Příloha
Dne 16. června 2001 přijala Evropská rada, sdružující hlavy států a vlád členských zemí Evropské unie, Strategii udržitelného rozvoje Evropské unie “Udržitelná Evropa pro lepší svět” (COM (2001) 264) s šesti hlavními dlouhodobými prioritními oblastmi:
Dlouhodobé cíle byly stanoveny v časovém horizontu do roku 2010 s výjimkou problematiky změny klimatu a energetiky (do roku 2020) s jejich každoročním průběžným sledováním a rozsáhlým vyhodnocením včetně vypracování návrhů na aktualizaci Strategie při nástupu nové Evropské komise v roce 2005. Z obsahu dokumentu vyplývá zaměření na otázky ochrany životního prostředí a ochrany zdraví v širších souvislostech udržitelného rozvoje, což byla témata nepokrytá Lisabonskou strategií z března roku 2000. Součástí dokumentu je též příloha o cílech Lisabonské strategie v oblasti sociální politiky, která jako jediná část dokumentu obsahuje konkrétní číselné údaje.
Na jaře 2002 v rámci přípravy na Světový summit o udržitelném rozvoji (v srpnu až září 2002 v Johannesburgu) byla přidána ke Strategii tzv. vnější dimenze “Směrem ke globálnímu partnerství pro udržitelný rozvoj” (COM (2002) 82), zdůrazňující vedoucí úlohu Evropské unie ve světě při prosazování udržitelného rozvoje. Dokument zdůraznil, že Evropská unie má obecně dobré předpoklady k hledání cest globálního udržitelného rozvoje: je největším světovým donorem rozvojové pomoci, největším globálním obchodním partnerem, obrovským zdrojem přímých soukromých investic, stejně jako výrobcem “čistých” a progresivních technologií i laboratoří unikátního evropského modelu integrace, spočívajícího v uskutečňování strategií a politik pro stabilní ekonomický růst, sociální rozvoj i ochranu životního prostředí.
V dubnu 2004 sdělil Evropský hospodářský a sociální výbor své stanovisko k hodnocení Strategie udržitelného rozvoje Evropské unie, v srpnu až v říjnu 2004 proběhla v rámci Evropské unie široká veřejná diskuse jednotlivých občanů a zájmových skupin (téměř 1 400 právnických a fyzických osob) k hodnocení Strategie.
Na diskusi navázalo v únoru 2005 první sdělení Evropské komise k revizi Strategie udržitelného rozvoje “Hodnocení Strategie udržitelného rozvoje EU v roce 2005: Prvotní vyhodnocení a budoucí směřování” (COM(2005) 37), které požadovalo, aby Strategie získala širší integrující záběr se vzájemně se posilujícími ekonomickou, sociální a environmentální dimenzí v dlouhodobé perspektivě, zohledňovala strukturální změny v ekonomice směrem k více udržitelným vzorcům výroby a spotřeby a vyrovnala se s přetrvávajícími neudržitelnými trendy, s novými výzvami a s rozšířením Unie.
Jarní summit Evropské rady v březnu 2005 přijal v návaznosti na diskusi o střednědobém hodnocení výsledků implementace Lisabonské strategie (která byla usazena do širšího kontextu udržitelného rozvoje) rozhodnutí o aktualizaci Strategie, kdy návrh “nové, obsažnější a ambicióznější strategie, která zahrnuje cíle, ukazatele a účinný postup sledování, bude obsahovat dlouhodobou vizi rozvoje a plně integrovat vnitřní a vnější rozměry” měl být předložen do konce roku 2005.
Summit Evropské rady v červnu 2005 za účasti předsedy vlády České republiky přijal jako základ pro aktualizaci Strategie Prohlášení o hlavních zásadách pro udržitelný rozvoj, jenž je hlavním principem politiky Evropské unie. Další summit Evropské rady v prosinci 2005 opět potvrdil, že v červnu 2006 bude přijata “ambiciózní a komplexní strategie obsahující cíle, ukazatele a účinný postup sledování, která by měla integrovat vnitřní a vnější rozměr … a spojovat priority a cíle Společenství v oblasti udržitelného rozvoje do jasné a soudržné strategie”.
Sdělení Evropské komise pro Radu a Evropský parlament k aktualizované Strategii udržitelného rozvoje Evropské unie: program akcí (COM(2005) 658) v konečném znění bylo předloženo dne 13. prosince 2005. Strategie označila za nejvyšší hodnotu Evropanů kvalitu života jako synonyma pro udržitelný rozvoj, který představuje vzájemné propojení ekonomického růstu, sociální prosperity a ochrany životního prostředí. Důležitá úloha při směřování k udržitelnosti rozvoje EU je přisuzována zainteresovaným skupinám, zejména podnikatelské sféře a občanům.
Cílem dokumentu bylo rozpracovat Strategii z roku 2001 do podoby konkrétních opatření pro nadcházející roky, a proto obsahoval:
a)identifikaci klíčových problémů, kde je třeba přijmout opatření, zdůraznění integrovaného přístupu, návazně pak určení šesti prioritních oblastí (1) klimatická změna a čistá energie, (2) veřejné zdraví, (3) sociální vyloučení, demografické trendy a migrace, (4) nakládání s přírodními zdroji, (5) udržitelná doprava, (6) celosvětová chudoba a rozvoj);
b)návrh na začlenění vnější dimenze udržitelného rozvoje (globální využívání zdrojů, mezinárodní rozvoj, atd.) do vnitřního rozhodování;
c)návrh způsobů měření pokroku a pravidelného vyhodnocování prioritních oblastí;
d)doporučení nepřetržitého dialogu se všemi zainteresovanými skupinami.
Návrh aktualizované Strategie předpokládal pravidelné sledování jejího plnění prostřednictvím předkládání situační zprávy založené na souboru indikátorů udržitelného rozvoje ze strany Komise každé dva roky. Na jejím základě by Evropská rada a Evropský parlament měly aktualizovat priority a udat další směr udržitelného rozvoje v nadcházejícím období. Další vyhodnocení a aktualizace Strategie udržitelného rozvoje Evropské unie měly být zahájeny v roce 2009.
Členským státům bylo doporučováno, aby na základě aktualizované Strategie udržitelného rozvoje Evropské unie do konce roku 2006 přezkoumaly a aktualizovaly národní strategie zejména v oblasti nástrojů realizace v zájmu větší integrace a účinnosti opatření přijatých na úrovni Unie. Rovněž bylo doporučováno, aby tyto aktualizované národní strategie udržitelného rozvoje byly postupně počínaje rokem 2006 podrobeny procesu vzájemného vyhodnocování (peer review).
Sdělení vyzvalo Evropskou radu a Evropský parlament k přijetí navrhované aktualizované Strategie na summitu Evropské rady v červnu 2006 a k okamžitému započetí realizace opatření v ní obsažených.
Výše charakterizovaný dokument zpracovaný Komisí nebyl přijat členskými státy pozitivně z důvodu jeho komplikované a nepřehledné struktury i řady obsahových nedostatků. Návrh neodpovídal požadavku na komplexní strategii spojující priority a cíle Evropské unie v udržitelném rozvoji, který vznesla Evropská rada, dostatečně nerespektoval první sdělení Komise k hodnocení Strategie, v němž bylo požadováno zohledňovat strukturální změny v ekonomice směrem k více udržitelným vzorcům výroby a spotřeby, potvrdit tři pilíře udržitelného rozvoje a navrhnout způsob vyrovnání se s přetrvávajícími neudržitelnými trendy.
V lednu 2006 navrhlo rakouské předsednictví Evropské unie založení zvláštní pracovní skupiny pod Radou EU (Friends of Presidency) s tím, že dokument bude radikálně přepracován.
Základní požadavky na dokument byly formulovány rakouským předsednictvím takto: zpracovat jeden ucelený dokument místo “balíčku” tří dokumentů obsažených v (COM(2005) 658), který bude mít výrazně horizontální charakter a bude sdělitelný široké veřejnosti. Členské státy byly vyzvány, aby zformulovaly své návrhy a aktivně působily ve výše uvedené skupině. Na základě jejich návrhů a průběžného projednávání zásad Strategie formou řízené diskuse v jednotlivých formacích Rady předsednictví přislíbilo zpracovat konečný text aktualizované Strategie ke schválení na červnovém jednání Evropské rady.
Česká republika podpořila nutnost dlouhodobého a komplexního přístupu k udržitelnému rozvoji a požadovala, aby Strategie udržitelného rozvoje EU rovnoměrně obsáhla všechny tři dimenze či pilíře udržitelného rozvoje a vyrovnané vztahy mezi nimi, postihovala neudržitelné trendy napříč pilíři, nikoli pouze rozvíjela prioritní oblasti původní strategie do nových opatření s rozšířením o globální rozměr. Ekonomický pilíř, který byl v návrhu zastoupen jen okrajově, bylo třeba pojmout jako dlouhodobý strategický plán dalšího postupu s využitím již zformulovaných opatření Lisabonské strategie v krátkodobém a střednědobém horizontu, vyrovnat se s požadavky na výkonnost a konkurenceschopnost ekonomiky Evropské unie. Sociální pilíř bylo nutno dopracovat o oblast zaměstnanosti, doplnit též například o požadavek zajištění vysoké úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Strategie udržitelného rozvoje EU je rámcovým strategickým dokumentem, další klíčové dokumenty Evropské unie s ní musí být provázány (Lisabonská strategie v její aktualizované verzi z jara 2005 obsahuje již konkrétnější krátkodobé a střednědobé cíle v ekonomické oblasti, v Česku Národní program reforem; sociální pilíř je podrobněji rozpracován v Akčním programu Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu “Pokrok” na léta 2007 – 2013, v Akčním programu Evropské unie pro životní prostředí a zdraví na léta 2004 – 2010; environmentální pilíř s jasně definovanými cíli rozpracován v 6. akčním programu životního prostředí na roky 2000 - 2010).
V návrhu Strategie česká strana postrádala jasně strukturovanou pasáž, nejlépe kapitolu, věnovanou horizontální problematice jdoucí napříč všemi pilíři. Mezi podmínky úspěšného přechodu k udržitelnému rozvoji patří zejména změna stávajících vzorců spotřeby a výroby (zařazení udržitelné spotřeby a výroby do kapitoly věnující se využívání přírodních zdrojů nebylo vhodné), ale prioritně i vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Pro účely monitorování Česká republika požadovala přesněji stanovený časový rámec a kvantifikovatelný cíl, stanovení indikátorů s potřebnou vypovídací hodnotou.
V únoru až dubnu 2006 se konalo pět zasedání pracovní skupiny, kdy členské státy včetně České republiky podpořily záměr předsednictví připravit kompaktní vyvážený dokument a shodly se předběžně na osnově Strategie udržitelného rozvoje EU. Odsouhlasily nutnost synergie Strategie jako horizontálního dlouhodobého dokumentu s ostatními politikami a strategiemi, které by měly Strategii udržitelného rozvoje rozpracovávat konkrétněji v kratších časových horizontech, výraznější provázanost průřezové problematiky s důrazem na udržitelnou spotřebu a výrobu, vzdělávání a zlepšení komunikace směrem k veřejnosti, podporu vědy, výzkumu a inovací.
Státy projednaly a odsouhlasily způsob řízení (governance) a implementace Strategie udržitelného rozvoje EU, shodly se na dvouletém monitorovacím cyklu, preferovaly projednávání udržitelného rozvoje na prosincovém zasedání Evropské rady. Ta by měla udat směřování udržitelného rozvoje Evropské unie na následující období s tím, že na dalších summitech budou tyto směry určující pro diskusi nad ostatními politikami. Většina členských států EU nebyla proti národnímu podávání zpráv o svých národních strategiích udržitelného rozvoje, avšak nesouhlasila s dodatečnými reportovacími povinnostmi nad rámec obsahu svých národních situačních zpráv. U procesu peer review byla většinou států odsouhlasena zásada dobrovolnosti.
Většina států se původně shodla na záměru, aby Strategie udržitelného rozvoje EU obsahovala sadu dvanácti základních ukazatelů (indikátorů) udržitelného rozvoje dle přijatých koncepčních závěrů Eurostatu (některé státy snižovaly jejich význam poznámkami o “indikativních indikátorech”, což se následně stalo jablkem sváru a vedlo ke snížení významu indikátorové problematiky v textu dokumentu) v rámci kapitoly governance a byl ponechán prostor pro jejich změny v budoucnosti*.
Připomínky členských států
Nebylo dosaženo shody v otázce dlouhodobé vize, proto bylo rozhodnuto až při formulaci textu Strategie udržitelného rozvoje EU prostřednictvím § 27 pověřit Evropskou komisi, aby vypracovala “konkrétní a realistickou vizi pokroku EU na cestě k udržitelnému rozvoji na příštích padesát let”.
V květnu 2006 následovala práce nad novým návrhem textu Strategie udržitelného rozvoje, připraveným rakouským předsednictvím, které charakterizovalo svůj text jako maximálně podřízený požadavku na stručnost a přehlednost, včetně průběžného vyhodnocování a zapracovávání příspěvků z jednání formací Rady na jaře 2006 (Rady pro životní prostředí, zemědělství, dopravu, Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy, Rada pro ekonomické a finanční záležitosti apod.), příspěvků Evropského parlamentu, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a závěrů z konference zájmových skupin.
Členské státy se shodly v tom, že by se neměly příliš vymezovat vůči jiným strategiím, spíše by se měla zdůraznit synergie a zformulovat a definovat Strategie udržitelného rozvoje jako koherentní strategie s vyváženým pojetím ekonomického, sociálního a environmentálního pilíře a odkazem na ostatní strategie a sektorové politiky, zdůraznit globální prvek strategie, nebezpečí následků nečinnosti, propojení Strategie s krátkodobými a dlouhodobými cíli.
Členské státy rovněž požadovaly posílit v textu rozpracování témat, která vnímají tak, že pro ně mají klíčový význam: Nizozemsko, Německo, Itálie a Lotyšsko otázku energetické bezpečnosti, čisté energie a udržitelné dopravy, Portugalsko a Španělsko otázku námořní dopravy a ochrany pobřežních oblastí Evropy, Finsko rozvoj lesnictví, Velká Británie, Španělsko, Francie a Švédsko rozpracování adaptačních opatření na klimatickou změnu, podporu “zeleného veřejného nakupování”, Belgie koncepci společenské odpovědnosti podniků, Lotyšsko a Belgie program Natura 2000, Česká republika ekonomický rozvoj a konkurenceschopnost; Lucembursko a Španělsko, Maďarsko, Estonsko otázky kvalitní zaměstnanosti a vytváření pracovních míst, sociální soudržnost, demografické trendy a migraci.
Členské státy navrhovaly změnit pojetí jednotlivých témat ve smyslu “méně obecně, více k udržitelnosti”. Švédsko, Estonsko a Finsko požadovaly zaměřit se na nebezpečné chemické látky a pesticidy, Dánsko a Švédsko navrhovaly rozpracování závazků v oblasti udržitelné energetické politiky včetně biopaliv s odvoláním na závěry zasedání Evropské rady 23. – 24. března 2006; Velká Británie, Nizozemsko a Dánsko zdůrazňovaly veřejné zdraví a zlepšení legislativy u potravin, vyzvedávaly požadavek zlepšení operativnosti a kontroly systému produkce a využití geneticky modifikovaných potravin a krmiv.
Členské státy požadovaly posílit komplexnost textu: Belgie a Velká Británie požadovaly rozpracovat jednotlivé klíčové oblasti o vnější rozměr a dopad na rozvojové země (zejména v oblasti klimatické změny, udržitelné spotřeby a výroby, migrace), Švédsko o aspekt rovnosti mužů a žen v celém textu, Finsko o sociální aspekt globalizace, Česko požadovalo zdůraznění třídimenzionálního charakteru udržitelného rozvoje a rozpracování ekonomického aspektu; všeobecně státy podpořily tématické prohloubení sedmé “globální” klíčové oblasti.
V hodnocení průřezových nástrojů se členské státy věnovaly doplnění a upřesnění pojetí nástrojů (vzdělávání a výchova, finanční, ekonomické a komunikační nástroje), například Belgie a Dánsko prosazovaly termín “financování udržitelného rozvoje” v duchu Monterreyské konference o financování udržitelného rozvoje z jara 2002, Itálie a Nizozemsko požadovaly klást větší důraz na vzdělávání k udržitelnému rozvoji, úlohu výzkumu, vhodně oslovit v textu dokumentu sociální skupiny klíčové z hlediska prosazování změn ve směru k udržitelnosti, Švédsko upozornilo, že by se neměly opomíjet existující dokumenty Evropské unie, například 7. rámcový program výzkumu a vývoje, 6. akční program pro životní prostředí, Strategie Evropské hospodářské komise OSN pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji, Kypr navrhl využít vhodné formulace ze stanoviska Rady pro ekonomické a finanční záležitosti k revizi Strategie udržitelného rozvoje o potenciálu tržně orientovaných nástrojů pro udržitelný rozvoj, Dánsko a Itálie například zdůrazňovaly úlohu podnikatelské sféry a rozvoje nových technologií a inovací pro udržitelný rozvoj a chtěly vyargumentovat provázání růstu a udržitelnosti a roli technologického pokroku.
Překvapivě některé členské státy požadovaly vypustit koncept ekologické stopy jako tradičního komunikačního nástroje udržitelného rozvoje; předsednictví jej navrhlo zachovat pro jeho alarmující vliv, ale podřídilo se nesouhlasným postojům například Francie a Finska. Irsko navrhovalo přeformulování textu o přenesení zdanění práce na spotřebu a znečištění do obecnější roviny, čímž se v konečném textu stala ekologická daňová reforma krokem, daným členským státům ke “zvážení”.
Většinou členských států byla zamítnuta idea vytvoření Světové rady budoucnosti jako vědeckého poradního orgánu Evropské unie pro udržitelný rozvoj. Francie a Německo prosadily svůj návrh na vnesení požadavku na transformaci UNEP (Program OSN pro životní prostředí) v UNEO (Organizace OSN pro životní prostředí s jasně stanovenými kompetencemi a financováním činnosti). Zástupci Evropské komise na jednání úspěšně požadovali ustavení instituce “technické kontaktní osoby” (technical focal point), kdy jmenovaný odborník z každého členského státu spolupracuje s Evropskou komisí a předsednictvím na přípravě situační zprávy a informuje o národním vývoji v oblasti udržitelného rozvoje. Smyslem tohoto propojení má být prohloubení informovanosti a zvýraznění partnerství členských států a Komise. Výsledky práce těchto odborníků v Komisi budou kromě indikátorů, vyhodnocení národních strategií udržitelného rozvoje aktualizovaných v letech 2006-2007 a výsledků peer review pojaty do hodnotící Situační zprávy 2007.
Byly podávány návrhy na doplnění či vyřazení odrážek z operativních úkolů a cílů či příkladů akcí, sdíleny pochybnosti o správnosti percentuálního vyjádření závazků: největší diskuse se odehrála k návrhu tříprocentního ročního závazku zvýšit produktivitu zdrojů (vyvolal nesouhlas mnoha členských států, protože tento cíl zatím nebyl schválen žádným orgánem EU, závazek byl posléze formulován obecně) a k nalezení výstižného názvu pro příklady akcí (“klíčové akce” či “akční priority” apod.)
Aktualizovaná verze
Práce nad textem pokračovala až do 8. června 2006, kdy jeho výslednou podobu schválil Výbor stálých představitelů členských států EU. Dne 9. června 2006 pod číslem 10117/06 byl dokument zahrnut do balíčku materiálů, předložených ke schválení na zasedání Evropské rady 15. - 16. června 2006 jako bod 17 závěrečného usnesení. Evropská rada, na jejímž zasedání vedl delegaci České republiky prezident Václav Klaus, aktualizovanou Strategii udržitelného rozvoje EU schválila.
Text aktualizované (či obnovené – “renewed”) Strategie Evropské unie v úvodu obsahuje vymezení pojmu “udržitelný rozvoj” v rámci EU 1) a identifikuje klíčové cíle, k jejichž naplnění Strategie směřuje (ochrana životního prostředí, sociální spravedlnost a soudržnost, ekonomická prosperita, splnění mezinárodních závazků) a hlavní politické principy tohoto směřování (zabezpečení a ochrana základních práv, solidarita generací, otevřená a demokratická společnost, podíl občanů na rozhodování, zapojení podnikatelské sféry a sociálních partnerů, soudržnost politik a správa věcí veřejných, integrace politik, využití nejlepších dostupných poznatků, princip předběžné opatrnosti, princip znečišťovatel platí).
Kapitola o využití synergií mezi Strategií udržitelného rozvoje EU jako strategií zaměřenou na zvyšování kvality života, spravedlnost uvnitř generací i mezi generacemi a soudržnost mezi všemi politickými oblastmi a Lisabonskou strategií zaměřenou na opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti a hospodářského růstu a podporu vytváření pracovních míst zdůrazňuje nutnost současné realizace hospodářských, sociálních i environmentálních cílů Evropské unie v rámci globalizace. Zvláštní kapitola je věnována tvorbě politik, mezi něž patří předběžné i následné posuzování vlivů přijatých rozhodnutí, zapojení veřejnosti a zainteresovaných stran do rozhodovacích procesů.
Prioritní oblasti
Obnovená Strategie udržitelného rozvoje Evropské unie identifikuje sedm klíčových témat – prioritních oblastí:
V oblasti Změna klimatu a čisté energie je jako operativní cíl a úkol stanoveno splnění závazků Kjótského protokolu, realizace nové energetické politiky Evropské unie, opatření na přizpůsobení se změně klimatu, růst spotřeby a výroby energie z obnovitelných zdrojů, rozsáhlé použití biopaliv a zvýšení energetické účinnosti používaných zařízení. Opatření by měla zahrnovat přípravu “post-kjótského” řešení problému klimatu po roce 2012, strategii snížení emisí všech typů ekonomických činností i přezkoumání systému obchodování s emisními povolenkami, analýzy růstu podílu obnovitelných druhů energie a biopaliv, akční plány bioenergií.
Téma Udržitelná doprava pracuje s úkolem oddělení hospodářského růstu a poptávky v oblasti dopravy s cílem snížit emise skleníkových plynů a znečišťujících látek, prosadit šetrné druhy dopravy a přesun dopravy ze silnic na železnici a vodní cesty i modernizaci veřejných dopravních prostředků a rozšíření jejich používání.
Podporou udržitelné spotřeby a výroby lze narušovat železnou logiku souvislosti mezi hospodářským růstem a degradací ekosystémů, rozvíjet environmentální technologie a ekologické inovace, měnit neudržitelné spotřební zvyky občanů. Bude vypracován akční plán Evropské unie s cílem určit a odstranit překážky udržitelné spotřeby a výroby, účinně bude prováděn akční plán podpory environmentálních technologií, proces sdílení osvědčených postupů a odborných poznatků o ekologických veřejných zakázkách, bude vypracována zjednodušená metodika hodnocení ekologických veřejných zakázek.
V oblasti ochrany a řízení přírodních zdrojů je nutno dosáhnout stavu, kdy bude zvýšením účinnosti využívání neobnovitelných zdrojů snižována jejich spotřeba a obnovitelné přírodní zdroje budou využívány v rozsahu, který neohrozí jejich schopnost regenerace, bude omezován vznik odpadů a podporována jejich recyklace. Mezinárodní závazky vyžadují do roku 2010 zastavit proces ztráty biologické rozmanitosti v souladu s Úmluvou o biologické rozmanitosti, do roku 2015 obnovit zničené mořské ekosystémy a přispět podstatnou měrou ke splnění hlavních celosvětových cílů OSN v oblasti lesů. Kromě Strategie EU pro udržitelné využívání přírodních zdrojů Evropské unie zpracovává nové programy rozvoje venkova, reformované politiky rybolovu, legislativní rámce pro ekologické zemědělství a životní podmínky zvířat, akční plán pro využití biomasy a oblast lesů. Členské státy EU by měly dokončit soustavu Natura 2000 a v jejím rámci zlepšit řízení i konkrétní ochranu biologických druhů.
