Přírodní památky |
Jak se dá odvodit i z názvu, leží Nové Město nad Metují na ostrohu, který obtéká řeka Metuje. A proč je Nové? Vzniklo poměrně pozdě, až v roce 1501, a do vínku získalo veškeré výsady, které do té doby požíval nedaleký Krčín. O 25 let později, za horkého letního dne 1. srpna 1526, lehly po úderu blesku prakticky všechny jeho domy, vystavěné pouze ze dřeva, popelem. Tehdejší majitel Vojtěch z Pernštejna začal ihned budovat město nové, kamenné, renesanční, podle jednotného urbanistického plánu. Postupně tady vyrostlo třicet devět typových měšťanských domů, sevřených do čtyř bloků kolem náměstí. Jejich přední části vyzdobily kulisy štítů s podloubím, jednotně tvarované cihlové články je pak navzájem propojily ve větší celky. Zrodilo se tak jednotně pojaté renesanční město, ojedinělé nejen u nás, ale i v celé střední Evropě. Stavělo se více než dvacet let, práce dokončil až Jan z Pernštejna před rokem 1548 a panství i s novým městem – teď už spíše Novým Městem, jak bylo sídlo nazváno – vzápětí prodal Stubenberkům. Pak se majitelé často střídali, byli mezi nimi například i Albrecht z Valdštejna, Trčkové z Lípy, Dietrichštejnové či Lamberkové.
Jádro Nového Města nad Metují je chráněno jako městská památková rezervace. I když i do jeho organismu v menší míře zasáhly pozdější úpravy, uchovalo si dodnes původní půdorysné řešení i renesanční ráz. Množství zdejších památkových objektů je neobvykle vysoké. Pozoruhodné je v první řadě velké obdélné náměstí, jehož domy čp. 1203-09 na západní straně byly v padesátých a sedmdesátých letech dvacátého století rekonstruovány do původní renesanční podoby a vybaveny novými fasádami. V přízemí probíhá podloubí, uvnitř jsou mázhauzy a místnosti s dochovanou hřebínkovou klenbou. Idylický pohled na jednotnou domovní frontu s členitými atikami čtenáři dobře znají i z dnes již legendárního televizního seriálu F. L. Věk, kde si Nové Město nad Metují “zahrálo” roli blízké Dobrušky, jejíž historické jádro se již v podobě z konce osmnáctého a první poloviny devatenáctého století nedochovalo. Za náměstím probíhají oběžné ulice zvané Zádomí, někdejší obvod městského jádra vymezují z větší části dochované hradby městského opevnění. Jen dvě bývalé brány již neexistují – severní zvaná Krajská byla zbořena v roce 1878, jižní Horská roku 1904. Dosud však stojí obranná věž Zázvorka, která patřila k opevnění Krajské brány, i polygonální dělostřelecká bašta. Zajímavé jsou také další domy – čp. 1212 patřívalo šlechtickému rodu z Nedabylic a právě tady se zřejmě narodil Petr Straka z Nedabylic, zakladatel pražské Strakovy akademie, jejíž objekt dnes využívá Předsednictvo vlády ČR. Do domu čp. 1220 v roce 1526 uhodilo a právě odtud se požár přenesl na celé město. V objektu čp. 1225 se slunečnímu hodinami na průčelí bývaly masné krámy, v patře škola; dnes slouží jako radnice. Náměstí doplňují i dva barokní sloupy – mariánský z roku 1696 a Nejsvětější Trojice z roku 1767. Pozdně gotický kostel Nejsvětější Trojice pochází z let 1513-19, v roce 1530 jej doplnila 40 metrů vysoká věž.
Výraznou dominantou je zámek, k němuž se přichází přímo z náměstí. Jeho předchůdcem býval nevelký hrad, založený v roce 1501 spolu s městem, a pojatý do systému městského opevnění. Po roce 1548 jej Stubenberkové přestavěli na renesanční zámek, který v polovině sedmnáctého století prošel barokní úpravou. Jeho poslední majitelé, příslušníci průmyslnické rodiny Bartoňů z Dobenína, jej dali v letech 1909-12 přestavět podle plánů známého architekta Dušana Jurkoviče, na výzdobě se podíleli přední čeští soudobí umělci, jako sochaři J. V. Myslbek, J. Štursa, F. Bílek, malíři M. Švabinský, O. Nejedlý a další. Jurkovičova úprava zámku částečně vrátila původní renesanční vzhled. Jeho dílem je i současný vzhled zámecké zahrady, inspirovaný italskou renesancí, do níž se přichází po krytém dřevěném mostě ve stylu lidové architektury. Na zámecké ohradní zdi “trůní” zajímavé barokní sošky trpaslíků, dílo M. B. Brauna. Je jich 24 a na současné místo byly přeneseny počátkem dvacátého století z Benátek nad Jizerou. Rodině Dobenínů byl zámek vrácen v restituci, zůstal však veřejnosti přístupný. Nabízí dobové interiéry se stylovým vybavením, renesanční nástěnné malby, barokní štukovou výzdobu, je možné i vystoupit na věž.
A ještě o jedné zajímavosti se musíme v souvislosti s Novým Městem nad Metují zmínit: v bývalém panském pivovaru (zbořeném v roce 1934) pracoval jako sládek otec Bedřicha Smetany František. Budoucí slavný hudební skladatel tady v mládí pobýval a zamiloval se tu do své sestřenice Luisy, na jejíž počest pak složil známou Luisinu polku.