POLICISTA 7/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra otázky pro ... |
...pplk. Petra BÁRTU,
vedoucího skupiny ochrany nehmotných práv
a dopravy Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování PČR
BĚH NA DLOUHOU TRAŤ |
O ekologické kriminalitě jsme si povídali zhruba před rokem - a teď se k ní znovu vracíme. Jistě: ve společnosti se najdou oblasti, jež většina lidí považuje za naléhavější, nebezpečnější. Jestli někdo někde vykácí neoprávněně kus krásného lesa, zaveze lom kontaminovanou zeminou, anebo propašuje odněkud z Asie v kufru pět vzácných papoušků, je to sice lumpárna - ale už jsme přece přišli i o víc...
Ekologickou kriminalitu jsme ale před deseti patnácti lety vlastně neznali: když se objevila, musely se napřed pojmenovat skutkové podstaty, zpřesnit formulace paragrafů, naučit se, jak tyhle trestné činy vyšetřit a dokázat. Policie České republiky v tom ohledu udělala v krátkém čase solidní kus práce. A tak nás upřímně zajímalo, o kolik se dostala dál během jediného, právě uplynulého roku...
Od prvního července loňského roku vstoupila v platnost novela trestního zákona, která nám konečně dala další paragrafy, z nichž může policie v ekologické oblasti vycházet. Bohužel, už po necelém roce se ale ukazuje, že jejich formulace není dokonalá, že připouští rozdílný výklad, a jejich další zpřesnění by tedy bylo velmi žádoucí. Už jsme v tom ohledu vstoupili v jednání s příslušnými lidmi na ministerstvu životního prostředí a Nejvyšším státním zastupitelství a setkali jsme se s velmi vstřícným přístupem.
Přibývá i v tomhle ohledu, tedy v oblasti ekologické kriminality, policii práce?
Bohužel ano. Zejména v oblasti poškozování lesů případů stále přibývá. Třebaže už padly i nepodmíněné rozsudky, pachatele patrně láká velký a rychlý zisk - a zřejmě si říkají, že oni mít smůlu nebudou a nepřijde se na ně.
Pletou se?
Já v to pevně doufám, policejní specialisté se už hodně naučili a také lidé na venkově už nejsou slepí a spolupracují. Jenže práce v téhle oblasti je běh na dlouhé trati a pachatelé mají zatím náskok.
Na vzestupu je zřejmě i problematika CITES, tedy Washingtonské smlouvy, která upravuje a přísně reguluje obchod s ohroženými druhy živočichů a rostlin. Jak si vedeme tady?
I v tomhle ohledu policii velmi pomohla novela trestního zákona, před ní jsme měli v ruce jen paragraf o pašování.
Dnes máme po právní stránce mnohem lepší pozici, ale pořád jsme vlastně na začátku. Úspěch předpokládá vedle průniku do kriminálního prostředí perfektní spolupráci s celníky a Českou inspekcí životního prostředí, která dnes už opravdu funguje víc než solidně. Poznatky, jež z oblasti pašování vzácných zvířat a rostlin máme, ovšem naznačují, že se nejedná zdaleka jen o akce nějakých bláhových jednotlivců, kteří zatouží po vzácném papouškovi či hadovi, někde na druhém konci světa ho vlastnoručně odchytí a tajně dovezou domů. Ani takové případy nejsou vyloučeny, ale většinou jde o ryze komerční, výdělečné záležitosti, jevící navíc evidentní rysy dobře organizované trestné činnosti.
Předpokládáte tedy brzké navázání součinnosti s odborem organizovaného zločinu?
Nepochybně, kontakty už vycházejí z obou stran, i kolegové si zjevně uvědomují, že tuhle oblast neradno zanedbat. V pašování ohrožené fauny a flóry lítají velké peníze, odhaduje se, že hned po drogách největší. Potěšilo nás, že dva pracovníci z organizovaného zločinu, kteří teď psali bakalářské práce na Policejní akademii, si vybrali téma z oblasti ekologie, a my je dostali k oponentuře. Práce nás upřímně zaujaly neotřelým pohledem a daly nám i nové impulzy.
Před rokem jste mluvil o tom, že skromným ideálem by bylo, kdyby na každém okrese pracoval jeden vyškolený kriminalista zaměřený na ekologickou oblast, na kraji pak dva. Dosáhli jste cíle?
Ano, díky pochopení policejního prezidenta, který věc krajským ředitelům na poradách vytrvale připomínal, máme dnes po republice víc než sto policistů, kteří se na oblast ekologické kriminality specializují. Žel, při nedávném metodickém zaměstnání, na něž se do školicího střediska všichni sjeli, jsme zjistili neradostný fakt, že fluktuace na linii životního prostředí je velká a že zhruba polovinu specialistů vidíme prvně. Pokud by se v tomhle tempu stav specializovaných policistů obměňoval, začínali bychom stále znovu. Potěšitelný je naopak opravdový a hluboký zájem o věc, který přítomní na školení jevili.
Co policejní školství? Před časem jste mluvil o skriptech, která chystáte pro Policejní akademii...
Už se tam podle nich učí. Ale potěšitelný je i zájem, který o naši oblast jeví naše střední policejní školy, jimž jsme nabídli přednášky. Zatím asi nejživější kontakt máme s pražskou školou v Hrdlořezích, kde už cyklem přednášek o ekologické kriminalitě prošlo na 180 studentů - a pokračování se chystá. Těší nás to velice, protože víme, že počátky mnohých případů z naší oblasti se odehrají na základních útvarech, kam absolventi středních policejních škol nejčastěji nastupují - a jestliže i na venkovských obvodech budou sloužit lidé, kteří o ekologické kriminalitě získali aspoň zběžnou znalost, dokážou pak rozpoznat závažnost oznámení a rozjet vyšetřování, jehož se pak už může ujmout specialista z okresu či kraje.
Vaše skupina tady na prezidiu je nepočetným metodickým pracovištěm, jež samo vyhledávací ani vyšetřovací praxi v oboru neprovozuje. Fungujete ale jako jisté centrum, které případy z ekologické oblasti nějak sumuje, sleduje jejich objasněnost, zajímá se o lidi, kteří se v kauzách objevují častěji?
Jistěže, nemáme to sice přímo v popisu práce, ale nedalo by nám to. Navíc se snažím vést své lidi k tomu, aby se aktivně zajímali o konkrétní případy, které se na okresech a krajích vyšetřují, aby za nimi vyjížděli a snažili se tamním kolegům pomáhat. Nechceme se totiž stát moudrými rádci a teoretiky, kteří o praxi nevědí nic, nebo jen pramálo.
Ptal se Jan J. VANĚK