POLICISTA  9/1999


měsíčník Ministerstva vnitra

u policistů v Balkové

Na počátku letošního jara jsme dostali do redakce pozvánku k návštěvě záchytného zažízení pro cizince Balková, kde právě proběhla kolaudace druhé etapy výstavby - tzv. "režimu policejních cel". Co to znamená a k čemu takové zařízení slouží, jsme se dozvěděli z předložených informací a při prohlídce objektu Balková.

Záchytné zařízení pro cizince Balková bylo zřízeno pro zabezpečení výkonu služby cizinecké a pohraniční policie jako tzv. "místo určení" ve smyslu ustanovení § 17 zák. č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČR:

(1) Bylo-li rozhodnuto o vyhoštění, je cizinec povinen se zdržovat do provedení vyhoštění na místě určeném Ministerstvem vnitra. Tato kompetence byla přenesena na Policii České republiky, konkrétně na cizineckou a pohraniční policii.

(2) Lze-li důvodně očekávat, že cizinec bude mařit nebo ztěžovat provedení vyhoštění, může být do provedení vyhoštění zajištěn, nejdéle však na dobu 30 dnů.

Institut zajištění z důvodu ukončení pobytu nebo vyhoštění je upraven také v § 15 zák. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR:

(

1) Dopustila-li se osoba takového jednání, pro které může být její pobyt na území České republiky ukončen nebo pro které může být vyhoštěna, je policista oprávněn zajistit ji na dobu nezbytně nutnou za účelem předání příslušnému orgánu, který o ukončení pobytu nebo vyhoštění rozhoduje.

(2) Policista je rovněž oprávněn zajistit osobu,
a) která má být podle vykonatelného rozhodnutí vyhoštěna, nebo
b) o jejímž vyhoštění bylo zahájeno řízení a je důvodné podezření, že se tato osoba nepodrobí rozhodnutí o vyhoštění nebo bude mařit výkon takového rozhodnutí nebo
c) o níž se lze důvodně domnívat, že neoprávněně pobývá na území České republiky a řízení o vyhoštění této osoby nemohlo být zahájeno, protože nemohla být zjištěna její totožnost.

(3) Zajištění podle odstavce 1 může trvat nejdéle 24 hodin a zajištění podle odstavce 2 nejvíce 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody.

Z uvedených skutečností je zřejmé, že do tohoto zařízení jsou umísťováni cizinci, kteří nelegálně vstoupili na území České republiky a nelegálně ji opustili (tzv. přes zelenou hranici, bez víza, bez pasu apod.) a jsou vraceni v rámci readmisních dohod ze SRN a Rakouska. Protože nemají doklady a není známa jejich totožnost nutná pro realizaci deportace do země původu, jsou umisťováni do tohoto zařízení, které má kapacitu 300 míst.

O cizince v záchytném zařízení se starají policisté a občanští zaměstnanci ministerstva vnitra, a tak nám to nedalo a navštívili jsme Balkovou ještě jednou, abychom se dozvěděli něco o tomto atypickém policejním oddělení. Vydali jsme se z Prahy směrem na západ po karlovarské silnici až do Lubence, kdysi proslulého vynikajícím motorestem. Ten sice stojí na stejném místě, ale dnes bych jej doporučila pouze jako orientační bod, protože podle naší zkušenosti se proměnil v nevábný téměř prázdný lokál se špatnou kávou na umaštěném ubruse.

Major Miroslav Piškule, zástupce vedoucího ZZ BalkováAreál bývalé policejní školy se nachází nedaleko Lubence, uprostřed hlubokých lesů a nádherné přírody, vzdálený 3 km od nejbližší vesnice. Několik budov, tenisové kurty, parkoviště, vyhrazený prostor pro vycházky a hasičská nádrž, to vše obehnáno plotem a střeženo, se nachází v malebném údolíčku a nazývá se záchytné zařízení pro cizince Balková. V pracovně vedoucího pplk. Drahomíra Smejkala nás vlídně přijal jeho zástupce mjr. Miroslav Piškule.

Poseděli jsme s ním nad šálkem dobré kávy a za neustálého zvonění telefonu a během bleskových řešení nejrůznějších drobných i větších úkonů spojených s provozem areálu jsme se od stále usměvavého majora dozvěděli, že toto není policejní oddělení, ale odbor Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie. Ve stálém stavu zde pracuje přes sto policistů, ale protože to na zdejší náročnou službu nestačí, vypomáhá dalších 45 policistů ze správ Západočeského a Severočeského kraje. Přicházejí na tři měsíce a jejich počty se snižují postupně tak, jak se zvyšuje počet stálých policistů. Kromě toho se o cizince zde umístěné starají občanští zaměstnanci hospodářské správy policejního prezidia. Zajišťují provoz kuchyně, dopravu, údržbu, úklid, ostrahu a další služby. Pravidelně sem také dojíždějí pracovníci odboru pro uprchlíky ministerstva vnitra, kteří přebírají od běženců žádosti o azyl. Problematiku kolem zjišťování totožnosti a vyhošťování zachycených osob řeší cizinecká policie.

Provozována jsou dvě hlavní oddělení. Tzv. volný režim a režim policejních cel. Do prvního jsou umísťovány ženy a děti, osoby se sníženou zdravotní klasifikací a cizinci, u kterých je předpoklad, že se podrobí rozhodnutí o vyhoštění. V přísnějším režimu policejních cel jsou osoby, které neskýtají záruku, že se rozhodnutí o vyhoštění podrobí dobrovolně a které by mohly mařit úkony a narušovat provozní řád zařízení.

Ve volném režimu žijí, ať už jen několik dní, nebo celý měsíc, těhotné ženy, matky s dětmi a přestárlí lidé. Přijede-li ucelená rodina, je vždy umístěna pohromadě na jednoduše zařízených pokojích. Všichni ostatní, u kterých není zjištěna totožnost, patří do policejních cel. Z celkového počtu zde umísťovaných lidí je převážná většina mužů, děti se zde objevují již od kojeneckého věku. Proto jsou místní policisté a zaměstnanci vybaveni na všechny možné situace, nechybí zde dětské láhve, pleny, přebalovací stoly, dětské vaničky.

Nejmladším běžencem v době naší návštěvy bylo sedmidenní dítě rumunské cikánkyKaždý člověk, který je do zařízení přivezen, se musí do 24 hodin podrobit lékařské prohlídce. Ta je zaměřena hlavně na hygienický stav, parazitální onemocnění, kontrolu na nakažlivé choroby. V případě nutnosti jsou cizinci odvezeni na odborná vyšetření, v akutních případech i podrobeni operaci. Zatím to byly případy operace slepého střeva. Každého člověka může nečekaně přepadnout bolest zubů, nevyhýbá se to ani těmto cizincům, zvláště proto, že jsou většinou velmi zanedbaní. Bolavý zub je jim nejčastěji vytržen a následně poskytnuta základní péče, stejně jako v případech ostatních onemocnění. Jinak to nejde, finance na víc nestačí.

Vysvlečení se ze všech oděvů včetně spodního prádla je nutné opatření, kterému se musí každý z příchozích podrobit. Tato povinnost je jedním z důvodů, proč je zde asi jedna pětina zaměstnaných žen policistek. Ty také musí být přítomny u výslechů, starají se o děti, ženy, slouží denní i noční služby tak, aby byly vždy k dispozici. Všechny věci cizinců jsou uloženy do vaků, označeny, vydezinfikovány a uloženy. Při opouštění zařízení je dostanou majitelé zpět. Po dobu pobytu se musejí spokojit s prádlem i obuví, které jim zařízení poskytne. Osobní prádlo a ošacení dostávají jedenkrát týdně čisté, ložní se mění jedenkrát za dva týdny. Komu to nestačí, má možnost si své prádlo přeprat.

