Týdeník Veřejná správa


Přírodní památky

Vladimír Soukup

Velký Blaník: Hora plná tajemství a spánku

Vyšlo v čísle 42/2005

Těžko říct, proč se právě Blaník stal národním mýtem. Jsou jistě kopce vyšší a majestátnější, které na první pohled upoutají víc, než tenhle zalesněný vrch ve Vlašimské pahorkatině; i když jistá impozantnost se mu upřít nedá. Našim předkům prostě padl do oka a spojili jej s legendou, která patří mezi českému srdci nejbližší a nejposvátnější. Zatímco Říp symbolizuje úplný počátek českých dějin, je Blaník symbolem jejich trvání, jakousi pojistkou proti jejich zmaru a zániku. Jak se praví ve Starých pověstech českých: Až bude české zemi nejhůř, až bude tísněna cizími vojsky ze čtyř stran, až Praha zanikne a vozka zapráská bičem na místě, kde stávala, až budou Čechy jen tak velké, že se vejdou na jediný vůz, až se rybník u Býkovic po okraj naplní krví – teprve potom se na Blaníku zazelená suchý dub, vyschlý pramen vytryskne a rytíři, spící v nitru hory, procitnou a v čele s knížetem Václavem vyjedou na pomoc.

Pověst o Blanických rytířích je známá po staletí a šířila se z generace na generaci. Snad nejemotivněji působila v devatenáctém století, v době, kdy český národ bojoval o své bytí a nebytí, o zachování jazyka, kultury, historických tradic i svou svébytnost, stojící na pokraji utonutí v germánském moři. Právě tehdy se tu konaly mohutné tábory lidu, byl odtud odvezen jeden ze základních kamenů Národního divadla, legenda o svatováclavském vojsku zazněla v tónech známé Smetanovy symfonické básně, v Jiráskových pověstech i v romantických obrazech Julia Mařáka. Základní příběh o spících rytířích se dočkal pokračování v desítkách zkazek a bájí o tom, jak různí lidé, ať již vědomě či náhodou, do nitra hory pronikli, jak se tu s vojáky setkali, kovali jim koně, uklízeli či jinak pomáhali a byli za to odměněni. A že čas v blanickém podzemí utíká jinak, mnohem pomaleji, než u nás na zemi. Krásné příběhy, spíš pohádky... A nebo ne? Jedno z vyprávění se těm ostatním poněkud vymyká. Je z doby relativně nedávné a není smyšlenkou. Když tady v roce 1868 vylamovali základní kámen pro Národní divadlo, stala se tragická událost. Při odstřelu zahynul kamenický pomocník Václav Podbrdský, který se nešťastnou náhodou zřítil do šedesátimetrové hloubky. To alespoň prohlásilo nezávisle na sobě několik očitých svědků. Tělo se však nikdy nenašlo. Až po osmnácti letech se dotyčný “nebožtík” objevil a podal u vlašimského soudu žalobu za to, že mu za práci při lámání kamene nebyla vyplacena mzda. O podvod nešlo, totožnost V. Podbrdskému potvrdila řada jeho příbuzných a známých. Před soudem líčil, že celou dobu strávil uvnitř hory, kde se setkal nejen s blanickými rytíři, ale i různými českými panovníky a národními buditeli, a že teprve po návratu domů s údivem zjistil, kolik času mezi tím uplynulo...

Blaník, přesněji řečeno Velký Blaník, dosahuje nadmořské výšky 638 metrů. Zaujal již naše praprapředky. Jak prokázali archeologové, byl osídlen již v době halšatsko-laténské, kdy na jeho vrcholu zbudovali Keltové hradiště obklopené kamennými valy. Ve středověku tu stával malý, z větší části asi dřevěný hrad, i když to není nade vší pochybnost prokázáno. Do jeho svahů se zavrtali i horníci, hledající zlato, po nichž tady dodnes zůstaly zasypané štoly a jámy. Od roku 1940 stojí na vrcholku dřevěná, šindelem krytá rozhledna. Její vznik byl odvážným činem, uvážíme-li, že se stavěla za okupace a že měla (a má) tvar husitské hlásky. Kopec je budován ortorulou, vystupující na povrch nejen v podobě balvanových proudů a kamenných moří, ale i mohutných skalních výchozů a balvanů, zvaných Rytířské skály. Právě někde v nich se prý ukrývá vstup do podzemních sálů; tvrdí se to především o skále, které se říká Veřejová. Místy se zde ještě zachovaly zbytky původních přirozených porostů, tvořených hlavně buky, lipami, javory, jedlemi a borovicemi. Proto jsou vrcholové partie Velkého Blaníku chráněny jako přírodní rezervace. Totéž platí i o jeho “dvojčeti” – Malém Blaníku (580 m), kde kromě skal a balvanů porostlých starou bučinou můžeme vidět ještě poměrně vysoké zříceniny barokní kaple sv. Maří Magdaleny s jeskyňkou, kterou kdysi obýval poustevník.