Týdeník Veřejná správa


 Téma

Ing. arch. Martin Jirovský, Ph. D.
místostarosta města Tábora

Quo vadis, územní plánování?


Vyšlo v čísle 37/2007

Chtěl bych učinit několik poznámek a doporučení k problematice územního plánování z pozice nedávného zpracovatele, ale také z opačného konce, tedy jako zástupce samosprávy. Nový stavební zákon změnil řadu věcí. Záměr je výborný, mechanismus provádění však vykazuje řadu chyb, které bude nutné vyřešit. Vyhlášky související s územním plánováním žádné zásadní změny nevyžadují. Jiná je však praxe jejich obsahového naplňování.

Nejdříve bych zdůraznil nejzásadnější problematické argumenty, které staré předpisy a zejména minulá praxe výkonu státní správy nebyly schopné relevantně řešit. Řada z nich však zůstává i nadále aktuální.

1) Výklad

Existoval a existuje i nadále nejednotný výklad metodik pro zpracovatele územně plánovací dokumentace. Pořizovatelé vyžadovali v textových a grafických částech územních plánů obsahovou část na různých místech různě, problém byl i s rychle se měnícími požadavky v závislosti na čase. Dokumentace pořízená před dvěma lety byla z hlediska výkladu beznadějně zastaralá.

2) Metodiky

Metodiky, které byly vydávány (a prakticky je lze spočítat na prstech jedné ruky) se staly díky toku času zastaralými a nikdo se nezabýval vydáním nových metodických manuálů, určených nejen pro zpracovatele, ale zejména pro výkon samosprávy, která by měla územní plány chápat jako praktický nástroj své dobré praxe.

3) Časopis Urbanismus a územní rozvoj

Problematika nebyla podchycena ani v tomto periodiku, které se namísto praktických přínosů pro územní plány zabývá spíše obecnějšími problémy, často jdoucími nad rámec místní a regionální působnosti. Možná by šlo udělat dotazníkový průzkum pro koho jsou takové metodické výstupy určeny a koho oslovují. Domnívám se, že pro zpracovatele územních plánů a místní samosprávy mají velmi malou informační hodnotu.

4) Školení

Ministerstvo sice pořádalo a pořádá řadu seminářů, ale jedná se o periodický výklad vyhlášek. To, co se řeší na úrovni grafické a textové části územního plánu, nikde školeno není.

5) Vysoké školy

Byla by chyba, kdyby se katedry (zejména pak ta na FA ČVUT) připravily o přímé propojení s následnou praxí a začaly možnosti školení a přípravy absolventů pro územně plánovací činnost omezovat. Nejde jen o to, že se architekti sami podílejí na ukrajování vlivu pro výkon samospráv, ale oslabují i vliv celé profese, která je pro udržitelný rozvoj sídel a krajiny nezastupitelná. Jak známo, dobrý dům posuzuji v kontextu ulice a nikoliv za plotem.

6) Architekti

Chybí adekvátní počet schopných odborníků pro územně plánovací činnost (zatímco architektů s výkonem praxe pro pozemní stavby je nesrovnatelně více).

7) Komunikace

Proces projednávání s veřejností a členy zastupitelstev byl veden ve standardech, které přímo volaly po tom, že co nevidět bude územní plán atakován dalšími změnami. Zadání se definovala jako vágní, často s mnoha citacemi nic neříkající formule, způsob zveřejňování byl formální, v rámci limitů daných zákonem a zapojení veřejnosti do procesu plánování nefungovalo.

8) Zastupitelé

Málokdo z kolegů z větších obcí věděl, co vlastně schvaluje a kdy se má do procesu připomínek zapojit. Relevance připomínek byla různá, od neslučitelných se zákonem až po kvalitní a správné, nicméně podané v rámci schvalování na zastupitelstvu. Tedy pozdě.

9) Ochrana krajiny

Často jsem nabýval dojmu, že více než krajinu a urbanistické hodnoty chráníme technickou infrastrukturu a její ochranná pásma. Tam, kde došlo k pokusům udělat v územně plánovací dokumentaci něco s krajinou, se naráželo na připomínky orgánu z hlediska záboru zemědělského půdního fondu. Často s citacemi, které ochranu krajiny de facto okleštují a vůči ní nadřazují kumulativní výnos a efektivní využití zemědělské půdy. V době nadprodukce potravin a změn postojů EU vůči zemědělství jde o ryzí nesmysl.

10) Flexibilita

Územní plán musel mít nastavena stejná pravidla regulace pro obec s třiceti obyvateli jako pro krajské město. Chyběla možnost doplňujících prostorových regulativů, které v mnohém mohly nahradit navazující regulační plány a šetřit tím čas a peníze. Samosprávy postrádaly meze vlivu tam, kde to mohlo být účelné, a byly dotlačeny do velmi problematických střetů, které nemohly ovlivnit.

11) Osvěta

Několik let po revoluci nemáme žádnou přijatelnou brožuru, která by dokázala lidem říci co je územní plán, jak funguje a co je jeho smyslem! Letáky o procesu pořizování (v rámci starého zákona a tudíž nepotřebné) od Ústavu územního rozvoje na mysli pochopitelně nemám. Jde o adekvátní relevanci obsahu a poslání, které můžeme předat i té nejmenší obci a mládeži středních škol.

Nyní obraťme pozornost k novým záležitostem, které přináší plánovací praxe.

1) Dobré pilíře smysluplného rozvoje

Možnosti obsahu územně plánovací dokumentace jsou velmi pružné. Použít prostorové i funkční regulativy podle možností a potřeb samospráv v jednom dokumentu je výborná věc. Oceňuji i blokaci území regulačními plány a urbanistickými studiemi. Pokud se dále zamyslíme nad přípravou území, lze institut doplnit o možnosti plánovacích smluv (nyní mám na mysli i takové, které mají přímou souvislost s výstavbou nové infrastruktury a jejich mechanismy využijí zejména stavebními úřady v součinnosti se samosprávami).

Taková strategie zde chyběla, řada obcí jde nyní nad rámec legislativních požadavků a zcela zřetelně tak balancuje ve svých požadavcích na hraně zákona. Forma vzájemné komunikace a partnerství soukromého a veřejného sektoru pro minimální a optimální standardy veřejných profilů, které jako první tvoří základ budoucí čtvrti, zde chyběla. Byl pro ně vytvořen dobrý předpoklad.

2) Krajina

Jasně je zakotven institut ochrany krajiny a veřejně prospěšných opatření. Z hlediska čerpání dotací Evropských fondů a posílení vitality krajiny to chápu jako výborný předpoklad pro místní politiky.

3) Systematika dat

Praxe zpracování a pořízení ÚAP je výbornou věcí. Umožní zvýšit efektivitu územně plánovací dokumentace a povědomí o tom, co vše území obsahuje. Nezbytné bude však zpřístupnění dat široké veřejnosti, které znamená předcházení problémům v praxi.

4) Unáhlená restrikce

Jako krajně nešťastné se jeví blokování územních samosprávných celků pro rozvoj zástavby tam, kde nesplňují aktuálně požadované standardy. Důsledkem je výrazná kumulace pořizování územních plánů v krátkém čase (jsou zde limity kvalifikované nabídky !), navíc v transformačním období, tedy s rizikem vysokého počtu následných opatření, která způsobí další tlak na budoucí změny již „zastaralých“ územních plánů. Ve snaze pospíchat pokulhává i proces projednání s veřejností. Nezdržovat, zpracovávat, schvalovat. Velmi bych se přimlouval za novelizaci a zjemnění požadavků na vymezování zastavěných území, které mají dohru až u hypotečních bank a vedou někdy až k osobním tragédiím.

5) Metodika, praxe

Opět mi chybí výklad jak mají územní plány de facto vypadat a co může samospráva po zpracovateli vyžadovat (ÚPD Loket ve své torzální podobě to jistě nespasí). Setkáváme se s argumenty o tom, že hlavní výkres nebude zobrazovat žádné limity ochranných pásem, výkres veřejně prospěšných staveb nepostihne nově zakotvené plochy komunikací (na rozdíl od cyklotras - sic!), ve výkresech technické infrastruktury není možné zahrnovat dosavadní stav, který budeme hledat zase v ÚAP. Jsem zvědav, kdo a jak bude tento mechanismus vysvětlovat malým obcím. Velké samosprávné celky si s takovou operativou poradí, mají pracoviště GIS a jistě zvolí nějaké adekvátní standardy pro komunikaci nad územními plány. Pro menší obce to však bude hodně danajská pomoc. Přimlouval bych se za to, aby se z hlediska praktické použitelnosti grafických kladů územně plánovací dokumentace méně důvěřovalo právníkům a více dbalo na požadavky samospráv. Právníci v mnohém ohledu pomohou, ale umějí také praktický život komplikovat.

6) Samospráva

Role určeného zastupitele a vyšší vliv samosprávného celku na to, co si ve svém území pořizuje, je dobrá praxe. To samé lze tvrdit o radě pro udržitelný rozvoj. Pro Tábor si dokáži zcela jasně představit společný zájem daný linií povodí nádrže Jordán (mnoho společných enviromentálních problémů, které mají dopad pro liniové stavby technické infrastruktury, která osu povodí kopíruje).

7) Závěr

Všechna negativa v rámci praxe starého stavebního zákona, která jsem nevyvrátil novými možnostmi, nadále mají svoji platnost. I nyní lze tvrdit, že chybí vliv vysokých škol, komunikace s veřejností je mizerná a metodiky žádné. Ministerstvo a zejména jeho dcera Ústav územního rozvoje by se měly pokusit co nejdříve vytvořit sjednocené standardy obsahů dokumentace, nekomplikovat problematiku spornými legislativními výklady a začít s osvětou směrem dolů k samosprávě. Protože má-li mít územně plánovací činnost široký a praktický dopad, musí se začít s osvětou zdola, která mi dlouhodobě chyběla a postrádám ji i nadále.

Pokusím se zobecnit některé poznatky z předchozí praxe, které jsem mohl aplikovat při výkonu samosprávy, kam jsem nastoupil v době schváleného zadání nového územního plánu města Tábora:

1) Zadání, definované často jako velmi oblíbené klišé se statěmi plnými nic neříkajících abstraktních slov (například o ochraně hodnot), považuji za největší promarněnou příležitost pro územní plán a obecní samosprávy.

2) Jako klíčové se jeví předřazení sociologického průzkumu, který obsáhne podstatné problémy, jež mohou ovlivnit možnosti územního plánování (obchvat, výstavba supermarketů, zelené pásy, eroze půdy). Řada informací je pak přenositelná i pro další výkon samosprávy a nemusí být pouze součástí územního plánu. Nejen u velkých korporací se projevuje pravidlo, že zejména měkké faktory převažují ve strategii řízení nad tvrdými opatřeními. Laicky řečeno: nikoliv dopraváci, ale sociologové a mediální stratégové spoluvytvářejí dobrý územní plán (neříkám, že rozhodují).

3) Je dobré založit internetové stránky portálu územního plánu, kde jsou umisťovány veškeré informace určené pro veřejnost. Jsou zde analýzy, komentáře, výkresové a textové části, připomínky DOSS a veřejnosti. (V Táboře je zatím nemáme).

4) Osvědčily se pracovní skupiny občanů. Je nejlépe vždy přijít za lidmi přímo do místa, kde se daná opatření chystají. Občané zakreslují své představy do map s primitivními legendami (jde o uchopení hodnot území, pohledové závady, zatravnění, zalesnění a erozi). Přístup venkovských obyvatel ke krajině se v mnoha případech ukázal jako velmi konstruktivní a dobře znalý místních souvislostí. Znám řadu řešících týmů, které na daném místě nikdy nebyly a na nic se lidí neptaly. S takovými urbanisty bych se okamžitě rozloučil. Komplikují život nejen místním politikům.

Ukázka pozvánky na setkání - 1
Ukázka pozvánky na setkání - 2

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 37/2007.