POLICISTA 8/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra případ skončil téměř do roka a do dne |
![]() |
Barňák je šmejd! to mi nikdo nevymluví, halekal na celou hospodu Tony Přeraz, v restauračních skazkách označovaný jako Tony či Tóna Tintítko. Hele, tenhle inženýrskej je docela malá ryba, jestli chceš něco vědět, škytnul při svém podání, Rudolfíno Jestřebík. Pravdu díš, kamaráde můj z nejmilejších, hlavní padouši sedí v hodně vyšších patrech mrakodrapu týhle republiky, sápal se mírně blábolivě do pingpongové hry dosti opileckých replik Maťo Rybář. Jediný Robi Nademlejnský mlčel a s usilovným zaujetím míchal balíček ošoupaných karet, který se v tyto již dlouhé večerní chvíle nedokázal prosadit k svému posvátnému uplatnění. |
Nebyla to první ani poslední debata na téma ing. Mojmír Barný. Malé severočeské městečko dlouhé měsíce rozebíralo - nejen v prostředí alkoholem odlehčeném a o to razantnějším - případ muže, zralého čtyřicátníka, který založil kampeličku. Několik let ji řídil, lákal do ní penízky drobných i větších střádalů, sliboval velice solidní zhodnocení vložených prostředků a ve finále oznámil, že se jeho podnikatelské záměry nevyvedly v takovém světle, jaké by si přál - a jaké by samozřejmě rád nabízel zejména všem firemním klientům.
Záložna se složila, zkrachovala. Její šéf, alespoň veřejnost to tak pociťovala, odešel ze scény středem. Nemajetný, upřímně zkroušený a smutný.
A dál ovšem bydlel v nadstandardní rezidenci a do nového "poradenského zaměstnání" nadále dojížděl nad běžnou míru luxusním vozem. Celá jeho rodina většinou neudělala ani krok bez doprovodně kráčejícího, diskrétně urostlého a elegantního společníka.
Mnozí sousedé z blízkého i vzdálenějšího regionálního okolí skřípali zuby při pomyšlení na ohleduplnou spravedlnost světa v "kauze toho Barňáka", který za bílého dne jenom bral a s největší pravděpodobností už předem hrál na to, že nikdy nebude nic vracet. A někteří ze spoluobčanů za nasupeně zkousnutým rtem nosili v prostorách mozkovny jiné varianty řešení, než jaké nabízí obyčejná odevzdanost či smíření se s řádem osudu.
Čtyři mariášníci pak dokonce začali postupně rozpracovávat úvahy vytyčené docela přesným, praktickým směrem.
V tom domě musejí strašit pěkně zašitý konta, přemýšlel nahlas pan Martin.
Ten chlap by potřeboval lekci a tví kámošové mu nejspíš nic nepředvedou, hodnotil pan Rudolf situaci s očima upřenýma na parťáka pana Roberta.
Kolik by z něj asi vypadlo, chňapnout ho tak za nohy a postavit lebkou k zemi, uvažoval zasněně pan Antonín.
A tehdy někdy Robi prohlásil, že všechno by se muselo odvíjet od toho, jakou silou by se na něj udeřilo. Jaký tlak na vlastní existenci by si byl nucen ctihodný inženýrský vykuk a bohatec uvědomit. On nemá prázdnou hlavu, je potřeba mu dát hodně silný direktní úder na solar plexus, aniž by to byla jednoduchá sprostá rána pěstí. Jestli mi rozumíte.
Moc mu zprvu nerozuměli.
Nezbývalo, než názorně a do detailu modelovat, připravit si a secvičit scénář působivého představení. Snad to byla nejdřív jenom taková teoretická hra. Postupem času, kdy si čtveřice začala kompletovat všechnu rozhodující výbavu i další drobné a přitom nezbytně nutné doplňky inscenace, nabývali chasníci přesvědčení, že by to byla vlastně škoda, něco tak dokonale rozvrženého nakonec neuskutečnit. Svým způsobem vezmou zákon do svých rukou. Mínění nakvašené veřejnosti - to je tutovka - bude na jejich straně. A nikdo na ně nikdy ani omylem nepřijde.
Doposud procházel text dosti smyšlenými vodami. Následuje záznam sotva dva roky staré skutečné události. Jména zúčastněných osob jsme pochopitelně pozměnili:
Časného únorového rána, ještě za tmy odjížděl ing. Mojmír Barný od svého domu v bezpečně mohutném terénním voze do zaměstnání. Před vjezdem na hlavní silnici do krajského města na rozšířeném místě u polní autobusové zastávky uviděl stát vozidlo označené nápisem POLICIE a s blikajícím majákem na střeše.
Tři postavy oblečené do tmavých vest s nápisem POLICIE a s kuklami na hlavách zastoupili mírumilovnému občanovi cestu. Přinutili ho zastavit.
Jeden z policistů namířil na řidiče služební zbraň, vyzval ho k vystoupení z auta a vzápětí mu v tom důrazně pomohl.
Zadržený chlapík byl povalen na zem, přes obličej dostal kápi, na rukou mu zacvakla kovová pouta. Vezli ho nejprve jedním automobilem, po krátké chvíli ho přesadili do jiného stroje a spoutali mu také nohy. Po delším čase uneseného finančníka vytáhli z vozidla, osvobodili mu nohy a odvedli ho s přestávkou do kopce k nějakým schodům. Jednu chvíli si musel lehnout na jakousi lavici, před schodištěm okamžik klečel. Na konec vyšel vzhůru do nějakého stavení.
Po celou dobu se pan inženýr pokoušel s muži speciálního doprovodu domluvit, chtěl zjistit, co se děje, co se od něj očekává, čeho se může nadíti. Zakuklenci na pokusy zakukleného muže avšak reagovali pouze mlčením.
Až po delší chvíli mu oznámili, že se našel někdo ochotný za něj vyplatit deset milionů korun. Ostatně, na kolik si ceníte vlastní život, zněla otázka. Těch deset melounků by mohlo odpovídat, vzal to vážně poškozený. To jsme rádi, že to říkáte, ozvali se chlapi v přesile. Dohromady to tudíž dělá dvacet milionů. Půlku hned, zbytek potom.
Zatímco organizátoři dokonalé akce telefonicky sjednávali s paní Barnou podmínky předání první poloviny hotovosti, hned toho dne po setmění, co to budeme protahovat, musel skromný zaměstnaný člověk prozradit identifikační čísla několika svých kreditních karet a obětaví pachatelé si vyzvedli na bankovních účtech bezmála sto padesát tisíc korun. Tohle tedy zafungovalo, postižený projevil dobrou vůli. Přičetli mu to k dobru.
Rovněž igelitové tašky s drobnými - v obvykle mezi běžnými obyvateli nevídaném množství - žena zainteresovaného muže v poklidu předala slušně se chovajícím žadatelům.
Na pozítří byla poté stanovena schůzka v supermarketu, kde již sám opětovně volný vzduch dýchající inženýr, familiárně říkávaný Barňák, předá rovněž v mírně opotřebované hotovosti druhou část ceny za vlastní žití. Úhrnná suma, dá se správně tušit, byla stanovena běžnou obchodní dohodou.
K transakci bohužel nedošlo. Vše zkomplikovalo anonymní udání, jež upozorňovalo ochranku obchodního centra na individuum, které skrývá v igelitovém zavazadle bombu. Pro soukromé šerify ta papírová záplava skutečně chvíli vypadala jako časovaná nálož. Nicméně rychle nato se záležitosti ujala kompetentní Policie České republiky.
Ing. Barný musel s barvou na stůl. Těžko naznačovat či zastírat, že s obnosem, který měl při sobě, zkoušel koupit pár rohlíků a kousek šunkové imitace ke svačině.
