POLICISTA 6/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra anketa |
Pryč jsou časy, kdy jsme práci policejních zásahových jednotek mohli vídat jen v dobrodružných filmech. Dnes se specializované útvary rychlého nasazení staly samozřejmou součástí policejního sboru a o jejich zákrocích se často hovoří v kladném i záporném smyslu. Na to, co si o černě oděných zakuklených policistech lidé myslí, jsme se přeptávali náhodně vybraných chodců v pražských ulicích.
Petr Zbořil - technik: Asi je to potřeba, ale žádnou velkou radost z toho nemám. Vůbec se mi nelíbí, že se svět řítí k pořád větším krutostem a násilnostem. Války drogových mafií, terorismus, pumové atentáty... Jako by lidský život pomalu ztrácel cenu. Čím to je? Mizernou výchovou, nedostatkem víry, nebo hanebně surovou spotřební kulturou? Čert ví. A sebelepší zásahové jednotky tenhle problém nevyřeší.
Alena Kerbachová - studentka: Jsou to skvělí kluci, fakt. To je něco docela jinýho, než pitomci na diskotékách, co soutěžej akorát v tom, kdo si pořídí víc náušnic. Nepotřebuju, aby byl mužskej krasavec nebo kdovíjakej intelektuál, ale musí to bejt aspoň trochu chlap.
Karel Purnoch - penzista: Já jsem staromilec, víte? Tyhle pistolnické móresy patří do světa, kterému nerozumím. Dřív pan kriminální rada zatýkal dvojnásobného vraha bez pistole, v poklidu a s viržinkem v zubech. A ještě si spolu cestou na direkci docela hezky popovídali. Dneska čtete v novinách, že nějaký šílenec bez výstrahy začne pálit do policistů, dva z nich zabije a třetího těžce zraní... No kde to jsme? Vážně, někdy jsem rád, že už mám život skoro za sebou.
Ivan Loukotka - hudebník: Zaplať pánbu za speciální jednotky. Jsme hloubavej národ, na všechno časem přijdeme, ale dlouho nám to trvá. Spojený státy si svou gangsterskou éru zažily dávno před náma a zkušenosti z boje proti organizovanýmu zločinu stačilo jenom převzít. Jenže tady měl každej plnou hlavu posvátnejch lidskejch práv a stálo to spoustu životů, než odpovědnejm lidem začalo docházet, že se občas musí zakročit tvrdě. Jenom docházet, na pořádný ukotvení v zákonech a vyhláškách si většinou ještě budeme muset počkat. Vemte si takovou okrajovou maličkost, jako například noční zastavování ujíždějícího automobilu. U nás musí policejní vůz nejdřív příslušný auto předjet, což už samo o sobě bejvá dost riskantní, a pak, v plnejch světlech toho podezřelýho vozu, jako na jevišti, pomalu přijít k okýnku a žádat doklady.
Kolik rozstřílenejch uniformovanejch kluků bude muset umřít, než se uzákoní americký pravidlo, že policejní vůz vzadu rozsvítí varovný světla a jestli nějakej pitomec nezastaví, tak má halt smůlu a může si v gangsterským nebi o svejch právech popovídat s kolegou Al Caponem. No nic, to zabíhám. Chci jen říct, že pokud nedáme policistům zákonnou možnost organizovanej zločin účelně likvidovat, tak budeme nakonec výpalný raketýrům platit všichni.
Petr Pustina - úředník: Já vlastně nevím. Opravdu nevím. Ano, takové jednotky jsou zcela na místě při zásahu proti teroristům, ale na druhé straně se jich dá také náramně snadno zneužít. Třeba pro politické cíle. Nebo, to také není tak nereálná možnost, představte si, že se několik takových perfektně vycvičených chlapů rozhádá s policií a dají se na cestu zločinu. Ty už nikdo na světě nepochytá. Zkrátka na zásahové jednotky se koukám s obdivem i s obavami.
Olga Stehlíková - švadlena: Myslíte ty zakuklence? Tak těch bych se bála.
Tomáš Krušina - maturant: Páni, to je řemeslo, který bych chtěl dělat. Jenže vůbec není snadný se do takový elitní party dostat. Doufám, že se mi to jednou povede.
Filip Rousek - učitel: Samozřejmě, že existenci takových jednotek vítám. Jsou tady doslova pro ochranu nás všech. Jenže je to málo, jde jen o začátek celé řady opatření namířených proti zločinu. A to, co následuje, by mělo být podobně rychlé, jako zákrok policistů. Co naplat, že podezřelého bleskově zadržíme, když pak bude na soud čekat měsíce a roky? Neúnosná délka vyšetřovací vazby vede k propouštění nebezpečných pachatelů a nekonečné odročování jednotlivých soudních kauz zcela anuluje nějakou výchovnou působnost trestu. Říká se, že nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky. Podobně také rozsudek uplatněný s letitým zpožděním už vlastně trestá jiného člověka, nežli byl ten, který zločin spáchal.
Jana Bartáková - laborantka: Můj strýček byl policista a přišel ve službě o život. Já byla tenkrát ještě malá holka a pamatuju si na to z vyprávění. Bylo to na venkově, kde se po honu jeden místní myslivec opil, začal ohrožovat okolí loveckou puškou a pár lidí dokonce zranil. Zabarikádoval se v hospodě, střílel do oken a všem hystericky vyhrožoval. Strejda mu to šel rozmluvit. Jen tak, po sousedsku, ani pistoli nevytáhl z pouzdra. A ten šílenec to do něj napálil z brokovnice snad ze dvou metrů.
Kdyby tenkrát existovaly útvary specialistů, stačilo zvednout telefon a všechno dopadlo jinak. Škoda. Já měla strýčka moc ráda.
Luboš Urban - výtvarník: Mně to připadá trochu jako komedie. Kluci, co si hrajou na drsňáky. V kuklách, se samopalama a s nožema v zubech jdou vyměnit pár zakřiknutejch úředníků z Investiční banky. To už je úplná groteska, ne?
Vladimír Šimandl - kriminalista: Pro nás je to ohromná pomoc, opravdu. Nejen proto, že rychlé profesionální zákroky vůči nebezpečným pachatelů snižují ohrožení samotných policistů, ale také protože se s takto zadrženými klienty mnohem lépe pracuje. Není nijak nadsazené, že si často náramně oddechnou, když zjistí, že jsou v rukou kriminálky a ne konkurenčního gangu. A v každém případě je jim jasné, že legrace skončila a je rozumné začít brát vyšetřování vážně.
Petr Červinka - asfaltér: Jednou jsem je viděl při práci. Tenkrát jsme opravovali jeden úsek na strakonický výpadovce, na vyfrézovanej povrch se kladla nová vrstva balený směsi a já si všiml velkýho bílýho forda na odpočivadle v protisměru. Seděli v něm dva chlápci, dobře půl hodiny nevylejzali, napadlo mě, co je tam tak baví. Pak na stejným místě zastavil ještě jeden bavorák, a v tu chvíli to začalo. Přiřítily se dva tranzity s blikajícíma majákama a vyskákali z nich ozbrojenci v kuklách. Bylo to jako na divadle, člověk mohl sledovat, jak jsou secvičený. Dva z nich na chvilku zastavili dopravu, jeden zamířil k nám a poslal nás za finišer, aby nikoho netrefila zbloudilá kulička. Jenže k žádnýmu střílení nedošlo, ty zadržený frajeři se snad neměli čas ani leknout. Než jim došlo, že se děje něco nezvyklýho, už měli želízka na rukou a putovali do policejních vozů. Vážně, vždycky jsem si představoval, že tak to asi vypadá, když si pro člověka přijde čert.
Druhej den jsem se v novinách dočetl, že na tom parkovišti byli dopadený dva mezinárodně hledaný překupníci drog a jejich bodyguardi.
Karla Velebná - veterinářka: Nemám ráda násilí, ale asi to jinak nejde. Na hrubý pytel, hrubá záplata.
Jindřich Stupeň - projektant: Jeden z velmi tísnivých občanských pocitů je vědomí bezmocnosti. Když vidíte zločince, kteří se pošklebují právu, úsměvy vrahů a mafiánů, osvobozených pro nedostatek důkazů, tak se vám pění krev. Jenže kde vzít důkazy, když se svědecké výpovědi v poslední chvíli mění, neboť svědci jsou dílem zastrašeni, dílem podplaceni? Demokratická společnost je náramně křehká a zákonné prostředky na boj proti organizovanému zločinu hledá těžko. Policisté ze zásahových jednotek to sice nezachrání, ale bezmocným občanům přinesou malé zadostiučinění. Že totiž aspoň na chvíli nahnali těm všemocným gaunerům strach.
Ludvík Klimeš - trenér: Myslím, že budovat podobné speciální útvary je naprostá nutnost a nějaká zpochybňující diskuse je jen ztráta času. Jeden verš písničkáře Dědečka totiž platí na všechny zločince, nejen na ty politické. Tak k čertu už s tím sametem, pánové a dámy, buďto s nima zametem, nebo oni s námi.
Tolik tedy výběr nejtypičtějších názorů, které ve zdrcující většině hodnotí práci útvarů rychlého nasazení a zásahových jednotek se sympatiemi. Ostatně, i mnohem objektivnější průzkumy veřejného mínění naznačují, že důvěra k polici jako k celku pomalu stoupá.
Připravil: jr