Týdeník Veřejná správa


 Téma

Ing. Jiří Behenský
náměstek hejtmana Karlovarského kraje

Perspektivy péče o kulturní dědictví v Karlovarském kraji


Vyšlo v čísle 29/2007

Foto: Radoslav BernatPovinnost rozvíjet území kraje vyplývá obecně z ustanovení § 1 odst. 4 zákona o krajích; do této péče patří i povinnost udržovat a chránit dle možností kraje jeho kulturní dědictví, jehož zásadní část tvoří památkový fond. Ke splnění tohoto úkolu vyvíjí kraj aktivity v samostatné působnosti. Je nutno zmínit, že povinnosti na úseku státní památkové péče má kraj, respektive krajský úřad, i v přenesené působnosti při výkonu státní správy.

Významným pozitivním faktorem pro zlepšení činnosti v dané oblasti na území Karlovarského kraje bylo na počátku roku 2004 zřízení detašovaného pracoviště územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Plzni se sídlem v Lokti, z něhož se stalo od 1. 7. 2006 územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu pro Karlovarský kraj, které začalo plnohodnotně fungovat od 1. 1. 2007. Přestože se chci především věnovat možnostem a perspektivám činnosti kraje v samostatné působnosti, dovolím si malou poznámku týkající se výkonu státní správy. Stávající tzv. spojený model státní správy má své výhody i nevýhody. Nespornou výhodou v této oblasti je skutečnost, že orgány samosprávy mohou na rozdíl od “čistých” orgánů státní správy rozvíjet činnost v dané oblasti – v tomto případě v oblasti státní památkové péče – a to na základě rozhodnutí orgánů kraje i nad rámec činností stanovených zákonem. Vybrané aktivity pomáhají kraji jednak přímo při plnění úkolů daných v tzv. přenesené působnosti - například se jedná o mapování památkového fondu, jeho dokumentaci - a jednak nepřímo činnosti vyvíjené v rámci tzv. samostatné působnosti ovlivňují zpětně kvalitu a účinnost státní památkové péče v kraji – zde se jedná zejména o oblast financování obnovy kulturních památek, osvětu, propagaci. V případě potřeby může kraj doplňovat i některé činnosti, které má ze zákona zajišťovat Národní památkový ústav. Toto ale neznamená porušení základního principu efektivního fungování stávajícího systému státní památkové péče, jímž je těsná spolupráce všech jeho složek. Bylo by kontraproduktivní, kdyby jednotlivé činnosti byly dublovány. Na druhou stranu doplňování některých činností, vyhrazených Národnímu památkovému ústavu, je po dohodě a ve vzájemné spolupráci vhodné a žádoucí.

Neutěšený technický stav památek

Perspektivy péče o kulturní dědictví musí vycházet ze základní premisy zachování tohoto dědictví, ale tyto perspektivy jsou determinovány zejména jeho stavebně technickým stavem, potřebami a možnostmi kraje.

Významnými prostředky, jak kraj naplňuje tuto tezi v praxi, jsou zejména aktivity kraje v následujících oblastech:

Od roku 2002 realizuje Karlovarský kraj tzv. Informační systém, jehož součástí je informační dopravní značení (od velkých značek typu IS 23 až po směrovky typu IS 24), informační tabule v každém památkově chráněném sídle (s mapou území s vyznačením jednotlivých památek, texty v českém a německém jazyce a fotografiemi), do budoucna je uvažováno o osazování informačních tabulek u objektů kulturních památek.

Klášter premonstrátů TepláVýsledky dokumentace a poznání se pak mj. promítají i do aktivit kraje směřujících k lepší ochraně poznaných hodnot – například formou jejich prohlášení za kulturní památky - kraj sám podal návrhy na prohlášení těch nejhodnotnějších kulturních památek za národní kulturní památky (hrad Loket, Klášter premonstrátů Teplá, důl sv. Jeronýma u Čisté, proboštství křížovníků s červenou hvězdou v Chlumu sv. Maří). Aby kraj, resp. krajský úřad, mohl plnit některé úkoly v přenesené působnosti dané zákonem, musí některé úkoly Národního památkového ústavu suplovat nebo doplňovat. Jedná se zejména o vedení seznamu kulturních památek na území kraje (§ 7 odst. 2 zákona o státní památkové péči), kde má kraj vycházet z údajů Ústředního seznamu kulturních památek, jež nejsou vždy přesné a aktuální. K zabezpečení těchto údajů bylo krajem zadáno a probíhá geografické zaměření objektů prohlášených za kulturní památky, zaměření a mapování stávajícího stavu kulturních památek v kraji. Výstupy budou sloužit všem orgánům státní památkové péče. Důležitým počinem bylo zadání, zpracování a vydání koncepce podpory památkové péče v Karlovarském kraji, která vyšla pod názvem “Památky Karlovarského kraje” na počátku tohoto roku.

Kraj v roli koordinátora

Důležitá je funkce kraje jako koordinátora, a to jednak činností jednotlivých složek památkové péče, aby nedocházelo k duplicitě jednotlivých činností, ale i spoluprací těchto složek s ostatními orgány státní správy, jejichž činnost se přímo nebo nepřímo prolíná s oblastí státní památkové péče. Jedná se zejména o orgány vykonávající státní správu na úseku stavebního řízení a životního prostředí. Tato nutnost vzrůstá zejména v souvislosti s účinností nového stavebního zákona od 1. 1. 2007 (č.  83/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Karlovy VaryKarlovarský kraj považuje hmotné kulturní dědictví nejen za významnou součást evropského kulturního dědictví, ale za nezbytný předpoklad rozvoje cestovního ruchu a prostředek, který přispívá k identifikaci obyvatel kraje s jeho územím. Na území kraje se nachází několik druhů památek, které jsou svým typem nebo četností výskytu v rámci republiky ojedinělé a pro Karlovarský kraj specifické (pozůstatky hornické činnosti, hrázděná architektura lidová i městská na Chebsku, historizující lázeňská architektura, architektura socialistického realismu). Při rozvoji cestovního ruchu je nutno využít a náležitě prezentovat vedle “klasických” památek právě výše uvedené ojedinělé typy kulturních památek, které se nacházejí na území kraje. Tento přístup se realizuje a bude realizován v několika formách, které směrem do budoucna budou rozšiřovány v návaznosti na aktuální potřeby kraje:

Možnosti a perspektivy financování zachování a obnovy kulturního dědictví

Finanční podpora vlastníkům památek je a zůstane jednou z nejdůležitějších forem podpory záchrany a obnovy památkového bohatství kraje. Přestože výše finančních prostředků poskytnutých krajem na tento účel měla v letech 2003–2005 výrazně vzrůstající tendenci, není pochyb o tom, že pro skutečně účinnou záchranu ohroženého památkového bohatství je zapotřebí částky výrazně vyšší. V tomto směru bude důležitá funkce průběžného monitoringu potřeb v regionu, příprava rozborových dokumentů podporující argumentaci v rozhodovacích procesech tvorby krajského rozpočtu. Kraj poskytuje finanční příspěvky na zachování, obnovu a využití nejen kulturních památek, ale i památkově hodnotných objektů, které nejsou prohlášenými kulturními památkami. Pravidla tohoto dotačního titulu jsou určitou obdobou Programu regenerace MPR a MPZ v tom smyslu, že je koncipován jako vícezdrojový program, který předpokládá povinný podíl vlastníka a obce vypočítaný z výše poskytnutého příspěvku, přičemž v případě, že obec podíl neposkytne, může ho za ni uhradit vlastník.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 29/2007.