POLICISTA  3/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

u policistů v Horní Bečvě

Na vršku zvaném Pustevny je kouzelný komplex budov s neméně kouzelnými jmény: Maměnka, Libušín, Tanečnica...-
Za atmosférou pravé zimy jsme se v půli ledna vypravili do Beskyd. Do míst, která se vloni proslavila delším naháněním toulavého a nenechavého medvěda, jehož anabáze, jak si jistě všichni vzpomínáme, skončila "po zadržení" a několikerém přesunu diskutabilním odstřelem na Chomutovsku. (Dalšího chlupáče podobnému osudu už nikdy nevydáme, tvrdí dnes místní lidé.)
Valašský kout naší republiky byl rovněž dosyta medializován v létě 1997 a v následujících měsících kvůli velké vodě. Povodně ovšem přímo tady na úvodních pasážích toku Rožnovské Bečvy příliš velké problémy nenadělaly. Při namátkou vypočítávaných zajímavostech rajonu Obvodního oddělení PČR v Horní Bečvě nelze zapomenout na umělce. Krásná, byť na mnoha místech divoká a značně nedostupná příroda - a v ní žijící lidé, to bývaly silné inspirace například pro malíře Podešvu nebo pro spisovatelku Glazarovou. A třeba pro někdejší romanticko-baladický příběh z adventního času na samotě v horách - ve finále s jasně hořícím seníkem ...

O jiném, nedávném a řeklo by se moderním požáru jsme se shodou okolností doslechli, jen chvilku poté, co jsme vyjeli se služební hlídkou do terénu. I do Chráněné krajinné oblasti Beskyd totiž pronikly pokrok, podnikatelství a konkurenční nesváry.

Před pěti lety v lednu jel kolem motorestu Zavadilka na Prostřední Bečvě do práce zkušený policista Zdenek Křenků a zahlédl u stavení nějaké auto a nad zadní částí objektu podezřele zadýmeno. Zavolal hasičům, na místo dojely dvě cisterny a ukázalo se, že někdo rozbil okno u kotelny a šplíchl do ní trochu benzinu. Tenkrát bylo ještě zažehnáno.

Majitel se dva měsíce poté rozhodoval, jestli pojistit, nebo nepojistit žháři napadenou stravovnu, neměl v tu chvíli příliš prostředků nazbyt. Nicméně jednoho dne si telefonicky vybral nabídku konkrétní pojišťovny. Druhý den přijel pojišťovací agent a dohodli se na podmínkách pojištění. Třetího dne se pojišťovák vrátil s pečlivě vyhotovenou smlouvou, došlo k slavnostnímu podpisu. Čtvrtého dne přízemní, z větší části dřevěná budova lehla popelem. Pátý den se specialista z pojišťovacího domu ozýval, že by nebylo marné připojistit rovněž veškeré zásoby v kuchyni. Když uslyšel o neštěstí, omdlel.

Policie pak soustředila na kauzu maximum sil a prostředků a snad do měsíce měla viníky. Souviseli s horským hotelem Kotár, který si za nekřesťanskou stotisícovku měsíčně pronajal původně slovenský lampasák bez zkušeností v oboru pohostinství.

...- jenom to počasí zrovna obrazovému záznamu nepřáloTudíž byl okamžitě ve splatných problémech. Pustil se do hledání východisek, začal obchodovat se slečnami, improvizoval, jak se jen dalo, vyrážel klín klínem, ostravská galérka si u něj podávala kliku. A určité naděje si dělal i s vyšachováním občerstvovací konkurence dole v údolí při hlavním silničním tahu. Jenomže, jak jinak, nedržel vždycky své slovo a taky zřejmě moc neplatil.

Kumpáni šli zčásti proti němu, a když na ně vyšetřovatelé kápli, položili to. Skoro na tucet jich museli do Brna eskortovat - a jednoho si vyhmátli až kdesi v Žatci ...

Cestou do kopců jsme se stihli zastavit na kus řeči u benzinové stanice Agip. V nepřetržitém provozu tu hospodaří paní Kantorová se třemi syny a jejich partnerkami a dávno jim přešlo do krve vstřícné pohostinné zacházení s každým zákazníkem, ale i pozorné obecnější sledování ruchu na hlavní silnici táhnoucí kouzelným údolím jejich Bečvy.

Nahoře na Pustevnách zuřil čerstvý zimní duch. Nebylo pomalu na krok vidět a horký čaj v restauraci hotelu Tanečnica zabodoval. Bodovala, zejména u volného nadstrážmistra Tomáše Skalíka, i půvabná hotelová recepční Nikol Černochová. My jsme spolu s nadporučíkem Rudolfem Kretkem pouze s povděkem přihlíželi.

Přestože má dneska skoro každý mobilní telefon, hlášení o vloupačkách do chat, o krádežích aut nebo z aut stále ještě často přichází přes správce větších chalup a provozovatele hotelů. A obětavě udržované kontakty s nimi patří k úspěšné policejní práci.

Místní lidé ostatně všichni drží docela hezky pohromadě. Dobře tuší, že při dvanácti stovkách rekreačních objektů v oblasti těžko mohou policisté obcházet denně kolem každého z nich. Proto se dovedou porozhlížet, leccos je trkne, leccos si dokáží domyslet. Vloni příkladně jeden vlekař důrazně oslovil jednoho takového barabu, co mu vedle boudy vypaloval měď z jakýchsi kabelů. Vzal si od něj řidičák, jakože se neděje žádná nekalost, že je všechno v pořádku.

V téhle „šopě“ přespával dopadený „sériový chatař“ a „cesťák“ MikešAle v okolí byly nabourávané chaty, opakovaně ten samý člověk byl lidem nápadný, informace se začaly stékat, až policie jeho podobiznu rozhodila po autobusácích a na nádraží. Když se ozvali z obchodu, že si u nich tenhle týpek kupuje chleba, vyrazil mladík z policejní sestavy ambiciózně do hory. Výtečník zatím zašel do lesa, prý si zakúřit potřeboval, a tož vidí chlapa v maskáčích, jak valí vzhůru. Ustoupil za stromisko, vyhnul se četníkovi obloukem a couval z hořlavé půdy.

Leč za tři dny ho zahlédli na autobusovém nádraží, vyjasnilo se, že přestupuje na vlak. Vedoucí oddělení zavolal ajznbonským kamarádům, ti Rožnovku ve čtvrté stanici zastavili, bez otevření dveří, a policisté si nenechavce pohodlně vyzvedli.

Pokorně doznával své skutky. Měl jich asi sedm, z toho jednu chalupu doložily i daktyloskopické stopy. Pocházel odtud, narodil se na Soláni a kořeny ho sem táhly, tak se "dom" pan Mikeš vracíval - za svými specifickými zájmy - z novodobě dosídlených Čech ...

S objasňování sériových krádeží vloupáním do chaloupek to ještě čas od času jde. Vloni se vedle vzpomínaného případu podařilo vyřešit dvě další "šňůry". Nějaký čas předtím přímo při činu zadrželi jednoho ze zdejších svérázně vyhlášených bratří Hatlapatků, byl ovšem v tak nenapravitelném stavu, že zemřel na otravu alkoholem.

Ještě dříve se stal nezapomenutelnou legendou jistý Ženožička. Ten dělal tři a půl roku chaty na obrovské ploše. Vlámal se snad do půltisíce domků, nenechával po sobě nepořádek. Prostě jenom pojedl a popil, co se zrovna dalo, a šel zase o dům dál. Když za ním zaklapl katr, přiznával svá provinění. Působil čtyři měsíce rovněž v Polsku a hrdě prohlašoval, že těm ale nedozná nikdy nic.

Mezi chatovými experty jsou nejrůznější vzorky. Traduje se, že jednou jeden "pochoďák" přišel ke stavení, vytlačil okno, občerstvil se, dříví naštípal, zatopil si, přespal, poklidil po sobě, pečlivě pozavíral a omluvný, vysvětlující, děkovný dopis majitelům za zrcadlem zanechal.

Vedoucí policistů v Horní Bečvě kpt. Jiří Vlček (vpravo) nedá na své lidi dopustitHorší je to s krádežemi automobilů a s vykrádáním aut. V tomhle oboru působí zřejmě mobilní - a "krátkodobí" - barabové. Vlétnou do obvodu, odvedou v několika hodinách to, co si naplánovali - nebo co mají objednané - a vyklidí hrací plochu. A teď si nás hoňte po Ostravě, Frýdku-Místku či někde na Slovači. I na tomto poli se však koncem minulého roku pěkná rána podařila. Někde u Skaličky pod Pustevnami byla vybraná Niva. Borci z Prahy dělali poblíž měřičské práce. Nejdříve vypadala škoda na pětasedmdesát tisíc, v závěru to vylezlo na sto dvacet tisíc korun. Ve voze byly samé drahé aparátky. Vyhlíželo to neřešitelně, ale technik z výjezdovky geniálně ze skla zajistil daktylku. Na základě téhle stopy potom v Ostravě dostihli pachatele a zvládli zajistit i část lupu.

Je pravda, že když se lidé, například, hrnou do několikahodinového houbaření a zanechají motorového miláčka v naprosto odlehlých, opuštěných zákoutích, sami si zadělávají na maléry. Pro pobudy není lákavějších soust ...

Obvodní oddělení PČR v Horní Bečvě vede přes tři roky kapitán Jiří Vlček. V průběhu dosavadní osobní policejní kariéry sloužil převážně ve městě (jediný dojíždí ze vzdálenějšího místa - z Valašského Meziříčí) a u železniční policie. Na "venkově" je však moc spokojený, cítí uznání občanů - nejen starostů obcí na obvodě - pro své kluky. A ta jeho "partyja" opravdu působí kompaktně, sehraně.

Tož, po někom pořvat nemůže být žádný problém, ale dobrý šéf spíš ovládá cesty klidné domluvy. V místních podmínkách se cosi podobného odehrává mnohdy i vůči spoluobčanům. Tvrdší tresty předcházejí "rodinná" pokárání a výstrahy.

Statistiky hovoří o tom, že Valaši jsou nejspíš hodní. Nebijou se tolik jako lidé v jiných okresech. Nebo s tím nevycházejí tolik na ulici. Domácí třenice a násilnosti policie semtam musí nahlížet, ale většinou se případ, přestupek háže do koše, protože strana žalující stáhne svoji žádost o pomoc. Tu a tam popadá pár facek, však to přeci jináč nende, ale přes noc to třebas aj postel spraví.

Na Soláni, kde se říká U Plánků a kde bydlí Korytářovi, vloni slavný beskydský medvěd nejprve neuvázaného psa poranil a potom si z chléva tele vyvleklVýjimky ovšem potvrzují pravidlo. To takhle večer volali vedoucímu, že mají loupež na Liščí v baráku u starého Cvikla. Na závažnější případy šéf vždycky hned vyjíždí, tak se svezl s výjezdovkou. Případ hlásil soused. Skoro devadesátiletý postižený muž byl mírně řečeno dezorientovaný.

Nedovedl příliš popsat, co a jak se stalo. Přijela sanitka, ošetřila odřeniny a pohmožděniny. Trpělivý dvouhodinový rozhovor začal přinášet první výsledky. Kdosi nejdřív nahlížel oknem do světnice, pak zazvonil, zatlačil starouška dovnitř a chtěl peníze. Čapl ho a hodil s ním o zem, bil ho. Zatáhl ho do kuchyně, křičel nerožínaj, furt mu tykal. Přece musíš mít nějaký peníze, naléhal. Tady v šuplíku mám sto padesát korun, ukázal děda.

Nebyl černovlasý? Ne. Ani popitý asi nebyl. Ale možná už tady raz byl. Pět set korun si půjčil. Vrátím, povídal, elektriku vyspravím. Pomalu začali být policisté doma. Nebylo potřeba objíždět a rozhlížet se dál po hospodách. Tam stranou nad Valašků bydlí jeden. Nepracuje nikde, věčně pije, není to elektrikář, ale jeho tata byl.

Ve dvě hodiny v noci šli zpátky k místu činu a s baterkou poté postupovali jako psi po stopách násilníka. A po celkových pěti hodinách snažení ho měli ...

Přes noc, kterou jsme prožili v hotelu Bečva, v sousedství mládeže z Valmezu, která tu startovala lyžařský kurz, připadl další nový sníh. A sezona se konečně naplno rozjížděla.

Horská služba hlásila pohřešovaného ogara (po pár hodinkách byl nalezen v poklidu kráčející po silnici) a u policistů žaloval soused na souseda, že odebírá načerno elektrický proud z veřejné sítě (třenice se mezi rodinami táhnou již delší dobu, ale všichni doufají, že tam snad nikdy nepojedou jako k domácímu velkému krimipřípadu ...).

Život běžel normálně a my jsme si tady na konci našeho světa dovedli představit hezkou několikadenní dovolenou.

Důležitá telefonní čísla:
Okresní ředitelství PČR Vsetín 0657 - 688 111
Obvodní oddělení PČR Horní Bečva 0651 - 645 101,
645 128
Obecní úřad Horní Bečva - 645 105
Hasiči - 645 100
Lékařská služba (dr. Janík) - 645 344
Autobusová doprava Rožnov p. R. - 534 222
Železniční doprava - 654 351
Ubytování Retaso s.r.o. - 643 355

Jaroslav Kopic  


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |