Evropská unie
Podle oficiálních národních statistik 25 členských států Evropské unie a podle odhadů Evropského statistického úřadu (Eurostat) žilo v roce 2004 na území Unie přibližně 25 milionů cizích státních příslušníků, což je přibližně 5,5 % celkové populace. Studie Eurostatu publikovaná v květnu letošního roku konstatuje, že z hlediska absolutního počtu nejvíce cizinců žilo na území Německa, Francie, Španělska, Velké Británie a Itálie.
Nejvíce v Lucembursku, nejméně na Slovensku
Podíl cizích státních příslušníků žijících na území jednotlivých členských států se u většiny z nich pohyboval v intervalu od dvou do osmi procent, přičemž relativně nejvíce jich žilo v Lucembursku a nejméně na Slovensku. Více než osm procent cizinců se nacházelo také v Lotyšsku, Estonsku, Rakousku, Kypru, Německu, Belgii a Řecku, pod hranicí dvou procent tvořil podíl cizinců také v Litvě, Maďarsku a Polsku. Je však nutno poznamenat, že statistiky Lotyšska a Estonska zahrnují občany bývalého Sovětského svazu, kteří pobývají na daném území od rozpadu sovětského impéria, avšak nemají státní občanství hostitelských států. Experti Eurostatu se zároveň domnívají, že nové členské státy prezentovaly nižší celkové počty cizinců, protože do konečné sumy zahrnuly pouze osoby s povolením k trvalému pobytu. Ve všech členských státech Evropské unie s výjimkou Lucemburska, Belgie, Irska a Kypru pochází většina cizinců z nečlenských států Unie. Počet občanů z deseti nových členských států, které vstoupily do EU 1.5.2004, byl v původních patnácti státech velmi malý a dosahoval kolem 0,2 % celkové populace států EU-15. Největší podíl občanů z EU-10 se nacházel v roce 2004 v Německu a činil přibližně 0,6 %.
Pokud budeme sledovat vývoj počtu cizinců za období 1990-2004, dojdeme k závěru, že ve většině z 25 států se tento počet příliš nezměnil nebo jenom mírně vzrostl. Jediným z členských států EU, kde za uplynulých patnáct let došlo k výraznému úbytku počtu cizinců, bylo Lotyšsko, kde došlo v období 1998-2004 k poklesu o téměř 5 %. Na druhé straně relativně největší nárůst počtu cizích státních příslušníků zaznamenali v Lucembursku, Španělsku, na Kypru, v Řecku, Irsku a v Rakousku. Ve všech těchto státech s výjimkou Lucemburska to bylo způsobeno zvýšením počtu cizinců z nečlenských států Unie. Vlády v Řecku, Itálii, Portugalsku a Španělsku vypracovaly proto programy, které významně regulovaly počet cizích státních příslušníků (Tabulka).
Struktura cizích státních příslušníků, především struktura států z nichž pocházejí, se v jednotlivých státech Unie velmi odlišuje. To je dáno jednak geografickou polohou, dále dosavadní strukturou cizinců v daném státu, kulturní úrovní, historickými vazbami mezi domovským a hostitelským státem. Důležitým faktorem je též politická situace a samozřejmě imigrační politika státu. Například v Německu, Dánsku a Nizozemsku tvoří největší skupiny cizinců Turci, přičemž v Německu se jejich počet blíží hranici dvou milionů. V Portugalsku pochází nejvíce příslušníků menšin z bývalých portugalských kolonií - Kapverdských ostrovů, Brazílie, Angoly, Guineje Bissau. V Řecku tvoří největší část imigrantů vzhledem ke geografické poloze přistěhovalci z Albánie, ve Slovinsku největší část cizinců tvoří občané z nástupnických států bývalé Jugoslávie. Je také logické, že v pobaltských státech Lotyšsku, Estonsku a Litvě tvoří velkou část obyvatelstva občané Ruska, což je následek historického vývoje v tomto teritoriu. Zajímavé je složení cizích státních příslušníků žijících v nejbohatším státu EU Lucembursku. Jednoznačně nejpočetnější skupinu cizinců tu tvoří přistěhovalci z Portugalska (36,6 %), které je nejchudším státem EU-15. Portugalců žije na území Lucemburska více než 63 tisíc. Tito přistěhovalci našli uplatnění především ve stavebnictví, pohostinství a službách. I když o tato místa není mezi místními občany velký zájem, přesto jsou platy v těchto oborech téměř dvojnásobkem platů v Portugalsku. Druhou největší národnostní minoritu Lucemburska tvoří Francouzi (12,6 %), dále Italové (10,8 %) a Belgičané (9,2 %).
V České republice nejvíce Ukrajinců
Podle studie Eurostatu žilo na území České republiky v roce 2004 celkem 195 tisíc cizích státních příslušníků, což činilo 1,9 % celkového počtu obyvatelstva. Největší část cizinců tvořili Ukrajinci (28,9 %), Slováci (17,0 %), Vietnamci (13,1 %), Poláci (8,2 %) a Rusové (6,4 %). Zbylých 26,5 % cizinců tvořili občané různých států, především z nástupnických států bývalé Jugoslávie, Albánie, Bulharska, Rumunska, ale též z asijských a afrických států. Zajímavý je fakt, že na Slovensku, kde žije relativně nejméně cizích státních příslušníků, tvořili největší skupinu Češi. Podle Eurostatu jejich podíl činil 18 %; dále žilo na Slovensku 16,1 % Ukrajinců, 7,9 % Poláků, 6,5 % Rumunů a 5,9 % Vietnamců.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 29/2006.
Tabulka: Počet domácích občanů a cizinců ve státech EU (2004)
Stát |
Počet občanů |
Cizí státní příslušníci |
Cizí státní příslušníci (v %) |
Stát s nejvíce zastoupenými cizinci |
Belgie |
9 536 |
860 |
8,3 |
Itálie |
ČR |
10 016 |
195 |
1,9 |
Ukrajina |
Dánsko |
5 126 |
271 |
5,0 |
Turecko |
Estonsko |
1 096 |
274 |
20,0 |
Rusko |
Finsko |
5 113 |
107 |
2,0 |
Rusko |
Francie |
55 258 |
3 263 |
5,6 |
Portugalsko |
Irsko |
3 585 |
274 |
7,1 |
Velká Británie |
Itálie |
55 898 |
1 990 |
3,4 |
Albánie |
Kypr |
625 |
65 |
9,4 |
Řecko |
Litva |
3 450 |
34 |
1,0 |
Rusko |
Lotyšsko |
1 804 |
515 |
22,2 |
Rusko |
Lucembursko |
277 |
174 |
38,6 |
Portugalsko |
Maďarsko |
9 987 |
130 |
1,3 |
Rumunsko |
Malta |
389 |
11 |
2,8 |
Velká Británie |
Německo |
75 190 |
7 342 |
8,9 |
Turecko |
Nizozemsko |
15 556 |
702 |
4,3 |
Turecko |
Polsko |
37 530 |
700 |
1,8 |
Německo |
Portugalsko |
10 169 |
239 |
2,3 |
Kapverdy |
Rakousko |
7 375 |
755 |
9,4 |
Srbsko a ČH |
Řecko |
10 149 |
891 |
8,1 |
Albánie |
Slovensko |
5 350 |
30 |
0,6 |
Česká republika |
Slovinsko |
1 951 |
45 |
2,3 |
Bosna a Hercegovina |
Španělsko |
39 426 |
2 772 |
6,6 |
Ekvádor |
Švédsko |
8 500 |
476 |
5,3 |
Finsko |
Velká Británie |
55 636 |
2 760 |
4,7 |
Irsko |
Pramen: Eurostat