POLICISTA 6/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra otázky pro ... |
JUDr. Libora LOCHMANA, ředitele Útvaru rychlého nasazení Policie ČR |
![]() |
PŘES PEKELNÝ TÝDEN DO SETRVALÉHO STŘEHU |
Proměňovalo se nějak výrazněji během minulých dvou desetiletí existence využití policejního Útvaru rychlého nasazení?
Byl tady jeden zlom. Útvar vznikl ministerským rozkazem k 1.1. 1981 jako speciální složka proti mimořádným formám trestné činnosti, což obnášelo boj proti terorismu, únoscům osob a proti zvláště závažné kriminální trestné činnosti. To byla první, dalo by se říct, že z našeho pohledu pohodová etapa do roku 1985. Pak vznikl takzvaný odbor zvláštního určení a útvaru tenkrát přidali k již vyjmenovaným úkolům ještě zásahy proti demonstracím, respektive speciální úkoly při hromadných protispolečenských vystoupeních. A to bylo období, které tomuto útvaru trošku uškodilo, protože takové zadání by podobný útvar dostávat neměl. Nicméně to trvalo do roku 1989, vyvrcholilo to Národní třídou, a v roce 1990 se útvar vrátil k původnímu určení. Takže, když si to zopakujeme, dnes je náš útvar zodpovědný za zákroky proti teroristům, únoscům osob, dopravních prostředků a proti pachatelům zvláště závažné trestné činnosti a proti pachatelům organizované trestné činnosti. Přičemž u toho třetího základního úkolu pracujeme zejména při zatýkání uvedených pachatelů. Slovo zejména zdůrazňuji, protože jinak máme v náplni práce i další činnosti směrem k těmto pachatelům.
Jakým vývojem prošla vaše výzbroj a výstroj - jste dnes se svým technickým, speciálním vybavením spokojeni?
Osobně to dělím na dvě období: do roku 1990 to byly maskáče a škorpiony. Tehdy se s vybavením, s technikou pro útvar v podstatě nim moc nepodnikalo. Bylo tu víceméně běžné vybavení, pouze policisté používali samopaly padesátosmičky, škorpiony, a měli mezi sebou už tenkrát odstřelovače. Druhé období prožíváme po listopadu 1989, kdy jsme se stali opravdu moderní jednotkou. Moderní, to znamená se vším všudy - i naše vybavení šlo ohromně dopředu. Především se to zlomilo v roce 1991 a v současné době patříme, podle mého názoru, k dobře vybaveným jednotkám. Chceme ale pochopitelně pořád víc a ještě lepší výbavy, protože vývoj neustále postupuje kupředu. Co se týče zbraní, jsme v současnosti na stejné úrovni, jakou disponují podobné světové jednotky. Máme srovnatelné odstřelovačské pušky, samopaly, chceme právě přezbrojit pistole, ve kterých trošku pokulháváme. V ochranných prostředcích jsme velmi dobře vybavení, drobné potíže máme v pozorovacích záležitostech, mírně zaostáváme v nočním vidění. Hodnocení by se dalo doplnit o skutečnost, že do roku 1989 se vlastně mohla využívat výzbroj a výstroj naše domácí, popřípadě tehdejší spřáteleně socialistická - jako třeba ruské brokovnice. Vyspělejší technologie odjinud ze světa se k nám nedostávaly a jedinou vyloženě zahraniční výstrojí byly tenkrát balistické vesty a přílby švýcarské výroby. Teprve po roce 1990, kdy se otevřel trh i pro nás, jsme se dostali jednak k samopalům Heckler Koch v ráži 9 mm, které obměnily nevyhovující samopaly vzor 61 škorpion a samopaly vzor 58, které byly zvláště pro použití v místnosti zbytečně moc účinné, a jednak jsme získali přístup k západním odstřelovačkám. Na tomto poli došlo vůbec k zajímavému vývoji: kromě sovětských odstřelovacích pušek Dragunov se u nás začaly používat znovu české pušky vzor 54, které byly pouze přepažbeny - se stavitelnou lícnicí a botkou - a pak se k nim někdy v roce 1993 nakoupily švýcarské odstřelovací pušky Sig Sauer 3000. V pistolích máme od začátků tohoto útvaru stejný typ - to jest pistole vzor 75, kterou se teprve v dnešním čase chystáme vyměnit. Jaký to bude typ, to je dosud předmětem výběrového řízení.
Předpokládám, že se s postupem let a s růstem řekněme razance nejzávažnější trestné činnosti zvyšovaly nároky na schopnosti a nezbytnou zdatnost vašich lidí - co při jejich výběru a přípravě vyžadujete především?
Osobně si myslím, že k dnešku máme nejtěžší výběrové řízení v tomto státě. Samozřejmě uvnitř policie určitě, ale jsem přesvědčený, že i ve srovnání s armádou. Ostatně vojenští výsadkáři z Prostějova si vyzkoušeli část našich vstupních testů a nedokončili je. Výběrové řízení útvaru má tři části: do prvního kola se může přihlásit každý, komu je minimálně třiadvacet let, slouží minimálně tři roky u policie, je plavcem a má řidičský průkaz skupiny B. Potom musí projít zdravotními testy, prokázat zařazení do zdravotní skupiny A, zvládnout fyzické testy, což jsou zkoušky na dráze a v tělocvičně. Uchazeči přitom neznají limity a musejí do toho jít tudíž se svou fyzičkou absolutně naplno. Do prvního kola ještě patří psychotesty, které trvají šest až osm hodin a na které hodně dáme. Tohle první síto hned značnou část zájemců vyselektuje. Pak se odehrává druhé kolo - takzvaný pekelný týden. Takhle se tomu říká i u jiných jednotek a jedná se o pobyt na naší základně v Borku u Rokycan, kde nováčci plní spoustu úkolů. Zároveň spí jenom tři čtyři hodiny denně a nachodí dvě stě až dvě stě padesát kilometrů za šest dní. Jsou to záměrně velice zátěžové zkoušky, protože tam opět máme psychology-vyjednávače, kteří je v těch extrémních situacích neustále pozorují a pečlivě hodnotí jejich činnost - chování, plnění jednotlivých akcí. Pohybují se vedle nich rovněž další pozorovatelé, zkušení starší členové útvaru, kteří si z nich vybírají případné parťáky do svých skupin. Posledním přijímacím kolem je pak v podstatě pohovor před mojí komisí, kde se vyptáváme na dost osobní věci. Někdy je i tohle pro některé lidi značné trápení a občas ještě také v této části výběrového řízení někdo vypadne ze hry. Takže ani to vůbec není jenom formální závěrečná záležitost. Konečně ve finále se na základě výsledků ze všech přijímacích zkoušek rozhoduje, koho do útvaru vezmeme. A chcete-li pár konkrétnějších čísel, pak: zhruba padesát až pětapadesát lidí se k nám hlásí v průběhu každého roku, přičemž vloni to byl velmi dobrý rok - přijali jsme sedm lidí. Výjimečně. Jinak to bývá kolem čtyř lidí do roka. S tím, že v současnosti snad ani početní navýšení útvaru nepotřebujeme, na druhou stranu, tabulkově, se ovšem dobrých potenciálních specialistů nemíníme odříkat nikdy.
Zaznamenal Jaroslav Kopic