POLICISTA 5/1999 | Otázky pro... |
![]() |
![]() |
Můžete nám, pane plukovníku, úvodem představit severní Čechy, jak se jeví z pohledu jejich policejního šéfa?
Severní Čechy jsou zapomínaný kraj: ani ne tak Bohem, jako některými lidmi. O jejich problémech se občas mluví i mimo ně, s řešením je to ale už slabší. A pokud se jimi někdo zabývá, vzbuzuje ve mně obvykle dojem, že jde spíš o alibismus. Mezi českými kraji jsou severní Čechy nejmenší rozlohou, mají zhruba sedm a půl tisíce čtverečních kilometrů, ale patří mezi oblasti lidnatější. Žije tu 1 200 000 lidí. Co do kriminality, tradičně se řadí na špičku: hned po Praze, která je ovšem nápadem trestné činnosti mimo všechny tuzemské kategorie. To je ovlivněno nevysokou vzdělaností většiny obyvatel, žije tu i dost cizinců, vykonávajících povětšinou nepříliš kvalifikovanou práci. Navíc roste nezaměstnanost, zejména v pánevní oblasti od Chomutova až po Děčín, ale i v okresech vnitrozemských, tedy na Lounsku a Litoměřicku.
Zajímavé ovšem je, že podle statistik podíl severních Čech na tuzemské zločinnosti v posledních letech nejenže neroste, ale dokonce poklesl...
Ano. Zatímco v roce 1992 jsme se na kriminalitě České republiky podíleli patnácti procenty, loni to bylo už jen dvanáct a půl procenta. A čísla prvních měsíců letoška - jež ovšem zatím nepřeceňuji - se pochybují jen lehce nad dvanácti procenty. Pokud jde o absolutní čísla, tedy celkové počty trestných činů, pak od roku 1993 do roku 1996 mírně klesala, potom se znovu projevil nárůst: ale už pomalejší než jinde v republice. Což zdůrazňuji proto, že začátkem devadesátých let v nárůstu kriminality předčily severní Čechy dokonce i Prahu: zatímco tam vzrostla trestná činnost - v porovnání roků 1989 a 1993 - o 220 procent, u nás to bylo dokonce o 280 procent. Nový, sestupný trend, trvá: loni měly severní Čechy na kriminalitě v republice dokonce nižší percentuální podíl než v roce 1989: samozřejmě, při zcela jiné hladině absolutních čísel...
Zřejmě to souvisí s faktem, že víceméně skončila personální proměna Policie ČR a došlo k její stabilizaci...
Nevím, kolik lidí odcházelo od Policie ČR v jiných krajích, ale u nás ještě v roce 1995 jich bylo hodně - zatímco loni už v celém kraji odešlo jen 120 policistů. Včetně těch, co šli do důchodu. To je něco málo přes dvě procenta stavu.
Jak jste na tom s naplněním tabulkových míst?
V roce 1994 přibylo Policii ČR v rámci severních Čech tři sta tabulkových míst a my je postupně naplňovali, stále nám ale kolem dvou set lidí chybělo. Zhruba v polovině loňského roku ale zájem o práci u policie prudce vzrostl a my se v podstatě dostáváme k plnému stavu. S jedinou výjimkou Šluknovského výběžku, kde nám zatím lidé chybějí. A to jsme ještě přede dvěma lety do Prahy signalizovali takřka krizovou situaci na Liberecku, kde se zřizovaly nové hraniční přechody, jež potřebovaly řadu policistů, a my je prostě neměli. Najednou se zdálo, že nám jen tam bude chybět sto lidí!
Přitom ani nábor nevyřeší takovou situaci ze dne na den...
Jistě, podstav se nezachrání tím, že se lidi honem naberou, protože ti noví musí stejně napřed do školy a do výkonu nastoupí více než po roce. A teprve po několika letech z nich budou policisté opravdu stoprocentní. Lidí pro běžnou službu máte nebo záhy budete mít tedy dost: ale co specialisté? Nárůst třeba hospodářské trestné činnosti vyžaduje vysoce kvalifikované odborníky...
Policejní školství včetně akademie může dát studentům jen jistou sumu odborných znalostí, ale třeba kriminalisty se stanou teprve praxí. Práce na kriminálce je prací svého druhu, někdo k ní má lepší předpoklady, jiný horší, ale to se pozná nejlíp až při ní samé. Resortní vzdělávání dá adeptovi určité znalosti a dovednosti a usnadní mu budoucí praktickou průpravu. Ale hodně nechá na něm, jeho snaze, píli a talentu. Potěšitelné je, že k nám dnes už přicházejí očividně kvalitnější uchazeči: dřív jsme o gymnazistu skoro nezavadili, dnes se jich hlásí hodně a jsou mezi nimi i ti, co maturovali s vyznamenáním. Stává se už dokonce, že máme vysokoškoláky na funkcích, kde je požadavkem jen škola střední.
Na severu Čech není ale žádná policejní škola - nepociťujete ten fakt jako újmu?
Ani ne. Nemyslím si, že by krajské správy, na jejichž území policejní školy existují, mohly nějak ovlivňovat výukový proces. Jistou výhodou ovšem je, že posluchače takové školy možno za určitých mimořádných okolností využít, což ale neznamená, že by chodili běžně do služeb. Jisté snahy, aby v severních Čechách škola vznikla, tu byly, uvažovalo se o Meziboří anebo Kadani, ale pak byla zřízena škola v Balkové. Později přesídlila do Hrdlořez a já soudím, že to je šťastné řešení.
Severní Čechy mají - vedle jiných specifik - předlouhou hranici s Německem. Jak se vám spolupracuje s tamní policií?
Dobře. Pohyb přes hranice je obrovský, takže považuji za přirozené, že četné kriminální případy se řeší společně. Naši jezdí tam a němečtí kriminalisté k nám. Dobrá znalost němčiny je tudíž u našich policistů žádoucí, ale bohužel zatím nikoli běžná. Lidí z přímého výkonu, schopných se na odborné úrovni německy domluvit, není moc. I proto máme na krajském ředitelství dvě tabulková místa tlumočníků a musím říci, že jsou to lidé velmi vytížení. Řada severočeských policistů také navštěvuje jazykové školy, posíláme do nich hlavně pracovníky cizinecké policie, ale chodí tam i kriminalisté a další. Němčina dominuje, ale učí se také anglicky a dokonce i španělsky.
Co běženci? Severní hranice se zvláště v některých úsecích může jevit snáze průchodná, než třeba Šumava...
Máte pravdu. Má to historické kořeny, že hranice v severních Čechách je průchodná snáze než jinde. A tlak lidí, kteří nelegálně chtějí dál na západ, je proto značný. Vedeme si ale v jejich záchytu dobře, líp než kolegové v Německu. Poměr zachycených běženců je zhruba 60:40 v náš prospěch. Přičemž třeba technické vybavení naší a spolkové pohraniční policie lze srovnávat jen stěží.
V policejních kruzích se dost hovoří o přesunu některých hospodářských i personálních pravomocí z prezidia na správy krajů: jak se na věc díváte a jaké s ní máte zkušenosti?
Jsme rádi, že jsme loni u nás v kraji zkoušeli pilotní projekt systému ekonomických informací EKIS, který by od ledna měl běžet v celé republice. Zatím se ale zdá, že spíš přinesl další zátěž pro pracovníky týlových složek a pravděpodobně i problémy pro nadřízené. Nastoupená cesta je ovšem správná a musí přinést funkční propojení pravomocí s odpovědností. Jestliže je někdo způsobilý zakládat výdaje v rozpočtu - a v Policii ČR to je na nejnižší úrovni okresní ředitel - pak musí dostat i nástroje k tomu, aby mohl korigovat své jednání a plně vnímat svou odpovědnost. Osobně považuji za přírozené, že okresní ředitel dostane všechny informace, aby se svěřenými prostředky mohl kvalitně nakládat. Zavedení programu EKIS by mu to mělo usnadnit.
Současně si uvědomuji velkou odpovědnost, jež je s tím spojena. Ale ta je zakotvena v platných předpisech už několik let a kdo závazná ustanovení poruší, musí počítat s tvrdým postihem. Jsem přesvědčen, že dnešní okresní ředitelé jsou takovou zodpovědnost s to unést. A dokonce si myslím, že by ze svých pravomocí mohlo Prezidium ještě něco pustit třeba k nám na kraje. Nevidím kupříkladu důvod, proč by osobní automobily, užívané k běžné službě, musely být nakupovány centrálně. Nevěřím, že bychom se na krajích při jejich nákupou chovali méně racionálně, a navíc by to přitáhlo policii k prostředí, kde pracuje. Nežijeme ve vzduchoprázdnu, problémy kraje jsou i našimi. Místní podnikatelé ocení, budou-li moci dodávat své policii. A úvahy, že by docházelo k nežádoucímu propojování, považuji za nesmysl. Strategické nákupy jsou přece tak snadno kontrolovatelné... A že si centrum bude hlídat podmínky nákupů a přísně sledovat jejich dodržování, bylo by ovšem přirozené a právné.
A pravomoci personální?
Chápu, že v určité době mohla zavládnout snaha vykonávat personální pravomoc nad okresními řediteli z centra, ale od doby, co se v Policii ČR vytvořilo stabilní prostředí, důvody pro to pominuly. Takže myslím, že by okresní ředitele měl mít v pravomoci ten, kdo je bezprostředně řídí. A dospět k tomu bude jen přirozený proces.
Ředitel policejní Správy kraje čeká denně nemálo starostí: najde si taky nějaké radosti?
Práce policejního šéfa je samá radost, protože přece na všechno má lidi! Ale vážně. Nerad bych vzbuzoval dojem, že krajský policejní šéf má hlavu jako věrtel. Starosti k funkcím patří a lidé, co do nich jdou, vědí, co je může čekat. Anebo by to vědět měli. S radostmi, spojenými s výkonem podřízených pracovníků, se setkávám skoro denně. Proto mi tím víc vadí, když někdo z policistů projeví nedostatek profesionality, když prokáže nedostatek slušného vychování. Mít radost z výsledků dobré policejní práce je ale někdy zvláštní: když se podaří práce na odhalení závažného trestného činu, uspokojí to veřejnost, ale policistům zůstává na jazyku jakási pachuť. Protože někomu, třeba pozůstalým oběti, je v tu chvíli velice těžko... Nám se v severních Čechách poslední dobou podařilo objasnit několik loupežných přepadení, několik znásilnění: pachatele vražd už tradičně odhalují velmi úspěšně kriminalisté v celé republice...
Nám se teď ale podařilo usvědčit vraha, jenž svůj čin spáchal už v roce 1993. Jeden "pomníček" tedy zmizel. Z hlediska statistiky vlastně drobnost, ale potěšila. Neméně mne však potěšilo, když v České Lípě pracovníci základního policejního útvaru perfektně vyhodnotili informaci, již dostali, vzápětí provedli dokonalý zákrok - a sami chytili nebezpečného pachatele loupežného přepadení. Faktem je - a souviselo to s masivním odchodem zkušených policistů do civilu - že v uplynulých letech se leckdy snižovala odbornost policejních zásahů na místě činu. A jestliže tedy mohu mít z něčeho opravdovou radost, pak z toho, že odborná kvalita policejní práce očividně vzrůstá, že se v policejních řadách vynořují noví schopní lidé a týmy. Že roste profesionalita policie jako celku.
Často se mluví o objasněnosti jako základním ukazateli kvalit policie, třebaže víme, jak jsou podobné součty ošidné. Jak si tedy z tohoto hlediska stojí dnešní severní Čechy?
Řekl bych, že nárůst profesionality v práci policie je patrný i v křivce objasněnosti. Po těžké propadu začátkem let devadesátých následoval klopotný, ale trvalý růst, přičemž v posledních letech stoupá graf vzhůru strměji.
Loni jsme dosáhli pětačtyřiceti procent, letos - zatím - jsme na sedmačtyřiceti. Naši němečtí kolegové v Sasku mívají každoročně okolo padesáti procent. Ale jak jste řekl, objasněnost není jediným kritériem úspěšnosti policejní práce a srovnávání se zahraničím ovšem kulhá. Před pěti lety jsem byl na stáži v Británii a v úžasu jsem v jednom z hrabství shledal, že tamější prestižní policejní sbor dosahuje pouhých třiadvaceti procent objasněnosti. Jde ale o to, u nich se pachatel dostává do statistiky jiným způsobem, u nás panují přísnější pravidla pro sdělení obvinění, a podobně. Každopádně soudím, že v rámci komplikovaného trestního procesu, jenž u nás platí, a také značného administrativního vytížení policie při přípravě trestního řízení je náš loňský výsledek úspěchem. V republice jsme sice na předposledním místě, před Prahou, jež, jak už řečeno, stojí ovšem mimo kategorie. Ale když třeba spočítám výkon faktický výkon - v absolutních číslech - na jednoho severočeského policistu, umisťujeme se v posledních třech letech vždy do třetího místa. A to vnímám jako skutečný úspěch.
Ptal se Jan J. Vaněk
Foto Václav Šebek