POLICISTA 3/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra soutěž |
Vážení čtenáři,
při přípravě soutěže na stránkách Internetu jsme vycházeli ze zjištění, že spisovatelé kriminálních příběhů a detektivních povídek mají často jen velmi nejasné ponětí, jak vyšetřování trestných činů vypadá ve skutečnosti. Vybrali jsme proto několik sporných textových pasáží a obracíme se na vás s jednoduchou otázkou. Bylo to opravdu tak? Je možné, aby se situace odehrála podobně, jak ji autor převyprávěl, nebo jde o pouhý nereálný výmysl? Odpovídejte ANO či NE a pokud se chcete zúčastnit závěrečného slosování o hezké ceny, připojte i svou internetovou adresu. Mnoho úspěchu vám přeje redakce.
Redaktor Machalík se poněkud ztraceně coural po chodbách soudní budovy a všechny projednávané případy mu připadaly zoufale nudné. Rozvody, zpronevěry, nekonečně zamotané dědické problémy. Nic z toho nevydá ani na soudničku.
"Tak mi sakra poraď," obrátil se novinář na spřáteleného soudního úředníka, který pokrčil rameny a vzpomněl, že v síni číslo jedenadvacet stojí před tváří spravedlnosti kasař.
"Ale je to předem dost jasná záležitost," dodal omluvně.
Řemeslné otevírání pokladen bez klíčů se zdálo archaicky zajímavé a pan Machalík vstoupil dovnitř. Místnost byla poloprázdná, na lavici obžalovaných seděl zamračený, přibližně padesátiletý chlap.
"Já to neudělal," opakoval trucovitě."
Redaktor se tiše uvelebil na jednu z prázdných židlí a pozorně lapal útržky příběhu. Kasa zručně otevřená vrtačkou a hasákem, půl milionu pryč, nikde cizí otisk prstu, odhozený nedopalek cigarety či obrys podrážky bot, zkrátka stopy veškeré žádné, až na jednu, ta však byla kardinální. Pachatel se při práci lehce pořezal o vylamovaný pancéřový plát a na místě zůstala krůpěj krve.
Znalec z oblasti genetiky hovořil o kyselině deoxyribonukleové, o testovaných úsecích a polymorfismech porovnávaných se vzorky slin odebraných podezřelému a o shodě, která s pravděpodobností jedna ku několika stovkám milionů ztotožňuje obžalovaného s kapičkou krve nalezené na místě činu.
"Já to neudělal," opakoval obviněný, novinář načmáral do notesu pár poznámek a advokát poraženecky hovořil o nelehkém mládí svého zamračeného klienta. Pak vrzly dveře a všechno bylo jinak. Chlapík, náramně podobný souzenému muži, se představil jako bratr, který žil dlouhá léta v cizině, nicméně vrátil se už před půl rokem, takže zmíněnou pokladnu mohl klidně otevřít i on. Jenže to neudělal.
Novinář zpozorněl a zapnul reportážní diktafon.
Znalec upřesnil svou zprávu o pravděpodobnosti. Neúprosná hra čísel má jedinou výjimku, totiž jednovaječná dvojčata, jejichž genetický profil je prakticky stejný.
Nad slunce jasný případ se zhroutil před očima. Soud měl náhle podezřelé dva, jeden ze sourozenců bezpochyby kradl, ale praktická nemožnost dokázat, který z nich to byl, nakonec vedla ke zprošťujícímu rozsudku odůvodněnému nedostatkem předložených důkazů.
Zde úryvek končí a je na vás určit, zda to mohlo být skutečně tak.