Podpora dobrého veřejného zdraví vyžaduje jak zlepšení mezinárodní spolupráce a ochrany proti zdravotním hrozbám HIV/AIDS, tuberkulóze, malárii a nově se šířícím infekcím, tak omezení četnosti chronických nemocí a onemocnění souvisejících s nezdravým životním stylem industrializovaného světa. Samostatným odvětvím zůstává řešení problematiky chemických látek včetně pesticidů, jejich kontrola a registrace, vyhodnocování a omezování, stejně jako nahrazování jinými, neškodícími životnímu prostředí a zdraví lidí a zvířat. Novým oborem ochrany zdraví je i vyhodnocování bezpečnosti geneticky modifikovaných potravin a krmiv.
Cílem EU v oblasti sociálního začlenění a boje proti chudobě je s pomocí nových pracovních metod rozhodujícím způsobem snížit počty lidí a zejména dětí ohrožených chudobou, podpořit členské státy v úsilí o posílení sociální soudržnosti, modernizaci systémů sociální ochrany, řešení otázky zaměstnání žen a starších pracovníků, jakož i integrace přistěhovalců a jejich rodin. Zvláštní pozornost bude věnována podpoře vzdělání a zaměstnanosti mladých lidí včetně proaktivních opatření – nabídek práce a zvyšování kvalifikace. Bude prováděn Evropský pakt mládeže a Evropský pakt pro rovnost mužů a žen. Analýza důsledků demografických změn na evropské úrovni i v členských státech povede k jejich zohlednění na všech úrovních plánování a investic.
V kapitole Celosvětová chudoba a problémy udržitelného rozvoje rozšiřuje EU svůj potenciál rozvojové pomoci na globální plán udržitelného rozvoje (společná zahraniční a bezpečnostní politika, udržitelný rozvoj jako cíl dvoustranné i mnohostranné rozvojové spolupráce), hlásí se k naplňování cílů Deklarace tisíciletí z roku 2000, závěrů Světového summitu o udržitelném rozvoji (WSSD) z roku 2002, Monterreyského konsensu o financování rozvoje, programu z Dohá a Pařížské deklarace o harmonizaci pomoci. Do roku 2015 zvýší Evropská unie objem rozvojové pomoci na 0,7 % hrubého národního důchodu, nové členské státy dosáhnou poměru 0,33 % HND. Členské státy budou realizovat jak lokální strategie pro Afriku, Tichomoří, pro Latinskou Ameriku, tak globální iniciativy typu “Voda pro život”. Pasáž uvádí též způsoby prosazování interních evropských cílů externě, například rozvoj výrob, export výrobků a technologických postupů nenáročných na energie a materiál do rozvojového světa.
Na klíčové oblasti navazují průřezové politické nástroje a přístupy, zaměřené na
Vzdělání je investicí do společenského kapitálu, ziskem kompetencí a předpokladem kvalitního zaměstnání, jakož i předpokladem pochopení imperativu směřování k udržitelnosti výroby a spotřeby, využívání energií a dopravních systémů, ke globálnímu zodpovědnému občanství. Probíhající dekáda OSN pro výchovu k udržitelnému rozvoji (2005 - 2014) zahrnuje realizaci pracovního programu “Vzdělávání a odborná příprava 2010” i Strategie EHK OSN pro výchovu k udržitelnému rozvoji. Evropská rada v roce 2006 přijme integrovaný akční program na léta 2007 - 2013 pro celoživotní vzdělávání.
V oblasti finančních a ekonomických nástrojů je třeba podpořit transparentnost trhů a cen, zvážit podporu kroků pro přesun od zdanění práce ke zdanění spotřeby, pro zvýšení zaměstnanosti, reformovat systém subvencí a postupně odstraňovat ty, které mají negativní účinky na životní prostředí a nejsou slučitelné s udržitelným rozvojem, zefektivnit mechanismy spolufinancování. Mobilizace vhodných subjektů ke znásobení úspěchu komunikace znamená nejen na úrovni Evropské unie a jejích vedoucích politických představitelů provádět informační a osvětové činnosti, komunikační kampaně, ale najít spojence na místní i regionální úrovni při naplňování místních Agend 21 a Aalborských závazků, spojit se s představiteli průmyslu, organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců, všemi nevládními organizacemi a platformami pracujícími k podpoře udržitelnosti.
Výsledný dokument je vyvážený z hlediska formulovaných cílů, příkladů opatření i akcí, nově postihuje vazby mezi tématy, obsahuje nová témata (například energetická bezpečnost Evropy, diverzifikace energetických zdrojů, obnovitelné zdroje energie a rozvoj technologií ke snížení energetické a materiálové náročnosti, modernizace systému sociální ochrany).
Následuje kapitola o governance (cyklus řízení) a jeho částech: procesu provádění, monitorování a měření pokroku a následné činnosti.
Zpráva o pokroku při provádění Strategie udržitelného rozvoje EU bude EK předkládána každé dva roky s využitím souboru ukazatelů udržitelného rozvoje, zprávy Eurostatu o monitorování udržitelného rozvoje, nejnovějších vědeckých poznatků a vývojových směrů v činnostech EU. Podklady z jednotlivých členských států budou vycházet z národních zpráv o udržitelném rozvoji a výsledků provedených vzájemných hodnocení, která budou od roku 2006 prováděna na dobrovolné bázi. Pokrok a priority v implementaci Strategie posoudí prosincová zasedání Evropské rady a vztáhne je k prioritám Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost.
Strategie obsahuje požadavek přezkoumat a aktualizovat z hlediska obnovené Strategie udržitelného rozvoje EU národní strategie v zájmu větší integrace a účinnosti opatření přijatých na úrovni Evropské unie, přičemž časový prostor je ponechán na jejich zvážení a možnostech vnitřní politické podpory. Do června 2007 by měly své národní strategie udržitelného rozvoje mít všechny členské státy EU.
Strategie udržitelného rozvoje ČR
Vláda České republiky přijala Strategii udržitelného rozvoje České republiky dne 8. prosince 2004 (usnesení č. 1242). Dokument stanoví základní cíle udržitelného rozvoje, jež jsou dále rozpracovávány v koncepčních materiálech resortů v jednotlivých pilířích (například ekonomický – Strategie hospodářského růstu České republiky a Národní program reforem 2006 - 2008, environmentální – Státní politika životního prostředí České republiky). V listopadu 2005 byla vládě předložena k informaci první Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje, založená na vybraném souboru indikátorů, jež jsou nástrojem hodnocení pokroku v implementaci cílů Strategie udržitelného rozvoje ČR a ve směřování Česka k udržitelnosti. Nyní se připravuje druhá situační zpráva (její předložení vládě se předpokládá v listopadu 2006), která bude základem pro první revizi Strategie udržitelného rozvoje ČR v listopadu 2007, kdy bude možné reagovat na “obnovenou” Strategii udržitelného rozvoje Evropské unie.
Aktualizovaná Strategie udržitelného rozvoje EU bude muset být při zohlednění specifik České republiky reflektována ve strategických dokumentech České republiky a v jednotlivých sektorových politikách v rámci integrovaného posuzování ekonomických, sociálních a environmentálních dopadů politik a koncepcí na prosazování udržitelného rozvoje.
Principy udržitelného rozvoje, priority Strategie udržitelného rozvoje ČR a i Strategie udržitelného rozvoje EU a dopady jejich aplikace na veřejné rozpočty budou zvažovány a zohledněny při zpracování sektorových strategií a politik České republiky a také při nové finanční perspektivě Evropské unie. Česká republika bude muset zajistit promítnutí společných cílů Evropské unie v zahraničních aktivitách (investice, zahraniční obchod, migrace pracovní síly, zahraniční rozvojová pomoc). Respektování cílů Strategie udržitelného rozvoje EU je podmínkou čerpání strukturálních fondů - zhruba dvou miliard EUR ročně) a Fondu soudržnosti (4,5 miliardy ročně) členskými státy včetně Česka. Strategie udržitelného rozvoje EU má pro Českou republiku praktické dopady na proces politického rozhodování například v oblastech integrace do světové ekonomiky, zavádění nových technologií, poptávky po vysoce kvalifikované pracovní síle. Stabilita a dlouhodobost regulatorního rámce pro rozvoj ekoinovací a nových technologií jsou podmínky nutné pro rozvoj podnikatelského prostředí v Česku.
Propojenost Strategie udržitelného rozvoje EU a Strategie udržitelného rozvoje ČR se zvyšuje po stránce obsahové a dle průběhu cyklu řízení. Rok 2009 v době předsednictví České republiky v EU bude významným mezníkem při vyhodnocování implementace Strategie udržitelného rozvoje Evropské unie.
Česká republika může být spokojena s prosazením svých návrhů v konečném textu obnovené Strategie, ať už se jedná o význam vzorců udržitelné spotřeby a výroby, úlohu a obsah odborného vzdělávání a vzdělávání k udržitelnému rozvoji, výraznou podporu výzkumu a vývoje včetně environmentálních technologií, stejně jako může být spokojena s posunem textu ve směru vyváženosti pojetí tří pilířů udržitelného rozvoje.
Pokud si položíme otázku, jaký významný posun v chápání koncepce udržitelnosti se odehrál mezi lety 2001 - 2006, či jaké priority zdůrazňuje obnovená Strategie, pak můžeme říci, že strategie je komplexním dokumentem, nikoli popisem či ilustrací jevů a procesů, ale pokusem o postižení v jejich komplexnosti a složitosti, vzájemných vazbách. Strategie usiluje o prosazení komplexního řešení ve vztahu k požadavku udržitelného rozvoje. (Například otázka externího rozměru EU SDS – původně byla strategií rozvojové pomoci, dnes se jedná o vyhodnocení globální politiky a praxe Evropské unie - obchod a investice, moře a oceány, doprava, turistika, bezpečnostní aspekty - a návrh kvalifikovaných komplexních řešení.)
*Způsob projednávání problematiky indikátorů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Indicators - SDI) na zasedání horizontální skupiny Friends of Presidency v dubnu – květnu 2006
Význam indikátorů (ukazatelů) udržitelného rozvoje jako agregované informace k měření pokroku ve vztahu k dlouhodobým a střednědobým cílům Strategie udržitelného rozvoje EU, jakož i odhalování “neudržitelných” trendů (platnost aktualizované strategie nejméně do roku 2011) udržitelného rozvoje byl posuzován na jednání 10. dubna 2006.
Projednávání indikátorů udržitelného rozvoje bylo zahájeno prezentací Eurostatu. Rozsáhlá práce na indikátorech jako měření směřování k udržitelnému rozvoji a implementaci cílů EU SDS byla zahájena v roce 2001, kdy byla z odborníků Komise i jednotlivých členských států EU sestavena skupina SDI Task Force (Zvláštní skupina Eurostatu pro metodologické otázky výzkumu indikátorů udržitelného rozvoje, angl. Eurostat Task Force on Methodological Issues for Sustainable Development Indicators). Z metodologických otázek skupina řešila například, zda měřit udržitelný rozvoj jako takový nebo implementaci politik udržitelného rozvoje, zda srovnávat jednotlivé země nebo sledovat vývoj v čase, zkoumat indikátory obecně dostupné nebo tzv. best needed - nejvíce potřebné. Jedním z mnoha výsledků bylo vyhodnocování implementace politik udržitelného rozvoje při sledování vývoje v čase a začlenění regionální dimenze. Práci skupiny završila v roce 2005 závěrečná zpráva, vydaná jako publikace “Measuring progress towards a more sustainable Europe” (prosinec 2005).
SDI rámcově pokrývají původní Strategii udržitelného rozvoje EU z roku 2001 a vnější dimenzi udržitelného rozvoje, tematiku Světového summitu o udržitelném rozvoji a Lisabonskou strategii, dle významu byly rozčleněny do tří úrovní (tzv. pyramida indikátorů):
úroveň 1 (tzv. titulkové indikátory) obsahuje 12 základních indikátorů pro politické rozhodování v rámci deseti hlavních témat udržitelného rozvoje a k informování veřejnosti 1),
úroveň 2 obsahuje 45 indikátorů popisujících pokrok v dosahování hlavních vytýčených cílů v jednotlivých klíčových oblastech i pro informování veřejnosti,
úroveň 3 obsahuje 98 indikátorů pro jednotlivé oblasti k využití na expertní úrovni.
Úroveň 1 - titulkové indikátory - vycházejí z již existujících sad indikátorů (Komise OSN pro udržitelný rozvoj, strukturální indikátory, Laekenské indikátory apod.).
Práce na SDI však neskončila, v letošním roce byla nově zřízena pracovní skupina Eurostatu; v zájmu nalezení synergií bude úzce spolupracovat s expertními skupinami pro vývoj sektorových indikátorů a zaměří se kromě jiného na tzv. best needed indikátory, postihující nové politické potřeby a trendy: oblast good governance (dobrého vládnutí), využití přírodních zdrojů, zelená výroba a spotřeba, ekoinovace, vytváření pracovních míst, sledování decouplingu, tj. přerušení provázanosti ekonomického růstu s degradací životního prostředí).
Členské státy v návaznosti na prezentaci pozitivně ocenily již vykonanou práci SDI Task Force a zdůraznily nezbytnost zajištění souladu mezi vývojem sektorových indikátorů a indikátory udržitelného rozvoje. Mnoho delegátů vystoupilo s doplněním a připomínkami k jednotlivým titulkovým indikátorům, například Německo vyslovilo výhrady k indikátoru zdraví (č. 4), Finsko, Portugalsko a Estonsko k indikátorům biodiversity (č. 8 a 9) i k indikátoru materiálové spotřeby (č. 7), zejména z důvodu údajného nedostatku dat a nesledování těchto indikátorů na národní úrovni. Velká Británie a Itálie požadovaly více propojit indikátory s prioritami zformulovanými ve Strategii udržitelného rozvoje EU. Švédsko podpořilo začlenění titulkových indikátorů do evropské strategie jako první krok k měření pokroku v udržitelnosti na úrovni EU a navrhlo rozpracovat a revidovat tuto sadu v průběhu cyklu řízení v příštích dvou letech, předložilo další návrhy titulkových indikátorů, například udržitelnost důchodového systému, poukázalo také na nezbytnost podchycení průřezových oblastí (např. gender). Velká Británie navrhla dvě varianty začlenění SDI do Strategie udržitelného rozvoje EU – buď přiřadit ke každé prioritě indikátor, i když titulkovými indikátory nejsou pokryty všechny prioritní oblasti EU SDS, anebo indikátory zařadit do kapitoly řízení. Členské státy v následující diskusi podpořily spíše druhou variantu. Obecně značné výhrady směřovaly proti indikátorům 2. a 3. úrovně.
Španělsko se tázalo na mandát SDI Task Force, procedurální zázemí práce na SDI a kritéria výběru indikátorů. Někteří delegáti odmítli souhlasit se začleněním indikátorů do textu Strategie, pokud nebudou schváleny Evropskou radou, či navrhovali ponechat v textu pouze odkaz na probíhající práce na SDI.
Představitel EK zdůraznil, že práce na SDI bude koordinována s prací na sektorových a dalších indikátorech; informoval, že mandát expertní skupiny vycházel z věcné náplně statistického výboru a nová pracovní skupina pro SDI byla ustavena Evropskou komisí; výběr indikátorů se řídil politickými prioritami; politická podpora pracím na SDI byla dána přijetím závěrečné zprávy expertní skupiny. Je zřejmé, že současné SDI nepokrývají všechny oblasti Strategie, a proto budou dále rozpracovávány; všechny titulkové (Komise netrvá na tomto pojmenování) SDI vycházejí ze schválených metodologií na úrovni EU a členské státy jsou povinny je sledovat. Evropská komise hodlá v situační zprávě vycházet z celé sady SDI. Případné projednávání SDI v Evropské radě by představovalo komplikovaný proces, na který již nezbývá čas.
Vlastní samostatný návrh přednesla delegátka Francie: Nikoliv 12 titulkových indikátorů, ale 10 hlavních témat (1. Ekonomický rozvoj, 2. Chudoba a sociální vyloučení, 3. Stárnutí populace, 4. Veřejné zdraví, 5. Klimatická změna a energie, 6. Vzorce výroby a spotřeby, 7. Hospodaření s přírodními zdroji, 8. Doprava, 9. Veřejná správa, 10. Globální partnerství) by bylo pojato do nového textu strategie a k těmto tématům by byla vztažena analýza pokroku při naplňování cílů Strategie udržitelného rozvoje EU. Další práci nad indikátory by se věnoval nově vytvořený řídící výbor zástupců členských států a představitelů Evropské komise, který by v průběhu dalších dvou let posuzoval návrhy vypracované experty Eurostatu a rozhodoval, které indikátory jsou využitelné pro následující situační zprávu. V případě, že tento návrh nebude přijat, požadovala provedení podstatných změn v seznamu indikátorů (přepracování čtyř ze dvanácti).
Předsednictví upozornilo, že žádost o zařazení indikátorů do Strategie udržitelného rozvoje EU vzešla ze zasedání Evropské rady a vyzvalo členské státy ke zřetelné podpoře 1) návrhu předsednictví schválit indikátory nejvyšší úrovně (titulkové) pro využití v aktualizované Strategii udržitelného rozvoje EU jako indikativní soubor s ponecháním prostoru pro jejich změny v budoucnu, 2) návrhu Francie na zařazení deseti okruhů témat, 3) návrhu (původně finské delegátky) na uvedení pouhého odkazu na práce Eurostatu na SDI.
Naprostá většina států podpořila návrh předsednictví. Česká republika podpořila návrh předsednictví a společně s Evropskou komisí se připojila k návrhu Švédska, aby byl v textu Strategie u souboru indikátorů uveden časový plán jejich revize pro využití v další situační zprávě. Členské státy tak 10. dubna 2006 odsouhlasily, aby sada dvanácti základních indikátorů (titulkových) byla pojata do revidované SDS EU v rámci kapitoly řízení, s ponecháním prostoru pro jejich změny v budoucnosti. Shodly se, aby Evropská komise dále řídila proces rozpracování indikátorů a aby v průběhu let 2006 - 2007 při přípravách situační zprávy k Strategii udržitelného rozvoje EU byly zohledněny návrhy a připomínky členských států vyjádřené v diskusi či zaslané předsednictví písemně. Nebyl podpořen návrh Francie na ustavení řídícího výboru zástupců členských států a Evropské komise.
Na dvou závěrečných zasedáních skupiny v květnu 2006 při finalizaci kapitoly Provádění, monitorování a následná činnost se k vyjmenování seznamu indikátorů udržitelného rozvoje vyslovil zdrženlivě i zástupce Evropské komise a navrhl případný odkaz na celý soubor SDI. Zástupce Itálie a Španělska s odvoláním na zasedání skupiny Friends of Presidency 10. dubna 2006 požadovali úpravu textu v tom smyslu, aby byl seznam SDI označen jako indikativní a počáteční, Kypr a Estonsko navrhly rezignovat na seznam úplně a dát prostor pro národní specifika. Na to předsednictví a několik delegátů opět vyjádřilo zájem nechat soubor indikátorů schválit Evropskou radou před jejich zařazením do textu Strategie. Diskuse nad indikátory tak neskončila a pokračovala při dolaďování textu obnovené EU SDS 8. června 2006 ve Výboru stálých představitelů.
Výsledkem je znění paragrafů 33 – 36 konečného znění textu výše uvedené kapitoly, kdy Komise bude každé dva roky počínaje zářím 2007 předkládat příslušnou situační zprávu, k čemuž “na úrovni EU… využije obsáhlý soubor ukazatelů udržitelného rozvoje, přičemž zohlední monitorovací zprávu Eurostatu o udržitelném rozvoji, která má být aktualizována každé dva roky, jakož i nejnovější vědecké poznatky a vývojové směry v souvislosti s klíčovými činnostmi EU (strategie, akční plány, právní předpisy)”. Předpokládá se další rozpracování indikátorů (včetně tzv. best needed) především v Pracovní skupině Eurostatu s cílem zvýšení jejich kvality a porovnatelnosti i vypovídací schopnosti, přičemž nejpozději v roce 2007 Rada vyhodnotí dosažený pokrok a zváží, zda bude konkrétní soubor ukazatelů schválen jako nástroj hodnocení pokroku na úrovni EU a pro účely komunikace.
Tak byl oddělen význam a využití indikátorů na evropské a národní úrovni s tím, že členské státy si svůj způsob vyhodnocování udržitelného rozvoje volí samy, stejně tak i svůj set indikátorů, přičemž výsledky práce Eurostatu nad indikátory zůstávají jednou z podstatných součástí hodnotící zprávy Evropské komise o naplňování cílů Strategie udržitelného rozvoje Evropské unie.
1) Par. 1 textu:“Udržitelný rozvoj znamená, že je třeba uspokojit potřeby současné generace, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat potřeby svoje. Je to zastřešující cíl Evropské unie stanovený ve smlouvě, kterým se řídí všechny politiky a činnosti Unie. Spočívá v zajištění schopnosti Země udržovat život v celé jeho rozmanitosti a je založen na zásadách demokracie, rovnosti žen a mužů, solidarity, právního státu a dodržování základních práv, včetně svobody a rovných příležitostí pro všechny. Má za cíl neustále zlepšovat kvalitu života a životní podmínky na zemi pro současné i budoucí generace. Za tímto účelem podporuje dynamickou ekonomiku s maximální zaměstnaností a vysokou úrovní vzdělání, ochranu zdraví, sociální a územní soudržnost a ochranu životního prostředí ve světě míru a bezpečnosti, a to při respektování kulturní rozmanitosti” (text Strategie udržitelného rozvoje EU na www.europa.eu).
2) Dvanáct indikátorů nejvyšší úrovně (“titulkových”), které jsou chápány jako nejdůležitější z pohledu klíčových problémů, slouží pro politické rozhodování na nejvyšší úrovni a k informování široké veřejnosti (pro přesnost v anglickém originále: 1. Growth rate of GDP per capita 2. At-risk-of-poverty rate after social transfers, 3. Current and projected old age dependency ratio, 4. Healthy life years at birth by gender, 5. Total greenhouse gas emissions, 6. Gross inland energy consumption by fuel, 7. Domestic material consumption and GDP at constant proces, 8. Population trends of farmland birds, 9. Fish catches outside safe biological limits, 10. Energy consumption by transport and GDP at constant price, 11. Level of citizen´s confidence in EU institutions, 12. Official Development Assistence (ODA) as % of Gross National Income (neoficiální překlad: Míra růstu HDP na obyvatele, populace žijící pod hranicí chudoby po sociálních transferech, současný a budoucí poměr ekonomicky aktivního a závislého obyvatelstva, očekávaná délka zdravého života u mužů a žen, celkové emise skleníkových plynů, domácí materiálová spotřeba a HDP ve stálých cenách, index populace druhů ptáků na zemědělských plochách, rybolov nad zdravý biologický rámec, spotřeba energie v dopravě a HDP ve stálých cenách, úroveň důvěry obyvatelstva v instituce EU, oficiální rozvojová pomoc jako % HDP.)