Týdeník Veřejná správa


 Příloha

CENIA
česká informační agentura životního prostředí

Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2006



Základní informace podle složek/oblastí

Vyšlo v čísle 45/2007

Klimatická změna

Produkce emisí skleníkových plynů v ČR od roku 2000 neklesá, zejména v důsledku jejich nárůstu z dopravy. Měrné emise na obyvatele jsou nadále ve srovnání s průměrem zemí EU 15 i EU 25 vysoké.

Jedním z hlavních cílů Státní politiky životního prostředí ČR (SPŽP) je snižování emisí skleníkových plynů a pokles jejich měrných emisí na obyvatele a jednotku HDP.

Produkce emisí skleníkových plynů však od roku 2000 stagnuje a zároveň se mění struktura jejich zdrojů. Zatímco emise ze stacionárních zdrojů pokračují v mírném poklesu (graf II.1), emise z motorové dopravy, zejména v posledních pěti letech, významně rostou. Jejich podíl na celkových emisích skleníkových plynů se zvýšil ze 4,6 % v roce 1990 na 12,8 % v roce 2005.

Ve srovnání se zeměmi EU 15 i EU 25 má ČR nadprůměrné měrné emise skleníkových plynů. V roce 2004 (poslední dostupná data pro mezinárodní srovnání) měla ČR druhé nejvyšší emise (14,4 t/obyv.) mezi přistupujícími zeměmi a páté nejvyšší v EU 25.

Z důvodu výhodné startovní pozice ČR s rezervou plní Kjótský protokol. Relativní snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990 dosáhlo 27,5 % v roce 2005, přičemž závazek ČR představuje snížení o 8 % od roku 1990 do období 2008 – 2012.

(Graf II.1 Vývoj emisí skleníkových plynů v letech 1990 – 2005 dle jednotlivých kategorií zdrojů)

Poznámky:

- údaje za rok 2006 nejsou k dispozici (podle režimu vykazování jsou předkládány 15 měsíců po ukončení příslušného roku);

- data jsou včetně emisí a propadů ze sektoru LULUCF (Využití krajiny, změny ve využití krajiny a lesnictví, z angl. Land Use, Land Use Changes and Forestry).

Znečišťování ovzduší

Emise většiny znečišťujících látek ze zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší klesají. Problematický je nárůst emisí z malých a mobilních zdrojů.

Cílem SPŽP je snížení přeshraničních přenosů znečištění ovzduší, což předpokládá dosažení národních emisních stropů stanovených Směrnicí 2001/81/ES a nařízením vlády č. 351/2002 Sb.

Příznivý je přetrvávající pokles emisí oxidů dusíku (NOx), oxidu siřičitého (SO2) a těkavých organických látek (VOC, z angl. Volatile Organic Compouds) ze zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší.

Nárůst byl naopak zaznamenán u většiny emisí z obtížně regulovatelných malých (zejména vytápění domácností) a mobilních zdrojů znečišťování ovzduší. Vzrůstají zejména emise tuhých znečišťujících látek (graf II.3), a to hlavně z motorové dopravy. Emise z malých zdrojů kolísají v závislosti na podmínkách topných sezón.

ČR s velkou pravděpodobností splní národní emisní stropy stanovené Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/81/ES, o národních emisních stropech pro některé znečišťující látky (NECD) k roku 2010. Největší problémy se očekávají se splněním emisního stropu pro oxidy dusíku (viz Národní program snižování emisí ČR, MŽP, 2007).

(Graf II.3 Vývoj emisí tuhých znečišťujících látek v letech 1990 – 2005 dle jednotlivých kategorií zdrojů)

Poznámky:

REZZO 1: stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu větším než 5 MW

REZZO 2: dtto, výkon 0,2–5 MW

REZZO 3: dtto, výkon menší než 0,2 MW

REZZO 4: mobilní zdroje znečišťování ovzduší

(Graf II.4 Emise znečišťujících látek v letech 2005 a 2006 a emisní stropy dle nařízení vlády č. 351/2002 Sb.)

Kvalita ovzduší

Kvalita ovzduší v ČR je významně ovlivněna znečištěním prašnými částicemi a přízemním ozonem. Plocha území, na kterém byl překročen imisní limit pro prašné částice, se od roku 2005 mírně zmenšila.

Cílem SPŽP je také zlepšení kvality ovzduší. Tuto oblast celoevropsky upravuje tématická strategie ES CAFE (Clean Air for Europe), která je zaměřena na znečištění ovzduší prašnými částicemi a přízemním ozonem.

Plocha území ČR, na které byl překročen imisní limit pro 24hodinové průměrné koncentrace PM10, poklesla v porovnání s rokem 2005 o 6 %, nadále však zaujímá 29 % území ČR (obr. II.5). Zmenšení plochy s překročením limitu bylo dáno zejména snížením znečištění PM10 v oblasti Polabí a v Libereckém kraji.

Limit pro roční průměrnou koncentraci PM10 byl překročen na 2,3 % území ČR (v roce 2005 na 1,5 % území). V oblastech, kde koncentrace PM10 v roce 2006 překročily imisní limity žije více než 62 % obyvatel ČR. Nejhorší situace je, podobně jako v minulých letech, na Ostravsku a Karvinsku, kde jsou producenty znečištění velké průmyslové podniky.

Emise tzv. prekurzorů ozonu, jejichž hlavní část pochází z motorové dopravy, způsobují překračování imisních limitů pro přízemní ozon. V letech 2004 – 2006 byly koncentrace přízemního ozonu překračující cílové imisní limity pro ochranu zdraví zjištěny na 88 % území ČR (obr. II.6), v letech 2003 – 2005 se jednalo o 99 % území ČR. Celkově bylo nadlimitním koncentracím ozonu v roce 2006 vystaveno 78 % obyvatel ČR.

Za významnou z hlediska zdravotního dopadu na obyvatelstvo je nutno dále považovat imisní zátěž polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU), které jsou sledovány podle koncentrací benzo(a)pyrenu. K překročení cílového imisního limitu pro benzo(a)pyren došlo v roce 2006 na 9 % území, na kterém však žije zhruba 69 % obyvatel ČR.

Oblasti ČR s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví obyvatel v roce 2006

(Obr. II.5 Pole 36. nejvyšší 24hodinové koncentrace PM10 v roce 2006)

(Obr. II.6 Pole 26. nejvyššího maximálního denního 8hodinového klouzavého průměru koncentrace ozonu v průměru za 3 roky (2004 – 2006)

Poznámky:

- imisní limit pro ochranu zdraví pro PM10 vyjádřený jako 24hodinová koncentrace smí být překročen maximálně 35x za rok;

- imisní limit pro ochranu zdraví pro ozon vyjádřený jako 8hodinový klouzavý průměr smí být překročen maximálně 25x v průměru za 3 roky;

- LAT (z angl. lower assessment threshold): spodní mez posouzení;

- UAT (z angl. upper assessment threshold): horní mez posouzení;

- LV (z angl. limit value): imisní limit;

- LAT a UAT jsou klíčové hodnoty pro vymezení oblastí, kde je pro posuzování kvality ovzduší povinné měření a oblastí, kde lze využít jiné metody (modelování, odborný odhad).

Voda

Ve srovnání s rokem 2005 se v roce 2006 mírně zvýšilo znečišťování vod, a došlo tak k obratu dlouhodobě příznivého trendu. Celkový objem vyrobené pitné vody v ČR klesá a snižuje se specifická spotřeba pitné vody na jednoho zásobovaného obyvatele. Pokračovala výstavba a rekonstrukce čistíren odpadních vod a kanalizačních systémů, a to především v aglomeracích nad 2000 ekvivalentních obyvatel.

Cílem SPŽP pro zlepšení čistoty povrchových a podzemních vod je splnit požadavek Směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod do roku 2010 a zajistit do roku 2010 zásobování 91 % obyvatel kvalitní pitnou vodou.

V roce 2006 došlo k meziročnímu nárůstu znečišťování vod v ukazatelích CHSKCr o 1,5 %, NL o 7,7 % a RAS o 2 %; z dlouhodobého hlediska je však trend vývoje vypouštěného znečištění s výjimkou RAS pozitivní (grafy II.7 a II.8). Nadměrný přísun nutrientů do povrchových vod způsobuje eutrofizaci stojatých vod a zhoršování jejich kvality.

