POLICISTA 8/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra otázky pro... |
Letos v květnu proběhlo v Praze třinácté zasedání představitelů evropských kriminalistických ústavů sdružených v organizaci ENFSI (European Network of Forensic Science Institutes). Jaký je hlavní smysl této organizace a proč vlastně vznikla?
Na začátku devadesátých let dnes již minulého století došli někteří ředitelé kriminalistických ústavů a laboratoří k poznání, že by bylo velmi prospěšné a praktické přispět ke sjednocení úrovně těchto institucí na evropském kontinentu, a to z hlediska jejich technického vybavení, užívaných metod a odborné kvalifikace expertů. Prostě prosadit, aby byla technologie zpracování odborného posudku co nejpodobnější, ať už zkoumání proběhlo v Paříži, Londýně, Madridu nebo v Praze, a výsledek byl bez problémů akceptovatelný u kteréhokoliv soudu v Evropě.
Něco takového pochopitelně nešlo ze dne na den, z nizozemské iniciativy se začali scházet šéfové jednotlivých ústavů na neformálních jednáních, která časem začali počítat. Na páté takové schůzce v roce 1995 evropskou síť forenzních laboratoří oficiálně založili, holandský je název i logo, velmi pečlivě byla zformulována ústava ENFSI. Nicméně to všechno jsou jenom taková vnější pravidla, základ činnosti této nadnárodní organizace leží v pracovních skupinách složených z expertů nejrůznějších kriminalistických oborů. V současné době je takových skupin šestnáct, jen tak pro ilustraci je to například skupina daktyloskopů, palných zbraní, skupina zkoumání požárů a výbuchů, skupina vláken, skupina zkoumání informačních technologií, v té patříme dokonce k zakládajícím členům, skupina drog, DNA, dokumentů, ručního písma a tak dál. V příslušných oborech spojujících nejlepší experty v celé Evropě tak dochází k vzájemné výměně informací, ke společným školením a stážím i k pravidelnému testování laboratoří, což ohromně zvedá odbornou úroveň jednotlivých pracovišť.
ENFSI dnes sdružuje 42 institucí ze 30 evropských zemí, na pražském zasedání byli přijati tři noví členové z Dánska, Kypru a Rumunska.
Jaká je naše role v této mezinárodní síti?
Náš stát, respektive Kriminalistický ústav Praha, neboť certifikáty se vydávají na jména ředitelů příslušných pracovišť, byl přijat do ENFSI v prvním čtvrtletí roku 1998. Současně se vstupem jsme si vytvořili jakousi stínovou podobu této organizace, osm, později deset pracovních skupin korespondujících s těmi mezinárodními. Na plný počet, to jest šestnáct, se zřejmě nikdy nedostaneme, neboť některé obory, například soudní inženýrství, se u nás v ústavu nedělají a nemají příslušnou tradici.
Zapojení do mezinárodní spolupráce proběhlo velmi rychle a plynule, soudím, že právě díky aktivitám a vědecké úrovni jednotlivých pracovních skupin už na konferenci v Moskvě roku 1999 padl návrh, aby se následující setkání v roce 2000 uskutečnilo v Praze. Tehdy ovšem bylo naše hlavní město v přípravách na zasedání Mezinárodního měnového fondu, navíc Francouzi právě dobudovali a chtěli předvést svůj nový kriminalistický ústav v Lyonu. Proto jsme po vzájemné dohodě odložili termín o rok, čímž jsme získali i jisté symbolické pořadí, účastníky v Praze jsme tak přivítali na prvním zasedání ve třetím tisíciletí.
Jak se konference připravovala?
Především pečlivě. Mohli jsme sice zadat organizaci zasedání specializované agentuře, která pořádá konference obrazně řečeno na klíč, ale zdálo se nám to jednak zbytečně drahé, a potom, nechtěli jsme ani v nejmenším riskovat, že to nějaká agentura nezvládne a pokazí. Většinu práce jsme tedy dělali sami, příprava trvala tři čtvrtě roku a zapojila se do ní třetina zaměstnanců ústavu. Pokud jsme tedy někoho najímali, například překladatele a tlumočníky, vybírali jsme jen ty nejlepší profesionály.
Ve snaze snížit náklady na minimum jsme se pokusili získat prostředky od sponzorů, což mělo překvapivý úspěch. Od 32 firem jsme obdrželi víc než půl milionu korun, a to nám umožnilo plánovat poměrně velkoryse. Čtyřdenní setkání mělo bohatý doprovodný a kulturní program, nezapomnělo se ani na mediální kampaň. O ENFSI se hovořilo v televizních zpravodajských pořadech, v rozhlasovém vysílání, po tiskové konferenci se základní informace objevily i v řadě novin a časopisů.
Co nového přineslo třinácté setkání?
Pražská schůzka měla v zásadě dvě části, první z nich byla vědecká konference, na kterou jsme se souhlasem pana policejního prezidenta pozvali ředitele všech krajských správ, vedoucí krajských technických pracovišť, učitele z policejní akademie, vyšetřovatele i praktické pracovníky kriminálky. Zájem byl veliký, a tak se v kongresovém sále hotelu Pyramida sešlo mnohem víc lidí, než dosud bývalo na podobných seminářích běžné. Myslím, že referáty byly pro všechny velmi zajímavé, za jiné připomenu například atraktivní popis objasňování havárie nadzvukového Concordu, který přednesl čerstvý předseda rady ENFSI, plukovník Serge Caillet.
Druhou část setkání představovala uzavřená jednání představitelů ENFSI. Je nutné doplnit, že se na slavnostní zahájení zasedání dostavili nejvyšší představitelé ministerstva a policie, v čele s ministrem Grossem a generálem Kolářem, což především u zahraničních účastníků demonstrovalo vážnost, jakou kriminalistická věda a technika u nás má.
Pro zahraniční hosty byla uspořádána i prohlídka našeho ústavu, upozornili jsme je na to, že jdou do starého hradu, do budovy památkově chráněné, bez výtahu, snad jen hladomorna ve sklepě trochu chybí. Starobylé zdi naštěstí nezastínily to, co je uvnitř, totiž kvalitu lidí a jejich práce. Snad nejvíc návštěvníky zaujalo oddělení technického rozvoje, něco takového na západ od našich hranic nikde nevzniklo, což je možná škoda, protože celá řada přístrojů a technických nápadů šitých přímo na míru kriminalistické praxe v mnohém předčí drahé výrobky renomovaných firem.
Práce bylo hodně, ale co doprovodný program?
Myslím, že se nám podařilo vybrat akce, které byly neokázalé a přesto nadchly. Třeba v divadle Spejbla a Hurvínka zasedlo obecenstvo jazykově připomínající Babylon a loutkoherci střídali španělštinu, angličtinu, němčinu či franštinu s podobnou lehkostí, jako barový pianista přechází z jedné tóniny do jiné. Uspořádali jsme zájezd na Karlštejn, byli jsme v Karlových Varech, kde zase hosty příjemně překvapilo, že soustavu lázeňských ústavů MV mohou prostřednictvím svých pojišťoven využívat i oni.
O loňském zasedání ve francouzském Lyonu se říkalo, že se odehrálo na vynikajícím víně, pražské, zásluhou společné návštěvy proslulé restaurace U Kalicha, prý proběhlo na pivě. Jaký přídomek si vyslouží čtrnáctá schůzka ENFSI příští rok ve švédském Linköpingu zatím netuším.
jr
Foto Jiří Novák