Konzultace
Přijetím dlouho očekávaného zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách dochází k zakotvení oblasti plánování sociálních služeb. Zatímco dosud se hovořilo o komunitním plánování a komunitním plánu sociálních služeb, v dikci zákona se objevuje pojem střednědobý plán rozvoje sociálních služeb. V zásadě se ovšem jedná jen o zdůraznění rozvojové a časové dimenze plánování sociálních služeb, přičemž jeho podstata zůstává. Je tedy možné říci, že střednědobý plán rozvoje sociálních služeb vzniká na základě principů, postupů a metod komunitního plánování. Za střednědobý plán je považován plán vytvořený na období dvou až pěti let, kdy ovšem v případě čtyřletých období shodných s obdobími volebními se objevují případná rizika udržitelnosti výstupů procesu a celého plánu rozvoje sociálních služeb.
Definice obsahu plánu
Zákon jasně definuje, co se rozumí plánem rozvoje sociálních služeb a co je jeho obsahem (§ 3, písm. h). Plán rozvoje sociálních služeb je definován jako “výsledek procesu aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů”.
Obsahem plánu rozvoje sociálních služeb podle zákona je popis a analýza existujících zdrojů a potřeb včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb, povinnosti zúčastněných subjektů, způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu a způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb. Obsah plánu rozvoje sociálních služeb je takto stanoven takříkajíc v “minimálním” rozsahu, to znamená, že jeho součástí mohou být i další fakultativní doplnění ze strany obcí a krajů. Základní obsahové vymezení je nutné i z hlediska srovnatelnosti obecních a krajských plánů.
Plánování sociálních služeb na úrovni krajů
Zákon krajům kromě jiného ukládá povinnost zjišťovat potřeby poskytování sociálních služeb a zpracovávat střednědobé plány rozvoje sociálních služeb. Zpracování plánů se má dít ve spolupráci se zainteresovanými subjekty jako jsou obce, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb. Kraj se své povinnosti plánovat sociální služby může v optimálním případě zhostit tak, že bude například plán v celém jeho rozsahu vytvářet na základě obecních plánů a bude obce podporovat v tom, aby vlastní plány zpracovávaly. Z úrovně kraje mohou být jen těžko zohledňovány potřeby, názory či cíle konkrétních uživatelů, poskytovatelů, případně obcí, a proto lze efektivně dostát požadavku formulovanému v zákoně touto cestou. Pokud na straně obcí nebude ochota k plánování služeb a zpracovávání obecních plánů (zákon stanovuje pro obce pouze možnost zpracovat střednědobý plán rozvoje), je třeba hledat alternativní postupy, nicméně je v zájmu obcí, aby své plány zpracovávaly a jejich výstupy prostřednictvím svých zástupců prezentovaly na krajské úrovni. V praxi se může jednat třeba o pracovní skupiny, ustavené na kraji, s odpovídajícím statutem složené právě ze zástupců obcí, které by společně se zástupci kraje sestavovaly krajské střednědobé plány. Krajský plán by tak zohledňoval potřeby celého kraje, vytvářel možnosti, jak přistupovat ke službám s nadobecní působností a definoval krajské priority. Z hlediska obcí i krajů je významné připomenout, že zpracované plány budou sloužit i jako podklady v procesu dotací a systému financování sociálních služeb (§ 101). V praxi se zatím nejvíce osvědčuje, aby plány na obecní úrovni byly sestavovány pro území obcí s rozšířenou působností, kde je možné ještě postihnout potřeby uživatelů služeb, služby nabízené poskytovateli a možnosti spolupráce místních samospráv. Toto uspořádání současně umožňuje v maximální možné míře zohledňovat i potřeby a názory “marginalizovaných” nebo “méně známých” skupin uživatelů a poskytovatelů služeb, kteří nejsou organizováni v nějaké střešní organizaci a z tohoto pohledu mají z podstaty věci menší možnost ovlivňovat dění v oblasti sociálních služeb.
Podpora plánování sociálních služeb v obcích
Podpora obcí pro plánování sociálních služeb musí být v rovině metodické i finanční. Po stránce metodické je již nyní připravena první pracovní verze metodik plánování sociálních služeb, které jsou pod názvem Kapitoly komunitního plánování sociálních služeb zveřejněny na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a souběžně byly rozeslány na kompaktních discích všem obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. Uvedené Kapitoly se vytvářejí v rámci veřejné zakázky MPSV “Zajištění místní a typové dostupnosti sociálních služeb” a práce na nich bude pokračovat s tím, že jejich konečná podoba by měla vzniknout nejpozději do února 2007. Jejich využitím je nicméně již dnes podmíněno získání finančních prostředků z grantového schématu v oblasti vzdělávání v plánování sociálních služeb a lze předpokládat, že postupně se Kapitoly stanou využívaným vodítkem či pomůckou při plánování sociálních služeb v obcích.
Dalším cílem zmíněné veřejné zakázky je rovněž vyškolení tzv. krajských metodiků/vzdělavatelů, kteří budou schopni poskytovat plánujícím obcím odbornou podporu, jak k plánování přistupovat a jak řešit případné nejasnosti či problémy. V současné době procházejí budoucí krajští metodici školením, které v nejbližší době vstoupí do praktické části, v jejímž rámci bude již možné pilotně vzdělat některé obce, které budou mít o vzdělání v oblasti plánování sociálních služeb zájem. Po skončení celého školení krajských metodiků bude vzdělávání lidí z obcí vedle podpory plánovacích procesů v obcích hlavním obsahem činnosti krajských metodiků.
Po stránce finanční stimulace a zajištění plánovacích procesů je nutné zmínit se o ustanovení zákona o sociálních službách, v němž se v § 104 hovoří o možnosti poskytování dotací na činnosti, které mají rozvojovou povahu, tj. i na zpracování střednědobých plánů. Kromě toho je pravděpodobné, že i v dalším programovacím období Evropského sociálního fondu bude oblast plánování jednou z podporovaných aktivit, podobně jako je tomu v tomto období v opatření 3.2 Společného regionálního operačního programu a 2.1 Jednotného programového dokumentu pro cíl 3.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 27/2006.