Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Konzultace

Ing. arch. Martin Tunka, CSc.

Významné změny právního prostředí pro územní plánování, stavební řád
a proces vyvlastnění nemovitosti

Vyšlo v čísle 49/2006

Stavební zákon představuje nástroj, který výraznou měrou ovlivňuje rozhodování o proměnách prostředí, ve kterém žijeme. Ať již se jedná o změny krajiny, zástavby obcí a měst či povolování jednotlivých staveb, ve všech případech se jedná o zásahy do prostoru, který nás obklopuje. Proto bude nyní důležité, aby nová podoba stavebního zákona splnila svou roli kvalitní zákonné normy tak, jak tomu má být ve skutečně právním státě. Široká shoda, která panovala při jeho přijímání v horní i dolní sněmovně Parlamentu České republiky, tomu nasvědčuje. Skutečnost, že se na minimalizaci zásahů státní správy dokázali dohodnout zástupci různých politických stran, je pro občana i pro mne osobně dobrou zprávou. Stojíme však nyní ještě před dalším krokem, a tím je samo uplatňování zákona v praxi, při rozhodování správních orgánů. Jako ministr pro místní rozvoj mohu slíbit, že udělám vše pro to, aby ono rozhodování nebylo zatíženo zbytečnými restrikcemi, aby byly spravedlivě zváženy důvody pro i proti, aby byl minimalizován prostor pro obstrukce úřadů i odpůrců navrhovaných záměrů a aby byly vždy brány do úvahy všechny podstatné skutečnosti. Zkrátka, aby veřejná správa v této oblasti byla skutečně službou občanům podle zásad, které jsou demokracii a demokratickému právnímu řádu vlastní.

Petr Gandalovič
ministr pro místní rozvoj

Rok 2006 je pro územní plánování a stavební řád rokem velmi důležitým. Na jaře byly v Parlamentu ČR poměrně hladce projednány a přijaty tři nové zákony nahrazující už více než dvacetkrát pozměněný stavební zákon č. 50/1976 Sb.. V konečné fázi se nyní nachází tvorba šesti prováděcích vyhlášek a v říjnu a listopadu se uskutečnila série pěti výkladových seminářů pro odborníky z veřejné správy na různých místech po celé republice.

Nová legislativa

Dnem 1. ledna 2007 nabudou účinnosti tyto nové zákony:

  • zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

  • zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění)

  • zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění.

Zákonem č. 183/2006 Sb. se zruší dosud platný stavební zákon č. 50/1976 Sb. a dvě vyhlášky k němu, vyhláška č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona a vyhláška č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci. Ustanovení, která se týkají nově zavedené osoby autorizovaného inspektora, jsou účinná už od 1. 7. 2006.

Dosud platná právní úprava na úseku územního plánování a stavebního řádu vychází z koncepce navržené v polovině 70. let minulého století a přes řadu novel již nevyhovuje současným podmínkám rozvoje této společnosti. Spolupředkladateli nového stavebního zákona bylo Ministerstvo životního prostředí ČR a Ministerstvo vnitra ČR. Věcný záměr zákona byl přijat v roce 2001 a vláda schválila jeho návrh v květnu 2005.

Nový stavební zákon jako základní právní předpis upravuje územní plánování, stavební řízení, podmínky projektové činnosti, provádění staveb a obecné požadavky na výstavbu. Je zejména procesním předpisem, který vychází z nového správního řádu, tj. zákona č. 500/2004 Sb. a navazuje na něj úpravou odchylek vyvolaných specifickou povahou řešených vztahů.

Nový stavební zákon oproti stávající úpravě podstatně rozšiřuje a upřesňuje řadu pojmů. Je výsledkem náročného a složitého hledání kompromisů mezi často velmi protichůdnými požadavky hlavně ze strany resortů. Jde o koncepčně novou právní normu obsahující nejen nové instituty, které dosud platný zákon nezná, ale i nové postupy a procesy. Proto se dá očekávat, že uvedení nového stavebního zákona do praxe bude poněkud náročnější a složitější.

Nový stavební zákon je tématicky členěn do sedmi částí obsahujících 198 paragrafů.

Část prvá – ÚVODNÍ USTANOVENÍ – vymezuje základní pojmy včetně definic některých z nich. Část druhá – VÝKON VEŘEJNÉ SPRÁVY – obsahuje novou a zcela zásadní úpravu vydávání stanovisek a závazných stanovisek dotčených orgánů, které hájí veřejné zájmy v řízeních podle stavebního zákona. Upraveny jsou ve věcech územního plánování kompetence jednotlivých orgánů obcí a krajů, Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Ministerstva obrany ČR. Na úseku stavebního řádu se zachovalo členění stavebních úřadů na obecné, speciální a vojenské; určitá působnost je svěřena též obcím, jejichž obecní úřady stavebním úřadem nejsou. Nově se vymezuje rozsah působnosti MMR ČR jako ústředního úřadu ve věcech stavebního řádu.

Část třetí – ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ – v úvodu formuluje cíle a úkoly územního plánování. Následují obecná ustanovení a společné postupy, kde se nově zakotvuje institut zástupce veřejnosti, dále se definují jednotlivé nástroje územního plánování, kde se nově objevují pojmy “územně analytické podklady” a “politika územního rozvoje”. Novým pojmem je i “územní souhlas” zjednodušující územní řízení a “územní opatření”, určené k úpravě poměrů v území ve veřejném zájmu.

Část čtvrtá – STAVEBNÍ ŘÁD – se věnuje stavbám, jejich povolování a ohlašování, užívání a odstraňování. V otázce stavebního dozoru se opouští koncepce oprávnění pověřených fyzických osob a výkon se svěřuje přímo stavebnímu úřadu. Zcela zásadně novým institutem je osoba autorizovaného inspektora, kterému zákon svěřuje některé úkony z procesu povolení, realizace a užívání vybraných druhů staveb. Za podmínek daných §§ 143 až 151 se tak privatizují některé pravomoci dosud vykonávané výhradně správními orgány, v zájmu urychlení realizace a snížení zátěže stavebních úřadů.

Část pátá – SPOLEČNÁ USTANOVENÍ – v úvodu jmenuje vybrané činnosti ve výstavbě a stanoví povinnosti vlastníků technické infrastruktury. Hlava II určuje podrobnosti evidence územně plánovací činnosti, ukládání písemností a nahlížení do nich. Hlava III se věnuje obecným požadavkům na výstavbu, v § 170 definuje účely vyvlastnění a dále popisuje státní dozor včetně výše pořádkových pokut. V dalších hlavách zákon stanoví pravidla ochrany veřejných zájmů, součinnosti správních orgánů a rozsáhle probírá správní delikty osob fyzických i právnických.

Část šestá – PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ – řeší například problematiku platnosti závaznosti dříve zpracované územně plánovací dokumentace, specifikuje otázky kompetencí a postupů orgánů územního plánování i stavebních úřadů, zmocňuje ministerstva k vydání prováděcích právních předpisů a zrušuje s výjimkou jedné (vyhlášky č. 137/1998 Sb.) všechny dosud platné zákony a vyhlášky na úseku územního plánování a stavebního řádu.

Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) přináší zásadní změnu do stanovení výše náhrady za vyvlastněný pozemek nebo stavbu. Namísto dosud používané ceny stanovené podle vyhlášky č. 122/1984 Sb. bude nyní vyvlastňovanému za odnětí vlastnického práva náležet náhrada ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby a k tomu i náhrada vlastních nákladů, které účelně vynaloží v souvislosti s vyvlastněním. Možná je i náhrada nepeněžní, v podobě jiného pozemku či stavby.

Nový zákon o vyvlastnění zakládá institut vyvlastňovacího úřadu, kterým se mohou stát obecní úřady obcí s rozšířenou působností, Magistrát hl. m. Prahy nebo Magistráty statutárních měst. V případě soudního řešení vyvlastnění je k jednání příslušný krajský soud, přičemž podáním žaloby se odkládá právní moc a vykonatelnost rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu.

Zákon omezuje dispozice k nakládání s nemovitostí před vyvlastněním, aby zamezil účelovým převodům a tak i komplikacím, prodlužujícím realizaci vyvlastnění. Upravuje i otázky nepřípustnosti vyvlastnění a vypořádání práv třetích osob, váznoucích na předmětu vyvlastnění. Zákon podrobněji upravuje řízení o vyvlastnění stanovením náležitostí žádosti i rozhodnutí, vymezením okruhu účastníků vyvlastňovacího řízení, uložením povinnosti umožnit pořízení znaleckého posudku apod.

Zákon navazuje na jiné zákony stanovující účely vyvlastnění a respektuje je. Jsou to například zákon o státní památkové péči, zákon lázeňský, energetický, horní, o pozemních komunikacích a zákon stavební. Zrušuje starou vyhlášku č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků, porostů a práv k nim.

Novou právní úpravou vyvolané nutné změny jiných zákonů jsou součástí samostatného zákona č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, zkráceně změnového zákona. Ten mění asi 50 právních předpisů zejména v těchto směrech:

  • působnost a pravomoc dotčených orgánů se uvádí do souladu se stavebním zákonem a do vzájemné rovnováhy bez upřednostnění zájmu jednoho odvětví před ostatními

  • spolupráce dotčených orgánů s orgány územního plánování při pořizování územně plánovací dokumentace se bude odehrávat formou závazných stanovisek podle správního řádu. Dotčený orgán je přitom vázán svým předchozím stanoviskem a navazující stanovisko vydává a uplatňuje pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, kterými se podstatně změnily původní podmínky anebo vyplynuly z větší podrobnosti pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů pro úkon

  • novely některých zákonů odnímají vlastníkům inženýrských sítí právo blokovat jakoukoliv činnost v ochranných pásmech při zachování možnosti stanovovat podmínky k ochraně práv a bezpečnosti provozu zařízení

  • mění se forma současného schvalování územně plánovací dokumentace a vyhlašování její závazné části na vydávání opatření obecné povahy podle správního řádu. Do souladu se uvádí terminologie stavebního zákona a zvláštních zákonů.

Provedené úpravy právních předpisů v žádném případě nevedou ke snížení kvality stanovisek vydávaných dotčenými orgány ani nemají vliv na jejich závaznost. Změnový zákon umožňuje hledat optimální využití území a koordinovat záměry jednotlivých odvětví při zachování hodnot území.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 49/2006.