Týdeník Veřejná správa


 Přírodní památky

Doc. RNDr. Jan Vítek

Praha z dávných sopek a moří

Vyšlo v čísle 31/2007

Řada světových velkoměst je vystavena permanentní hrozbě poněkud nevyzpytatelných přírodních živlů.Vápencová step (PP Pod Žvahovem) sahá až do hloubi Prahy, foto: Jan Vítek Ta, která leží při mořském pobřeží, jsou čas od času ohrožena ničivými vlnami tsunami, mnohá velkoměsta dokonce sahají až k prahu „dílny Vulkánovy“ - do blízkosti činných sopek. Že ani naše hlavní město není zcela imunní před vrtkavostí přírody dostatečně ukázala povodeň před pěti lety - ovšem katastrofa v podobě sopečného výbuchu nebo ničivého mořského příboje Praze naštěstí nehrozí. Četné geologické odkryvy - přírodní i umělé - však dokládají, že mořské záplavy a bouřlivá sopečná činnost se v dávné minulosti nevyhýbaly ani území dnešní Prahy. Jen málokterá evropská metropole se může pochlubit tolika geologickými pozoruhodnostmi, jako naše hlavní město, kde mnohé lokality související s přítomností pradávných moří a sopek, byly vyhlášeny za chráněná území -přírodní památky (PP), přírodní rezervace (PR) a ty nejhodnotnější za národní přírodní památky (NPP). K nejznámějším i nejatraktivnějším patří NPP Barrandovské skály, provázející v délce asi dvou kilometrů levý břeh Vltavy pod pražským Barrandovem. Jejich ústřední partie Barrandova skála nese jméno slavného přírodovědce - paleontologa Joachima Barranda (1799-1883). Už z oken vlaku na trati z Prahy do Berouna lze zahlédnout desku s nápisem BARRANDE, umístěnou na skalní stěnu rok po badatelově úmrtí. Při bližší prohlídce zdejších výchozů zaujme především dokonalá ukázka vrás a jiných tektonických poruch v souvrství vápenců, uložených na dně tropického prvohorního (převážně devonského) moře. Jejich vyobrazení nechybí snad v žádné učebnici geologie. Výchozy bělavých vápenců pak provázejí levý svah vltavského údolí za Barrandovským mostem až do „útrob“ Prahy. Chráněny jsou zde například stěny někdejšího kamenolomu v PP Pod školou a strmý svah u Zlíchova v PP Pod Žvahovem. Obě lokality prosluly výskytem zkamenělin mlžů, hlavonožců, trilobitů a dalších prvohorních živočichů. K oblíbeným výletním místům však patří zejména území Přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí se spoustou zajímavých míst, pozoruhodných nejen z hlediska přírodovědného (se spoustou chráněných druhů rostlin i živočichů), ale i historického a vlastivědného (pravěké Butovické hradiště). Nejhodnotnější partie byly zahrnuty do PR Prokopské údolí, která je poměrně rozsáhlá (přes 101 ha) a tvoří ji několik samostatných ploch. Na údolních svazích vystupují horniny, jednak uložené na dně staroprvohorních moří, jednak „vyprodukované“ tehdejšími sopkami. Součástí vápencových srázů je též nejdokonaleji vyvinutý kras (včetně nepřístupných jeskyní) na území Prahy, do značné míry však porušený dřívější těžbou kamene. Ovšem i některé opuštěné lomy skrývají působivá zákoutí. Příkladem je často navštěvované Hlubočepské jezírko, vyplňující dno lomové jámy na východě Prokopského údolí. Součástí opačných, západních okrajů téhož údolí mezi Novou Vsí a Butovicemi jsou průkazné stopy po dávné sopečné činnosti. V prvohorním útvaru siluru (asi před 430 miliony let) chrlila zdejší „novoveská sopka“ lávu na dno moře a její produkty se vršily i na okolní pevnině. Důkazem toho je členitý hřeben Hemrových skal, připomínající strmý okraj sopečného kráteru. Po tak dlouhé době jde však samozřejmě už jen o podobnost čistě náhodnou. Skromné pozůstatky dávné sopky najdeme dokonce i „v hloubi“ našeho hlavního města. Poměrně výrazným a působivým příkladem je skalní ostroh s PP Kalvárie v Motole, čnící přímo nad Plzeňskou ulicí v sousedství motolského krematoria. Vrcholek skaliska ze silurské čedičové vyvřeliny (diabazu) zvýrazňuje zdaleka nápadný kříž.

Doc. RNDr. Jan Vítek