POLICISTA  7/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

anketa


Ani právníci nemají vždycky úplně jasno, kterak si do obecné a všeobecně srozumitelné češtiny přeložit kroucenou řeč paragrafů: okresní soud něco rozhodne, senát krajský rozsudek změní - a soud vrchní přijde s třetím právním názorem, zatímco nejvyšší všechno zvrátí a vrátí...
A co pak chudáci laici? Tápu, tápeš, tápeme - a to i v kauzách, přestupcích a trestných činech tradičních a po generace jasných. Natož v případech skutkových podstat, jež se v trestním zákoníku objevily v posledním desetiletí. Nepochybně mezi ně patří ekologická kriminalita. A tak jsme se zkusmo v ulicích i domácnostech poptávali, co za ni lidé považují, co o ní vědí, jestli se s ní setkali. A jestli ji vůbec považují za skutečný zločin, jenž má být oznámen, vyšetřen, žalován, souzen - a potrestán...

Ludvík Horáček, 35 let, podnikatel, Pelhřimov:

Přírodě se říká matka, ale lidi se k ní chovají, jako kdyby šlo spíš o macechu. Lesy se mění na smetiště, kolem silnic je to děs běs - a kolikrát jdete na houby někam setsakra daleko, prolézáte houští, a najednou zjistíte, že někomu stálo za to zavézt až tam do rokle nějaký svinstvo. Vždycky se to svádělo na Pražáky a na chataře, ale venkovani jsou stejný prasata, a možná větší. Na svojí zahrádce mají vzorný pořádek, ale co je za humny? Ať se stará obec, ať se stará stát! Přece nebudou platit za odvoz odpadků na řízenou skládku - ani těch pár stovek ročně ne! Radši hezky zvečera za šera hupky dupky s dvoukolákem - a šup se sutí do houští, nebo do rybníka! Bydlím na vsi, postavili jsme si domek úplně na konci obce, a kolikrát je vidím, jak se kradou kolem! Jenže prásknout je na úřadě, nebo dokonce policajtům? To bych přece ve vsi nevydržel, i tak jsem pro ně cizák a náplava!

Zdena Kubelková, 45 let, učitelka, České Budějovice:

Ilustrační fotoSnažíme se dětem ve škole vštípit do hlaviček, že jsou součástí přírody a musí ji tedy chránit - ve vlastním zájmu! Ale je to s nimi čím dál těžší. Z domova si totiž v tom ohledu nepřinášejí vůbec nic. Že si s nimi nemají čas povídat rodiče, to už je vlastně normální, ale ony kolikrát neznají ani dědu a babičku, kteří by je vzali do lesa na procházku, povídali si s nimi, vyprávěli jim o světě kolem... Bydlím na sídlišti, učím v sídlištní škole. Viděla jsem, jak se kdysi docela udržované okolí našich paneláků měnilo v džungli, a teď sleduju, jak se z něj "péčí" takzvaných nepřizpůsobivých občanů stává něco mezi pouští a skládkou. Ještě, že máme chalupu, kam utíkáme o víkendech a kde trávíme prázdniny. Snad se dožiju penze, abych se tam mohla odstěhovat natrvalo! Že už jsou na ničení přírody i paragrafy? Včera bylo pozdě! Ale upřímně řečeno, paragrafy máme přece skoro na všechno, jenomže s jejich dodržováním je to slabší, nezdá se vám? Kde není žalobce, není soudce: a pokud soudci jsou, tak se asi bojí vydávat takové rozsudky, aby lidem došlo, že jednat proti zákonům se nevyplácí.

Judita Řebíčková, úřednice, 27 let, Kladno:

Ekologická kriminalita? To jako myslíte znečišťování životního prostředí a tak? No, za to kdyby začali zavírat, tak nevím, kdo by ty vězně hlídal. Protože to by byla půlka národa nejspíš někde za katrem! Lidi jsou prasata, a to vlastně němé tváři křivdím. Je to vidět po městě, ale dneska už i venku. Jdete lesem a najednou halda pneumatik! Hrůza!

Jenže když úřad někoho nechytí přímo za ruku, nic nedokáže!

A kolikrát, i když se viník zjistí, tak se mazaně proti pokutě odvolá, nezaplatí - a nakonec se ukáže, že jeho firma je vlastně v likvidaci a nedobytná. A odklizení svinčíku zaplatí stát. Což znamená, že my všichni, protože všechno jde přece z našich daní.

Milan Mourek, 75 let, důchodce, Veselí nad Lužnicí:

Já mám jakožto dědek hodně času, a tak čtu všechno, co mi přijde pod ruku. Hlavně noviny, oni mně je dávají sousedi, aby se jich zbavili. Já je přelouskám a vyluštím všechny křížovky, zabavím se a ještě na nich vydělám, protože nakonec všechny nastřádané balíky naložím na kárku a odvezu do sběru. Moc tam za ně nedají, ale nemusí pršet, stačí, když kape. Dřív nosili sběr pionýři, ale co vyhynuli, pakuju se já. Takže mám přehled, víme? Onehdy jsem četl, jak se drancujou český a moravský lesy! Jak se nepovoleně kácí a ničí lesní půda. A jak je těžký někoho čapnout a dokázat mu vinu! No, já jsem jenom starej chlap, ale takovej hektar lesa přece nepovalíte za den, ne? To chvíli trvá, ne? A někudy musíte dřevo vozit, ne? Ono stačí si všimnout a poptat se! Jenže lidi si zvykli, že ohlásit něco na úřad, nebo nedejbože policajtům je práskačství, a tak radši jenom doma hudraj´ a drží hubu. V tom je kámen úrazu: lidi by měli víc dbát na věci veřejný a nenechat si všechno líbit!

Zdeněk Čermín, 22 let, student, Praha:

Tak v tomhle ohledu mám jasno, studuju totiž práva a nedávno jsem dělal zkoušku z trestního. Takže jsem se musel navrčet zákon jako telefonní seznam a stejně mě vylili, až napodruhý jsem to dostal. V podstatě se jedná o tři věci: neoprávněnou těžbu dřeva, nepovolené skládky a pašování a kšeftování s chráněnými zvířaty a rostlinami. U nás se to všechno stíhá vlastně teprve v posledním desetiletí a doopravdy se tyhle kauzy rozjely až se začátkem třetího tisíciletí, ale jinde v Evropě - teda v tý západní - se bere životní prostředí hodně vážně už dlouho. A my se budeme muset setsakra rychle srovnat do figury, jestli vážně chceme do Unie. Tam se na pořádek dbá, byl jsem v Bruselu na stáži. Máme co dohánět.

Juliana Bednaříková, 33 let, v domácnosti, Čerčany:

O tom mi ani nemluvte, ještě teď vidím rudě, když si vzpomenu, jak jsem se vracela od přítele z Floridy a celníci mi zrentgenovali zavazadla! Taková sprosťárna, já myslela, že už žijeme v civilizovaný zemi, ale tohle? Něco se jim zřejmě nelíbilo, tak jsem musela otevřít kufr a všechno rozložit! Umíte si představit, jak jsem se cítila ponížená?

Vezla jsem takovou vypreparovanou hlavu aligátora nebo kajmana, či jak se to jmenuje! Prostě krokodýl, no, samý zuby! Byli jsme tam na farmě, kde je pěstujou, odporný potvory, řeknu vám! Ale přítel mi koupil kabelku z jejich kůže a lodičky a pásek ke kalhotám, tady by to stálo majlant, tam sice v přepočtu taky, ale on na to prostě má a chtěl mi udělat radost něčím typickým, chápete?! A ti celníci na mě, jestli mám vývozní povolení a dovozní povolení a já nevím co všechno ještě, no já koukala jako vrána. Takže mi vyložili, že všechny ty věci musí zadržet až do vyjasnění celé záležitosti. A už je to půl roku a nevyjasnili nic, no, já přece nic vyjasňovat nehodlám, já jsem dáma!

František Bujarý, 55 let, sedlák, Hostašov:

Ilustrační fotoMně dejte svátek s cizíma slovama! A radši se držte dál od mýho baráku, nebo se vám něco stane! Jestli tady vyzvídáte pro ouřady, tak jdete pozdě, už mě prásknul jinej! Ale já se dozvím, kdo to byl, a může se těšit, to vám teda povídám.

Proč se vztekám? Protože lidi jsou kurvy! A vás neznám, tak jako by se stalo! Povídat si o lese? Na tom jsem teda celej žhavej! Mám ho přece hned za stodolou, ne? Díval jsem se na něj bezmála půl století: jenom díval. Přestože ho sázel můj děda, ještě jako kluk. Tátovi ho pak stát znárodnil, a když jsem se dožil toho, že mi moje smrky a sosny a modříny musel vrátit, tetelil jsem se radostí. Věřil jsem, že boží mlýny přece jen melou, i když na můj vkus setsakra pomalu. Osm hektarů smíšeného lesa! Prodal jsem ho nastojato: přijel solidní kupec v mercedesu, zálohu vyklopil na dřevo: sto tisíc! A jako prémii dovolenou u moře, dva týdny. Že prej jeho firma má taky cestovku. Tak jsme s Máňou jeli, tedy jak letěli. Prvně v životě. A naposled. Než jsme se vrátili, šest z těch hektarů padlo. To prej byl fofr, horší jak smršť! Když jsem se vrátil, za stavením holina a bordel. Cesta zničená. Dřevo v tahu. A po firmě, co ode mě les koupila, najednou ani vidu, ani slechu. Na adrese, co měl kupec na vizitkách, stojí akorát zbořeniště. O doplatku si můžu nechat jenom zdát. A na krku mám inspektory životního prostředí a policii: abych zaplatil pokutu a paseku sofort zalesnil. Z čeho, pánové, z čeho? Kde na to vzít a nekrást?

Miroslav Strnad, učeň, 17 let, Praha:

Já o těchhle věcech moc nevím, ale kámošův táta má krám se zvířaty a pěkně nadává. Teda, když ho nikdo neslyší, jen Petr a já. Prodává jídlo pro psy a pro kočky a pro papoušky, ale taky živý zvířata, víte? Má v obchodě andulky a nějaký želvy a křečky a tak různě, takže Petr tam musí chodit v neděli místo něj, aby tu havěť nakrmil a dal jí čerstvou vodu. Petrův táta říká, že konkurence v oboru je moc velká a že lidi nevědí, co by chtěli. Pořád za ním chodí nějací zákazníci a pídí se vzácných druzích papoušků - a když říká, že něco takovýho se nesmí ani prodávat, tak mávnou rukou a že půjdou jinam. A koupí jinde. Prý jsou v Praze obchodníci, co si žádný svědomí nedělají. Petr říká, že sehnat se dá všechno a táta je starej poctivej blbec, co bude pořád jezdit opelichanou škodovkou. Až Petr převezme firmu, zařídí se jinak a zbohatne. Už jsme si to naplánovali: našetříme si na letenky a vydáme se do Jižní Ameriky na expedici, nachytáme v džungli nějaký vzácný ptáky a pak je tady prodáme. Vyděláme balík: tam si je indiáni beztak pečou na rožni, tak co s nima?


Co odpověď, to názor, to představa. Propast naivity a nevědomosti je někdy hluboká a jen občas z ní probleskne jiskřička osvícení. Respektu k přírodě. Když už ne lásky... Matička příroda to neměla, nemá a zřejmě to hned tak ani nebude mít s lidmi lehké.

Anebo už radši sepsala poslední vůli? Copak nám asi odkáže: oči pro pláč?

Ptal se Jan J. VANĚK  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |