Konzultace |
Finanční pomoc rodinám se odehrává ve dvou hlavních oblastech: v oblasti daňových opatření a v oblasti systému sociálního zabezpečení.
Manželům, kteří vyživují alespoň jedno dítě, umožňuje § 13a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), počínaje zdaňovacím obdobím 2005 využít institut výpočtu daně ze společného základu daně podle § 13a zákona o daních z příjmů, čili tzv. společné zdanění manželů. Ten za určitých okolností, zejména v případě, kdy jeden z manželů nemá zdanitelné příjmy, nebo příjmy obou manželů jsou rozdílné, může, a to i významně, snížit jejich celkovou daňovou povinnost. Manželé si mohou mezi sebe rozdělit společný základ daně (každý jednu polovinu, a to po uplatnění nezdanitelných částek, u kterých splní podmínky pro jejich uplatnění).
Novelou zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon"), se od 1. 1. 2005 nezdanitelná část základu daně na vyživované dítě nahradila novým institutem „daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem v domácnosti“. Daňové zvýhodnění na dítě, na rozdíl od nezdanitelné části základu daně, se odčítá ve stanovené výši nikoliv od základu daně, ale přímo od vypočtené daně anebo v jednotlivých kalendářních měsících u zaměstnanců od vypočtené zálohy na daň.
Daňová úleva spočívá v tom, že vypočtená daň (u zaměstnance měsíční záloha na daň) se sníží o stanovenou slevu na dani. V případě, že je u poplatníka s nižšími příjmy vypočtená daň nižší než částka daňového zvýhodnění (slevy na dani), má poplatník nárok na vyplacení daňového bonusu. Aby poplatník daňového bonusu dosáhl, musí být ekonomicky aktivní tj. poplatník má ve zdaňovacím období zdanitelné příjmy alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy, nebo při zdanění měsíční mzdy alespoň ve výši minimální mzdy.
Na manželku/manžela ve společné domácnosti, která/ý nemá příjmy vyšší než 38 040 korun za kalendářní rok, lze žádat odpočet daně; sleva na dani činí ročně 4 200 korun na vyživovanou manželku/manžela (1).
Sociální pojištění, které v sobě zahrnuje nemocenské pojištění (upraveno zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců) spolu se základním důchodovým pojištěním a zvýšením důchodu pro bezmocnost (upraveno zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), tvoří ve smyslu zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů, součást sociálního zabezpečení.
Prostřednictvím systému sociálního pojištění se občan (rodinný příslušník) zajišťuje pro případ budoucí pojistné události jako je úraz, nemoc, mateřství, stáří, invalidita, nezaměstnanost či ztráta živitele, kdy je ohrožen či ztracen jeho příjem. V těchto předvídatelných nepříznivých sociálních situacích má nárok na dávky plynoucí buď ze systému nemocenského pojištění: peněžitou pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a podporu při ošetřování člena rodiny, nebo dávky plynoucí ze systému důchodového pojištění: starobní důchod včetně tzv. předčasného starobního důchodu, plný invalidní důchod, částečný invalidní důchod, vdovský a vdovecký a sirotčí důchod (2).
K 1. 1. 2008 vstoupí v účinnost nový zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Součástí tohoto zákona je řada nových pro-rodinných opatření. Tento zákon tak například umožní rodičům - pojištěncům, aby se při péči o nemocné dítě po dobu devíti dnů jednou vystřídali (bez ztráty nároku na dávku nemocenského při péči o nemocné dítě - tzv. ošetřovné); zakotví nárok na ošetřovné pro zaměstnance, který nemůže vykonávat práci z důvodu péče o členku domácnosti v době bezprostředně po porodu dítěte, jestliže to její stav bude vyžadovat nebo z důvodu péče o dítě mladší deseti let v případě, kdy osoba, která o něj jinak pečuje, porodila. Otci dítěte nebo manželovi ženy, která dítě porodila, bude umožněno pobírat v případě, kdy se na tom s matkou dítěte dohodne, peněžitou pomoc v mateřství počínaje sedmým týdnem po porodu dítěte.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 50/2007.