POLICISTA  7/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

portrét


Nejprve bydlel u jedné paní, asi tak pětašedesátileté. A když tam přišel její syn, mladý muž ve věku zhruba o deset let vyšším, než byl věk nájemníka, tak následoval - po necelých dvou týdnech pobytu mladého zelenáče v cizí zemi - přibližně tento rozhovor: Vér-iz-mam?, zeptal se domorodec. - Český kluk hned vytušil, koho nejspíš ten člověk hledá, a tak řekl pomalu, s pečlivou výslovností: Jú-mam iz-bič! Pak se ti dva na sebe dlouze zadívali. A první vzápětí pochopil, že řekl něco hrozného, tak to zachraňoval tím, že důrazně prohlásil: Švimn! - A rozhrnoval k tomu před sebou usilovně rukama, jakože ta zmíněná cnostná paní a maminka šla plavat na pláž. Ten druhý se až po hodné chvilce chápavě - i ulehčeně - usmál, načež povídá: Jé, šíz-on-d-bíč, oukej. Mladíkovi teprve o něco později došlo, že ve své hlášce udělal z paní domácí mírně řečeno poběhlici. (Takového jazykového perlení se ovšem zpočátku dopouštěl - připouští sám o sobě - zřejmě mnohem víc.) Ale ta paní to prý pak docela ráda - na svých párty - dávala pro pobavení hostů k dobru ...


Firetel na líně zvlněné hladině, hmatatelný kontakt (střet) lidí s přírodou (s nedozírnými vodami)...Současný plzeňský inspektor por. Václav Heřman, poté, co absolvoval jako civilista Policejní akademii v Praze, řešil otázku, kde se naučit co nejlépe anglicky. Přímo v Británii, v Austrálii, nebo ve Státech? Tam pobývala, jak říká, jeho ségra a tu velkou zemi příliš nedoporučovala. Anglii máme vlastně moc blízko. Když máš problém, můžeš být třeba i stopem do čtyřiadvaceti hodin doma. A to není ono. Zbývala jediná dobrá volba - australský kontinent.

Tatínek to, cestu na životní zkušenou, zasponzoroval. Psal se rok 1997, Vendovi bylo třiadvacet let. Vzal si baťoh, měl v kapse nějakých osm set dolarů a přistál u protinožců v Sydney. Uměl v místním jazyce říct: ano, ne, starýho dreka a jdi se bodnout (pochopitelně trochu pádněji), krásná žena a pivo. Ještě měl zpáteční letenku a ve čtvrti Manly zaplacenou školu. Na pět měsíců. Zůstal však v té dálce dohromady dva a půl roku.

(Malá poznámka stranou: Manly opravdu správně připomíná dvojsloví man only, pouze muži. Traduje se, že tenkrát koncem osmnáctého století, když k australským břehům dorazili první britští osídlenci, většinou trestanci, setkali se na pobřeží zprvu jedině s muži. Ti si své protějšky pro jistotu kdesi v křovinách poukrývali.

Vznikaly tehdy různé nové osady, např. Port Jakson, pozdější a současné přístavní Sydney, a některá pojmenování přitom přetrvala dosud. A jsou zajímavostí a je radost se s nimi seznamovat. A poznávat k tomu různé souvislosti.

Když už je řeč o pobřežních lokalitách: Mezi architektonicky nejpůsobivější a zároveň i historicky ceněná a turisty vyhledávaná místa patří v Austrálii právě zachovaná, přes dvě století letitá přístavní městečka.)

+ + +

Na jazykové škole dělali českému jurovi spolužáky zčásti Evropané, zejména zavodisti (movitější, tedy za vodou) ze Švýcarska, jinak hlavně Korejci, Japonci. A zdaleka nejen chlapi, ale třeba i jedna dost pěkná Thajka. Studenti tam byli osmnáctiletí, většinou z bohatších rodin, nebo spíš ze svých domovů čerství vysokoškoláci, mladí pětadvacetiletí lidé s vydatnou touhou po vzdělání a životních zkušenostech.

(Jak praví stará dobrá moudrost: Nejlepší je být mladý, zdravý, krásný, úspěšný a pro bohatství světa otevřený jedinec ...)

Po bratru půl roce si Západočech prodloužil vízum a šel studovat dál. Zaplatil jakousi International Wing-Chu Academy. V té době si už dokázal přečíst noviny a po telefonu domluvit vše, co potřeboval. Různě si příležitostně vydělával a získával respekt australských parťáků.

Australani jsou údajně většinou malí a na jeden pytel brambor jich musí být čtveřice. Když si s tím Vendy poradil sám, a když navíc na otázku, co dělá tam kdesi v Čechách, odpovídal, že prošel polís akademy, hned se s ním chtěli celkem dost mnozí kamarádit.

Tak se dostal i do rugby clubu, kde se scházívají a v pátek při šťastných hodinkách (happy hours) klevetívají opravdu všichni, jak se říkává zedníci stejně jako právníci. A jemu říkali něžně náš Ček Mejt (neplést s označením czech made - v ČR vyrobeno), tedy něco jako český kámoš.

Až mu potom jeden z nich jednou takhle povídá: Hele, byls už někdy na lodi? - No, ještě jsem nebyl, přiznal barvu a tušil, že ten pětapadesátiletý chlapík asi nemyslí na stometrové trajekty, které tam vozí občany jako velkoměstská autobusová doprava od jedné čtvrti ke druhé a po předměstích. - A chceš jet na loď? - Proč ne, chtěl bych, rázně přikývnul. - Tak buď zejtra v devět před hospodou! zazněl závěrečný pokyn.

+ + +

Druhý den spolu odjeli do Cremone Point a tam jdou po schodech dolů k maríně SACS (sídlí zde druhý největší jachtařský oddíl v Sydney) a před nimi se vodě pohupují kocábky od osmi do patnácti metrů délky.

To poplujeme na něčem takovým? zeptal se suchozemec uvyklý již, že v téhle zemi je všechno téměř větší než velké. - Jo, hele, pravil na to kapitán.

V pohodě nastoupili, vlezli na tu loď a začali ve dvou připravovat nějaká lana. Mladej pochopitelně vůbec nevěděl, co a k čemu je, poslouchal vysvětlování a snažil se alespoň něco hned uchovat v hlavě.

Když skončili, dal mu skipper Jim Lawler (57) do ruky plechovku a nechal se slyšet: Tady máš pivo, teď si můžeme ještě půlhodinku oddechnout, než přijdou ostatní. A za hodinu jedeme závod! - No, bomba, hlesnul akorát český Vašek.

Pak ho uchvátilo neutuchající nadšení. Ocitnul se uprostřed hodinového strojku, v němž do sebe místo ozubených koleček zapadala činnost sehraného týmu lidí. On u toho zatím byl pouze coby zátěž - a pozorovatel. Poměrně dost foukalo, bouřkový balony se nevyndavaly, jezdilo se i na trojku kosatku, což tenkrát nevěděl. Ale brzy si všechno potřebné začal dávat dohromady.

Hned při první vyjížďce jeho loď vyhrála. A pořadatelé i jemu (závod prokazatelně odjel) dali malou skleničku na památku. Stalo se to skoro po roce pobytu v té vzdálené končině a on pro oceán zahořel. Velké jachtaření si jej uchvátilo.

Čtrnáctimetrová loď jeho prvních zkušeností se jmenuje Charisma.

Drizabone coat (australský národní kabát - pracovní, bezmála nezničitelný) a v něm dnešní por. Václav HeřmanProtože mu letenka do Čech hrozila propadnutím, měl se student angličtiny k návratu domů. A vtom mu kamarád Jim suše oznámil: Kdybys náhodou chtěl, tak máme v plánu pár podobnejch akcí před Vánocema!

Dodnes se to nemá okatě provalovat, protože by ho v rodině pravděpodobně roztrhali, ale v tom roce Václav upřednostnil závod jachet před vánočními svátky u rodičů. Do tří týdnů si sehnal novou letenku a byl zpět v Austrálii. Zúčastnil se dvou tří námořních vyjížděk, při kterých Jimi ladil formu pro veleslavnou soutěžní plavbu.

Na jachtě Winston Churchill (veteránská loď ve 3. divizi, majitel skipper Richard Winning) pak odstartoval 26. prosince závod Sydney - Hobart 1998, v němž se perou o vítězství i olympijští medailisté. Ček Mejt to sledoval z pobřeží a u rozhlasových zpráv. Dílem neměl na nezbytné finanční přispění, dílem ještě nemohl být - se svými začátečnickými zkušenostmi - platným spolujachtařem.

