POLICISTA  10/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

u policistů ve Volarech


Úzká asfaltová silnice místy kopíruje směr dávné cesty, kudy táhly karavany obchodníků ještě za keltských dob. Zlatá stezka. Dávno před tím, než měly Čechy svého krále a nějakou moudrou pohádkovou Marušku, bylo již známo, že sůl je nad zlato. Z míst, kde dnes leží Pasov, do kraje, který měl éru přemyslovských knížat teprve před sebou, putovali zarostlí chlapíci s krosnami na zádech a poháněli koníky obtěžkané solným nákladem. I termín soumar je vlastně prastarý. Když pak uprostřed nekonečných lesů začala vyrůstat města, stala se kupecká pouť pohodlnější a především bezpečnější, strážci hubili lapky, hostinští nabízeli občerstvení a klidný nocleh. Šumavské kopce dávaly poutníkům zabrat podobně jako dnes, bylo však bezpochyby velmi úlevné, když se pěšina překlopila přes poslední horizont a otevřela pohled na shluk útulně vyhlížejících stavení a na kouř komínů, pod nimiž se připravuje voňavá pečeně. Jedno takové místo odpočinku se jmenovalo Volary.

V - Volary (Wallern), praví Ottův slovník naučný, jsou město v Čechách, hluboko v Šumavě, uprostřed vysokých vrchů, při železniční dráze Vodňany - Prachatice. Je zde lékárna, špitál, okresní soud, pošta, telegraf, městská spořitelna, tři cihelny, pět mlýnů, pivovar, výrobna sodové vody a četnická stanice. A právě na tu stanici, které se dnes ovšem říká obvodní oddělení Policie ČR, jsme se vypravili.

"Termín četník rozhodně neberu nějak posměšně nebo hanlivě, naopak, je to myslím taková vizitka dobře zvládnutého řemesla," poznamenal vedoucí oddělení kapitán Jiří Sobolík. "Já sám jsem absolvoval střední školu v Holešově, pak jsem několik let sloužil u Pohraniční policie, a když jsem nastoupil sem, začal jsem se teprve učit četničit. Naštěstí tu bylo pár starších kolegů, co se ochotně dělili o všechno, co sami dobře uměli, dlouhé hodiny vyprávěli a já tak zprostředkovaně získával chybějící zkušenosti. Na první případ si pamatuju dodnes. Nešlo o nic výjimečného, vykradená chalupa, svědci si všimli, že se okolo motal chlap s dětským kočárkem. To bylo dost důležité, jeden místní usedlík býval na podobné krádeže přímo specialista a bylo o něm známo, že vždycky sebere také nějaký kočár nebo kárku, aby se s věcmi nemusel tahat. Nastartoval jsem auto a potkal ho na silnici, jak si to vesele štráduje k městu.

- Kdepak máte ten kočárek, ptám se a on na mě koukal jako dítě na kabaretního kouzelníka.

- No, tak si nasedněte, povídám. Poslechl, chvilku ještě trucoval, ale spíš jen proto, aby se nezdálo, že všechno vzdal příliš lehce. Nakonec ukázal místo, kam kočár s ukradenými věcmi schoval a zkušeně nadiktoval výpověď do protokolu. Byl to pachatel ještě ze staré školy, s policisty se snažil vycházet dobře a v kriminále, kde měl v zimě teplo a pravidelně dostával najíst, mu bylo možná lépe než venku."

* * *

Pro Volary bývaly typické roubené a poloroubené domy alpského stylu, v nichž bylo celé hospodářství, včetně chlévů, stodoly a dvorku soustředěno pod jednou střechou. Z hlediska pověstných šumavských zim to bylo velice praktické, dřevěné město však velmi ohrožovaly požáry. Při jednom z největším v roce 1863 shořelo devětapadesát domů, škola i kostel, a městečko se z neštěstí vzpamatovávalo dlouhou řadu let.

Venkovský policista často prochází svěřený rajon pěškySnad proto je tu ve velké vážnosti sbor dobrovolných hasičů, jejichž vybavení a rychlost zásahů si nijak nezadá s profesionály z Prachatic.

Policisté se ně obracejí často, bezproblémová ochota kdykoliv všemožně pomáhat je imponující. Když například vítr povalí strom přes cestu, je nepoměrně rychlejší požádat o likvidaci kmenu v hasičárně, než se dohadovat se silničáři.

Není to tak dávno, kdy se na oddělení obrátili nájemníci jednoho panelového domu na volarském sídlišti, v zamčeném bytě pod střechou nejspíš praskla vodovodní trubka, prosakující proud ničil byty ve spodních patrech a hlavní uzávěr byl poškozený a nešel zavřít.

Policisté dorazili na místo současně s hasiči. Otevřeli cizí byt a v koupelně, v přetékající vaně, našli spokojeně spícího majitele, který to předešlý den na nějakém večírku pořádně přehnal.

Nebylo co řešit, stačilo zavřít roztočené kohoutky, hasiči pomohli vysušit, co se dalo a všichni zase odjeli. O dvě hodiny později řinčel telefon znovu. Ve stejném domě a stejném bytě prý hoří. Následoval další výjezd, tentokrát závažnější, odborníci na boj s ohněm měli co dělat, aby uhasili plápolající kuchyňské jádro. Ukázalo se, že opilec dostal hlad, chtěl si něco usmažit na pánvi a zase sladce usnul. Takže tentokrát přišla ke slovu i policie, která musela nájemníka ochránit alespoň do té doby, než sousedy přejde vztek.

* * *

Motorový vlak se skřípáním zastavil na nádražíčku tvořeném jedinou výhybkou a dvěma travou zarostlými kolejemi. Nadstrážmistr seskočil se schůdků a mávl rukou na pozdrav průvodčímu. Motorák zabečel a rozjel se, policista se vydal do vesnice. Na návsi se zastavil u skupinky lidí čekajících na pojízdnou prodejnu, popovídal o počasí, vyslechl poslední zprávy o růstu hub, pak vykročil po silnici do další obce dobrých pět šest kilometrů vzdálené. Málokdy ušel celou trasu pěšky, zpravidla vždycky zastavil nějaký kolemjedoucí automobil, aby nadstrážmistra popovezl. Další hovory, někdy i stížnosti a stesky, jednoho zajímá, co všechno je třeba k vydání cestovního pasu a dva výrostci se přou o to, je-li užívání motoristické přilby na mopedu povinné nebo ne. Muž v uniformě je v takových problémech nespornou autoritou, dá si ohřátý párek v místní hospodě a dál putuje podél dřevěnými seníky posetých strání lemujících údolí potoka, jehož voda se dá bez obav pít.

Krádeží v kostelích a venkovských kapličkách v poslední době na Volarsku poněkud ubylo"Vlastně jsme s tímhle starobylým procházením rajonů začali kvůli omezeným přídělům benzinu, jenže se to osvědčilo, a tak pokračujeme, i když už je pohonných hmot víc," řekl kapitán Sobolík.

"Víte, ono z okna projíždějícího auta je toho vlastně vidět velice málo. Ale když si člověk celou oblast projde po svých a má čas popovídat si s lidmi, tak se dozví desetkrát víc než motorizované hlídka."

Zkušenost, předvídavost, intuice. Těžko říct, co vedlo policisty, aby se podívali zrovna na tu správnou stranu svěřeného úseku, možná cizí tvář zahlédnutá v obchodě, špatně zaparkované auto u lesa, nebo štěkot psů v odpoledně klidné vsi. Vydali se zkrátka k jedné opuštěné chalupě ve strmé stráni, a když stavení obešli, objevili vylomené okno. Zevnitř se ozýval šramot a kolečko elektroměru v cihlové kapličce se zvolna otáčelo, bylo zřejmé, že zloděj zrovna pilně pracuje. Proto mu připravili uvítání. Telefonicky přivolali psovoda, ten byl na místě za necelých patnáct minut. Teprve potom upozornili mohutného chlapa ve stavení, že není sám.

Polekal se, chvilku možná uvažoval o útěku, jenže mohutný německý ovčák byl dost dobrý argument na to, aby se ochotně a rád nechal dopravit na policejní oddělení.

* * *

Stará pověst vypráví, že východně od Volar je skála, v níž je zakopán neobyčejně vzácný poklad rodu Rožmberků. Občas se nad místem úkrytu třepetá tajuplný plamen, mnoho odvážlivců už se pokoušelo jmění získat, ale všichni dopadli špatně, protože místo je střeženo hněvivým černým psem. To, jak pohádkové zvíře nakládá s amatérskými hledači, je poněkud nejasné, podle některých verzí je trhá na kusy, podle jiných nezvané zlatokopy pouze děsí a zahání strašlivým vytím. Nicméně je to vynikající hlídač a duše pánů z Růže si na jeho služby nemohou stěžovat.

Nadpor. Rostislav Skotnica a čtrnáctý člen policejní služebny německý ovčák ZarU volarské policie slouží německý ovčák jménem Zar a odvádí podobně dobrou práci. Je trochu nezvyklé mít na tak malém oddělení psovoda, nadpraporčík Rostislav Skotnica od začátku věděl, že to pro něj bude znamenat spoustu práce navíc, ale když dřív sloužil u Pohraniční policie, tak si na čtyřnohého kamaráda zvykl. Zara tedy prosadil a udělal dobře, neboť z hravého štěněte z chovatelské stanice v Domažlicích vyrostl náramně platný, vlastně čtrnáctý člen policejní služebny.

Jednou se pražským majitelům rekreační chalupy zatoulal syn. Situaci dramatizoval fakt, že mládenec byl slepý a v blízkém okolí domu ležela oblast močálů a rybníků, kde se na nepevné půdě dostane často do problémů i poutník se zrakem vynikajícím. Zar přistoupil k úkolu s rozvážnou odpovědností a za necelou hodinku byl zbloudilý mladík zpátky doma.

Jindy, při sledování stopy jakéhosi zloděje, našel hrst ztracených bankovek, vyštěkal partu potulných vykradačů aut z dřevěného seníku, mnohokrát uklidnil rozjetou hospodskou rvačku. V éře vrcholné motorizace už jen málokdy vedou stopy pachatelů od domu k domu, nicméně i pouhý směr, kterým zločinec místo činu opouštěl, může být pro vyšetřování důležitý.

Jedním z nejzávažnějších volarských případů poslední doby bylo loupežné přepadení benzinové pumpy. Maskovaný pachatel s velikánským nožem v ruce vyděsil obsluhu stanice a celkem snadno získal víc než sto tisíc korun tržby.

"Vyhrožoval mi zabitím," rozrušeně opakovala žena obsluhující pokladnu a mávnutím ruky nejasně ukazovala, kudy lupič prchal. Bylo to z jara, v jedenáct hodin večer už byla dávno všude tma, jen dole pod kopcem nažloutle zářilo město.

Pracovníci obvodního oddělení zajistili místo činu a Zar se pokusil najít stopu. Zamířil dolů, k Volarům, zavedl policisty až k první pořádně frekventované křižovatce, jenže tady už bylo nerůznějších pachů moc a pouť skončila. Málokdo tehdy tušil, že jen pár desítek metrů odtud sedí pachatel v hospodě, vesele objednává jedno pivo za druhým a připadá si nepolapitelný jako Superman.

Práce kriminalistů je pečlivá a přesná, většina případů se však neobejde bez důvěrné místní znalosti, a tu detektivům zprostředkovávají pracovníci místních oddělení. Nejlépe totiž vědí, koho, kdy a na co se zeptat.

"Koukněte, Františku, neutrácí tu dneska někdo nad poměry?"

"Poslyš, Pepíku, ono se toho v lokále hodně namluví, ale každá zmínka o té vyloupené benzince by nás velice zajímala."

Desítky, možná stovky podobně položených otázek, pak se v té spoustě objevil první použitelný poznatek, časem přibyl další a vyšetřování se mohlo rozjet v nových obrátkách.

Ten chlap nebyl místní, když se ve městě objevil, nabízel při placení v hospodě místo peněz náramkové hodinky. O pár dní později však rozmařile hostil celý stůl a utrácel s bezstarostností milionáře. O loupeži sice konkrétně nehovořil, ale tvářil se, že ví mnohem víc než policie.

Kriminální služba si prověřila minulost podivného muže, potom už šla skoro najisto. Masku i nůž našla na samém dně jeho zavazadla, rozhazovačný lupič se zřejmě chystal na další podobnou akci, neboť tušil, že mu ukradené peníze brzy dojdou.

* * *

Klasický alpský dům, jakých před velkým požárem bývala ve Volarech spousta"Upřímně řečeno," pokračoval vedoucí volarského oddělení, "nemám rád dělení na velké a malé případy, základní rozdíl vidím spíš v dobře nebo špatně odvedené práci. Rozhodně si nechceme hrát na nějaké vyšetřovatele, nicméně, ať už se odehraje cokoliv, první na místě je zpravidla právě ten obyčejný obvodní četník. Na tom, co udělá, dost záleží, může si mnoha důležitých věcí všimnout, ale také se toho dá spousta zkazit. A někdy to opravdu není lehké. Třeba při sebevraždách přijedete na uvedenou adresu, a tam je mrtvý někdo, koho jste moc dobře znali. Je to otřes, jenže přesto se nesmí zapomenout na žádnou maličkost, od sebevraždy k vraždě může být jen krůček, a ačkoliv je pravděpodobnost nějakého cizího zavinění třeba nepatrná, možné stopy je nutno zajistit dokonale. Zkrátka, policista nikdy nesmí přestat přemýšlet, i když sepisuje sebeobyčejnější oznámení, musí to, co slyší, kriticky hodnotit."

Uprostřed zimy se jednou večer na oddělení objevil rozčilený německý turista s tím, že mu ve Volarech na náměstí ukradli auto. Služba jej pozorně vyslechla a bylo zahájeno příslušné šetření. V jeho průběhu se však ukázalo, že všechno je trochu jinak. Podle některých svědků seděl poškozený za volantem ještě v době, kdy měl být volkswagen už několik hodin odcizený, na hotelové parkoviště se dalo vjet jen po rozkopaném úseku cesty, ale v blátě nezůstaly žádné otisky pneumatik osobního vozu, prostě bylo čím dál zřejmější, že pokud skutečně došlo k nějaké krádeži, rozhodně nemohla proběhnout tak, jak Němec vypovídal.

"Potřebuju jen papír pro pojišťovnu, nic víc," opakoval.

Volarští policisté však nemínili záležitost odbýt, chtěli přijít věci na kloub a nakonec dospěli k závěru, že auto být odcizeno nemohlo a případ odložili s tím, že se o žádný trestný čin nejedná.

Turista vychrlil spoustu nadávek a odjel. O čtyři měsíce později přišla z Německa stručná zpráva, že stejný muž byl zadržen pro celou sérii pojišťovacích podvodů a marný pokus získat úřední potvrzení o fingované krádeži u nás dobře zapadá do stylu jeho práce.

* * *

Klidné malé oddělení v zapadlé části hor, nic senzačního se tu naštěstí neděje, ale drobných příběhů se v archivu najde spousta. Starý kostelní nález v lese a pedanticky pečlivá identifikace sebevraha uzavřená odborným antropologickým posudkem pražského Kriminalistického ústavu, neštěstí pod Horní Vltavicí, kde se v převráceném kajaku utopil osmnáctiletý student, odhalení feťácké party školáků a celá série opatření, kterými se spolu se sociální službou a vedením školy podařilo hrozbu hromadné dětské narkomanie zažehnat. A tak dál. Úspěchy i nezdary, radosti a drobné tragédie.

Voda bystře proudící v Teplé i Studené Vltavě připomíná ubíhající čas.

Pryč je sláva solných karavan, místo soumarů dnes po Zlaté stezce přicházejí turisté. Hostinští se radují stejně jako před lety a policisté se starají o bezpečnost návštěvníků podobně, jako kdysi zbrojnoši pánů Rožmberků. Nic nového pod sluncem. Pro řeku je nějaké to století časový úsek stejně kratičký, jako mrknutí oka.

Důležitá telefonní čísla:
Městský úřad Volary 0338 - 333261
Obvodní oddělení Policie ČR 0338 - 333158
Hasiči 0338 - 333150
Zdravotnická pohotovost 0338 - 334 279

A. Jirotka


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |