Týdeník Veřejná správa


Příloha

Mgr. Pavel Drahovzal
legislativně-právní Kancelář Svazu měst a obcí ČR

Znovuzavedení titulu městys a navrácení statusu města historickým městům

Vyšlo v čísle 31/2006

Do zákona č. 128/2000 Sb., o obecním zřízení ve znění pozdějších předpisů, byla s účinností od 1. července letošního roku vnesena mimo jiné obnova titulu městys. Obec bude městysem, pokud tak na její návrh stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády. Obce, které byly oprávněny užívat označení městys přede dnem 17. května 1954 (tj. před účinností zákona č. 13/1954 Sb., o národních výborech), mohou předsedu sněmovny požádat o navrácení titulu městys. Předseda sněmovny pak na žádost obce toto stanoví a zároveň určí den, od kterého se obec stává městysem. Novela zákona o obcích zároveň umožňuje navrátit obcím statut města historickým městům. Obec, která byla městem přede dnem 17. května 1954 (před účinností již zmíněného zákona o národních výborech), bude městem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny, který opět toto stanoví a zároveň určí den, odkdy se obec stává městem (viz zákon č. 234/2006 Sb.,kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb.o obcích(obecní zřízení),ve znění pozdějších předpisů).

Obnova obecní samosprávy po roce 1989 byla jedním z podstatných kroků k návratu demokratických tradic do naší země, ale hlavně do myslí lidí.

Označení “městečko”, respektive “městys”, získávaly některé vsi od třináctého století. Od šestnáctého století nestačilo jen rozhodnutí místní vrchnosti, bylo nutné privilegium panovníka. Pro jmenování bylo zapotřebí splňovat jisté náležitosti - toto sídlo muselo být spádové a mít ráz městečka (ke jmenování se vztahovala i privilegia, například pořádání výročních trhů, což jasně značí odlišení od vsí bez privilegií). Po zániku monarchie v roce 1918 byl titul “městys” udělován i nadále, tentokráte vládou, která velmi přísně prověřovala všechny žádosti obcí usilující o toto označení. Pokud obce vyhověly kritériím, mít například regulační plán, kanalizaci, vodovod, elektrické osvětlení, hřbitov, zdravotní zařízení, školu, dlážděné chodníky a ulice, byl jim titul “městys” udělen. Tyto přísně vyžadované požadavky měly dokázat, že obec byla technicky, kulturně, sociálně, politicky a hospodářsky na výši, že má centrální funkci (poskytované služby jsou přístupné i okolním obcím). Vzhledem k tomuto posuzování bylo udělení statutu městys považováno za velmi prestižní záležitost.

V roce 1990 byla po padesáti letech v České republice obnovena místní samospráva v obcích, nebyly však vráceny příslušné tituly městysům a všem historickým městům, nebyl obnoven titul městys. Vzhledem k tomu, že se zavedením tohoto titulu do našeho právního řádu nejsou spojeny žádné finanční náklady pro státní rozpočet, lze bez větších obtíží toto označení zavést. Totéž platí pro navrácení titulu město a městys všem historickým městům a městysům. Pokud vzniknou nějaké náklady, pak pouze obcím, jež budou žádat o udělení nebo navrácení tohoto titulu. Může se například jednat o předělání úředních razítek, obálek či hlavičkových papírů. Hlavním důvodem znovuzavedení titulu je navrátit občanům obce pocit sounáležitosti či zvýšit prestiž obce v očích návštěvníků.

Někdejší města a městyse si většinou uchovaly postavení přirozeného centra vůči okolním obcím

Zapracovat označení městys do zákona o obcích a navrátit titul městys, nebo město obcím, které tento statut měly před rokem 1954, požadoval Svaz měst a obcí České republiky na základě usnesení ze svého IX. Sněmu konaného ve dnech 26. a 27. května 2005. Podnětem k tomuto požadavku byla iniciativa obcí -zpočátku z okresů Havlíčkův Brod a Chrudim - které právě v minulosti městysi nebo městy byly. Na tomto místě je nutno uvést především obce Libice nad Doubravou, Luže a Krucemburk. Například zastupitelstvo obce Ostrovačice ve svém dopise ze dne 18. července 2005 adresovaném Ministerstvu vnitra uvedlo: “Obec Ostrovačice byla na městys povýšena rozhodnutím císaře Ferdinanda I. dne 9. září 1842 a naši předkové používali označení městys také na razítkách obce ještě v polovině dvacátého století. Naše obec a její občané jsou hrdi na toto významné historické označení a připomínají si vždy výročí sepsání této listiny. Nepožadujeme žádných nároků ve vztahu ke státnímu rozpočtu či státní správě, požadujeme pouze návrat statutu a možnosti používat toto označení především z důvodu historické paměti našich obyvatel a pocitu hrdosti na svoji obec, zejména u nejmladší generace. I když jsme si vědomi, že zavedení používání označení městys přinese obci náklady zejména na pořízení nových tiskovin a razítek, přesto tento návrh podporujeme a žádáme o prosazení této změny a její zapracování do připravované novely zákona o obcích”.

Síť měst a městysů má své počátky ve třináctém století Svébytná instituce středověkého města k nám byla přenesena z iniciativy panovníků a postupně i soukromých vrchností.

Středověká města se vyznačovala zejména specifickým právním postavením svých obyvatel nadaných rozsáhlými svobodami a právy a rozsáhlou samosprávou.

Vedle přibližně pěti desítek královských měst vznikala v českých zemích již od třináctého století města a městečka (od šestnáctého století městyse), také na majetku šlechty a církevních institucí. Městečko (latinsky “oppidum”, německy “Städtchen” nebo “Markt” případně “Marktflecken”) byl specifický typ sídla, které mělo podobně jako město vůči svému okolí rovněž centrální funkci, ale menšího rozsahu a významu. Bylo především centrem týdenních trhů a spíše jen výjimečně, zejména v počátcích, mělo i výsadu trhů výročních. Jeho funkcí bylo zprostředkovat odbyt mezi venkovem a větším městským centrem. Městotvorné úsilí šlechty i církevních institucí pokračovalo ve čtrnáctém, patnáctém i šestnáctém století. V polovině šestnáctého století tak existovalo asi 41 královských a věnných měst (z toho na Moravě jen 6) a téměř 700 poddanských a horních měst a městeček, čili přibližně třikrát víc, než se odhaduje k roku 1300.

Středověké povyšování obcí zachovala i pozdější rakouská úprava obecní samosprávy

Obecní samospráva v Českých zemích, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, byla uvedena v život v roce 1850 v souvislosti se zavedením konstitučního režimu v rakouské monarchii v letech 1848–1849. Byla to jak první ústava z 25. dubna 1848, tak i návrh ústavy vypracovaný říšským sněmem zasedajícím od října 1848 v Kroměříži, kde se jako nezadatelná práva obcí prohlašovala svobodná volba zástupců, přijímání členů do obecního svazku, správa vlastního majetku i výkon místní policie. Tyto zásady přešly i do takzvané Stadionovy ústavy vyhlášené 20. března 1849.

První právní úpravou obecního zřízení v habsburské monarchii byl provizorní říšský obecní zákon z 20. března 1849, kterým se zmíněná Stadionova ústava prováděla. V čele tohoto zákona byla vepsána zásada: “Základem svobodného státu je svobodná obec”. Každé místo se muselo stát buď obcí nebo součástí obce, ve většině případů osadou. Kategorie město, městys, vesnice, v době před zrušením poddanství a vrchnostenské správy místa s rozdílným právním postavením, byly zachovány, ovšem pouze jako označení. Dosavadní privilegia jak královských (svobodných) měst tak i poddanských měst i městeček se vznikem obecní samosprávy zanikla. Výjimkou byla pouze města se zvláštním statutem. Povyšování obcí na města a městyse však zůstalo. Toto právo náleželo výlučně panovníkovi, avšak bez výslovného zákonného zmocnění.

Definitivní organizace územní samosprávy v českých zemích se opírala o rámcový říšský zákon o obecním zřízení z 5. března 1862. Tímto zákonem se stanovovala základní pravidla pro jednotlivé země. Ty měly vydat vlastní obecní zřízení. Zmíněné tituly město, městys zůstaly opět zachovány s tím, že ve městech a v městysích mohl obecní výbor udělit měšťanské právo. A měšťané mohli užívat fondy, fundace a ústavy vyhrazené pro měšťany. Institut měšťanského práva byl zrušen jako nedemokratický nedlouho po vzniku republiky Československé a to novelou obecního zřízení ze 7. února 1919.

Z císaře na vládu

Povyšování vsí (obcí) nebo osad na městyse nebo na města i povyšování městysů na města přešlo po vzniku Československé republiky z císaře na vládu.

Právní řád rakousko–uherské monarchie se na základě zákona č. 11/1918 Sb., ze dne 28. října 1918, o zřízení samostatného státu československého, stal součástí právního řádu nově vzniklé Československé republiky. “Všechny dosavadní zemské a říšské zákony zůstávají prozatím v platnosti,” praví čl. 2 zmíněného zákona. Povyšování vsí (obcí) nebo osad na městyse nebo na města i povyšování městysů na města (až dosud toto právo náleželo výlučně císaři) přešlo po vzniku Československé republiky na vládu, a to na základě § 64 ústavní listiny republiky Československé: “Veškerá moc vládní a výkonná, pokud ústavní listinou nebo zákony Československé republiky vydanými po 15. listopadu 1918 nebyla výslovně vyhrazena prezidentovi republiky, náleží vládě”. Konkrétní zákonné podmínky pro povyšování obcí na městyse i na města však ani poté stanoveny nebyly. Vláda při posuzování žádostí obcí postupovala podle své volné úvahy. V polovině devatenáctého století bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 470 měst a 420 městysů, o sto let později se jejich počet zvýšil.

Sčítání lidu ze dne 31.října 1857 poskytlo následující obraz o “sídelních poměrech” v Českých zemích: Ke dni 31. října 1857 bylo na území Čech, Moravy a Slezska celkem 470 měst a 420 městysů. Nejstarší podobná data o počtu měst a městysů pocházejí ze soupisu obyvatelstva z roku 1762. Tehdy bylo zjištěno celkem 347 měst a 465 městysů.

Posléze bylo podle výsledků soupisu obyvatelstva z roku 1776 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 487 měst a 465 městysů.

Statistický lexikon obcí v zemi České, neboli úřední seznam obcí vydaný Státním úřadem statistickým a ministerstvem vnitra, uvádí ke dni 15. dubna 1934 počet 8471 místních obcí, 18621 konskripčních osad, z toho bylo 389 měst a 207 městysů.

Obdobný Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské poskytuje ke dni 30. dubna 1935 tato data: celkový počet 3325 místních obcí, 3826 konskripčních osad, z toho 126 měst a 223 městysů. Z těchto údajů lze odvodit, podle úředních sdělení o povýšení na města a na městyse v období od roku 1935, následující údaje: v českých zemích bylo ke dni 29. září 1938 524 měst a 535 městysů.

Po roce 1948 obce přestaly existovat jako právnické osoby soukromého a veřejného práva

V roce 1948 vláda Československé republiky povýšila usnesením ze dne 18. května 1948 městys Kopřivnici na město; usnesením vlády republiky Československé ze dne 12. října 1948 byl městys Frýdlant nad Ostravicí ve správním okrese místeckém povýšen na město; usnesením vlády republiky Československé ze dne 9. listopadu 1948 byla obec Nový Hrozenkov (okres Vsetín) povýšena na městys; vláda Československé republiky povýšila usnesením ze dne 16. listopadu 1948 obec Libčice nad Vltavou na město. Stalo se tak již po přijetí ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústavy Československé republiky dne 9. května 1948, kde v článku X. bylo stanoveno: “Nositelem a vykonavatelem státní moci v obcích, okresích a krajích a strážcem práv a svobod lidu jsou národní výbory”.

Existence soustavy národních výborů jako správních orgánů “vykonávajících na území, pro které jsou zvoleny, veřejnou správu ve všech jejích oborech, zejména obecnou správu vnitřní, správu kulturní a osvětovou, ochranu práce, správu zdravotní a sociální; správu finanční pak podle zvláštních ustanovení” byla upravena v § 123 a 124. Národní výbory byly 1. místní, 2. okresní, 3. krajské.

Podle § 125 této takzvané Ústavy 9. května národní výbory měly jako orgány jednotné lidové správy zejména tyto úkoly:

Je známo, že v této době dvě další obce žádaly o povýšení na město. Jejich žádostem však již nebylo vyhověno. Počátkem roku 1950 totiž bylo vydáno vládní nařízení č.14/1950 Sb. o organizaci místních národních výborů. Viz § 43, odst.1 zákona č. 280/ 1948 Sb., ze dne 21. prosince 1948, o krajském zřízení, podle kterého “Vláda upraví nařízením organizaci okresních a místních národních výborů podle zásad platných pro krajské národní výbory”.

Toto vládní nařízení zavedlo čtyři kategorie místních národních výborů: MNV I. kategorie v obcích do 600 obyvatelů, MNV II. kategorie v obcích od 601 obyvatel do 2000 obyvatel, MNV III. kategorie v obcích od 2001 obyvatel do 6000 obyvatel, MNV IV. kategorie v obcích nad 6000 obyvatel. Označení obcí titulem “město” a titulem “městys” tímto právním předpisem však výslovně nebylo zrušeno.

Nestalo se tak ani zákonem č. 13/1954 Sb., o národních výborech, jenž nabyl účinnosti dne 17. května 1954. Toto datum je významné. Obce tehdy jednoznačně přestaly existovat jako právnické osoby soukromého a veřejného práva. Byly zachovány jen jako nejnižší územně správní jednotky, které mohly být správními obvody. Rozhodnutím krajského národního výboru mohl totiž být zřízen jeden místní národní výbor i pro několik obcí.

Od roku 1960, kdy byl zákon č. 13/1954 Sb. nahrazen novým zákonem č. 65/1960 Sb.o národních výborech, tvořily soustavu národních výborů ustavených jako orgány státní moci v krajích, okresech a obcích, krajské národní výbory, okresní národní výbory a v obcích místní a městské národní výbory. Tuto podobu soustavy národních výborů ponechala i nová Ústava Československé socialistické republiky, ústavní zákon č. 100/1960 Sb. Městské národní výbory od roku 1960 působily “ve městech, která byla sídly krajů a okresů a v ostatních velkých obcích městského charakteru, které určí krajský národní výbor”. Podle dalšího nového zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech, městské národní výbory byly zřizovány ve městech, které jsou sídly okresů, dále v jiných obcích městského charakteru, které na návrh okresního národního výboru určí krajský národní výbor.

Obnova místní samosprávy

Změna ústavy po roce 1990 umožnila zrušení soustavy národních výborů a obnovila místní samosprávu s tím, že by její orgány vykonávaly i některé záležitosti státní správy.

18. července 1990 byl schválen ústavní zákon Federálního shromáždění č. 294 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava ČSSR a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci a kterým se zkracuje volební období národních výborů. Tímto ústavním zákonem byla především změněna hlava sedmá Ústavy, která poté nesla název “Místní samospráva”.

Čl. 86 zněl takto :

  1. Základem místní samosprávy je obec.

  2. Obec je samosprávným společenstvím občanů. Je právnickou osobou, má vlastní majetek, s nímž samostatně hospodaří. Zákon stanoví, které daně a poplatky jsou příjmem obce.

  3. O věcech místní samosprávy rozhodují občané na obecních shromážděních nebo referendem, anebo prostřednictvím zastupitelstva obce.

  4. Právo volit členy zastupitelstva obce je rovné a přímé, uskutečňuje se tajným hlasováním.

  5. Obec vydává ve věcech místní samosprávy obecně závazné vyhlášky. Vyhlášky může též vydávat ve věcech státní správy, byla-li k tomu zmocněna zákonem.

Čl. 87:

  1. Obce se mohou sdružovat k zabezpečování věcí společného zájmu.

  2. Hranice obce lze měnit jen s jejím souhlasem. Podmínky a způsob vzniku, zániku, rozdělení nebo sloučení obcí stanoví zákony národních rad.

  3. Zákony národních rad dále stanoví zejména

    1. postavení, organizaci a působnost obcí,

    2. podmínky výkonu volebního práva a způsob provádění voleb do zastupitelstev a jejich volební období,

    3. prostředky ochrany práva obcí na samosprávu,

    4. které věci se považují za věci místní samosprávy,

    5. ve kterých věcech se obce pověřují výkonem státní správy.

Tato změna ústavy umožnila mimo jiné zrušení celé soustavy národních výborů a obnovila místní samosprávu na úrovni obcí a měst s tím, že by orgány samosprávy vykonávaly též záležitosti státní správy náležející dosud základnímu stupni národních výborů. Poté, co byly schváleny zákony ČNR o obcích, o hlavním městě Praze a o volbách do zastupitelstev obcí, konaly se v Českých zemích po padesáti letech, dne 24. listopadu 1990, opět svobodné a demokratické komunální volby.

K tomuto datu tak bylo obnoveno v dnešní České republice 5756 obcí jakožto samosprávných společenství občanů a právnických osob soukromého a veřejného práva, respektive společenství občanů s právem na samosprávu a veřejnoprávních korporací ve smyslu dnes platné Ústavy České republiky.

Protože k 1. únoru 1949 existovalo v Českých zemích 11 641 obcí, k 24. listopadu 1990 byla obnovena zhruba polovina obcí ve srovnání se stavem v letech 1949 až 1990, kdy de facto místní samospráva v obcích v republice Československé přestala existovat.

Na základě zmíněného ústavního zákona měly být k datu 24. listopadu 1990 obnoveny i tituly město a městys podle právního stavu existujícího před 17. květnem 1954.

Dne 4. září 1990 byl v tehdejší České národní radě schválen zákon o obcích. Tento zákon však obnovení historických označení město a městys jednoznačně neupravoval. Tehdejší vládou předložený návrh zákona o obcích zjevně vycházel z předpokladu, že tituly město a městys byly zrušeny někdy v letech 1948, 1949. Proto tento nový zákon stanovil, že městem je obec, ve které do okamžiku účinnosti tohoto zákona, tedy do 24. listopadu 1990, působil městský národní výbor, a také obec, kterou určí předsednictvo České národní rady na návrh vlády České republiky nebo na návrh obce po vyjádření vlády.

Cesta k nápravě

Podle zákona o obcích se k datu voleb 24. listopadu 1990 staly opět městem obce, které byly městy před 17. květnem 1954 a měly v roce 1990 městský národní výbor.

Zřízení městského národního výboru v období od roku 1960 do roku 1990 neznamenalo v žádném případě povýšení na město v pravém slova smyslu, protože obce tehdy nebyly právními subjekty. V období do roku 2000 také bylo více než čtyřem desítkám historických měst jejich označení podle § 2, odst.2 zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, “vráceno”. A téměř tři desítky obcí – historických městysů, byly podle stejného ustanovení de facto “povýšeny” na města. Je příznačné, že naprostá většina těchto obcí má počet obyvatel nižší než 3000, to znamená, že nesplňuje kriterium uvedené v § 3 odst. 1 zákona o obcích platného od roku 2001. Tato velikostní hranice je velmi kuriózní. V České republice se totiž pro územní vymezení venkova všeobecně používá velikostní kategorie obcí do 2000 obyvatel.

Přiložený seznam obcí, podle stavu k 1. lednu 2006, uvádí obce, které mají právo požádat předsedu Poslanecké sněmovny o navrácení označení město nebo městys. V tomto seznamu nejsou uvedena historická města a městysi, které buď zanikly anebo dnes jsou pouze částí jiné obce. Obcí, které jsou v tomto smyslu historickými městy, je celkem 95, v tom 20 obcí má méně obyvatel než 500, 23 obcí je ve velikostní skupině 500–999, 47 obcí je ve velikostní skupině 1000–1999 a 5 obcí ve velikostní skupině 2000–2999. Obcí, které jsou městy ve smyslu zákona o obcích, je celkem 527, z toho tři města mají méně než 1000 obyvatelů, 54 měst je ve velikostní kategorii 1000-1999 obyvatel, 80 měst je ve velikostní kategorii 2000–2999 obyvatel a 390 měst má více než 3000 obyvatel. Ze souboru více než šesti stovek měst (včetně měst historických) má tedy přibližně třetina méně než tři tisíce obyvatel, což je velikost stanovená jako jednoznačné kriterium v zákoně o obcích.

Obcí, které jsou městysi, je v seznamu uvedeno celkem 390. V tom 23 obcí má méně než 300 obyvatel, 181 je ve velikostní skupině 300–999, 139 ve velikostní skupině 1000–1999, 38 ve velikostní skupině 3000 a více a devět ve velikostní skupině 3000 a více. Složení tohoto souboru historických městysů je nepochybně ovlivněno skutečností, že téměř šest desetiletí nemohla být žádná obec na městys povýšena. Poslední obec se takto stala městysem v roce 1948; byl to Nový Hrozenkov.

Z tohoto důvodu je v zákonu č. 234/2006 Sb. ustanovení, podle kterého obce, které městysy nikdy nebyly, mohou žádat o toto označení, podobně jako mohou dnes obce žádat o titul město.

Po schválení výše popsané části novely zákona o obcích, zákon č. 234/2006 Sb., vláda zřejmě v tomto smyslu upraví a doplní své příslušné u vlády týkající se posuzování návrhů obcí na stanovení městy (a nyní i městysi).

Na tomto místě je nutno poznamenat: do roku 1939 se označení město, městys nevztahovalo k obci v případě, že se obec členila na osady. Vhodným příkladem je obec Valašské Meziříčí. Tvořily ji dvě osady, a to město Valašské Meziříčí a městys Krásno nad Bečvou. Od roku 1990 jsou však jako města označovány celé obce, bez ohledu na počet částí obce, na které se člení.

Seznam obcí (podle počtu obyvatel, k 1. lednu 2006), které mají právo požádat předsedu Poslanecké sněmovny o navrácení označení “město” nebo “městys”:

Kraj Jihočeský

Adamov (526), Bělčice (982), Benešov nad Černou (1 374), Bernartice (1 264), Besednice (842), Borotín (529), Čestice (942), Číměř (710), Deštná (695), Dolní Bukovsko (1 504), Dolní Dvořiště (1 212), Dub (400), Frymburk (1 321), Horní Dvořiště (533), Horní Stropnice (1 565), Hořice na Šumavě (796), Husinec (1 332), Chlum u Třeboně (2 176),

Chvalšiny (1 175), Jistebnice (2 003), Katovice (1 304), Křemže (2 551), Kunžak (1 518), Ledenice (2 220), Lhenice (1 769), Malšice (1 703), Nadějkov (755), Orlík nad Vltavou (342), Přídolí (588), Radomyšl (1 128), Ratibořské Hory (738),

Rožmberk nad Vltavou (341), Rožmitál na Šumavě (402), Sedlice (1 243), Sepekov (1 346), Stádlec (628), Staré Hobzí (577), Staré Město pod Landštejnem (545), Stráž nad Nežárkou (836), Strážný (397), Strmilov (1 413), Strunkovice nad Blanicí (1 217), Studená (2 426), Suchdol nad Lužnicí (3 634), Štěkeň (841), Vlachovo Březí (1 687), Záblatí (370).

Kraj Jihomoravský

Archlebov (899), Běhařovice (419), Bítov (157), Blatnice pod Svatým Antonínkem (2 135), Blížkovice (1 250), Blučina (2 041), Boleradice (869), Bošovice (1 060), Brankovice (903), Čejč (1 231), Čejkovice (2 526), Černá Hora (1 909), Dambořice (1 275), Deblín (964), Dolní Dunajovice (1 728), Dolní Věstonice (327), Doubravice nad Svitavou (1 233), Doubravník (826), Drnholec (1 670), Hnanice (302), Horní Dunajovice (639), Horní Kounice (261), Hostěradice (1 483), Hostim (438), Hrádek (905), Hroznová Lhota (1 245), Hvězdlice (629), Jaroslavice (1 260), Jedovnice (2 589), Jevišovice (1 149), Jiřice u Miroslavi (427), Knínice u Boskovic (788), Křtiny (762), Lednice (2 328), Lipov (1 568), Lomnice (1 317), Lysice (1 825), Medlov (646), Měnín (1 642), Mikulovice (602), Moravská Nová Ves (2 544), Mutěnice (3 628), Nedvědice (1 333), Nosislav (1 242), Olbramkostel (515), Olbramovice (1 050), Oleksovice (681), Ostrov u Macochy (1 081), Ostrovačice (583), Podhradí nad Dyjí (50), Pouzdřany (752), Pozořice (2 095), Pravlov (517), Prosiměřice (736), Račice-Pístovice (1 016), Sloup (910), Slup (435), Strachotice (992), Strachotín (795), Svitávka (1 716), Šafov (169), Šaratice (899), Šatov (1 176), Štítary (675), Švábenice (931), Troskotovice (614), Tvrdonice (2 047), Uherčice (1 035), Újezd u Brna (2 969), Velká nad Veličkou (3 081), Velké Němčice (1 647), Vémyslice (676), Veverská Bítýška (2 879), Višňové (1 141), Vlasatice (808), Vnorovy (3 050), Vranov nad Dyjí (873), Vranovice (1 933), Vratěnín (280), Žarošice (964), Žeravice (1 053).

Kraj Karlovarský

Abertamy (1 413), Andělská Hora (208), Bochov (1 986), Boží Dar (185), Dolní Žandov (1 194), Horní Blatná (755), Hroznětín (1 764), Chlum Svaté Maří (282), Chyše (568), Jindřichovice (462), Krajková (894), Krásné Údolí (441), Krásno (701), Mnichov (372), Oloví (1 920), Pernink (1 036), Prameny (153), Přebuz (84), Svatava (1 599), Útvina (563), Valeč (389).

Kraj Královéhradecký

Častolovice (1 613), Černý Důl (786), Doudleby nad Orlicí (1 896), Horní Maršov (1 116), Choustníkovo Hradiště (598), Machov (1 132), Miletín (894), Mladé Buky (2 223), Mlázovice (571), Nový Hrádek (704), Olešnice v Orlických horách (445), Orlické Záhoří (204), Pecka (1 268), Pilníkov (1 129), Podhradí (397), Potštejn (917), Smidary (1 511), Stárkov (668), Střevač (279), Velké Poříčí (2 299), Velký Vřešťov (197), Vysoké Veselí (835), Železnice (1 120 ).

Kraj Liberecký

Blíževedly (626), Bozkov (582), Držkov (573), Holany (479), Janov nad Nisou (1 154), Jestřebí (790), Josefův Důl (1 021),

Kořenov (1 017), Kravaře (766), Libštát (961), Lučany nad Nisou (1 670), Osečná (1 007), Ralsko (1 834), Stráž nad Nisou (1 901), Stvolínky (294), Zásada (838), Zdislava (268).

Kraj Moravskoslezský

Andělská Hora (369), Doubrava (1 677), Dvorce (1 490), Horní Město (1 001), Hrabyně (1 194), Janov (343), Litultovice (771), Osoblaha (1 112), Paskov (3 781), Ryžoviště (672), Slezské Rudoltice (654), Spálov (931), Starý Jičín (2 419), Suchdol nad Odrou (2 477).

Kraj Olomoucký

Bílá Voda (289), Nouzov (1 482), Branná (324), Brodek u Konice (937), Brodek u Prostějova (1 463), Brodek u Přerova (2 002), Dlouhá Loučka (1 839), Domašov nad Bystřicí (486), Drahany (533), Dřevohostice (1 555), Dub nad Moravou (1 508), Hustopeče nad Bečvou (1 762), Huzová (622), Jívová (559), Kokory (1 092), Kralice na Hané (1 459), Libavá (1 186), Libina (3 504), Mikulovice (2 733), Mírov (410), Náměšť na Hané (1 889), Nezamyslice (1 265), Otaslavice (1 253), Potštát (1 197), Protivanov (1 079), Tištín (520), Tršice (1 553), Určice (1 294), Velký Újezd (1 073), Vidnava (1 402), Žulová (1 322).

Kraj Pardubický

Bojanov (662), Červená Voda (3 196), Dolní Čermná (1 358), Dolní Dobrouč (2 526), Horní Jelení (1 821), Hrochův Týnec (1 903), Choltice (912), Chroustovice (1 222), Křenov (420), Kunvald (1 011), Luže (2 570), Městečko Trnávka (1 503), Mladkov (558), Nasavrky (1 577), Nekoř (869), Opatov (1 128), Proseč (2 119), Předhradí (467), Radiměř (1 114), Seč (1 686), Svojanov (366), Trhová Kamenice (849), Třebařov (982), Včelákov (549), Žumberk (212).

Kraj Plzeňský

Bezdružice (1 005), Čachrov (556), Černošín (1 106), Dešenice (696), Hostouň (1 309), Chodová Planá (1 793), Chudenice (692), Kasejovice (1 322), Kladruby (1 393), Klenčí pod Čechovem (1 281), Kolinec (1 417), Koloveč (972), Lestkov (360), Liblín (312), Merklín (1 040), Mutěnín (244), Nalžovské Hory (1 236), Nečtiny (638), Poleň (267), Rabí (470), Rejštejn (244), Roupov (245), Staré Sedliště (1 001), Strašice (2 434), Stráž (1 106), Strážov (1 317), Úterý (422), Velhartice (901), Všeruby, okr.Domažlice (858), Všeruby, okr. Plzeň-sever (1 012), Žihle (1 425), Žinkovy (892).

