Přírodní památky
V severozápadním “předpolí” naší nejnavštěvovanější krasové oblasti – CHKO Moravský kras – se skrývají mnohem menší, ale rovněž zajímavé přírodní památky Babí lom a Krkatá bába. Jmenují se tak pozoruhodné skalní útvary, vzniklé ve slepencích prvohorního stáří. Jsou poměrně dobře dostupné od silnice I/43, tedy z frekventovaného tahu z Hradce Králové a Svitav do Brna.
Přírodní památku Babí lom najdeme asi dva kilometry severně od Lelekovic a šest kilometrů východně od Kuřimi. Je součástí – vlastně vrcholovou partií – úzkého skalnatého hřebene (ve směru jih-sever asi dva kilometry dlouhého), vystupujícího na západním okraji Drahanské vrchoviny. Nejvyhledávanějším místem je tam volně přístupná rozhledna, nabízející výhled zejména na jižní stranu do okolí Brna (za jasných obzorů až k Pavlovským vrchům). Na západní straně jsou dobře vidět kopce v blízkosti Tišnova, například Květnice a vápencovými lomy zbrázděná Čebínka, kdežto východní výseč vyplňuje zvlněná krajina Moravského krasu s dominující telekomunikační věží na vrchu Kojál. Vrcholovým hřebenem Babího lomu (562 m n.m.) se vine červeně značená stezka, která přechází nebo obchází soustavu strmě ukloněných, místy doslova ostrých skalních věží a břitů. Ty zde tvoří pitoreskní skalní město, jehož téměř výhradním horninovým materiálem jsou červenofialové slepence (prvohorního – devonského stáří) s převahou křemenných oblázků. Skalnatý hřeben představuje odolnější, tektonicky vyzdviženou partii, výrazně převyšující okolní terén.
Na modelaci skalních výchozů se podílelo zejména mrazové zvětrávání, o čemž svědčí zřícené balvany a rozsáhlá suť na svahu. Malebnost skalní partie zvýrazňují pokřivené borovice s hodnotným porostem bukové dubiny, není proto divu, že Babí lom byl v roce 1980 vyhlášen za přírodní památku (na ploše 23,3 ha). Východním svahem hřbetu sestupují značené cesty směrem do Moravském krasu. Poněkud odlišný a také méně známý je slepencový útvar s pitoreskním jménem Krkatá baba. Vystupuje na levém svahu údolí potoka Lubě, asi 1,5 kilometru jižně od stejnojmenné obce, odkud vede ke skále turistické značení. Neobvyklý a nepochybně letitý název “lubě” byl údajně odvozen od dřevěné nádobky, která se kdysi dávala pod ruční mlýnek, kam do ní padalo rozemleté zrní. Do obce Lubě je přístup od silnice č.43 v Černé Hoře přes Žernovník. V této poněkud zapomenuté partii se potok Lubě zařezává poměrně hluboko do načervenalých nebo šedozelených usazenin mladoprvohorního (permského) stáří. Geologicky jsou součástí boskovické brázdy, ovšem geomorfologicky (horopisně) tato partie leží na východním okraji Českomoravské vrchoviny. Usazené horniny tu a tam vystupují v nevelkých skalních výchozech a nejvíce zaujmou v místě levotočivého ohybu údolí, kde v horní části skalního ostrohu ční “bachratá”, asi dva metry vysoká věžička Krkatá bába. Stejný název nese i zdejší přírodní památka, vyhlášená v roce 1997 na ploše devíti hektarů. Skalní útvar je z větší části skrytý ve stromoví a při troše obrazotvornosti připomíná poněkud neforemnou lidskou hlavu na protáhlém krku. Hrbolatý povrch skály má na svědomí zdejší hornina slepenec, přesněji řečeno brekcie, tvořená různě velkými a převážně hranatými úlomky hornin. Nestejná odolnost horninového materiálu (zjevně nejméně pevná je partie úzkého “krku”), byla příčinou vzniku nejen tohoto bizarního útvaru, ale i několika dalších skal v bezprostředním okolí. Například za údolním ohybem je součástí téhož ostrohu útvar, připomínající štíhlou skalní pyramidu. K poklidnému zákoutí s Krkatou bábou se vztahuje několik dávných pověstí, z nichž většina vypravuje o stařeně zakleté do skály. Ta zde prý navěky hlídá kamenné stádo, podle jiné zkazky skalní seskupení představuje zkamenělou svatbu a “krkatá bába” prý původně byla půvabnou, ale zrádnou nevěstou…