Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Konzultace

Mgr. David Dvořák

Nový zákon o veřejných zakázkách

Vyšlo v čísle 44/2006

Dne 1. července 2006 nabyl účinnosti zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, (dále jen “zákon”), jenž v plném rozsahu nahradil stávající zákon o veřejných zakázkách č. 40/2004 Sb. Cílem článku je proto přinést stručný přehled o jednotlivých institutech a okruzích nového zákona s důrazem na rozdíly oproti předcházející právní úpravě.

Prvotním podnětem pro přijetí nové právní úpravy byl vývoj evropské zadávací legislativy – vydání dvou nových směrnic ES upravujících zadávání veřejných zakázek v dubnu 2004 (2004/17/ES a 2004/18/ES). Cílem nových směrnic bylo zmodernizovat zadávání veřejných zakázek, zejména zavedením nových institutů, s cílem zefektivnění tohoto procesu a dosažení administrativních úspor. České republice jako členskému státu Evropské unie následně vznikla povinnost převzít tyto směrnice do svého vnitrostátního právního řádu. Zásadní otázkou bylo, zda bude transpozice provedena novelizací zákona č. 40/2004 Sb. nebo přijetím zcela nové právní úpravy. Obě varianty měly své klady i zápory. Pro novelizaci stávajícího zákona hovořila zejména krátká doba jeho účinnosti stejně jako zachování již zavedeného systému veřejného zadávání. Nevýhodou mohla být zejména nepřehlednost vzhledem k předpokládanému značnému rozsahu novely. Výhodou přijetí zcela nového zákona bylo, že nová právní úprava by nebyla svazována některými ne zcela vhodnými ustanoveními nebo strukturou stávajícího zákona. Na základě provedených analýz se ukázalo, že by novelizace stávajícího zákona byla velmi rozsáhlá a vyžádala by si zásah v podstatě do všech jeho ustanovení. Proto bylo nakonec přikročeno k přípravě zcela nového zákona. Kromě samotné transpozice evropských zadávacích směrnic, včetně převzetí všech nových institutů, které přinášely (např. rámcové smlouvy nebo elektronizace zadávacího řízení), bylo neméně důležitým cílem napravit v novém zákoně nedostatky zákona č. 40/2004 Sb. a zohlednit v něm poznatky z jeho uplatňování v praxi. Zejména šlo o to, aby se odstranily četné výkladové problémy a aby nová právní úprava byla co nejjednoznačnější a zároveň flexibilnější. Nový zákon nemění zásadně systém veřejného zadávání, ale naopak v mnohém navazuje na předchozí právní úpravu. Cílem při jeho přípravě bylo zachovat v co největší možné míře strukturu, obsah i pojmy zákona č. 40/2004 Sb. K novému zákonu, který vyšel ve Sbírce zákonů dne 19. dubna 2006 (částka 47), byly následně vydány tyto prováděcí právní předpisy:

  • vyhláška č. 274/2006 Sb., kterou se stanoví seznam vojenského materiálu pro účely zákona o veřejných zakázkách (částka 87 ze dne 9.6.2006);

  • nařízení vlády č. 304/2006 Sb., o přepočtu finančních částek stanovených v zákoně o veřejných zakázkách v eurech na českou měnu a o vymezení zboží pořizovaného Českou republikou - Ministerstvem obrany, na které se vztahuje finanční limit stanovený v zákoně o veřejných zakázkách (částka 95 ze dne 15.6.2006);

  • vyhláška č. 326/2006 Sb., o podrobnostech atestačního řízení pro elektronické nástroje, náležitostech žádosti o atest a o výši poplatku za podání žádosti o atest (vyhláška o atestačním řízení pro elektronické nástroje) (částka 100 ze dne 28.6.2006);

  • vyhláška č. 328/2006 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pro účely zákona o veřejných zakázkách (částka 100 ze dne 28.6.2006);

  • vyhláška č. 329/2006 Sb., kterou se stanoví bližší požadavky na elektronické prostředky, elektronické nástroje a elektronické úkony při zadávání veřejných zakázek (částka 100 ze dne 28.6.2006);

  • vyhláška č. 330/2006 Sb., o uveřejňování vyhlášení pro účely zákona o veřejných zakázkách (částka 100 ze dne 28.6.2006).

Zadavatel

Zákon rozlišuje tři kategorie zadavatelů:

  • veřejné zadavatele;

  • dotované zadavatele; a

  • sektorové zadavatele.

Vymezení veřejného zadavatele nebylo nijak zásadně změněno a veřejným zadavatelem tedy jsou:

  • Česká republika prostřednictvím svých organizačních složek (jednotlivá ministerstva a další správní úřady);

  • státní příspěvkové organizace;

  • územní samosprávné celky (kraje a obce, včetně městských částí nebo obvodů územně členěných statutárních měst) a příspěvkové organizace, vůči kterým vykonávají funkci zřizovatele;

  • tzv. jiné osoby za splnění stanovených podmínek:

    • financování, ovládání nebo jmenování orgánů jiným veřejným zadavatelem, a

    • založení nebo zřízení za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu.

Definice dotovaného zadavatele byla zúžena na rozsah vyplývající z evropských zadávacích směrnic. Podle zákona tak musí nadále postupovat osoba, která zadává zakázku dotovanou z více než 50 % z veřejných zdrojů, avšak pouze tehdy, pokud se jedná o nadlimitní veřejnou zakázku na vymezené stavební práce (např. zdravotnická nebo sportovní zařízení nebo školy) nebo s nimi související služby. V ostatních případech není příjemce dotace podle zákona povinen postupovat (pokud není zároveň veřejným nebo sektorovým zadavatelem). Sektorovým zadavatelem je osoba, která vykonává některou z tzv. relevantních činností (činnost v oblasti energetiky, vodárenství, dopravy a poštovních služeb), pokud je zároveň pod dominantním vlivem (ovládáním) veřejného zadavatele nebo pokud vykonává tuto činnost na základě zvláštních nebo výhradních práv. Podle úpravy platné pro sektorové zadavatele může dále postupovat i zadavatel veřejný, pokud zadává zakázku v souvislosti s výkonem relevantní činnosti (např. obec provozující vodovod při jeho rekonstrukci).

Zákon nově upravuje tzv. zadavatele centrálního, kterým se může stát jakýkoliv veřejný zadavatel, pokud bude na základě smlouvy provádět pro jiné zadavatele centrální zadávání spočívající v tom, že:

  • nakupuje dodávky nebo služby, které pak předprodává jiným zadavatelům; nebo

  • provádí zadávací řízení na účet jiných zadavatelů.

Výhodou centrálního zadávání je jednak dosažení úspor v důsledku většího množství poptávaného plnění a jednak využití odborných kapacit centrálního zadavatele pro zadávání veřejných zakázek. Centrální zadavatelé mohou vznikat na úrovni ústředních orgánů státu (pravděpodobně na základě usnesení vlády) i na nižších úrovních. Výhodné může být jejich využití např. v rámci kraje nebo několika obcí, kde odborně a kapacitně vybavenější zadavatel může zadávat pro obce nebo jiné malé zadavatele, kteří specializovaným personálem nedisponují.

Veřejná zakázka

Nový zákon považuje za veřejnou zakázku realizovanou na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek nebo služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Definice veřejné zakázky však již neobsahuje omezení dolní finanční hranicí. Veřejnou zakázkou jsou tak i plnění s cenou pod 2 miliony korun (respektive 6 milionů korun).

Veřejné zakázky se i nadále dělí podle svého předmětu na:

  • veřejné zakázky na dodávky;

  • veřejné zakázky na služby; a

  • veřejné zakázky na stavební práce.

Předmětem veřejné zakázky na dodávky již nejsou na základě výjimky v § 18 odst. 1 písm. g) zákona nemovitosti. Definice veřejných zakázek na stavební práce byla upravena tak, aby odpovídala definici v evropských zadávacích směrnicích a byla proto přesnější. Předmětem veřejné zakázky na stavební práce je tak buď provedení stavebních prací uvedených v příloze č. 3 zákona nebo zhotovení stavby ve smyslu stavebního zákona, která plní samostatnou ekonomickou nebo technickou funkci. Veřejné zakázky na služby zahrnují ostatní zakázky, které nejsou ani dodávkami ani stavebními pracemi. I nadále se dělí na dvě skupiny uvedené v přílohách č. 1 a 2 zákona podle toho, zda podléhají uveřejňování v Úředním věstníku Evropské unie.

Z hlediska finančních limitů se veřejné zakázky dělí na:

  • nadlimitní veřejné zakázky;

  • podlimitní veřejné zakázky; a

  • veřejné zakázky malého rozsahu.

Limit pro veřejné zakázky malého rozsahu je 2 miliony korun bez DPH u dodávek a služeb a 6 milionů korun bez DPH u stavebních prací, a to bez ohledu na kategorii zadavatele. Přestože jsou veřejné zakázky malého rozsahu považovány za veřejné zakázky, není je zadavatel povinen na základě výjimky uvedené v § 18 odst. 3 zákona zadávat, tj. použít některý z druhů zadávacího řízení upravený v druhé části zákona. Veřejní zadavatelé jsou však povinni dodržet základní zásady stanovené v § 6 zákona – transparentnost, nediskriminaci a rovné zacházení. V praxi lze doporučit, aby zadavatelé vyzvali několik dodavatelů k podání nabídky, možné je samozřejmě i uveřejnění výzvy např. na internetových stránkách zadavatele. V případě bagatelních částek nebo v případě, kdy by jinak byly splněny podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění nebo některé z výjimek, je možné i přímé zadání. Finanční limity pro podlimitní veřejné zakázky se liší podle kategorie zadavatele. Pro územní samosprávné celky a jejich příspěvkové organizace činí limit 6 607 000 Kč u dodávek a služeb a 165 288 000 Kč u stavebních prací. Zadávání podlimitních zakázek již podléhá formalizovaným pravidlům zadávacího řízení. Zákon však oproti zákonu č. 40/2004 Sb. obsahuje pro podlimitní zakázky mnohem více zjednodušení – například možnost použít zjednodušené podlimitní řízení, kratší lhůty, úlevy při prokazování kvalifikace apod.

Zadávací řízení

Zákon upravuje nově 6 druhů zadávacího řízení:

  • otevřené řízení;

  • užší řízení;

  • jednací řízení s uveřejněním;

  • jednací řízení bez uveřejnění;

  • soutěžní dialog; a

  • zjednodušené podlimitní řízení.

Veřejný zadavatel může jako dosud použít bez splnění dalších podmínek pouze otevřené a užší řízení, přičemž volba mezi nimi je ponechána na úvaze zadavatele. Použití ostatních čtyř druhů řízení je vázáno na splnění zákonných podmínek. Podmínky použití jednotlivých řízení a postup v nich je obdobný zákonu č. 40/2004 Sb. s tím, že v některých případech došlo k určitému upřesnění nebo bližší specifikaci. V rámci užšího řízení zákon nově specifikuje zejména postup omezování počtu zájemců (podle kvalifikace nebo losem) a dále postup v případě, že zadavatel neobdržel dostatečný počet žádostí o účast. Jednací řízení s uveřejněním je možné použít mimo jiné v případě předcházejícího neúspěšného otevřeného nebo užšího řízení, kdy byly podány pouze neúplné nebo tzv. nepřijatelné nabídky. Nově je možné jeho použití rovněž pro zadání veřejné zakázky na služby zařazené do přílohy č. 2 k zákonu (tzv. neprioritní služby). Důvody pro použití jednacího řízení bez uveřejnění jsou obdobné předcházející právní úpravě, opět s dílčími upřesněními. Jako příklad lze uvést neúspěšné předcházející otevřené či užší řízení, kde nebyly podány vůbec žádné nabídky nebo žádosti o účast nebo pouze tzv. nevhodné nabídky. Dalšími důvody může být ochrana práv duševního vlastnictví, pořizování dodatečných dodávek z důvodů technické neslučitelnosti, zadávání víceprací nebo využití tzv. opčního práva (opakované služby nebo stavební práce). Významnou možností je použití tohoto řízení v krajně naléhavém případě k řešení určitých mimořádných situací (např. havárie nebo živelné pohromy). Tato možnost již nadále není vázána na vyhlášení krizového stavu podle krizového zákona. Ve všech případech však zadavatelé musí splnit striktní podmínky kladené zákonem. Soutěžní dialog je novým druhem zadávacího řízení, který byl zaveden evropskými zadávacími směrnicemi. Jeho použití je omezeno na veřejné zakázky s tzv. zvláště složitým předmětem plnění, kdy zadavatel není objektivně schopen definovat technické podmínky veřejné zakázky nebo právní či finanční rámec její realizace. Zjednodušeně řečeno jde o případy, kdy zadavatel zná cíl, kterého chce dosáhnout, není však schopen stanovit nejvhodnější způsob jeho realizace nebo nejvhodnější model financování a právního uspořádání (např. u složitých projektů PPP). Soutěžní dialog se průběhem podobá užšímu řízení s tím rozdílem, že před výzvou k podání nabídek vede zadavatel s vybranými uchazeči dialog s cílem vybrat nejlepší z nabízených řešení (a tedy využít know-how uchazečů). Následně všichni účastníci dialogu podávají nabídku na zadavatelem vybrané řešení. Zjednodušené podlimitní řízení je omezeno pouze na podlimitní veřejné zakázky, a to u dodávek a služeb v plném rozsahu, zatímco u stavebních prací pouze do předpokládané hodnoty 20 milionů korun bez DPH. Průběhem se zjednodušené podlimitní řízení podobá “velké” výzvě podle zákona č. 199/1994 Sb. Zadavatel vyzývá k podání nabídky přímo nejméně 5 dodavatelů a zároveň je povinen text této výzvy uveřejnit tzv. vhodným způsobem (např. internetové stránky, úřední deska, regionální nebo celostátní tisk). V této souvislosti je vhodné upozornit na skutečnost, že uveřejněná výzva je plnohodnotnou výzvou (nejedná se tedy jen o jakési oznámení), a zadavatel je proto povinen přijmout nabídky i od uchazečů, kteří nebyli přímo vyzváni. Po podání nabídek pokračuje řízení standardním způsobem jako např. v otevřeném řízení, se zjednodušeními platnými pro podlimitní veřejné zakázky. V souvislosti s výkladem o zadávacích řízeních je třeba upozornit rovněž na novou úpravu týkající se předběžných oznámení, kterou zákon výrazně zjednodušil. Nově se tato povinnost vztahuje jen na nadlimitní veřejné zakázky, a to pouze v tom případě, že zadavatel hodlá využít možnosti následného zkrácení lhůt pro podání nabídek. Zadavateli samozřejmě nic nebrání uveřejnit předběžné oznámení i v ostatních případech, uzná-li to za vhodné.

Uveřejňování

Uveřejňování oznámení podle nového zákona probíhá nikoliv na centrální adrese, ale v uveřejňovacím subsystému Informačního systému o veřejných zakázkách (www.isvzus.cz). Pro uveřejňování oznámení se používají nové formuláře stanovené jednotně pro celou Evropskou unii nařízením Evropské komise č. 1564/2005, kterým se stanoví standardní formuláře pro zveřejňování oznámení v rámci postupů zadávání veřejných zakázek podle směrnic Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES a 2004/18/ES. Vyplnění těchto formulářů je nadále možné jak v listinné, tak v elektronické podobě. Vzory formulářů včetně podrobných metodických pokynů pro jejich vyplnění a odeslání jsou k dispozici na uvedené internetové adrese. Nadlimitní veřejné zakázky musí být uveřejněny rovněž v Úředním věstníku Evropské unie. Toto uveřejnění i nadále na požádání zajistí provozovatel uveřejňovacího subsystému.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 44/2006.

Podrobnější informace je možné nalézt na Portálu o veřejných zakázkách a koncesích, provozovaném odborem veřejných investic Ministerstva pro místní rozvoj (www.portal-vz.cz).