POLICISTA  9/1998   ZE SVĚTA  

BRITÁNIE:


Všechno
bude jinak?

Léto neléto, prázdniny neprázdniny Británie prožívá v posledních měsících mimořádně živou diskusi o stavu bezpečnosti v zemi, efektivnosti její organizace a jejích garantech.

Jako první vstoupila do diskuse Asociace vysokých policejních důstojníků na svém jednání v Birminghamu, když vyslechla návrh Iana Blaira, vrchního konstábla v Surrey, jak řešit tradiční požadavek veřejnosti, aby britskými ulicemi patrolovalo více a ještě více policistů. Návrh je prostý: bezpečnost ulic zprivatizovat.

Jak řekl Ian Blair, už teď je v Británii na 50 000 příslušníků soukromých bezpečnostních agentur a jejich pracovníci nebo hlídky místních úřadů operují ve více než polovině policejních okrsků Anglie a Walesu. Posledních 50 let bylo svědkem, jak policie neustále ztrácí svůj "podíl na trhu", ať už jde o doprovody převozu hotových peněz, udržování pořádku při zápasech kopané anebo eskortování vězňů. Ostatně bobík patrolující každou ulicí celý den a každý den je mýtus, jak to vypadalo ve starých zlatých časech. Teď přišel čas, soudí Blair, aby se policie vzdala svého sto let starého monopolu hlídkování v ulicích a uznala skutečnost, že na tento pro kvalifikované síly v podstatě neproduktivní úkol má stále méně lidí.

Policisté by se místo toho měli angažovat ve výcviku a ve schvalování bezpečnostních agentur a dobrovolných hlídek. Zatímco čtyři největší agentury - Securicor, Chubb, Rentokil a Group 4 - nemají zájem o hlídkování malých sídlišť, o velké komunity by měly zájem mimořádný.

Ministr vnitra před zničenou zdí grafitySchválení příslušníci hlídek by nosili odznaky "police compliant" (ve shodě s policií) jako záruku své profesnosti a nováčkové by mohli být rekrutováni na základě programu "welfare to work", na pomoc rekvalifikaci nezaměstnaných. Neměli by oprávnění policie, ale měli by rádio, kterým by v případě potřeby zásahu policii informovali. Blair uvedl, že takovéto hlídky soukromých společností a místních úřadů jsou dobře známé už v řadě britských měst a například v Nizozemí hlídkují v každém městě uniformovaní městští strážníci řízení policií.

K jeho návrhu se vrátí Asociace nyní na podzim a jeho realizace by byla jejím obratem o 180 stupňů: ještě před třemi lety byli vysocí policejní funkcionáři natolik znepokojeni neprofesionálností a často i kriminální minulostí pracovníků soukromých bezpečnostních firem, že tlačili na konzervativní vládu, aby byla ustanovena státní regulace. Příslušná legislativa je nyní na spadnutí. Jak uvádí deník Guardian, část členů Asociace však trvá na tom, že bobíci z ulic by neměli zcela zmizet a upozorňuje, že soukromé či městské bezpečnostní hlídky by stejně byly jen v oblastech, které si to mohou finančně dovolit.

*  *  *

Krátce poté vystoupil v parlamentě ministr vnitra Jack Straw se zprávou "Reducing Offending" (Snižování trestných činů) - a také on to vzal od podlahy. Policisty jistě potěšil oznámením, že jeho ministerstvo vynaloží navíc 250 milionů liber na nové strategie boje se zločinností, které budou fungovat. V příštích třech letech policie dále obdrží navíc 1,24 milionu liber, vězeňská služba 600 milionů a kurátorská služba 127 milionů, ale peníze navíc neznamená plýtvat, nýbrž naopak práci zefektivňovat, aby vznikaly úspory. Ministr požádal všechny policejní jednotky, aby náklady snižovaly rok co rok o 2 %, úspory by se vracely do nejdůležitějších úseků boje proti kriminalitě.

A pak to začalo. Víc bobíků v ulicích, jak konstatuje Zpráva, možná vyvolává mezi obyvateli větší pocit bezpečí, ale statistiky kriminality nesnižuje. Sousedské hlídky jsou převážně v zámožnějších místech, kde i bez nich je kriminalita nízká, a jsou tudíž irelevantní. Strategie nulové tolerance působí jen krátkodobě. Jak zjistil americký výzkum, hodně mladistvých, původně odsouzených pro menší přestoupení zákona později hůře hledá zaměstnání a dává se proto na cestu vážnějších trestných činů.

Policie by se měla soustředit na Directed Patrol, cílené hlídky do "crime hotspots" - horkých míst zločinu. Zaměřit se na recidivisty, zajišťovat řádné důkazy k odsouzení a dlouhé tresty. Zpráva dále žádá více pomoci opakovaným obětem, zpřísnění postihu alkoholu za volantem, zavedení mimořádných opatření na pomoc narkomanům a rozsáhlé investice do prevence kriminality v komunitách.

Jaký byl její ohlas? Od souhlasu až po naprostý nesouhlas. Zde je jeden z nich z pera Bruce Andersona, politického komentátora konzervativního týdeníku The Spectator. Zpráva se podle něho obrací zády k nula-toleranci, která se ukázala tak úspěšná v New Yorku. Kritizuje Neighbourhood Watch programy, které pomohly v tolika komunitách středních vrstev v boji proti zločinu. Bobíky na pochůzkách označuje za neefektivní a proti drogovým dealerům má stačit méně policistů. A jako za konzervativců byli mladí provinilci "trestáni" zahraničními safari-výlety, nyní mají být pouštěni na víkendy domů, do svých rodin.

Ještě v roce 1994 se říkalo, že snížit kriminalitu v zemi o 1 % by znamenalo zvýšit populaci věznic o plnou čtvrtinu. V následných třech klesla kriminalita o plných 8 %, ale počet vězňů vzrostl pouze o jednu pětinu... Za Zprávou vidí Bruce Anderson vysoce vzdělané liberály pracující na ministerstvu, kteří už po generaci vyrábějí podobné dokumenty s podobnými názvy, ale dosud všechny vedly naopak k přestupování zákona. "Lidé, kteří se mýlili v roce 1994, se mýlí i dnes," uzavírá.

(kuč)