Recenze
Krejčí, Jaroslav: Mezi demokracií a diktaturou. Domov a exil. Masarykův ústav – Archiv AV ČR, nakladatelství Albis, Praha 2006, 299 s.
Druhé doplněné vydání memoárové knihy profesora Dr. Jaroslava Krejčího (*1916) bylo představeno veřejnosti na květnové prezentaci v Akademii věd ČR. Po absolutoriu Právnické fakulty Univerzity Karlovy pokračoval autor dále v ekonomických studiích, po druhé světové válce přednášel ekonomii na Vysoké škole obchodní a dalších vysokých školách v Praze. Později se věnoval i studiu sociologie a historie a ve své vědecké činnosti rozvinul integrovanou společenskou vědu, v níž došlo ke kombinaci práva, sociologie, ekonomie, politologie, historie, kulturní antropologie i náboženských studií. V roce 1969 odešel do exilu, působil pak jako vědec a univerzitní profesor ve Velké Británii na univerzitě v Lancasteru, na níž je od roku 1983 emeritním profesorem. Od počátku devadesátých let se současně stal ředitelem Střediska pro výzkum sociálně kulturní plurality při Filozofickém ústavu Akademie věd v České republice. Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd připravil letos počátkem roku spolu s Národohospodářským ústavem Nadace Josefa Hlávky “Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových” k oslavě devadesátých narozenin profesora Jaroslava Krejčího vědecký seminář. Je obdivuhodné, že stále publikuje významná vědecká díla v České republice i ve Velké Británii.
Vedle autorových vlastních životních zkušeností, kdy procházel různými utrpeními za nacistické okupace a komunistického režimu, čtenáře zaujme jeho hodnocení civilizačního a politického vývoje řady zemí. Kniha má šest částí členěných do kapitol. V první části nás autor nejprve uvádí do situace před zrodem Československé republiky,
sledujeme jej během školních let až po začátek vysokoškolského studia. To se již věnuje situaci v naší republice z hlediska ekonomického i z hlediska německé menšiny. Už na gymnáziu došel k poznání, že mezi vlastenectvím a nacionalismem je hranice, jejíž překročení je nebezpečné. Období nacistické okupace Československa zapříčinilo první tragédii v jeho rodině. Otec byl tajemníkem Ústavního soudu a mimořádným profesorem ústavního práva na Masarykově univerzitě v Brně a současně zaměstnán na předsednictvu vlády. Za prezidentství dr.Emila Háchy se stal ministrem spravedlnosti a v roce 1942 předsedou vlády. Po skončení války byl zatčen, odsouzen na 25 let a ve vězení zemřel. Samotné názvy dalších kapitol první části (Záblesky naděje a účty minulosti; Hrozny vzdoru; Zkouška člověka; Pohaslá jiskra nového obzoru; Škola života drsného; Život v deklarovaném socialismu) vypovídají mnoho o životním příběhu člověka, který byl (jakkoli se pamětliv osudu otce rozhodl, že se bude vyhýbat politice a soustředí se na odbornou práci) v roce 1954 zatčen a odsouzen na deset let. Po amnestii v roce 1960 se vrátil do “poněkud jiného Československa”. V první části knihy přináší profesor Krejčí hodnocení komunistické vlády v našem státě v období od února 1948 do Pražského jara 1968. Druhá část s názvem Exil je rozčleněna do sedmi kapitol. Vzhledem k vývoji v zemi koncem šedesátých let se Jaroslav Krejčí s manželkou rozhodli ji opustit. Usadili se v Lancasteru ve Spojeném království. Oba působili na vysokých školách a jejich práce byla ceněna. Autor v této souvislosti hodnotí situaci anglické i irské společnosti a rovněž situaci v USA a v Kanadě, kde též určitou dobu pobývali. V té době byl činný v exilové sociální demokracii. Za sociální demokracii byl též členem Rady svobodného Československa, která byla založena již v únoru 1949 a po roce 1968 díky přílivu exulantů i úsilí mladší generace obnovena jako jednotný politický představitel československého exilu. I tato činnost je předmětem autorova hodnocení. Třetí část knihy nazvaná Mezi Lancasterem a Prahou zahrnuje pohled na období od pádu komunistického režimu v bývalém Československu až po konec devadesátých let. Zde opět je hodnocení jednotlivých etap, začínajících tzv. sametovou revolucí v listopadu 1989, kterou autor srovnává s únorovým pučem v roce 1948 a proto ji nepovažuje za revoluci, neboť při ní nešlo o násilí či ozbrojené utkání, ale jejím výsledným procesem byla společenská transformace. Zajímavé jsou též jeho názory na rozpad federace na dvě republiky a dále komparace našeho nového vládnutí se systémy, jež měl možnost během exilu blíže poznat. Poslední kapitola části je věnována osobnímu životu v daném období, neboť v roce 1995 mu zemřela žena, s kterou prožil padesát pět let velice spokojeného manželství. Čtvrtá část pojmenovaná Na přelomu tisíciletí je dodatkem právě k druhému vydání těchto pamětí. Jde v ní o období od října 1998, kdy došlo k prvnímu vydání memoárové knihy, až po současnost. V říjnu 1998 byl Jaroslav Krejčí vyznamenán za zásluhy prezidentem Václavem Havlem. Pátá část knihy obsahuje autoportrét a bibliografii. V poslední, šesté části, jíž jsou Přílohy, nalezneme tři autorovy studie: Československo 1918-92. Duch času a genius loci, anglicky psanou Czechoslovakia 1918-1992. New Dawn after the Night Frost a stať Tři diagnózy jednoho uchopení moci komunisty. Šestá část knihy také obsahuje kapitolu PhDr.Josefa Tomeše o otci Jaroslava Krejčího nazvanou Odboj či přežití? Osudové dilema Jaroslava Krejčího staršího spolu s bibliografií jeho knižních prací.
Není prostor na podrobnější recenzi mimořádně zajímavé a vysoce hodnotné memoárové knihy. Jejím uvedením včetně stručného představení autora jsem alespoň chtěla čtenářům oznámit, že došlo k jejímu vydání, aby si ji mohli obstarat a velmi se v ní poučit.