* * *

Jan Skořec - instalatér:
To je dneska každej. Ale já jim to nevyčítám. V tomhle státě se krade po miliardách a obyčejný lidi to musej korunku po korunce zaplatit. Tak co by si občas nepomohli.

Helena Baroušová - účetní:
Já teda nevím, ono se toho hodně napovídá. Loni jsem měla zaplacenou dovolenou ve Francii a těsně před odletem jsem přišla o kabelku. Měla jsem v ní pas, občanku, prostě všechno. Manžel povídal, že to je teda malér, tak rychle mi nový doklady nikdo neudělá. Přesto jsem šla loudit a měla předem připravenou obálku. Že ji jako někomu strčím, aby se snažil. Jenže k tomu nebyla příležitost. Novej pas mi vystavili doslova na počkání, dokonce mi popřáli šťastnou cestu, a já se připravený úplatek styděla vytáhnout.

Vilém Kuběna - lakýrník:
Jo říká to kde kdo. Znám chlápka, co jezdí ustavičně pod párou a prochází mu to. Prej stačí mít v řidičáku pětitisícovku. Třeba to tak je, třeba není. Nemám na to, abych to vyzkoušel. Ale on vesele popíjí už pár let, a pokud vím, tak nikdy neměl žádnej větší malér. To už je trochu divný, ne?

Stanislav Vašek - stavař:
Tak já mám náhodou zrovna papíry v čistírně. Jestli vážně víte o někom, kdy by my je za pár tisícovek vrátil, sem s ním. Zaplatím hotově a rád.

Martin Šejbal - úředník:
Tak to jste vedle, na tohle nejsem správný typ. Bože, co bych za to dal, kdybych uměl rozdávat úplatky. Jenže jsem nějaký vadný, nebo co. Nedokážu to, i když chci. Prostě se ve mně něco zadrhne, zrudnu jako student na prvním randeti a je po všem. Nejde o morálku, ale o představu, že to někdo nepřijme a vyrazí se mnou dveře. Kdybyste věděli, o co všechno jsem už v životě kvůli téhle nedostatečnosti přišel. Mohl jsem mít větší a lepší kvartýr, když se v podniku přidělovaly zaměstnancům velice levné ojeté automobily, stačilo prý šoupnout náměstkovi tisícovku, holka se na vytouženou vysokou školu nedostala o jeden jediný bod a přitom její spolužačka s šikovnějším fotříkem znala otázky přijímacího testu předem. Ale škoda slov. Lidí, které jsem v životě nepodplatil, je pořádný zástup. Zajímavé je snad jen to, že pokud si vzpomínám, nikdy jsem necítil potřebu uplatit policistu.

Květuše Musilová - v domácnosti:
Já nevím. To byste se snad měli ptát zločinců, ne?

Oldřich Bílek - chemik:
Určitě. Proč by zrovna policie měla být výjimkou? Zlaté česká ruce vypadají jako tlapy krtka. Dovedou jen hrabat.

Pavel Kuchař - lékař:
Ano, povídá se to. Jenže ono se toho napovídá! Než začaly soukromé praxe, tak se něco podobného obecně tvrdilo o doktorech. Podle těch řečí by měl mít každý felčar přinejmenším vilu s bazénem, a on má přitom chudák podstatně menší příjem než podprůměrný automechanik. Ale to se nedá nic dělat, to se nikomu nerozmluví. Jistě, někteří lékaři nebo policisté úplatky berou, tak už to v životě chodí. Jenom mám dojem, že kdyby v tomhle státě všechno fungovalo alespoň tak, jako policie, nebylo by to zdaleka tak špatné, jako je.

Olina Verbířová - prodavačka:
Včera přepadli krám hned vedle v ulici. A v Ostravě poštu, kousek od Plzně benzinovou pumpu, tam zastřelili dva lidi, na severu umlátili ženskou v trafice. To jsou problémy. A vy se místo toho můžete zbláznit, když si nějakej kluk v uniformě nechá pár korun na pivo.

Jindřich Luhač - technik:
Je to hrozné, vážně. Ne, že se takové věci dějí, ale že už to skoro nikomu nevadí. Úplatky začínají být stejně samozřejmé, jako zpropitné číšníkovi nebo cvaknutí lístku v tramvaji. Lidé se na sebe sladce usmívají a vzájemně si cpou obálky do kapes. Kradou ministři, poslanci, bankéři, úředníci, taxikáři i bezdomovci, rozdíl je jen v úrovni a samozřejmě ve velikosti jednotlivých lumpáren. Když si vzpomenu na iluze národních buditelů, tak je mi těch starých bláznů upřímně líto. Možná si pamatujete ze školy, co to bylo za aféru, když se prozradilo, že Sabina spolupracoval s tajnou policií. Dneska čteme tisícihlavé seznamy konfidentů a nestojí nám to ani za zamyšlení. Jasně, kazatelé slušnosti a morálky byli vždycky k smíchu. Ale vzpomeňte si, jak to dopadlo se Sodomou, když tam Hospodin nenašel ani deset spravedlivých.

Stanislav Knížek - tiskař:
Nijak mě to nepobuřuje, fakt. Když udělám dopravní přestupek, tak je vcelku správný, že musím zaplatit pokutu. Ta poputuje buď do státního rozpočtu, kde ji někdo nejspíš vytuneluje, nebo za to policajt koupí manželce nový šaty. Upřímně řečeno, ta druhá možnost je mi skoro sympatičtější.

Soňa Mašková - důchodkyně:
Můj vnuk slouží u policie. A ten by nikdy nic špatnýho neudělal.

Jan Polák - právník:
Mám dojem, že si málokdo uvědomuje, o co vlastně jde. Úplatný policista není jen mládenec na křižovatce, který si přišel na pár stovek. To je sice nemorální, nesprávné, ale nijak zvlášť nebezpečné. Úplně jiná kapitola je vysoce postavený policejní úředník, který je veden na výplatní listině nějaké mafiánské organizace. Kolaps právního státu totiž není v nedostatku nebo špatné kvalitě zákonů, ty je koneckonců snadné ve sněmovně schválit nebo novelizovat, katastrofa nastává tam, kde se právní pravidla přestávají dodržovat. Podplacený policista zničí usvědčující důkazy, vyšetřovatel nezahájí trestní řízení, soudce odloží případ ad acta. Tak začíná tichý puč, kterým se vedení státu dostává do vlivu zločinců. Podplácení je první krok, druhý spočívá v zastrašování těch, kteří se koupit nedali, třetí v jejich fyzické likvidaci. Třicátá léta ve Spojených státech, prohibice a prakticky neomezená moc gangsterů, to je příběh, který se odehrál podle kdykoliv použitelného scénáře. A to, že to tehdy pistolníci nakonec v podstatě prohráli, nebyla žádná zákonitost, ale spíš šťastná náhoda.

Miloslav Pěkný - hostinský:
Já nevím, proč se vy novináři pořád tak rádi šťouráte v kanálech. Dyť už se to nedá číst. Kdyby si člověk dělal představu jen podle toho, co píšete, tak by měl dojem, že žije v pekle. Mordy, loupeže, znásilnění, podvody, krupce a bůhví, co ještě. Jako by už nikde nebylo dobře a veselo. Vás musí děsně rozčilovat, že kvetou kytky, obloha je modrá a pivo dobře natočený.

Jarmila Drábková - domovnice:
Dlouho jsem si myslela, že to jsou všechno jenom takový řeči, ale teď už to vím. Když zastavili našeho Ládíka, kterej něco málo upil, tak mu sebrali řidičák na rok a ještě musel pravidelně docházet na školení k Apolináři, jako nějakej notorik. A to vám povídám, bylo to naprosto výjimečný, dyť on normálně do hospody ani nezajde. A pak došlo na toho Kudrnu ze třetího patra. Nejen, že byl opilej jak zvíře, ale ještě naboural tři cizí auta, a s policajtama se chtěl prát. Dokonce i v novinách o tom maléru psali. No a o měsíc pozdějc, ba ne, už za tři tejdny, milej pan Kudrna zase klidně sedal za volant svýho fára, jako by se nic nestalo. Takže někoho podmázl, to je jasný. Až se zase bude někde mluvit o stejný spravedlnosti pro všechny, tak si na to vzpomeňte.

Emil Bradáč - filmař:
To je jen obraz doby. Nic víc.

Karel Novotný - hudebník: Úplatky nejsou záležitostí nějaké konkrétní profese, ale morální úrovně většiny národa. A ta se nezmění ze dne na den. To je záležitost na generace.

  * * *

Zeptali jsme se několika desítek lidí a publikované názory se snaží zachovat strukturu nejčastějších odpovědí. Vcelku lze prohlásit, že problém úplatků v policejním sboru přibližně polovinu respondentů příliš nepálí a nepobuřuje. Nicméně jistá hořkost nad celkovým stavem společnosti podbarvovala téměř všechny pronesené připomínky.

jr