Týdeník Veřejná správa


 Památky

Foto Jiří BergerPavel Čenkovský

Perla barokní gotiky


Vyšlo v čísle 43/2007


Na pomezí Čech a Moravy, v malebné krajině Českomoravské vrchoviny a uprostřed chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, leží Žďár nad Sázavou. Jeho historie je úzce spjata s rozvojem kláštera cisterciáků a sahá až do poloviny třináctého století. Bývalý klášter získal dnešní podobu při rozsáhlých přestavbách v první polovině osmnáctého století. Vrcholem tvorby architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela je však poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, jedinečná architektonická památka zapsaná v roce 1994 do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Poutní kostel, obklopený hřbitovem a ambitem, byl postaven počátkem dvacátých let osmnáctého století a je pokládán za nejoriginálnější příklad takzvané barokní gotiky. Stavba byla zahájena v roce 1719 rozhodnutím opata blízkého cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy a vysvěcena pouhé dva roky poté. Mystické aspekty stavební dispozice poutního kostela byly zmiňovány už v období jejího vzniku: pěticípý půdorys, pět vchodů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, pět hvězd a pět andělů na hlavním oltáři. Symbol nejen pěti ran Kristových, ale také pěti písmen v latinské slově „tacui“ (mlčel jsem) a především pěti hvězd ve svatozáři mučedníka sv. Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily ve Vltavě po jeho utonutí. Bývalý cisterciácký klášter ve Žďáře nad Sázavou je dnes dochován v barokní podobě, kterou získal za již zmíněného opata Václava Vejmluvy v letech 1705-1738. Za jeho správy byly předním architektem českého baroka Giovanni Santinim provedeny rozsáhlé přestavby i novostavby v duchu "barokní gotiky" jak v areálu kláštera, tak i na klášterním panství. V klášteře byl v letech 1706-1722 přestavěn konventní (dnes farní) kostel Nanebevzetí P. Marie. Kolem roku 1720 byly vystavěny konírny šlechtické akademie a tehdy také začala stavba prelatury. Nedaleko kláštera byl před rokem 1734 postaven hospodářský dvůr, tzv. Lyra. Po zániku kláštera v roce 1784 byl areál změněn na hospodářské středisko a zámek. Dnešní zámek je v majetku Dr. Radslava Kinského. Vedle Správy hospodářství Dr. Kinského a Správy farnosti je v zámku ke shlédnutí několik zajímavých expozic a výstav: Světoznámé muzeum knihy, největší svého druhu v Evropě, stálá výstava „300 let klavíru“, expozice ze života architekta Jana Santiniho Aichla, Galerie Kinských a další příležitostné výstavy. V areálu zámku se také nachází konventní kostel Nanebevzetí P. Marie, nejstarší základní škola v regionu, muzeum místního hasičského sboru, kavárna a čajovna. Na prvním nádvoří areálu zámku zdobí kašnu Socha Panny Marie s Ježíškem. V zámku je i renesanční, barokně upravená stavba zvonice bývalého cisterciáckého kláštera. Byla postavená v jisté vzdálenosti od konventního kostela, prelatury a konventu a tím splňovala podmínku o omezení používání zvonů v cisterciáckém řádu. Ve Studniční kapli, která byla symbolem cisterciáckého kláštera je kamenná studna zdobená železnou kovanou konstrukcí, na jejímž vrcholu je socha Studniční P. Marie. Roku 1709 byl podle Santiniho návrhu nedaleko kláštera postaven na půdorysu lebky Dolní hřbitov se třemi kaplemi. Trojúhelníkový půdorys měl symbolizovat Nejsvětější Trojici. Za opata Henneta byla tato symbolika porušena přístavbou čtvrté vstupní kaple. Hřbitov je považován za nejstarší známý doklad spolupráce Santiniho s opatem Vejmluvou. Tvrz č.p. 276, stojící nedaleko farního kostela nad řekou Sázavou, je jednou z nejstarších budov ve městě. Byla postavena kolem roku 1300 a zachovala se v pozdně gotické přestavbě s barokní střechou. Dnes je zde umístěno Regionální muzeum. Nedaleko náměstí stojí farní kostel sv. Prokopa z roku 1391. V letech 1521 - 1560 byl téměř úplně přestavěn v pozdně gotickém slohu. Jen několik metrů východně od něj stojí jednoduchá barokní kaple sv. Barbory, postavená roku 1729. Barokní morový sloup z roku 1706 na náměstí Republiky je z dílny „domácího“ sochaře Jakuba Steinhubla. Jeho prací je i sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého ze začátku osmnáctého století v blízkosti barokního mostu. Barokní most na silnici od Žďáru nad Sázavou byl postaven za opata Bernarda Henneta. Zdobí jej osm soch světců, jejichž vznik je datován lety 1761-76. Obec Žďár byla roku 1607 povýšena na město. Ke zdejším zajímavostem patří rovněž radnice, jednopatrová budova v severozápadní části náměstí, postavená zřejmě na konci šestnáctého nebo začátkem sedmnáctého století. Při úpravě ve druhé polovině osmnáctého století dostala budova vzhled, který si zachovala dodnes. Současný Žďár nad Sázavou je vyspělé kulturní město. Je hostitelem hudebních koncertů a návštěvníkům nabízí díky své výhodné poloze nejen nejrůznější druhy aktivního odpočinku, ale také řadu dalších památek. V posledním období jsou ve městě instalována také díla vytvořená zde na pravidelném uměleckém sympóziu Dřevěná plastika.

Od narození Jana Santiniho Aichla, stavitele žďárského kláštera, osobnosti, která je považována odborníky za nejlepšího a nejvýznamnějšího architekta české historie vůbec, uplynulo 4. února 2007 už 330 let. Ve žďárském regionu je podepsán pod více než desítkou unikátních staveb, díky kterým je Žďár nad Sázavou nazýván ohniskem české barokní gotiky.