Kraj Středočeský

Bezno (867), Bílé Podolí (572), Brodce (924), Březno (654), Byšice (1 170), Cerhenice (1 489), Cerhovice (949), Čechtice (1 411), Červené Janovice (705), Červené Pečky (1 623), Český Šternberk (150), Čestín (451), Čistá (898), Davle (1 189), Divišov (1 386), Dobřichovice (2 986), Dolní Kralovice (909), Chlumín (418), Chotětov (843), Chotusice (682), Jankov (901), Jenštejn (521), Jesenice (1 650), Jince (2 166), Kácov (799), Kamberk (165), Kamýk nad Vltavou (831), Karlštejn (712), Kněževes (971), Kněžmost (1 616), Kolešovice (830), Komárov (2 436), Kosova Hora (1 200), Kounice (951), Krásná Hora nad Vltavou (992), Křinec (1 354), Křivoklát (671), Křivsoudov (395), Lázně Toušeň (1 061), Liběchov (973), Libušín (2 577), Liteň (972), Loděnice (1 570), Lochovice (1 096), Loučeň (1 097), Louňovice pod Blaníkem (682), Luštěnice (1 532), Malešov (875), Maršovice (694), Mečeříž (411), Miličín (870), Milín (2 079), Mochov (898), Mšec (851), Načeradec (1 034), Nehvizdy (1 113), Netvořice (1 064), Neustupov (519), Neveklov (2 377), Nové Dvory (876), Ondřejov (1 083), Petrovice (1 340), Plaňany (1 494), Postupice (1 110), Přerov nad Labem (1 115), Pyšely (1 253), Rataje nad Sázavou (589), Rožďalovice (1 627), Senomaty (925), Sovínky (335), Strenice (166), Stříbrná Skalice (950), Suchdol (1 058), Škvorec (948), Štěchovice (1 413), Trhový Štěpánov (1 257), Vlastějovice (501), Vraný (761), Vrchotovy Janovice (895), Všetaty (2 012), Vysoký Chlumec (794), Zápy (662), Zbraslavice (1 372), Zdislavice (530), Zlonice (2 225), Žehušice (586), Žiželice (1 320), Žleby (1 260).

Kraj Ústecký

Blšany (931), Brozany nad Ohří (1 079), Březno (1 207), Cítoliby (960), Hora Svaté Kateřiny (383), Hora Svatého Šebestiána (277), Horní Jiřetín (1 983), Hostomice (1 252), Hoštka (1 491), Chřibská (1 465), Jiřetín pod Jedlovou (580), Kovářská (1 305), Kryry (2 429), Ledvice (537), Levín (109), Liběšice (1 425), Lipová (654), Loučná pod Klínovcem (88), Lubenec (1 537), Mašťov (669), Měděnec (154), Měcholupy (1 042), Mikulov (153), Místo (318), Nepomyšl (396),

Panenský Týnec (366), Peruc (2 108), Radonice (1 183), Ročov (568), Slavětín (463), Údlice (1 078), Velké Březno (1 960), Verneřice (1 095), Vilémov (582), Vroutek (1 919), Výsluní (208).

Kraj Vysočina

Batelov (2 380), Biskupice-Pulkov (290), Bobrová (960), Bohdalov (1 078), Božejov (667), Budišov (1 187), Čáslavice (542), Červená Řečice (987), Česká Bělá (978), Dalešice (580), Dolní Cerekev (1 179), Havlíčkova Borová (927), Herálec (1 062), Hořepník (628), Jimramov (1 195), Kamenice (1 777), Krucemburk (1 642), Křižanov (1 815), Libice nad Doubravou (846), Lipnice nad Sázavou (639), Luka nad Jihlavou (2 594), Lukavec (1 108), Měřín (1 918), Mohelno (1 426), Mrákotín (905), Myslibořice (720), Nová Cerekev (1 109), Nová Říše (855), Nové Veselí (1 226), Nový Rychnov (958), Opatov (772), Osová Bítýška (818), Ostrov nad Oslavou (904), Pohled (769), Předín (710), Radostín nad Oslavou (890), Rokytnice nad Rokytnou (850), Rouchovany (1 097), Senožaty (693), Sněžné (750), Stará Říše (682), Stařeč (1 577), Stonařov (950), Strážek (943), Štěpánov nad Svratkou (704), Štoky (1 558), Tasov (604), Uhelná Příbram (522), Úsobí (716), Větrný Jeníkov (574), Vilémov (1 017), Vladislav (1 220), Vojnův Městec (711), Želetava (1 554).

Kraj Zlínský

Bánov (2 091), Buchlovice (2 459), Kvasice (2 269), Litenčice (458), Nivnice (3 253), Nový Hrozenkov (2 714), Osvětimany (862), Polešovice (1 952), Pozlovice (1 182), Strání (3 753), Střílky (685), Tlumačov (2 467), Velký Ořechov (709), Vlachovice (1 524), Zborovice (1 619), Zdounky (2059).

Prameny: