Znak
Osada na úpatí Džbánu je poprvé doložena snad v roce 1228, kdy je na jedné z královských listin uveden jako svědek jakýsi “Cuno de Cunowe” (Kuna z Kunova). Ves, v níž sídlili křivoklátští manové, byla již v předhusitském období střediskem farnosti. Z roku 1675 pochází doklad o zdejší tvrzi, kterou zřejmě postavili Nosticové. Později byl kounovský statek spravován ze zámků v Postoloprtech a Kornhauzu (Mšec) a neudržovaná tvrz zanikla. Z téhož období však pocházejí dvě barokní památky – kostel sv. Víta a v lese ležící poutní kostelík sv. Vojtěcha. Na konci devatenáctého století měla obec více než tisíc obvyvatel. V současnosti je jejich počet přibližně poloviční.
Znak Kounovu udělil předseda PS PČR v roce 2002. V zeleném štítu je devět stříbrných kamenů tvořících tři řady, které upomínají na nejznámnější místní pozoruhodnost. Poblíž obce se na náhorní plošině nachází čtrnáct řad křemencových balvanů, z nichž nejtěžší zvaný Gibbon váží okolo šesti tun. Původ tohoto útvaru sice zůstává zahalen rouškou tajemství, avšak blízké hradiště pochází již z doby halštatské. Ve zlaté hlavě štítu je připomínka kounovského chmelařství. Ze zeleného chmelového listu vybíhají dva úponky stejné barvy, každý o jednom lístku a dvou šiškách.
KRESBA: LUBOMÍR ZEMAN
TEXT: JAN ZACHAR