Týdeník Veřejná správa


Téma

Ing. Alena Hýsková,
ředitelka odboru Majetku v operativní evidenci
ÚZSVM

ÚZSVM a proces řešení majetku připadlého státu
dle ustanovení § 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

Vyšlo v čísle 31/2006

Hlavní činností Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen ÚZSVM) – je zastupování státu před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a orgány a hospodaření s majetkem státu dle zákona číslo 219/2000 Sb.,

o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění. Významnou část majetku státu, se kterým je ÚZSVM příslušný hospodařit, představuje rovněž dědictví, které nenabude žádný dědic a které v tomto případě připadne dle ustanovení § 462 občanského zákoníku státu. Veřejnosti jsou tyto případy známy také jako “případy odúmrtí”.

Nabývacím titulem je v tomto případě pravomocné usnesení příslušného soudu. Příslušnost soudu se řídí dle posledního trvalého bydliště zůstavitele. Zjistí-li notář, jako soudní komisař, že zemřelá osoba nemá zákonné ani závětní dědice, oznámí tuto skutečnost ÚZSVM a vyzve právní zástupce k účasti v dědickém řízení. Před vydáním usnesení, kterým je potvrzeno nabytí majetku státem, je třeba provést soupis majetku zemřelého včetně jeho dluhů. Soupis majetku je prováděn zaměstnanci ÚZSVM ve spolupráci se znalci, kteří majetek ocení. Vzhledem ke skutečnosti, že stát na rozdíl od zákonného či závětního dědice nemá možnost dědictví odmítnout, získá mnohdy majetek - např. zůstatek na účtu či vkladní knížce, jehož cena se rovná nákladům státu na likvidaci naprosto bezcenného bytového zařízení. V některých případech připadnou státu po zůstaviteli poměrně značné úspory a současně bytové zařízení v bytě či rodinném domku v takovém stavu, že do nich lze vstoupit pouze po předchozím provedení desinfekce.

Pokud v dědickém řízení přihlásí své pohledávky více věřitelů a je zřejmé, že dědictví bude tzv. předluženo, navrhne právní zástupce, aby soud rozhodl o likvidaci dědictví dle ustanovení § 175t o.s. ř. Připadnou-li státu cenné šperky, starožitný nábytek, originály obrazů, různé sbírkové předměty apod., požádá ÚZSVM v souladu s prováděcí vyhláškou k zákonu č. 219/2000 Sb.. Ministerstvo kultury České republiky o určení organizační složky či státní organizace, které bude převedena příslušnost hospodařit s tímto majetkem. Bytové zařízení, které není nutno likvidovat, převádí ÚZSVM kupní smlouvou na právnické nebo fyzické osoby, které obchodují s použitými věcmi.

Poněkud odlišný je postup ÚZSVM při realizaci nemovitého majetku. Podle zákona má ÚZSVM povinnost nabídnout nemovitost organizačním složkám státu, které by ji mohly potřebovat k výkonu své činnosti. Neprojeví-li žádná organizační složka o nabízenou nemovitost zájem, přistoupí ÚZSVM k prodeji formou výběrového řízení. O konání výběrového řízení jsou předem informováni starostové obcí, ve kterých se prodávané nemovitosti nacházejí. Kromě uvedených druhů majetku připadají státu rovněž nejrůznější akcie, obchodní a členské podíly.

Přibližně 90 % dědických řízení, ve kterých je stát zastupován ÚZSVM, je vedeno déle jak jeden rok. ÚZSVM dokonce eviduje také některé ze složitých případů dosud neuzavřených řízení zahájených v roce 2001, tedy v době, kdy ještě ÚZSVM neexistoval (vznik ÚZSVM 1. 7. 2002).

Řešení “případů odúmrtí” v regionech České republiky, na jednotlivých Územních pracovištích ÚZSVM

Svitavy: Úřad odvedl do státní pokladny 1.150 000 korun

ilustrační fotoÚřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, odbor Odloučené pracoviště Svitavy (Územní pracoviště Hradec Králové) získal do státní pokladny částku 1.150 000 korun prodejem nemovitostí v obci Litomyšl na základě výběrového řízení. Jednalo se o jednopodlažní, částečně podsklepený objekt s jednou bytovou jednotkou v přízemí o velikosti 1 + 1 a dvě zahrady, tvořící s domem jeden funkční celek. Nemovitosti přešly na stát jako odúmrť podle usnesení Okresního soudu ve Svitavách, které nabylo právní moci dne 31. 8. 2004. Uvedený objekt byl plný nebezpečného odpadu, ÚZSVM proto před prodejem provedl na své náklady vyklizení, dezinfekční a deratizační práce.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 31/2006.