Týdeník Veřejná správa


 Památky

Foto Jiří BergerVladimír Soukup

Krnsko: Vizitka ing. Bechyně


Vyšlo v čísle 39/2007

Dolní Krnsko je osada v údolí Skalského potoka při jeho ústí do Jizery na Mladoboleslavsku. Nejlépe ji asi znají ti, kteří často cestují vlakem na trati z Prahy do Mladé Boleslavi a Liberce. Před zastávkou Krnsko totiž vlak přejíždí po impozantním 27 metrů vysokém viaduktu; pohled z okénka do hlubokého údolí je skutečně úchvatným zážitkem.

Hluboko pod námi teče Jizera, na jedné straně údolí se zvedá zřícenina hradu Starý Stránov, na druhé straně zámek Stránov. Pod oblouky mostu prochází hlavní silnice z Mladé Boleslavi do Mělníka a vedlejší komunikace do Strenic. Viadukt je již druhý na stejném místě. Ten první byl vystavěný v roce 1865 a měl dva zděné pilíře, na kterých byla posazena příhradová železná konstrukce. Ta vydržela do roku 1884, kdy ji nahradila jiná, ze svářkového železa. Časem se však ukázalo, že nosnost mostu stále se zvyšujícímu provozu přestává vyhovovat a tak se již před první světovou válkou uvažovalo o nové stavbě. Válečné události ale vývoj pozastavily, k realizaci došlo až v nové Československé republice. Protože byla obava, že silně zvětralé zdivo pilířů by novou konstrukci nemuselo unést, dostala přednost modernější technologie. Ve veřejné soutěži vybrali nakonec odborníci z devatenácti nabídek návrh obloukového železobetonového mostu, jehož autorem byl ing. Stanislav Bechyně (1887-1973). Most má tři klenby, každou o rozpětí 28 metrů, ve vrcholové části pouze 1,5 metru silné. Celkově je 152 metry dlouhý, 5 metrů široký a 27 metrů vysoký. Patří k nejmohutnějším železobetonovým viaduktům u nás. Stavba netrvala déle než půl toku – od dubna do září 1924 – a vyžádala si pouze čtyřicetidenní výluku dopravy. Spotřebovala 4 097 m³ betonu a 90 tun ocelových prutů. Ostatně – Bechyně, významný pedagog a akademik, byl na železobetonové stavby odborník. Během svého života vyprojektoval řadu průmyslových objektů, ale i mostů. Podílel se na projektu paláce Lucerna a Veletržního paláce v Praze, navrhl mosty přes Chrudimku v Pardubicích, přes Váh v Komárně i dálniční most – dnes součást dálnice D1 – u Senohrab. Vypracoval i první „vážný“ návrh na Nuselský most v Praze, který se však nakonec nerealizoval. Pěkně z nadhledu shlíží na krnský železniční viadukt zámek Stránov, někdy označovaný i jako Nový Stránov. I přes novější romantický kabát nezapře svůj středověký původ. Vznikl na dominantní výšině nad Skalským potokem jako jeden z nejmladších hradů v Čechách – až v letech 1463-1468, tedy v době, kdy klasickým hradům již dávno odzvánělo. V letech 1593-1600 se dočkal přestavby na renesanční zámek, pohodlnou reprezentativní rezidenci, kterou v baroku – v roce 1767 – doplnil ještě kostel sv. Václava na předhradí. Novoromantická přestavba v letech 1890-1894 podle projektu arch. Josefa Schulze byla vedena snahou vrátit objektu romantický vzhled středověkého sídla. V roce 1917 koupil Stránov prezident plzeňských Škodových závodů senátor Josef Šimonek. Za vlády komunistického režimu byl objekt upraven pro potřeby dětského domova, po roce 1989 se však vrátil potomku posledního majitele – ing. Jaromíru Šimonkovi. Původní pozdně gotický hrad zhruba lichoběžníkového půdorysu tvořily dva protilehlé paláce a mohutná strážní věž – bergfrít – neobvyklého šestibokého tvaru, které později doplnily ještě některé další objekty. Toto středověké jádro zůstalo i po přestavbách zachováno v současném zámku, který má podobu velké čtyřkřídlé stavby s fasádou zdobenou psaníčkovým sgrafitem. Dvojici středověkých paláců spojuje jižní trakt s oboustrannými otevřenými arkádami, severní křídlo obsahuje i pseudogotickou arkýřovou kapli. Do zámku se vchází po mostě přes příkop, bránu střeží již zmíněná šestiboká věž. Předhradí odděluje od zámku hranolová brána s pozdně gotickým portálem a roubeným patrem; dominantní stavbou je tady kostel sv. Václava, po letech chátrání v roce 2006 zrekonstruovaný na rodinnou hrobku Šimonků. Od roku 2003 si můžete v historických interiérech prohlédnout muzeální expozici, která nabízí sbírky vytvořené členy rodiny Šimonků, například motocyklů československé výroby, motýlů a brouků, velká věž slouží jako rozhledna.