Lexikon evropského práva |
Kazuistika (Bodil Lindqvistová)
Paní Lindqvistová umístila na své domácí internetové stránky profily spolufarníků Švédské protestantské církve v Alsedě. Když byla jedním ze svých kolegů upozorněna, že s takovýmto zveřejňováním údajů o své osobě zásadně nesouhlasí a že podal příslušnému úřadu stížnost na porušení zákona o ochraně osobních údajů, odstranila tyto údaje ze své internetové stránky. Incident byl úředně prošetřen s tím, že byl podán návrh na potrestání pachatelky za porušení zákona ve třech bodech – paní Lindqvistová zpracovávala osobní data, aniž by o tom uvědomila příslušný úřad na ochranu osobních dat, nadto zveřejnila citlivý údaj týkající se zdravotního postižení jednoho ze svých kolegů a konečně umožnila, aby tyto údaje bylo možné bez souhlasu příslušného úřadu šířit i do třetích států. Švédský soud uznal vinu pachatelky v uvedených bodech a uložil jí zaplatit pokutu ve výši 4 tisíc švédských korun a vedle toho příspěvek 300 švédských korun do fondu na odškodnění obětí trestné činnosti. Odvolací soud nicméně uznal námitky, že některé okolnosti případu vedou k tomu, že není zřejmé, jak je třeba případ posoudit ve světle evropské směrnice o ochraně osobních dat.
Paní Lindqvistová zpracovávala osobní údaje pro účely zčásti charitativní, zčásti náboženské povahy. Evropská směrnice byla přijata na základě zmocnění článku 95 SES, takže není nutné, aby její ustanovení musela mít přímý vliv na vytváření nebo fungování společného trhu. Není nutné ani to, aby v každém jednotlivém případě, kdy je indikováno porušení ustanovení přijatého podle této směrnice, musel být prokázán skutečný přeshraniční efekt takovéhoto porušení. Pokud by bylo na prokázání této skutečnosti právní hodnocení případ od případu vázáno, stal by se z obecného pohledu rozsah působnosti směrnice nejasný a nejistý. Při posouzení toho, zda šlo či nešlo o zpracování osobních údajů prováděné fyzickou osobou výlučně v rámci osobních či domácích činností, je třeba vzít v úvahu především účel vymezený v preambuli směrnice, kde je uvedeno, že úprava se nedotýká činností, které mají výlučně osobní povahu, jako je korespondence nebo vedení adresáře. Že však nešlo o vedení soukromého seznamu zajímavých osob, je zřejmé z toto, že k seznamu mohl a měl mít v internetové síti přístup neomezený počet uživatelů.
Evropská směrnice v článku osmém jasně hovoří o zákazu zpracování údajů týkajících se zdraví, což nelze vyložit jinak než tak, že nelze šířit informace jakkoli se dotýkající fyzického nebo psychického zdravotního stavu jednotlivce. Údaj o tom, že si někdo zlomil nohu a že se tak stal částečně invalidním, je tedy citlivým osobním údajem, jehož zpracování bez souhlasu dotčené osoby je zakázáno. Směrnice vychází z předpokladu, že pro odstranění překážek toku osobních údajů musí být úroveň ochrany práv a svobod jednotlivců v souvislosti se zpracováním těchto údajů rovnocenná ve všech členských státech Evropské unie. Předmětem vnitrostátních právních předpisů o zpracování osobních údajů je ochrana základních práv a svobod, zejména práva na soukromí uznaného v článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i v obecných zásadách komunitárního práva. Z tohoto důvodu sblížení národních právních předpisů nesmí vést k oslabení ochrany, kterou státy zajišťují, ale musí mít naopak za cíl zajištění vysoké úrovně ochrany. Směrnice nesleduje cíl minimální harmonizace a nebrání tomu, aby členský stát rozšířil rozsah a zvýšil intenzitu ochrany osobních dat, jestliže to neodporuje jiným závazným ustanovením komunitárního práva.
Doc. JUDr. Richard Pomahač, CSc., Právnická fakulta Univerzity Karlovy