Týdeník Veřejná správa


Zahraničí

Ing. Jiří Zukal,
Brusel

Občané Unie a stav demokracie

Vyšlo v čísle 43/2005

Foto: HASAOrgány Evropské unie velmi pozorně sledují názory občanů členských států. Nejznámějším prostředkem, který o nich přináší informace, je již řadu let publikace Eurobarometer, kterou vydává Evropská komise. Poslední standardní číslo přináší výsledky průzkumu ve tradičních členských státech (EU 25), dvou přistupujících (Bulharsko a Rumunsko) a ve dvou kandidátských státech (Chorvatsko a Turecko). Průzkum se konal také na území Severního Kypru.

Příznivá odezva ve Skandinávii

Část otázek se týkala stavu demokracie v Evropské unii a možnosti občanů podílet se na jejím dodržování. Celkově 53 % dotázaných vyslovila spokojenost se stavem demokracie ve své zemi a se systémem, který ji umožňuje dodržovat. Na druhé straně 44 % prezentovala opačný názor. Ve srovnání s minulým průzkumem (podzim 2004) došlo k poklesu spokojenosti s demokracií o 4 %, což představuje nejnižší úroveň za posledních šest let. Odborníci to považují za důsledek loňského rozšíření Unie o nové členské země. Rozšíření zahrnovalo především státy střední a východní Evropy, ve kterých byl až do konce osmdesátých let minulého století dlouhodobě přerušen demokratický vývoj a není pochyb o tom, že tradiční demokratický systém nelze vybudovat během krátké doby. Navíc řada lidí nejenže nebyla na demokratická opatření zvyklá, ale dodnes se s nimi nedovedou smířit a stále preferují minulý totalitní systém. Ten mnohým z nich za loajálnost či přímou podporu režimu dopřával řadu výhod, o které s jeho pádem přišli.

Spokojenost se stavem demokracie v původních patnácti členských státech Unie dosáhla podle průzkumu 53 %, kdežto v deseti nových členských státech pouze 33 %. Největší nespokojenost se stavem demokracie vyjádřili Slováci (72 %), dále občané Litvy (72 %) a Maďarska (71 %). Daleko za těmito státy nezůstal ani největší z přistupujících států – Polsko, kde je se stavem demokracie nespokojeno 67 % respondentů. Podle expertů výsledky dokumentují politickou krizi v těchto státech. V České republice vyjádřilo spokojenost se stavem demokracie ve svém státě 48 % respondentů, čímž se země zařadila na šestnácté místo v pořadí 25 členských států. Z nových členských států jsou více spokojeni pouze občané Kypru (68 %) a Slovinska (56 %). Nejméně kritizovány z hlediska demokracie jsou skandinávské státy a Lucembursko. Nejvíce jsou spokojeni se stavem demokracie ve svém státě Dánové (92 %), Lucemburčané (82 %) a občané Finska (77 %). V žebříčku hodnocení stavu spokojenosti s demokracií dopadly nejhůře ze všech zkoumaných států “kandidátské” Chorvatsko a “přistupující” Bulharsko, v nichž pouze každý pátý z respondentů vyjádřil spokojenost. Více než tři čtvrtiny jejich občanů zastávají názor, že demokratický systém nefunguje.

Největší prospěch z členství v Unii patří Irsku

Část otázek průzkumu se týkala hodnocení členství v EU. Celkově více než polovina dotázaných odpověděla, že pro jejich stát je členství v Unii “dobrá věc”. Podle očekávání se takto v největším počtu vyjádřili občané Lucemburska, které je s velkým náskokem nejbohatším státem Unie. Celkem čtyři z pěti dotázaných občanů (80 %) ocenili pozitivně členství v EU, stejně tak jako 77 % Holanďanů, 75 % Irů a 67 % Belgičanů. Na druhé straně je členství v EU “dobrá věc” pouze pro 36 % Britů, 37 % Rakušanů a 40 % občanů Malty. V České republice zastává tento názor 49 % občanů, což znamená patnácté místo v žebříčku Unie. Celkově lze také konstatovat, že v nových členských státech byl rok členství v EU pro řadu občanů příliš krátké období na to, aby si vytvořili definitivní názor. Proto ve svých odpovědích volili neutrální možnost, že členství není ani “dobrá ani špatná věc”. Tento názor prezentovalo 43 % Lotyšů, 40 % Kypřanů a 39 % Čechů.

Další z otázek zkoumala, zda si občané myslí, že jejich země má z členství v EU prospěch. Celkem 55 % dotázaných tento názor zastává, třetina vyjádřila opačné stanovisko (33 %) a zbylých 12 % respondentů odpovědělo, že nemají na danou věc vlastní názor. Podle očekávání jsou nejvíce přesvědčeni o přínosu členství v Unii občané Irska, jejichž země zaznamenala v hospodářské vyspělosti za posledních dvacet let největší skok. Z tzv. kohezního státu, kde ukazatel hrubého domácího produktu byl nižší než 90 % průměru Unie, se Irsko vyšvihlo na druhé místo v žebříčku hospodářské vyspělosti (podle ukazatele hrubého domácího produktu na občana) za bezkonkurenčně vedoucí Lucembursko, které však profituje ze specifických podmínek. Dále jsou nejvíce přesvědčeni o prospěchu z členství občané Litvy (72 %) a Lucemburska (72 %).

