Týdeník Veřejná správa
Rozhovor |
s MUDr. Borisem Šťastným
místopředsedou Výboru pro zdravotnictví PS PČR Nebezpeční pacienti už nebudou hrozbou pro okolíVyšlo v čísle 43/2007 |
![]() |
Na půdu parlamentu se dostává vládní předloha zákona o výkonu zabezpečovací detence, umožňující fungování střežených ústavů pro nebezpečné pacienty. Speciální léčebny pro pachatele závažných činů, které nelze trestně postihnout, protože svůj čin spáchali v nepříčetnosti nebo pod vlivem duševní poruchy, ale zároveň jsou nebezpeční pro okolí, má spravovat a střežit Vězeňská služba. Jeden z prvních detenčních ústavů má být zřízen v areálu bývalého kněžského kláštera v obci Vidnava. Druhý by měl fungovat v části vězeňské nemocnice Vazební věznice Brno.
To nelze v tomto okamžiku přesně říci. Nejdřív musíme schválit právní rámec pro jeho fungování a následně bude v kompetenci ministerstva spravedlnosti, aby se touto věcí zabývalo, samozřejmě v koordinaci s dalšími resortními institucemi, především s ministerstvem zdravotnictví. Podle mého odhadu bude potřeba zřídit ústavy nikoliv pro desítky, ale pro stovky pacientů. Pacient v detenčním ústavu bude samozřejmě podroben odpovídající léčbě, její účinnost však, jako v běžné praxi, bude nepochybně rozdílná. Současný systém, kdy byli nebezpeční pacienti umisťováni v psychiatrických léčebnách, byť i na uzavřených odděleních, často ale i v klasických věznicích, je neudržitelný. Návrh přináší lepší metodu zajištění odsouzeného, který je nemocný a současně nebezpečný pro okolí, přičemž nemusí jít jen o člověka, který nastupuje střeženou léčbu místo výkonu trestu. V detenčním ústavu by mohl být umístěn i pachatel, který nenastoupí nařízenou léčbu v psychiatrické léčebně.
Přesně je to definováno v dílčí úpravě trestního zákoníku, který je součástí navrženého zákona. Ale zjednodušeně je možné říct, že na rozdíl od ochranné léčby by šlo o případy, kdy pachatel stižený duševní poruchou spáchá zvlášť závažný skutek a uložení ochranného léčení by nevedlo k dostatečné ochraně společnosti. Ochranná léčba může být uložena ambulantně nebo v ústavu, vedle trestu anebo při upuštění od potrestání. Zabezpečovací detence by byla ukládána při upuštění od trestu i vedle trestu, ale vždy ve speciálně střežené léčebně. Měli by se sem dostat především agresivní a deviantní jedinci, kteří pod vlivem deviace nebo jiné duševní poruchy spáchali například vraždu a je možné se obávat, že by i v průběhu léčby mohli ohrožovat spolupacienty, personál a nebo kohokoliv dalšího, například při útěku z léčebny.
To by záleželo na kvalifikaci činu, kterého se takový jedinec dopustí, ale především na povaze jeho chování, na tom, jestli je nebo není pro své okolí nebezpečný. Hlavním důvodem pro umístění do detence bude míra společenské nebezpečnosti, takže by mohl být léčen ambulantně, v psychiatrické léčebně a v krajním případě i v detenčním ústavu, namísto trestu a nebo současně s ním.
Já osobně, přestože se hovoří o zajišťovací detenci, beru i tento režim jako formu léčby, který je ovšem kombinován s omezením svobody pohybu jednotlivce, přičemž se předpokládá, že ne ve všech případech bude léčba stoprocentně účinná. Ale dá se alespoň v některých případech očekávat, že při kvalitní léčbě se pacient může dostat zpět do běžného života, aniž by ohrožoval okolí.
Nemusí se bát. Pokud bude Vězeňská služba dělat svoji práci tak jak má, žádné nebezpečí obyvatelům nehrozí. Naopak, přibude jim v obci instituce, která je schopná poskytnout práci mnoha lidem.
Alexandra Štefanová