POLICISTA 9/1999 |
měsíčník Ministerstva vnitra případ/y skončil/y po víceměsíčních tipováních |
![]() |
V předminulém čísle jsme se poprvé věnovali úspěšným protidrogovým zásahům NPC a na poli nelegálního obchodu s heroinem obzvláště. Dnes máme v plánu vyprávění o boji s nezákonnými živly na "kokainovém trhu". Poněkud netradičně (v rubrice Případ skončil) se zvolené problematice nebudeme věnovat prostřednictvím jediného "ilustračního" případu. Pokusíme se ze zadokumentovaných análů na světlo světa přiblížit hned trojici kauz, jejichž společným jmenovatelem je pašování a šíření kokainu. |
Sušené speciality čaroděje Viga
Chtělo to bezmála svatou trpělivost. A pracovalo se na tom zhruba jeden rok. Týdny obcházeli detektivové, muži terénu, chcete-li agenturní pracovníci, ve stále těsnějších trpělivých soustředných kruzích. Až se podařilo získat důvěru lidí ze sledované firmy. Až se dostavily první informace a poznatky přímo ze středu, na který bylo všechno namířeno.
Potom se objevila zahraniční zásilka pěti tun sušených banánů a kokosové moučky. Na první pohled nic mimořádného, uvnitř exotické obchodní dodávky bylo ovšem přibaleno 135 kilogramů kokainu. Kriminalisté vzácné podnikatelské přilepšení nechali ve firemním, prozraďme mělnickém, skladišti a vyhlíželi, kdo si pro poklad přijde. Zájemce se nakonec objevil, případ - mezinárodně vedený pod názvem Vigo - skončil úspěšně. Policie zadržela u nás dva lidi, v Kolumbii tři. Zadržené množství kokainu představuje dosavadní republikový rekord. Pro zajímavost lze uvést zmínku o rekordu evropském:
Španělská policie zajistila u pobřeží Kanárských ostrovů deset tun kokainu. Podle Madridu je to největší množství této drogy, jaké kdy bylo v Evropě zabaveno. (MF Dnes 8.7.99) Policejní specialisté a celníci České republiky obdrželi za zdárné uzavření akce plakety uznání od americké DEA (protidrogová policie - operuje po celém světě, "filiálku" pro ČR má v Berlíně). Zprávu o tom přinesl Policista 6/99.
Jakmile se v drogových obchodech točí řádově desítky kilogramů zboží, jedná se o vysoce provázané, organizované činnosti. Ve hře nebývá jediná zásilka a většinou se v husté spleti propojených lidí nepodaří dohledat veškeré zúčastněné viníky. Stejně jako se nelze nadít, že by kokainové - i jiné drogové - případy někdy jednou provždy skončily.
Za případem Vigo byl takříkajíc reemigrant. Původně náš člověk, který kdysi odešel do Latinské Ameriky a v nové době se vrátil do vlasti. Zalíbila se mu firma z Mělníku. Další scénář byl skoro vzorový. Nemohlo tomu být nejspíš jinak, Ignatio-Havránek měl v cizině odsezeno nějakých dvanáct let, zejména v Brazílii, a vše za obchod s kokainem.
Nedá se zobecňovat, ale několikrát se už policistům vyplatilo věnovat pozornost našim někdejším spoluobčanům, kteří se dnes vracejí domů a rozjíždějí vydatně zainvestovaná a rychle spouštěná podnikatelství. Nedlouho po jejich "zahnízdění" zcela zákonitě přicházejí "obohacené" dodávky víceméně běžného obchodního artiklu.
Často se přitom objevují kontakty na Kolumbii a tamější lidi, u zásilky případu Vigo se premiérově objevili též Kubánci.
Svérázné aroma krokodýlí kávy
Navrátilec, kterého k domovině netáhl toliko sentiment a ozvěna volání dávno zpřetrhaných kořenů, stojí i za druhým případem, o němž bude řeč. Také v něm se úzce spolupracovalo se zahraničím - v Evropě (např. s Velkou Británií), ale rovněž za Velkou louží, ne však s kolumbijskou stranou.
Tam jsou totiž korupce a provázanost se strukturami drogových mafií do nejvyšších pater státní politiky i policie rozšířené do takové míry, že přímé kontakty DEA mírně řečeno nedoporučuje. Nebo nabádá ke zdrženlivosti. Přitom nabídky ke koordinování akcí z kolumbijských policejních kruhů přicházejí. Ale konkrétně ke kauze Ernesto-Erben:
Tentokrát se jednalo o původně českého občana, který v daleké cizině, v Bogotě, zřejmě legálně prosperoval. S policií oplétačky neměl a do jeho vyhlášeného restaurantu chodívali za gurmánskými zážitky vážené osobnosti. Umělci, diplomaté větších zemí i pracovníci české ambasády.
Po sametových změnách se pan Erben vrátil nahlédnout do země rodičů a přímo do rodného Opočna v Orlických horách. Pokušení něco v prostředí klukovských hrátek dokázat bylo neodolatelné. Zakrátko se mezi místními obchodníky a kupci objevila originální pražírna kávy - slibující, že bude dovážet nefalšovaná, zelená, kolumbijská, kávová zrna a z nich chystat kávičku neopakovatelné vůně.
Na tom by nebylo opravdu nic špatného, kdyby vzápětí po startu podnikání nenasekal dovozce po okolí dluhy, jež vedly ke stíhání jeho maličkosti a donutily jej bystře zamířit zpátky do Kolumbie. A nezůstalo při tom. Na základě dobré agenturní práce policejních odborníků - a díky speciální technice - se zjistilo, že pan Erben posílá do naší republiky zajímavě "sycené" zásilky. Vybral si opočenského občana, posílal mu občas kontejner s obzvláště silnou kávou a vlastně dál řídil své podnikání, byť na trochu delší ruku. Dorazil k nám ale i jeho zmocněnec, kurýr, můžeme ho pojmenovat Cordobes, který přebíral mimořádnou dodávku a zodpovědně s ní nakládal na místním území.
To se však podezření policistů již naplnilo zadržením 60 kilogramů kokainu (později mnohé nasvědčovalo tomu, že "dárek" mohl zčásti navíc směřovat přes naše končiny do napojené jugoslávské sítě).
Případ Aligátor byl u konce. Došlo k tomu na podzim v roce 1977.
Mistr Cordobes (62), právě s ohledem na mezinárodní organizovanost výnosného - a vrcholně darebného - kšeftu, vyfasoval u českého soudu 11 "tvrdých" let. (Cena dovezené drogy, z níž by bylo možno vyrobit více než dva miliony účinných dávek, by se na "černém trhu" pohybovala kolem 350 milionů korun. - Za plechovkami s kokainem je třeba vidět tisíce podlomených a zničených životů, pravilo se v odůvodnění verdiktu Vrchního soudu v Praze, který potvrdil trest vynesený Krajským soudem v Hradci Králové. - Právo 27.7.99)
O zapojení C. do drogové mafie svědčí podle mínění soudu i skutečnost, že ho v roce 1990 zadrželi němečtí celníci na letišti ve Frankfurtu nad Mohanem s jedním kilogramem kokainu, který převážel ve dvojité stěně příručního zavazadla.
Šéf s českým rodným listem rovněž sedí. V turisticky atraktivní Kolumbii čeká na vydání do ČR. (Podle novinových zpráv se to 3.8.99 uskutečnilo!) Zde by ho měl vyhlížet minimálně stejný tucet nesvobodných roků.
Nálety malých polykacích rybiček
Nejen z velkých zásahů sestává se proud úspěchů Národní protidrogové centrály. Budeme si to dokumentovat na kauze Schiller:
Německá policie se ozvala s prosbou poohlédnout se po jejich občanovi, který by se měl pohybovat po Praze a jaksi pouličně prodávat kokain v malém - nikoliv však v zanedbatelně menším - množství. A mělo to docela rychlý spád. Doma i venku hledaného Němce naši "drogisti" vskutku objevili v pražském penzionu. Chvíli na něm dělali, až se prokázalo, že opravdu kokain distribuuje.
Stačil si v celkem kratičké době postavit zajímavý okruh klientely. Neprodával své zboží vyloženě běžným "šmakům". Žádná spodina, hlavně lehkonohé dívenky z Perlovky (mnohé si k němu samy chodívaly pro dávky - zřejmě nezbytně nutné k výkonu povolání), a pak trochu lepší společnost - možná ke zpestření všedních dnů či jako protiváha osudové nezaměstnanosti.
Pan Schiller se předtím pohyboval v Brazílii. Podle brazilských zdrojů utekl kupř. se dvěma kily kokainu z nějakého tamějšího bytu. A skončil v Praze. Párkrát se do bájné Brazílie vrátil, měl nejméně dva "levé" pasy, napolykal se, odletěl zpátky do Čech, ve stověžaté metropoli, na penzionku ze sebe vzácný kontraband příslušnými metodami dostal a postupoval jej potřebným zákazníkům. Za koruny. Přilepšoval si tím k živobytí.
Protidrogoví policisté ho na krátký čas nechali v klidu, shromažďovali si "následné" informace. Pak na něj vyrazili. Při domovní prohlídce se našel bezmála kilogram kvalitního "koksu"...
Pan S. byl z jednoho úhlu pohledu výjimkou. Byl to samotářský prodejce. Tzv. polykači jsou většinou něčím nástrojem. Jsou zapojení a neprchnutelně patří do propracovaného, značně anonymně vedeného systému. Napěchují se "vuřtíky" drogy, cestují s tím, mnohdy ani nevědí, kam je "náklad" cílově určen, v Itálii - třeba - to předají (shrábnou dva tisíce dolarů, což je v Kolumbii spousta peněz) a vracejí se za další prací. V Praze, po úspěšném zdolání celní zóny, se takoví "přeletavci" kontaktovali s lidmi v Kolumbii a byli navedeni na další cestu, například vlakem do Německa. Někdy přede dvěma roky došlo doslova k náletu těchto nosičů, polykačů do Prahy. Během dvou měsíců se jich zjevilo na třicet. Mnozí skončili v síti. A s nimi, když se to podtrhlo a sčítlo, 35 kg kokainového jedu!
Často v podobném oboru působí lidé z občanského "spodku". Bosové je obléknou, aby jakžtakž vypadali. Poté naučí své loutky několika málo potřebným větám a úkonům a vyšlou je do vhodného světa. Bylo zajímavé, že ti první poslové neblahých zásilek říkali, jak je pro jejich aktivity pražské letiště rájem na zemi. Procházeli zpočátku jako břitva kostkou zdravé rámy. Ti další to pak ale brzy už neříkali ...
* * *
Co na dané téma dodat? - "Technologické" rezervy jsou na pořadu stále. A na celém světě. Německo má dnes skvělé vybavení (detekční apod.), a přesto i přes ně zasílané "smrtící oblbováky" mohou občas se zdarem projít. - Protidrogová agentura v současnosti po republice funguje, byť další směry rozvoje tu zůstávají. - Větší dodávky jdou mimo Prahu (viz. Mělník a Opočno) i mimo jiná větší města. - V roce dva tři (v nových časech) průchodná situace kolem Ostravy je již také monitorovaná a "terénními borci" více dohlížená (i ve spolupráci s Polskem). - Atd.
P.S. Jména hlavních aktérů-výtečníků jsme ve všech případech pozměnili.
Jaroslav Kopic
Věcné fotografie jsou z archivu NPC
Ilustrační foto Jiří Novák