Přírodní památky
Jednou z dominant nádherné kopcovité a lesnaté krajiny středního Povltaví je Maková hora (545 m), výrazná kupa, zvedající se z táhlého pásma nad vsí Smolotely. Působí tak trochu jako strážce blízké Orlické přehrady; vždyť přehradní hráz je od ní vzdálená necelé tři kilometry…
Na vrcholu kopce stojí nově obnovený poutní kostel Panny Marie Karmelské a sv. Jana Křtitele, cenná vrcholně barokní architektura, vystavěná podle projektu C. A. Canevalla v letech 1719-22, polohou i architektonickým pojetím velmi působivá. Rozhodující zásluhu na vzniku poutního místa neměla církev, ale zbožný a majetný šlechtic J. F. Chanovský-Krasilovský z Dlouhé Vsi, který nejen inicioval a také financoval stavbu kostela, ale založil při něm i malý karmelitánský klášter a škapulířové bratrstvo P. Marie na hoře Karmel. Dva mniši, kteří sem byli povoláni a zajišťovali nezbytnou duchovní správu, s sebou přinesli i milostnou sošku P. Marie Škapulířové. Sláva nového poutního místa však netrvala dlouho. Když zakladatel a mecenáš Chanovský v roce 1730 náhle zemřel, hmotně nezajištěný klášter zanikl a opuštěný zůstal i kostel. Duchovní správce sem byl znovu dosazen až po třiceti letech – v roce 1760, i tentokrát ale jen na krátko. Až na Makovou horu dosáhly josefínské reformy a tak byl zdejší areál v osmdesátých letech osmnáctého století zrušen. Kostel s klášterem sice nezanikly, ale živořily. Po polovině devatenáctého století byla klášterní budova upravena na faru, zdevastovanou po roce 1945. Dnes tu opět sídlí jeden mnich karmelitán, který se stará o kostel a návštěvníkům zajišťuje prohlídku.
Kostel je zajímavou ukázkou dynamického neboli radikálního vrcholného baroka, pro něž jsou typické půdorysy, vznikající kombinací či vzájemným průnikem různých geometrických těles. V případě Makové hory tvoří půdorys svatyně příčně položená elipsa, doplněná o čtvercový presbytář s bočními, rovněž čtvercovými prostory sakristie a oratoře, na protější straně je čtvercová předsíň s kruchtou, umístěná mezi dvojici nakoso postavených průčelních věží. Průčelí vrcholí segmentovým štítem se sochou sv. Jana Křtitele a Madony. Mezi věžemi a štítem vystupuje šindelem pokrytá cibulovitá báň.
Hodnotná je barokní výbava interiéru. Hlavní i boční oltáře mají bohatou barokní sochařskou výzdobu od J. O. Mayera, který zhotovil i sochy světců ve výklencích na stěnách lodi. Pozoruhodná je rovněž intarzovaná zpovědnice s plastikou sv. Maří Magdalény s kazatelnou.
A ještě pár slov o zdejší přírodě, která si s výtvory lidského ducha rozhodně nezadá. Kostel stojí na terase v horní části rozlehlé svažité louky, obklopené starými buky. Pod terasou roste překrásná věkovitá borovice, která ničím jiným než svým vzhledem nevyniká, není dokonce ani na seznamu chráněných památných stromů. Má nevysoký podsaditý kmen a bohatou korunu, je pevná a zdravá, přesto se do výšky nežene. Naopak, její větve, jako by chtěly vzdát hold zdejšímu poutnímu místu, se sklánějí až k zemi, do trávy. Podle dochovaných zpráv se stromy kolem kostela sázely po dokončení stavby, kdy blízké okolí získalo parkovou úpravu. Borovici by tak mělo být 284 let.