POLICISTA  10/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

anketa

FEŤÁCI KOLEM NÁS

Časné letní odpoledne. V podchodu uprostřed Václavského náměstí leží mladý muž: nespí, má otevřené oči, občas se zahemží, zkusí se posadit. Pražané ho obcházejí uctivým obloukem, cizinci jakbysmet: ti už vědí svoje dávno. Jen skupina bodrých Moravanů jeví snahu se nebožáka ujmout: upozorní strážníka a ten pak vysílačkou přivolá záchranku. Jenže než stačí přijet, mladý muž se poněkud zmátoří a nepevným krokem odchází. Není opilý, jen - vysmažený. Přesněji řečeno, má nejspíš absťák a portřebuje si prostě šlehnout.
Vysmažený, absťák, šlehnout... Před deseti lety jsme takové výrazy asi ještě neznali. Dneska jim rozumíme snad až příliš dobře. Zřejmě jsme na začátku devadesátých let nebezpečí drog prostě podcenili, a teď sklízíme neradostnou žeň. Anebo je geometricky rostoucí řada feťáků v ulicích českých měst neradostnou daní za obecné problémy přelomu dvou tisíciletí, problémy, jež trápí celý svět a rostou stejně jako zástupy těch, kteří je nedovedou sami řešit a volí cestu pomalé smrti s drogou?
Ptali jsme se v ulicích českých a moravských měst: máte osobní zkušenost s drogou a jejími konzumenty?

Viktor Horáček, podnikatel, 54 let, Praha:

Ilustrační fotoZa mých studentských let jsme sháněli fenmetrazin, protože jsme ho považovali za zázračný předzkouškový prostředek: mozek toho, kdo fenmetrák měl a spolkl, se rozběhl v divokých obrátkách a on během poslední předzkouškové noci vstřebal učební látku za čtyři semestry - jen to fiklo... Tak jsem jednou dal za tabletku kilo - a to byly koncem let šedesátých sakra prachy! - a vskutku jsem celou předzkouškovou noc oka nezamhouřil, vědomosti do mne tekly jak norimberským trychtýřem a ještě na potítku jsem jiskřil jak roztočená indukční elektrika. No, a pak přišel útlum, bohužel zrovna ve chvíli, kdy se nejmíň hodil... Čekal mě tudíž opravný termín a pak už jsem se vždycky dokázal obejít bez podpůrných prostředků: pominu-li kafe a občasného panáka, což jsou přísně vzato sice taky drogy, ale státem tolerované. Feťáky prostě nechápu, ale já nikdy nechápal ani alkoholiky. Když se chce někdo dobrovolně oddělat, je to jeho věc: ale proč volit tak zdlouhavou, nákladnou a okolí obtěžující cestu?

Zdena Maláčková, učitelka, 35 let, České Budějovice:

Učím na prvním stupni, takže mezi mými žáky ještě drogy nekolují, ale kdož ví: třeba se dočkáme i toho. Fakt je, že někteří desetiletí si hned za vraty zapálí spartu: tak proč ne jointa? Na vyšším stupni se už marihuana zabavuje docela běžně, ale hlavní nebezpečí vidím v čichání těkavých látek. Toluen je laciný, a přitom může zabít - dokonce i při prvním užití. Dost mě děsí formulace "experimentování s drogou", již odborníci vzletně užívají, když mluví o mladých uživatelích omamných látek: zní to tak nezávazně a nezávadně, a přitom to znamená cestu do pekla! České Budějovice pořád nejsou moc velké město, ale i tady už prý máme feťácké putyky. Mám sedmiletou dceru a už dneska mě někdy před usnutím leká otázka: kdy ji začít hlídat a jak ji před fetováním bezpečně uchránit...

Květoslav Holoubek, důchodce, 72 let, Brno:

Kdo chce vidět v Brně feťáky, může si posloužit: na štatlu je jich plno, kolem nádraží, na České, na Svoboďáku... Vypráskat je bičem! Jenže strážníci dělají, že nevidí, jak se tam kšeftuje, a v tom je jádro pudla. Ono se pořád jenom povídá a skutek utek´. Kdyby dali policii volné ruce, však ona by si s tou chátrou poradila. Sebrat je a zavřít, ne až zčernají, ale až je to fetování přejde. Že je to nehumánní?

Pane, víte, co si myslím o té vaší humanitě? Proč cpát peníze do léčení narkomanů, co si huntují zdraví sami a dobrovolně, když není na nemocnice, na domovy důchodců? Když je armáda na šašky a kantoři si musí přivydělávat o sobotách někde ve skladu, aby přežili? Feťáci jsou hnůj, ale vinni jsou politici, že nic kloudného nedělají, nechtějí dělat... A proč? Ti zfetovanci je přece stejně volit nepřijdou, protože ani nenajdou urnu...

Stanislava Beránková, úřednice, 45 let, Hradec Králové:

Syn mé přítelkyně maturoval na samé jedničky a odešel studovat do Prahy. Napřed jezdil domů na každý víkend, pak jí oznámil, že se radši učí na koleji, že tam může konzultovat s kolegy a má přístup k odborné literatuře a k internetu. A že bude za ní jezdit jenom dvakrát do měsíce, ale ve skutečnosti se vracel už jen jednou za měsíc i řidčeji. Vždycky utahaný, bez života, šedá pleť. Nezajímali ho kamarádi, rozešel se s dívkou. Máma mu navařila, ale on do jídla jen ďobnul... No, trvalo jí skoro rok, než přišla na důvod. Dal se na pervitin, protože nezvládal nároky na fakultě a myslel, že droga mu pomůže - jenže ta ho naopak ještě skopla níž. Přerušil studium, nechal se přemluvit k léčení, ale z léčebny utekl. Toho času je nezvěstný a moje kamarádka zraje pro blázinec.

Alexandr Bělík, 22 let, student, Praha:

Drogy jsou virtuální realita. Společnost neumí řeši skutečné problémy, a tak od nich odvádí pozornost vytvářením jiných, efektnějších, které sice taky vyřešit neumí, ale snáz aspoň předstírá, že se snaží... Světová ekonomika je vepsí, ekologie hrozí katastrofou, světový konflik na spadnutí: a my čteme v novinách a sledujeme na obrazovce, kterak si pár trapných jedinců vysmaží mozek herákem. Když chtějí, je to jejich svobodná volba, ne? Nikdo jim stejně nezabrání, tak proč do té marné snahy investovat prachy a nervy? Já osobně nefetuju, zkusil jsem párkrát marjánku a jednou koks a nic mi to neříká. Někdy na párty vezmu éčko, tedy extázi, ale to není nebezpečné, nehrozí návyk. Lidi mají plnou hubu svobody, ale když si ji někdo chce opravdu vzít, už ho drží pod krkem. Přitom alkohol a nikotin je přece horší než konopí: chlast a cigarety prokazatelně zabíjejí, marihuana nikdy.

Zikmund Kovanda, 38 let, číšník, Praha:

Ilustrační fotoTeda, u nás v lokále se lidi akorát zlejou a zkouřej´, zfetovat se chodí jinam. Jsme pro feťáky drahá hospoda a dohlížíme, aby host konzumoval, když už chce u nás pobejt: zahřívání židlí se nevede. A to oni přece dělají, v těch podnicích, kde je trpí, jenom vysedávají jak mátohy. Ale vídám je: prázdný pohledy, žebrání, krádeže, někdo nabízí sex, jiný vyhrožuje... Zvlášť večer to bývá v některých místech Prahy docela ostrý. Kdo chce vidět, ví kam jít, ale většina radši zavře oči. Politici zvlášť: jenom žvaní, činu se od nich nedočkáme. A přitom by to bylo jednoduchý: proč má z drog profitovat podsvětí? Ať ten kšeft vezme do ruky stát, oficiálně. Feťáci by si mohli koupit svou drogu na předpis za rozumnou cenu, nemuseli by se prodávat ani krást, a z tržeb by se mohla financovat léčba pro ty, co by se léčit chtěli a dokázali. A ostatní, co to nezvládnou? Aspoň by to měli rychlej´ odbytý... Když se někdo uchlastává, taky mu dneska nikdo nepomůže. Časy, kdy vás soudruzi poslali pro chlast na léčení, zaplaťpámbu minul. Tak proč je to s herákem a perníkem jinak?

Růžena Holčíková, 7O let, důchodkyně, Pelhřimov:

Četla jsem v našem okresním deníku, že i tady nás už mladí drogujou... To víte, moji synové jsou už dospělí chlapi, těm už tohle nehrozí, ale mají děcka, jako moje vnoučky, a o ty se bojím. Když člověk kouká v televizi, co ti narkomani dokážou, jde na mě hrůza. Na vlastní oči jsem, zaplaťpámbu, nic takového neviděla, ale sousedka má dceru provdanou v Praze a vyprávěla, že Václavák je takových existencí plný!

Řekněte mi, že s tím něco policie neudělá? Vždyť je to přece proti nějakýmu zákonu! Dřív si chlapi při sobotě vypili pár piv a bylo, ale dneska? Někdy si říkám, že jsem ráda, že už jsem stará. Nějak se mi to nové století nezamlouvá: ale na mně už nezáleží, já už to nějak doklepu. Ale co ti mladí?

Václava Zikánová, 33 let, nezaměstnaná, Most:

Já vám ty mladý vlastně docela chápu. Co je v životě čeká? Žádná sláva. Makat a doufat, že je nějakej šéfíček nevyhodí z fleku. Mně se to stalo - a od tý doby se nechytám. Tady je bída s nouzí, pořádnej džob aby pohledal. Dělala jsem kasírku v sámošce, jenže majitel zkrachoval, když za humny otevřeli hypermarket. Zůstal nám dlužen dva platy, dušoval se, že zaplatí, ale už se asi nedočkáme. V paneláku, co bydlím, je bez místa třetina partají. Smůla. Chlapi chodí na pivo, na to vždycky nějak schrastí. Marjánku kouří hlavně mladí, můj starej má radši startky. Teda, přešel na ně teď: kdysi hulíval sparty. Bejvávalo! Někdy bych si nejradši hodila mašli, ale pak si dám pár panáků a... Mladí čichaj rozpouštědla a pokročilejší si píchaj´ perníček. Prej je tu ale k mání i heroin a takový věci, ale kdo na to má prachy? Leda by kradli - a to oni zase jo! Ale já, jak říkám, leda ten rum a nikotin. Mě už nepředělají.

Zdeněk Roubíček, podnikatel, 40 let, Jičín:

Drogy jsou po celém světě spíš problém velkých měst, anonymity. Ne, že by u nás nikdo nefetoval, ale jde o jedince. Lidi k sobě mají blíž. Chyba je ve výchově, v rodinách, ve škole. Dítě musí mít odmalička nějaký smysl, cíl, příklady. Když jim tohle nedokážeme dát, tak jsme zklamali. Ať je to sport, ať je to muzika, amatérské divadlo, knížky. Mám syna a dceru a vždycky jsem se snažil mít na ně čas, jezdit s nimi na výlety, zajímat se o jejich problémy. Dneska je kluk na právech a holka letos maturuje - a vím, že jim můžu věřít. Vyhráno nemáme, to ne: vždycky se něco může zvrtnout. Ale udělal jsem maximum. A to musí každý sám za sebe: začít hezky doma.

Ptal se Jan J. Vaněk  


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |