůvko snad člověk chápe, neboť šéfové míní a život mění. Nebo spíš smrt: před pár týdny totiž Hormomaršovští jednoho svého kolegu pochovali. Ne, žádná smrt ve službě ani následek úrazu. Zákeřná nemoc.

"Chybí nám, jako kolega i jako kamarád," řeknou, když na něj přijde řeč.

Kontakty policistů s pracovníky Krkonošského národního parku jsou každodenní samozřejmostí: na snímku maršovský vedoucí major Fajtl s pracovníkem KRNAPJenže život jde dál, na šéfově stole se rodí rozpis služeb na příští dny a jsou to docela šachy, protože osmadvacet bez tří už je jenom pětadvacet, a to je prostě znát. A plískanice za oknem příjemně vyhřáté kanceláře nevěstí nic dobrého, neboť s podzimem přicházejí chřipky - a že by policistům udělily generální pardon, to se čekat nedá.

Vločky, jež tady v údolí spíš nesměle poletují vzduchem mezi kapkami, ovšem připomínají, že už na víkend přijedou nejspíš do Krkonoš první nadšenci - ochutnat, jak stopa klouže... A s nimi ovšem přibudou starosti i policistům: včetně těch z cizinecké a pohraniční. Neboť když je potřeba, musí i oni přiložit ruku k společnému dílu a velkým akcím, jako byl nedávno dopravní Kryštof či před dvěma lety východočeská akce Hory.

"V ní šlo hlavně o auta, jejich krádeže a vykrádání," vzpomínají policisté z Maršova. "Většina pachatelů se tehdy pochytala, odsoudila, dodnes bručí. Takže tahle trestná činnost se utlumila - ale až je pustí z lochu, máme je tu rázem znovu."

Zejména v létě je denním chlebem krkonošských policistů spolupráce s pracovníky Národního parku. Turisté nerespektují zákazy vstupu, což je přestupek. A hitem posledních let se staly nájezdy sběračů lesních plodů, jež se mění v drancování přírody.

"Najdou se i takzvaní podnikatelé, co si na věc najmou Ukrajince, a ti pak fungují jako borůvkový kombajn," říká major Fajtl.

Dvounohý sklízecí borůvkový stroj má v každé ruce čtvrtmetrový dřevěný hřben, zvolna postupuje porostem a rve vše i s kořeny - a když má hřebeny plné, rozmachem hází plody s listím dozadu, kde má na zádech připevněné dva barely.

Škody na zranitelné horské přírodě jsou nedozírné a mnohdy nevratné - avšak pořád jde jen o přestupek, řešený pokutou.

Hory prostě vábí různé sorty lidí: většina sem samozřejmě jezdí v létě na túry a od prosince do dubna na rande s paní Zimou. Užít zimních sportů, opálit se, zotavit na čerstvém vzduchu. Někteří cizinci navíc nezapírají příchylnost k české kuchyni, pivu a jiným nápojům, jež vzbuzují bujarost - a jim u nás doposud připadají levné. Chtějí si zařádit nejen na sjezdovce, ale i večer v diskotékách...

A pak jsou tu ovšem do roka desítky grázlů, co vnímají hory jako šanci nějak se obohatit na účet druhých. Nedomýšlejí, že v Krkonoších jsou tak trochu v pasti: ať nahoře v kopcích provedou cokoli, přijde-li se na věc včas, stačí si na ně počkat dole v údolí. Jinou silnici prostě k vypaření nemají...

"Někdy ovšem hory přitahují i jedince, kteří si myslí, že pod svícnem je tma," usmívá se při vzpomínce poručík Iva Hanušová. "Když jsem tu před pár lety začínala, dali jsme se s kolegou do debaty s personálem na jedné boudě. Připojil se i nový kuchař, měl spoustu řečí, samá legrace. Jenže nám se na něm něco nezdálo, tak jsme se po návratu na oddělení mrkli do pátraček - a ejhle! Milou kuchtíkovu tvář jsme našli v celostátním pátrání! Zřejmě si myslel, jak se na horách hezky v kuchyni na zimu zašije! Tak jsme se pro něj ještě zatepla vrátili - a kupodivu, jeho výmluvnost nějak opadla. Hoteliér nám moc děkoval: sice musel do kuchyně sám, než někoho sežene, ale aspoň mu nikdo neokradl hosty."

Případy, kdy se mezi personál na sezonu vloudí škodná, nejsou časté, ale stávají se. Pár dnů se takový výpomocný pingl snaží, div se nepřetrhne, pak si opatří klíče od pokojů, v nestřežené chvíli proklepne hostům zavazadla - a rychle do vnitrozemí. Občas to takhle zkoušejí i cizinci bez pracovního povolení: někdo z boudařů se dá zlákat levnou pracovní silou, a pak ovšem spláče nad výdělkem. Takže proto jsou v zimě v létě policejní kontroly na ubytovacích zařízeních sice diskrétní, ale časté a nesmlouvavé.

Než sjedeme seprentinami do Pece, major Fajtl přidá od volantu jinou zlodějskou historku, která se v Krkonoších traduje.

"Majitel auta si potřeboval cosi opravit, tak se nasoukal i s bříškem a šroubovákem pod přístrojovou desku svého miláčka," culí se. "Práce se mu moc nedařila, minuty plynuly, on funěl a sakroval. Najednou zpozorněl: auťák se nějak mele a jakoby se zvedal! Chlapík strnul - no jo, je to tak! Vylítnul ven, a pod vozem načapal chlapa s heverem. Pravé přední kolo měl už skoro dole! Co děláš, vole, vece majitel! Já myslel, že se šábneme, opáčil zloděj: ty bereš rádio, tak já kola!"

Policejní latina? Bůh suď, fakt je, že drzost českých lumpů sahá do nebe, na horách i v nížinách.

o o o

Lůžkové kapacity Krkonoš v posledním desetiletí výrazně vzrostly. Tohle třeba prý bývala hasičská zbrojnice - a ejhle, penzion jako z cukru...V Horním Maršově převažují mezi policisty třicátníci a čtyřicátníci: lidé, kteří už mají pár let služby za sebou a vědí, proč ji dělají - a proč slouží právě tady. Protože v drsných horských podmínkách je třeba k policejní práci navíc i trochu nadšení, profesionální posedlosti. A lásky k horám kolem...

"Mám tu dva druhy lidí. Jedni tíhnou spíš k práci v terénu, druhé víc baví taková ta úřednická práce v kanceláři," vysvětluje major Fajtl. "Což se dá využít, když jsou dobré podmínky. Všichni musí umět všechno a taky všechno dělat, když je potřeba: ale jinak lze využít talent a osobní zájem.

Každý má třeba řidičák. Ale někdo jezdí do kopců, protože musí, a jiný upřímně rád: a já vím, že to s volantem vážně umí! A jiný má zas obdivuhodnou výdrž, když vyrazí na některou z našich čtyři horských stezek pěšky."

Když se slunce směje z oblohy a je tak deset patnáct pod nulou, připadá služba na sněžném skútru jako snový výlet: ale po osmi hodinách strávených ve vánici mluví zpravidla jinak. A hory dovedou lidi prověřit - a zradit...

Romantické představy o podloudnících s krosnou možno ovšem zapomenout: pašovat zboží se už dneska nevyplácí, všude je k mání víceméně totéž a cenové rozdíly za námahu nestojí. Jiné je to s pašováním lidí: třebaže Krkonoše nejsou zrovna klasický terén ani pro tuhle oblast "podnikání", najdou se u nás totiž podstatně schůdnější hraniční úseky, v létě je třeba počítat i s touhle možností - a dívat se pozorně. Opět tu ovšem policistům do ruky trochu hraje fakt, že když chcete do vnitrozemí, z hřebenů musíte do údolí, k silnici, na autobus. A ten jezdí přes Horní Maršov.

"Když je jako dneska, netrvám ani na pěších hlídkách na hřebenech," připouští major Fajtl. "Psa by tam nevyhnal, tak proč policisty? Důležitější mi připadá, aby moji lidi zůstali zdraví."

Mimochodem, policejní psy v Horním Maršově nechovají. Měli dva, ale ani němečtí ovčáci nevydrželi zdejší podmínky.

Člověk, když ovšem chce, prostě vydrží víc než pes.

"Člověk? Český policista," říkají v Horním Maršově žertem.

Ale je v tom i kousek oprávněné pýchy.

Jan J. VANĚK  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |