Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Názor

Helena Svatošová,
Iuridicum Remedium
svatosova@iure.org

Co nabízí právo k vymáhání “férového” obsahu radničních periodik?

Vyšlo v čísle 47/2006

Vydávání tzv. radničních periodik je bohužel často spojeno s odepíráním přístupu názorům odlišným od stanoviska vedení obce, neobjektivním informováním o úspěších a neúspěších vedení obce či s jednostranně vedenými kampaněmi týkajícími se řešení místního problému. Tato periodika však mohou být velmi dobrou platformou pro zapojení občanů do rozhodování o místních záležitostech či praktickým rádcem pro vyřizování různých administrativních záležitostí občanů. Účelem příspěvku je shrnout právní rámec vydávání radničních periodik a možnosti prosazování nesporně legitimních požadavků na vyváženost obsahu a rovný přístup do těchto periodik vydávaných za veřejné prostředky.

Letmý přehled ústavních mantinelů

Listina zaručuje jak svobodu projevu (čl. 10), tak umožňuje její omezení v rámci ochrany práv a svobod druhých (čl. 10 odst.3….), zejména pak základních práv zakotvených na ústavní úrovni. A Listina pak skutečně garantuje právo občanů podílet se na správě veřejných věcí (čl. 21). Z výkladu obou práv je možné dovodit zvláštní požadavky na obsah radničních novin ve smyslu vyváženosti obsahu ve vztahu k relevantním politickým silám, jelikož i vydávání radničních novin je projevem správy veřejných věcí. Podle Listiny samotné (čl. 22) totiž “výklad a používání zákonné úpravy všech politických práv a svobod musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti”. Tato svobodná soutěž je také podle znění Ústavy (čl. 9 odst.2) základní náležitostí demokratického právního státu, kterou nelze měnit.

Co říká komunální legislativa

Možnost, nikoli však povinnost vydávat radniční periodika apod., lze nalézt pouze v §§ 93 odst. 1 a 97 zákona o obcích a korespondující § 60 odst. 3 zákona o hl.m. Praze (1), kde nabízí možnost informování o zasedání zastupitelstva obce a o činnosti orgánů obce “způsobem v místě obvyklým”. Jde o speciální úpravu obecné povinnosti obce v samostatné působnosti – pečovat o vytváření podmínek pro uspokojování potřeb svých občanů, mimo jiné potřeby informací (§ 35 odst.2 zákona o obcích).

Vyváženosti obsahu radničních periodik se lze domáhat na základě obecných ustanovení zákona o obcích, zákona o hlavním městě Praze (§ 35 odst. 2, resp. § 16 odst. 3), stanovících povinnost územní samosprávy “pečovat v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro....uspokojování potřeb svých občanů”. Dané ustanovení pak přímo pamatuje na informační činnost obce, když stanoví, že mezi tyto potřeby občanů patří i potřeba “informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje...”.

Ze zákona o obcích také jednoznačně plyne, že za stávající úpravy je vydávání radničních periodik věcí rady (zbytková pravomoc podle § 102 odst. 3) a zastupitelstvo má minimální možnosti jeho obsah či ekonomické řešení jeho vydávání ovlivnit. Prakticky jedinou možností je ovlivnění částky na vydávání radničních periodik v rámci projednávání a schvalování rozpočtu obce, což je výlučná pravomoc zastupitelstva (§ 84 odst. 2 písm. c). Na rozdíl od zabezpečování hospodaření, které je výlučně věcí rady a nelze je měnit, si může zastupitelstvo vyhradit zajišťování tvorby obsahu radničních novin a to právě s odkazem na tuto možnost danou § 84 odst. 4 a § 102 odst. 3 , nicméně praktické uplatňování by bylo zřejmě neefektivní (obdobně platí pro zastupitelstva městských částí - § 94 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze).

Dozor podle § 123 an. zákona o obcích se teoreticky může uplatnit ohledně obsahové stránky radničních periodik, pouze pokud by byla v rozporu se zákony a podzákonnými předpisy. Tento dozor je následný, zpravidla na základě podnětu. Podnět krajskému úřadu ohledně potřeby dozoru v určité otázce může podat kdokoli, nejde však o podání, které by zahajovalo ze zákona řízení.

Zájem na rovném a nediskriminačním zastoupení a přístupu do média všech relevantních hráčů v místním radničním periodiku pak vyvstává zejména v souvislosti s obecními volbami. Je nepřijatelné, aby bylo médium financované z prostředků všech občanů obce nástrojem propagace pouze některých politických sil, v praxi těch, které jsou v čele radnice. Ani zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do obecních zastupitelstev, však neobsahuje specifickou povinnost na tomto poli. O rovném přístupu kandidujících hovoří pouze v souvislosti s plakátovacími plochami (§ 30 odst. 1 zákona), které jsou v zákoně uvedeny jako fakultativní (v závislosti na rozhodnutí starosty obce) “radniční” médium pro volební kampaň.

Úprava v tiskovém zákoně

Zákon č. 46/2000 Sb., tiskový zákon, se vztahuje na periodický tisk (“noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce”). Naprostá většina radničních novin v ČR tak plně spadá do režimu tiskového zákona. Z něj vyplývají pro vydavatele povinnost registrace u ministerstva kultury a povinnost evidence výtisků v knihovní síti (ani tyto dvě víceméně formální povinnosti nejsou často dodržovány).

Povinnosti obsahové je nutno předeslat tím, že na rozdíl od elektronických médií zákon pro periodické tiskoviny nestanoví požadavek nestrannosti a vyváženosti jejich obsahu.

Zákon stanoví objektivní odpovědnost vydavatele za obsah. Vzhledem k výše uvedeným nekalým praktikám některých radničních novin jde o poměrně silný nástroj obrany proti obsahovým nepravostem vyšší intenzity (nepravdivé údaje, útoky na osoby za hranicemi demokratické kritiky aj.). Této odpovědnosti se vydavatel nezprostí ani argumentací, že nejde o redakční materiál, ale příspěvek externisty, názor v anketě, citace apod., ani v případě, že je opatří dovětkem, že nejde o stanovisko redakce a podobně. Je zde výjimka z této odpovědnosti a v případě inzerce a reklamy – zde výslovně (§ 5) vydavatel odpovědnost nenese; odpovědnost na něj však stejně dopadá jako na “šiřitele reklamy” dle zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy.

Práv třetích osob se umožňuje domáhat institut opravy a dodatečného sdělení (§§ 10 až 15 zákona). Jakákoli osoba se jich může domáhat, pokud v periodiku vyšlo skutkové tvrzení, které se dotýká její cti, důstojnosti, soukromí anebo jména a dobré pověsti, případně vyšlo-li sdělení o neukončeném trestním či podobném řízení proti určité osobě. Obsahem nápravy je odpověď obsahující korigující fakta v prvním případě anebo dodatečné sdělení o konečném výsledku daného řízení. Právo na odpověď a na dodatečná sdělení však nejsou dobrým nástrojem proti “jemnějším způsobům” manipulace.

Tiskový zákon obsahuje samozřejmě i sankční část sloužící k vynucování povinností v tomto zákoně uvedených. Dozorový orgán – krajský úřad - disponuje klasickými správněprávními sankcemi – pokutami, a to s horní hranicí 100 000 Kč a 200 000 Kč postihujících vydavatele. Co se týče nedodržení povinností uveřejnit odpověď a dodatečné sdělení, sankce tiskový zákon neobsahuje a spoléhá pouze na soudní ochranu dotčených osob (právo domáhat se u soudu uveřejnění).

Závěr

S tímto typem periodik právní úprava v podstatě nepočítá, respektive jejich existenci předvídá jen letmo a bez konkrétních požadavků a povinností. Stávající právní úprava tak bohužel poskytuje prostor pro nedobré praktiky vedení některých obcí, přičemž proti velké části z nich nejsou k dispozici účinné a odpovídající nástroje nápravy.

Poznámky:

  1. Týká se informování o zasedání zastupitelstva hl.m.Prahy, úprava již chybí u zasedání zastupitelstvem městských části; ustanovení o informování o činnosti orgánu města/městských částí pak chybí.