POLICISTA 10/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra soutěž |
Vážení čtenáři,
při přípravě soutěže na stránkách Internetu jsme vycházeli ze zjištění, že spisovatelé kriminálních příběhů a detektivních povídek mají často jen velmi nejasné ponětí, jak vyšetřování trestných činů vypadá ve skutečnosti. Vybrali jsme proto několik sporných textových pasáží a obracíme se na vás s jednoduchou otázkou. Bylo to opravdu tak? Je možné, aby se situace odehrála podobně, jak ji autor převyprávěl, nebo jde o pouhý nereálný výmysl? Odpovídejte ANO či NE, a pokud se chcete zúčastnit závěrečného slosování o hezké ceny, připojte i svou internetovou adresu. Mnoho úspěchu vám přeje redakce.
Město se probouzelo. Kapitán Mašek měl za sebou rušnou noc a upřímně se těšil do postele.
"Chceš ještě kávu?"
"Jo, poslední..."
Šálek hořkého silného nápoje už valně neúčinkoval, Mašek trochu nostalgicky vzpomněl na časy, kdy dokázal bez větších příznaků únavy nespat třeba tři noci za sebou. Za okny se zvolna rozednívalo a do řinčení prvních ranních tramvají zazvonil telefon.
"Proboha přijeďte. On je mrtvý!"
"Moment, klid. Kdo volá? A odkud?"
Zděšený ženský hlas na druhém konci drátu vykoktal adresu a za chvíli již dosud poloprázdnými ulicemi uháněl civilně vyhlížející policejní vůz. Před patrovou vilou na Malvazinkách stál hlídkový automobil s blikajícím modrým majákem na střeše a chlap v uniformě se marně pokoušel utišit plačící, neobyčejně pohlednou blondýnku.
"Kde je?"
Kývla uslzenou tváří směrem k pootevřeným domovním dveřím. Kapitán, technik a soudní lékař vstoupili dovnitř. V prostorné přijímací hale hučel v krbu pod kašírovanými poleny plynový oheň a pečlivě naleštěnou parketovou podlahu pokrýval velikánský perský koberec. Uprostřed něj ležel v kaluži zasychající krve obtloustlý plešatý muž a z hrdla mu trčela střenka ozdobného nože na otevírání dopisů.
Technik vytáhl z kufříku fotoaparát, oslnivá fleš několikrát tiše blýskla. Lékař lehce uchopil mrtvého za zápěstí, pak mu odkryl oční víčko.
"Exitus," pravil stručně.
Mašek se unaveně rozhlížel po místnosti. Těžký starožitný nábytek, na dubovém stole broušená karafa a dvě nedopité skleničky. Technik je bral do ruky opatrně, jako svátost a pomocí krátkého štětce potíral povrch stříbřitým práškem. Převržená stojací lampa vlevo od krbu a prasklé sklo na rámečku s fotografií té uplakané krasavice.
"Kdy nastala smrt, doktore?"
Lékař pokrčil rameny.
"Přesně vám to říct nemůžu. Někdy mezi desátou hodinou večer a pátou ranní. Pro větší přesnost musíme počkat, až co ukáže pitva."
"Pošlete mi protokol přednostně?"
"Jistě."
Odkudsi ze zahrady obklopující vilu se v tu chvíli ozvalo teskné vytí psa...
Zde úryvek končí a je na vás určit, zda to mohlo být skutečně tak.