POLICISTA  9/1999


měsíčník Ministerstva vnitra

portrét

Kdy vlastně všechno začalo? Dejme tomu, že tenkrát, když se na střední lesnické škole v Trutnově ozvalo: "Franta má jít k řediteli." "Proč?"
"Co já vím?"

S trochou tísně vstoupil František Zelenka do ředitelské kanceláře a tady jej místo předpokládaných nepříjemností čekala prosba. "Koukni, Františku, já vím že máš před maturitou, ale nutně bych potřeboval udělat jestřába. Troufneš si na to?"

Student Zelenka měl v té době už trochu preparátorských zkušeností, absolvoval příslušný kroužek, naposledy dělal vránu, která se docela povedla, proto takovou výzvu nechtěl odmítnout. Krásně vybarvená jestřábí samice na sobě neměla žádné stopy zranění, člověk mohl myslet, že umřela na infarkt, v mohutných letkách nechybělo jediné péro. "Zkusím to," přikývl.

Svatý týden, podle studentské nátury zpravidla věnovaný buď usilovnému šprtání, nebo lehkomyslné zábavě před blížící se hodinou pravdy, strávil František piplavou prací preparátora. Jestřáb se vyvedl vskutku mimořádně, maturita také dopadla dobře a novopečený lesník nastoupil do práce doma, na Šumavě.

* * *

Dílna ve vlhkém sklepě"Je to krásný řemeslo, vážně, a navíc je v něm velký kus naší rodinné tradice. Jenom si ale nikdo nesmí představovat, že je to jen bezstarostné courání s flintou po lese a občas nějaký hon. Základ je dřevařina, já měl na starosti úsek národního parku, kde se smělo těžit pouze v zimě. Dva a půl tisíce kubíků za rok, v lednu a únoru na tom makal celý lesní závod a dříví se nesmělo svážet jinak nežli koňma. Osm hajnejch jsem měl pod sebou a nebyli to zrovna svatouškové, občas podepisovali dělníkům úkoláky v hospodě, jen tak, z alkoholické rozvernosti. Taky se stalo, že jsem obešel skládky a chybělo třeba tři sta kubíků, vykázaných, ale nevytěžených. No nic, člověk se postupně učil jednat s lidma a asi bych u lesařiny zůstal, kdyby tu byla nějaká naděje na slušné bydlení. Jenže v Železné Rudě je to s byty podobné jako v Praze nebo v Plzni, kde jsou ty časy, kdy tady byl konec světa a prázdné chalupy se prodávaly za pár korun. Když přišla nabídka od policie, rozhodl jsem se, že to zkusím. V té době jsem se oženil, narodil se mi kluk a služební byt představoval dárek z nebes, i když byl vlhký, špatně zateplený a při delším výpadku elektřiny dodnes zaplavuje sklep neodčerpaná voda."

František Zelenka vyměnil lesáckou uniformu za policejní, nová práce se mu docela líbila, na klukovské okouzlení lesem ovšem nikdy nezapomněl. Ze stěn obýváku kouká na svět skleněnýma očima mohutný výr, kus od něj sedí káně, nad kůží z divočáka je malá sbírka srnčích parůžků. To, že se fořt a později policista Zelenka vyzná v preparování, se rozkřiklo okamžitě, známých a kamarádů, kteří chtěli mít doma nějaké ulovené zvíře nebo hezkou trofej, byla spousta.

"Franto, mám parádního krahujce."
"Vyděláš mi kůži z lišky?"
"Co takhle hranostaje pro školní kabinet?"
"Buď tak hodný, udělej mi sluku..."

"Víte," řekl František Zelenka, "právě maličká sluka je taková mistrovská zkouška každého preparátora. Má tak jemnou kůži, že se trhá při špatném pohledu, stačí udělat drobnou chybu při čistění nebo praní a hned padá peří. Zkrátka, kdo si troufne na sluku, může o sobě odpovědně prohlásit, že už něco umí.

Mám rád přesnou práci a když se něco nepovede, tak to nedám z ruky. Konečný výsledek ovšem hodně záleží na tom, v jakém stavu zvěř dostanete. V zásadě se dá říct, že úlovek je nutno nejdřív nechat přirozeně vychladnout, potom se strčí do mrazáku a tam vydrží poměrně dlouho, třeba rok. Když se ovšem doba chladnutí přežene, nimrod zapomene a zvěř se někde ve stodole zapaří, tak už to žádná lednice nezachrání, do takové práce se ani nemá cenu pouštět."

* * *

Jednou dělali v lesním závodě jakousi rekonstrukci a zedníci vyhodili na smetiště starého vycpaného tetřeva. Cedulka na podstavci tvrdila, že byl zastřelen v roce 1942 a při nejlepší vůli se nedalo prohlásit, že na svůj věk vyhlíží dobře, po pravdě řečeno, vypadal strašlivě. Zničenou a rozlámanou vycpaninu přinesl k Zelenkům jeden známý, František měl zpočátku sto chutí hodit ptáka do kotle ústředního topení, pak ale zvítězil zájem o to, jakou techniku používali předchůdci před víc než půl stoletím. Nejdřív tetřeva pečlivě vypral, což představovalo pět van špíny a písku, potom rozebral, znovu poskládal a sešil. Výsledek se podobá zázraku. Znovuzrozený ušlechtilý pták (mimochodem, tetřev patří mezi zvěř vysokou, tedy panskou) se zdá tak živý, jako by po lese poletoval ještě včera, a přitom je to stařeček, který pamatuje Sudety a Konráda Henleina.

"Při téhle práci jsou samozřejmě obecně známé a zaběhlé postupy, jaké se člověk může naučit třeba v preparátorském kroužku, ovšem každý, kdo se tomu věnuje trochu víc, má nějaké vlastní metody a vylepšení, což jsou ovšem tajemství střežená skoro tak pečlivě, jako mobilizační plány nebo receptura na becherovku.

Vedle toho fungují ryze komerční dílny, kde se pracuje jako na běžícím páse, zákazník si přinese třeba divočáka, zeptají se ho, kolik asi úlovek vážil, podle toho vyberou příslušnou formu, odlijou skelet z umělé hmoty, přetáhnou kůži a hotovo. Stejně odvedou jelena. Vůbec se nezdržujou nějakým vyvářením a čistěním lebky, parohy prostě uříznou pilou, do odlitku zasadí dřevěný špalík, na to paroží přišroubujou, do mordy dají umělé patro i zuby a lovec se může začít chlubit. Je to rychlé, lehké, dokonce to i dobře vypadá, trofejní hodnota je ovšem pramalá. Za sebe můžu říct, že něco takového by mě asi dělat nebavilo."

* * *

V jednom ze zábavních podniků, kterým se opatrně říká night cluby či striptease bary, ale v zásadě jsou to staré známé vykřičené domy, pořídil majitel svlékacím slečnám nebezpečně vyhlížejícího hada. K zvýšení zájmu turistů se s ním producírovaly na pódiu, pak ovšem udeřily nebývale silné mrazy a Železnou Rudu pokryl sníh. Hroznýši královskému, zvyklému na podstatně teplejší podnebí, to nedělalo dobře a šéf podniku, který snad docela dobře rozuměl povětrným děvám, ale o herpetologii neměl nejmenší tušení, poslechl jakousi slabomyslnou radu a bednu se zvířetem umístil na topení. Za dva dny hroznýš chcípl a zřízenec vyhodil mrtvé tělo k popelnicím.

František Zelenka na zmrzlého hada narazil náhodou, při běžné pořádkové hlídce, neporušená hezká kůže jej zaujala a k jistému překvapení kolegy si odvezl zdechlinu domů.

"Hada jsem před tím ještě nikdy nedělal a je to něco docela nového ve srovnání se zvířaty, na která jsem zvyklý. Například hlava, to jsou samé šlachy a chrupavky, nakonec to ani jinak být nemůže, když hroznýš dokáže svou vcelku malou tlamu roztáhnout tak, že spolkne třeba králíka. Pevný skelet je ovšem základ, proto zkouším nahradit lebku odlitkem ze sádry. Tělo vypadá jednoduše, ale je tu otázka, jestli má zůstat ohebné nebo ne. Uvažoval jsem o montážní pěně, běžně používané k utěsňování dveří nebo oken, jenže musím to nejdřív opatrně vyzkoušet, pěna při tuhnutí zvětšuje objem a mohla by kůži potrhat. Taky jsem zkoušel preparovat langustu, mám připravené nějaké kraby, jenže s tím začínám opatrně, je to jiný svět. Než se pustím do práce, musím si nejdřív něco přečíst a prohlídnout spoustu obrázků. On konečně i ten důvěrně známý život v našem lese má spoustu detailů, co unikají pozornosti. Mockrát jsem viděl běžící kunu, ale jak vlastně klade tlapy? Levou přední a pravou zadní současně? Asi ano, ale já to potřebuju vědět stoprocentně. Eleganci při mávání ptačích křídel nejlíp zachytí zpomalený film, úhel dančího krku ve chvíli, kdy zvěř větří, se zase musí studovat z fotografií. A tak dál. Člověk se zkrátka pořád učí..."

* * *

Kolotoč služeb policejního oddělení, starost o byt a dům, trpělivé odpovídání na tisíce otázek malého Jardy. A k tomu, vlastně spíš výjimečně, nějaká ta hodinka strávená ve vlhkém sklepě, mezi uhlím, dřevem a zavařeninami, u mrňavého stolku, na němž z kůží, peří a drátů vzniká jednou poštolka, jindy hranostaj nebo tetřívek.

Daněk a srnec pro bratra, jelen pro tátu, sluka pro kamaráda z lesního závodu. Sluka je prý nejtěžší.

Ovšem. Jenže preparátorskou maturitu složil František Zelenka už kdysi dávno, na lesácké škole v Trutnově.

Antonín Jirotka  
Foto Václav Šebek  


Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |