Týdeník Veřejná správa

Rozhovor

s RNDr. Milošem Vystrčilem
hejtmanem kraje Vysočina

Musíme prosadit své představy rozvoje kraje

Vyšlo v čísle 28/2006

Vysočina patří k nejrychleji se rozvíjejícím krajům. Kde je podle vás důvod úspěchu a co děláte pro to, aby tento trend pokračoval i do budoucna?

Kraj Vysočina vládne určitým potenciálem, který jiné kraje nemají. Jednak se nachází v centru republiky, tím pádem je z ostatních krajů i ze zahraničí velmi dobře dostupný. Navíc patří k těm několika málo krajům, který je vysoce kompaktní z hlediska geologického i geografického. Českomoravská vrchovina je téměř identická s územím kraje. Podobné geografické podmínky přispívají k tomu, že se jednotlivé části kraje mohou rozvíjet poměrně rovnoměrně, neboť programy, které kraj vyhlašuje, jdou vyhlásit plošně. Faktorem, který přispívá k rozvoji kraje je dálnice, protože její okolí si vybírají zahraniční investoři k podnikání nejčastěji. Důkazem je nejen Jihlava, kterou si za své sídlo vybral Bosch Diesel, ale také ostatní města podél dálnice jako je Humpolec, Velké Meziříčí, Velká Bíteš. Navíc máme poměrně slušnou úroveň lidského potenciálu. Podnikatele přitahuje také to, že zdejší lidé jsou schopni tvrdě pracovat za relativně nízkou mzdu, aspoň ve srovnání s regiony jako je Praha nebo Středočeský kraj. Dalším důvodem je určitý systém v rozvoji kraje, který se mu snažíme postupně vtisknout. Jeho součástí je i Fond Vysočiny, který byl založen v roce 2002, aby mohl podporovat nejrůznější aktivity obcí, neziskových organizací, občanů i podnikatelů v celém regionu. Podpora má formu grantových programů, máme určeno nejen na co a komu mohou peníze jít, ale také kolik jich bude. Zároveň máme stanovena jasná pravidla, podle kterých mohou zájemci peníze získat. Loni zastupitelstvo vyhlásilo 36 programů, žadatelé v nich získali více než 67 milionů korun.

Jakým způsobem lákáte do kraje domácí i zahraniční investory?

Snažíme se kraj všemožně propagovat a ukazovat na jeho přednosti, jako je centrální poloha, dálnice a hlavně úroveň lidského potenciálu. Součástí nabídky jsou i průmyslové zóny. Ty nejžádanější se nalézají u Jihlavy, Humpolce a Velkého Meziříčí, podstatně obtížnější je umístit podniky do průmyslových zón v Bystřici nad Pernštejnem, ve Žďáru nad Sázavou nebo v Třebíči. Postupně se však začínají území určená k podnikání zaplňovat i tam, z čehož mám obrovskou radost, protože zejména na Třebíčsku patří nezaměstnanost k nejvyšším v kraji. Naproti tomu na Pelhřimovsku je míra nezaměstnanosti mizivá. Podmínky pro podnikání dokázaly vytvořit i obce. Blízko Humpolce se nacházejí Jiřice, malá obec, která má průmyslovou zónu, kde vzniká nový podnik, a podobná situace je i v Přibyslavicích. S investory, zvláště s těmi zahraničními, nám hodně pomáhá CzechInvest. Přesto chci věřit, že firmy k nám nepřilákaly jen státní pobídky, ale hlavně centrální poloha a že přišly i za zdejšími lidmi a jejich schopnostmi.

Co je největší slabinou kraje Vysočina?

Kvalita infrastruktury, zejména dopravní infrastruktury. Kraj se stará o 4 579 kilometrů silnic II. a III. třídy. Vzhledem k roztříštěnosti sídel je zdejší silniční síť velmi hustá. Navíc mají některé části kraje podhorský a horský charakter, alespoň co se zimní údržby týká. Když k tomu připočítáme přetížené náklaďáky, stále houstnoucí provoz, věčně zavřenou dálnici a špatný stav silnic, dostáváme nepříliš utěšený obraz, jehož vnitřní dluh činí zhruba 40 miliard. Pro srovnání, roční rozpočet kraje Vysočina je asi 8 miliard korun, z toho jdou 4 miliardy na školství - na platy učitelů. Kraj zde funguje pouze jako “pošťák”. Kdybychom mohli investovat do silnic II. a III. třídy 40 miliard, tak uvedeme stávající silnice do slušného technického stavu, na který jsme zvyklí například ze Skandinávie, ale nevybudujeme ani jeden obchvat, most nebo novou silnici. Zatím jsme schopni investovat do silnic 300 – 400 milionů korun ročně, tzn. že pokud se kvalita silnic nezhoršuje, tak se nemění. Proto chceme, aby v rámci budoucího regionálního operačního programu minimálně 60 % prostředků, které získáme z Evropské unie, šlo do dopravní infrastruktury. Od roku 2007 počítáme zhruba s jednou miliardou ročně. Stranou našeho zájmu nezůstává ani dálnice. Vzhledem k tomu, že právě dálnice je pro náš kraj bezpečnostním rizikem, musí nás zajímat, jak je zaopatřena. Zda a v jakém počtu jsou nainstalovány proměnné informační tabule, kamery, meteohlásky, čítače počtu automobilů, informační panely, osvětlené sjezdy, tedy věci, které by i za stávajícího stavu usnadnily řidičům pohyb a umožnily jim včas se vyhnout koloně. Nechali jsme zpracovat Studii proveditelnosti monitorovacího a informačního systému v úseku procházejícím krajem Vysočina, zaplatili ji a předali ministerstvu dopravy a ředitelství silnic a dálnic. Studie přináší řadu návrhů na konkrétní opatření o tom, co by mohlo být na dálnici nainstalováno, aniž by to stálo velké peníze. Příslušné zařízení by sice přišlo na miliony, možná na desítky milionů, ale proti tomu, co by si vyžádalo rozšíření dálnice nebo budování truck center, jde o poměrně nízké náklady.

Program rozvoje kraje Vysočina definuje čtyři hlavní rozvojové oblasti, a to oblast ekonomickou, lidských zdrojů, technické infrastruktury a životního prostředí. V které z uvedených oblastí se vám daří nejlépe?

Celkem úspěšní jsme v oblasti ekonomické, technické infrastruktury a informačních technologií. V uplynulých letech kraj cílenými grantovými projekty podporoval jak počítačovou gramotnost, tak propojení mezi institucemi. Díky programu Obce na síti můžeme být ve spojení téměř se všemi obcemi. Další grantový program byl vyhlášen na metropolitní sítě. Program využily hlavně větší obce pro spojení uvnitř úřadu i mezi svými organizacemi. Díky grantové politice kraje máme páteřní síť propojení kraje optickým kabelem o délce 160 km, která vede od Moravských Budějovic přes Jihlavu a Havlíčkův Brod až po Bystřici nad Pernštejnem. Síť stála bezmála 35 milionů korun. Přes polovinu hradil kraj, část Ministerstvo informatiky a zbytek máme slíbený z evropských peněz. Páteřní síť umožní práci s datovými přenosy samosprávám, záchranářům, nemocnicím i školám. Nedávno byla v Jihlavě otevřena veřejná vysoká škola zejména pro ekonomické obory. Od jejího vzniku si slibujeme postupné zvyšování vysokoškolsky vzdělaných lidí. V regionu jich je pouhých 8 procent, což Vysočinu řadí na jedenácté místo mezi kraji. Škola, která má kapacitu 2000 studentů, usiluje o akreditaci dalších oborů zaměřených na zdravotnictví, strojírenství, informatiku a cestovní ruch. Snažíme se škole pomáhat a zapojit ji do projektu vědecko technologického parku, který by tady měl vzniknout. Bavíme se i o tom, které obory chceme rozvíjet, protože firmy jako je Bosch Diesel, Automotive Lighting chtějí, aby odborníci vyrůstali tady a jsou ochotni do procesu vzdělávání zapojit i vlastní odborníky. Firmy mají zájem podporovat různými programy nebo půjčkami i své učně, ovšem s ohledem na naší legislativu je to příliš komplikované. Důležité je, aby se školský systém přizpůsobil zdejšímu hospodářství a resortům, které se v rámci kraje rozvíjejí. Řešíme i závazek České republiky k Evropské unii, že do roku 2010 zajistí v obcích nad 2000 ekvivalentních obyvatel čistírny odpadních vod. Loni jsme tam uvolnili 46 milionů, letos 50 milionů. V porovnání s ostatními kraji jsme na tom docela dobře, procento obcí, které mají čistírnu odpadních vod, je u nás poměrně vysoké. V rámci našeho plánu odpadového hospodářství postupně prosazujeme důsledné třídění odpadu. Problémem jsou staré ekologické zátěže, v kraji jich je 165, včetně skládky v Pozňátkách a pozůstatku po dolování uranu v Dolní Rožínce. Jejich odstranění přijde do budoucna na půl miliardy korun. V Pozňátkách jde o skládku nebezpečného odpadu. Její likvidaci dostala na starost firma DIAMO, dnes je v rukách italské firmy, která chce na Vysočině zřídit závod na zpracování nebezpečného odpadu, což není v zájmu kraje ani Třebíčska. Další problematická skládka se nachází mezi Novým Rychnovem a Rohoznou. Jde o galvanické kaly, soli a ropné látky, které ohrožují vodní zdroje sloužící k zásobování obyvatel Dolní Cerekve pitnou vodou. Investorem sanace této skládky a zároveň žadatelem o peníze ze strukturálních fondů Evropské unie je Horní Cerekev. Kraj uvolnil prostředky z Fondu Vysočiny, který přispívá na odstraňování ekologických zátěží.

Jaká je struktura kraje z hlediska trhu práce a zaměstnanosti?

Ekonomická transformace České republiky znamenala pro náš region významné změny v odvětvové struktuře zaměstnanosti i když úbytek zaměstnanců tady nebyl tak výrazný jako v jiných krajích. Vysočina si zachovala svůj průmyslově zemědělský charakter. Počet zaměstnaných v zemědělství, lesnictví a rybnikářství činí 9,8 %, což je výrazně víc než v celé republice. V posledních pěti letech je hospodářství kraje stále více orientováno na průmysl. Dnes je v něm zaměstnáno

45 % lidí. Největším zaměstnavatelem v kraji je firma Bosch Diesel. Meziročně došlo ke snížení míry nezaměstnanosti ve všech okresech kraje s výjimkou okresu Žďár nad Sázavou. Nejvýraznější pokles vykázal Havlíčkův Brod, naopak okres Třebíč jako jediný dosahuje z celorepublikového hlediska nadprůměrných hodnot, avšak i zde se situace zlepšuje. Od ostatních krajů se v rámci zaměstnanosti lišíme věkovou strukturou. Máme nejvyšší zastoupení osob starších 65 let, což souvisí se zemědělskou výrobou. Zemědělská půda tvoří na Vysočině přes 60 % rozlohy kraje, což je i přes složitější přírodní podmínky více, než činí průměr České republiky. Rovněž procento zornění je zde vyšší. Osobně jsem přesvědčen, že bychom se neměli vzdávat zemědělství a žít z dovozu laciných potravin. Každá rozumná vláda by vždycky měla chtít, abychom byli ve výrobě potravin soběstační. Je jasné, že do budoucna nebude potřeba vyrábět takové množství jako dnes. Zemědělci se budou pravděpodobně muset věnovat krajinotvorbě, částečně se mohou orientovat i na agroturistiku. Osobně si ale nemyslím, že tyhle věci budou pro Vysočinu nosné. Vždycky to bude o nějaké výrobě, ať už zemědělské nebo průmyslové. Můžeme se bavit o rozumné restrikci, ale v žádném případě bychom se neměli nechat přesvědčit, že jediné co bychom měli na Vysočině dělat je stříhání trávníků a provádění turistů po zdejších památkách. Samozřejmě, že můžeme dělat i to, ale v rozumné míře. Zemědělství zde má nějakou historii, máme lidi, kteří dokáží dělat jak rostlinou, tak živočišnou výrobu, tak ať to dělají. Nakonec je to jistota nejen pro Vysočinu, ale i pro Českou republiku.

Pro Vysočinu je typická rozdrobená sídelní struktura s velkým počtem malých sídel. Budete podporovat tento venkovský prostor nebo upřednostníte scelování obcí do větších celků?

U nás žije dvanáct procent obyvatel na venkově, což je třikrát více než je průměrná hodnota v celé České republice. Proto musíme dbát o venkov větší měrou než ostatní kraje. Ročně dáváme do Programu obnovy venkova 70 milionů korun, obdobně je tomu i letos. Další prostředky budou rozděleny prostřednictvím tří grantových programů zaměřených na rozvoj mikroregionů, obnovu místních částí a měst a na podporu projektové dokumentace pro bytovou výstavbu na venkově. Zastupitelstvo kraje rozhodlo, že dotaci obdrží každá obec do 1500 obyvatel, která předloží správně vyplněnou žádost. Vzhledem k převisu požadavků nad objem alokovaných prostředků stanovilo zastupitelstvo kraje maximální výši dotace na 127 tisíc korun. Vysočina je poměrně velký kraj, máme největší počet obcí na 10 km², hustota obyvatel je 75 osob na km². Celkem zde máme 704 obcí, z toho více než 500 obcí má méně než 500 obyvatel. Obce doplácejí na daňový systém, který je nastaven tak, že čím je obec menší, tím dostává na jednoho obyvatele v průměru méně peněz. Průměrně dostávají obce na jednoho obyvatele osm tisíc, my máme díky roztříštěnosti obcí na obyvatele příjem v průměru pět tisíc korun. Ročně tak přicházíme o 1,5 miliardy. Bývalé okresní úřady dostávaly vyrovnávací dotace, avšak kraje nic takového nemají, z tohoto důvodu bychom měli mít zájem na slučování obcí. Když se stávající daňový systém schvaloval, říkalo se, že automaticky donutí obce ke slučování. Zmíněný systém však příliš účinný nebyl. Obce prodávají lesy, zadlužují se, ale slučovat se nebudou. Podle mého názoru jsou jen dvě možnosti, buď se obcím slučování nařídí nebo se upraví zákonem. Zákon by mohl umožnit obcím slučování v tom smyslu, že jim zůstane samosprávnost, ale budou mít administrativní centrum v obci, na které se mezi sebou dohodnou a kde bude jeden úředník vykonávat státní správu pro všechny obce. Tohle je, aspoň podle mne, cesta, která umožní obcím zachovat si své sebevědomí a zároveň je zbaví zbytečné administrativy.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 28/2006.

Ludmila Křížová