Evropská unie
Administrativní a byrokratická zátěž podnikatelů je tématem, které je často diskutováno v komerční sféře, na vládní úrovni i v samosprávných orgánech. Všichni se shodují, že pro rozvoj ekonomiky je naprosto klíčové, aby podnikatelé měli pro své aktivity “vlídné” prostředí, které jim umožní věnovat se skutečně vlastnímu předmětu činnosti a nikoliv ztrácet čas z jejich pohledu neproduktivnímu úkony a procedurami.
Tato situace je nejsvízelnější zejména pro malé a střední podniky, které si nemohou dovolit zaměstnávat příslušné režijní pracovníky nebo platit externí služby. Pro odstranění byrokratické zátěže podnikatelů se již vykonalo mnohé – některé konkrétní podněty podala Hospodářská komora a podnikatelské svazy, řada opatření se zrodila i ve vládní Radě pro rozvoj podnikatelského prostředí (zejména projekt ZAP – Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání a vznik CRM – Centrálních registračních míst), do řešení se zapojila různá ministerstva. Musíme si ale uvědomit, že teprve přijetím příslušných zákonů je možno dosáhnout skutečné systémové změny administrativních postupů. Žádný, byť zcela logický a sebejednodušší úkon, nemůže úředník provést, pokud pro něj nemá oporu v zákoně.
Situace v Evropě
Nepodléhejme ale dojmu, že problémy s byrokratickou zátěží podnikatelů se vyskytují pouze v České republice. I v ostatních státech Evropské unie se hledají cesty, jak změnit administrativní procesy tak, aby rozvoj podnikatelských aktivit pokud možno stimulovaly a nikoliv dusily nadměrnou byrokratickou zátěží. Příčiny tohoto stavu spočívají převážně v enormně prudkém rozvoji informačních a komunikačních technologií, na které státem realizované procesy nebyly schopny pružně reagovat. Zatímco například banky a výrobní podniky našly velmi rychle cestu k odstranění zbytečných bariér papírování či osobního styku a přešly na masivní využívání informačních technologií, on-line služby, elektronickou komunikaci a dálkový přístup k datům, veřejná správa tak rychle postupovat nemohla. Takováto skoková změna by si vyžádala obrovské investiční náklady, a proto i ty nejbohatší evropské státy přistupují k zavádění novinek postupně, krok za krokem. (Je ovšem pravdou, že v České republice je kvůli administrativním postupům zavedeným do státní správy ještě v dobách Rakousko-Uherska situace velmi špatná). Je proto pochopitelné, že problematikou byrokratické zátěže podnikatelů se zabývá ve svých nejvyšších organizačních strukturách i Evropská unie. Například Generální ředitelství pro podnikání Evropské komise (Enterprise Directorate-General) již na svém zasedání v březnu 2004 konstatovalo, že evropským malým a středním podnikům, které dohromady zaměstnávají více než polovinu pracovníků Evropské unie, je třeba vycházet vstříc a vytvářet jim prostředí umožňující snadný vstup do podnikání, mezinárodní obchod i využívání výhod jednotného trhu. Cestou k tomu má být standardizace, spočívající zejména v nastavení pokud možno jednotných procedur, vyžadujících obdobné standardní dokumenty a prováděných podle jednotného schématu. Situace, kdy se podnikatelé mohou usazovat v kterémkoliv státě EU a zakládat tam podniky, nemohou být v jednotlivých státech diametrálně odlišné. Podnikatel by měl mít základní právní jistotu, že v každém státě EU bude probíhat proces vstupu do podnikání podle více méně standardních pravidel.
Možnosti řešení
Otázkou ale je, kdo taková pravidla stanoví, kdo vymyslí ty žádané standardy? V každém státě je zavedena určitá praxe a nikdo nechce měnit svá pravidla podle požadavků někoho jiného. Cestou k řešení je využívání osvědčených postupů, tzv. best practices. Evropská komise, před tím než předloží Evropskému parlamentu novou směrnici, bedlivě zkoumá situaci v členských státech a hledá vhodné modely. Evropská směrnice o službách (známá též jako Bolkesteinova směrnice), která vyvolala v únoru 2006 ostré diskuze mezi starými a novými členskými státy při vyjasňování pojetí volného pohybu služeb na jednotném trhu a která je nyní revidována, obsahuje řadu opatření směřujících ke zjednodušení administrativy. (Tyto návrhy nebyly diskuzemi nijak dotčeny a nejsou pro ně navrhovány zásadní revize.) Počítá se mimo jiné se zřizováním jednotných kontaktních míst (tzv. single points of contacts), pro které se vžil název One Stop Shops (OSS). Úkolem takového One Stop Shop for business, ať už ve fyzické či virtuální podobě, by mělo být usnadnit zájemcům vstup do podnikání, stimulovat investice v daném teritoriu, všestranně asistovat při komunikaci s úřady a institucemi veřejné správy, poskytovat právní konzultace, informovat o sociální, ekonomické a marketingové situaci v daném regionu, pomáhat při vyřízení potřebných podnikatelských oprávnění, provádět požadované registrace, urychlovat veškeré administrativní procedury, radit a vzdělávat. Je nutno podotknout, že model fungování jednotných kontaktních míst je rozšířen po celém světě, OSS pro podnikatele, investory, zákazníky či občany najdeme v Indii, v Libanonu, v USA i v afrických státech. V Evropě se začala OSS rozšiřovat ještě před vznikem směrnice o službách, tradici mají například ve Velké Británii, ve Francii či ve Finsku. Účinným nástrojem ke zvyšování poznání příslušných evropských ředitelství a nalezení vhodných principů pro uplatňování společných politik jsou i projekty, které v rámci jednotlivých evropských programů předkládají zástupci členských států. Jedním z projektů, které mají přispět k získání přehledu o podnikatelském prostředí, podmínkách vstupu do podnikání a k návrhu vhodného modelu je i projekt ICHNOS, který vznikl v rámci iniciativy společenství INTERREG III.
Co je ICHNOS?
Zkratkové slovo utvořené z počátečních písmen anglického názvu (Innovation and CHange: Network of One stop Shops) označuje projekt zaměřený na podporu malých a středních firem při vstupu do podnikání a při jeho rozvoji. Očekává se, že s využitím mezinárodních zkušeností v oblasti vytváření regionálních center kompetence a sítí asistenčních center pro podnikatele, tzv. One Stop Shops, vznikne model, který bude moci posloužit jako příklad pro řešení podpory podnikatelů v jednotlivých regionech. Projektový tým je tvořen zástupci tří evropských regionů (Sardinie-Itálie, Galicie-Španělsko, Vysočina-Česká republika), z nichž každý se nachází v jiném stádiu vývoje a má s tímto typem podpory podnikání různé zkušenosti. Zatímco na Sardinii plní roli asistenčního centra pro podnikatele úřad místní samosprávy, který zprostředkovává podnikatelům služby dalších úřadů, Galicie zvolila cestu integrace všech potřebných úředních agend na jednom místě. Česká republika vstoupila do druhé implementační fáze projektu ZAP (Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání), kdy po nabytí účinnosti novely zákona o živnostenském podnikání č. 214/2006 Sb. dne 1.8. 2006 bude značná část procesů spojených se zahájením a průběhem podnikání soustředěna na živnostenské úřady, které tak začnou plnit funkci Centrálního registračního místa. Zatímco italský a španělský model jsou v provozu již několik let a lze tedy hodnotit zkušenosti s jejich funkčností, český model Centrálních registračních míst je zatím ve stádiu zrodu. Nepředpokládá se však, že centrální registrační místa na živnostenských úřadech splní do důsledku očekávání, která mají přinést One Stop Shops for business podle představ zakotvených ve směrnici o službách. Role živnostenských úřadů jako CRM se bude týkat pouze podnikání spadajícího pod režim živnostenského zákona a kromě administrativních úkonů spojených s živnostenským podnikáním (ohlašování živnosti, žádost o koncesi apod.) umožní i registraci u správce daně, u správy sociálního zabezpečení, u úřadu práce a u zdravotních pojišťoven. Naproti tomu One Stop Shop for business, jehož model fungování ověřuje projekt ICHNOS, by měl poskytovat podnikatelům širší spektrum služeb, zejména právní konzultace a všestrannou asistenci týkající se podnikání včetně informačního servisu, teritoriálního marketingu, vzdělání a další podpory. I tak je ale zmíněná novela živnostenského zákona považována v České republice za přelomovou. Poprvé se v praxi umožní velké většině podnikatelů (tj. spadajícím pod režim živnostenského zákona) vyřídit veškeré formality spojené se zahájením činnosti a prováděním změn v registraci na jediném místě, pomocí jediného formuláře. Podnikatel tak přestává obíhat úřady, mezi kterými budou naopak obíhat informace. Fakticky vzniká systém, kdy státní instituce nebude požadovat po podnikatelském subjektu informaci, která již v databázi nějaké státní instituce existuje. Lze předpokládat, že OSS for business, tak jak si ho představuje Evropská komise, bude mít v různých členských zemích různou podobu. Tuto roli mohou plnit jak subjekty veřejné správy (úřady, instituce), tak třeba i soukromé subjekty, například hospodářské komory, asociace či sdružení. Každý stát i region bude vycházet z vlastních podmínek, tradic a zvyklostí. Kraj Vysočina se rozhodl v projektu ICHNOS ověřit model fungování OSS prostřednictvím sítě podnikatelských inkubátorů, která vznikla z iniciativy kraje a sdružení obcí Rozvoj Třebíčska. Ukazuje se totiž, že splnění poměrně komplexních úkolů OSS zejména v oblasti právních konzultací, teritoriálního marketingu a styku s podnikateli bude vyžadovat určité organizačně technické a personální zázemí, které by právě síť podnikatelských inkubátorů mohla dobře splnit.
Nedá se říci, že některý z uvedených modelů je ideální a bez chyb. V situačních zprávách, které byly jednotlivými projektovými partnery zpracovány v první fázi projektu a které byly vydány jako tzv. Zelená kniha (Green Book), zazněly i kritické připomínky k fungování jak italského, tak španělského modelu. Každý z nich má kromě přínosů i řadu úskalí a oblastí, které je nutno zdokonalovat. Podle evropského hesla “Jednota v rozmanitosti” se předpokládá, že právě vzájemný dialog partnerů, výměna zkušeností a spolupráce při hledání nejlepších řešení umožní najít a otestovat takový funkční model, který bude poskytovat lepší služby podnikům a v konečném důsledku i občanům.
Více o projektu ICHNOS včetně zmiňované Zelené knihy najdete na stránkách www.ichnos-project.org