Přírodní památky
Slyšíme-li v rovinaté krajině Hané na střední Moravě o Mont Blanku, nemusí být řeč jenom o nejvyšším štítu Evropy. Jako “hanácký Mont Blank” zde totiž bývá někdy označován – samozřejmě jen s žertovnou nadsázkou – kopec Velký Kosíř, dominující západním okrajům Hané. Zeměpisci jej sice řadí už k výběžkům Zábřežské vrchoviny, ovšem historické souvislosti, kulturní i lidové tradice, konec konců také nadmořská výška 442 metry, “pasují” Velký Kosíř na dominantu jinak rovinaté Hané. Pojmenování napovídá, že tato zalesněná terénní vlna připomínala našim předkům prohnuté kohoutí pero (neboli kosíř či kosírku), jaké nosí krojovaní moravští šohajové za kloboukem...
Velký Kosíř je častým cílem turistických vycházek, jeho zarostlé svahy i blízké okolí skrývají řadu zajímavých míst, významných i z hlediska ochrany přírody a krajiny. Právem bylo toto území, vzdálené necelých deset kilometrů severozápadně od Prostějova, vyhlášeno v roce 1992 za “Přírodní park Velký Kosíř”, nahrazující na ploše 490 hektarů původní stejnojmennou “oblast klidu”. Součástí přírodního parku je několik maloplošných zvláště chráněných území, včetně národních přírodních památek. Nejzajímavější partie zpřístupňuje trasa naučné stezky s devatenácti informačními tabulemi. Při západním okraji protáhlého návrší leží obec Čechy pod Kosířem se zámkem, obklopeným rozlehlým parkem. Hlavní rozmach zámku i parku je spjat s původně portugalským rodem Sylva-Taroucca. Především v polovině devatenáctého století vznikla v zámeckém parku bohatá dendrologická sbírka s řadou vzácných dřevin. Všechny zásahy do krajiny byly až překvapivě citlivé, i když pochopitelně v duchu tehdejšího romantického pohledu na přírodu, včetně vyhlídkové věže v pseudogotickém stylu. Ještě dnes návštěvníka upoutají malebné partie s rozlehlými palouky, rybníčky, majestátnými solitéry i skupinami cizokrajných stromů. Park má dnes charakter arboreta s téměř třemi sty dřevinami. Uprostřed stojí Mánesův pavilon, který sloužil jako ateliér malíři Josefu Mánesovi při jeho občasném pobytu na zámku v letech 1846-1870. Mánesova pamětní síň s několika umělcovými obrazy je též součástí zámeckého interiéru.
Mánesovo jméno nese i cesta, stoupající z obce Čechy na vrcholek Velkého Kosíře, kde je odpočívadlo a také mohyla na památku Františka Palackého. Strmý jižní svah návrší je porostlý teplomilnou doubravou (s dominujícím dubem zimním), jejíž nejhodnotnější partie je od roku 1990 přírodní rezervací Andělova zmola. Součástí opačného, severozápadního úpatí Velkého Kosíře je další chráněné území – přírodní památka Studený kout. Největší zajímavostí zdejšího smrkového lesa je několik desítek velkých (více než 1,5 m vysokých) mravenišť, představujících jednu z nejrozsáhlejších populací mravence lesního na střední Moravě.
Ze zcela jiného důvodu byla vyhlášena chráněná území při východním výběžku Velkého Kosíře poblíž obce Čelechovice na Hané. Mírně skloněné svahy jsou zde “zbrázděné” jámami někdejších vápencových lomů, z nichž dva – Růžičkův a Státní – byly zařazeny mezi národní přírodní památky. Předmětem přísné ochrany je zde unikátní výskyt zkamenělin v souvrství vápenců prvohorního (devonského) stáří. Známé jsou odsud (zejména z tzv. červené korálové vrstvy) nálezy ramenonožců, lilijic, měkkýšů, trilobitů a především korálů. V hloubi devatenáctého století navštívil tuto lokalitu i slavný paleontolog Joachim Barrande, aby ji porovnal s proslulými nalezišti pražského okolí. “Vápencové” je i další chráněné území pod východním svahem Velkého Kosíře – přírodní památka Vápenice, ale zde je hlavním důvodem ochrany výskyt hodnotné květeny.