POLICISTA  12/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

reportáž


OKNA DO MINULOSTI


Nebezpečné světlo

Na nezájem o historii si autoři výstavy rozhodně nemohli stěžovatZářivky byly ztlumeny a ve výstavní místnosti panoval přísný zákaz používání fotografického blesku. Listinám starým stovky let může totiž uškodit i příliš prudké světlo. Podobně jako nevhodná vlhkost vzduchu a konečně jakákoliv manipulace, která je vyzvedne z klimatizovaného poklidu prostorných trezorů. Proto také byla expozice nazvaná "Z pokladů středočeských archivů 1166 - 1990" poměrně krátká. Jen něco málo přes měsíc si mohli návštěvníci prohlížet pozoruhodné střípky vytvářející historii země a státu. Měli jsme štěstí na průvodce, kterým se stal sám autor a komisař výstavy, Bořivoj Indra.

Dlouhá procházka

Středočeské archivy sdružují Státní oblastní archiv a dvanáct archivů okresních. Historické bohatství, které spravují, je těžko představitelné. Pro názornost lze hovořit o jakési obrovské knihovně, kam se na jeden metr úložného prostoru vejde sedm až deset tisíc listů archiválií. A takových běžných metrů je ve Středočeských archivech téměř sedmdesát tisíc, tedy sedmdesát kilometrů by musel urazit člověk, který by chtěl tu ohromnou řadu dokumentů jen letmo obejít.

Výstava v moderní budově v Praze na Chodově nám z předlouhé pouti připravila pár velice zajímavých zastávek.

Rudovous

Fridrich I., zvaný Barbarossa, císař římský. Středověký panovník, muž meče, jemuž v nekonečných bojích o investituru pomáhal dobývat Milán i český kníže Vladislav a vysloužil si za to titul královský.

Císař si nedopřál klidu ani když jeho rudý vous zešedivěl. V osmasedmdesáti letech se vydal na křížovou výpravu dobývat ztracený Jerusalem a v Malé Asii zahynul ve vodách řeky Kalykadanu.

Nejstarší listina v majetku Středočeských archivů je datována rokem 1166. Potvrzuje císařovu donaci pro klášter Panny Marie ve Spittalu na Semmeringu. Barbarossa ji samozřejmě nepsal sám, ale potvrdil platnost vlastnoručním kroužkem namalovaným do středu starobylého monogrammu.

Dávná pečeť

Na prastaré cestě z Prahy do Rakous byla kdysi zbudována hornická osada Jílové a vůbec první zlaté mince ražené v Čechách pocházely ze zlata jílovských hor. Karel IV. ji povýšil na královské horní město a udělil mu jako znak korunovaného lva. Královský lev je proto zobrazen i na nejstarším stříbrném pečetidle uchovávaném ve středočeských archivech. Datuje se přibližně rokem 1350 a jeho použití je doloženo pečetí z roku 1359. Příslušná Karlova listina s řadou privilegií udělených městu pravděpodobně shořela při ničivém požáru Jílového roku 1636 a vypráví se, že pečetidlo tehdy s nasazením života vynesl z hořící radnice purkmistr Jan Poličanský. Podle záznamů v kronice si pak purkmistr nechal udělat zvláštní pouzdro a pečetidlo nosil stále u sebe, takže i jeho zásluhou si dnes můžeme prohlédnout památku starou šest set padesát let.

Namalovaný valoun

Pohled na Mělník z roku 1771A opět Jílové, tentokrát z poloviny osmnáctého století. Plán dolu od jistého pana Fischera dokumentuje snahu o obnovení těžby zlata. Nákres šachty mířící pod hladinu Sázavy mapuje prostor, kde havíři narazili na silné pronikání vody. Důlní jménem Pochmann navrhuje technické možnosti odvodnění a je přesvědčen, že by se podobná investice velmi vyplatila, neboť právě v zatopených místech se nejčastěji objevují kousky zlata. Jeden takový ryzí valoun pro názornost nakreslil a odeslal jako přílohu zamýšleného projektu. Nepomohlo to. Vrchnost neuvolnila další peníze, štola zůstala zatopená, a i když se v Jílovém se střídavými úspěchy zlato těžilo dál, k hornické slávě z časů císaře Karla se už město nikdy nevrátilo.

Bezhlavý velitel

Plán obležení Magdeburku pořídil císařský generál Gottfried von Pappenheim. Stejný muž, který na Bíle hoře vedl divoký útok jezdectva proti pěchotě hraběte Šlika a zřejmě tak rozhodl o výsledku celé nešťastné bitvy. Jeho jméno se dostalo i do běžně užívaného úsloví zásluhou Shillerovy básně o Valdštejnovi, neboť právě v tomto dramatu si vévoda frýdlantský povzdechl: Dobře znám své pappenheimské. A znal, neboť přes všechny sliby věrnosti se nakonec v Chebu ocitl bez podpory a sám.

V roce 1631 byl Magdeburk dobyt a řádění vítězných pappenheimských představovalo jednu z nejkrutějších událostí třicetileté války.

O rok později, v bitvě u Lützenu, při podobně bezhlavém útoku jako byl ten bělohorský, utrpěl generál smrtelné zranění a následující den zemřel. Vysloužil si pověst válečníka, který je příliš odvážný na to, aby se mohl stát vrchním velitelem.

Měsíční svit

Archiválie už dávno patří k vyhledávaným sběratelským předmětům, kupují se, prodávají na aukcích a pochopitelně také kradou. List obyčejného popsaného notového papíru má zvláštní osud. Před deseti lety byl tento záznam identifikován hudebními vědci jako Beethovenův první náčrt sonáty Měsíční svit. Objev vyvolal mimořádný ohlas, neboť představuje pozoruhodný pohled do tvůrčí dílny geniálního skladatele a příslušný zájem přitáhl i zloděje. O samotné krádeži hovoří pracovníci archivu jen útržkovitě a nejasně, spokojme se tedy s tím, že byla rafinovaná. Nové archivní budovy na Chodovci jsou již perfektně zabezpečeny a nic podobného se nemůže opakovat, nicméně trik by mohl stále fungovat v některých zámeckých či klášterních knihovnách a netřeba dávat lumpům inspiraci.

Do pátrání byl zapojen Interpol a nakonec se vzácnou listinu podařilo objevit a zabavit v Německu, krátce před tím, než byla prodána do Japonska soukromému sběrateli, který chtěl zaplatit cenu odpovídající dvěma milionům korun.

L&K

Listina, kterou Jan František Kryštof z Talmberka v roce 1665 upravil starší privilegia města VlašimiStátní oblastní archiv v Praze zaujímá první místo mezi archivy fondů ekonomického a finančního charakteru. Zajímavě dokumentuje i historii dnešních velikých a světoznámých továren. Například slavnou mladoboleslavskou automobilku založili coby výrobnu jízdních kol knihkupec Václav Klement a strojní zámečník Václav Laurin. Jako datum zahájení výroby se obvykle uvádí letopočet 1895, o vydání živnostenského oprávnění však zažádali oba pánové až o rok později. A protože ani koncem devatenáctého století nefungovaly úřady nijak zvlášť rychle, velocipedy se v malé dílně montovaly a opravovaly vlastně načerno. To vyvolalo několik stížností k okresnímu úřadu, případ se však projednával velmi zdlouhavě, a dřív než se dospělo k nějakému rozhodnutí, Laurin a Klement právo k provozu nové živnosti obdrželi. Cesta za slávou značky L&K, později přejmenované na Škodu, mohla začít.

Železárny v Komárově

Urbář z panství Hořovice založil v roce 1648 zdejší regent Jakub Veltrubský z Veltrub. Vedle obvyklých poddanských platů, robot a dalších povinností vůči vrchnosti zaznamenává i podrobný popis komárovských vysokých pecí a hamrů.

V úvodu urbáře je zmiňována zakládací listina neboli hamfest města Hořovic, která pravděpodobně shořela při požáru v roce 1540. Urbář je jedinou písemnou památkou, která informaci o založení Hořovic přináší. Je současně významným dokladem o těžbě železné rudy a zpracovávání železa v Čechách v 17. století. Podle popisu komárovská vysoká pec, která pracovala s dřevěným uhlím a rudou, při jedné vsádce hořela nepřetržitě 20 týdnů a téměř po celou dobu produkovala surové železo. Po úplném vyhoření následovala další vsádka. Na pec navazovaly dva hamry a propočet ukazuje, že komárovské železárny byly kolem roku 1650 schopny vyprodukovat za rok přibližně 200 tun kovaného železa.

Dávné rozsudky

Poněkud temné jsou archiválie trestně právní. Ve městech, která měla právo vykonávat hrdelní soudnictví, se zpravidla vedly knihy zvané smolné, do nichž se zapisovalo, jakým způsobem městský soud vyslýchal a trestal nejtěžší zločiny. Vraždy, loupeže, žhářství, ale také čarodějnictví, rouhání, cizoložství či zplození nemanželských dětí. Tresty byly zpravidla neobyčejně kruté, nicméně i v dávnověku se občas našlo místo pro shovívavost. O tom hovoří například rozsudek pražského Apelačního soudu zaslaný právu města Dobrovice roku 1674.

Jistá Dorota Žofková žila se svým manželem devět let a měla s ním čtyři děti. Nebyla však nijak zvlášť šťastná, ve výpovědi uvedla, že její muž všechno propil a hrubě šidil rodinu. Proto nakonec utekla s o několik let mladším Jakubem Novotným, který sloužil v sousedství. Usadili se na dobrovickém panství a měli spolu dalších pět dětí, dokud se záležitost neprozradila a nedošlo k tvrdému odsouzení. Dorota měla být sťata a Jakub vymrskán z panství. Apelační soud však s přihlédnutím k zájmu nezletilých dětí ortel změnil. Dorota, jejíž zákonitý manžel byl ochoten přijmout uprchlici zpátky, byla poslána do vězení o chlebu a vodě na pouhé čtyři týdny a pro výstrahu ostatním měla ve svátečních dnech při bohoslužbách klečet při oltáři s rozsvícenou svící. Jakub musel zůstat v žaláři rok a po celou tu dobu v poutech pracovat na obecním díle.

Důvěrná zpráva

Plán opravy hradu Křivoklát po požáru roku 1827Po porážce u Lipska byl císař Napoleon zbaven francouzského trůnu a eskortován na ostrov Elbu ve Středozemním moři. Členem eskorty se zvláštním tajným posláním byl major rakouské armády Karel Clam-Martinic, pobočník vrchního velitele spojeneckých armád Karla Schwarzenberga. Rakouský ministr zahraničí Klemens Metternich jej pověřil sledováním Napoleona a podáváním podrobných zpráv o všem, co císař učinil a řekl. Díky Clam-Martinicově zprávě se zachoval autentický popis cesty do vyhnanství, a protože archivovaný dokument je konceptem oficiálního oznámení, tak obsahuje i nerůznější okrajové poznámky psané během plavby.

Mimochodem, Karel Clam-Martinic byl majitelem panství Smečno a někteří badatelé přišli s neověřenou domněnkou, že by snad mohl být otcem spisovatelky Boženy Němcové.

Vlídná tma

Po pěti týdnech se vystavené dokumenty vrátily do klimatizovaného prostředí archivních trezorů. Listiny krále Václava II., Jana Lucemburského či Karla IV., zápis o volbě Vladislava Jagellonského českým panovníkem v kutnohorské městské knize, básně proslulého milovníka a dobrodruha Giacoma Casanovy, dekret císařovny Alžběty o udělení řádu Hvězdného kříže hraběnce Waldsteinové... Střípky minulosti. Sedmdesát kilometrů archiválií, které postupně přibývají tak, jak se čas přítomný propadá do historie.

Tlumené světlo zářivek zhaslo a následné perfektní ošetření vzácných archiválií zajišťuje, že si je budou moci prohlédnout lidé i za dalších sto, pět set nebo tisíc let.

jr  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |