Zahraničí
Po obecných východiscích v úvodní části příspěvku o Soluňském centru (VS č. 41/2005) jsme věnovali pozornost současné situaci veřejné správy v zemích střední a východní Evropy (VS č. 47/2005). V závěrečné části se na základě přednesených referátů soustředíme na země jihovýchodní Evropy a Společenství nezávislých států. Nutno připomenout, že jde o reformu demokratické veřejné správy, v některých zemích tedy o období, jež bylo zahájeno po skončení sovětské moci.
Jihovýchodní Evropa
Prvním reformním pokusem k založení státní služby bylo v Albánii odsouhlasení návrhu zákona o státní službě v roce 1996. Chyběly však zkušenosti i schopné instituce k uvedení zákona do praxe a především k tomu chyběla dostatečná politická vůle, takže nedošlo k implementaci zákona a žádoucí státní služba nebyla založena. Teprve koncem roku 1999 byl přijat zákon o statutu státního zaměstnance a od poloviny roku 2000 byla ustavena státní služba na ústřední úrovni, sestávající z Úřadu předsedy vlády, ministerstev a nezávislých institucí podřízených zákonodárnému sboru a rovněž místních samosprávných institucí, takže podle tohoto zákona se řídí celkem 5000 zaměstnanců. V současné době se připravuje rozšíření zákona i na podřízené instituce ústředních orgánů státní správy s celkovým počtem 7000 zaměstnanců. Do jeho jurisdikce však nebudou zahrnuti učitelé, lékaři, střední zdravotnický personál a ozbrojené síly; tyto kategorie zaměstnanců již mají speciální zákony. Podle zákona o statutu státního zaměstnance existují dvě instituce pověřené řízením a kontrolou implementace zákona: odbor veřejné správy, podřízený předsedovi vlády a odpovědný za rozvoj politik reformy veřejné správy a náboru pracovníků včetně jejich pravidelného ročního hodnocení, a Komise státní služby, nezávislá instituce, podávající zprávy Parlamentu a rozhodující o nárocích a reklamacích státních zaměstnanců týkajících se procedur přijímání do služby, disciplinárních opatření, apod. Tato Komise kontroluje i činnost orgánů místní samosprávy a funguje jako jejich odvolací orgán.
Od roku 2003 se věnuje v Albánii značná pozornost vzdělávání státních zaměstnanců a zaměstnanců místní samosprávy a jejich správnému chování. Byl zřízen Vzdělávací institut veřejné správy, financovaný vládou, jehož činnost se během dvou let jeho existence značně rozšířila. V roce 2003 byl rovněž vyhlášen Kodex etiky pro veřejné zaměstnance, který byl v roce 2004 doplněn dalšími prováděcími předpisy. V roce 2005 přijal Parlament komplexní zákon o konfliktu zájmů, který se týká nejenom státních zaměstnanců, ale i vysokých politických funkcionářů, členů Parlamentu a dalších volených osob. Pozornost se věnuje též moderní informační technologii; v roce 2003 byla schválena Strategie státních informačních a telekomunikačních technologií se střednědobými a dlouhodobými aktivitami. V rámci e-governmentu již bylo realizováno několik důležitých projektů, cílených na zvýšení transparentnosti vlády a boj proti korupci, snížení nákladů řízení a zvýšení účinnosti struktur státní správy. Přes tyto dosažené úspěchy albánští zástupci prohlásili, že v reformě veřejné správy zbývá ještě mnoho vykonat, a že proto velice vítají činnost Soluňského Centra, které poskytuje informace o nejlepší dosažené v praxi a know-how v zemích regionu, z nichž lze získat poučení, jak dále postupovat.
V Bulharsku věnuje vláda, jak vyplynulo z referátu Ireny Borisove, poradkyně na ředitelství státní správy Rady ministrů, značné úsilí modernizaci veřejné správy a zvýšení vzdělanosti zaměstnanců veřejné správy, zejména pokud jde o e-government, zásady etiky ve veřejné službě a znalosti evropského práva. V roce 2004 prošlo povinným školením 14 624 zaměstnanců ústřední státní správy a 1961 zaměstnanců územní samosprávy a speciálním školením 10 683 zaměstnanců ústřední státní správy a 2 529 zaměstnanců územní samosprávy. Novelizace zákona o státní službě z října 2003 zavedla zásadu povinného konkurzu pro přijetí do státní služby; vývoj kariéry na základě zásluh v závislosti na pravidelném ročním hodnocení výkonnosti zaměstnance; zvyšování platů podle výkonu; povinné školení všech zaměstnanců; povinnost státního zaměstnance informovat o záležitostech, jež jsou nutné k tomu, aby se vyhnul konfliktu zájmů při výkonu státní služby; povinnost všech zaměstnanců dodržovat Kodex etiky. Za klíčové priority modernizace veřejné správy se považuje zřídit Komisi pro státní správu jako nezávislý poradní orgán; zavést unifikovaný systém pro řízení lidských zdrojů; zdokonalit personální oddělení v každém správním úřadu a centrální útvar odpovědný za personální politiku v Radě ministrů; zavést mechanismus pro realizaci transparentního procesu pro výběr vedoucích tajemníků, kteří budou zajišťovat profesionální kvality vybraných uchazečů; zavést mechanismy pro týmovou spolupráci řízení správy; zavést opatření pro zvýšení platů zaměstnanců veřejné správy; významně zvýšit investice do vzdělávání v nejbližších letech podle průměru EU, který činí kolem 5 % mzdového rozpočtu.
Jako prvořadý cíl Kypr hodnotí poskytování lepších služeb občanům prostřednictvím veřejné správy. Byl podán přehled o recentních správních reformách, jež se týkaly využití informačních technologií, vývoje systémů řízení lidských zdrojů, nového systému hodnocení výkonu, etiky a integrity ve státní službě, permanentního školení a zvýšení administrativní kapacity. Správní reformu nepovažují zdaleka za snadný úkol a snaží se o harmonizaci s dobrými správními praktikami/standardy v Evropské unii. Stanovili si pět priorit a výzev: motivaci státní služby ke zlepšení výkonu a produktivity bez zvýšení nákladů; integraci technologie v řízení lidských zdrojů; zavedení flexibilnějších struktur a procesů za účelem redukování byrokracie; zlepšení procesů přijímání pracovníků; plánování strategického řízení.
Proces reformy veřejné správy v Makedonii (bývalé jugoslávské republice) byl zahájen v roce 1999, osm let po získání nezávislosti. Vláda přijala zásadní dokument pro reformní proces nazvaný Strategie reformy veřejné správy, v němž jsou definovány cíle reformy, zásady řízení funkce veřejné správy v budoucnosti a vybrané priority reformy pro léta 1999 a 2000, i klíčové elementy právního rámce nezbytného pro implementaci některých reformních cílů. Jako jedna ze základních právních úprav byl přijat v červenci 2000 zákon o státní službě, který byl od té doby již několikrát novelizován. K tomu byla zřízena v listopadu 2002 pracovní skupina, která pečlivě připravovala komplexní novelizaci zákona, jež byla předložena vládě až koncem května 2005 (1). Značná pozornost je v Makedonii věnována vzdělávání a školení zaměstnanců veřejné správy, které je zakotveno v zákoně o státní službě. Stanoví, že každý státní zaměstnanec má právo a povinnost účastnit se školení na základě ročních programů přijatých příslušnými institucemi a financovaných z rozpočtu vlády.
Moldava získala suverenitu a nezávislost počátkem devadesátých let minulého století a od té doby se potýkala s množstvím problémů ekonomického, právního a politického charakteru. Většina byla spojena s existencí starého správního systému, jenž byl dědictvím bývalého Sovětského Svazu a panoval v něm stále silný centralismus a kontrola místních samosprávných orgánů orgány ústřední státní správy. 29.července 1994 byla přijata nová ústava republiky Moldava, v níž byly zakotveny nové zásady organizace a fungování správního systému místní samosprávy. Článek 109 Ústavy stanoví, že veřejná správa v územních jednotkách je založena na zásadách místní autonomie, decentralizace veřejných služeb, volbě místních orgánů a na konzultacích s občany o hlavních otázkách místního významu. Teprve po více než čtyřech letech od přijetí Ústavy byly přijaty, v listopadu 1998, moldavským Parlamentem dva zákony: zákon o místní veřejné správě a zákon o územně-správní organizaci, které zavedly skutečnou decentralizaci veřejných služeb v oblasti vzdělání, zdravotnictví, sociální pomoci, kultury, financí a jiných místních služeb. V letech 2001-2003 byl v republice Moldava uskutečněn přechod na dvoustupňovou územní samosprávu a bylo zřízeno 32 rajonů (okresů). V nových dvou zákonech, v zákoně o územně-správním členění republiky z 27.prosince 2001 a v zákoně o místní veřejné správě z 18.března 2003 bylo stanoveno, že vesnice, města, rajony a územně autonomní jednotka Gagauzia jsou právnické osoby veřejného práva. Zákony rovněž obsahují ustanovení o právu místní samosprávy na vlastní majetek, finanční autonomii a na působnost ve všech věcech, které se týkají místních veřejných záležitostí.
Závěr
Působení Soluňského centra pro profesionalismus veřejné správy bylo na konferenci velice kladně hodnoceno. V jeho prospěch vypovídají konkrétní výsledky zejména skupiny zemí jihovýchodní Evropy a Společenství nezávislých států. Země ucházející se o členství v Evropské unii, například Bulharsko a Rumunsko, využívají spolupráce s UNTC ke zlepšení stavu veřejné správy a zvýšení znalostí evropské integrace. Zástupci vedení UNTC a odboru ekonomických a sociálních záležitostí OSN jsou otevření spolupráci se všemi zeměmi regionu. Nabízejí spolupráci též České republice, zejména jejím vzdělávacím institucím (2).
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 50/2005.
Poznámky: