POLICISTA  6/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

případ skončil v předjaří
Zní to hořce, neřkuli přímo cynicky, ale prostě jsme si v posledních letech určité druhy trestné činnosti zvykli považovat takořka za národní zvyk. Něco jako folklor. Tunelování bank kupříkladu - to je dozajista specifikum posledního desetiletí.Rekreace v malebném kraji láká lidi dál: kousek od chaty roste poctivý klasický srub

Vloupání do chat a chalup má ovšem tradici podstatně delší: nicméně i v tomhle "oboru podnikání" nám dorostla nová a rázná generace pachatelů. Žádní troškaři. Jsou mladí, neklidní, chtiví - a dovedou být vlastně i pilní. Svým způsobem pochopitelně. Berňák z jejich snažení radost mít ovšem nebude. A pochopitelně ji nemají ani majitelé rekreačních objektů v oblasti, jíž takoví grázlíci věnují svůj zájem. Již si - oblíbí, řekněme klidně. Jako třeba půvabný kraj v podhůří Krkonoš, kde zhruba před třemi roky začal citelně vzrůstat počet vyloupených chat a chalup.

"Aby bylo jasno: jistý nárůst takových vloupání patří k podzimu a jaru vlastně neodmyslitelně. V létě jsou chalupy a chaty plně obsazené, majitelé si je pohlídají sami anebo navzájem, pokud jde o osady - a takových je u nás v okrese nemálo," vysvětluje trutnovský kriminální komisař kapitán Jan Pavelka. "Když začne podzim, vracejí se majitelé už jen na víkendy - a s prvními plískanicemi zavřou okenice, zazimují a přestanou jezdit - zatímco zloději začnou." Policie ve všech rekreačních oblastech - a ty jsou v České republice víceméně všude - se snaží nájezdům nenechavců předcházet, jenže třeba na Trutnovsku se chaty a chalupy počítají nikoli na stovky, nýbrž na tisíce. A není prostě v lidských silách je hlídat ustavičně: pravidelná, leč jen občasná kontrola je maximum, nač policisté z obvodů stačí. Nicméně: když začne vloupání přibývat a z jednotlivých "ran" jsou desítky, zpozorní kriminálka. Nade vší pochybnost je totiž patrné, že v rajonu se objevil "vážný zájemce". Pachatel, který si na chatách a chalupách jenom nepřilepšuje, natož vyjukaný darebáček, jenž táhne republikou a sem tam nějakou tu okenici vypáčí či dveře vyrazí, aby měl kde v teple přenocovat anebo povečeřel z cizích zásob. Ne: hmotné škody v takových případech z tisíců náhle rostou na desetitisíce a ztrácejí se mnohem cennější - a taky obtížně přenosné - věci. Je tedy zřejmé, že pachatelem není jednotlivec, ale při nejmenším dvojka, ne-li tým početnější. A taky že asi nejde o pěšáky, nýbrž o motorizovanou partu, která "jde na věc" promyšleně a cílevědomě. A tím pádem v kraji začíná jít do tuhého.

o o o

Dlužno předeslat, že pachatelé kašlou na okresní i krajské členění naší malé republiky a ve svých aktivitách ctí leda tak hranice státní. A tak i série vloupání do chat a chalup, jež se na Trutnovsku začala rozrůstat zhruba přede dvěma roky, se projevila i u sousedů, zejména na Semilsku, ale nárůst zaznamenali i kriminalisté jičínští a královéhradečtí. A proto záhy vznikl společný tým, neboť při podrobném vyhodnocení stop, jež pachatelé po sobě na místech činu zanechali, a způsobu, jakým byla vloupání prováděna, dospěli policisté k závěru, že všude půjde nejspíš o jednu jedinou partu: ovšemže mimořádně přičinlivou a mobilní. Svědčil o tom i výběr lupu, s nímž ze svých "spanilých jízd" odjížděla: tedy zejména elektronika, zahradní mašinky a kutilské nářadí - sekačky, motorové pily, hoblovky a cirkulárky, televizory, věže, videa...

Šéf trutnovské kriminálky kapitán Jan Pavelka s jedním ze svých podřízených, praporčíkem Krejcarem"Umělecké předměty po zkušenostech posledních let už málokdo na chalupě nechává," vysvětluje praporčík Milan Krejcar, kriminalista, který měl případ v Trutnově na starosti a vedl výslechy zadržených pachatelů.

Jenže cesta k jejich zatčení byla dlouhá a setsakra trnitá.

Jedno bylo jisté: kradli jako straky, způsobená škoda rychle rostla. Časem ke svým oblíbeným artiklům přidali i selský nábytek: malované krkonošské skříně, truhly a podobně. Zrovna tak brali i starožitný porcelán, mlýnky, hodiny: ale jedno jim dlužno přičíst ke cti. Na rozdíl od mnoha jiných darebáků, kteří si z otvírání cizích nemovitostí udělali obživu, tihle zbytečně neničili. Interiéry dobytých domů nedemolovali, vybrali si prostě, co se jim líbilo, a zase odtáhli, přičemž třeba nádobí, jež se jim nezdálo dost cenné, pečlivě vyskládali vedle kredence a nerozmlátili přitom ani hrníček, ani talířek.

"Je fakt, že tohle by se jim asi dalo přičíst k dobru," bez nadšení říká trutnovský kriminální komisař Pavelka. "Škoda, kterou způsobili, je ovšem i tak ohromná - podle majitelů vykradených chalup a chat přesahuje tři miliony. Kolik se podaří u soudu skutečně prokázat, je otázka: nicméně jsem si jist, že u soudu půjde o čtvrtý odstavec příslušného paragrafu - a tam jsou už citelné trestní sazby."

Mravenčí práce kriminalistů, ale i posílených hlídek z obvodních oddělení začala nést nenápadné plody. Osvědčilo se pečlivé evidování vozidel, jež se po nocích v rizikových oblastech pohybovala. Podařilo se získat trasologické stopy u vyloupených objektů, slibná se jevila i mechanoskopická expertiza: pachatelé totiž užívali určitého typu páčidla, jež zanechávalo na oknech a dveřích charakteristické stopy. Takže zbývala maličkost - to páčidlo najít, nejlíp pak v ruce pachatelově - anebo alespoň s jeho zdařilými otisky...

Jenže to by policisté chtěli od života příliš. Nicméně i tak se na ně jednou štěstí usmálo - jakkoli se záhy ukázalo, že šlo spíš o zlomyslný úsměšek. Po mnoha týdnech, kdy trávili dny i noci na číhané, se totiž podařilo pachatele zatknout - bezmála při činu. Plížil se totiž kolem jedné z opuštěných chalup a policisté si ho všimli. Dal se však na útěk, cestou zahodil rukavice a páčidlo... Po zadržení zarytě mlčel. Nepřiznal nic.

"Bylo mu teprve devatenáct, ale měl už poměrně bohaté kriminální zkušenosti, už od čtrnácti let... Rodiče se rozvedli, ničím se nevyučil, ale hloupý přitom není, spíš naopak, mazaný až běda. Maminka si našla druha, povoláním zloděje. Nakonec se ukázalo, že ti dva kradli společně, nadějný synáček s nevlastním taťkou." říká praporčík Krejcar. "Kluka jsem vyslýchal, ale smál se mi do očí. Měli jsme proti němu dost důkazů už tehdy, padesát chat a chalup měl přece na kontě... Ale obávali jsme se, že dobrý advokát u soudu dovede divy. A my chtěli tenhle případ dotáhnout do konce s plným úspěchem. Dostat pachatele za mříže - a nadlouho."

A tak s pocity značně smíšenými nakonec Petra Křivánka - říkejme pachateli třeba takhle, jeho kauza se totiž ještě nachází v konečné fázi vyšetřování a na obviněné nutno zatím pohlížet s presumpcí neviny a skutečná příjmení nelze užít - musel propustit domů. Mladík velmi škodolibě triumfoval.

"Řekl jsem mu akorát, že se určitě nevidíme naposledy," vzpomíná praporčík Krejcar. "Vysmál se mi. A já musel jen doufat, že naposled a tím pádem i nejlíp se budeme smát my."

o o o

Jedna z půvabných podkrkonošských chalupStálí klienti českých věznic dosvědčí, byť zřejmě neochotně, že naše policie vyniká důsledností a trpělivostí. Nevzdává se a paměť má jak slon. V tomhle trutnovském - nebo snad přesněji východočeském - případě ji osvědčovala po dobu bezmála deseti měsíců. Pachatele - tedy šéfa i jeho dvoučlenný tým - už vlastně důvěrně znala a bedlivě sledovala jejich zvyky. Natolik diskrétně, že o tom naši smutní hrdinové neměli ani potuchy, a když se kapánek oklepali z úleku, zvesela se pustili do dalších vloupaček. Netušíce, že teď už se vlastně jen proti nim sbírají, vyhodnocují a dokumentují důkazy: tak, aby až přijde jejich chvíle, vytvořily pevný řetěz.

"Už jsme věděli, že náš starý známý Petr Křivánek jezdí krást nejraději v noci v půlce týdne, z úterka na středu nebo ze středy na čtvrtek, když si předtím přes den důkladně obhlédli situaci," vysvětlují Trutnovští. "Vybrali pět šest stavení a tradá pryč. Obvykle se na akci vydával se svým nevlastním otcem, zhruba pětatřicetiletým Jiřím Havláskem, navíc si s sebou někdy brali ještě třetího, pětadvacetilého Roma Zoltána Vargu."

"Černý vzadu" byl pro ně levnou pracovní silou, využívali jeho fyzickou kondici, když potřebovali stěhovat něco těžkého, hlavně nábytek. Na "rány" jezdili postarší sierrou se střešní zahrádkou, aby odvezli víc, pravidelně si půjčovali přívěsný vozík, na němž vozili almary, ledničky a podobné věci. V té době už měli ucelenou síť překupníků, z nichž každý se specializoval na určité artikly: někdo na elektroniku, někdo na starožitnosti, další na zahradní techniku.

"Někdy kradli namátkou, co zrovna vytipovaná chalupa nabídla, ale jindy šli po konkrétních věcech, takže možno říci, že pracovali i doslova na objednávku," vysvětluje praporčík Krejcar. "A jejich drzost stále rostla, takže takhle pro konkrétního odběratele vezli třeba ukradený zahradní traktůrek v hodnotě šedesáti tisíc: nepřikrytý na přívěsu za sierrou... Počasí, jaké bývá v předjaří, cesta do chatové osady zatraceně rozbahněná..."

Zkrátka, přičinliví zloději zapadli až po nápravy. Člověk by čekal, že tím pádem svou misi radši vzdají, odpojí káru, nechají osudu - a sami rychle pryč. Ani omylem! Došli do blízké vsi, ve čtyři ráno zburcovali někoho z místních a chtěli po něm, aby je šel vytáhnout traktorem!

"Nakonec se nějak ale vyhrabali sami, jenže nenadále zburcovaný traktorista si je pochopitelně zapamatoval - a pro nás se tak stal významným svědkem," říká kapitán Pavelka.

o o o

A pak spadla klec. Kriminalistický tým, jenž se pod záštitou krajské správy vytvořil, dospěl k názoru, že důkazů proti pachatelům má až až. A tak bylo rozhodnuto zadržet je všechny najednou, a nejraději přímo při činu. Když tedy loni v březnu trojlístek zase vyrazil na trasu, už na něj čekala zásahovka. Mezi ukradenými předměty totiž nechyběly střelné zbraně, a tak policisté moudře předpokládali, že jejich použití zatýkanými pachateli nelze zcela vyloučit - třebaže zatím se vše obešlo bez násilí. Jenže opatrnosti není nikdy dost. Ale i do perfektně připraveného plánu se může vloudit mrcha náhoda. Trojlístku se cestou nějak porouchalo auto - a tak otočil a vydal se předčasně zase k domovu.

"V první chvíli jsme se lekli, že jsme se nějak prozradili. Co teď? Odložit akci? Anebo se prostě jen vzdát efektního zadržení při činu, jež by pečlivě shromáždění důkazy korunovalo?" vzpomíná praporčík.

Na Hotel pod Zvičinou si loupežnický trojlístek pochopitelně netroufl...Po krátkém váhání bylo rozhodnuto už věc neprotahovat. A tak na šokovanou trojici čekala na silnici hlídka - a když se vzápětí objevili chlapi v černých kuklách, nezmohli se nedávno ještě bohorovní zloději ani na náznak odporu. Kriminalisté si je hned odvezli k výslechu, vyšetřovatel jim vzápětí sdělil obvinění a soudce na ně uvalil vazbu. Všechno pěkně ráz na ráz. Trestně stíháni - ovšem na svobodě - jsou i překupníci kradeného zboží, povětšinou majitelé obskurních bazarů, kteří s trojlístkem pilně "obchodovali": známo je, že takoví své dodavatele nestydatě berou na hůl, okrádajíce tudíž zloděje. Což z nich ovšem nečiní žádné Jánošíky, leda darebáky na druhou. Nepodařilo se jim však prokázat spoluvinu, a jsou tudíž stíháni jen jako pro podílnictví, ostatně stejně jako Křivánkova matka. Není sice pochyb, že o veškerém "podnikání" v domě na předměstí Hradce Králové, kde bydleli, musela vědět, dokonce zřejmě někdy působila jako ostražitá hlídka - ale protože ji policisté nechytili přímo za ruku a nikdo z obviněných proti ní nevypovídal, vyjde z kauzy zřejmě lacino, nebo zcela bez trestu.

Následovaly týdny a měsíce výslechů a protokolů, protože zejména nejmladší z bandy, Křivánek, odmítal cokoli přiznat. Zkušenosti, jež už jako mladistvý nasbíral, mu velely dobrovolně "nepoložit" nic. Jen to, co mu prokážou nade vší pochybost. Každopádně: na kontě má dnes asi 170 vloupání - prokázaných. Celková škoda, již tři podhorští králové způsobili, se doposud upřesňuje. (Skoro jisté je, že někteří poškození si ve snaze trochu si osladit hořkou pilulku ztrát nějakou položku k seznamu ukradených věcí připíší: což je ovšem pojišťovací podvod, leč prokázat jej by bylo velice obtížné. Zvláště, když pachatelé nevypovídají a zarytě krčí rameny, jsouce tázáni, zda seznam odpovídá jejich lupu. A policie nemůže dělat zázraky...)

Petr Křivánek ve vyšetřovací vazbě tím pádem strávil dlouhých jedenáct měsíců, jeho nohsledi deset. V současnosti jsou ovšem všichni na svobodě a čekají na soud. Kolik jim vyměří?

"Páchali své činy sice jako skupina, ale nepodařilo se prokázat, že by šlo - z hlediska zákona - o zločin organizovaný," říká komisař Pavelka. "Ale i tak hrozí Křivánkovi pět až dvanáct roků odnětí svobody, jeho kumpánům pak tresty o něco nižší."

Kolik ovšem u soudu opravdu dostanou? A jak dlouho se soudní procesy potáhnou? To jsou otázky, na něž už kriminalisté odpovědět nedovedou. Dlužno říci, že se někdy nestačí divit. Ostatně, jako my všichni...

Jan J. Vaněk  


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |