Týdeník Veřejná správa


 Lexikon evropského práva

Vyšlo v čísle 37/2007

Evropský soudní dvůr

  • Kazuistika (Evropský parlament v. Rada - směrnice 2003/86/ES)


  • Směrnice 2003/86/ES stanovila podmínky, za kterých je vykonáváno právo na sloučení rodiny, týkající se státních příslušníků třetích zemí, majících legální bydliště na území členských států EU. Evropský parlament napadl žalobou na neplatnost směrnice ta ustanovení, jež jsou odchylkami na základě podmínek vymezených vnitrostátními předpisy.

    Evropský soudní dvůr v rozsudku ze dne 27. 6. 2006 dospěl k závěru, že napadená ustanovení směrnice ukládají členským státům přesně vymezené pozitivní povinnosti, kterým odpovídají jasně definovaná subjektivní práva. Účelem těchto ustanovení je částečně uchovat prostor členských států pro uvážení tím, že jim umožňuje před vydáním povolení ke vstupu a pobytu dítěte ověřit, zda splňuje podmínku integrace stanovenou vnitrostátním zákonem platným ke dni provedení směrnice. Přitom členské státy musejí dbát na to, aby braly náležitě v úvahu nejlepší zájmy nezletilého dítěte. Věk dítěte a skutečnost, že přišlo nezávisle na své rodině, jsou prvky zohledňované rovněž Evropským soudem pro lidská práva, který bere v úvahu vazby, jež má dítě se svými rodinnými příslušníky v zemi původu, jakož i vazby, které má s kulturním a jazykovým prostředím této země. Směrnice ponechává rovněž členským státům možnost vyžadovat před spojením s rodinnými příslušníky oprávněný pobyt po dobu dvou let. Délka pobytu v členském státě je pouze jedním z prvků, které musí být zohledněny. Stejné zjištění platí pro podmínku naplnění přijímací kapacity členského státu. Závislost subjektivních práv na tom, zda členské státy využijí, či nevyužijí možnost uložit čekací lhůtu, a to dvouletou nebo tříletou, berou-li jejich právní předpisy existující ke dni přijetí směrnice v úvahu jejich přijímací kapacitu, je pouze vyjádřením obtíží při sbližování právních předpisů v oblasti, která dosud spadala pouze do pravomoci členských států. Jak vyplývá z ustálené judikatury, požadavky vyplývající z ochrany obecných právních zásad, mezi které patří základní práva, zavazují členské státy rovněž tehdy, provádějí-li právní úpravy Společenství. Provádění směrnice podléhá přezkumu vnitrostátních soudů. Setkají-li se tyto soudy s obtížemi souvisejícími s výkladem nebo s platností směrnice, přísluší jim položit za podmínek uvedených v článcích 68 SES a 234 SES Evropskému soudnímu dvoru předběžnou otázku. Vágnost pojmu integrace rodinných příslušníků nesmí vést k tomu, aby členské státy užívaly tento pojem způsobem, který by byl v rozporu se základními právy. Napadená směrnice sama o sobě však nemůže být považována za akt porušující základní právo na respektování rodinného života, povinnost brát v úvahu nejlepší zájmy dítěte nebo zásadu nediskriminace na základě věku.

    Doc. JUDr. Richard Pomahač
    Právnická fakulta Univerzity Karlovy