POLICISTA  10/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

policejní zbraně

Klony Coltu M1911 asi nepatří k optimálním zbraním. FBI si však jeden z nich nedávno znovu vybral pro své protiteroristické jednotkyVe 14 000 policejních sborech v USA mezi standardními služebními pistolemi vedou v oblibě různé modely značky Glock spolu se zbraněmi SIG. Pak následuje skupina středně oblíbených typů - Beretta, Colt 1911 a jeho klony, Smith & Wesson - a s odstupem pistole Browning HP, Heckler & Koch, Kahr, Ruger, Taurus, klony ČZ 75 (hlavně výrobky firem Tanfoglio a IMI), Walther, resp. i revolvery. Zmíněné zbrojovky vyrábějí pistole ve všech nebo ve většině tzv. služebních ráží, ke kterým se řadí 9 mm Luger, 45 ACP, 40 S&W, event. 357 SIG a výjimečně 10 mm Auto, resp. 9 mm K/380 Auto.

Jak ale hodnotí užitné vlastnosti jednotlivých typů pistolí američtí odborníci? Odpověď jsme našli v článku Best Service Autos? od dr. Martina D. Toppera (Magnum, 1996, 5). Článek je sice pět let starý, ale ve skutečnosti nadčasový a v zásadě pořád platný. Autor své názory konzultoval s širokým spektrem policejních instruktorů a dalších odborníků se zkušenostmi z policejní praxe.

Pokud jde o základní požadavky na služební zbraň, z ergonomického hlediska (velikost rukojeti, vzdálenost k jazýčku spouště a dalším ovládacím prvkům) musí být pistole přijatelná prakticky pro 100 procent uživatelů bez ohledu na velikost ruky. Musí dovolovat co možná nejpohodlnější ovládání i pro leváky. Pro denní nošení je velmi důležitým parametrem váha nabité zbraně, která by neměla překročit 40 uncí (1,134 kg); optimální se jeví váha mezi 25 a 35 uncemi (0,708 - 0,992 kg). Při skrytém nošení zbraně jsou neméně důležité její rozměry.

Různé modely pistolí SIG nacházejí oblibu u elitních policejních sborůSlužební zbraň musí být "uživatelsky přátelská", počínaje bezproblémovým vytažením z pouzdra. Topper neupřednostňuje žádný typ bicího a spoušťového mechanismu (SA, DA, DAO a jejich modifikace). Za rozhodující považuje bezpečnost zbraně - včetně bezpečnosti pádové - a její vybavení pojistkami. Pokud ale pistole má nějakou manuální pojistku, musí být snadno ovladatelná přirozenými pohyby. Rovněž z bezpečnostních důvodů by měl být odpor spouště alespoň při prvním výstřelu vyšší než asi 6 liber (26,5 N). Zejména při použití ráží 45 ACP, 40 S&W a 357 SIG má být osa hlavně co nejníž nad hranou dlaně. Služební zbraň se bez jakýchkoliv dodatečných úprav musí vyznačovat vysokou (ověřenou) spolehlivostí s nejrůznějšími druhy nábojů, odolností proti poškození a opotřebení a dostatečnou přesností střelby. Za takovou přesnost Topper považuje dosahovaný rozptyl zásahů do čtyř palců (asi 100 mm) na 25 yardů.

Z jednotlivých typů se Topper zmiňuje na prvním místě o Coltu 1911 a jeho klonech. Chválí jejich obvyklou spolehlivost, avšak tvrdí, že k ideální zbrani pro nošení na ulici mají daleko. Především jde o bezpečnost. Tyto zbraně se nosí s nábojem v komoře, s napnutým kohoutem a zajištěné mechanickou pojistkou. Ve stresových situacích to už bezpočtukrát zapříčinilo komplikace spojené s těžkými následky. Colt 1911 je také příliš těžký, přes 40 uncí, zatímco lehké modely zase mívají nepřijatelný zdvih.

Značka Glock zaznamenala v 90. letech obrovský průnik na americký trh. "Tyto zbraně pozitivně řeší prakticky všechny problémy, které jsem naznačil," píše dr. Topper. "Plastový Glock mezi ostatními zbraněmi vyniká zejména spolehlivostí při používání různých druhů nábojů a dlouhou životností. Je velmi lehký, vhodný pro skryté nošení, výjimečně uživatelsky přátelský, s ergonomickou a jednoduchou obsluhou. Člověk nemůže zapomenout vypustit napnutý bicí mechanismus. A kolik lidí už zemřelo proto, že zapomněli odjistit před výstřelem? U glocků ten problém neexistuje, a přitom dokud není prst na spoušti, je zbraň absolutně bezpečná. Preferuji však takzvanou newyorskou spoušť s osmiliberním (35N) odporem. Jedinou slabinou této pistole by prý mohla být přesná střelba na delší vzdálenosti."

Klony pistolí ČZ 75 (na snímku od firmy Tanfoglio) mívají problémy s větším počtem závadOblibě glocků se blíží pistole značky SIG (Sigarms, SIG-Sauer), přestože jsou dražší než sériové výrobky všech ostatních značek. Používání sigů v různých konfiguracích a různých rážích je typické především u elitních policejních sborů. Proč? Jednoduše řečeno, tyto zbraně s rámem z hliníkové slitiny jsou extrémně přesné, spolehlivé a mají dlouhou životnost. Ergonomická rukojeť padne do malé i velké, mužské i ženské ruky. Obsluha je jednoduchá, dvojčinné pistole nemají manuální pojistku a ani zásobníkovou pojistku. Za zmínku stojí vynikající chod a odpor (SA kolem 22 N, DA 44-50 N) spouště. Jedinou nevýhodou sigů je poněkud větší výška osy hlavně nad dlaní.

Beretta 92 (M9) je služební zbraň amerických ozbrojených sil a především z toho pramení její obliba v policejních sborech. Je to robustní, odolná a dostatečně přesná zbraň s vynikající spolehlivostí. Je ovšem poměrně velká a lépe vyhovuje ve větší ruce. Dlouhý chod spouště v DA modu ztěžuje rychlý první výstřel. Mechanická pojistka se nachází na ergonomicky nevhodném místě a odjišťuje se nezvyklým pohybem nahoru. Kompaktnější model Beretta Cougar má citelnější zpětný ráz a v SA modu příliš malou vzdálenost od hřbetu rukojeti k jazýčku spouště.

Třetí generace celokovových pistolí Smith & Wesson rovněž patří ke spolehlivým zbraním s dostatečnou přesností a odolností proti opotřebení; některé modely se navíc vyznačují cenami, které je činí zvlášť zajímavými. Ke spoušťovému mechanismu a pojistce lze mít stejné výhrady jako u pistolí Beretta. Modely S&W Sigma s plastovým rámem se podobají glockům, mají však větší odpor spouště.

Bill Ruger prý přišel se svými pistolemi na trh pozdě, až v polovině 80. let. Navíc měl velké problémy s jejich spolehlivostí, které ovšem byly odstraněny. Topper kladně hodnotí zejména pistoli Ruger P93 s vypouštěním kohoutu. Spouště Rugerových zbraní se sice nadají srovnávat se sigy, ale jeho pistole jsou zase o třetinu levnější.

Heckler & Koch také vyrábí zajímavé a dobře udělané pistole. Neobvyklá obsluha modelu P7 a vyšší cena však jsou důvodem, proč tyto zbraně zůstaly v USA bez větší odezvy. Ve srovnání s tím "plastová" H&K USP je zbraní se snadnou obsluhou a přijatelnou cenou. K záporům by mohly patřit větší rozměry a také prozatímní nedostatek zkušeností s touto pistolí, která však byla nedávno zavedena do služby u vojenského velitelství speciálních operací (US SOCOM).

Dr. Topper ještě nestačil zaznamenat úspěch pistolí Heckler & Koch USP na americkém trhu služebních zbraní"Z početných zahraničních typů pistolí stojí za zmínku především CZ 75 a její klony," pokračuje dr. Topper. "Tyto zbraně v posledních letech zaznamenaly slušný a pozitivní ohlas v odborném tisku. Některé z nich, jako třeba Sphinx, jsou překrásně udělané, ale také drahé. Jiné se zase prosazují příznivou cenou. Společnou nevýhodou je ocelový rám, a tudíž velká váha. Navíc většina klonů CZ 75 vykazuje velký počet závad. Originální CZ 75 a lépe udělané klony mohou být vhodné zbraně pro otevřené nošení, ale lehčí SIG nebo Glock dokážou totéž."

To autor konstatuje o pistolích Taurus, u nichž navíc kritizuje velké rozměry. Jde o zbraně odvozené z Beretty 92, avšak na rozdíl od originálu mají mnohem přijatelnější pojistný systém. Pro domácí obranu a otevřené nošení je prý Taurus dobrá koupě.

Konečně jsou zde značky jako Browning, Star, Astra, Daewoo a několik dalších, které se však v policejních službách vyskytují je ojediněle. Celoocelový Browning HP s velkokapacitním zásobníkem je přesný a velmi spolehlivý, avšak příliš těžký pro celodenní nošení.

Potud tedy fundované názory dr. Martina D. Toppera. Dodejme, že v době vzniku článku autor nestačil zaznamenat rapidně vzrůstající oblibu kompaktních pistolí Kahr u amerických policejních sborů, stejně jako zlepšenou kvalitu a pestrou paletu pistolí Taurus. Neznal plastové modely SIG, Walther a Steyr. Dovoz originálních pistolí CZ 75 do USA se po letech embarga teprve rozvíjel a neexistovala ještě jejich kompaktní alternativa s rámem z lehké slitiny. Dá se ale předpokládat, že ani s těmito novějšími poznatky by názory publikované dr. Topperem nedoznaly zásadních změn.

Přemysl Liška    


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |