POLICISTA  10/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

z policejních archivů


Odsedl si se svým nedopitým pivem k nejvzdálenějšímu stolu. Vztek z hádky u karet ho za chvíli přešel, ale hlavou se mu v alkoholickém oparu honily neradostné myšlenky. Pořád se v duchu vracel k prohře a k tomu, jak mu kumpáni vyprázdnili kapsy. Ještě jim mám doplácet! Vždyť nemám ani na útratu a Vondráček bude řvát. Nikomu na sekeru nedává. Nemohl bych se tu ukázat... Kde by se tak daly sehnat prachy? Za mámou nemůžu, ta nic nedá, jen křičí a nadává. Miluna teď není doma a kdoví, co by na to řekla. Stejně nic nemá. Snad jedině Císařová. Ta stará čarodějnice vypadá jako chudák, ale říkají, že má peněz spoustu, třeba by se z ní dalo něco vyrazit. Když může půjčovat jiným... Vlastně ne půjčovat, kluci říkali, že jim za to platí. To by byla sranda, kdybych si taky nechal zaplatit. To bude ono! Ale musím zmizet nenápadně, jinak Vondráček hned začne o placení. Mírně nejistým krokem se odšoural směrem k záchodům...

Ani ne za deset minut byl u Císařů na dvorku a bouchal na kuchyňské dveře.

"Dobrý den," pozdravil slušně Žofii Císařovou, která od smrti svého syna Karla před půl rokem žila v domku sama.

"Ty jsi mladej od Novotných, viď? Co mi neseš?"

"On mi Karel dlužil prachy, čtyři stovky," soukal ze sebe. To už byli v kuchyni. "Nemohla byste mi je vrátit?"

"Nemohla. Že se nestydíš! Náš Karel by si tak potřeboval půjčovat. A zrovna od tebe. Stejně nic nemám. Koukej zmizet!"

"No, jak myslíš, babo," vykřikl a přiskočil ke stařeně. "Řekla sis o to sama!"

Chytil ji za ruku a rozpřáhl se pěstí.

* * *

Ilustrační fotoMrtvolu sedmasedmdesátileté vdovy Žofie Císařové našel v sobotu 7. března 1987 v pět hodin odpoledne její přítel, jeden z příslušníků nevelké místní romské komunity, která žila v Dolních Kralovicích. Nebožka ležela na posteli v kuchyni - to byla jediná používaná místnost v celém domku - a nálezce si nemohl nevšimnout, že se stala obětí násilí. Kriminalisté z okresu Praha-západ už viděli leccos, ale i tak je zarazil obrovský nepořádek, špína a smetí v celém stavení, na dvoře a v hospodářských budovách Žofie Císařové. Zdálo se, že majitelka nebyla psychicky úplně v pořádku...

Psovod se pokusil nasadit služebního psa na stopu pachatele, ale bez uspokojivého výsledku. Ostatní kriminalisté mezitím vyhnali ze dvorku tlupu romských dětí, zjistili totožnost několika dospělých zvědavců, kteří se tlačili za plotem, zavřeli slepice do kurníku a mohli se pustit do ohledání místa činu.

Vstupní dveře ze dvora do kuchyně byly zamčené, ale přitom zvenčí čerstvě vyražené, takže jimi mohl kdokoliv vstoupit. Klíč se nenašel.

V páchnoucí kuchyni kromě hromady špinavého nádobí, zbytků jídla starých snad několika měsíců a kupy nedefinovatelných hadrů padla do očí především veliká kaluž krve, která se napůl vsákla do odrbaného koberečku před postelí. Na první pohled bylo vidět, že tam někdo šlápl levou nohou a krásně zřetelné, byť postupně slábnoucí krevní stopy podešve se táhly od postele až ke dveřím. Byla to asi osmička, sportovní obuv.

Mrtvola stařeny nebyla na první pohled vidět. Ležela na špinavé posteli celá zakrytá stejně špinavou peřinou. Když ji kriminalisté odkryli, byla polosvlečená. Prsa měla obnažená, tepláky a kalhotky ležely vedle postele, na roztažených nohách měla oběť jenom ponožky. Krvácela z hlavy a z obličeje, který byl úplně rozbitý. Přesněji to pak bylo popsáno v pitevním protokolu a ve znaleckého posudku soudních lékařů:

"Žofie Císařová zemřela podle všech známek 7. března 1987 v době od 12.00 do 16.30 hodin... Smrt nastala v důsledku udušení z masivního vdechnutí krve s příměsí zvratků do dýchacích cest a plic při rozsáhlých zlomeninách obličejových kostí, které vedly až k deformaci obličeje. Toto zranění bylo způsobeno tupým násilím, jež opakovaně a mnohonásobně zasahovalo hlavu a obličej v nestejné ploše a s různou intenzitou. Mohlo by se jednat o prudké údery blíže neurčeným tupým předmětem, eventuálně i o opakované prudké údery pěstí do hlavy, podepřené o pevnou podložku.

Na krku zemřelé se našly malé krevní výrony, svědčící o zmáčknutí krku středně velkou intenzitou, zřejmě holou rukou nebo rukama. Na levém prsu jsou elipsovitě seskupené vtisky v kůži, které odpovídají stopám po lidském kousnutí. Laboratorní vyšetření prokázalo přítomnost spermií a prostatických acidofosfatáz a nález na vnitřní straně stehen nasvědčuje nedlouho před smrtí uskutečněnému pohlavnímu styku, snad s použitím násilí."

Kromě ideálních stop obuvi vytvořených krví zavražděné se toho jinak ohledáním moc nenašlo, a to ani s přispěním několika specialistů z různých oborů. V domku pochopitelně byla spousta daktyloskopických stop, ale z taktického hlediska se zdálo málo pravděpodobné, že by některá z nich patřila vrahovi. Kriminalistický technik zajistil mikrostopy a odebral pachové stopy.

V celém obydlí Žofie Císařové se nenašly vůbec žádné peníze ani jiné cennosti.

K objasnění vraždy, která vzbudila v Dolních Kralovicích i v okolí nemalé pozdvižení, byl vytvořen tým složený z dvacítky kriminalistů z okresní i krajské správy. Podle výsledků ohledání místa činu a závěrů pitvy byly vytvořeny dvě základní vyšetřovací verze, zahrnující alternativně loupežný nebo sexuální motiv vraždy.

Ilustrační fotoI když takovou možnost nebylo možné jednoznačně vyloučit, nikdo z obyvatel obce si nevšiml, že by se tam v kritické době pohybovaly podezřelé osoby, nikdo neviděl v okolí domku Žofie Císařové nikoho cizího. Pozornost policistů při tipování možného pachatele vraždy se tedy obrátila k mužským obyvatelům Dolních Kralovic. Nebylo to nic jednoduchého. Jak kriminalisté postupně zjišťovali, k Žofii Císařové jich více nebo méně častěji docházely snad dvě desítky. Nebylo zvláštním tajemstvím, že jim za návštěvy platila - sice nevelké částky, ale přece jen na to padla větší část jejího důchodu.

Největší pozornost kriminalisté věnovali čtyřicetiletému Romanovi Černému, který byl jakýmsi oficiálním přítelem Císařové a který také osudnou sobotu našel její tělo. Bílý už měl nějaký ten škraloup, drobné krádeže a sem tam nějakou rvačku. Jenže nakonec se ukázalo, že Černý má na dobu vraždy naprosto spolehlivé alibi a v žádném případě to nemohl být on, kdo Císařovou zabil. Postupně pak museli být jako možní pachatelé vyloučeni všichni ostatní "přátelé" oběti.

Z ostatních obyvatel vesnice se známé firmy většinou točily kolem místního hostince, a tak není divu, že se kriminalisté podrobně věnovali všem sobotním hostům. Při tom upoutal jejich pozornost jedenadvacetiletý traktorista Jaroslav Novotný, který byl v podmínce za pokus loupeže.

"Jo, mladej Novotný," vzpomínal hostinský Vondráček, "ten tady byl tu sobotu už od otevření, od desíti. Seděl támhle v rohu, hráli s klukama karty. Hodně toho vypili, řekl bych, že na hru ani nemohli vidět. Ale vydrželi dlouho, odešli až někdy kolem osmé večer. Novotný neměl peníze, nezaplatil mi útratu. Asi devadesát korun."

"A celou tu dobu odtud neodešel?"

"Kdepak, to bych si musel všimnout. Chodil jenom na záchod, dozadu na dvorek. Pokaždé byl za chvíli zpátky."

"Jak dlouho ty chvíle trvaly?"

"Ne dlouho, pokaždé jen pár minut. Tam a zpátky."

Kdyby Jaroslav Novotný měl být pachatelem vraždy, musel by se z hostince ztratit přinejmenším na hodinu, ale spíš na mnohem delší dobu. Vždyť byl určitě zakrvácený, musel se umýt a skoro určitě také převléknout. Novotný měl tedy alibi, které se zdálo "neprůstřelné", a navíc mu je potvrzovali spoluhráči od karet.

Vyslechli také Novotného dívku, teprve sedmnáctiletou studentku Miloslavu Drábkovou. Jaroslav k ní přišel v sobotu večer po osmé hodině. Ne, nevšimla si na něm ničeho zvláštního. Měli sice jet na zábavu, ale Jarda byl dost opilý, tak zůstali doma. Prý se dívali na televizi.

Jenže mezitím se kriminalisté dozvěděli důvěrnou cestou, že Jaroslav Novotný snad byl v sobotu odpoledne nějakou dobu doma a že se tam měl i převlékat. To byl pozoruhodný poznatek a bylo třeba se rozhodnout, co teď: věřit této informaci, nebo se spoléhat na Novotného alibi?

Bylo to nepřipravené, a proto riskantní, ale vedoucí týmu nakonec rozhodl: "Sebereme ho a pořádně se ho přeptáme, co v sobotu dělal. Uděláme taky hned domovní prohlídku, musíme hlavně najít boty a všechno, co měl v sobotu na sobě. A měly by se najít nějaké peníze, vkladní knížky, prsteny, co já vím... Když u té Císařové nic nebylo! Sraz je v šest večer na okrese, odtud pojedeme do Kralovic."

Vyšetřovatel Jaroslava Novotného zadržel, ale ten zavraždění Žofie Císařové rozhodně popíral. Prý byl skoro celou sobotu v hospodě, hrál karty a nikam se nevzdálil. Zatím ho nechali a věnovali pozornost důkazům. Při domovní prohlídce u Novotných se nenašly očekávané peníze nebo cennosti, které by mohly patřit Císařové. Džíny, košile a bunda, které měl Novotný na sobě v sobotu, vypadaly čerstvě vyprané, viditelné krevní stopy na nich nebyly. Poslali je samozřejmě na expertizu, jenže to bude nějakou dobu trvat.

A tak se zdály nejnadějnější Novotného tenisky a krevní stopy obuvi, které se našly na podlaze v kuchyni u Císařové. Expertovi z krajské správy to vlastně trvalo jen pár minut, než našel na podešvi levé boty a ve stopě z místa činu shodné znaky.

"Máte toho pravého," sdělil lapidárně přítomnému vyšetřovateli.

Jaroslav Novotný už potom dlouho nevydržel zapírat. Za přítomnosti obhájce podrobně vylíčil, jak k vraždě Žofie Císařové došlo. Když mu odmítla vrátit smyšlený dluh svého zemřelého syna, dostal prý hrozný vztek. Několikrát ji vší silou udeřil pěstí do hlavy, až upadla na podlahu. Viděl, že je bezvládná a krvácí z rozbitého obličeje, ale nemohl se udržet, bil ji oběma pěstmi do hlavy ještě na zemi. Když ho to unavilo, bezvědomou ženu zvedl a položil ji na postel. Začala chroptět, a tak ji krátce oběma rukama rdousil. V té chvíli ho prý napadlo, že by zamýšlenou loupež mohl zakrýt sexuálním motivem... Snad aby to bylo věrohodnější, ještě ji kousl do prsu.

Při odchodu zamkl kuchyňské dveře a klíč zahodil. Doma se převlékl a vypral si bundu a džíny, které byly od krve. Potom se ale do domku k Císařové vrátil, vyrazil kuchyňské dveře a všechno prohledal. Nenašel žádné peníze a vůbec nic, co by stálo za to odnést. Vrátil se do hostince a zjistil, že notně opilí kamarádi jeho více než dvouhodinovou nepřítomnost vůbec nezaznamenali. Hrál karty a popíjel až do večera. Potom odešel ke své dívce.

* * *

O vrahovi psychiatři zjistili, že nemá žádnou duševní chorobu ani sexuální úchylku. Šlo jen o psychopata s nezdrženlivými rysy. V době vraždy měl v krvi 1 až 1,2 promile alkoholu. Před soudem Jaroslav Novotný všechno zapřel, tvrdil, že si nic nepamatuje. Nebylo mu to nic platné, za vraždu Žofie Císařové ho odsoudili ke dvanácti rokům v tehdejší třetí, tedy nejtěžší "nápravné skupině".

(Jména zúčastněných osob byla změněna.)

-pl-    


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |