Týdeník Veřejná správa


 Konzultace

Mgr. Jana Kalferstová
Národní památkový ústav
Územní odborné pracoviště v Pardubicích

Střet mezi zájmem na ochraně archeologického dědictví a zájmem na trvalém rozvoji území je řešitelný

Vyšlo v čísle 30/2007

Prokázaná či odůvodněně předpokládaná přítomnost archeologických nálezů v území do jisté míry limituje jeho využití a stávající či potencionální vlastník (správce, uživatel) dotčené nemovitosti by měl být s těmito limity seznámen ještě dřív, než podnikne první úkony v procesu realizace svého investičního záměru.

Archeologická terminologie

Archeologický nález "...je věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí..." (§ 23 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů). Archeologické nálezy mohou být movité (nejčastěji nádoby, nástroje, zbraně, ozdoby či šperky nacházené nejčastěji ve zlomcích), nebo nemovité (1), a to například pozůstatky po obydlí, opevnění, pohřbívání. Za nemovitý archeologický nález je nutno považovat i prostý sled vrstev různého stáří - tzv. archeologické souvrství či archeologická stratigrafie vznikající přímým či zprostředkovaným působením člověka. Kterýkoliv nemovitý archeologický nález zpravidla obsahuje nálezy movité (2) - pro zachování kulturně historické i vědecké hodnoty archeologického nálezu je přitom zásadní, aby zůstal v nezměněné podobě alespoň do doby, než bude odborně prozkoumán. Protože i sebemenší zásahy (například vyjímání movitých nálezů ze souvrství) jeho hodnotu výrazným způsobem snižují, je integrita archeologických nálezů chráněna právními předpisy, čehož dokladem jsou ustanovení § 23 odst. 2 - 4 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, a § 176 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Archeologické movité a nemovité nálezy představují "archeologické dědictví". To je definováno mezinárodní Úmluvou o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovanou), publikovanou pod č. 99/2000 Sb. m. s. (3), jako "…veškeré pozůstatky a objekty a jakékoliv jiné stopy po lidstvu z minulých období…". Do archeologického dědictví jsou zahrnuty "…stavby, konstrukce, skupiny budov, zastavěná území, movité objekty, památky dalšího druhu a také jejich související prostředí nacházející se jak na souši, tak pod vodou…" (čl. 1 odst. 2 a odst. 3). Citovaná Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (jinak též "Maltská konvence") jednoznačně deklaruje prioritní zájem na "… ochraně a údržbě archeologického dědictví, nejlépe na původním místě…" (čl. 4 odst. 2). V oblasti výzkumu jsou preferovány nedestruktivní metody a pokud nelze jinak, musí být každý výzkum proveden způsobem, který zajistí, že informace, jichž jsou archeologické nálezy nositelem, budou zachyceny tomu odpovídající dokumentací (čl. 3 odst. 1, odst. 2). S kategorií archeologického dědictví pracuje také zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Součástí tohoto právního předpisu jsou tzv. "veřejně prospěšná opatření" (§ 2 odst. 1 písm. m) cit. stavebního zákona) sloužící mimo jiné právě k ochraně "archeologického dědictví". Přítomnost "archeologického dědictví" v území by měla být v různě velké intenzitě zohledněna jak v procesu územního plánování (například § 11, 18 a 19), tak při vlastní stavební činnosti (§ 80, § 132, § 137, § 170 a již výše zmíněný § 176).

Místo výskytu archeologického dědictví se označuje jako území s archeologickými nálezy - dále v textu ÚAN (§ 22 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů ). Jinak řečeno, za území s archeologickými nálezy lze považovat prostor, kde již byly registrovány jakékoliv archeologické nálezy movité či nemovité povahy a rovněž tak prostor, kde je možné vzhledem k přírodním podmínkám (4) či dosavadnímu historickému vývoji (5) tyto nálezy s vysokou pravděpodobností očekávat.

Na základě metodiky zpracované v rámci výzkumného úkolu "Státní archeologický seznam ČR" č. KZ97PO2OPP001 zadaného Ministerstvem kultury ČR, lze vyčlenit celkem čtyři kategorie ÚAN (6):

Úroveň stávajících znalostí o ÚAN je závislá především na následujících faktorech:

Pro uvedené faktory je typická regionální nevyrovnanost - v některých územích jsou zastoupeny v maximální možné míře, v jiných mohou téměř všechny absentovat. Jedinou výjimku představují přírodní podmínky, jejichž analýzu je možné provést kdykoliv, a to pro libovolné území a v objektivně srovnatelné podobě. Tato skutečnost má přitom zásadní význam při vyhodnocování územních studií předkládaných archeology - zde je třeba mít na paměti, že absence informací o ÚAN neznamená jejich absenci faktickou a může pouze signalizovat nedostatek informačních zdrojů.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 30/2007.

Poznámky:

  1. Nemovité archeologické nálezy jsou v archeologické terminologii označovány jako archeologické objekty" a jde o funkčně či chronologicky více či méně uzavřené celky.
  2. Soubor movitých a nemovitých archeologických nálezů uložený v zemi nebo v zásypech kleneb, stropů či podlah bývá někdy označován jako "archeologická (terénní) situace".
  3. V souladu s ustanovením čl. 10 ústavního zákona č. 395/2001 Sb., jsou mezinárodní úmluvy po ratifikaci součástí právního řádu ČR a jako takové nadřazeny národním zákonům. Úmluva o ochraně archeologického dědictví je součástí právního řádu od 1.6.2002.
  4. Konfigurace terénu, geologické, pedologické a hydrologické poměry na lokalitě.
  5. Historické, tj. zejména písemné zmínky o lokalitě, struktura osídlení v jejím bezprostředním okolí a pod.
  6. Bečvář, L. - Cejpová, M. - Ernée, M. - Knechtová, A. - Krušinová, L. - Sklenářová, Z. - Vachůt, P. - Volfík, P. 2003: Státní archeologický seznam České republiky, Praha.