Týdeník Veřejná správa


 Rozhovor

s Václavem Šneberkem
členem zastupitelstva a předsedou Ekologické komise města Blovice

Nejde jen o projekty financované penězi z Bruselu

Vyšlo v čísle 44/2007
Václav Šneberk, člen zastupitelstva a předseda Ekologické komise města Blovice

Jaké ekologické projekty se podařilo ve městě uskutečnit s podporou prostředků z fondů Evropské unie?

Jedním z největších je jednoznačně teprve připravovaný ekologický projekt Čistá Berounka, jehož smyslem je odkanalizování a čištění splaškových odpadních vod a zásobování pitnou vodou podle požadavků směrnic Evropské unie a české legislativy. V této souvislosti se sdružilo několik obcí a měst Plzeňského kraje - Blovice, Břasy, Domažlice, Rokycany, Přeštice, Plzeň, Chrást, Dýšina, Plánice, Zruč-Senec, Chlumčany a Šťáhlavy. Tyto obce mají šanci získat od Evropské unie a státu zhruba 1,5 miliardy korun. Přímo v Blovicích se bude jednat o investici 101 milionů korun. Realizace projektu by měla začít příští rok a skončit v roce 2011. Celá akce by měla přispět ke zlepšení životního prostředí v Plzeňském kraji a ke zlepšení kvality vod ve všech vodních tocích v dotčeném povodí.

Úspěšně dokončený je projekt Revitalizace rybníku Cecima financovaný z peněz Evropské unie a částečně ze Státního fondu životního prostředí. Rybník kdysi patřil hradišťskému panství, v osmnáctém století ho koupilo město. Není přesně známo, kdy se hráz rybníka protrhla a přestal být funkční. V šedesátých letech minulého století zažil rybník lepší časy. Společně se Svazem rybářů město na své náklady hráz opravilo a rybník napustilo. Stal se pak jakousi oddechovou a rekreační zónou města, ovšem vzhledem k tomu, že nebyla vytvořená nádrž, která by zadržovala náplavy a sedimenty, začal se během dalších třiceti let rybník postupně znovu zabahňovat. Nedalo se v něm koupat, ani ho hospodářsky využívat. Město Blovice i Svaz rybářů měli dlouho velký zájem přivést rybník opět k životu. Finanční odhad odborníků na odbahnění rybníka byl ovšem nemilosrdný – dva až pět milionů korun. Město takovou částku investovat nemohlo, a tak jsme se snažili získat dotace, což se nakonec podařilo. Celá akce si vyžádala náklady ve výši 4,3 milionu korun. Devadesát procent jsme získali formou dotací – osmdesát procent z fondu Evropské unie a deset procent ze Státního fondu životního prostředí, 600 tisíc korun zaplatilo město. Firma, kterou jsme vybrali, kvalitně a citlivě rybník odbahnila (vytěžilo se 25 tisíc kubíků bahna) a přivedla ho zpět k životu. Protože se rybník nachází v takzvaném Systému ekologické stability, museli jsme respektovat určitá pravidla, především to, že rybník se nesmí hospodářsky ani komerčně využívat.

Ekologická komise zakomponovala do projektu návrh na vytvoření zázemí pro vodní ptactvo. Vznikl tak jakýsi ostrůvek a zůstala zachovaná přítoková část rybníka s mělčinou jako místem pro množení obojživelníků. Určitě je zajímavé, že u tohoto rybníka má zázemí chráněná kuňka žlutobřichá, která tam má vynikající podmínky k rozmnožování. V lokalitě najdeme i další živočichy a různé druhy vodního ptactva – dokonce tam hnízdí slavíci. Duby na hrázi vysázené v loňském roce už dorostly do čtyřmetrové výšky. Podařilo se nám vytvořit klidnou oázu města, místo vhodné k procházkám i koupání.

Jedna z dalších povedených akcí byla výstavba komunikace Družstevní a s ní související osazení zelení. Jedná se o pěší zónu v prostoru, kde se nacházejí tři školy. Tam se podařilo velmi vkusně zakomponovat zeleň do stávajícího uličního systému. Podle mě je to přímo reprezentativní vzorek, inspirace pro ostatní města. Projekt stál jedenáct milionů korun.

Slyšela jsem, že v okolí města vznikl biokoridor a biocentrum. Oč se vlastně jedná? Hradili jste tyto projekty také z evropských peněz?

Dotaci ve výši 1,5 milionu korun jsme získali od Státního fondu životního prostředí právě na vytvoření biokoridoru a biocentra. Biokoridor je součást územního systému ekologické stability. Je to souvislá plocha odlišné vegetace - linie nebo pás, která prostupuje jednotvárnou krajinou. Jde o to, že při kolektivizaci a velkoplošném zemědělství byla krajina poznamenaná, zbavená roztroušené zeleně, do určité míry i vody, a stala se plochou bez života. Na poli může být biokoridorem křovinná mez nebo větrolam, v lese například průsek. Biokoridory jsou úzké pruhy krajiny, které vzájemně propojují biocentra - izolované lokality, kde žijí původní rostlinná a živočišná společenstva. Jde například o přírodní rezervace. Podle vědců pomáhají koridory tím, že umožňují rostlinám a živočichům lepší přístup ke zdrojům. Je to vymezená oblast, která vhodným stavem přírodních podmínek umožňuje existenci přirozených – tedy v podstatě původních – živočišných a rostlinných společenstev. U nás vznikl biokoridor mezi Hradišťským Újezdem a Blovicemi na ploše několika desítek hektarů a rozdělil tak původní obrovský zemědělský celek na dvě části. V pásu patnácti až dvaceti metrů a v délce téměř jednoho kilometru jsme vysadili dřeviny – lípy, duby, habry – a křoviny – lísky, slídy… Chtěli jsme vrátit krajinu do původní podoby tak, abychom vytvořili zázemí pro zvěř a obnovili protierozní účinek, tedy zejména ochranu před větrem i vodou. Práce na projektu začaly v roce 2003. Nyní, o čtyři roky později, už jsou dřeviny v takovém stavu, že plní funkci biokoridoru, jako určité genetické cesty pro živočichy. Spojuje jejich zázemí se zemědělskou krajinou tak, aby mohli šířit genetický fond. V oblasti Hradišťského Újezdu jsme také vytvořili takzvané vložené biocentrum. Vzniklo na ploše téměř jednoho hektaru na pozemku, který nebyl vhodný k zemědělskému využití. Při vysazování dřevin jsme museli volit takové, které odolají tamnímu podmáčenému prostředí. Jedná se o zázemí pro zvěř a další živočichy.

Daří se zlepšovat životní prostředí v Blovicích a okolí i z vlastních zdrojů?

Z peněz města jsme zrekultivovali bývalou skládku. Stálo nás to okolo 250 tisíc korun. Provedli jsme asanaci překrytím zeminy na ploše téměř jednoho hektaru. K osázení jsme využili kontejnerové i volně kořenící dřeviny a celý prostor jsme oplotili proti lesní zvěři. Z peněz Plzeňského kraje jsme financovali projekt, jehož nutnost vyvstala po povodních v roce 2002. Asanovala se ta nejkritičtější místa, kde se voda rozlévala a zabraňovala odtoku. Zároveň se upravilo vyústění Jiříkovského potoka do řeky Úslavy. Povedla se nám určitá revitalizace lokality, takže nánosy a náplavy, které vznikají při povodních, se podstatně zmenšily.

Takže situace z roku 2002 by se neměla opakovat?

Město vykoupilo od lidí některé pozemky, kde byly zahrady. Vytvořil se tak prostor pro eventuální rozliv vody. Máme ale jeden problém – řeka Úslava, která protéká středem města, je v určitém místě, v oblasti zvané Husina, společně s přítokem potoku ze zámku a mlýnským náhonem velmi široká a vytváří se na ní usazeniny. Řeka je tak zanesená, že v době, kdy je průtok minimální, se sedimenty dostávají na hladinu vod, což je z hygienického hlediska dost nepříznivé. Na řešení této situace sháníme peníze.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 45/2007.

V roce 1903 založil v Blovicích učitel František Raušar (letos si připomínáme 150 let od jeho narození) Okrašlovací spolek a stal se jeho dlouholetým předsedou. Díky tomuto spolku bylo osázeno stromy blovické náměstí, Cecima, cesta do Kamenska a park na Dubí, který ještě za života Františka Raušara pojmenovalo město "Raušarovy sady". V prvních deseti letech vysázel spolek na tři tisíce stromů a 1 800 křovin.

V době Raušarova působení se pořádaly na blovické škole stromkové slavnosti, dětské dny, výstavy květin a výlety, a to i do vzdálenějších míst, například v roce 1913 do italských Benátek.