Stravování je podle platných norem celodenní, jídla se připravují v kuchyni společně pro policisty i cizince. Cizinec dostává stravu ve stejné hodnotě jako zaměstnanec, rozdíl je jedině v tom, že běženec ji dostává zdarma, kdežto našinec si ji musí platit. Třikrát denně jídlo pro dospělé, pro děti navíc svačiny. Starší děti dostávají poloviční porce oproti dospělým, ale to je jim vynahrazováno přídělem ovoce, jogurtů a jiných mléčných výrobků, sem tam dostanou i nějakou tu sušenku. Hladem zde jistě nikdo trpět nemusí, ale není možné vyhovět všem chutím a požadavkům. Přicházejí sem nejrůznější národnosti s nejrůznějšími zvyky a tradicemi. Jedni nejedí vepřové maso, jiní hovězí. Zdejší kuchyně respektuje skutečnost, že většina cizinců není zvyklá na české knedlíky a omáčky, proto vaří na oběd dvě hlavní jídla. To domácí si většinou nechají na talíř naložit Češi, ostatní dávají přednost jídlům se zeleninou, pečivem, rýží. Kojencům je věnována obzvláštní péče. Starají se o ně zdravotní sestry a psycholožky, které jim vaří sunar, chystají kašičky, pravidelně je přebalují a vozí v kočárku na procházky.

"Ale to jen v případě, že si získáme matčinu důvěru", říká psycholožka Marie Hnátková, bývalá učitelka, obyvatelka 23 km vzdálených Podbořan. "Naše práce spočívá především v tom, že se staráme o děti od jídla přes přebalování až po jejich dobrou pohodu. Zabýváme se také duševním stavem ostatních běženců. Mnozí trpí depresemi, a tak je musíme přesvědčit, že jim nikdo neublíží, že se mají jít umýt a najíst. Vzhledem k tomu, že já i moje kolegyně ovládáme ruštinu, angličtinu, francouzštinu a dobře se domluvíme německy, pomáháme policistům právě při komunikaci s cizinci na jakékoliv téma. Vysvětlujeme jim, kde jsou, proč tady jsou, jaké jsou naše zákonné normy, jak se zde mají chovat. Naše práce je vlastně kombinace psychologie a sociologie. Některé se snažíme pomocí dětských knížek učit alespoň abecedu a několik českých slov, u jiných se musíme zabývat aspekty jejich náboženství. Mají zabezpečené právo na vyznání, ať už je to křesťanství, pravoslaví nebo islám. Setkaly jsme se tu i s ramadánem, viděla jsem i krásně napsaný korán v paště - jednom z afgánských jazyků. Respektujeme jejich právo na modlení a dodržování náboženských zvyků," vysvětluje nám paní Marie, jedna z velké rodiny zaměstnanců zařízení.

Děti si za pěkného počasí bezstarostně stavějí hrady za bedlivého dozoru svých matek, ale i policistů.Běženci mají právo na pravidelné vycházky konané pod dozorem a v omezeném prostoru. Děti bývají venku při pěkném počasí déle, než stanoví norma, mají k dispozici pískoviště, hračky, míče, pro případ nepříznivého počasí i tělocvičnu. Zatím co si cizinci plní plíce čistým vzduchem a protahují tělo po celodenním klábosení na pokojích nebo celách, občanští zaměstnanci, v tomto případě ženy uklízečky, se tuží při mytí nádobí a úklidech pokojů a cel. Utírají prach, vytírají podlahy a uklízejí sociální zařízení poznamenaná kulturou lidí, kteří je právě používají. A že je to většinou kultura lidí velmi primitivních, o tom by vám mohly ony zaměstnankyně vyprávět. I kultura stolování o lecčems svědčí. Obyvatelé volného režimu vcházejí postupně po jednotlivých poschodích do jídelny, zatímco obyvatelům policejních cel je strava na tácech dodávána policisty tak řečeno až pod nos.

Major Piškule je v Balkové od začátku výstavby a dokonale zná veškerou problematiku tohoto kolosu. Jeho úkolem je také sestavovat služby tak, aby to pokud možno vyhovovalo dojíždějícím policistům, což jsou vlastně všichni. Slouží se dvanáctihodinové směny systémem dvě denní a dvě noční, potom následují čtyři dny volna. Na každé směně, která trvá od sedmé hodiny ranní do sedmé večerní a naopak, slouží více než třicet policistů, z toho pět policistek. Zařazení do I. kategorie policistům náleží, protože tento přímý výkon služby je vyhlášen i jako rizikové pracoviště s ohledem na možnost styku s infekčními chorobami. Z toho důvodu jim je přiznán rizikový příplatek 400 Kč měsíčně jistě oprávněně. Nedávno se zde objevil případ člověka s tuberkulózním onemocněním. Lékařka TBC diagnostikovala velmi rychle, ten člověk byl ihned umístěn v izolaci a následně převezen do léčebny. Policisté byli včas lékařkou upozorněni na možné nebezpečí a dodržovala se velmi přísná hygienická opatření. Ti, kteří se o nemocného starali, byli vybaveni ochrannými pomůckami, všichni policisté prošli kontrolním snímkováním a testy na TBC s negativním výsledkem. To, co by zdejší zaměstnanci například potřebovali, je očkování proti žloutence. Žádají o ně od počátku provozu zařízení, ale půl milionu korun, které by to přibližně stálo, se zatím nenašlo.

Policisté a zaměstnanci do Balkové za prací dojíždějí nejen z nedalekého okolí, ale také téměř ze všech koutů naší republiky. Žlutice, Podbořany, Jesenice, Blatno, Žihle - to jsou názvy okolních míst ze kterých lidé dojíždějí. Praha, Rychnov nad Kněžnou, Karlovy Vary, Žatec, Most, Plzeň a dokonce Frýdek-Místek, to jsou ta vzdálenější města. Většina lidí dojíždí vlastními auty, někteří dostávají příplatky za dojíždění, jiným to nebylo schváleno, takže jezdí na vlastní náklady. Proto se major Piškule snaží sestavovat služby tak, aby lidé z jednoho místa sloužili společně, používali jen jedno auto tak, aby se jim cesta zbytečně neprodražovala. Během směn mají možnost ubytovat se v budově k tomu určené, kde má každý k dispozici pokoj, ubytovna je vybavena kuchyňkami s lednicí a vařičem, klubovnami s televizí, tělocvičnou k posilování, v areálu je v provozu dobře zásobovaná kantýna, která má ale jednu chybu. Otevřená je pouze do 15 hodin, takže ti, kteří v té době ještě slouží, si musí dojít po práci buď do 3 km vzdáleného špatně zásobeného obchodu, nebo se spokojit s tím, co si skladují na pokojích nebo v lednici. Tato služba by se jistě dala vylepšit, kantýnské by byly ochotné prodávat na směny, ale zase to naráží na nedostatek peněz v resortu.

"Sestavit jednotlivé směny tak, aby to většině vyhovovalo, není problém do okamžiku, kdy nám po třech měsících odchází výpomoc a přichází nová," říká major Piškule a vysvětluje: "Děje se to vždy k prvnímu v měsíci a těch 45 lidí odchází postupně ze všech čtyř směn. Vydáváme jim jejich zde uložené zbraně, odevzdávají vstupky do objektu a odjíždějí. Mezi tím přijíždějí nováčci, kteří musí projít vstupním školením, seznámit se se směrnicemi a chodem zařízení. Službu toho dne musíme zajistit z lidí stálého stavu. Naštěstí je zde opravdu dobrý kolektiv. Většina stálých zaměstnanců je zde od počátku fungování zařízení, a protože zde pracovali už před příjezdem prvních běženců, byl čas i na nějakou tu zábavu, při které se lidé sbližují. Ve zdejší hasičské nádrži se tísní dobře vykrmené ryby, které čekají na "sportovní" výlov. Toho se zdejší kapříci po loňské zkušenosti, kdy se lovilo na cokoli jakkoli, nebojí, protože všichni vylovení byli vhozeni zpět do vody. Mnozí už mají i jména a těší se na tu letošní legraci. Při narozeninách se najde i chvilka na posezení u ohniště, na sportovní klání nebo jen poklábosení."

Slova o dobrém kolektivu potvrzují i dvě policistky, které měly chvilku čas se nám věnovat a provést nás po ubytovně. Jednou z nich je policejní rada paní Alena z Prahy, která má už dvě dospělé děti, a proto jí nevadí dojíždění. Po patnácti letech u policie bylo její tabulkové místo na předchozím působišti zcivilněno, ale ona do civilu nechtěla, a tak hledala místo ve výkonu. Nejprve to prý bylo těžké, pro ženy nebylo nikde uplatnění, ale nakonec se dozvěděla o záchytném zařízení, kde se bez žen neobejdou, nastoupila a je tu moc spokojená. Druhá policistka je mladičká inspektorka Tereza žijící v Ostrově nad Ohří a od svých patnácti let toužící po práci na hraničním přechodu. Po složení maturity na gymnáziu se snažila takové místo sehnat, ale neuspěla a nakonec se ocitla ve střední policejní škole v Holešově. Na praxi je právě tady a chce zde zůstat i nadále. Líbí se jí nejen kolektiv policistů a zaměstnanců, ale hlavně práce, protože je to práce s lidmi z celého světa.

Záchytným zařízením procházejí nejrůznější národnosti ze všech koutů světa. Přicházejí v nevysvětlitelných vlnách. Teď zrovna je to spusta rumunských cikánů, ale před tím to byla vlna Moldavců, Bělorusů, v zimě tudy prošli Indové, obyvatelé Srí Lanky, černé Afriky, bylo zde i několik Číňanů, samozřejmě lidé bývalé Jugoslávie i albánští Kosovci.

Na závěr naší návštěvy, na jejímž základě nelze popsat a obsáhnout celý každodenní pracovní kolotoč policistů, jsme se zeptali také na to, co se zdejším policistům nelíbí nebo co by mělo být jinak.

"Víte, já si myslím, že to byl dobrý úmysl umístit sem běžence na nějaký čas a potom je vyhostit. Ale třicet dnů je velice krátká doba na to, aby byla zjištěna jejich totožnost. Jsou jim snímány otisky prstů, jsou fotografováni a jsou posílány žádosti o zjištění jejich totožnosti, ale většinou se to nedá za třicet dní vyřídit, a tak je musíme propustit. Odvezeme je k nejbližšímu autobusovému nebo vlakovému spoji a tím náš úkol končí. Některé zastupitelské úřady zjistí jejich totožnost třeba za dva měsíce, ale to už jsou ti lidé od nás pryč. Víme, že většina z nich vyhledá svoji komunitu a opět se společně pokoušejí překročit nelegálně hranice do SRN nebo Rakouska. Mnozí z nich se u nás v zařízení octnou i několikrát. Snad tuto situaci pomůže řešit připravovaná novela zákona, která by lhůtu ke zjištění totožnosti měla prodloužit na 180 dní, a to už by byla podstatně větší šance tyto nežádoucí lidi zjistit a opravdu vyhostit," sděluje nám svůj názor pan major a loučí se s námi s tím, že běží řešit problém Rumunů, kteří budou eskortováni do své vlasti.

Dagmar Linhartová  
Foto Václav Šebek  


Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |