Památky
Město mostů – tak by se dalo nazvat Velké Meziříčí, starobylé sídlo na Českomoravské vrchovině. Ten největší a určitě i nejznámější, nazývaný Vysočina, převádí dálnici D1 přes hluboké údolí Oslavy a je znám určitě všem řidičům, kteří tudy projíždějí mezi Prahou a Brnem; pokud si jej ovšem v té rychlosti vůbec stačí povšimnout.
A že za povšimnutí rozhodně stojí! Je z oceli a železobetonu, byl postaven v letech 1972-78 a jde vlastně o dvě samostatná mostní tělesa – každé pro jeden jízdní směr – oddělená 175 cm širokou mezerou. Je 426 metrů dlouhý a 76 metrů vysoký, což mu vyneslo primát nejvyšší mostní stavby v celé České republice. Jen pro srovnání: známá rozhledna v Praze na Petříně měří sakumprásk od paty až po klobouk “pouhých” 60 metrů!
Historické jádro Velkého Meziříčí je městskou památkovou zónou. Jeho vznik je možné zasadit snad až do dob první kolonizace zdejšího kraje, do jedenáctého či dvanáctého století, i když první písemná zpráva se o něm zmiňuje až v roce 1281. Bylo založeno v příjemném údolí při soutoku Oslavy s Balinkou; a právě tato poloha mezi řekami se postarala o jeho jméno. Již ve třicátých letech třináctého století tady na vysoké skále vznikl hrad, jedno z nejstarších šlechtických sídel u nás vůbec. Snad jen jako perličku pro zasmání uveďme, že podle legendy, kterou však někteří romantičtí moravští historikové zřejmě brali i vážně, založil zdejší hrad již v pátém století hunský vojevůdce Attila, v roce 638 pevnost obnovil kupec a náš první známý vládce Samo a nazval ji Samohrad, dokonce zde měl zemřít i devátý moravský mýtický král Hormidor… V šestnáctém století byl hrad přestavěn na renesanční zámek, k němuž po požáru v roce 1723 přibylo ještě barokní zámecké křídlo. Jeho projektantem nebyl nikdo jiný než slavný architekt Jan Blažej Santini a tato budova je jeho jedinou zámeckou stavbou na Moravě. Dnešní vzhled pak dala celému areálu romantická novogotická úprava z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Posledními majiteli (do roku 1948) byli členové rodu Podstatzkých-Lichtenstein, kteří jej v devadesátých letech dvacátého století získali v restituci zpět. Zámek je veřejnosti přístupný, v části je umístěno zajímavé a svého druhu ojedinělé Muzeum silnic a dálnic České republiky. V zámeckém parku z osmnáctého století je další most – dřevěný, krytý, přenesený sem od řeky Oslavy pod Krásněvsí. Přesněji řečeno – most byl sestaven z původních dvou, vystavěných nedaleko sebe v letech 1900 a 1920.
Výraznou dominantou náměstí je gotický kostel sv. Mikuláše z třináctého století, přestavěný pozdně goticky, s menšími barokními úpravami z roku 1772. Na 68 metrů vysoké věži zakončené ochozem jsou hodiny s největším osvětleným ciferníkem v ČR (taky rekord….). Gotický je i kostel Nejsv. Trojice na starém hřbitově, přestavěný v roce 1555 a upravený barokně, stejně jako špitální kostel sv. Kříže v Komenského ulici, v šestnáctém století oblečený do renesančního kabátu, s pozdějšími barokně klasicistními zásahy. Bývalou židovskou obec při ulici Novosady dodnes připomínají dvě synagogy – starší, goticko-renesanční ze šestnáctého století s krásným barokním portálem z osmnáctého století dnes slouží jako výtvarná galerie, mladší novogotická z roku 1867 se využívá ke komerčním účelům. Za řekou v ulici Bezděkov najdeme starý židovský hřbitov z roku 1650 s více než tisícovkou náhrobních kamenů. Za pozornost stojí i některé velkomeziříčské domy, v první řadě renesanční radnice s mázhauzem, sloupovou síní a zbytkem nárožního arkýře. Nejsmutnější kapitola z jejích dějin se odehrála relativně nedávno, v květnu 1945, kdy se tu sešel k zasedání nově vytvořený revoluční národní výbor. Dne 6. 5. jej však Němci zajali a 56 lidí popravili. Jméno obětí připomíná mj. památník na náměstí. Zajímavé jsou i domy Michkův, U Bílého koníčka, Katovna, bývalé luteránské gymnázium. Z bývalého městského opevnění se dochovala jen renesanční Dolní brána se zbytky hradeb a baštou.
A další mosty? Ten nejstarší leží za východním okrajem města, je renesanční a pochází z roku 1593. Má jeden kamenný oblouk, který se klene nad Radslavským potokem. Krásný kamenný viadukt se tyčí i nad bočním údolím při Oslavě nedaleko mostu dálničního, má devět klenutých oblouků posazených na vysokých štíhlých pilířích; vede po něm železniční trať z Křižanova do Studence. O kus dál v blízkosti nádraží je přes Oslavu další železniční most o šesti polích na kamenných pilířích.