Evropská unie |
Od 31. prosince 2007 bude možné překročit hranice do sousedních států bez hraničních kontrol. Konec kontrol bude možný díky začlenění Česka do tzv. schengenského prostoru. Co takový krok znamená a co přinese v praxi? V čem spočívá schengenská spolupráce a co znamená rozšíření Schengenu o Českou republiku a další nové členské státy? Jaké budou nové podmínky pro cestování a jakým způsobem bude zajištěna bezpečnost i po odchodu policie z hraničních přechodů? Na tyto a další otázky budete nalézat odpovědi na stránkách týdeníku Veřejná správa v následujících vydáních. Stránky jsou součástí informační kampaně, kterou připravuje Ministerstvo vnitra ve spolupráci s dalšími orgány státní správy.
„Schengen“
je krátkým označením
pro tzv. schengenský prostor – území
států, na jejichž společných
(vnitřních) hranicích nejsou prováděny
kontroly osob. Hranice je možné překračovat
kdekoliv a kdykoliv bez zastavení nutného pro
předložení cestovních dokladů na hraničních
přechodech. Volný pohyb přes státní
hranice je omezen pouze některými národními
pravidly daného státu či regionu týkajícími
se např. pohybu v chráněných krajinných
oblastech, dopravních omezení či ochranou soukromého
majetku.
Schengenský prostor získal své označení po názvu lucemburského městečka, ve kterém vše začalo. Historie schengenské spolupráce je spojená s rokem 1985, kdy pět členů Evropských společenství (Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko) podepsalo dohodu o postupném rušení kontrol na společných hranicích. O pět let později tyto státy podepsaly dohodu, která podrobně rozvedla podmínky související se zrušením kontrol na vnitřních hranic a ochranou vnějších hranic. Oba dokumenty – Schengenská dohoda i Schengenská prováděcí úmluva – položily právní základ pro realizaci volného pohybu osob přes hranice, který je v praxi naplňován od března 1995.
Od té doby prošla schengenská spolupráce řadou změn. Na první pohled nejviditelnější je rozšíření území schengenského prostoru. Schengen se postupně rozrůstal o nové státy, až v roce 2001 dosáhl současné podoby čítající souvislé území 15 států (13 členských zemí EU, Norsko a Island).
Další změnu zaznamenala forma schengenské spolupráce. Pravidla pro pohyb a pobyt na území společného prostoru se přesunula z roviny mezivládních ujednání na úroveň Evropské unie, v jejímž rámci soubor schengenských pravidel (tzv. schengenské acquis) od roku 1999 významnou měrou přispívá k realizaci volného pohybu osob coby jednoho ze základních principů EU a k zajištění prostoru bezpečnosti a práva na jejím území.
V současné době stojí schengenský prostor před další velkou změnou. Čeká ho historicky největší rozšíření, neboť zrušení kontrol na vnitřních hranicích připravuje najednou 9 států včetně České republiky, které jsou od května 2004 členy EU. Pokud Rada EU ve složení ministrů vnitra v listopadu potvrdí současné předpoklady, dojde ke zrušení kontrol 31. prosince tohoto roku na pozemních hranicích a na konci března 2008 na mezinárodních letištích.
Předzvěstí blížícího se rozšíření Schengenu je přístup nových členských států (Česko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko) k Schengenskému informačnímu systému (SIS). Od 1. září 2007 využívají oprávněné orgány sdílenou databázi schengenských států obsahující údaje o některých osobách a věcech, jejichž vedení je nezbytné pro zajištění bezpečnosti a práva ve společném prostoru.
Podmínkou realizace výše zmíněného scénáře rozšíření Schengenu je úspěšné dokončení schengenského hodnocení, které ověřuje provádění schengenských pravidel v praxi. Většina hodnocení již proběhla. Poslední zkouškou je v těchto dnech vrcholící hodnocení přistupujících států týkající se jejich využívání SIS.
Splnění schengenských pravidel a jejich naplňování v praxi je nezbytnou podmínkou pro plnou účast na schengenské spolupráci, která bude ověřována i poté, co se Česká republika stane spolu s dalšími státy součástí Schengenu. Jedná se o standardní mechanismus, který platí i u současných schengenských států.
Příště se dozvíte, že Schengen neznamená pouze ukončení kontrol na vnitřních hranicích. Schengenská spolupráce pokrývá mnoho dalších oblastí, ve kterých jsou jednotná pravidla a vzájemná výměna informací nezbytnou podmínkou pro ochranu společného prostoru volného pohybu osob.
ZÁKLADNÍ
PRINCIPY SCHENGENU
|
Schengen v datech | |
1985 | podpis Schengenské dohody |
1990 | podpis Schengenské prováděcí úmluvy (SPÚ) |
1995 | SPÚ nabývá účinnost |
zrušení kontrol na společných hranicích Německa, Francie, Belgie, Nizozemska, Lucemburska a Španělska | |
1998 | schengenský prostor se rozšiřuje o Itálii a Rakousko |
2000 | Řecko vstupuje do Schengenu |
2001 | Schengenský prostor se rozšiřuje o Švédsko, Finsko, Dánsko a poprvé také dva státy, které nejsou součástí EU: Norsko a Island |
2004 | rozšíření EU o 10 nových členských států včetně ČR |
Švýcarsko podepisuje bilaterální dohody předpokládající mj. účast na schengenské spolupráci | |
2007 – 31.12. | předpokládané rozšíření Schengenu o 9 nových členských států EU |