POLICISTA 3/2001 |
měsíčník Ministerstva vnitra ze světa |
V roce 1993 Robert Thompson a Jon Venables, tehdy desetiletí, vylákali v Liverpoolu z nákupního střediska dvouletého chlapce Jamese Bulgera na opuštěné místo a tam ho surově ubili. Usvědčili je, odsoudili na doživotí a kvůli jejich věku je odloučeně drželi v nápravném zařízení v severní Anglii. Letos v létě jim bude osmnáct a měli by být někdy v srpnu předčasně propuštěni. Z rozhodnutí soudu nesmí být zveřejňována jejich současná tvář, mají dostat novou identitu a novou zemi pobytu, kde se jejich liverpoolský dialekt ztratí - nejspíš Austrálii, Nový Zéland nebo Kanadu. V Británii by měli stigma opravdu na doživotí. Stát (tedy daňoví poplatníci) jim má zaplatit leteckou dopravu, první ubytování a pro první měsíce sociálního pracovníka, který se má starat o hladkost jejich vykročení do nového života. Kdyby za nimi chtěli vycestovat jejich rodiče, i oni by měli leteckou dopravu zdarma, vše ostatní by si už museli platit sami.
Proti tomuto plánu se postavili oba rodiče zavražděného chlapce - a nejsou osamoceni. Matka řekla, že i když si oba vrahy v Británii napříště nikdy nepřeje vidět, měli by teď, po nápravném zařízení poznat, co je to pořádné vězení. A otec opakoval, že je nepřestane pronásledovat do konce svého života. Odpovědělo se jim, že metoda lynče není s demokratickou společností slučitelná.
V omilostňujícím rozsudku soudkyně konstatovala, "že ani jeden od té doby neprojevil agresivitu či sklony k násilí". List Sunday People však nyní informoval, že Robert Thompson před dvěma lety škrtil elektrickou šňůrou patnáctiletého spoluvězně kvůli narážkám na svůj brutální čin.
Překrásnou osmiletou holčičku svěřili rodiče z Pobřeží slonoviny 44leté londýnské tetičce (jejímu příteli je 28), aby unikla chudobě a strádání. Teď zemřela a lékaři napočítali 128 jednotlivých zranění - bití řemenem, bití řetězem na kolo, kopání a údery. Jak je možné, že se na to přišlo až letos v lednu, při její smrti? Kdo se na tom jejím dlouhodobém umírání ještě podílel? Učitelé? Sociální pracovnice? Policie? Věděl o tom kdekdo, ale atmosféra je dnes taková, že se všichni báli, aby je tamní černošská komunita neosočila jako rasisty (!), špinící tetičku z údajné surovosti. A jak píše britský tisk, je oprávněná obava, že tato atmosféra ohrožuje životy desítek podobných dětí.
Tatínek a maminka Richard a Gloria Taylorovi poslali loni z Nigérie k tetě do Anglie devítiletého syna Damiolu, aby "měl lepší start do života". Tatínek je nigerijský státní úředník, chlapec tam chodil do školy rád a veselý se z ní vracel, ale Londýn je Londýn, i když jen ten jihovýchodní, pletí víc barevný než jiné čtvrti. Chlapec však zoufale telefonovával domů, že je tu ve škole vystaven šikaně a prosil tatínka, aby přijel a zastal se ho. Naposledy v předvečer svého zavraždění v listopadu 2000 při cestě ze školního počítačového kurzu v afrokaribské komunitě v North Peckham Estate.
Na vyšetřování jeho vraždy bylo vyčleněno 50 policistů, mnozí z nich černé pleti, policejně vyslýcháno bylo dosud 15 lidí, především z řad mládeže, ale obviněn ještě nebyl nikdo. Místo spolupráce na takovémto mimořádně ohavném případě, jak si stěžuje hlavní inspektor Trevor Shepherd, vládne v tamní komunitě "kultura nepřátelství k policii". A také otec zavražděného chlapce nyní při jeho pohřbu řekl, že je "znechucen reakcí místní komunity. Ten, kdo Damiolu ubodal, je v ní zřejmě dobře znám. A všichni se bojí policii něco říci, protože budou nejbližší další na řadě, které gang odrovná."
Pouliční kriminalita dětí a mládeže v řadě britských měst za poslední měsíce výrazně vzrostla a odborné kruhy i široká veřejnost diskutují, co proti tomu dělat. Už jsme v Policistovi psali, že se vážně uvažuje v postižených lokalitách o zákazu vycházení mladých lidí do 16 let od 21.00 do 06.00. Úspěch ovšem nemůže zaručovat jen policie, která na to nemá ani dostatek sil, ale především spolupráce rodičů - a o té lze pochybovat. Malí kriminálníci jsou většinou z rozbitých rodin nebo kde jeden rodič "sedí". Denně nepřijde v Británii do škol na 50 000 dětí a po zavolání rodičům zůstává polovina neomluvena. A tak ve městě Yorku uskutečňuje městská rada ve spolupráci s policií už rok program proti záškoláctví: každé dítě pohybující se v době vyučování na ulici, i kdyby bylo ve společnosti dospělého, je hlídkami proti záškoláctví nebo policisty dotázáno, proč není ve škole. Pouliční dětská kriminalita tam za tu dobu klesla o plné dvě třetiny. Podobné programy proto nyní zavádějí i další anglická města, mezi nejpostiženějšími jsou Londýn, Birmingham, Manchester, Leeds a Merseyside.
Ministerstvo vnitra vyhlásilo a nyní už uskutečňuje 24 pilotních preventivních programů, zejména na pomoc dětem (od 4 do 12 roků) z rizikových rodin. Ohroženým rodinám, aniž by se na ně ukazovalo prstem nebo byly stigmatizovány, jsou nabízeny návštěvy sociálních pracovníků, kurzy a videoprogramy, jak být dobrým rodičem. Další program, poučený z USA, se věnuje nedospělým budoucím matkám žijícím v sociálně rizikovém prostředí. Už v těhotenství jsou pro ně pořádány kurzy jak pečovat o dítě, po pět let jim bude poskytována pomoc při výchově dítěte a sociální pracovníci jim budou pomáhat nalézt práci. A pokud jde o represi, pracuje se na opatření, aby dnešních 142 dnů, které v průměru uplynou mezi obviněním z kriminálního činu a soudem bylo u mladých provinilců zkráceno na 71, na plnou polovinu.