POLICISTA  3/2001


měsíčník Ministerstva vnitra

příloha

Světový kongres OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli
 
Radim Bureš, Eva Knesplová, Odbor prevence kriminality MV ČR

Ve dnech 10. - 17. dubna 2000 se ve Vídni konal již X. světový kongres OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli. V "životě" OSN představují kongresy nejvýznamnější zasedání věnovaná jednotlivým odborným tématům. Kongres k prevenci kriminality a zacházení s pachateli, který se koná každých pět let, představuje nejvyšší fórum pro otázky kriminality a její prevence a pro otázky trestní justice, včetně vězeňství a dává základní politické směrnice na další práci Komise OSN pro prevenci kriminality a trestní soudnictví v období mezi kongresy. Činnost komise po obsahové stránce gestoruje Ministerstvo vnitra ČR.

Předchozí kongres se konal v roce 1995 v Egyptě za účasti ministra spravedlnosti České republiky. V roce 2000 reprezentovala Českou republiku delegace složená ze zástupců Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva zahraničních věcí - představitelé Stálé mise ČR při mezinárodních organizacích ve Vídni a Úřadu vlády ČR. Obeslání kongresu schválila vláda svým usnesením č.337 ze dne 3.dubna 2000. Vedoucím delegace České republiky stanovila JUDr. Petra Ibla, prvního náměstka ministra vnitra.

Ze zaměření kongresu i z převažující orientace jednotlivých vystoupení lze vyčíst, které otázky, témata či problémy považují členské země OSN za rozhodující.

Letošní kongres si vytyčil čtyři základní témata: vláda práva, pachatelé a oběti, organizovaný zločin a prevence kriminality. Kromě těchto hlavních témat se v rámci kongresu konaly i čtyři semináře: k podílu komunit na prevenci kriminality, k problematice žen v trestní justici, ke korupci a k počítačové kriminalitě.

Téma pro další diskusi do značné míry udal uvozující referát Centra pro mezinárodní prevenci kriminality OSN o stavu kriminality ve světě. Odpovědět na otázku po stavu a rozsahu kriminality ve světě je podle OSN velmi obtížné, neboť vlády jsou zřídka kdy ochotny uveřejňovat oficiální statistiky kriminality. Toto tvrzení podporuje i fakt, že žádné z vystoupení na kongresu neobsahovalo informaci o míře domácí kriminality, ať již obecně, nebo specificky po jednotlivých trestných činech.

Že však situace není povzbudivá, dokazuje zejména fakt, že ve světě stále stoupá počet uvězněných, který přesahuje 8 milionů (čili množství rovnající se celé populaci Rakouska - hostitelské země kongresu).

Rostoucí náklady na systém trestní spravedlnosti zabírají významný podíl na rozpočtech vyspělých i rozvojových zemí. Hodnověrným zdrojem informací o stavu kriminality jsou proto zejména tzv. přehledy viktimnosti, tedy přehledy založené na dotazech občanům, zda se v určitém období stali oběťmi zločinu. Tyto výzkumy ukazují, že v posledních pěti letech se obětí zločinu staly dva ze tří městských obyvatel ve světě. Nejvíce zločinů je pácháno v Africe a Latinské Americe, nejméně v Asii. Evropa, Severní Amerika a Austrálie jsou potom na zhruba stejné úrovni. Pokud se zkombinují různé dostupné údaje, ukazuje se, že trestná činnost ve světě v devadesátých letech zvolna stoupala. Tento vývoj však není rovnoměrný. Zatímco v západní Evropě a Severní Americe docházelo k pozvolnému poklesu (zhruba o deset procent), v ostatních částech světa došlo k vzestupu o 20, 30 až 50 procent. Zajímavé je srovnání klesajícího trendu kriminality v západní Evropě s rostoucím trendem kriminality v zemích východní Evropy a bývalého Sovětského svazu. Míra trestné činnosti je tedy v rozvojových zemích vyšší než v zemích rozvinutých a nůžky mezi nimi se stále rozevírají. Za příčinu je považováno rozevírání příjmových nůžek mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi - rozdíl v příjmech mezi 20 % nejbohatších lidí a 20 % nejchudších se za posledních 30 let zdvojnásobil.

Tento trend potvrzuje úvahu, o chudobě, jako jedné z klíčových příčin kriminality, přičemž jako klíčové pro vysokou zločinnost se uvádí zejména vysoké procento ekonomicky znevýhodněné mládeže bez jakékoli perspektivy. Na druhé straně i ve vyspělých zemích je míra kriminality vysoká, což je vysvětlováno zejména vysokou nabídkou zboží (je tedy co ukrást), a tedy vyšší příležitostí ke zločinu. Důležitou roli také hraje vrstevnický tlak orientovaný na držení prestižního zboží.

Stále větší význam v mezinárodním měřítku získává organizovaný zločin a boj proti němu. Výzkumy ukazují, že i nadále největší zdroj zisků pro zločinecké organizace představuje ilegální obchod s drogami. Vztah nabídky a poptávky po nelegálním zboží a službách přitom reflektuje zákonitosti trhu a přizpůsobuje se i módním vlnám. Z "módy" vychází "crack", stabilní je nabídka kokainu, roste zájem o opium a heroin. Zejména amphetaminové drogy, stimulanty, se staly první "globální drogou" vyráběnou a konzumovanou kdekoli na světě.

Organizovaný zločin však vydělává na řadě dalších druhů nelegálního obchodování, ať již se zbraněmi, uměleckými předměty, toxickým odpadem, nebo třeba s chráněnými zvířaty. Dominuje zde ovšem obchod s lidmi, ať již s ekonomickými ilegálními migranty, nebo se ženami za účelem prostituce.

Obchod se ženami byl i řadou dalších zemí zmiňován jako záležitost mimořádného významu, které je třeba věnovat vysokou pozornost.

Alarmující je situace v nelegálním obchodu se střelnými zbraněmi, který pokrývá na 40 % světového obchodu s těmito zbraněmi. Např. v Ugandě se kalašnikov prodává na trhu za stejnou cenu jako kuře.

Velkou a kontroverzní diskusi vyvolala úvaha o vztahu míry zákonnosti v zemi a mírou ekonomického růstu. Zákonnost je přitom koncipována jako agregovaná veličina, která spojuje nezávislost soudnictví, míru korupce úředníků a politiků a efektivnost činnosti policie. Referát Centra pro mezinárodní prevenci kriminality na provedených výzkumech dokazoval, že existuje přímá úměra mezi mírou zákonnosti a ekonomickým růstem, tedy čím nižší míra zákonnosti, tím nižší ekonomický růst.

Situaci dále komplikuje pronikání organizovaného zločinu. Opět se ukazuje, že čím nižší je míra zákonnosti, tím snadnější je pronikání organizovaného zločinu. V zemích, kde je vysoká nezávislost soudnictví, nízká korupce a efektivní policie těšící se důvěře občanů, tam je boj s organizovaným zločinem efektivnější.

Uvedené poznatky se promítly i do návrhu závěrečné deklarace v logické podobě, že fungující systém trestní justice a orgánů činných v trestním řízení je předpokladem sociálního a ekonomického rozvoje. Uvedená formulace však vzbudila zejména u rozvojových zemí značnou nevoli s poukazem na to, že pro sociální a ekonomický rozvoj je potřeba celá řada dalších podmínek, jako je svobodný obchod apod. Tyto země naopak prosazovaly do textu deklarace pasáž, že sociální a ekonomický rozvoj je podmínkou snížení kriminality, opět s celkem logickým zdůvodněním, že mladí lidé s jasnou ekonomickou a sociální perspektivou méně snadnou podlehnou svodům účasti v trestné činnosti a organizovaném zločinu zvláště. Nutno podotknout, že za těmito diskusemi stojí zejména zájem některých zemí zachovat si či zvýšit určitý typ zahraniční pomoci.

Ve dnech 14. a 15. dubna probíhal tzv. "High level segment", tedy prostor pro vystoupení členů delegací vlád, a to zejména ke klíčovému tématu Kongresu, kterým byl boj s organizovaným zločinem a příprava Úmluvy o boji proti transnacionálnímu organizovanému zločinu (ta byla dokončena a slavnostně podepsána v prosinci 2000 v Palermu). V příspěvku České republiky na "High level segmentu" byla podpořena myšlenka vytvoření úmluvy a ocenění úsilí OSN při její tvorbě. Zdůrazněn byl nejen význam připravované úmluvy, ale také jejích specifických protokolů. Byla oceněna činnost Centra pro mezinárodní prevenci kriminality a zejména jeho úsilí při přípravě konkrétních projektů. Příkladem je projekt proti obchodu se ženami, do kterého je zapojena také Česká republika. Podpořen byl návrh Vídeňské deklarace s důrazem na zmínění některých nových témat, jako je mezinárodní spolupráce v prevenci rasově motivovaných trestných činů. V závěru vedoucí české delegace podtrhl spojitost prevence kriminality s problematikou lidských práv, zejména v oblasti ochrany zranitelných skupin obyvatelstva, jako jsou ženy a děti.

Delegace České republiky se aktivně zapojila do expertních jednání, která proběhla na odborných seminářích k podílu komunit na prevenci kriminality, ke korupci a k tématu ženy v systému trestní spravedlnosti.

Referáty i diskuse potvrdily, že v oblasti prevence kriminality patří Česká republika k předním státům světa a doporučení, která kongres formuloval, jsou v ČR standardně realizována.

Na kongresu byla rozdána anglická mutace materiálu Vládní program boje proti korupci přijatého usnesením vlády č.125 ze dne 17. února 1999. Ostatní delegace projevily o materiál mimořádný zájem.

Zásadním výstupem kongresu je Vídeňská deklarace, která mj. nastinuje cesty naplňování Úmluvy o organizovaném zločinu v praxi v příštích letech, pracovní překlad deklarace do českého jazyka je přiložen.

ZÁVĚRY K JEDNOTLIVÝM ČÁSTEM KONGRESU:

K tématu: Boj s organizovaným zločinem

Mezinárodní spolupráce v boji proti transnacionálnímu zločinu: nové výzvy v 21.století.

Světové společenství si je plně vědomo, že v epoše celkové globalizace ztrácejí tradiční hranice mezi státy svůj význam a jsou stále více otevírány pro pohyb idejí, kapitálu i osob a mezinárodní obchod, toky informací i nové komunikační technologie prakticky vytvářejí novou transnacionální realitu. Všeobecně se uznává, že projevy globalizace přispívají k růstu životní úrovně celých oblastí a velkých kontingentů obyvatelstva. Tyto procesy však zároveň rozšiřují prostor pro zločinnost, mají mnohdy přímé kriminogenní účinky a generují nové formy i dimenze kriminality.

V uplynulém desetiletí zločinecké organizace vytvořily mezinárodně propojené sítě a vzájemné vazby, které umožnily provádět kriminální aktivity v dosud netušeném měřítku, dosahovat ohromných nelegálních zisků, takže organizovaný zločin se stal reálnou hrozbou pro řadu států. Novým fenoménem je prudký růst organizovaného zločinu v bývalých komunistických zemích, ke kterému došlo po ukončení studené války. Např. podle oficiálních údajů vzrostl počet zločineckých skupin v Rusku mezi roky 1990 a 1997 ze 785 skupin na zhruba 9000 skupin, ve kterých působí více než 100 000 pachatelů; jen v samotné Moskvě bylo v roce 1996 známo 189 zločineckých organizací, z nichž 23 přímo vyvíjelo činnost i v zahraničí.

Mezinárodní součinnost v boji proti organizovanému zločinu je proto nezbytná. Účinný prostředek je spatřován v přijetí Mezinárodní konvence proti transnacionálnímu organizovanému zločinu; postup přípravy této konvence byl proto na kongresu široce diskutován. Jak známo, Valné shromáždění OSN rozhodlo ve své Rezoluci č. 53/111 z 9. prosince 1998 o vypracování uvedené konvence. Příprava návrhu konvence byla svěřena ad hoc mezinárodnímu výboru. Konvence a její přílohy byly poté podepsány představiteli vlád a států na zvláštní konferenci v italském Palermu v prosinci loňského roku.

Konvence vytváří rámcové předpoklady pro zintenzívnění postupu proti organizovanému zločinu. Obsahuje ustanovení, která zaváží signatářské státy ke kriminalizaci a trestnímu stíhání určitých forem zločineckého jednání, které lze rámcově vymezit jako účast na zločinecké organizaci, praní špinavých peněz, korupce a bránění výkonu spravedlnosti. V jednotlivých článcích návrhu konvence jsou vedle definice zločinecké organizace podrobněji vymezeny charakteristiky dalších forem organizované trestné činnosti, kterých se konvence týká, a naznačena opatření, která signatářské státy budou muset v rámci svých národních zákonodárství realizovat.

V této souvislosti je vhodné poznamenat, že konvence předpokládá zavedení odpovědnosti právnických osob (článek 5) za účast na závažných trestných činech a na organizované trestné činnosti spadající pod režim konvence. Je však třeba upozornit, že návrh konvence předpokládá, že tato odpovědnost právnických osob může být trestní, občanskoprávní nebo administrativní.

Návrh konvence obsahuje řadu ustanovení týkajících se mezinárodní právní spolupráce v boji proti organizovanému zločinu, ustanovení o usnadnění extradičního řízení, o postupech při odnětí (konfiskaci) nelegálního zisku, o výměně informací a pomoci při školicích programech pro justiční orgány, o ochraně svědků aj. Protože šíře problematiky, které se konvence týká, je značná a její text by mohl být neúnosně podrobný, je připraveno několik protokolů, které tvoří součást konvence, a které obsahují bližší podrobnosti o některých oblastech podléhajících režimu konvence. Jedná se o Protokol o nelegální výrobě a přepravě střelných zbraní, jejich dílů, součástek a munice, Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zejména ženami a dětmi, Protokol o pašování migrantů po zemi, vzdušnými prostředky a po moři.

K tématu: Pachatelé a oběti

Tento blok se soustředil zejména na diskusi k problematice restorativní justice.

Restorativní spravedlnost je relativně nový prostředek reakce společnosti na trestnou činnost. Pachatel je veden k poskytnutí náhrady oběti a poskytnutí určitých služeb komunitě, kde byl trestný čin spáchán. Následně je pak podporována reintegrace pachatele a v případě potřeby i oběti do společnosti a místní komunity. Vše se děje v tzv. restorativním procesu, kdy oběť, pachatel i členové komunity dotčení zločinem aktivně spolupracují na vyřešení následků trestného činu. Většinou se tak děje za pomoci nestranného, kvalifikovaného zprostředkovatele. Tento způsob reakce systému trestní justice na zločin vychází z přesvědčení, že systémy trestní justice v mnoha zemích se stále zaměřují spíše na formální trest pro pachatele než na zajištění spravedlnosti pro oběť i pachatele. Zejména oběť nebývá adekvátně začleněna do trestního řízení a musí se spoléhat na vnější pomoc pro nápravu utrpěné škody. Hlasy podporující myšlenku restorativní spravedlnosti dále poukazují na problémy spojené s tresty odnětí svobody, jako je přeplněnost věznic, vysoké náklady na vězeňské instituce, vliv pobytu ve vězeňském prostředí atd. V tomto smyslu nabízí metoda tzv. "restorativní justice" rámec pro obnovení sociální harmonie prostřednictvím smíru mezi pachatelem, obětí a komunitou, ve které se trestný čin stal, zejména cestou nápravy a mediací. K tomu je ovšem potřeba zajistit odpovídající rovnováhu mezi potřebami a zájmy oběti a právy pachatele a postupně přesvědčovat veřejnost o užitečnosti opatření nespojených s trestem odnětí svobody jako adekvátních a použitelných vůči mnoha případům trestné činnosti. Myšlenka "restorativní spravedlnosti", jako nové metody systému trestní spravedlnosti, byla silně prosazována některými státy, jako je Itálie a Kanada. Narazila však na silný odpor řady expertů, kteří poukazovali na skutečnost, že tato metoda se hodí pouze na některé trestné činy a některé typy pachatelů.

K tématu: Efektivní prevence kriminality

Diskuse se v úvodu tohoto tématu soustředila na vyjasnění samotného pojmu prevence kriminality. Byla zopakována důležitost obou základních složek prevence kriminality - "situační" prevence a "sociální" prevence. V oblasti sociální prevence byl zdůrazněn význam rané péče o různým způsobem hendikepované děti, podílu komunit (obcí) na sociální kontrole občanů a role sociálního rozvoje, jako klíčových elementů sociální prevence. Bylo konstatováno, že prevence kriminality je vždy založena na sociální kontrole chování. Tato kontrola je efektivní, pokud se vzájemně doplňují prvky formální kontroly, uplatňované státní mocí, a neformální kontroly, realizované širokým spektrem orgánů a organizací působících na místní úrovni, školami počínaje a nevládními či církevními organizacemi konče. Byla podtržena role centrální vlády při přípravě národních strategií prevence kriminality a jejich řízení, přičemž dostatečný prostor musí být zachován pro iniciativu obcí a nevládního sektoru. Velký důraz byl položen na udržitelnost těch preventivních programů, které se osvědčily. Finanční podpora ze strany vlády zde hraje klíčovou roli. K nejzajímavějším patřil empiricky doložený referát ukazující, že úspěchy při prevenci obecné kriminality nevedou k jejímu přesunu do jiných míst, jak se často chybně předpokládalo. Diskuse se také široce zabývala možností uplatnění metod prevence kriminality na oblast organizovaného zločinu.

Referáty i diskuse potvrdily, že v oblasti prevence kriminality patří Česká republika k předním státům světa a doporučení, která Kongres formuloval, jsou v ČR standardně realizována.

PRACOVNÍ SEMINÁŘE

Boj s korupcí

Kongres se v jednom z workshopů poměrně obsáhle zabýval problematikou korupce.

Jednání se odvolávalo na platné dokumenty OSN (Mezinárodní kodex chování veřejných činitelů, Deklarace OSN proti korupci a úplatkářství v mezinárodních obchodních transakcích, V rámci jednání zazněly jak teoretické příspěvky přizvaných expertů, tak praktické zkušenosti různých zemí, které i přes některá velmi formální vystoupení jednotlivých delegátů přinesly zajímavé poznatky.

P.Arlacchi v úvodním slově zdůraznil význam konzistentnosti výkonné a zákonodárné moci, potřebu integrity a důsledného výkonu práva, existenci preventivních nástrojů (norem a standardů chování), výchovu veřejnosti a pozitivní příklad chování veřejných činitelů a představitelů podnikatelské sféry jako nutných nástrojů pro boj s korupcí. V dalších vystoupeních zaznělo např. i to, že po vzniku evropského právního prostoru lze očekávat zvýšený důraz na kooperaci mezi jednotlivými státy při stíhání korupčního chování v mezinárodním měřítku a postupné vytlačování tzv. off-shore příležitostí ("bezpečné úkryty") daných odmítáním spolupráce a uplatňováním nekooperativní jurisdikce. V souvislosti se situací v zemích střední a východní Evropy bylo řečeno, že falešná interpretace myšlenky lidských práv, ve spojení s konkrétní společenskou situací společností nacházejících se v procesu transformace místy přivodila pandemii korupce. Vesměs byla zdůrazňována potřeba jak preventivních nástrojů (důsledné řízení a kontrola, existence norem chování), tak velmi přísného postihu odhalených případů korupčního chování, přičemž někteří referující připouštěli i možnost provokace ("vystavit v pokušení"), především při odhalování korupce v rámci policejních a justičních orgánů. V tomto smyslu bylo hovořeno např. o zkušenostech newyorské policie (uplatnění cíleného prověřování policistů a policejních jednotek, u nichž existuje podezření z korupce, náhodného prověřování policistů a jednotek u nichž existuje zvýšené riziko vystavení korupci a uskutečňování tzv. proaktivního prověřovacího programu "integrity setting", který dle referujícího přinesl pozitivní výsledky a má prokazatelný odstrašující účinek. Ve vztahu k justici byla uvedena potřeba zcela průhledného systému výběru a jmenování justičních činitelů, zejména soudců, nutnost odpovídajícího odměňování soudců a soudního personálu, nezávislé, ale současně odpovědné justice, zavedení konzistentních objektivních kritérií výkonnosti justice a jasných etických pravidel pro soudce, plná transparentnost soudního řízení po celou jeho dobu a koherentní systém vedení případů. Delegáti některých zemí referovali o různých modelech protikorupčních útvarů a jejich začlenění do systému zákonodárné, resp. výkonné moci. Opakovaně byl vysloven názor, že korupce je sice především problémem špatného vládnutí, ale její potlačování se neobejde bez zapojení soukromého sektoru a občanské společnosti. Workshop vyústil v doporučení důsledně stíhat projevy korupčního chování (včetně konfiskace zisků pocházejících z korupce) a současně uplatňovat preventivní postupy (posílení role občanské společnosti, posilování logistické a situační prevence u veřejných činitelů, uplatňování proaktivního testování a zavedení nezávislých stěžovacích mechanismů).

Podíl komunit na prevenci kriminality

Seminář byl postaven na prezentaci úspěšných programů a projektů prevence kriminality v některých zemích. Vzhledem k tomu, že seminář připravovala nevládní organizace Mezinárodní centrum pro prevenci kriminality se sídlem v Kanadě, vystupovaly zejména země, které se na činnosti Centra podílejí - Kanada, Nizozemsko, Nový Zéland, Francie, USA, Velká Británie. Představeny byly různé modely podílu komunit na prevenci kriminality a spolupráce policie a státních zastupitelství s obcemi a občany. Velká pozornost byla věnována zejména preventivnímu působení na nejmladší generaci a metody prevence na školách. V diskusi však zazněla i varování, že dobře míněné nabídky poradenství či různých programů pro rizikové děti nabízené pod hlavičkou prevence kriminality mohou vést ke stigmatizaci těchto dětí a mohou tak mít zcela protikladný účinek. Z diskuse také vyplynulo, že i když obecné principy prevence kriminality platí všude, konkrétní metody i okruh spolupracujících subjektů se může velmi lišit (viz např. situace v Jihoafrické republice).

Česká republiky vystoupila v diskusi s obsáhlejším příspěvkem, který shrnul některé zkušenosti ze čtyřleté realizace Komplexního součinnostního programu prevence kriminality na místní úrovni.

Ženy v systému trestní justice

Seminář byl zaměřen zejména na problematiku obchodování se ženami, která v celosvětovém měřítku dosahuje hrozivých rozměrů. Na řadě příkladů zejména z rozvojových zemí jihovýchodní Asie byl ukázán rozsah jevu a způsob činnosti zločineckých struktur. Bylo poukázáno na skutečnost, že obchod se ženami nelze řešit izolovaně - tedy např. pouze jako trestní záležitost. Naopak na obchod se ženami musí být pohlíženo jako na komplexní záležitost, která vyžaduje koordinované působení v oblasti prevence, represe a rehabilitace obětí. I zde Česká republika vystoupila s obsáhlejším diskusním příspěvkem, kde byla popsána situace České republiky jako země, která je díky své geografické poloze z hlediska obchodu se ženami zemí cílovou, tranzitní i zdrojovou. Vzhledem k tomuto postavení není možné řešit problematiku obchodu se ženami izolovaně a kvalitní mezinárodní spolupráce je nezbytné. V této souvislosti byl oceněn projekt na prevenci obchodu se ženami, připravovaný právě v rámci Centra pro mezinárodní prevenci kriminality.

Internetová kriminalita

V posledních letech se Internet šířil neuvěřitelnou rychlostí, dnes prostřednictvím Internetu komunikuje více než 200 milionů lidí a denně se počet používaných sítí dále zvyšuje. Spolu s Internetem se však samozřejmě rozšiřuje i jeho zneužívání, a to počínaje neškodnými žertíky až po závažnou trestnou činnost. To je také důvod, proč se tato problematika stala jedním z témat seminářů kongresu.

Jak tvrdí počítačoví experti, uživatelé Internetu jsou většinou lidé poctiví a seriózní, jsou však i lidé (takzvaní kyberzločinci nebo počítačoví piráti), kteří prostřednictvím Internetu narušují naše soukromí, okrádají nás, nebo nás jinak podvádějí různými činy. Dopouštějí se zločinů, jako je neoprávněné nabourávání počítačových systémů neboli hacking, počítačové sabotáže, šíření počítačových virů, cyberstalking - posílání textových zpráv ve formě výhrůžek nebo podvodů adresovaných zejména ženám, obchod s dětskou pornografií, překupnictví drog nebo praní špinavých peněž. Počítačovými zločinci bývají například teroristé, příslušníci organizovaných zločineckých skupin nebo studenti. Například první významný virus Worm (červ), který zasáhl Internet dne 2. září 1988, vytvořil postgraduální student Cornellovy univerzity.

S nárůstem počítačové kriminality přijala řada států různá opatření. Některé státy zavedly nové zákony zakazující aktivity, jako je například hacking - neoprávněné pronikání na webové stránky a do cizích počítačů. Jiné státy situaci řeší úpravou již stávajících zákonů tak, aby všechny tradiční zločiny byly postižitelné i ve virtuálním světě. V některých zemích jsou zřízeny specializované skupiny pátrající po kyberzločincích, jako například Úřad pro zvláštní vyšetřování leteckých sil USA nebo internetoví vyšetřovatelé v Austrálii.

Přes zaváděná opatření je odhalování počítačových zločinců úkolem nelehkým. Pirátům nahrává skutečnost, že trestná činnost tohoto druhu může snadno překračovat hranice, což z hlediska práva nesmírně komplikuje vyšetřování, stíhání a případné odsouzení pachatelů. Další významnou překážkou při stíhání internetového zločinu je fakt, že pachatel může velmi snadno zničit důkazy tím, že je vymaže, přemístí nebo zakóduje.

Tím se dostáváme k otázce respektování soukromí. Počítačové firmy tvrdí, že respektování soukromí je předpokladem pro zvýšení důvěry uživatelů Internetu. Na druhé straně pak stojí zastánci lidských práv, kteří poukazují na zajištění ochrany osobním údajům, které jsou uchovávány v elektronické podobě. Všemi těmito problémy se mezinárodní veřejnost začala zabývat až v poslední době a pravděpodobně ještě několik let potrvá, než budou přijaty mezinárodně akceptované standardy řešení těchto otázek.

Vídeňská deklarace o trestných činech a soudnictví: Vycházet vstříc výzvám dvacátého prvního století

My, členské státy Spojených národů,

Vedeny obavou o dopad závažných trestných činů globální povahy na své společnosti a jsouce přesvědčeny o potřebě dvoustranné, regionální a mezinárodní spolupráce v oblasti prevence kriminality a trestního soudnictví,

Vedeny obavou zejména z nadnárodního organizovaného zločinu a ze vztahů mezi jeho různými formami,

Jsouce přesvědčeny, že odpovídající preventivní a nápravné programy jsou stěžejní pro účinnou strategii kontroly trestných činů, a že by takové programy měly brát v úvahu sociální a hospodářské faktory, které mohou činit lidi zranitelnějšími ve vztahu k trestnému chování a zvýšit pravděpodobnost jejich zapojení do trestného chování,

Zdůrazňujíce, že spravedlivý, odpovědný, etický a účinný systém trestního soudnictví je důležitým činitelem pozvedávání hospodářského a sociálního rozvoje a bezpečnosti lidí,

Uvědomujíce si slib nápravných přístupů k soudnictví, které mají za cíl omezit kriminalitu a podpořit překlenutí problémů ohledně obětí, pachatelů a komunit,

Shromáždivše se na X.Kongresu Spojených národů o prevenci kriminality a zacházení s pachateli ve Vídni od 10. do 17. dubna 2000, s cílem rozhodnout o přijetí efektivnější sladěné akce, v duchu spolupráce, k zápasu s problémem kriminality ve světě,

prohlašujeme toto:

Bereme na vědomí a oceňujeme výsledky regionálních přípravných schůzek pro X. Kongres OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli.

Znovu potvrzujeme cíle Spojených národů na poli předcházení trestným činům a trestního soudnictví, konkrétně snížení kriminality, účinnější a účelnější vymáhání práva a správu soudnictví, úctu k lidským právům a základním svobodám, a rovněž pozvedávání nejvyšších norem spravedlivosti, lidskosti a profesionálního chování.

Zdůrazňujeme odpovědnost každého státu za zřízení a udržování spravedlivého, odpovědného, etického a účinného systému trestního soudnictví.

Uvědomujeme si nutnost těsnější koordinace a kooperace mezi státy v zápase s problémem kriminality ve světě, přičemž máme na paměti, že zásah proti němu je společnou a sdílenou odpovědností. V tomto ohledu potvrzujeme potřebu rozvíjet a podporovat technické kooperační činnosti na pomoc zemím v jejich úsilí posilovat své domácí systémy trestního soudnictví a svou schopnost k mezinárodní spolupráci.

Budeme přikládat vysokou prioritu dokončení jednání o Konvenci Spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a protokolech k ní, přihlížejíce k obavám všech států.

Podporujeme úsilí států při budování kapacit, včetně úsilí při získávání školicí a technické pomoci a při rozvíjení legislativy, předpisů a expertizy, se záměrem usnadnit realizaci konvence a protokolů k ní.

V souladu s cíli konvence a protokolů k ní se vynasnažíme:

Začlenit složku prevence kriminality do národních a mezinárodních rozvojových strategií;

Zintenzivnit dvoustrannou a mnohostrannou spolupráci, včetně technické spolupráce, v oblastech pokrytých Konvencí a protokoly k ní;

Prohloubit dárcovskou spolupráci v oblastech s aspekty prevence zločinu;

Posílit schopnost Střediska pro prevenci mezinárodního zločinu a rovněž síť Programu Spojených národů pro předcházení trestným činům a pro trestní soudnictví, napomáhat státům, na jejich žádost, při budování kapacity v oblastech pokrytých konvencí a protokoly k ní.

Vítáme úsilí vynakládané Střediskem pro prevenci mezinárodního zločinu s cílem vypracovat, ve spolupráci s Výzkumným ústavem Spojených národů pro meziregionální kriminalitu a soudnictví, ucelený globální přehled o organizovaném zločinu jako referenční nástroj, a napomáhat vládám při tvorbě politiky a programů.

Znovu potvrzujeme svou pokračující podporu a oddanost Spojeným národům a jejich Programu pro předcházení trestným činům a pro trestní soudnictví, zvláště Komisi pro prevenci kriminality a trestní soudnictví a Centru pro prevenci mezinárodního zločinu, Výzkumnému ústavu Spojených národů pro meziregionální kriminalitu a soudnictví a ústavům v síti Programu, a usnášíme se Program dále posilovat prostřednictvím stálého poskytování finančních prostředků, podle příslušného případu.

Zavazujeme se posílit mezinárodní spolupráci s cílem vytvořit povzbudivé prostředí pro boj proti organizovanému zločinu, podporovat růst a udržitelný rozvoj a vykořeňovat chudobu a nezaměstnanost.

Budeme se věnovat zohledňování a konkrétnímu probírání, v rámci Programu Spojených národů pro předcházení trestným činům a pro trestní soudnictví, jakož i v rámci národních strategií pro prevenci kriminality a pro trestní soudnictví, jakéhokoliv neslučitelného dopadu programů a postupů na ženy a muže.

Budeme se také věnovat vypracování doporučení k akčně zaměřené politice, založených na zvláštních potřebách žen jako praktikujících v oblasti trestního soudnictví, obětí, vězenkyň a pachatelek.

Zdůrazňujeme, že účinná akce k prevenci kriminality a v oblasti trestního soudnictví vyžaduje zapojení, jako partnerů a aktérů, vlád, národních, regionálních, meziregionálních a mezinárodních institucí, mezivládních a nevládních organizací a různých článků občanské společnosti, včetně hromadných sdělovacích prostředků a soukromého sektoru, jakož i uznávání jejich příslušných rolí a příspěvků.

Budeme se věnovat rozvoji efektivnějších cest vzájemné spolupráce se záměrem vykořeňovat metlu obchodování s lidmi, zejména u žen a dětí, a pašování migrujících. Budeme také posuzovat podporu globálnímu programu proti obchodování s lidmi, který byl vypracován Střediskem pro prevenci mezinárodního zločinu a Výzkumným ústavem Spojených národů pro meziregionální zločin a soudnictví, který podléhá těsné konzultaci se státy a přezkoumání Komisí pro prevenci trestných činů a pro trestní soudnictví, a stanovujeme si rok 2005 jako cílový rok pro dosažení celosvětového významného snížení výskytu těchto trestných činů, a tam, kde se toho nedosáhne, pro vyhodnocení skutečného zavádění prosazovaných opatření.

Dále se budeme věnovat prohloubení mezinárodní spolupráce a vzájemné právní pomoci s cílem potlačit nezákonný obchod střelnými zbraněmi, jejich díly a součástmi a se střelivem, a stanovujeme si rok 2005 jako cílový rok pro dosažení celosvětového významného snížení jejich výskytu.

Dále se zavazujeme věnovat se uskutečnění prohloubené mezinárodní akce proti korupci, a to na základě Deklarace Spojených národů proti korupci a úplatkům v mezinárodních obchodních transakcích, Mezinárodního kodexu chování pro veřejné úředníky příslušných regionálních konvencí a regionálních a globálních fór. Zdůrazňujeme naléhavou potřebu vypracovat účinný mezinárodní právní nástroj proti korupci, nezávisle na Konvenci Spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, a vyzýváme Komisi pro prevenci trestných činů a pro trestní soudnictví, aby požádala Generálního tajemníka, aby jí předložil na jejím desátém zasedání, po konzultaci se státy, důkladný přehled a rozbor všech příslušných mezinárodních smluvních nástrojů a doporučení jako součást přípravné práce na tvorbě takového smluvního nástroje. Posoudíme podporu globálnímu programu proti korupci, vypracovanému Centrem pro prevenci mezinárodní kriminality a Výzkumným ústavem Spojených národů pro meziregionální kriminalitu a soudnictví, který podléhá těsné konzultaci se Státy a přezkoumání Komisí pro prevenci trestných činů a pro trestní soudnictví.

Znovu potvrzujeme, že zápas s praním peněz a hospodářskou kriminalitou tvoří hlavní prvek strategií proti organizovanému zločinu, založený jako zásada v neapolské Politické deklaraci a Plánu globální akce proti organizovanému nadnárodnímu zločinu. Jsme přesvědčeni, že úspěch této akce spočívá na stanovení širokých režimů a koordinaci příslušných mechanismů k zápasu s tímto praním výtěžků zločinu, včetně poskytování podpory iniciativám zaměřeným na státy a území nabízející zámořské finanční služby, které umožňují praní výtěžků zločinu.

Činíme rozhodnutí vypracovat doporučení k akčně zaměřené politice v oblasti prevence a kontroly počítačových trestných činů a vyzýváme Komisi pro prevenci kriminality a trestní soudnictví, aby se urychleně ujala práce v tomto ohledu, s přihlédnutím k probíhající práci v jiných fórech. Budeme se také věnovat činnosti k posílení své schopnosti předcházet trestným činům v oblasti vyspělé technologie a počítačů, vyšetřovat je a trestně stíhat.

Konstatujeme, že akty násilí a terorismu vyvolávají nadále vážné obavy. V souladu s Chartou Spojených národů a přihlížejíce ke všem příslušným usnesením Valného shromáždění budeme společně, ve spojení s naším dalším úsilím, předcházet terorismu a potírat jej, přijímat účinná, rozhodná a rychlá opatření ohledně prevence a potírání těch kriminálních činností, kterými se prosazuje terorismus ve všech formách a projevech. S tímto záměrem se zavazujeme vynaložit všemožně své síly k podpoře univerzálního přistoupení k mezinárodním (smluvním) instrumentům týkajícím se boje proti terorismu.

Konstatujeme také, že pokračuje rasová diskriminace, xenofobie a související formy netolerance a uvědomujeme si důležitost přijetí opatření k tomu, aby do strategií a norem prevence mezinárodního zločinu byla zahrnuta opatření k prevenci a potírání zločinu souvisejícího s rasismem, rasovou diskriminací, xenofobií a souvisejícími formami netolerance.

Potvrzujeme své rozhodnutí bojovat s násilím vyrůstajícím z netolerance na základě etnického původu a usnášíme se vnést významný příspěvek v oblasti předcházení trestným činům a trestního soudnictví k plánované Světové konferenci proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a souvisejícím formám netolerance.

Uvědomujeme si, že standardy a normy Spojených národů v oblasti předcházení trestným činům a trestního soudnictví přispívají k úsilí vypořádávat se se zločinem efektivně. Uvědomujeme si rovněž důležitost vězeňské reformy, nezávislosti soudní moci a orgánů pro soudní stíhání, a také Mezinárodního kodexu pro chování veřejných úředníků. Vynaložíme v příslušných případech veškeré úsilí k používání a uplatňování standardů a norem Spojených národů v oblasti předcházení trestným činům a trestního soudnictví v národním právu a praxi. Zavazujeme se přezkoumat v odpovídajících případech příslušnou legislativu a administrativní postupy, se záměrem poskytovat nezbytné vzdělávání a školení dotyčným úředníkům a zajišťovat nutné posilování institucí, jimž je svěřena správa trestního soudnictví.

Uvědomujeme si rovněž hodnotu modelových úmluv o mezinárodní spolupráci v kriminálních záležitostech jako důležitých nástrojů pro rozvoj mezinárodní spolupráce a vyzýváme Komisi pro prevenci trestných činů a pro trestní soudnictví, aby upozornila Středisko pro prevenci mezinárodního zločinu, aby aktualizovalo Kompendium s cílem zajistit nejaktuálnější znění modelových úmluv pro státy, které usilují o jejich využití.

Dále si uvědomujeme s velkou obavou, že mladiství se za obtížných okolností často ocitají před rizikem stát se přestupníky nebo snadnými kandidáty pro nábor ze strany kriminálních skupin, včetně skupin zahrnutých do nadnárodního organizovaného zločinu, a budeme se věnovat přijímání protiopatření k prevenci tohoto narůstajícího jevu a budeme zahrnovat tam, kde je to nutné, ustanovení o trestním soudnictví pro mladistvé do národních rozvojových plánů a mezinárodních rozvojových strategií a budeme také zahrnovat správu trestního soudnictví pro mladistvé do svých postupů k přidělování finančních prostředků pro rozvoj spolupráce.

Uvědomujeme si, že ucelené strategie předcházení trestným činům na mezinárodní, národní, regionální a místní úrovni se musejí zabývat hloubkovými příčinami a rizikovými faktory vztahujícími se k trestným činům a napadání obětí, a to prostřednictvím sociálních, hospodářských, zdravotnických, výchovných a trestně soudních postupů. Naléhavě připomínáme tvorbu takových strategií, znalost toho, co se ukázalo jako úspěšné při preventivních iniciativách v mnohých státech, a věříme, že zločin může být omezen prostřednictvím uplatňování a sdílení naší společné expertizy.

Budeme přikládat prioritu zvládnutí růstu počtu lidí a přeplněnosti v předprocesních a vazebních vězeních podle příslušného případu, a to podporou bezpečných a účinných alternativ k uvěznění.

Činíme rozhodnutí zavádět všude, kde je to vhodné, národní, regionální a mezinárodní akční plány na podporu obětí zločinu, včetně mechanismů pro zprostředkovací a nápravné soudnictví, a stanovujeme rok 2002 jako cílové datum pro státy k přezkoumání jejich příslušných postupů, k rozvoji dalších služeb na podporu obětí a uvědomovacích kampaní o právech obětí, a k posouzení zřizování fondů pro oběti, dodatkem k tvorbě a realizaci programů na ochranu svědků.

Povzbuzujeme rozvoj nápravných soudních praktik, postupů a programů, které respektují práva, potřeby a zájmy obětí, pachatelů, obcí (komunit) a všech dalších stran.

Vyzýváme Komisi pro prevenci trestných činů a pro trestní soudnictví, aby stanovila konkrétní opatření k uskutečňování, sledování a završení závazků, které jsme na sebe vzali v této deklaraci.

(V části týkající se organizovaného zločinu byly využity podklady z cestovní zprávy dr. Scheinosty a dr. Karabce z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci Ministerstva spravedlnosti ČR).


Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |