Týdeník Veřejná správa
 Rozhovor

s MUDr. Borisem Šťastným
místopředsedou Výboru pro zdravotnictví PS PČR

Nebezpeční pacienti už nebudou hrozbou pro okolí

Vyšlo v čísle 43/2007
MUDr. Boris Šťastný, místopředseda Výboru pro zdravotnictví PS PČR

Na půdu parlamentu se dostává vládní předloha zákona o výkonu zabezpečovací detence, umožňující fungování střežených ústavů pro nebezpečné pacienty. Speciální léčebny pro pachatele závažných činů, které nelze trestně postihnout, protože svůj čin spáchali v nepříčetnosti nebo pod vlivem duševní poruchy, ale zároveň jsou nebezpeční pro okolí, má spravovat a střežit Vězeňská služba. Jeden z prvních detenčních ústavů má být zřízen v areálu bývalého kněžského kláštera v obci Vidnava. Druhý by měl fungovat v části vězeňské nemocnice Vazební věznice Brno.

Pokud parlament zákon schválí s navrženou účinností, mohly by ústavy přijmout první chovance už v příštím roce. Ve Vidnavě prozatím sto a v Brně necelých padesát. Kolik míst celkem by bylo v nejbližší budoucnosti pro pacienty v režimu zabezpečovací detence potřeba?

To nelze v tomto okamžiku přesně říci. Nejdřív musíme schválit právní rámec pro jeho fungování a následně bude v kompetenci ministerstva spravedlnosti, aby se touto věcí zabývalo, samozřejmě v koordinaci s dalšími resortními institucemi, především s ministerstvem zdravotnictví. Podle mého odhadu bude potřeba zřídit ústavy nikoliv pro desítky, ale pro stovky pacientů. Pacient v detenčním ústavu bude samozřejmě podroben odpovídající léčbě, její účinnost však, jako v běžné praxi, bude nepochybně rozdílná. Současný systém, kdy byli nebezpeční pacienti umisťováni v psychiatrických léčebnách, byť i na uzavřených odděleních, často ale i v klasických věznicích, je neudržitelný. Návrh přináší lepší metodu zajištění odsouzeného, který je nemocný a současně nebezpečný pro okolí, přičemž nemusí jít jen o člověka, který nastupuje střeženou léčbu místo výkonu trestu. V detenčním ústavu by mohl být umístěn i pachatel, který nenastoupí nařízenou léčbu v psychiatrické léčebně.

Zabezpečovací detence by byla vedle už existující ochranné léčby novým druhem takzvaného ochranného opatření. V jakém případě by ji soud ukládal?

Přesně je to definováno v dílčí úpravě trestního zákoníku, který je součástí navrženého zákona. Ale zjednodušeně je možné říct, že na rozdíl od ochranné léčby by šlo o případy, kdy pachatel stižený duševní poruchou spáchá zvlášť závažný skutek a uložení ochranného léčení by nevedlo k dostatečné ochraně společnosti. Ochranná léčba může být uložena ambulantně nebo v ústavu, vedle trestu anebo při upuštění od potrestání. Zabezpečovací detence by byla ukládána při upuštění od trestu i vedle trestu, ale vždy ve speciálně střežené léčebně. Měli by se sem dostat především agresivní a deviantní jedinci, kteří pod vlivem deviace nebo jiné duševní poruchy spáchali například vraždu a je možné se obávat, že by i v průběhu léčby mohli ohrožovat spolupacienty, personál a nebo kohokoliv dalšího, například při útěku z léčebny.

Jak by tento systém poznamenal třeba léčbu drogově závislých?

To by záleželo na kvalifikaci činu, kterého se takový jedinec dopustí, ale především na povaze jeho chování, na tom, jestli je nebo není pro své okolí nebezpečný. Hlavním důvodem pro umístění do detence bude míra společenské nebezpečnosti, takže by mohl být léčen ambulantně, v psychiatrické léčebně a v krajním případě i v detenčním ústavu, namísto trestu a nebo současně s ním.

Je možné říci, že ochranné léčení je nařízený léčebný prostředek, zatímco pobyt v detenčním ústavu je spíše trest?

Já osobně, přestože se hovoří o zajišťovací detenci, beru i tento režim jako formu léčby, který je ovšem kombinován s  omezením svobody pohybu jednotlivce, přičemž se předpokládá, že ne ve všech případech bude léčba stoprocentně účinná. Ale dá se alespoň v některých případech očekávat, že při kvalitní léčbě se pacient může dostat zpět do běžného života, aniž by ohrožoval okolí.

Pro zřízení detenčního ústavu ve Vidnavě se v referendu vyslovily tři čtvrtiny místních obyvatel. Zvítězila prý mimo jiné pragmatická úvaha o možnosti nových pracovních příležitostí, ale i dobrá předchozí zkušenost vidnavských s existencí tábora pro kosovské uprchlíky. Co byste vzkázal obyvatelům obcí, kteří se bojí mít za humny ústav pro nebezpečné pacienty, byť hlídaný?

Nemusí se bát. Pokud bude Vězeňská služba dělat svoji práci tak jak má, žádné nebezpečí obyvatelům nehrozí. Naopak, přibude jim v obci instituce, která je schopná poskytnout práci mnoha lidem.

Alexandra Štefanová