Týdeník Veřejná správa


Příloha

Ing. arch. Kamila Matoušková, CSc.

Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013
Zaměření a projednávání

Vyšlo v čísle 38/2006

ilustrační fotoNárodní strategický plán rozvoje venkova ČR (NSPRV) vychází z hlavních strategických priorit Evropské unie pro léta 2007 – 2013 s důrazem na zvyšování ekonomického růstu, vytváření nových pracovních příležitostí a udržitelný ekonomický rozvoj. Zajišťuje vazby mezi obecnými cíli rozvoje evropského venkova (vyjádřené nařízením Rady (ES) č. 1698/2005) a cíli rozvoje venkova České republiky, odpovídajícími “evropským strategickým směrům”, třem strategickým rozvojovým osám (konkurenceschopnost, ochrana přírody, životního prostředí a krajiny, rozvoj a diverzifikace venkovského života). NSPRV také zajišťuje spolupráci a koordinaci s ostatními nástroji politiky České republiky a Evropské unie (strukturální politika, politika soudržnosti, ochrana životního prostředí a přírodních zdrojů a rybářská politika) s cílem zabránit překryvům ve využívání těchto nástrojů a jejich účinným (efektivním) využíváním vytvářet synergické efekty. Existence a realizace NSPRV bude přínosem k orientaci České republiky jako členského státu Evropské unie směrem k požadavkům rozvoje společného trhu v souladu s revidovanou Společnou zemědělskou politikou. Bude také přispívat k orientaci a podpoře investorů v zemědělství, lesnictví, potravinářském průmyslu, dřevozpracujícím průmyslu a venkovských oblastech směrem k úspěšné integraci do jednotného evropského trhu prostřednictvím rozvoje ekonomických příležitostí pro podnikání v naší zemi.

ROZBOR VÝCHOZÍHO STAVU HOSPODÁŘSKÉ, ENVIRONMENTÁLNÍ A SOCIÁLNÍ SITUACE VENKOVA ČESKÉ REPUBLIKY A STANOVENÍ INDIKÁTORŮ

Všeobecná charakteristika

Česká republika je středoevropským státem o celkové rozloze 78 860 km² a s 10,2 milionu obyvateli. Na východě a severovýchodě sousedí se Slovenskou a Polskou republikou, na jihu s Rakouskem a nejdelší hranici má na severozápadě až jihozápadě se Spolkovou republikou Německo. Z celkové plochy území leží jen 39 % v nadmořské výšce pod 400 m n. m. V evropských poměrech má charakter horské až podhorské oblasti. Podnebí České republiky se vyznačuje vzájemnou interakcí oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzívní cyklonální činností, která způsobuje časté střídání počasí a poměrně hojné srážky.

Administrativně se Česká republika člení na 14 samosprávných krajů (na úrovni NUTS 3). Populačním a velikostním kritériím pro vymezení regionů soudržnosti odpovídá 8 regionů úrovně NUTS 2. Podle výpočtů za roky 2001-2003 spadají do území cíle Konvergence všechny regiony soudržnosti České republiky kromě Prahy, která je regionem cíle Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost. Kraje a na ně navazující regiony soudržnosti (NUTS 2) byly vymezeny především z hlediska historického vývoje správního členění území ČR, to znamená, že z hlediska přírodních nebo ekonomických podmínek, které jsou důležité pro rozvoj zemědělství a venkova, mají tyto regiony v podstatě velmi podobný charakter. Z hlediska přírodních ani ekonomických podmínek neexistují výrazné rozdíly, a tedy ani důvod pro návrh regionálních Programů rozvoje venkova. Ověřitelné odlišnosti na úrovni NUTS 2 (např. NUTS 2 Jihovýchod - vinařský kraj, NUTS 2 Severozápad – potřeba rekultivace krajiny) jsou řešeny širší obecnou nabídkou opatření.

Ekonomická situace zemědělsko-potravinářského sektoru

Česká republika má 4 264 tisíc hektarů zemědělské půdy, která zaujímá přibližně polovinu (54 %) celkové rozlohy státu. Od roku 1995 ubylo 15 tisíc hektarů zemědělské půdy. Výměra lesní půdy naopak zaznamenává růst a tvoří více než třetinu půdního fondu České republiky. Výměra orné půdy v posledních deseti letech trvale klesá, především ve prospěch rozšiřování ploch trvalých travních porostů. Polovina zemědělského půdního fondu se nachází v méně příznivých oblastech (LFA), ovšem i zde je zornění stále vysoké. Sektor zemědělství se na celkové zaměstnanosti národního hospodářství podílí 4 % (v roce 2005 v něm bylo 189,4 tisíce zaměstnaných) a tento podíl nadále klesá. Podíl zemědělství a lesnictví na hrubé přidané hodnotě v národním hospodářství se za uplynulých deset let snížil a přibližuje se průměru EU-15. Velikostní struktura podniků se výrazně liší od struktury podniků v EU-25. Podniky s více než 50 ha zemědělské půdy zaujímají 92,2 % z celkové výměry obhospodařované zemědělské půdy (průměrná velikost zemědělských hospodářství je 71 ha). Míra zadluženosti českých zemědělců je poměrně vysoká, přestože se v posledních letech snížila. Technicko-materiální zabezpečení zemědělské výroby zaostává, zejména u techniky a technologií pro plnění nastavených norem, především v souvislosti se zajištěním pohody zvířat, zpracování produktů zemědělské a lesnické prvovýroby a eliminace negativních dopadů zemědělské výroby na přírodu. Velká roztříštěnost vlastnictví půdy a velký podíl najaté půdy (90 %) od velkého počtu pronajímatelů je určitou překážkou omezující rozvoj podnikání na zemědělské půdě i péči o přírodu a krajinu. Vstup České republiky do Evropské unie přinesl vyšší dynamiku agrárního zahraničního obchodu jak na straně vývozu, tak i dovozu. Zatímco v exportu převažují produkty s nižší přidanou hodnotou, dováží se zejména výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Širší uplatnění agrární produkce na zahraničních trzích (ale i na domácím trhu) tak bude vyžadovat přenos inovací, zavádění nových technologií, získávání značek kvality a certifikace biopotravin, a dále propagaci výrobků a systematické poradenství pracovníků všech úrovní. V dřevozpracujícím průmyslu zvyšují svůj podíl na celkových tržbách spíše méně náročné obory (pilařská výroba a impregnace dřeva), zatímco perspektivní obory s vyšší přidanou hodnotou se nerozvíjejí žádoucím směrem. Nezbytným předpokladem restrukturalizace je inovace výrob a modernizace lesnických technologií. Vzdělanostní úroveň pracovníků v zemědělství, i přes její pozvolné zlepšování, je stále výrazně nižší než v ostatních odvětvích národního hospodářství, což v kombinaci se stagnujícími hospodářskými výsledky způsobuje výrazné zaostávání průměrných nominálních mezd v zemědělství za ostatními odvětvími národního hospodářství (v roce 2005 činil tento rozdíl 28 procentních bodů.). Věková struktura v zemědělství se zlepšuje, rychlejší nástup mladých zemědělců a předávání hospodářství přispívá i k zlepšování hospodářských výsledků.

Celková situace v oblasti životního prostředí

V období uplynulých padesáti let prošlo zemědělství v českých zemích etapou zásadních změn, které utvářely jeho charakter i jeho vliv na okolní přírodu a krajinu. Došlo ke scelování pozemků do velkých půdních bloků (průměrná plocha pozemků se zvýšila z 0,23 ha v roce 1948 na přibližně 20 ha v současnosti), které často nerespektovalo reliéf terénu. To má za následek značně narušený vodní režim krajiny, znečištění vod, degradaci půdy, pokles biodiverzity a sníženou ekologickou stabilitu krajiny.

Biodiverzita

Ačkoli se území České republiky vyznačuje relativně velkou diverzitou krajiny a stanovišť, došlo v důsledku intenzivního hospodaření k podstatnému snížení biodiverzity. Podrobné sledování početnosti indikačních druhů ptáků zemědělské krajiny (koroptev, čejka chocholatá, hrdlička divoká, konopka obecná, skřivan polní, strnad obecný a zvonek zelený) během posledních dvaceti let ukazuje na celkově klesající trend křivky početnosti jednotlivých druhů. Za hlavní příčiny klesajícího počtu druhů ptáků zemědělské krajiny lze označit zejména nedostatek potravy v sezóně i během zimování, nedostatek úkrytů a způsoby hospodaření. Velkoplošné hospodaření vedlo k ohrožení řady biotopů na travních porostech. Je odhadováno, že z celkové rozlohy trvalých travních porostů lze v České republice zhruba 300 tisíc hektarů řadit do kategorie zachovalých druhově bohatých nebo polopřirozených luk a pastvin (značná část ve stávajících chráněných územích nebo vznikající síti Natura 2000). Nejčastější ohrožení těchto oblastí s vysokou přírodní hodnotou představuje zarůstání náletem dřevin v důsledku nekosení, eutrofizace lokalit z důvodu zvýšeného hnojení a nevhodné technologické postupy zemědělského hospodaření. Úbytek přírodních hodnot je způsobován v některých oblastech opouštěním půdy. Méně příznivé oblasti pro hospodaření z důvodu horších přírodních podmínek (LFA) zaujímají v ČR 50,2 % ZPF. Zvláště chráněná území, včetně území soustavy Natura 2000, se rozkládají na 20,5 % území státu. Podíl ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy činí 6 %.

Potenciálně dominantní zastoupení lesních společenstev na území České republiky vyplývá zejména z charakteru klimatu evropského kontinentu a podtrhuje význam lesa jako důležitého nositele druhové rozmanitosti. Nahrazení přirozených strukturálně bohatých a druhově rozmanitých lesů v minulosti stejnověkými kulturami často jediné dřeviny, stejně jako nedocenění významu provenienční a genetické hodnoty osiva či sadebního materiálu, znamenalo drastický zásah do ekosystému. Plošný přechod na pasečné hospodářství, zejména pak velkoplošný holosečný hospodářský způsob, urychlil proces ochuzování druhové rozmanitosti lesů. Všeobecný trend směřující k ochraně biodiverzity a udržitelného využívání jejích složek se přímo odráží v prosazování polyfunkčního obhospodařování lesů. V procesu ochrany a obnovy lesní biologické rozmanitosti nelze opomenout lesy v soustavě zvláště chráněných území (ZCHÚ) a Natura 2000 a jejich nezastupitelnou úlohu nejen jako refugií četných druhů organismů, ale také jako předmětu studia přirozené dynamiky vývoje těchto společenstev.

Vodní hospodářství a půda

Česká republika tvoří rozvodí tří významných evropských řek - Labe, Odry a Moravy (Dunaje). Naprostá většina vod z území odtéká a vodní režim je závislý prakticky výhradně na atmosférických srážkách. Na území České republiky je přibližně 24 tisíc vodních nádrží a rybníků. Celková délka sítě vodních toků je okolo 76 tisíc kilometrů. Z hlediska odtokových poměrů je nepříznivé vysoké zornění zemědělské půdy a neobvykle velká průměrná plocha pozemků, což umocňuje povodňový režim vodních toků, který je nepříznivě ovlivňován strukturou krajiny, klimatickými a geologickými podmínkami. Vodní erozí je ohroženo 40 % rozlohy zemědělských půd. Od roku 1990 se jakost vody ve vodních tocích významně zlepšila. Přes dosažené zlepšení však nelze považovat současný stav za vyhovující - viz Rámcová vodní směrnice (WFD). Rozloha zranitelného území z hlediska zatížení dusičnany tvoří 36,6 % území ČR. Katastrofické povodně na území České republiky v posledních letech poukázaly na nedostatečnou retenční schopnost krajiny. Významnou úlohu při povodňových situacích prokázala území přirozeného rozlivu povodní, rybníky a malé vodní nádrže. Technický stav rybničních hrází, zanedbanost objektů (technologická zařízení) a zanesení nádrží (množství sedimentu) však jejich retenční schopnosti limituje.

Ochrana ovzduší a klimatu

V období 1990–2000 se v České republice výrazně snížily emise hlavních znečišťujících látek. Tato zlepšení byla způsobena poklesem průmyslové produkce s nejvyššími exhalacemi, vlivem masivních investic do koncových čisticích zařízení a dokončením rozsáhlé plynofikace vytápění. Celkové měrné emise skleníkových plynů v České republice, vyjádřené v ekvivalentních hodnotách oxidu uhličitého, poklesly vůči referenčnímu roku 1990 o 26,6 %. V České republice, obdobně jako i ve všech ostatních zemích Evropské unie, je zemědělství hlavním zdrojem emisí amoniaku jako jedné ze čtyř látek znečišťujících ovzduší s globálním účinkem, pro které mají státy Unie, Českou republiku nevyjímaje, stanoveny emisní stropy. Emisní strop stanovený pro Českou republiku ve výši 80 kt NH3/rok 2010 koresponduje s roční emisí zemědělského sektoru (celková roční emise čpavku ze stacionárních zdrojů v České republice byla 75,1 kt/2004). Účinným mechanismem ke snižování dopadů klimatických změn je zalesňování (průměrný roční přírůstek rozlohy lesů je 2 200 ha) a zlepšování druhové a věkové struktury lesů. Snaha o zvyšování produkce, spolu s rostoucí poptávkou po snadno zpracovatelných sortimentech jehličnatého dříví, vedla v minulosti ke změně druhové skladby převážné většiny lesních porostů. Současný podíl listnatých dřevin tvoří 23 %, přičemž přirozenému stavu by odpovídala hodnota přibližně 65 %. Jednou ze strategií řešení nebezpečí klimatických změn je i využívání obnovitelných zdrojů energie. Nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem energie v České republice je biomasa, jednak cíleně pěstovaná, jednak takzvaná odpadní. Její podpora však dosud nebyla postačující.

Celková hospodářská a společenská situace na venkově

Podle metodiky OECD použité pro vymezování venkova v Evropské unii (a využité v tabulkách této strategie) je celková rozloha venkovských regionů NUTS 3 v ČR 78 370,9 km², tj. 99,37 % území státu, žije v nich asi 9,05 milionu obyvatel, tj. 88,55 % obyvatel státu. Základním rozlišovacím kritériem je podíl obcí s hustotou do 150 obyvatel na km² a patří mezi ně všechny regiony NUTS 3 České republiky kromě Prahy. Za venkovské obce se v České republice zpravidla považují obce s méně než 2 000 obyvateli. Představují 89,82 % všech obcí a spravují území, které tvoří 73,6 % plochy státu. Žije v nich však pouze čtvrtina (26,3 %) obyvatel, což je v absolutním vyjádření 2 689 676 osob (k 1.1.2005). Venkovské regiony se vyznačují nižším podílem obyvatelstva v produktivním věku (70,8 %), přičemž nejnižší podíl obyvatelstva v produktivním věku (66,5 %) je v nejmenších obcích (do 100 obyvatel) a zvyšuje se v závislosti na velikostní kategorii obcí. Vylidňování venkova se zastavilo, nicméně to je způsobeno masivní výstavbou rodinných domů v okolí velkých měst a vznikem husté satelitní zástavby v těchto oblastech. V mezilehlých a odlehlých oblastech však k vysídlování venkova dochází stále. Jedná se zvláště o pohraniční oblasti, oblast Vysočiny a regiony s vyšší mírou nezaměstnanosti. Týká se také častěji nejmenších obcí (do 200 až 500 obyvatel). Venkov je ohrožován migrací mladých lidí do měst v důsledku nedostatku pracovních příležitostí. Nedostatek pracovních příležitostí vyvolává i velkou vyjížďku za prací, jež představuje 60 %. Ve venkovských obcích je podle SLDB ve srovnání s městy nižší míra ekonomické aktivity – aktivních obyvatel je 49,4 %. Celková nezaměstnanost v České republice byla na konci roku 2005 7,8 %. Nezaměstnanost na venkově postihuje více ženy. V České republice je v zemědělství, lesnictví a rybolovu zaměstnáno celkem 202,3 tisíce ekonomicky aktivních obyvatel, tj. 4,3 %, ale v obcích do 2000 obyvatel činí tento podíl 11,1 %. Obdobný podíl však tvoří obchod, pohostinství a některé služby 8,9 %, stavebnictví 10 % a převládá průmysl s 32,7 %. Zaměstnanost obyvatel českého venkova ve službách je o 26 % nižší než v městských oblastech, zároveň v uvedeném ukazateli zaostává o 10 % oproti průměru EU 25. Struktura ekonomických aktivit na venkově je mnohem chudší než celostátní průměr. Markantní je to zejména u tržních služeb, včetně poradenství pro podnikání, využívání ICT nebo vzdělávání k lepšímu uplatnění na trhu práce. V České republice doposud není plně rozvinuta venkovská turistika a není využit potenciál přírodního a kulturního dědictví a agroturistiky. Turistická infrastruktura a úroveň propagace neodpovídá standardům Evropské unie a doprovodné služby (ubytovací, stravovací a informační) mají nízkou úroveň. Atraktivita venkovských obcí pro život a podnikání, pokud nejsou v okolí velkých měst, je nízká. Z hlediska vybavenosti občanskou a technickou infrastrukturou disponuje většina venkovských obcí (asi 62 %) základní občanskou vybaveností. Některé vesnice mají neupravená veřejná prostranství a zeleň, jiné obsahují neorganické budovy nebo stavby a plochy, které ztratily svůj účel. Vybavenost technickou infrastrukturou se kontinuálně zlepšuje. Rozvody veřejné vodovodní sítě byly v roce 2004 ve více než 80 % obcí (63,7 % ve velikostní kategorii do 199 obyvatel), ale jejich rozvoj je podmíněn čištěním odpadních vod. Podíl obcí s kanalizační sítí zakončenou čistírnou odpadních vod je však stále poměrně nízký, 26,1 % (v nejmenších obcích 7,7 %).

Minimální počet venkovských obcí disponuje energetickým hospodářstvím založeným na obnovitelných zdrojích energie. Zaměření budování technické infrastruktury směrem k obnovitelným zdrojům energie, ale i stavebních materiálů je jedním ze strategických cílů rozvoje venkova v dalším desetiletí. V průběhu devadesátých let minulého století se v České republice postupně oživila aktivita venkovských společenství. Prvních 36 místních akčních skupin bylo v letech 2004-2006 podpořeno z programů typu Leader. Místní partnerství mají velký rozvojový potenciál, který lze úspěšně využít. V evidenci je 140 připravujících se místních akčních skupin.

CELKOVÁ STRATEGIE, PŘENESENÍ ZÁJMŮ SPOLEČENSTVÍ A NÁRODNÍ PRIORITY

Strategická východiska rozvoje venkova

Strategie České republiky pro rozvoj venkova vychází z hlavních priorit Evropské unie, a to s důrazem na zvyšování ekonomického růstu, vytváření nových pracovních příležitostí a udržitelný ekonomický rozvoj, tak jak je deklarováno ve výsledcích summitů v Lisabonu a Göteborgu. Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013 přispívá k plnění Lisabonské strategie ve všech jejích oblastech: společnost založená na znalostech, vnitřní trh a podnikatelské prostředí, trh práce, udržitelný rozvoj.

Strategie hospodářského růstu ČR (SHR ČR), navazující na Lisabonskou strategii, je základním zastřešujícím dokumentem, z něhož Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013 vychází. Strategie ČR pro rozvoj venkova navázala na všechny oblasti SHR ČR, přičemž nejtěsnější vazba je v rámci Infrastruktury na oblast nazvanou “Uchovat zemědělský ráz venkova a venkovské krajiny”.

Göteborgská strategie se promítá do celé Strategie České republiky, zejména však do zavádění trvale udržitelných systémů zemědělského hospodaření a tvorby trvale udržitelných pracovních míst, které pomohou stabilizaci venkova. Kjótský protokol týkající se zmírňování klimatických změn váže na hospodaření v lesích a využití obnovitelných zdrojů energie.

Vize strategické orientace rozvoje venkova České republiky do roku 2013

Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky, jako členského státu Evropské unie, je jedním ze základních dokumentů, tvořících “evropskou” soustavu dokumentů strategického řízení a programování na léta 2007-2013. Svým pojetím i věcnou orientací přispívá k naplnění celkové strategické orientace rozvoje Evropské unie a k zabezpečení tří hlavních cílů Evropské unie ve sféře podpory rozvoje venkova, kterými jsou:

Strategie rozvoje venkova České republiky proto vychází z této rozvojové vize:

Do roku 2013 se změní tvář venkova České republiky a jeho hospodářská struktura v míře vedoucí k výraznému zlepšení životního prostředí, životní úrovně a životních podmínek jeho obyvatel, k posílení nosných oborů a diverzifikaci ekonomických aktivit zemědělství, lesního a vodního hospodářství, cestovního ruchu a dalších odvětví zabezpečujících hospodářskou a společenskou stabilitu venkova a k dosažení úrovně srovnatelné s venkovskými regiony vyspělých zemí Evropské unie. Komparativní výhody života na venkově zvýší atraktivitu venkova pro bydlení, práci a podnikání.

Globální cíl strategie

Česká republika chce realizací Národního strategického plánu rozvoje venkova dosáhnout, aby se deklarovaná strategická vize podoby českého venkova k roku 2013 stala skutečností. K tomu si stanovuje globální cíl, jehož naplnění má tři dimenze. Dimenzi prosperující ekonomiky (konkurenceschopného hospodaření), dimenzi kvalitního životního prostředí a dimenzi dobrého pracovního uplatnění obyvatel venkova.

Globální cíl strategie rozvoje venkova České republiky do roku 2013:

Rozvoj venkovského prostoru České republiky založit na dodržování principů udržitelného rozvoje, systematickém zlepšování stavu životního prostředí, péči o přírodu a krajinu a snižování negativních vlivů intenzivního zemědělského a lesního hospodaření.

Vytvořit podmínky pro konkurenceschopnost České republiky v základních zemědělských a potravinářských komoditách s přednostní orientací na kvalitní potraviny, zvýšit podíl produkce uplatnitelné na zahraničních trzích a zvýšit HDP na obyvatele a příjmy venkovského obyvatelstva.

Rozšiřovat a diverzifikovat ekonomické aktivity ve venkovském prostoru České republiky vedoucí k rozvoji podnikání, tvorbě nových pracovních míst, hospodářskému růstu a ke snížení míry nezaměstnanosti na venkově. Posílit sounáležitost obyvatel na venkově a stabilizovat jeho společenskou strukturu.

Průmět Strategických směrů Společenství pro rozvoj venkova

Směr 1. Společenství:

PODPORA PŘENOSU ZNALOSTÍ, MODERNIZACE, INOVACE A KVALITY V POTRAVINOVÉM ŘETĚZCI A ZAMĚŘENÍ NA PRIORITNÍ ODVĚTVÍ, POKUD JDE O INVESTICE DO FYZICKÉHO A LIDSKÉHO KAPITÁLU

Situace v České republice

Materiálně-technické vybavení zemědělských podniků neodpovídá současným potřebám, což se promítá do zvýšených provozních nákladů a v konečném důsledku to ohrožuje jejich konkurenceschopnost. Rovněž přenos znalostí a inovací do praxe je v zemědělském sektoru pomalý. Relativně malý podíl zemědělců hospodaří na vlastní půdě. Rovněž u pozemkových úprav dosud není stav uspokojivý, je narušena ekologická stabilita krajiny jejím ochuzením o krajinné prvky, rozptýlenou zeleň a narůstající fragmentací.

Řešení

K účinnému řešení této neuspokojivé situace je navržena sada opatření v rámci osy I, zaměřená na posílení konkurenceschopnosti zemědělských, potravinářských a lesnických výrob, modernizaci hospodářství, zvyšování přidané hodnoty produktů a realizaci pozemkových úprav. V České republice bude podporován přenos znalostí, modernizace a inovace při produkci potravin se zaměřením zvláště na malé a střední podniky, a dále investice v prioritních sektorech s cílem restrukturalizace zemědělství, aby se zvýšila jeho konkurenceschopnost a stabilizovala se pracovní místa na venkově (jako příspěvek osy I k Lisabonské strategii).

Nejvyšší přidanou hodnotu přinášejí klíčové akce:

Směr 2. Společenství:

PŘISPÍVAT K PRIORITNÍM OBLASTEM NA ÚROVNI EVROPSKÉ UNIE: BIOLOGICKÁ ROZMANITOST A ZACHOVÁNÍ SYSTÉMŮ ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNICTVÍ S VYSOKOU PŘÍRODNÍ HODNOTOU A TRADIČNÍCH ZEMĚDĚLSKÝCH KRAJIN, OCHRANA VODY A ZMĚNY KLIMATU

Situace v ČR

Nepříznivými lidskými zásahy v důsledku kolektivizace a následné intenzifikace zemědělské výroby došlo k narušení odtokových poměrů, znečištění vod a degradaci půd. To zapříčinilo ztrátu přirozené úrodnosti půd, snížilo schopnost retence vody v krajině a vedlo i ke snížení biodiverzity. Důsledkem klimatických změn v České republice je v dlouhodobém trendu posun ve prospěch teplo a suchomilné vegetace. Rovněž extrémní atmosférické události jsou v posledním desetiletí četnější s negativními projevy v ekosystémech, na živých organismech i lidské civilizaci. V méně příznivých oblastech začíná opouštění půdy a ohrožení krajiny.

Řešení

Nepříznivé vlivy na přírodu a krajinu budou napravovány v rámci osy II zejména realizací agroenvironmentálních opatření, opatření pro méně příznivé oblasti a území Natura 2000 (Göteborská strategie). Tato opatření budou přispívat rovněž k ochraně vody a půdy v souvislosti s WFD. Zmírňování dopadů klimatických změn bude uskutečňováno především prostřednictvím lesnických opatření, pěstováním rychle rostoucích dřevin, a zalesňováním zemědělské půdy.

Nejvyšší přínos z hlediska ochrany životního prostředí přinášejí klíčové akce:

Směr 3. Společenství:

VYTVÁŘENÍ PRACOVNÍCH PŘÍLEŽITOSTÍ A PODMÍNEK HOSPODÁŘSKÉHO RŮSTU

Situace v ČR

Venkovské obce nedokáží uspokojit základní potřeby svých obyvatel (zejména nabídku práce, bydlení, vybavení, infrastruktury), ale i další potřeby (společenské a kulturní). V důsledku toho dochází k migraci zejména mladých lidí do atraktivnějších částí země. Populace venkova tak stárne a podmínky ekonomického růstu na venkově se dále zhoršují.

Řešení

Posílení atraktivity venkova k životu včetně zlepšení podmínek pro hospodářský růst (Lisabonská a Göteborská strategie) je realizováno zejména prostřednictvím osy III a jejích opatření zaměřených převážně na diverzifikaci ekonomických aktivit, zlepšování kvality života na venkově službami a infrastrukturou (WFD), vzdělávání, organizace místních partnerství, využití obnovitelných zdrojů energie a rozšiřování využití informačních a komunikačních technologií na venkově.

Nejvyšší přidanou hodnotu přinášejí klíčové akce:

Směr 4. Společenství:

PŘÍSPĚVEK K PRIORITÁM OS I, II, III A KE ZLEPŠENÍ MÍSTNÍHO ŘÍZENÍ A UVOLNĚNÍ PŘIROZENÉHO VNITŘNÍHO POTENCIÁLU PRO ROZVOJ VENKOVSKÝCH REGIONŮ

Situace v ČR

Místní partnerství je jednou z forem jak adekvátně využít disponibilní vnitřní potenciál venkova. Metoda Leader byla poprvé uplatněna v rámci zkráceného programového období 2004-2006 a již přináší dobré výsledky.

Řešení

Místní rozvojový potenciál bude uvolněn rozsáhlejším uskutečňováním osy IV - Leader, zahrnujícím využití místních partnerství z různých složek společnosti, přípravu místních rozvojových strategií a jejich následnou realizaci. Metoda Leader umožní vytvářet soudržné, organizačně zdatné komunity, spojit cíle konkurenceschopnost, životní prostředí a kvalitu života, diverzifikaci.

Nejvyšší přidanou hodnotu přinášejí klíčové akce:

STRATEGIE PODLE OS, KVANTIFIKOVANÉ CÍLE A INDIKÁTORY

(Graf 1)

Osa I: Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví

Cíl osy I: Vytvořit silné a dynamické zemědělsko-potravinářské odvětví

Osa I je orientována na přenos znalostí a inovací v potravinovém řetězci, které ve spojení s efektivními investicemi do fyzického kapitálu a lidských zdrojů, mimo jiné i prostřednictvím poradenství, odborného vzdělávání a informačních akcí, přispějí ke zvyšování konkurenceschopnosti zemědělského a lesnického sektoru (Tabulka 1).

Osa II: Zlepšování životního prostředí a krajiny

Cíl osy II: Vytvořit multifunkční zemědělské a lesnické systémy prospěšné životnímu prostředí, přírodě a krajině

Osa II je orientována zejména na podporu zemědělských postupů šetrných k životnímu prostředí ve venkovské krajině, k zastavení úbytku biodiverzity, k ochraně vody a půdy a ke zmírňování změn klimatu (Tabulka 2).

Osa III: Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova

Cíl osy III: Vytvořit různorodé pracovní příležitosti a prorůstové podmínky pro atraktivní život na venkově

Osa III podporuje rozvoj životních podmínek na venkově a diverzifikaci ekonomických aktivit. Tyto cíle vycházejí z analýz problémů venkova a jeho potřeb v oblasti vzniku nových pracovních příležitostí, disponibility místních služeb a úrovně kvality života obecně. Tato osa řeší dlouhodobé negativní trendy snižování populace ve venkovských obcích, které jsou částečně spojeny s obecnými demografickými trendy vývoje a částečně se ztrátou pracovních příležitostí v zemědělství, která je důsledkem zvyšování efektivnosti a celkové konkurenceschopnosti (Tabulka 3).

Osa IV: Leader

Cíl osy IV: Iniciovat vytváření a rozvoj místních partnerství a podporovat využití vnitřního rozvojového potenciálu venkova

Horizontální metoda Leader umožní spojit cíle konkurenceschopnost, životní prostředí a kvalitu života a diverzifikaci hospodářství na venkově. Integrovaný přístup pomůže chránit a rozvíjet místní přírodní a kulturní dědictví, zvyšovat povědomí o ochraně životního prostředí, podporovat výrobu specialit, cestovní ruch, obnovitelné zdroje energie a investovat do nich (Tabulka 4).

PROGRAM ROZVOJE VENKOVA A FINANČNÍ RÁMEC

Česká republika předkládá jeden Program rozvoje venkova (PRV), který je vymezen a určen pro celé území ČR, s výjimkou hlavního města Prahy. Pouze agroenvironmentální opatření mohou být prováděna na celém území státu (1).

Národní strategický plán je v České republice prováděn prostřednictvím Programu rozvoje venkova ČR na období 2007-2013, který je platný pro venkovské regiony celé ČR. Program je centrálně administrován a řízen. Některá opatření mají geografická omezení – osa II (LFA, Natura 2000, oblasti povodí), osa III (venkovské obce do 2000 obyvatel), osa IV (venkovské mikroregiony).

Téměř celý Program rozvoje venkova vycházející z NSPRV bude uplatňován na území cíle Konvergence. Region soudržnosti Praha je jediným regionem ČR spadajícím do území cíle Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost a zároveň je převážně městským regionem. Proto Program rozvoje venkova v ČR na území Prahy nebude uplatněn, s výjimkou agroenvironmentálních opatření, která jsou odůvodněná potřebou péče o životní prostředí, a mohou proto být prováděna na celém území členského státu (Tabulka 5).

CELOSTÁTNÍ A EVROPSKÁ SÍŤ PRO ROZVOJ VENKOVA

Česká republika zakládá v souladu s článkem 68 nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 v roce 2006 Celostátní síť pro rozvoj venkova, která zajistí plnění požadovaných úkolů na úrovni České republiky. Úkolem Celostátní sítě je analýza a šíření informací o opatřeních Společenství, shromažďování a upevňování osvědčených postupů, informace o vývoji ve venkovských regionech, setkávání a semináře aktérů rozvoje venkova a zpracování informací pro potřeby Evropské sítě pro rozvoj venkova. Hlavním úkolem Evropské sítě je sběr a zpracování informací, budování sítí, výměna informací o nejefektivnějších nástrojích a praktikách rozvoje venkova, poskytnutí technické podpory pro evropskou i národní spolupráci a výměna zkušeností v rámci programů LEADER.

PROJEDNÁVÁNÍ A SCHVALOVÁNÍ NÁRODNÍHO STRATEGICKÉHO PLÁNU PRO ROZVOJ VENKOVA A PROGRAMU ROZVOJE VENKOVA

Národní strategický plán pro rozvoj venkova byl ve dvou verzích schválen operativní poradou ministra - 5.12.2005 a 3.4.2006. Dne 10.5.2006 byl schválen vládou České republiky. Třikrát byl neoficiálně projednáván s Evropskou komisí. Potvrzení oficiálního předání Evropské komisi se očekává v září 2006 a následně bude vydáno oficiální souhrnné stanovisko Evropské komise.

Paralelně se připravuje Program rozvoje venkova. 29.5.2006 byl schválen operativní poradou ministra. V srpnu 2006 se očekává schválení vládou a následně předání Evropské komisi. Potvrzení oficiálního předání Evropské komisi se očekává v září 2006. Následovat bude podrobné projednávání programu s Evropskou komisí, které se odhaduje na 6 měsíců. Po schválení programu Evropskou komisí budou zpracovány prováděcí předpisy a pravidla a bude aktualizován informační systém. Zahájení realizace programu se očekává asi v polovině roku 2007.

Poznámka:

  1. Podle čl. 39 nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

Na zpracování Národního strategického plánu pro rozvoj venkova ČR na období 2007-2013 se podílely: Ministerstvo zemědělství ČR, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha, DHV, s r. o. Ostrava a další odborné výzkumné a vzdělávací organizace. Jeho součástí jsou přílohy, které podrobně popisují situaci ČR v oblasti zemědělství, lesnictví a širšího venkova.

Tab. 1: Priority, cíle a podporované aktivity osy I

Priorita

I.1 Modernizace, inovace a kvalita

Cíl

Vytvořit silné zemědělsko-potravinářské odvětví, modernizovat zemědělské podniky, zavádět inovace a zvýšit kvalitu produktů.

% z osy 92

Podporované aktivity

Modernizace zemědělských podniků (včetně podpory na zpracování biomasy)

Pozemkové úpravy

Přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům

Investice do lesů

Seskupení producentů

Priorita

I.2 Přenos znalostí

Cíl

Vytvořit dynamické zemědělsko-potravinářské prostředí, rozšířit vzdělávání a poradenství a snížit věkový průměr pracovníků v zemědělství.

% z osy 8

Podporované aktivity

Další odborné vzdělávání a informační činnost

Zahájení činnosti mladých zemědělců

Předčasný odchod do důchodu

Využívání poradenských služeb


Tab. 2: Priority, cíle a podporované aktivity osy II

Priorita

II.1 Biologická rozmanitost, zachování a rozvoj zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou a tradičních zemědělských krajin

Cíl

Podpora zemědělských a lesnických postupů šetrných k životnímu prostředí vedoucích k biologické rozmanitosti a podpora vhodných zemědělských systémů pro zachování venkovské krajiny. Podpora ochrany životního prostředí na zemědělské půdě v oblastech s vysokou přírodní hodnotou.

% z osy 77

Podporované aktivity

Platby za přírodní znevýhodnění poskytované v horských oblastech a platby poskytované v jiných znevýhodněných oblastech

Platby v rámci Natury 2000 na zemědělské půdě

Agroenvironmentální opatření - Postupy šetrné k životnímu prostředí (vč.ekologického zemědělství)

Agroenvironmentální opatření - Ošetřování travních porostů

Agroenvironmentální opatření – region cíle Konkurenceschopnost

Platby v rámci Natury 2000 v lesích – Zachování hospodářského souboru lesního porostu z předchozího produkčního cyklu

Platby v rámci Natury 2000 v lesích – Zlepšování druhové skladby lesních porostů

Lesnicko-environmentální platby

Priorita

II.2 Ochrana vody a půdy

Cíl

Ochrana jakosti povrchových a podzemních vodních zdrojů prostřednictvím opatření zaměřených na protierozní ochranu a vhodné používání zemědělského půdního fondu.

% z osy 17

Podporované aktivity

Agroenvironmentální opatření - Péče o krajinu

Platby související se směrnicí Rady 2000/60/ES

Priorita

II.3 Zmírňování klimatických změn

Cíl

Podpora využívání obnovitelných zdrojů energie prostřednictvím stávajícího lesnického potenciálu a možností jeho rozšíření a zachování pozitivních funkcí lesa.

% z osy

6

Podporované aktivity

Zalesňování zemědělské půdy

Obnova lesnického potenciálu a zavádění preventivních opatření

Neproduktivní investice v lesích

Tab. 3: Priority, cíle a podporované aktivity osy III

Priorita

III.1 Tvorba pracovních příležitostí

Cíl

Vytvořit pracovní místa a zajistit vyšší příjmovou úroveň obyvatel venkova rozvojem a diverzifikací aktivit na venkově a podporou venkovské turistiky.

% z osy

36

Podporované aktivity

Diverzifikace činností nezemědělské povahy

Podpora zakládání podniků jejich rozvoje

Podpora cestovního ruchu

Priorita

III.2 Podmínky růstu a kvalita života na venkově

Cíl

Vytvořit podmínky růstu ve venkovských oblastech. Zlepšit vybavení a vzhled vesnic a veřejných prostranství a posílit sounáležitost obyvatel s místním prostředím a dědictvím venkova. Zabezpečit rozvoj venkovské infrastruktury s cílem rozvoje malého a středního podnikání a zlepšení životního prostředí venkovských sídel.

% z osy

57

Podporované aktivity

Základní služby pro hospodářství a obyvatelstvo venkova, obnova a rozvoj vesnic

Ochrana a rozvoj dědictví venkova

Priorita

III.3 Vzdělávání a místní partnerství

Cíl

Přispět k vyšší úrovni vzdělanosti a uplatnění na trhu práce venkovských obyvatel rozvojem poradenství a vzdělávání a zvýšit používání informačních a komunikačních technologií. Iniciovat vytváření a rozvoj místních partnerství a podporovat využití vnitřního potenciálu venkova.

% z osy

7

Podporované aktivity

Vzdělávání a informace

Získávání dovedností, animace a provádění


Tab. 4: Priority, cíle a podporované aktivity osy IV

Priorita

Zlepšení řízení a mobilizace přirozeného vnitřního rozvojového potenciálu venkova

Cíl

Realizovat místní rozvojové strategie a spolupráci místních partnerství.

% z osy

100

Podporované aktivity

Implementace místní rozvojové strategie

Realizace projektů spolupráce

Provoz, budování schopností a animace místních akčních skupin


Tab. 5: Rozdělení národních finančních prostředků z EZFRV, roční průměr 2007– 2013

Osy

Veřejné zdroje

Podíl na osy v %

(z EZFRV)

Limit EU

Celkem

EZFRV

ČR

mld. Kč

mld. Kč

mld. Kč

Osa I

3,107

2,330

0,777

22,39

Min. 10 %

Osa II

7,192

5,745

1,447

55,20

Min. 25 %

Osa III

2,349

1,762

0,587

16,93

Min. 10 %

Osa IV

0,650

0,520

0,130

5,00

Min. 2,5 %

Technická pomoc

0,067

0,050

0,017

0,48

Max. 4 %

Celkem

13,365

10,407

2,958

100

(přepočet dle kursu DG Budget 29,69 Kč/EUR pro měsíc 11/05)