Po dvou dnech se v Tasmánském moři strhla bouře. A loď Winston Churchill byla mezi několika ztroskotanými plavidly. A velký skromný člověk, sportovec, silná osobnost, učitel a přítel Jim Lawler byl mezi osmi účastníky, kteří ten ročník královské jízdy jachet nepřežili ...

+ + +

Tenkrát se Václav Heřman zařekl, že do těch lodí opravdu půjde. Že jednou musí ten Hobart jet. A pořád se toho snu nevzdává.

Pobyl na australské pevnině dalšího půldruha roku. Vzal si ho k sobě Jimiho bratr Bob Lawler - na jachtu Firetel. Odjezdil řadu závodů offshore (daleko od břehu, na volném oceánu). Nejprve tahal šňůry zezadu, vzdělával se v oboru a postoupil do postavení kosatníka.

Ten ovládá území od stěžně kupředu, tam mu nikdo nesmí. Hlídá postavení lodě na startovní čáře, aby se zbytečně neulil start, aby se nemusel jet okruh navíc. Stojí v koši a přehazuje spinakrový peň. Je a není to nebezpečné, záleží na tom, jak je to na které jachtě řešené a jak je kosatník šikovný. Na Firetelu se při změně kurzu mění nastavení spinakru pod genovým výtahem vepředu na špici (jinde to mívají přímo u stěžně).

A stalo se třeba během soutěže na Sydney Harbour, což je zátoka až strašidelné rozlohy, že za pořádného ruchu v povětří (foukalo devadesát, říká se mezi znalci) jako jediní vytahovali vepředu bouřkový spinakr (barevná, sice menší, ale odolná plachta), nejdřív nechali ten balon nafouknout větrem, pak zezadu některý z kolegů povolil genový výtah, přiletěla gena, kosatník ji měl chňapnout, stáhnout dolů a tam ji za cosi bleskově zaháknout (laik si to těžko představuje). Než to ale stihnul udělat, tak šlo prý cirka třičtvrtě metru vody přes příď. Rychle běžel dozadu - a jakžtakž to vyvážili. V té chvíli ztráceli, nicméně ukázalo se, že díky použití bouřkové plachty udělali na ostatní rozhodující časový náskok.

A dokonce, když potom křižovali před velkými trajekty, stihli bez problémů projet, zatímco patnáctimetrovou jachtu jedoucí za nimi na druhém místě vzal jeden parník napůl. Přes sto tisíc dolarů skončilo na dně ...

Po návratu do České republiky pracuje plavec Heřman v policejních službách, sportem (squash, lyžování atd. - i povinnosti na chalupě) si drží v pohotovosti fyzičku. A studuje pravidla námořního provozu, navigaci a meteorologii. Vloni trénoval na Jadranu. Letos k podzimku by tam měl být opětovně a složit ve čtrnácti dnech jachetní řidičák (Ježíšek mu na to přispěl).

Pak snad někdy přijde Hobart nebo Americký pohár nebo plavba kolem světa.

Sny mají být maximální. A směřování za nimi koření a přikrášluje naše dny.

Takže: Hezké léto, milé i vaše osobní plány a pokračování možná příště.

+ + +

(P. S. Ještě závěrečná historka ze života na druhé straně zeměkoule:

Když jste již v Austrálii, musíte si trochu propátrat její přírodní krásy, zvyklosti a výjimečnosti. Ve vnitrozemí leží uprostřed divočiny Murra Murra Lake - jezero, v němž žije ptakopysk a jiná havěť mezi mrtvými stromy. Kolem se potulují klokani, pštrosi, medvídek koala. A všude pavouci, ještěrky, hadi, u vody i na silnici.

Tam Václav zahlédl výstavní kus. Jestli to byl blackbell ("černé kšandy") snake, kdoví. Ale domorodci tvrdí, že takový plaz na silnici ležící se nutně musí obloukem objet, jinak si ho můžete natočit na nápravu - a to je zlé. Nepovede-li se řidiči přesto vyhýbavý manévr, bývá doporučení hodné zajet k nejbližší pumpě, krapet stáhnout okýnko a s co nejklidnější tváří požádat personál, aby dolil plnou nádrž ...)

Jaroslav Kopic  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |