POLICISTA  12/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

případ skončil
po bezmála čtyřech letech


Ten případ připomíná rozsochatý letitý strom, jehož v zimě holou korunu náhle, odhaleně zdobí špenátově zelená, nesmírně svěží a prosperující koule jmelí. Štěstí, zdraví, vánoční pohoda.



Ilustrační fotoStavitel Hýsek (všechna jména i většinu místních pojmenování jsme pozměnili - pozn. red.) se zachoval na přelomu devatenáctého a dvacátého století ukázkově bohulibým způsobem.

Přispěl podstatnou měrou ke stavbě kostela v obci za hranicemi tehdejšího Brna. A nepřišel zkrátka - obecní představitelé na něj přepsali pěknou řádku pozemků. Pan architekt mnohé z nich zastavěl a poté za časů první republiky poctivě a pracovitě zveleboval.

Ve druhé polovině minulého století se dědicové i dědicové dědiců rozprchli z těch či oněch důvodů do všech možných koutů světa. Na majetek po zakladateli dílem rezignovali, dílem si na něj již ani ve snu nedělali žádné naděje. Krásný secesní kostel (pozn. stranou kauzy) se postupem doby stal moc pěknou výbavou náměstí v jedné z předměstských částí moravské metropole.

A nastaly velké společenské změny, objevily se restituční šance a vzdálení, i řekněme podunajští, potomci obětavého občana Hýska, budovatele a zakladatele rodového jmění, se začali připomínat. Do cesty jim záhy vstoupil zprostředkovatel obchodů s pozemky, nemovitostmi a podobně a příležitostně - Ing. Bc. Otakar Tulis a jeho Realitní agentura Tadeáš.

Komu se nelení, tomu se zelení. Úspěch přeje připraveným. Pokušení silnější toho nejpevnějšího charakteru...

+ + +

Příslušníci Hýskovy rodiny v několikáté generaci si z amerických a rakouských končin navzájem poskytovali zplnomocnění k různým kvalifikovaně uplatňovaným nárokům na restituce. A postupně řadu parcel i objektů zástaveb získali. Inženýr Tulis přitom pracoval současně pro dvě hlavní větve pravděpodobně odedávna dosti rozhádaných příbuzných.

Pronikl postupně ke kořenům jejich komplikovaných vztahů a měl po trpělivých opatřeních na svém kontě jejich značnou důvěru. Proč také ne - pan inženýr a bakalář, muž středních let, spíš drobnější postavy, brýlatý, s mírným úsměvem, uvážlivým a seriózním chováním vzbuzoval v každém optimistická očekávání. Prapotomkům trvale žijících za oceánem směl založit s.r.o. (byl tam ustaven jediným jednatelem), se Středoevropany se zase častěji vídal a připravoval pro ně více smluv.

Řešil, radil, kdy je lepší prodej hodnot, kdy jako výhodnější jasně připadá v úvahu varianta darování nemovitého majetku, a jak se případně vypořádat s problémem platby daně z převodu, když je ve hře trojice vlastníků bytem v zahraničí.

Souběžně probíhalo více obchodů, posuzování nabídek, vyhlížení zájemců. Finanční toky směřovaly směrem zapadajícího slunce, dolů jakoby po vodě řeky Moravy a pochopitelně, že rovněž starostlivému zástupci zúčastněných spoluhráčů příslušela odměna - oprávněné deseti dvacetitisícovky na režii kanceláře i jako osobní ohodnocení šéfa.

Až všechny okolnosti nazrály - seskupily se - k závažnému trestnému kroku.

+ + +

(Poznámka na okraj: Brněnský kriminalista podrobně obeznámený s celou kauzou s odstupem času říká: Nebyl to žádný holý zločin, nic, co by viselo ve vzduchoprázdnu, mělo to spletité zázemí, dlouhá léta se v té klientele přenášely různé rozmíšky, nespravedlnosti. Vlastně se mezi nimi z permanentního konfliktu rozhořel zásadnější spor. A ing. Tulis možná mohl být i jaksi vyzván, aby pomohl narovnání aktuálních i historičtějších majetkových vztahů - a vyrovnání dluhů, byť ne zrovna v právním kabátku. Tedy spíš v duchu: vy jste nás ošidili o jednu věc, my vás teď připravíme o druhou a budeme si kvit. - O tom ovšem nikdo nepromluví. Zřejmě by to v rodině bylo velmi tvrdé. U soudu se tak probrala jenom malá výseč dortu, větší část zůstala neznámá...)

+ + +

K čemu tedy došlo - a nechť to nikdo nebere jako návod!, běžně by se něco podobného nemělo na úřadech vyskytovat, natož opakovat:

Otakar Tulis zjevně využil nejen znalosti klientů, jejich skoro detailní situace, ale plně i vlastních zkušeností pracovníka na úseku realit. Vedle samotného vyhotovování smluv s patřičnými řekněme technickými parametry, znal dopodrobna chod ověřování podpisů, veškeré náležitosti při sestavování kompletních dokumentů příkladně pro katastrální úřad.

Vzal do ruky v blíže neurčené době na přelomu let 1998 a 1999 listinu, jejíž poslání se nenaplnilo a kterou si klidně i delší dobu schovával pro tu pravou chvíli. (S trochou romantické nadsázky si můžeme představovat, že se rozhodl nadělit si drobný vánoční dárek, bonus za věrný servis.) A pomocí kvalitní kopírky přenesl z této listiny ověřovací doložku, potvrzení o pravosti podpisu. Vůbec se nepokoušel napodobit originál, vytvořil si černobílý obtisk. Potom na přední straně zfalšoval klientův podpis - vzorů pro něj měl ve složce desítky a desítky.

S nově vznikající listinou potom přichází do notářské kanceláře a se svým pravým obličejem, se svým pravým občanským průkazem připojuje na přední stranu dokumentu svůj vlastní podpis. A nechá si k němu přiložit úřední ověření. Druhý den se vrátí do stejné kanceláře, leč k jiné pracovnici, a požádá o vytvoření několika úředně ověřených kopií umělecky vyprodukované listiny.

Notářská asistentka vidí vepředu originál ověřovacího razítka, dokonce z vlastní úřadovny, takže, aniž by kontrolovala obsah dalších listů (kopírovací stroj přece chrlí pravé, nepozměněné duplikáty toho, co je do něj vloženo), žadateli vyhotoví, obouchá ověřovacími razítky, krásné - originalitou působící - odlitky darovací smlouvy.

Neprokázalo se, že by její pochybení bylo jakkoliv úmyslné, že by svým jednáním vyšla kýženému občanovi záměrně vstříc. Pracovala zautomatizovaně, s rutinním švihem. Vždyť toho mají každý den tolik k vyřizování.

A na světě byl listinný materiál, který věrohodně připomínal kopii standardního celku - přestože v něm na počátku byl z malé části nepůvodní prvek, malá náhražka.

Panu inženýrovi Tulisovi v následujících dnech nezbývá nic jiného, než - nahrubo vyčteno a zjednodušeno - doplnit štůsek nezbytností výpisem o svém čistém trestním rejstříku, půdorysným plánkem nemovitosti, sousedským odhadem ceny, dokladem o krevní skupině předchozího hlídacího psa atd. (parodováno) a vše zanést na katastrální úřad k registraci. I zde již byl průběh jednání hladký.

Záležitost se avšak po nějakých deseti dnech zvrtla. Jeden z potomků velkostavitele Hýska se objevil v ČR a požadoval na místně příslušném katastru výpis o svém majetku. Dostalo se mu sdělení, že mu tento doklad (citujeme z pozdějšího rozsudku) "nemohou poskytnout, neboť vztahy na tomto listu vlastnictví jsou dotčeny změnou", že jeho dům již není jeho domem, že se chystá zapsaní "vkladu na nového nabyvatele"!

Poškozený byl zděšen, pokoušel se o něj kolaps, ale zorientoval se v té hrůze a šoku. Neprodleně vyhledal právní oddělení onoho katastrálního úřadu, seznámil se s darovací smlouvou, kterou nikdy nepodepsal. A s hrudí nabitou spravedlivým rozhořčením zamířil na policii...

+ + +

Vyšetřování a následně soudní jednání, pak nesouhlas obžalovaného s rozsudkem městského soudu a jeho stvrzení soudem krajským zabralo zhruba čtyři roky. Nad jarem letošního roku dostal Otakar Tulis soudní usnesení, proti němuž "není další řádný opravný prostředek přípustný"!

Potvrdilo se, že padělal - nebo nechal padělat - podpis jednoho z Hýskových pradědiců na darovací smlouvě. Pracovníky katastrálního úřadu uvedl v omyl a dosáhl zapsání výše uvedené nemovitosti na jiného vlastníka, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 3 miliony 200 tisíc korun českých.

Spáchal tudíž trestné činy padělání a pozměňování veřejné listiny a trestný čin podvodu (dle ust. § 250 odst 1, 3 písm. b/ trestního zákona).

Je vinen a odsuzuje se k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let s tím, že se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. Nad obžalovaným se vyslovuje dohled.

Soud ing. Tulisovi zřejmě přilehčil především pro jeho dosavadní bezúhonný, příkladně rodinný život...

+ + +

Jinak šlo - možná i pro řadu našich čtenářů - o poměrně překvapivý rozsudek (v minulém čísle jsme shodou okolností popisovali rovněž neúspěšný pokus o loupež: mladík se snažil ukrást cigarety za téměř čtyři sta tisíc korun - pravda je, že s taseným nožem - a odměnili ho pěti lety "natvrdo"!).

V koncovce právě - ve velké zkratce - odvyprávěné kauzy dokonce není ani nejmenší zmínka o nějakém (spravedlivě předpokládaném) zákazu činnosti v předmětném oboru. Firma Tadeáš - jako by se nechumelilo - nadále funguje, nadále inzeruje své služby a odvádí nejspíš solidní práci pro zcela nic netušící nové a ještě novější klienty.

Rozruch mezi realitními agenty a advokátními dravci však v rozsáhlejším okolí výsledek soudu s novodobým parazitním vystupováním přece jen vyvolal.

Nějakou dobu se pracovníci v příslušných podnikatelských aktivitách pobaveně a takřka rozšafně zdravívají mnohoznačnou hláškou:

"Hele, Tulis - kam se zrovna dobře tulíš?.."

Jaroslav Kopic  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |