POLICISTA  10/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

reportáž

Po sedmé ranní hodině se dosud ještě nad jižní stranou Karlova náměstí vznášel mlžný opar. V oroseném pažitu pod korunami okrasných stromů v té chvíli roztroušeně polehávalo několik jedinců. U nich je vždycky těžké odhadnout, odpočívají-li v kocovině po nějakém alkoholu, nebo v doznívajícím fetovém rauši nebo dokonce v čiré radosti z ložírování jen tak venku pod širákem.
Kolem desáté hodiny toho všedního dne na sklonku letošního léta již ale pralo v těchto místech slunce do městské zeleně naplno. A dívka, která obcházela v tmavě červených kratších šatech kolem sochy zahradníka a znalce Latinské Ameriky Benedikta Roezla, docela jako tygřice uzavřená v kleci, viditelně trpěla jistým nedostatkem.
Ostatně - její mládenec právě uloupnul plátek plíšku z plechovky Seven up a zmizel s další nejnutnější výbavou do improvizované laboratoře zkušených smažek (tedy toxikomanů toho těžšího kalibru) v blízkém křoví ...

ŘETĚZENÍ MEZIČLÁNKŮ

Ilustrační fotoObvykle to bývá běh na delší trati. S trpělivým, soustředěným nasazením specializovaných policejních sil. Tak třeba někdy před více než dvěma lety se ukazovalo, že skupina předtím zaměřená na pervitin začíná velmi zásadně pracovat, obchodovat v různých pražských končinách s heroinem.

Tehdy policisté prvně zaslechli zvěsti o chlapíkovi, kterému všichni říkali, jaksi uměleckým jménem, Lenin. Tušilo se, že je asi dost finančně vybavený, nejspíš skoro za vodou, a že se přesto střídavě pohybuje ve vyhlášených lokalitách Karlína, Smíchova, Nuslí. Pronajímal si, půjčoval byt, přitáhl s sebou nějaké kumpány a rozhodil mezi feťáky oznámení o prodeji.

Vzápětí se vosy začaly slétat k medu. On jenom dohlížel na transakce v bytovém prostředí a po několika málo týdnech, když měl vyděláno, zmizel ze scény. Zřejmě následovalo rozfofrovávání zisku a potom další dvě tři neděle působení na jiném místě v jiném bytě.

Než ho muži zákona pořádně zaměřili, vždycky se stačil vypařit. Přes půl roku trvalo Leninovo nahánění a přesněji určit, o koho vlastně jde, se nedařilo. Udeřit na jeho příležitostné domácí přitom nebylo možné, to by ho vyplašilo. Stejně se na jeden celý rok úplně vytratil. Možná fungoval pro nejužší, uzavřený okruh odběratelů.

Znovu se začal objevovat vloni před koncem léta. Se stejným scénářem. Před setkáním Měnového fondu v Praze odstartoval naprosto drzý prodej v baru poblíž Václavského náměstí. To už si pro něj hodlali kriminalisté dojít, věřili, že důkazů proti němu bude dostatek. Museli však vypomáhat se zajišťováním schůzky světových finančníků a Lenin zase zmizel.

Ale finále se přece jen blížilo. Kluci z pražské osmičky narazili na mimořádnou distribuci heroinu u Karlínského náměstí. Objevili dva byty, do nichž chodila ukrutná spousta zákazníků, i mladistvých. Dokonce přišlo upozornění od rodičů (což se bohužel obvykle stane jenom výjimečně), že se tam a tam jejich dětem prodávají drogy.

Policie připravila koordinovanou akci. Dvě party vstoupily zároveň do obou sledovaných bytů, zadržely pachatelky - prodavačky - a v okamžiku, kdy probíhala v jednom z bytů důkladná prohlídka, zazvonil a do dveří vstoupil velkému vůdci lidu podobný šéf. A policie ho mírumilovně pozvala dál, požádala ho o dokumenty, vysvětlila mu, co se děje, on vysvětlil, že jde za kamarádkou. Dealerky v tu chvíli odmítaly vypovídat, bylo tím pádem jasné, že na Lenina zrovna prokazatelné důkazy nejsou, takže ho nechali opět vyběhnout.

Ilustrační fotoNedal si však dlouho pokoj, koncem května na něj spadla klec ve výtoňském parčíku. Nechal se - dobře zmapovaný a průběžně sledovaný - překvapivě nachytat i s drogou přímo při prodeji.

Tato dílčí akce, spolu s několika podobnými zásahy, ovšem potvrdila existenci minimálně o stupínek vyššího obchodníka, jméno či pseudonym Juci - dodavatel háčka, heroinu nejen pro smažky z celé Prahy, ale též různě po Středočeském kraji (na Nymbursku, v Českém Brodě, na Kolínsku).

ABSOLUTNÍ ABSTINENCE

Národní protidrogová centrála kriminální služby PČR existuje deset let (viz Otázky pro ...), její specializované oddělení proti malé, tzv. pouliční a klubové distribuci drog - s působností nejen v hlavním městě, ale po celém území ČR - pracuje tři roky. S tím, že na tomto poli nejsou výrazné hranice mezi organizovanou a neorganizovanou trestnou činností.

Jedná se totiž, mírně pojmenováno, o souhrn velice vážných a narůstajících, společnosti jasně nebezpečných problémů. Situace mezi mladšími generacemi, podle dostupných statistik i skromných odhadů, aktuálně nabývá charakteru epidemie.

(Koncem léta konstatovala řada sdělovacích prostředků, např. citováním zdroje z Městské policie, že "Praha je narkomany doslova zamořena. Měli jsme je na Karlově náměstí. Potom se přesunuli na Palackého náměstí a k I. P. Pavlova. V současnosti jsou na Tylově náměstí." A Policie ČR poskytla třeba souhrnná čísla zaznamenaných případů výroby drog za účelem prodeje: zatímco vloni jich za první pololetí bylo 847, letos se výroben, varen, "producentů" objevilo za půl roku již 1078 ...)

Procházel jsem si v přítomnosti protidrogových policistů i bez nich některé dvorky jinak z ulice vylepšovaných žižkovských činžáků. V poněkud "vybydlených" bytech se tu užívá, směňuje a často i vyrábí droga. Se zřetelem na běžnému pouličnímu ruchu "vybočující" jednotlivce i skupinky mladších lidí jsem pozoroval oblíbenou Královskou cestu, voňavý vnitroblok Ungeltu, Uhelný trh, zelený záhon za obchodním domem na Národní třídě. Člověk nemusí mít zvláštní trpělivost a narazí na mladíka, který odpočívá rozprostřený v popoledním čase uprostřed chodníku poblíž květinového stánku.

V podvečerní chvíli jsem se stavil na ledovou kávu ve Fantově kavárně na Hlaváku, v secesním interiéru hlavního metropolitního nádraží. Zrovna si tam k staršímu zákazníkovi přesedali dva mladíci, jejich starší druh kontroloval akci ode dvěří ven na dálnici a šikmé slunce zdůrazňovalo v tom estetickém prostředí jeho moderní siluetu. Byl to ovšem jiný obchod, drogový kšeft jsem za okamžik mohl letmo odsledovat ve vedlejším, zadním vestibulu ...

Ilustrační fotoReceptem proti "moru" jedenadvacátého století je mj. neustálý pohyb policistů v "zájmových" drogových prostorech. Když jsem se několika z nich ptal, proč si vybrali "protifeťácký" obor, vyplýval z odpovědí jejich naprosto negativní, profesně i životně vyhraněný postoj k drogám. A také, ve většině případů, silný pocit určitého poslání. S tou špínou se nelze nikdy smířit.

Zeptal jsem se také na drogové osobní, jedině z pracovních důvodů podstoupené a pro větší představu o škodlivosti drog získané zkušenosti lidí z protidrogovky. Načež mi ředitel centrály vysvětlil, že zážitky všech pracovníků jsou nulové. Na útvaru platí absolutní abstinence, porušení tvrdého pravidla představuje okamžitý lístek k vyhazovu. Ani zkušená americká protidrogovka (DEA) netoleruje jakékoliv "pracovní" ochutnání drogy. Byť by šlo o jediné užití fetu, bere se to za oslabené ovládání člověka, za snížení jeho rozpoznávacích schopností, za jeho - policistovu - následnou nevěrohodnost!

KROK DO VYŠŠÍHO PATRA

Význam práce na chodníku, váhu neustálých soubojů s drobnými drogovými škůdci - vedle stíhání a zajišťování velkých, zhusta mezinárodních ryb - si můžeme doložit příkladem, kdy se od těch nejnižších odběratelských článků podařilo nedávno protidrogovým strážcům zákona kápnout na významného "šefa šéfů".

Již dříve, ještě před dokončovací fází případu Lenin, se zejména v rajonu Prahy 10 objevovaly signály směřující k existenci osoby, která si říká Juci. Společným úsilím s místní kriminálkou a posléze rovněž s řádkou mimopražských kriminálních služeb se začaly vyvrbovat stopy.

Ať se protidrogovka obracela v té době téměř kamkoliv, uslyšela: jo, to sem vozí Juci. Tudíž se celkem brzy podařilo určit, kdo to je. Ukázalo se navíc, že na něm pár útvarů v minulosti pracovalo, ale nikdy se jim nepoštěstilo sáhnout mu až na kůži. Byl opatrný, pracoval ostražitě s telefony, neprodával vlastními silami větší množství, natož aby mu chodila pod rukama jednotlivá psaníčka.

Zdálo se, že není šance chytit ho během obchodu. Přitom informací o zavážení okruhu středních dealerů Juciho materiálem přibývalo. Jeho přímá vazba na zdroje heroinu z venku byla zřejmá. Disponoval stovkami gramů, půlkilovkou drogy, nemohl to dodávat prodejcům do bytů, ti by na to hotově neměli, a on zpravidla nezprostředkovával zásilky na kredit. Ještě možná tak jednu dávku hodně dobrému kumpánovi. Občas.

Ke koordinování postupu proti Jucimu se k desítce přidala čtyřka, osmička. Z jednotlivých poznatků "z terénu" se stále podrobněji skládal obraz obchodní sítě. Pak začali policisté odstřihávat, rušit distribuční byty - pavlač na Žižkově (výjimečně i pod tlakem občanů z toho domu), dvě jedové klícky v okolí náměstí Bratří Synků, klasický byteček ve Vršovicích (tam po obsazení docházeli feťáčtí zákazníci jeden za druhým od rána do večera, než se rozkřiklo, že je prodej pozastaven).

Ilustrační fotoByly to dílčí úspěchy, ale Juci z toho vycházel nezasažen. Cesta obchvatem k němu nevedla. Zadržení dealeři se proti němu nerozmluvili. Tušilo se mezi nimi, že na něj policie míří, měl však v jejich řadách zřejmě takovou autoritu či pověst, že se mu asi přisuzovaly i pojistky přes inspektory. Jestli na něj někdo něco pustí, dozví se to a samozřejmě se postará, aby někdo neloajálního partnera zlikvidoval. Není síly na to, aby ho drogisti dali do vazby.

A protidrogovým bojovníkům vposled nezbylo, než se pověsit na paty rovnou kličkujícímu velkododavateli. Pod dlouhou, pečlivou kontrolou šel jako štafetový kolík od šikovného policajta v civilním triku k jinému specialistovi. A snímek jeho všedních dnů - kam a čím jezdí, co a kde nejspíš dělá - se zkompletoval.

Několik týdnů na něm detektivové dřepěli (Útvar rychlého nasazení byl v pohotovosti, všichni předpokládali, že Juci nechodí po světě beze zbraně) a díky tomu se objevila zpráva o chystaném prodeji většího množství heráku v průsečíku ulic Jana Želivského a Na Parukářce. Přišlo to skutečně na poslední chvilku.

Přesto zadržení 10. července, jak jsme ostatně mohli vidět následně v televizi, mělo celkem hladký průběh. Pan Juci, který čekal na výsledek prodeje v autě zaparkovaném na dohled stranou, si nevšiml vozidel policistů ani většího vozu zásahovky. Zájemce kontaktoval Juciho "zástupce", ten si došel k šéfovi pro zboží a jištěný svým zaměstnavatelem chtěl vyměnit zhruba sto gramů heroinu v pytlíčkách za pěknou sumu. Tehdy vpadla na jeviště URNA. Překvapení se vyvedlo učebnicově dokonale.

Tři herci zadrženi, zadokumentováni ihned, další vzápětí. V bytě Juciho družky se našlo nemálo věcí souvisejících s drogovými kšefty a jedna střelbyschopná, na devítku upravená nelegální krátká palná zbraň.

Dělalo to na mě dojem jako zábava v nějakém sci-fi velkofilmu.

NOVÁ HLAVA HYDRY

Prostor sálu byl rozložený do několika různě vysokých ploch propojených třemi čtyřmi širokými schůdky a dál rozbitý několika zrcadlovými sloupy a kovovými tyčemi a kovovými pultíky a kousky zábradlí. Stranou na malém vyvýšeném podiu se kolem vlastní štangle v neustále se opakujícím rytmu kroutila spoře oděná dívka. Také na skleněném, barevně prosvíceném a nejníže položeném tanečním kruhu sebou pocukávala především děvčata. V lesklých, fosforeskujících a těsně obepínajících svršcích.

Pod nohy se nám všem ploužil nějaký chemický dým, příšeří čeřily odlesky stroboskopu a na všechny strany rozkmitaných reflektorů. Byla hodina po půlnoci a klubová zábava nabírala na obrátkách. Přitom překvapoval poklid kolem tanečního reje. Mladíčci pozorovali tancující, většinou mladičké dámy, a sotva mezi sebou prohodili nějaké slovo. Stejně by to v tom jednoduchém hudebním hluku pravděpodobně nebylo moc slyšet.

Ilustrační fotoZaráželo mě, že skoro všichni drží v rukou malé lahvičky minerálky a usrkávají z nich brčkem. Už jsem hodně dlouho nebyl na současné tancovačce a připadal jsem si tady jako ten slavný vyhynulý veleještěr. Pochopitelně v trpasličím vydání.

(Byl jsem také v Karlových lázních. Kdyby je viděl Otec vlasti, rovněž by se nestačil divit ...)

Sestavu už i v našich končinách kriticky rozšířených drog marihuany, hašiše, "smažkového" perníku - pervitinu, háčka - heroinu, ale i kokainu, tripů (LSD) a dalších dobrot v poslední době stále víc na domácí drogové scéně doplňují taneční drogy - z nich nejvíce pak extáze (ecstasy).

A podobně jako marijánka i extoška okamžitě našla své ochránce. Svého druhu silné osobnosti, které lobbují za svobodný, volný trh s "lentilkami" k tanci. I extáze je podle nich jemná, soft, nenávyková záležitost. Zahraniční odborné závěry přitom argumentují opačně (viz kupř. rubrika Zahraničí).

"Bonbonky" si nemusíte do těla šlehnout nebo smahnout injekcí, snadno se polykají, jsou pohodové, nenesou deprese, vedou k týmové radosti, jsou kamarádské až příjemně kontaktní - a o to nebezpečnější. Prokazatelně startují poškození mozkových buněk, mohou rozjíždět schizofrenii.

V době, kdy se přes využití mobilních telefonů a prostřednictvím stále konspirativnějších distribučních metod dál šíří lavina drogové klasiky, nastupuje další byznys s ohlupující chemikálií. A to v prostředí (a ve věkových vrstvách), do nichž budou policejní síly jenom stěží pronikat.

Jaroslav Kopic  



Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |