Konzultace |
V podstatě po celé 20. století u nás probíhaly radikální technické úpravy vodních toků a jejich niv, které sloužily především odvodňování zemědělských ploch, odvádění velkých vod a na větších řekách zesplavnění. V těchto úpravách se projevovala jednostranná koncepce pasivní protipovodňové ochrany, jejímiž zásadami jsou rychlé odvádění velkých vod, omezování jejich rozlivů hrázemi a zachycování přebytečných objemů ve velkých nádržích.
V dnešní době se však propracováváme k nezbytné revizi těchto přístupů. Do popředí totiž vystupují některé významné skutečnosti:
Jednostranné provádění technických úprav vodních toků mnohde přesáhlo únosnou míru a způsobuje vodohospodářské problémy. Kapacitní koryta soustřeďují a zrychlují odtok povodní a omezují přirozené tlumivé rozlivy v nivách, čímž znatelně zhoršují poměry v níže ležících částech povodí.
Mění se priority protipovodňové ochrany. Na rozdíl od dřívějších dob máme menší zájem chránit zemědělské půdy před “malými” povodněmi. Naproti tomu se snažíme poskytovat podstatně spolehlivější ochranu sídlům a zastavěným územím vůbec, pro což již řada starších úprav koryt nepostačuje.
Výše uvedené pasivní přístupy k ochraně před povodněmi se samy o sobě projevují jako nedostatečné. Prosazuje se potřebnost aktivních řešení, jako je především obnova a podpora přirozených tlumivých rozlivů povodní v nezastavěných nivách.
Technické úpravy vodních toků ve starém pojetí sice v řadě případů nezajišťují dnes požadované ochranné vodohospodářské funkce, postačují však k tomu, aby tyto toky byly z ekologického hlediska znehodnocené. Takový stav není dál únosný.
Dnes je již obtížné se domnívat, že výhradním řešením ochrany před povodněmi je souvislé zkapacitňování a ochranné hrázování. I kdyby bylo technicky proveditelné, zřetelně není únosné z hlediska nákladů, ochrany jiných funkcí vodních toků v krajině a z důvodu zhoršování průtokových poměrů v níže položených úsecích.
V dnešní době jsou potřebné a v zahraničí se také běžně uplatňují komplexnější přístupy k vodohospodářské problematice. Je třeba zajistit velkou míru protipovodňové ochrany sídel a současně obnovit funkce vodních toků a jejich niv jako součástí přírody a krajiny a jako hodnotného pobytového a rekreačního prostředí. Vítáme a požadujeme též rehabilitaci vodních toků z hlediska rybářského. Přitom slábne zájem o intenzivní zemědělské obhospodařování ploch. Je tedy možné na úkor intenzivního využívání ploch do jisté míry podporovat tlumivé rozlivy povodní v nivách, a tím posilovat ochranu sídel a jiných zájmových území. Případně lze území niv diferencovat v území větší měrou chráněná a v území častěji zaplavovaná, která pak mohou být do značné míry přírodního rázu. Zde je prostor pro uplatnění revitalizačních přístupů v oblasti protipovodňové ochrany.
Soudobá řešení protipovodňové ochrany v rámci dílčích povodí by měla vycházet ze tří zásad:
I. Diferencované přístupy k úsekům toků a niv různého charakteru: V zástavbě měst a obcí, případně v blízkosti jiných objektů, zasluhujících ochranu, dominuje požadavek průtočné kapacity a stability koryt. Naopak ve volné krajině budeme podporovat přírodní ráz vodních toků, a tím mimo jiné i tlumivé rozlivy povodní v nivách.
II. Uvážené kombinování hydrotechnických a revitalizačních přístupů: Příkladem kombinovaných přístupů může být odsazování ochranných hrází dál od vodního toku. Hráze pak vymezují širší zaplavitelný pás území, v němž lze připustit obnovu přírodního rázu.
III. Snaha o vícefunkční řešení. Koridory vodních toků a nivy jsou příliš cenné na to, aby sloužily jenom úzce omezeným hydrotechnickým účelům. Dobrým příkladem správně vnímané hodnoty území mohou být kultivované intravilánové úpravy, které vodní toky zapojují do městských parkových úprav. Takový vodní tok se stává skutečně živou osou obce nebo města a je vyhledáván jako cenné rekreační prostředí.
Nelze samozřejmě tvrdit, že revitalizační opatření sama o sobě zabezpečí potřebnou úroveň ochrany před povodněmi. V každém případě se však jedná o cenné dílčí příspěvky k tlumení průběhu povodní s řadou dalších příznivých efektů pro vodní hospodářství, přírodu a krajinu.
Hlavní možnosti uplatnění revitalizačních přístupů v protipovodňové ochraně
1. Podélné revitalizace upravených toků a odpřírodněných niv mimo zastavěná území
Jedná se o nejobvyklejší revitalizační úlohu – nadměrně kapacitní technicky upravené koryto nahradit korytem přírodě bližšího rázu, které je všestranně členitější, mělčí a méně kapacitní. Obvyklé je nahrazovat koryto o kapacitě Q2 až Q5, což byla standardní kapacita úprav v zemědělských plochách, korytem o kapacitě Q1 (“jednoletá voda”) nebo menší. V přírodních územích, v lukách a pastvinách niv bohatě postačuje kapacita orientačně na úrovni Q30d (“třicetidenní voda”). Základním hydrotechnickým efektem je aktivace povodňových rozlivů a omezení koncentrace povodňových proudů. Tento efekt může být dost důležitý především v těch situacích, kde vodní toky ohrožují níž položená sídla “rychlými” přívalovými povodněmi, způsobujícími škody zejména dynamickými účinky – bořením a unášením objektů rychlým prouděním, vymíláním a naopak nanášením plaveného materiálu.
Konkrétní příklad, kdy uskutečněná revitalizace významnou měrou ztlumila průběh extrémní povodně, byl prozkoumán a popsán na potoce Borová na Českokrumlovsku. Tento potok byl v dřívější době souvisle technicky upraven do hlubokého lichoběžníkového profilu s opevněním betonovými deskami. V letech 1999 až 2001 byly zhruba tři kilometry tohoto potoka v blízkosti obce Borové revitalizovány. Staré koryto bylo z větší části zasypáno, z menší části proměněno v biotopní tůně. Stranou bylo ve vlastní stopě vyhloubeno nové, revitalizační koryto o malé kapacitě a velké členitosti, s mělce mísovitým příčným profilem, opevněným pouze pohozy a záhozy. Krátce po dokončení stavby, v létě roku 2001, dopadl na Borovou extrémní lokální příval, který v revitalizovaném potoce vyvolal průtoky zhruba na úrovni Q100 (“stoletá voda”). Případ hodnotil hydraulik, Ing. V. Matoušek, DrSc., z Výzkumného ústavu vodohospodářského v Praze, a dospěl k závěru, že podélná revitalizace, která pokryla zhruba tři kilometry potoka, zmenšila kulminační povodňový průtok na úrovni Q100 v závěrném profilu revitalizovaného úseku zhruba o 20 % proti stavu, jaký by nastal za téže povodně před revitalizací, kdy potok ležel v napřímeném kapacitním korytě. Vzhledem k extremitě události je tento efekt skutečně významný – revitalizace v tomto pojetí může jako opatření k tlumení průběhu povodní velmi dobře konkurovat například výrazně dražší výstavbě vodních nádrží.
I v případě Borové se projevila další vodohospodářsky významná vlastnost koryt, jejichž rozměry odpovídají přírodním vzorům (všestranně velká členitost, malá kapacita, mělký a široký příčný profil). A to je stabilita. Mělké koryto, které je za nástupu velké vody brzy přelito a příliš nesoustřeďuje proudění, je i za extrémních průtoků vystaveno podstatně menším rychlostem proudění, a tedy je stabilnější, resp. je méně náročné na opevnění. Ostatně také povodeň roku 2002 na celém zasaženém území podala řadu dokladů toho, že přírodní a přírodě blízká koryta jsou poměrně odolná a dílčí změny v nich neznamenají velkou škodu, zatímco koryta technicky upravená mohou být za takovýchto událostí zcela rozbita.
Podélné revitalizace koryt a niv přinášejí další významné efekty: Zvětšením členitosti povrchu koryta a zpomalením postupu běžných průtoků údolím posilují samočisticí kapacitu toku. Změlčením koryta posilují zásobu mělké podzemní vody v nivě, která byla předtím nadměrně zahloubeným korytem zbytečně odvodňována. Jedná se o příspěvek k ochraně před účinky sucha.
2. Revitalizační řešení koryt v zastavěných územích a v jejich blízkosti
V zástavbě obcí a měst je prioritou ochrana před nepříznivými účinky povodní, což znamená kapacitní a stabilní koryta. Ale ani tato koryta nemusejí vypadat jako kanály.
Ve většině situací je možné řešit intravilánová koryta lépe a poskytnout jim alespoň částečnou členitost, nezbytnou pro uchování základních ekologických funkcí. Zpravidla i v nejsevřenějších podmínkách obdélníkových koryt, obklopených zástavbou, je možné vytvořit členité kamenité dno nebo do dna koryta vložit členitou kynetu pro běžné průtoky.
3. Vytváření ochranných povodňových koryt, sloužících obvádění povodňových průtoků mimo území, která mají být chráněna.
Objekty tohoto druhu se v Německu na řadě míst uplatňují v protipovodňové ochraně měst a obcí, ležících v plochých nivách, vystavených zaplavování. Neškodně provádějí velké vody zastavěným územím nebo kolem něj vytvářejí obchvaty. V některých případech mohou odvádět povodňové průtoky do soustav poldrů nebo je vyvádět do volně zaplavitelných niv. Nová koryta tohoto druhu se již dnes budují výhradně v přírodě blízkých tvarech, starší koryta prodělávají revitalizace.
4. Diferenciace niv na povodňově průtočné přírodní pásy a na území chráněná; odsazování ochranných hrází
Technické regulace, prováděné v minulosti, v řadě případů vytvořily říční koridory, které se dnes jeví jako příliš úzké pro přiměřené provádění velkých vod. Toky a nivy jsou z ekologického hlediska znehodnoceny a územím v nivách, včetně zástavby obcí, se beztak nedostává potřebné ochrany před povodněmi. Tu může být řešením zásadní funkční diferenciace nivy. Rozšíří se a zkapcitní povodňově průtočný koridor a za tuto cenu je dosaženo spolehlivější ochrany ostatních území. (V souvislosti s revitalizacemi lze o takovém řešení hovořit, pokud se takto vytvořenému říčnímu koridoru dostane přírodního charakteru.) U nás dosud příklady takovýchto náročných řešení nenajdeme. V Německu však již bylo nebo je realizováno několik podobných akcí, hlavně na Labi a na Rýně. Jejich základem je odsazování ochranných hrází, původně vedených po březích řek.
5. Hloubené retenční prostory v nivách
Také u nás jsme již mnohde přišli na to, že ponechání “zatopené pískovny” přírodnímu vývoji bývá lepší než “rekultivace” zavezením zeminou nebo nějakým odpadem. V Německu je však obvyklé prostřednictvím těžby stavebních hmot záměrně vytvářet částečně zatopené jámy, které pak představují povodňové retenční prostory a v době mimo povodně se uplatňují jako přírodní prvky, případně slouží rekreaci nebo sportovnímu rybolovu. Za povodní se sníženiny zaplní vodou, která pak bude zvolna odtékat malokapacitními průkopy nebo průsakem.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 34/2005.