Opačný názor prezentovali nejvíce občané Švédska, kde každý druhý z dotázaných zastává názor, že členství v Unii nepřináší jeho zemi prospěch. Podobně pesimistický názor mají i občané Kypru (49 %), Německa a Finska (43 %). V České republice je o prospěchu z členství přesvědčeno 56 % občanů, třetina (33 %) zastává opačný názor a zbylých 11 % nemělo vyhraněné stanovisko.

Spokojenost s eurem převažuje

Již tři a půl roku funguje ve dvanácti členských státech Unie společná měnová jednotka. Proto se jedna z otázek průzkumu týkala spokojenosti občanů s jejím zavedením a fungováním. Celkově 59 % dotázaných se zavedením eura souhlasí. Nejvíce spokojenosti vyjádřili občané Lucemburska (87 %), Irska (86 %) a Belgie (84 %). Ze států, kde euro ještě nebylo zavedeno, má společná měna největší podporu ve Slovinsku (83 %). Nejméně podpory zavedení eura je zřejmé ve státech, které stojí mimo Evropskou měnovou unii, pro je pouze 28 % Britů a 48 % Švédů. V České republice našlo zavedení eura příznivou odezvu u 63 % respondentů.

Průzkum ukázal, že občané států Unie mají velké neznalosti v otázkách komunitárního rozpočtu a především ve struktuře jeho výdajů. Takřka třetina z dotázaných (31 %) zastává názor, že největší položkou rozpočtu jsou administrativní náklady. Je s podivem, že tato neznalost je větší u občanů původních patnácti států Unie (33 %) než u občanů nových členských států (24 %). Možná, že určitou roli sehrála též informační kampaň před vstupem do EU, která proběhla ve všech nových členských státech. Celkově se pouze 17 % respondentů přiklonilo ke správné odpovědi, že největší část rozpočtu Unie směřuje do oblasti zemědělství. Dalších 13 % dotázaných uvedlo, že největší část rozpočtu je určena pro zahraniční politiku a pomoc nečlenským státům Unie. Na obranu respondentů je možno uvést, že průzkum se uskutečnil v době, kdy ještě nekulminovala diskuse o budoucím rozpočtu EU a články o nové finanční perspektivě (2007–2013) neplnily přední stránky předních evropských deníků. Jedině v Dánsku znala více než polovina dotázaných správnou odpověď. Poměrně dobré znalosti o významném postavení zemědělství ve struktuře rozpočtu prokázali Poláci (36 %) a Francouzi (23 %), neboť v jejich státech má tento sektor významné postavení v rámci národního hospodářství a jeho prosperita do značné míry závisí na finančních injekcích přicházejících z Bruselu.

Velké rozdíly se projevily v otázce důvěry občanů v evropské instituce. Celkově lze konstatovat, že Evropský parlament požívá větší důvěru než výkonný orgán Unie, kterým je Evropská komise. Jedinou výjimku tvoří Malta, jejíž občané více důvěřují Evropské komisi (59 %) než Evropskému parlamentu (58 %). Největší důvěru mají evropské instituce u občanů Maďarska, Belgie a Lucemburska. Na druhé straně žebříčku je Velká Británie, Německo, Lotyšsko a Rakousko, kde důvěra v evropské instituce nedosahuje ani 50 %. Zajímavé je zjištění, že proti poslednímu průzkumu na podzim loňského roku značně poklesla důvěra v Evropský parlament a Evropskou komisi v Irsku a Španělsku. Zajímavý je také fakt, že v důvěře v evropské instituce nelze diferencovat mezi původními a novými členskými státy Unie, neboť názory se v obou skupinách států velmi prolínají. V Česku důvěřují občané o něco více Evropskému parlamentu (51 %) než Evropské komisi (46 %), což řadí republiku přesně na průměr Unie. V té celkově věří Evropskému parlamentu 52 % a Evropské komisi 40 % občanů.

Tabulka: Důvěra občanů v evropské instituce (v %)

Stát

Evropský parlament

Evropská komise

Maďarsko

71

65

Belgie

67

67

Lucembursko

67

61

Itálie

66

60

Slovinsko

66

64

Portugalsko

63

59

Slovensko

63

56

Kypr

62

62

Řecko

59

53

Malta

58

59

Irsko

57

51

Dánsko

56

50

Finsko

56

54

Litva

56

53

Estonsko

54

53

Polsko

52

49

Česká republika

51

46

Nizozemsko

51

49

Švédsko

51

43

Francie

50

45

Španělsko

50

43

Rakousko

48

44

Lotyšsko

47

44

Německo

46

37

Velká Británie

36

31

EU 25

52

46

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 43/2005.