V roce 2006 bylo pitnou vodou zásobováno téměř 9,5 milionu obyvatel, což je více než 92 % obyvatel (graf II.9). Výroba pitné vody trvale klesá, od roku 2000 se snížila ze 778 milionů m3 na 699 milionů m3 v roce 2006, tj. o 10,2 %. Specifické množství vody fakturované na jednoho zásobovaného obyvatele se meziročně snížilo z 155,3 l/os/den v roce 2005 na 153 l/os/den v roce 2006. Jedním z faktorů významně ovlivňujících pokles spotřeby vody je rostoucí cena vodného a stočného.

Počet obyvatel napojených na veřejnou kanalizaci od roku 1989 stoupá; od roku 2004 je nárůst rychlejší v důsledku implementace předpisů EU. V roce 2006 žilo v domech připojených na kanalizaci přes 8,2 milionu obyvatel tj. téměř 80 % obyvatel (graf II.10).

Z celkem 531 aglomerací v ČR s počtem ekvivalentních obyvatel nad 2000 splňovalo v roce 2006 požadavky nařízení vlády č. 61/2003 Sb. a Směrnice Rady 91/271/EHS celkem 267 aglomerací.

(Graf II.7 Množství vypouštěného znečištění v letech 2000 – 2006)

(Graf II.8 Množství vypouštěných RAS v letech 2000 – 2006)

(Graf II.9 Podíl obyvatel zásobovaných pitnou vodou z veřejných vodovodů v ČR v letech 2000 – 2006)

(Graf II.10 Vývoj počtu obyvatel připojených na veřejnou kanalizaci v letech 2000 – 2006)

Poznámky:

BSK – biologická spotřeba kyslíku

CHSK – chemická spotřeba kyslíku

NL – nerozpuštěné látky

RAS – rozpustné anorganické soli

Ochrana přírody a biodiverzity

Biodiverzita původních druhů se v ČR nadále snižuje, zrychluje se vymírání rostlinných a živočišných druhů, mizejí přirozené a přírodě blízké biotopy.

Zastavení poklesu biodiverzity je další významný cíl SPŽP. Stále více původních druhů žijících v ČR patří mezi ohrožené, některé zcela vyhynuly. Pro zachování ohrožených organismů je významná realizace záchranných programů a programů péče cílená na vybrané druhy a stabilizaci jejich populace na stanovišti. K ochraně ohrožených druhů rostlin a živočichů byla přijata v roce 2006 vyhláška MŽP č. 175/2006 Sb., která nově zařazuje 5 druhů rostlin a 29 druhů živočichů mezi zvláště chráněné druhy.

Soustava Natura 2000 v ČR zahrnuje v současné době 38 ptačích oblastí vymezených dle Směrnice 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků (obr. II.11).

Národní seznam evropsky významných lokalit nyní obsahuje 863 lokality (obr. II.12). V roce 2006 byly připraveny návrhy dalších evropsky významných lokalit, které budou do seznamu doplněny.

Problémem v oblasti zajištění ekologické stability nadále zůstává fragmentace krajiny a narůstající počet invazních druhů, které negativně ovlivňují místní druhy.

V roce 2006 bylo vyhlášeno osm nových maloplošných zvláště chráněných území (tab. II.1).

(Obr. II.11 Ptačí oblasti v ČR)

(Obr. II.12 Evropsky významné lokality v ČR)

(Tab. II.1 Maloplošná ZCHÚ vyhlášená v roce 2006)

Zemědělství

Zemědělství nadále představuje významný zdroj cizorodých chemických látek vstupujících do půdy a vody. Spotřeba průmyslových hnojiv, pesticidních a biocidních přípravků na ochranu rostlin mírně stoupá.

V roce 2006 se výrazně zvýšil počet ekofarem i výměra zemědělské půdy v ekologickém zemědělství.

Cílem SPŽP v oblasti zemědělství je zejména omezovat používání nebezpečných pesticidních a biocidních přípravků a zvýšit podíl plochy ekologického zemědělství (EZ).

Po výrazném snížení celkové spotřeby hnojiv z počátku devadesátých let narůstá v posledních letech spotřeba dusíkatých hnojiv. Tento trend pokračoval i v roce 2006 (graf II.13).

Celková spotřeba přípravků na ochranu rostlin v zemědělství v posledních deseti letech stagnuje nebo mírně stoupá (graf II.14); cíl SPŽP není naplňován.

Výměra zemědělské půdy v EZ se v roce 2006 oproti roku 2005 zvýšila o 26,5 tisíce hektaru na 281,5 tisíce hektaru a ekologicky na ní hospodařily celkem 963 ekofarmy, tj. o 134 více ve srovnání s rokem 2005. Podíl zemědělské půdy v EZ se zvýšil ze zhruba 6 % v roce 2005 na 6,6 % v roce 2006 (graf II.15). Cíl SPŽP na zvýšení podílu zemědělského půdního fondu, na kterém je provozováno ekologické zemědělství do roku 2005 alespoň na 6 % a do roku 2010 minimálně na 10 % zemědělského půdního fondu, je tedy plněn.

(Graf II.13 Spotřeba živin NPK v průmyslových hnojivech a spotřeba vápenatých hnojiv (1990 – 2006)

(Graf II.14 Spotřeba přípravků na ochranu rostlin podle účelu užití celkem v ČR (1990 – 2006)

(Graf II.15 Výměra a podíl zemědělské půdy v EZ, počet ekofarem (1990 – 2006)

Poznámka:

Od roku 1998 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 341/1997 Sb., k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, jež zavedlo dotační podporu EZ, která vedla již při vyhlášení nařízení k výraznému nárůstu počtu ekozemědělců i výměry jimi obdělávané půdy.

Energetika

Energetická náročnost vyjádřená měrnou spotřebou primárních energetických zdrojů na jednotku HDP dosáhla v roce 2006 největšího meziročního poklesu za posledních deset let. Cíl Státní energetické koncepce týkající se trvalého poklesu energetické náročnosti byl splněn. Snižuje se i podíl tuhých paliv na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů ve prospěch plynných paliv, zejména zemního plynu.

V sektoru energetiky stanovila SPŽP následující cíle v rámci snižování energetické náročnosti:

- zajistit meziroční pokles energetické náročnosti ve výši nejméně 2,6 % do roku 2005, dále ve smyslu plnění cílů Státní energetické koncepce, tj.

• zrychlit a následně stabilizovat roční tempo poklesu energetické náročnosti tvorby HDP v intervalu 3,0 – 3,5 %,

• nezvyšovat absolutní výši spotřeby primárních energetických zdrojů (PEZ) a růst ekonomiky zajistit především zvýšením energetické efektivnosti,

- podporovat užití nízkouhlíkových paliv před užitím tuhých paliv, v případě užití tuhých paliv upřednostňovat užití technologií s vysokým využitím energie.

Energetická náročnost od devadesátých let klesala, výrazněji pak v posledních letech charakterizovaných vyšším hospodářským růstem. Z předběžných údajů za rok 2006 (graf II.16) vyplývá dosud největší pokles energetické náročnosti na jednotku HDP, a to o 6,5 % na 0,679 PJ/mld. Kč HDP. Ke snížení energetické náročnosti v roce 2006 přispěl poprvé od roku 2000 i mírný pokles spotřeby PEZ, a to na úroveň 1904 PJ. V mezinárodním srovnání však zůstává energetická náročnost ekonomiky ČR stále vysoká a dosahuje až dvojnásobku průměrné hodnoty v zemích EU 15 i EU 25.

Hlavními faktory, podílejícími se na vyšší energetické náročnosti, jsou zejména skladba PEZ se stále vysokým podílem tuhých paliv, dosud probíhající proces restrukturalizace průmyslu, rezervy v zavádění nejlepších dostupných technik (BAT, z angl. Best Available Techniques) a stagnace energetické efektivnosti v oblasti energetických přeměn.

Spotřeba tuhých paliv s mírnými výkyvy klesala a jejich podíl na celkové spotřebě má sestupný trend (graf II.17). Podíl tuhých paliv na celkové spotřebě PEZ poklesl ze 46,6 % v roce 2005 na 44,3 % (843,5 PJ) v roce 2006, a to především ve prospěch plynných paliv (růst ze 17,5 % na 18,6 %, tj. 354,6 PJ).

Emise ze spalování paliv pro výrobu elektrické a tepelné energie se snižují. V roce 2006 pokračoval pokles emisí tuhých znečišťujících látek o 15,8 % a emisí SO2 o 7,6 % oproti roku 2005. Na tomto příznivém vývoji se podílela průběžně realizovaná plánovaná opatření k plnění stanovených emisních stropů. Emise CO2 v roce 2006 mírně vzrostly o zhruba 1 %, a to zejména v důsledku růstu čisté výroby elektrické energie o 2,1 %.

(Graf II.16 Energetická náročnost ekonomiky (1995 – 2006)

(Graf II.17 Podíl jednotlivých druhů primárních energetických zdrojů (PEZ) na celkové spotřebě PEZ (1995 – 2006)

Obnovitelné zdroje energie

V roce 2006 pokračoval růst produkce elektrické i tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie. Významně vzrostl podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů.

SPŽP stanovuje v této oblasti dva vybrané základní cíle:

Podíl energie z OZE na celkové spotřebě PEZ vzrostl v roce 2006 na 4,3 %, což představuje meziroční nárůst o 0,9 % oproti roku 2005.

Výroba elektrické energie z OZE se zvýšila o 385 GWh na 3,5 TWh a její podíl na hrubé domácí spotřebě elektrické energie vzrostl na 4,9 % (nárůst o 0,86 %). Na růstu se nejvíce podílela výroba elektrické energie ve vodních elektrárnách (graf II.18), a to rovněž díky hydrologicky příznivému průběhu roku 2006. Významně vzrostlo i využití biomasy, avšak cíleně pěstovaná biomasa dosud představuje pouze 15 % hmotnostních celkového množství energeticky využívané biomasy.

Výrazně vzrůstá zejména výroba elektrické energie ve větrných a solárních elektrárnách. Produkce elektrické energie ve větrných elektrárnách se meziročně zdvojnásobila, avšak její podíl na celkové produkci elektrické energie z OZE je zanedbatelný a nepřesahuje 1,5 %.

Produkce elektrické energie z OZE a její nárůst v roce 2006 je dosud silně závislý zejména na produkci energie ve vodních elektrárnách.

Hlavní oblastí využití OZE v ČR však zůstává výroba tepelné energie. Více než polovina tepelné energie produkované z OZE (55 %) připadala v roce 2006 na biomasu užívanou v domácnostech, tj. zejména spalování dřeva a dřevního odpadu v lokálních zdrojích. Společně s biomasou užívanou mimo domácnosti se celková produkce tepelné energie z biomasy podílela na veškeré výrobě tepelné energie z OZE 91 % (graf II.19).

(Graf II.18 Hrubá výroba elektřiny podle jednotlivých typů OZE (2003 – 2006)

Poznámka:

Kategorie „ostatní“ zahrnuje výrobu elektřiny ve větrných elektrárnách, fotovoltaických systémech a z biologicky rozložitelné části tuhých komunálních odpadů.

(Graf II.19 Hrubá výroba tepelné energie podle typů OZE v roce 2006)

Poznámka:

Kategorie „ostatní“ zahrnuje výrobu tepelné energie z bioplynu, biologicky rozložitelné části tuhých komunálních odpadů, biologicky rozložitelné části průmyslových odpadů, z alternativních paliv, v solárních termálních kolektorech a tepelných čerpadlech (teplo prostředí).

Odpadové hospodářství

V roce 2006 pokračoval příznivý trend snižování produkce odpadů, zvyšování množství materiálově využívaných odpadů a zvyšování podílu tříděných komunálních odpadů. Přes pokles produkce komunálních odpadů se však zvýšil podíl těchto odpadů ukládaných na skládky.

SPŽP stanovuje v oblasti odpadového hospodářství zejména následující cíle:

- snížit materiálovou náročnost výroby a zvýšit materiálové a energetické využití odpadů,

- snížit hmotnostní podíl odpadů ukládaných na skládkách,

- odpovědně nakládat s nebezpečnými odpady.

Produkce odpadů se v roce 2006 snížila o 5,7 % na 28,1 milionu tun oproti roku 2005. Pokračuje tak příznivý vývoj z roku 2005, kdy se celková produkce odpadů snížila o 23 % (graf II.20). K jejímu snižování dochází i přes zvýšení výkonnosti ekonomiky a růst průmyslové výroby, což je v souladu s cílem SPŽP snížit materiálovou náročnost výroby.

V roce 2006 meziročně klesnul podíl všech odpadů ukládaných na skládkách z 17,9 % na 15,1 %, množství uložených odpadů se meziročně snížilo z 5,3 milionu tun na 4,2 milionu tun. Materiálově bylo využito 82 % z celkové produkce odpadů.

Cíl SPŽP snižovat podíl odpadů ukládaných na skládkách není plněn pouze v dílčí oblasti nakládání s komunálním odpadem (komunální odpad tvoří 14,2 % z celkové produkce odpadů), kde se podíl odpadů ukládaných na skládky meziročně zvýšil z 69,3 % na 81,0 % v roce 2006 (graf II.21). Celková produkce komunálních odpadů se však snížila o 9 %, a to na čtyři miliony tun, tj. 389,6 kg/obyvatele. Pokračoval i dlouhodobý trend zvyšování množství vytříděných komunálních odpadů; v roce 2006 bylo na jednoho obyvatele vytříděno 43,6 kilogramu komunálního odpadu (11,2 % jeho celkové produkce), což je téměř o sedm kilogramů více než v roce 2005.

Produkce nebezpečných odpadů od roku 2001 setrvale klesá, což je v souladu s cíli SPŽP. V roce 2006 se produkce nebezpečných odpadů meziročně snížila o 10 % na 1,46 milionu tun a na každého obyvatele ČR připadaly 142 kilogramy vyprodukovaného nebezpečného odpadu (graf II.22).

Byly zaznamenány závažné případy porušení předpisů v oblasti nakládání s odpady. Nedovolené nakládání s odpady spočívalo zejména v dovozu odpadů ze zahraničí a nakládání s nebezpečnými odpady. MŽP dokázalo na tyto problémy efektivně reagovat.

(Graf II.20 Produkce odpadů v ČR dle členění podle kategorie odpadů (2000 – 2006)

(Graf II.21 Nakládání s komunálními odpady v ČR podle způsobu nakládání (2002 – 2006)

Poznámka:

Fyz. a chem. metody = fyzikální a chemické metody

(Graf II.22 Produkce komunálního a nebezpečného odpadu v ČR přepočtená na obyvatele (2002 – 2006)

Doprava

Dlouhodobé trendy v dopravě jednoznačně potvrzují rostoucí dominanci silniční dopravy, a to na úkor železniční dopravy, zejména v oblasti přepravy zboží. V souvislosti s rozvojem silniční dopravy rostou i emise skleníkových plynů a některých znečišťujících látek.

V roce 2006 vzrostl podíl spotřeby alternativních paliv na 3,4 % z celkové spotřeby pohonných hmot. Alternativními palivy jsou zkapalněné ropné plyny (LPG), stlačený zemní plyn (CNG) a biopaliva (podíl biopaliv na celkové spotřebě pohonných hmot činil 1,2 %).

Rozvoj silniční dopravy je v rozporu zejména s následujícími základními cíli SPŽP:

- podporovat změnu podílu osobní a nákladní přepravy ve prospěch environmentálně šetrnějších druhů, jako je železniční, kombinovaná a dále veřejná osobní a cyklistická doprava,

- realizovat programy, které povedou ke snižování emisí z dopravy.

V roce 2006 činil podíl individuální osobní dopravy (IAD) na celkových přepravních výkonech osobní dopravy 64,1 % a podíl nákladní silniční dopravy činil 71,9 % přepravních výkonů nákladní dopravy.

Rok 2006 znamenal zlom v některých negativních trendech, zejména v mírném poklesu výkonů IAD o 1,1 % a růstu výkonů nákladní i osobní železniční dopravy v průměru o 7,2 % (grafy II.23 a II.24).

V roce 2006 výrazně poklesly přepravní výkony městské hromadné dopravy (o 17 %) a vzrostly výkony nákladní silniční dopravy (o 15,9 %). Rozvoj silniční dopravy trvale zvyšuje emise především skleníkových plynů (graf II.25), dále emise PM a PAU. Doprava se tak v posledních letech stává příčinou stagnace či mírného růstu celkových emisí skleníkových plynů v ČR, a to i přes pokračující pokles emisí z velkých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.

Emise SO2 se v roce 2006 mírně zvýšily, a to po výrazném poklesu v roce 2005, který nastal v důsledku snížení přípustného množství síry v motorové naftě a automobilovém benzínu. V případě CO, NO2 a VOC pokračoval pozitivní trend snižování emisí těchto látek.

(Graf II.23 Výkony vybraných druhů osobní dopravy (1990 – 2006)

(Graf II.24 Výkony vybraných druhů nákladní dopravy (1990 – 2006)

(Graf II.25 Emise vybraných látek z motorové dopravy (1993 – 2006)

Text včetně grafů a obrázků naleznete v tištěné verzi časopisu Veřejná správa