POLICISTA  12/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

povídka


Poručík Studnička chodil do práce už na půl sedmou, i když mu pracovní porada a náslech krajské konfery u šéfa kriminálky, kapitána Karase, začínala až v sedm. Chodil dřív, protože snídal až v práci a půlhodina mu stačila, aby si mohl v klidu přečíst noviny. Pokud zrovna nebylo v Píseckých listech nic zajímavého, uvařil si první kávu a sledoval z okna své kanceláře každodenní rituál, který měl zřejmě už svá zaběhnutá pravidla. Nejdřív se na zelené ploše před pietním parkem u Nejsvětější Trojice objevila slečna s dlouhými vlasy a velkým hnědým psem, který měl určitě něco společného s chrtem a dogou, alespoň to tak z dálky vypadalo. Po ní se objevili dva pracovníci Technických služeb města Písku. V létě v krátkých, modrých, slušivých oblečcích, se žlutým nápisem na zádech. Aby nebylo pochybností o tom, kdo to tady vlastně uklízí. Na zimu je město navléklo do teplých modrých montérek a khaki vatovaných kabátů, v létě zdobili park v apartních modrých kraťasech s modrožlutým trikem, což byly oficiální barvy města. Každý z nich měl v ruce velkou igelitku. V létě i v zimě. V druhé ruce držel každý z nich asi metrovou hůlku, na jejímž konci musel být nějaký bodec nebo hřebík, protože jinak by ty všechny možné papírky, kelímky a různé krabice, kterých se dennodenně povalovalo na trávníku několik plných igelitek, nedalo jen tak lehce sebrat. V šest čtyřicet, na minutu přesně, vynášela blonďatá korpulentní dáma z městských záchodků, které nechala radnice udělat z bývalé márnice, tzv. áčko. Velkou ceduli, z níž případným návštěvníkům tohoto zařízení sdělovala, že ta červená cihlová budova, postavená někdy v polovině devatenáctého století ve stylu novogotiky, už dávno není márnice, dokonce ani ateliér Mistra kamenického a sochařského řemesla, ale je to krásně vonící, vykachlíkované WC, v němž je vyčurání pro pány zdarma, ale dámy si musí připravit dvě koruny. Dlouze vždycky natáčela ceduli tak, aby každému, kdo vystoupí z autobusu na parkovišti, padla hned do oka a ulevil si právě u ní. A ne až o dobrých pět set metrů dál, u konkurence na náměstí, na nádvoří radnice, kam by to taky jeden nebo jedna, nemusela donést...

"Já se ti divím, ženská, že si tam pro tu ceduli neuděláš nějakou značku. Kurňa, šetři nohy. Nejsi už žádná mladice. To vidím i na dálku," prohodil Studnička nahlas na adresu neznámé blonďaté dámy, která byla pro změnu dneska celá v bílém, když vtom se v jeho kanceláři objevila kolegyně z pátrání, Čtveráková.

"Neříkej mi, že zase šmíruješ tu blondýnu od naproti? Kdyby jí bylo dvacet, tak neřeknu. Víš jakej je ročník? Bílá barva na dálku klame a ošklivě zkresluje. Všechno."

"Petruško, já ji vůbec nešmíruju, já ji studuju. Schválně si někdy všimni, co ona s tou cedulí každej den vyvádí, jen aby tam nalákala nějakýho toho čurajícího kunčofta. Přitom by stačilo málo. Když přijede nějakej ten zájezd, pustit si do hadice vodu a jít zalejvat ty její kytky. Nevím jak u ženskejch, ale u chlapů je tekoucí voda prevít. Na mě, když to přijde, mně stačí přejít přes starej most. Vodě se člověk, zvlášť když už má nohy pomalu do ix, těžko ubrání. Fakt by to stačilo. A hned má narvaný hajzlíky.A korunky se sypou a sypou. A jakmile přijede druhej autobus a uvidí frontu na čurání... Marná sláva, ještě to podnikání neumíme," mrkl Studnička na hodinky, a když se na parkovišti před U-rampou skejťáků objevili první kluci s "prknama", bylo mu jasný, že by měl jít ke Karasovi na poradu. Skejťáci totiž chodili docela na čas.

Porada u kapitána Karase začala jako obvykle čtením svodky denních událostí a po pravdě řečeno, už delší dobu to nebylo pro kriminálku nic slavného. Galérka už třetí týden nad ní vyhrávala dvojciferným skórem. Nikomu z kriminálky nebylo do smíchu, natož pak do zpěvu.Veškerá legrace šla stranou. Proto taky to nezvyklé ticho,kdy nikomu z přítomných po přečtení svodky nebylo do řeči.

"Pánové, říkám to nerad, vím, že děláte co můžete, ale takhle když to bude pokračovat, jsme na rozpuštění. V noci další tři auta. To už máme čtrnáctý auto za dvacet dní. Do toho ten trezor reklamní agentury, ve kterým zaplaťpánbůh nebyly žádný prachy. A aby toho nebylo málo, tak tenhle týden už jde o druhý případ vloupání do ordinace doktorů, kde byl zase velkej zájem o nevyplněný recepty a razítka. Já vím, že se slouží od vidím do nevidím, ale to bohužel nikoho z těch okradených určitě moc nezajímá. Ty se ptají, kde mají ty svý auťáky. A nesvalujte to jen na autaře. Je to problém celý kriminálky. Vždycky se tu táhlo za jeden provaz," sjel Karas pohledem všechny přítomné a skončil u Macha, který jen bezmocně pokrčil rameny.

"A co ty, Studno? Tváříš se, jako by sis právě vypích oko."

"Málem jo. Ráno mě zprdla uklizečka na schodech. Co prej nejedu výtahem, když ona právě vytírá schody."

"Měls jí říct, že to bys přišel o ten inspirující pohled na její tangový vytvarovaný pozadí. Ráno jsem ji viděl v tý její minisukýnce. Poránu to nebyl zas tak špatnej pohled na svět. Dokonce jsem měl pokušení si ty schody dolů a nahoru zopakovat," utrousil na to Mach, ale Karas neměl pro tenhle bonmot žádné pochopení.

"Kdyby tě, Machouši, to její pozadí inspirovalo k tomu, jak se těm darebákům dostat na kobylku, tak bych tě na ty schody poslal třeba dvakrát za den. Obávám se, že bys z toho ale vytěžil jen plácnutí hadrem. Radši mi řekni, jak to bylo s tím trezorem. Jo, jinak to všem nerad říkám, ale pokud nemá někdo z vás zahraniční rekreaci, tak na dovolenou zapomeňte. Nejsem sebevrah, abych přišel teď s nějakou dovolenkou za starým. Už tejden je jak papiňák..."

"Tak zelenej? My máme doma zelenej," odvážil se poznamenat Studnička a měl setsakramentskou kliku, protože vtom se ozval před Karasem telefon.

"Karas. Zdravím do Strakonic."

"Co je novýho v Písku? Krajskej vás dneska moc nechválil. Nic si z toho nedělej. My jsme to schytali minulej tejden. Jak jste na tom s těma autama? Máte alespoň nějakej záchyt?"

"Krutě se nám, Jarouši, nedaří. Vám tam ty auťáky taky chvíli jely, co? Vypadá to, člověče, že se na nás celá galérka domluvila."

"Na to mám, Karásku, jeden recept. Spolehlivě zabírá. Domluvíme se na ni taky. Já bych to viděl už třeba zejtra v devět u nás. Řeknu ti proč. Točí se to kolem vašich i našich feťáků, ale v poslední době se na ně nabalili dva Pražáci. Myslím, že nejsme daleko. Zatím toho moc nevíme, ale co vím určitě,lítají v tom nějaký nevyplněný recepty. A není jich málo. Určitě přijeďte."

"Jak jde o recepty, tak do toho u nás snad trochu vidíme. Určitě přijedem. Zrovna jsme se tak trochu proháčkovali do jedný nový feťácký party. Jsem rád, že ses ozval. Jsou to všechno mladý, pěkně slizký ouhoři. Všichni ty hadi drží basu a nikdo nikoho jen tak nepoloží. Běhá to kolem vaší Volyně a Blatný. Máme to sice už delší dobu na uších, ale zatím z toho nejsme nijak moudrý. Ale to až u vás," ukončil Karas hovor a šel se podívat z okna na starý most, což ho spolehlivě uklidňovalo.

"Jo, jo. Vypadá to, vážení, ale to bych nerad zakřiknul, že jsme asi doma. Že by nás konečně potkalo štísko a pan ředitel nás měl zase rád?" založil si Karas ruce na prsa a obrátil se ke svým podřízeným.

"Pokud se nemejlím, tak příští tejden bude úplněk. A jestli mám dobrý tušení, a já si myslím, že mám, tak tu partu feťáků co nejdřív zmáknem..." sáhl Čtverákové do jejích marlborek a přibral si k cigaretě i její zapalovač, "...pak jim to, prisámbůh, naservírujem, až se z toho poserou," pronesl zamyšleně, už zase obrácený k oknu, a aniž si to uvědomil, parafrázoval tak památnou větu starého Poppera, který si při chytání úhořů na Berounce taky nebral servítky. Karas se ještě chvíli kochal pohledem na starý most, ale pak se prudce otočil do místnosti a opět se vrátil za svůj stůl.

"No, a to je všechno. Zatím. Zejtra vyrážíme do "Dudákova". Pojede se mnou Čtveráková, Studnička, Mach a ..." začal se rozhlížet po místnosti a pak mávl rukou. "Měl by jet i technik, ale ten tady zůstane, protože přijedou chlapi z Plzně jihu a půjde s nima na domovní prohlídku. Je to v Kestřanech. Má někdo něco?"

"Já. Já mám. Tady Čtveráková se na mě po celou poradu tak nějak divně dívala a dělala na mě významný posunky. Bojím se, aby to nebylo sexuální harašení."

"Harašení to není, Machu, to vím jistě. A nebuď domejšlivej! Nevím, u který dámy jsi dneska chrápal, ale máš blbě zapnutou košili. O jeden knoflík. A to ti nevidím na kalhoty. Ale když máš tolik humoru, tak mám pro tebe takovou malou chuťovku. Z děcáku utekla mladá Petráčková. Udělej si cestu do Bernartic a do Dražíče. Minule tam spala u starýho Kapusťáka. A ne že se od ní necháš ukecat, že je doma na dovolence a že jí umřela babička. Ta holka nemá babičku, Machu. Už pět let!" zvýšil Karas hlas a rozpustil poradu.

Navzdory tomu všemu se poručík Mach vrátil do své kanceláře v dobré náladě. Pohvizdoval si a Studničkovi nemohlo ujít, že na jeho pravé ruce jsou neustále tři prsty v pohybu. Opakovaně. Několikrát za sebou. Dělal to tak okatě, že se to nedalo jen tak přejít mlčením.

"Tak za prvý, Machouši. Hvízdáš falešně. Za druhý. Tváříš se, jako bys nám ty tři slávistický góly vstřelil sám. V odvetě jich od Sparty dostanete pět.A zatřetí, dole tě čeká nějaká baba a je prej pěkně nabroušená. Takže padej," otevřel Studnička dveře na chodbu a Machovi nezbylo nic jiného než poslechnout..

Mladá žena, která už dobře půl hodiny čekala ve vestibulu píseckého policejního ředitelství na poručíka Macha, sice od prvního pohledu vypadala díky svému nápadnému oblečení dost sebevědomě, ale opak byl pravdou. Navzdory upozornění, že v budově policejního ředitelství je kouření zakázáno, kouřila jednu cigaretu za druhou a nervózně popocházela sem a tam. Stále pokukovala po prosklených dveřích a snad každou minutu se podívala na své náramkové hodinky, o kterých by poručík Studnička dozajisté prohlásil, že stály kurvapeníz. Vůbec by se nesekl, protože to byly zlaté starožitné "švýcary", bratru za třicet tisíc. Velká ručička nástěnných hodin nad vchodem se minutu za minutou blížila k celé a vzápětí se ozval slabý gong, který oznámil celou. Bylo přesně osm hodin. Žena se automaticky podívala na své rolexky a vzápětí si to namířila k okénku vrátného, který se právě díval do počítače a tvářil se, že má moc práce. Ostré zaťukání na okno s ním ale trhlo.

"Řekněte panu Machovi, že dýl nečekám. V půl devátý mám maséra a nepřijdu k němu splavená jako nějaká pradlena. Z tohodle mu tady udělám pro radost šipku a může si ji s panem Studničkou házet v kanceláři. Dobrovolně jsem přišla, dobrovolně odcházím," předala žena vrátnému šipku udělanou z předvolání, kterou mu vzápětí vytrhla z ruky a v rychlosti na ni načmárala velkými tiskacími písmeny TRHNI SI!

Krátce po odchodu ženy z policejního ředitelství se ozval u vrátného telefon.

"Mach. Nestepuje tam někde jistá paní Kaplická? Hedvika Kaplická. Měl jsem ji předvolanou ..."

"Pane Mach, jestli myslíte tu nervózní, prsatou hubenou vyzunu v černým triku, s nějakým červeným nápisem na zádech, po který jsem teď sebral z tý velký palmy ve vestibulu šest vajglů, tak ta vám z toho vašeho předvolání udělala papírovej Concord, kterej máte u mě. Dokonce se vzkazem. A teď koukám, že mi tu sbalila i moji propisku. Ale říkala něco o nějakým masérovi. Jestli ji masíruje zepředu, tak mu to docela závidím. Jo, jestli s ní budete, tak tu tužku bych chtěl zpátky. Je erární," položil vrátný Machovi telefon, protože se mu před okénkem objevila další strana.

Mach chvíli nepřítomně zíral na Studničku, který si se zavřenýma očima doslova vychutnával z rádia kornet Boba Zajíčka. Hrál mu totiž s Classic jazz collegiem jeho oblíbenou "Dajnu". Mach pořád nechtěl věřit tomu, co před chvílí slyšel od vrátného.

"No to je ale mrcha! Ona si z toho mýho předvolání udělala šipku. V tom musím vidět velkou ošklivost, kterou si nedovolil ani zkušenej kriminálník. Vnímáš mě?" ztlumil Mach rádio, ale to jeho kolegu nadzvedlo.

"Co blbneš, nevidíš, že se dobíjím? Cos od Hedviky taky čekal. Buď rád, že tě neposlala kamsi. To ona ráda. To si piš, že druhý auto, byť je kradený, si už jen tak sebrat nenechá. To už by vlastně přišla o milión. Ta moc dobře tuší, která bije. Vsaď se, že se ho pokusí prodat v nějakým autobazaru, třeba i se ztrátou. Nakonec toho advokáta, kterýho si platí, neživí zadarmo. Poučila se. Ví moc dobře, že když nám to auto vydá, neuvidí už auto ani peníze," zvedl se Studnička od stolu, zavřel rádio a hodil Machovi knihu provozu od auta.

"Dneska řídíš ty. Vyšlo mi to v horoskopu, že dneska nemám sedat za volant. Ty tam máš velkou výhru v kasinu a milostnou aféru. V noci mi volal domů Eda ´Čásek´. Byl pěkně sjetej. Tu jeho oblíbenou frankovku jsem cejtil i v telefonu. Je na chalupě, tak si napiš Temešvár. Kestřany počkají. Pas máš?"

"Pas? Na co pas?" vyděsil se Mach, ale vzápětí mu došlo. "Jo, to byl pokus o vtip. Pěkně blbej. Pas nemám, ale jeden podvazkovej jsem dneska ráno zapínal. Byl tmavě modrej. A bylo to v Sepekově."

"Co ti mám na to, Machu, říct. Fakt je jí devatenáct? Není ti to trapný?"

"Je. Ale já s tím nic nenadělám. Já rád dělám z dívek ženy. A to neumím zpívat..."

"A já zase tvrdím, že hezký holky by se neměly vdávat. Měly by dělat radost všem. I když je na druhou stranu pravda, že když už má ženská někoho trápit, že k tomu bohatě stačí jeden..." okomentoval Studnička novou Machovu "supertajnou" známost, o které si povídali v Sepekově a okolí i vrabci na střeše a ukázal Machovi na dveře.

Temešvárský chalupář Eda Profous, zvaný ´Čásek´, bývalý opravdu dobrý kuchař, dobře už půl roku nezaměstnaný, který dojel v posledních třech místech na jeho obligátní:"Jen klid, je čásek", by zřejmě už dávno ze své sociální podpory, které říkal "škromaška", živořil. Nebýt ovšem pravidelných slušných eurodotací od jeho starostlivé matinky, která si vzala o dvacet let staršího Němce a odjela ho hýčkat a ošetřovat až někam ke švýcarským hranicím. Ale i tak se stávalo, že europramen včas od matinky nedorazil a Eda musel vyjít se škromaškou. A to byl čas, kdy si Eda potřeboval s někým popovídat. To mu pak bylo smutno a měl obyčejně slušně naváto. Z toho jeho smutnění se obyčejně dostával dva tři dny. A pak byl zase v pohodě. Se Studničkou měl od jisté doby, kdy mu kriminálka slušně "píchla", zvláštní vztah. Kdysi dávno ty dva dalo dohromady víno, kterého tenkrát nevypili v cukrárně Pepíno v parku, málo. A včera se zřejmě Edovi po Studničkovi moc zastesklo, a proto volal v noci.

Kriminalisté dojeli do Temešváru kolem deváté. Edova sousedka, statná čtyřicátnice, o které Profous Studničkovi prozradil, že se ráda opaluje na zahradě nahá a že jí šilhají bradavky, což prý ona vždycky brala jako přednost, právě vyháněla na zahradu slepice. Jakmile uviděla, že Studnička leze z auta, hned se jí rozjasnila tvář a okamžitě si to namířila k plotu.

"Teda vás už jsem dlouho neviděla, pane Studnička. Už jsem si myslela, že vás vystřelili na měsíc."

"Až tam? No, je-li to vaše tajný přání, paní Hřebíčková, pokusím se s tím něco udělat. I když mi to asi vleze do peněz. Je Eda doma?" kývl kriminalista hlavou k protější chalupě, v níž byly zataženy závěsy, takže to vypadalo, že u Profousů mají ještě půlnoc.

"Čásek chrní. Včera za ním přijela parta kořalů, asi ze Strakonic, protože měli strakonický čísla. Odjížděli všichni ožralý až hodně po půlnoci. Matinka asi poslala prachy. Poslední dobou je jak utrženej ze řetězu. Ráno mi házel na plot písek a nadával mejm slepicím do kurev, protože se mu jedna podhrabala pod plot. Kdyby si nechal udělat pořádnou podezdívku, jako mi udělal starej Svoboda, co bydlí na Košťálce, tak nemá problém. To je řemeslo," odpoutala se Hřebíčková nenápadně od plotu, protože se v okně u Profouse odhrnul závěs. Kriminalisté se nemuseli namáhat s nějakým zvoněním nebo bubnováním na dveře a po chvilce se otevřely dveře chalupy, mezi nimiž se objevil rozespalý a rozevlátý Eda Čásek.

"Pánové, vstupný do hradu vybírám v naturáliích. V konzumu vás vyjde litránek frankovky na pouhejch padesát devět korun. Jste-li ozbrojeni, postřílejte nejdřív támhle naproti ty kropenatý mrchy..."

"Hele Edo, zadrž. S prázdnem jsem k tobě nikdy nejel. A jestli jde o slepice, tak si nejdřív sprav plot, protože touhle dírou ti tady proleze prase. Proč máš tolik náušnic v uchu? Vypadáš jak kroužkovej blok."

"Chtěl jsi říct hustě popsanej, co? Slavím narozeniny. Včera jsem byl v Praze na Bulovce na vyšetření a jedny známý z Písku mě chtěli vzít domů. Jenže ty moje snímky se nějak nepovedly, takže jsem tam musel zůstat. Večer, když jsem otevřel televizi, tak jsem zjistil, že se všichni v tom autě u Milína zabili."

"Takže to zapíjíš. Ale to nebylo, Edo, včera, to bylo už předevčírem. Jseš trošku mimo. Ten tvůj chlast tě zničí."

"Já vím. S tím mám problém. Ale to chce čásek a jsem zase dobrej. Pořád to umím ještě ukočírovat. Jenže já vlez, pánové, do jinýho průseru. A proto jsem volal," pozval Eda konečně oba kriminalisty dál a ti se za chvíli nestačili divit.

"A jak jsi se k tomu inzerátu vlastně dostal? Neříkej, že přes Annonci? A tvoje máma o tom fakt neví?"

"Neví. Koupila ten statek před rokem za pár šupů a byla na tý samotě asi dvakrát. Já když jsem čet ten inzerát, tak jsem si řek, že dva měsíce není dlouhá doba a dobrá nějaká tisícovka na přilepšenou. Máma přijede kdoví kdy, tak jsem to pronajal jako sklad. Tam jsou dvě stodoly jako hrom. No a když se mi pak na další inzerát ozvala ta nadržená neukojená intelektuálka z Prahy, co píše nějakou knížku pro děti a potřebuje k tomu samotu, tak jsem si řek, že pět tisícovek za měsíc jen tak nikde nenajdu. Dovez jsem ji tam a něco mi řeklo, podívej se, Edíku, do těch stodol. Málem jsem z toho omdlel. V tý jedný je spousta rozebranejch motorů a plechařiny, a v tý druhý stodole, v tý stojí čtyři nový auťáky s těmahle espézetkama. Jedno už je odstrojený. Ale v tom já fakt nejedu. Mně říkali, že budou po vsi vykupovat starej nábytek a koryta."

"Jsou to ty frajeři, cos tady včera s nima chlastal? To byli Strakoničáci?"

"To ta od naproti, co? Já jí ty kropenatky stejně jednou postřílím. Chlapi, ale s těma frajerama není žádná sranda. Chtějí to stejně všechno stěhovat, protože nějakej policajt z Prahy tam měl ve vsi koupit chalupu. Ty holky ale o ničem nevědí. Jedna z nich se prokecla, že kluci budou mít sklad až někde u Kasejovic. Snad by se mělo jednat o nějakej sklaďák jezeďáků. Tvářil jsem se, že je mi to jedno. Včera mi ale dali prachy ještě na další měsíc. Podívej, Studno, že nekecám. Dvacet papírů. Předem upozorňuju, že nic nevracím. Květen začíná za tři dny. Ty bys to nepronajal, kdybys byl sociálně slabej, jako já?"

"Víš, co jsem ti říkal, Edo, o tom chlastu?"

"No jo. Ale tu spisovatelku mi odtud nevyhánějte. Tý se tam zalíbilo. Pánové, ta souloží! Ta je schopná při milování natrhat kolem sebe košík trávy. Nekecám."

"Málo. Já znám taky takovou, ta natrhá dva. Ovšem nesmí bejt zrovna po senách," trumfoval Mach a Studnička se na něho nedůvěřivě podíval.

"Koukám, Edíku, že ses nijak nepolepšil. Chlast a drogy, to je moc špatná kombinace. To obyčejně končí basou. Že se tu včera u tebe kouřila marjána? Smrdí to tady jak... Jsou ty chlapci i na něco lepšího?" začal se Studnička probírat nedopalky v popelníku a Eda zčervenal.

"Hele, Studno,neblbni, tahle tráva snad nestojí ani za řeč. Přivezli mi něco málo Máni, tak jsme si s holkama dali chechtavou. Ty dva jedou už dva roky v háčku. Vozí si to z Prahy a z Plzně. Já tu mám někde ještě tak na dva upocený džojnty. Nechcete mi to sebrat?"

"Edo, jako by se stalo. Můj názor na tohle svinstvo znáš. Drogy a chlast, to je nešťastná kombinace. Půjčíš nám klíče od tý tvý chalupy a Mach ti tady svatosvatě slíbí, že s tou spisovatelkou žádnou trávu škubat nebude... Až to všechno skončí, tak tě zvu do Pepína. Včera jsem tam zrovna pil moc dobrej valtickej modrej portugal," zvedl se Studnička z gauče a teprve pak vyndal z tašky láhev frankovky, kterou postavil na stůl.

S důvěrnou informací od Edy Čáska bylo nutno okamžitě pracovat a přijmout taková opatření, aby parta, která se specializovala na krádeže zahraničních aut, byla v roli velkého divílka. To, že z kriminalistů tu noc nikdo nezavřel oko, bylo samozřejmé, navíc strakonická kriminálka už ráno po krajské konfeře trefila do černého. Šéf písecké kriminálky kapitán Karas dal akci, která netrvala ani čtyřiadvacet hodin, krycí název Štístko - a opravdu se dařilo. Podařilo se chytit tentokrát nejen malé ryby, ale pořádné sólokapry, kteří si přímo diktovali, jaké značky aut pro své zákazníky potřebují. Těch pronajmutých stodol různě na venkově bylo nakonec pět.A bylo tím pádem při domovních prohlídkách co dohledávat. Po dvou dnech toho měli všichni plné zuby, a tak nebylo divu, že poručík Studnička přišel ráno do práce pozdě. Poznal to podle skejťáků, kteří už měli na U-rampě slušně rozježděno a zelená plocha před policejním ředitelstvím byla bez jediného papírku.

"Zaspal jsem. Chybí mi dobře deset hodin spánku. Dole jsem viděl sedět Kaplickou. Na parkovišti je to její Bé eM Wé.Asi jsme tentokrát pořádně vedle. Říkal jsem jí, že potřebujeme u toho jejího brka udělat metalovou expertizu a tvářila se dost sebejistě. Třeba je to kec, že je ten její auťák kradenej. Franta "Koule" není Eda Čásek. Víš, že už nás párkrát nakrmil pěknejma kravinama a nestačili jsme se lidem omlouvat. Ale jinak je ta Hedvika pěkná baba. Kdyby trochu přibrala... Ta černá jí ovšem sekne. Ale skoč si pro ni, jinak si tu zase budeme spolu házet šipkou. Řeknu to Karasovi," vzal si Studnička s sebou na poradu svou první kávu a Mach se proběhl po chodbě k výtahu.

Kapitán Karas hned v úvodu porady poděkoval všem, kdo se podíleli na rozsáhlé realizaci feťácké party a všichni čekali na jeho obvyklé pochválení, kdy obcházel dlouhý stůl a každého osobně pohladil po hlavě. Někteří si dokonce učísli hřebenem své vlasy.

"Všechny chválím. Všechny moc chválím, protože v tomhle státě, když se nepochválíme sami, nikdo jinej to bohužel neudělá. Jinak jsme to měli s tou realizací o fous, protože jak jsem se včera dozvěděl, chystali se na tu partu Pražáci z protinarkotickýho. Měli jsme to zkrátka o..."

"O prsa korejské dívky. To jsi chtěl zřejmě říct, šéfe," ozval se ve dveřích zadýchaný Mach a Karasovi, než to došlo, chvíli lapal po dechu.

"Jo, asi tak nějak jsem to chtěl říct. To je naprosto přesnej výraz, Machouši. Ten si budu pamatovat," sáhl Karas do šuplete a teprve pak vyndal na stůl velkou černou knihu, do níž zapisoval přidělené nové případy. Studnička se hlasitě bavil se Čtverákovou, které sděloval, že mu chybí nejméně deset hodin spánku, když je Mach najednou vyrušil a ukázal Čtverákové papír s anglickým nápisem.

"Tohle měla Kaplická napsáno červeným písmem na zádech. Ty máš tu státnici z angliny. Mně to něco říká, protože už jsem to určitě někde viděl..."

"Ale to jsi, Machoušku, ošklivě váhnul. Takovej nápis mají na střeše vozidla, která na letištní ploše navádějí letadla. FOLLOW ME znamená - N Á S L E D U J   M Ě..."



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |