POLICISTA  7/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

školství


V souvislosti s tím, že samostatný československý stát při svém vzniku v říjnu 1918 recipoval (zákon č. 11/1918 Sb. z. a n.) stávající právní řád a stávající právní systém, přešla do jeho služeb rakouská organizace státních policejních úřadů, četnictva a komunální policie.


Společné cvičeníJen pro přehlednost znovu připomínáme, že četnictvo a státní policie byly zřízeny a financovány státem na rozdíl od komunální policie, jež mohla být zřízena obcemi a v rámci jejich působnosti, přičemž náklady na její činnost byly čerpány z jejich prostředků. Zjednodušeně lze říci, že z hlediska místní působnosti udržovalo četnictvo veřejný pořádek a bezpečnost na celém území státu s výjimkou statutárních měst, kde fungovaly státní policejní úřady. Na tomto území mohly v rámci už zmíněné samostatné působnosti jednotlivých obcí pečovat o bezpečnost osob a majetek i členové komunální policie.

Po vzniku republiky byla převzata velmi řídká soustava státních policejních úřadů. Jednalo se o dvě policejní ředitelství (Praha, Brno) a dvě policejní komisařství (Plzeň, Moravská Ostrava). Ke zřizování dalších policejních úřadů byla zmocněna vláda, jež je mohla zřídit všude tam, kde to bylo zapotřebí (zákon č. 165/1920 Sb. z. a n., zákon č. 306/1924 Sb. z. a n., vládní nařízení č. 51/1936 Sb. z. a n.). Podle velikosti a charakteru plněných úkolů to byla policejní ředitelství, policejní komisařství, případně expozitury těchto úřadů a pohraniční komisařství. V roce 1928 jich bylo devětadvacet avšak nijak nekoordinovaných a v roce 1936 v době narůstajícího fašistického nebezpečí, kdy se státní policejní správa poněkud sjednocovala, jich bylo sto pět.

Výkonnou složkou každého státního policejního úřadu byl Sbor stráže bezpečnosti, jenž byl tvořen Sborem neuniformované stráže bezpečnosti, organizované na zásadě moci představenské. Jeho členové vykonávali zpravodajskou, vyšetřovací, dohlížecí, pátrací a administrativní činnost, při jejímž výkonu se prokazovali služební legitimací nebo služebním odznakem. Sbor uniformované stráže bezpečnosti, organizovaný na základě velitelské podřízenosti, vykonával službu hlídkovou, eskorty a střežení vězňů, obchůzky a další úkoly stanovené služebními předpisy.

Členové sborů se dělili na úředníky a gážisty mimo hodnostní třídy. Pro úředníky sborů platily obecné předpisy o státních úřednících, pro gážisty pak předpisy o státních zřízencích a podúřednících.

Po vzniku československého státu byly (oproti četnictvu, které bylo vojensky organizované, mělo zkušený důstojnický sbor, ucelenou soustavu předpisů) sbory stráže bezpečnosti v odlišné situaci. Potřebné zkušenosti a personální obsazení mělo pouze policejní ředitelství v Praze.

Školení sborů stráže bezpečnosti bylo nejprve prováděno společně, až počátkem dvacátých let byly zřízeny kurzy pro uniformovanou a neuniformovanou stráž odděleně. Jenže příslušníci sboru uniformované stráže bezpečnosti, kteří byli nově přijímáni do služby se museli věnovat spíše výkonu služby, a tak výsledky v této oblasti poněkud pokulhávaly.

Teprve na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra bylo v roce 1927 stanoveno provádět školení a výcvik všech nově přijatých gážistů mimo hodnostní třídy v Čechách u policejního ředitelství v Praze. Vedení se snažilo o jednotnou, průběžnou přípravu, ale řada problémů neustále přetrvávala. Nebylo dost učebních programů, pomůcek a zařízení. Ani složení učitelského sboru neodpovídalo potřebám. Vedle svých běžných služebních povinností zde vyučovali úředníci sboru.


UNIFORMOVANÁ STRÁŽ BEZPEČNOSTI

Cvičná škola

Stráž bezpečnosti - výcvik služebních koníNoví strážníci nastoupili na půl roku do nástupní školy, kde se probíraly předměty jako trestní zákon, trestní řád, další zákony, které se vztahovaly ke službě, místní policejní předpisy, pátrací služba, úřední řeč slovem i písmem, kriminalistika, místní a osobní znalost, teoretické i praktické zacházení se zbraní, výkon služby, první pomoc a předměty všeobecného vzdělání v rozsahu obecné školy. Významná pozornost byla věnována tělesné přípravě a cvičení ve střelbě a použití obušku a šavle. Dalších šest měsíců probíhal výcvik na odděleních kromě jiného i formou opakovacích kurzů. Na konci roku čekala strážníky zkouška před komisí, a pak bylo rozhodnuto o definitivním přijetí.

Přípravný kurz k vykonání zkoušky podúřednické musel být absolvován pro povýšení na nadstrážníka. Následovala zkouška písemná i ústní - z kriminalistiky, práva, předpisů, zákonů a řádů.

Hodnostní škola

Po složení přijímacích zkoušek a odsloužení nejméně tří let a na základě potřeb sboru bylo možné absolvovat šestiměsíční hodnostní školu pro vzdělávání strážmistrů a kontrolujících inspektorů. Měli být připraveni pro službu velitelů strážnic a hlídek, službu dohlídací a kontrolní, manipulační a kancelářskou. Po ukončení školy probíhala písemná a ústní zkouška před komisí.

Ti, kteří aspirovali na úřednická místa, byli povinni vykonat šestiměsíční praxi. Vedl je úředník dohlížející na výcvik a zároveň byli přiděleni jednomu či více oddělením za účelem praktického výcviku. Velitel měl aspirantovi vysvětlit vše, co se týkalo služby, a měl jej vést ke všem služebním úkonům. Zkušební praxe byla zakončena písemnou a ústní zkouškou před komisí.

Pokračovací výcvik

Velitel oddělení obstarával výcvik v týdenních školách, kde se měl zdokonalit výkon služby, přehled práce s novými zákony, nařízeními a jinými předpisy. Všichni gážisté mimo služební třídu se těchto školení zúčastnili povinně.

Velitel sboru mohl kdykoliv zřídit zvláštní kurzy a nařídit jejich povinnou návštěvu.


NEUNIFORMOVANÁ STRÁŽ

Kurz pro výcvik zatimních policejních agentů

Zatímním policejním agentem byl nově příchozí gážista mimo hodnostní třídu. Aby byl definitivně přijat, musel absolvovat zkušební dobu a složit zkoušku způsobilosti.

Ve zkušební době proběhl tříměsíční kurz, kde se probíralo trestní právo, trestní řád, kriminalistika, ústavní a správní právo, organizační řád a místní policejní předpisy. Potom se konala ústní i písemná zkouška.

Kurz pro podúředníky

Na výsledku zvláštní zkoušky po absolvování kurzu pro podúředníky závisel další personální postup. Kurz trval čtyři měsíce, přednášky byly třikrát týdně dvě hodiny. Přednášeny byly předměty organizace a kompetence úřadů policejních i dalších obecních a zemských, zákony a předpisy služební, ale i předpisy živnostenského řádu a obchodního zákona, místní policejní předpisy, znalost obvodu a stručný zeměpis a kriminalistika.

Výcvik uniformované stráže bezpečnosti v jízdě na motocykluUchazeči o místa úřednická museli mít praxi na všech důležitých odděleních úřadu - v podatelně, spisovně, pasovém oddělení, dopravním a hlavně v bezpečnostním. Učili se jednat se stranami, postup při udáních, šetřeních, pátráních i chování při místním ohledání. Vždy u toho však byl úředník v činné službě. Aspiranti se vzdělávali i teoreticky ve škole pro gážisty, potom se podrobili zkoušce.

Pokračovací výcvik probíhal formou kurzů zřizovaných jak u policejních úřadů, tak u jiných subjektů.

V roce 1935 začala na policejním ředitelství pracovat komise, kterou vedl velitel uniformované stráže bezpečnosti a jež jednala o mnoha opatřeních k zlepšení výkonu služby. Zkvalitnění odborné přípravy bylo na jednou z prvních míst, ale právě zde bylo mnoho ošidných úskalí podkopávajících úroveň vzdělání, výchovy a výcviku. Nebylo jednotné řízení, pevně stanovené vzdělávací cíle, směrnice, čas potřebný pro výuku, chyběli učitelé a pomůcky.

Pro zlepšení podmínek pro provázanost výkonu služby a přípravy na ni navrhla komise zřídit funkci přednosty veškeré policejní služby na ministerstvu vnitra a jemu přiděleného generálního velitele. Ten měl zřizovat školy, kurzy, schvalovat osnovy, školní řády a provádět dozor nad rozsahem a kvalitou přípravy.

Nová školní komise měla sbírat poznatky a návrhy, navrhovat opatření pro praxi a hlavně zajistit, aby se i potřeby praxe odrazily v osnovách.

Všechna navrhovaná opatření směřovala k tomu, aby členové stráže bezpečnosti byli připraveni tak, aby úkoly "řádně pochopili, promysleli a nejlepším způsobem provedli, a to v naprostém souladu s platnými zákony". Členové komise si ale byli vědomi toho, co bránilo aby došlo k nápravě. Byl to nedostatek finančních prostředků a z toho plynoucí špatná systemizace služebních míst. Neustále byl omezován čas na vzdělávání, výchovu a výcvik a nemohl vzniknout kvalifikovaný pedagogický sbor, jenž by se věnoval výhradně přípravě členů sborů stráže bezpečnosti.

Marcela Machutová  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |