POLICISTA 9/1998 | PREVENCE V KARVINÉ |
Paní Jana Volná je vedoucí Ubytovny pro krátkodobý pobyt
matky s dítětem, kterou v roce 1994 zřídilo a provozuje
město Karviná. Může zde být umístěno až 13 matek s dětmi, je
zde zaměstnáno 7 pracovnic, z toho 4, které zajišťují
nepřetržitý provoz, jsou ve věku od 30 let až do
babičkovského věku. Z pozice svého věku matkám v podstatě
suplují jakési přirozené sociální prostředí rodiny. Většina
zde umístěných matek jsou ženy, které nejen že nemají kde
bydlet, ale hlavně svým chováním nějakým způsobem děti
ohrožují. Jejich intelekt je většinou nízký, ke svým dětem
často nemají kladný vztah, děti jsou jim někdy i na obtíž.
To jsou hlavní důvody, proč dětem schází podnětné prostředí.
Matky nejsou zpravidla schopny řádně pečovat o děti také proto, že byly samy v dětství citově mrzačeny, byly obětí
týrání a zneužívání ve své původní rodině. Všechny tyto
důvody vedly k tomu, že v zařízení pracuje pedagog, který se
dětem věnuje při školní přípravě a zabývá se náplní jejich
volného času. To ovšem neznamená, že matky jsou od
povinnosti věnovat se dětem při školní přípravě osvobozeny.
V zařízení dbají na to, aby matka s každým svým dítětem
pracovala alespoň deset minut denně, a to za přítomnosti
pedagogického pracovníka, který se zatím věnuje ostatním
dětem.
Jedním z hlavních cílů tohoto zařízení je mimo jiné posílit
pozitivní vztah mezi matkami a dětmi. Vychází se z přirozené
touhy člověka po pozitivním vztahu se členem rodiny i
dalšími lidmi. Proto vedení ubytovny zvolilo možnost využití
socioterapeutické techniky videotréninku interakcí. Tuto
techniku lze využít také proto, že jsou v zařízení matky
poměrně dlouho, často i několik let. Je zde tedy značný
časový prostor.
Paní Jana Volná se také podílí na aktivitách v rámci prevence kriminality ve městě Karviná na úseku zvláštní péče. Tento úsek je součástí odboru sociálních věcí a zdravotnictví MěÚ Karviná a J. Volná je jeho vedoucí.
Na úseku primární prevence ve spolupráci s pracovníky
pedagogicko-psychologické poradny a Městské policie Karviná
připravuje besedy pro děti a mládež na téma Bezpečné
chování. Sekundární a terciární prevence je realizována ve
dvou oblastech. Jednu představuje bezplatné poradenství
ženám, které se ocitly ve svízelné situaci a jejich problém
vyžaduje jinak placené právní poradenství. Druhou
iniciativou je pomoc lidem, kteří se stali po rozpadu
federace občany SR a mají zájem o české občanství nebo
povolení k trvalému pobytu na území ČR. Tato pomoc je určena
smyslově, somaticky, intelektově nebo osobnostně limitovaným
občanům Karviné.
Paní Volná se od roku 1990 začala v rámci své praxe na
dávkovém oddělení MěÚ Karviná setkávat s osobami bez
přístřeší. Zjistila, že velmi specifickou a nesmírně
ohroženou skupinou osob bez přístřeší jsou ti, kteří se po
zletilosti vracejí z dětských domovů a dalších zařízení
náhradní rodinné péče. Vlastní rodiče je zpravidla odmítají
přijmout (mnohdy se ani navzájem neznají), často je fyzicky
nebo psychicky týrají. První takovou zkušeností bylo pro
Janu Volnou setkání s chlapcem, který přišel z výchovného
ústavu, neměl kam jít a byl bez příjmu. Na ubytovně pro
pracující trpěl šikanováním ze strany starších
spolubydlících. Na ubytovně pro osoby, které se vracejí
z výkonu trestu, trpěl ještě víc. Jeho vlastní otec ho
přijal, ale fyzicky jej napadal.Chlapec byl závažně smyslově
postižen - byl handicapován umělým okem, které si
v rozčilení vyndaval a odmítal nasadit zpět. "Bylo to pro
mne nové a překvapivé," říká paní Volná a pokračuje: "Tomu
chlapci jsem se snažila pomoci. Měl neuspokojitelnou touhu
po lásce, v době, kdy dosáhl zletilosti, už měl dítě. Brzy
se oženil. Za pomoci pracovnic našeho sociálního odboru
dostal byt. Ten však ani on, ani jeho manželka nebyli
schopnbi řádně užívat.V současné době má s manželkou tři
děti, které jsou neustále ohrožovány věcným i citovým
nedostatkem. Tento chlapec je již po několikáté ve výkonu
trestu, zneužívá alkohol. Zůstává tedy otázkou, zdali bylo
vhodné tomutzo chlapci v tak krátké době umožnit samostatné
bydlení.
Jana Volná má ale i opačnou zkušenost - s dívkou, které bylo také, tentokrát po důkladném zvážení, pomoženo k bytu 0+1. Je to již šest let a romská dívka řádně pracuje a svůj hezky zařízený byt spokojeně užívá. Celé věci pomohlo to, že dívka udržovala a udržuje velmi pozitivní kontakty s pracovnicemi dětského domova, ve kterém vyrůstala. Paní Volná se setkávala s bezpočtem nejrůznějších osudů téměř dospělých, kteří se po návratu ze zařízení náhradní rodinné péče ocitali bez zázemí. Ověřila si, že je naprosto nevhodné takové osoby ubytovávat v azylových domech společně s osobami, které jejich další vývoj můžou ohrozit (recidivisti, alkoholici apod.). Došla k přesvědčení, že nejvhodnější by bylo koedukované zařízení, kde by jim byla nadále věnována všestranná péče. Ta by sledovala jejich sociální integraci a pracovní adaptaci. Město však na takové zařízení nemá finanční prostředky, proto hledala pomoc u různých organizací a nadací.Ty sice byly ochotné pomoci, ale ne orgánům samosprávy. A protože manžel paní Volné, ing. Jaromír Volný, navštěvoval nadace s ní a tíhu problému znal, přišel s nápadem založit s manželkou Občanské sdružení. Třetím zakládajícím členem sdružení je akademický malíř A. T. Oslizlok. Do sdružení také vstoupili odborníci z profesí pomáhajících /ředitelka pedagogicko-psychologické poradny, speciální pedagožka, klinický psycholog atd./ Celkem má sdružení devět členů. Předsedou je ing. Volný, sdružení dostalo název Heřmánek. Heřmánek má léčivý účinek a členové sdružení chtějí prostřednictvím tohoto názvu vyjádřit svůj cíl.
Občanské sdružení Heřmánek má tři hlavní aktivity. První je
realizace speciálního zařízení pro děvčata vycházející
z dětských domovů a výchovných ústavů. Projekt je koncipován
jako nástavba domu, ve kterém je umístěna Ubytovna pro
krátkodobý pobyt matky s dítětem. V šesti pokojích by mělo
vzniknout šest až dvanáct míst pro dívky. Výhoda umístění
obojího zařízení pod jednou střechou spočívá ve využívání
odborných pracovníků ve prospěch obou skupin žen.
Spolupracující holandské nadace pro střední a východní
Evropu, zastoupená v České republice ing. Evou Grollovou,
podpořila podaný grant občanského sdružení Heřmánek
a přiznala projektu šedesát tisíc guldenů (asi 960 000 Kč),
Nadace rozvoje občanské společnosti přidala na výstavbu pět
set padesát tisíc korun. Okresní úřad v Karviné přislíbil
pomoci částkou dvě stě tisíc korun. O finančním příspěvku je
jednáno i se zástupci města Karviná. "Heřmánkovci" oslovili
a chtějí oslovit další nadace. Zařízení tohoto druhu není
běžné a ve svém regionu je jediné. Proto jsou ochotni
v krajních případech přijmout i dívku bez ohledu na místo
trvalého bydliště - to znamená, že budou přijímat dívky
z celé republiky.
Druhá aktivita občanského sdružení se týká žen okolo padesáti let, které přicházejí o zaměstnání. Jedná se o umožnění bezplatného absolvování kurzu práce s PC a následně kurzu sociálních dovedností a antistresového programu. Realizace je závislá na přiznání finančních prostředků.
Třetí aktivita je realizována ve spolupráci s okresním úřadem a jeho centrem primární prevence kriminality. Akademický malíř A. T. Oslizlok přišel s návrhem, že třída, kterou má vybavenou počítačovou technikou, není v odpoledních hodinách využívána. Členové Heřmánku začali uvažovat o využití učebny ve volném čase ohroženými dětmi ve městě. Požádali pracovníky centra primární prevence, aby možnost práce s počítačovou technikou doporučili těm dětem, o kterých lze předpokládat nevhodné využití volného času a příjem jejich rodičů je na hranici sociální potřebnosti. Lektory práce s PC jsou dva členové Heřmánku. Akce je velmi zdařilá. Čtrnáct dětí ve dvou skupinách podle věku má o práci s počítačem veliký zájem. Lektoři zvolili pro seznámení se s počítačem hravou formu. Akceptují ji děti od devíti let až do zletilosti. Lektoři s potěšením zjišťují, že se v rámci akce děti mění. Přestávají užívat hrubá slova, děti a mladiství, kteří měli tendenci šikanovat slabší, se ve svých aktivitách mírní. Při zahájení akce bylo běžné, že mladiství často odcházeli mimo učebnu kouřit. V současné době dávají přednost před kouřením práci s počítačem. Je to smysluplnná činnost, při které dochází k posilování pozitivního chování dětí a mladistvých a navíc si rozšiřují znalosti a objevují v sobě nové schopnosti.
Dagmar Linhartová
Ilustrační foto Jiří Novák