POLICISTA 7/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra prevence kriminality |
Rozhodnutím Rady Evropské unie byla dne 23. května 2001 založena Evropská síť prevence kriminality EUCPN). Jejím cílem je přispět k rozvoji různých aspektů předcházení trestné činnosti na úrovni Evropské unie a podporovat aktivity prevence kriminality na místní a národní úrovni. Dalším cílem, kterým se má EUCPN zabývat, je kriminalita mladistvých, městská kriminalita a drogově zaměřená trestná činnost.
Každá členská země jmenuje jednoho národního představitele a jeho zástupce, kteří jsou obecně na národní úrovni zodpovědni za problematiku prevence kriminality. Síť kontaktních bodů je rozšířena také o zástupce Komise, Evropského monitorovacího drogového centra (EMCDDA) a Europolu.
Evropská síť prevence kriminality má zejména:
- usnadňovat spolupráci, kontakty, výměnu informací a zkušeností mezi členskými státy a národními organizacemi, jakož i mezi členskými státy a Komisí, jinými orgány Rady a jinými expertními skupinami
- sbírat a analyzovat informace o existujících akcích prevence kriminality
- mapovat instituce a pokrytí problematiky prevence kriminality v jednotlivých kandidátských zemích a též v členských státech EU
- pomáhat Radě a členským státům vyhodnotit dotazníky na prevenci kriminality
- organizovat konference, semináře, schůzky a jiné aktivity
- organizovat aktivity, které budou stimulovat a zlepšovat výměny zkušeností mezi experty a nejlepšími vykonavateli programů prevence kriminality
- vytvořit spolupráci mezi kandidátskými zeměmi, třetími státy a mezinárodními organizacemi a jejich orgány
- podávat každý rok Radě zprávu o svých aktivitách a označit prioritní úkoly a pracovní program pro následující rok.
TÉMATA NEJVYŠŠÍ DŮLEŽITOSTI:
1. Kriminalita mladistvých
Kriminalita mladistvých a trestné činy páchané na mladých lidech patří k nejdůležitějším tématům členských států. Priority v této oblasti:
- rizikové faktory trestné činnosti (např. alkohol, drogy, rodiny s menšími sociálními a ekonomickými zdroji) a ochranné faktory (vzdělání ap.)
- uvedení programů modifikace chování
- mediace
- partnerství policie - sociální služby při prevenci trestných činů mladistvých.
2. Městská kriminalita
Nejvíce rozšířenou trestnou činností jsou loupežná přepadení, vykrádání a krádeže aut, pouliční kriminalita včetně graffiti a vandalismus. Jsou to dále i takové trestné činy, které se dotýkají občanů členských států tím, že přímo ovlivňují kvalitu života v dané lokalitě.
3. Drogově zaměřené trestné činy
- vytvořit polupráci s Evropským monitorovacím drogovým centrem
- prevence sociální a zdravotní politikou
- opatření k vymahatelnosti práva, která takovým trestným činům předcházejí.
4. Horizontální východiska
- porovnatelná data kriminality, strachu z trestných činů a viktimizace
- dokazování trestných činů
- spojení mezi organizovaným zločinem a obecným zločinem
- partnerství v předcházení kriminality
- nejlepší zkušenosti ze snižování obav z nejistoty a strachu z trestných činů, vědecky ohodnocené zkušenosti a nové myšlenky
- spolupráce veřejného a soukromého sektoru.
Česká republika se jako kandidátská země zúčastnila konference s názvem "Výměna dobrých zkušeností v prevenci kriminality mezi praktiky členských států", která byla zároveň plenárním zasedáním Evropské sítě prevence kriminality. Kandidátské země sice nejsou členy sítě, ale jsou k účasti na práci sítě přizvávány. Konference se kromě zástupce ČR zúčastnili zástupci Maďarska, Slovenska, Slovinska, Rumunska a Litvy.
Konference se soustředila na tři významné oblasti: násilí mladistvých, vloupání do bytů, loupežná přepadení na ulicích prováděná drogově závislými. Ke každému tématu zpracovaly členské země EU prezentaci úspěšného projektu tak, aby představené projekty byly využitelné i pro další země. Česká republika se zúčastnila jednání pracovní skupiny zaměřené na problematiku násilí mladistvých.
Prakticky všechny projekty představovaly cílenou sociální práci s přesně definovanou cílovou skupinou. Důraz byl kladen na výběr účastníků projektů - jednalo se o mladistvé delikventy nebo osoby s rizikovým životním stylem či životními okolnostmi. Vlastní sociální práce se zaměřila na poradenství, řízenou náplň volného času, podporu vzdělávání a podporu hledání práce. V některých případech byl projekt doplněn i sociální prací s rodiči. Jako optimální byla často vyzvedávána spolupráce (partnerství) různých institucí při působení na cílovou skupinu (např. úřady práce, škola, probační služba, sociální péče, sportovní organizace a samozřejmě policie). Výjimečně byla opatření doplněna informační kampaní zaměřenou na širší komunitu či sousedství. Česká republika nabídla předložit vlastní úspěšný projekt, ale byla odmítnuta s tím, že se zpracování kompendia úspěšných projektů týká pouze členských zemí EU.
Gabriela BÁRTÍKOVÁ,
ředitelka odboru tisku a PR MV ČR