A roztočila se kola důsledného pátrání po pachatelích trestného činu loupeže (§ 234) ve spolupachatelství (§ 9) a pokusu trestného činu vydírání (§ 8) opět ve spolupachatelství. Jinými slovy kriminalisté vyrazili po stopě zbojníků, kteří společně proti jinému násilí užili a škodu velkého rozsahu způsobili.
Ke slovu se dostala operativní technika. Paní Barná si vybavila osobní automobil zaparkovaný nedaleko od řeky, na náplavce, kde za asistence svého ochranného doprovodu přenechávala první kousek poplatku za manžela. Podařilo se vystopovat majitele auta, byť šlo rychle po úspěšném obohacovacím skutku do prodeje.
Získávané popisy osob se neustále vyhodnocovaly, získávané hlasové záznamy prodělávaly fonoskopické posudky, posléze vyšetřovatelé provedli hlasovou rekognici s jedním podezřelým. A okruh možných pachatelů se začal zatahovat.
Při několika povolených prohlídkách domácností se našly věci z vozu potrefeného magnáta přes finance, například telefonní seznam, a další nádobíčko. Jistota povedeného kvarteta stran jejich nepostižitelnosti byla zřejmě nevídaná. Jak jinak někomu vysvětlovat, že si doma suvenýrově uchovali tři kusy pletených kukel černé barvy, podpažní pouzdro na pistoli, pouzdro na pistoli ASCENT, maskáčové kalhoty, maskáčovou bundu, bundu s nášivkou Policie ČR, černé kalhoty, dva kusy černých vest s nápisem POLICIE, další černou vestu, dva kusy pout, videokazetu, tři mobilní telefony - ty se taktéž dají odposlouchávat a identifikovat - atd.
Jiný doklad trestného jednání představovaly čilé - po odpískání zdařilého inkasa bezprostředně rozehrané - nákupní aktivity. Nezaměstnaný, několikanásobný recidivista Antonín P. si zakoupil usedlost a pustil se do její nákladné rekonstrukce. Řemeslníky vyplácel hotově.
Na katastrálním úřadě kriminalisté objevily obdobně zajímavé čerstvé zápisy s novými majiteli nemovitostí. Čtyřlístek zdravě rozčilených mužů, kteří vzali odhodlaně právo do svých rukou - a výsledky své propracované, řeklo by se až výsostně profesionální, možná z nějakého krimivelkofilmu odpozorované činnosti obětavě přijali za své.
Krajský soud poslal obžalované v souhrnu na třiapadesát let za mříže a předepsal jim k úhradě 10,17 milionu korun - navíc s dvanáctiprocentním úrokem. Naprosté zděšení, jak psal denní tisk, ve tvářích únosců vyvolal soudní majestát tím, že je ihned po rozsudku, kterému asistovala policejní jednotka v neprůstřelných vestách, vzal do vazby. Klíče od aut a mobilní telefony pak zmateně předávali obhájcům či přátelům.
Nebezpečný recidivista Tony (z posledního delšího trestu za pokus o vraždu byl propuštěn na podmínku) si tentokrát vysloužil 15 let odnětí svobody. Rudolfa J. ocenila oficiální instituce spravedlnosti pobytem ve vězení na 13 let. Podnikatel Martin R. dostal u první štace 12,5 roku stejně jako Robertino N.
Posledně jmenovaný přišel navíc o důstojnickou policejní hodnost. Jeho spoluúčast na trestném u činkování party vrhla bohužel tmavší stín na kredit místních policistů a nemohlo jí příliš ulehčit ani závěrečné, řekněme prospěšné, gesto.
Policista zrovna na šikmé ploše byl - lze se velice důvodně domnívat - oním anonymem, který překazil předávací ceremoniál se zbývajícím desetimilionem peněz v obchodním domě.
Nejspíš rozeznal mezi nakupujícím davem hustší výskyt svých policejních kolegů v civilu a raději doplňkovou dárkovou akci telefonátem ostraze shodil.
P.S. Státní zástupkyně se odvolala proti nízkým trestům. A odvolali se i odsouzení muži.
Jaroslav Kopic
Ilustrační foto Václav Šebek