Téma
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM,dále jen Úřad), který byl zřízen ke dni 1. 7. 2002 jako specializovaná instituce pro zastupování státu před soudy a pro hospodaření s vymezenou částí státního majetku, vstoupil do oblasti trestního práva dnem 1. 1. 2004, kdy nabyl účinnosti zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení. Zajišťování dopadá na majetek v případech konkrétně vymezených trestním řádem, především pro účel budoucí náhrady škody anebo v případě, že lze předpokládat vyslovení trestu propadnutí majetku. Veškeré úkony týkající se práv a povinností obviněného činí soud nebo státní zástupce, Úřad je zde v roli jakéhosi "technického" správce a musí si ve všech případech provádění úkonů se zajištěným majetkem vyžádat souhlas soudu nebo státního zástupce podle podmínek stanovených zákonem. Při správě majetku je Úřad povinen jej ochraňovat a pečovat o zachování jeho hodnoty a zejména jej chránit před poškozením, zničením, odcizením nebo zneužitím. Po věcné stránce jde zejména o nemovitosti a o cennější movitý majetek jako jsou automobily, motocykly, starožitnosti, elektronika, šperky, ale také cenné papíry a podíly v obchodních společnostech. Běžné úkony se zajištěným movitým majetkem představují vyhotovení soupisů majetku, transport věcí a jejich uskladnění způsobem odpovídajícím jejich charakteru, ocenění znalcem, a v neposlední řadě obdobné úkony při vracení majetku v případě, že je zajištění majetku soudem nebo státním zástupcem zrušeno. Dopady uvedeného zákona na činnost Úřadu se prakticky projevují od druhého čtvrtletí roku 2004. Od té doby lze sledovat pozvolný, ale trvalý nárůst této agendy. Úřad má jednak obecnou povinnost dohlížet, zda nehrozí zmaření účelu zajištění, jednak je mu zajištěný majetek ve většině případů zároveň svěřován do správy. Ke konci roku 2004 tato agenda vykazovala asi třicet případů zahrnujících majetek v hodnotě přibližně šedesáti milionů korun. Do poloviny roku 2005 se jedná celkem o 56 trestních případů. Hodnota takto zajištěného majetku, včetně odhadu majetku dosud neoceněného, činí zhruba 250 milionů korun. Je třeba zároveň uvést, že z tohoto množství byla již asi šestina opět vrácena v důsledku zrušení zajištění. Projednáván je návrh změny trestního řádu, kterou by byly rozšířeny tituly umožňující majetek zajistit, a tím by se zvětšil i okruh obviněných, na které by institut zajištění majetku mohl dopadnout. Pro Úřad by to znamenalo podstatný nárůst nároků na zaměstnance, logistiku i finanční zdroje. Zákon sice stanoví, že náklady na zachování a nezbytnou údržbu zajištěného majetku nese obviněný, avšak vlastní výkon práva podle zákona musí plně hradit stát. Z uvedeného je zřejmé, že požadavky na výkony a s tím spojené výdaje budou mít narůstající tendenci. Výše uvedené hodnoty však naznačují, že pokud by byl institut zajištění uplatňován adekvátně konkrétní situaci, tj. majetek zajištěný by nakonec také skutečně státu propadl, byla by celková bilance pozitivní, viděno z hlediska peněz. Zde však stojí za připomenutí, že majetek zajištěný - na rozdíl od majetku zabaveného nebo propadlého - zůstává po celou dobu trestního řízení vlastnictvím obviněného, právě tak jako obviněný sám je považován za nevinného, dokud pravomocným rozsudkem není určeno jinak. Vlastní výkon správy tak má své zvláštnosti, například u nemovitostí, které dál užívá rodina obviněného.
Pokud jde o konkrétní případy, je nutné respektovat, že neukončené trestní řízení představuje řadu omezení i pro poskytování informací. Obecně lze říci, že Úřad se účastní prakticky většiny kauz, o které se zajímá veřejnost a kde jde o majetek, který lze v souladu s trestním řádem zajistit. Pokud jde o hodnoty majetku, nejzávažnějším jednotlivým případem byl dosud majetek firmy, která podle státního zástupce obchoduje s neprocleným zbožím. Přesná hHodnota již zajištěného a uskladněného majetku bude předmětem objednaného podle znaleckého posudku, odhad se pohybuje mezi 50 a 100 činí v tomto jednotlivém případě 62 milionů korun.
Závěrem stojí za připomenutí, že majetek zajištěný - na rozdíl od majetku zabaveného nebo propadlého - zůstává po celou dobu trestního řízení vlastnictvím obviněného, právě tak jako obviněný sám je považován za nevinného, dokud pravomocným rozsudkem není určeno jinak. Vlastní výkon správy tak má své zvláštnosti, například u nemovitostí, které dál užívá rodina obviněného.
Smyslem zákona a také činnosti Úřadu není zbytečně někomu komplikovat život, ale zabezpečit pořádek a právo způsoby co nejúčinnějšími a zároveň maximálně šetrnými k právům a potřebám dotčených, a to i v případech nepříjemných institutů trestního práva.