Názor |
Trestní odpovědnost dětí se má v budoucnu snížit z dnešních panácti na čtrnáct let. Počítá s tím návrh nového trestního zákoníku z dílny odborného týmu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Ministerský návrh samozřejmě obsahuje mnoho dalších změn na úseku trestního práva hmotného (některé skoro revoluční, například nelegální klonování), nicméně zastavme se u jednoho z veřejností nejdiskutovanějších bodů, zmíněné změny dolní hranice trestní odpovědnosti. Není sporu o tom, že dětská kriminalita je závažným společenským problémem. Obzvláště alarmující je dlouhodobý růst dětské brutality.
Rodiče (respektive zákonní zástupci) a škola v určitých případech nestačí na plnohodnotnou – či alespoň dostačující - výchovu. U těchto případů, žel, nezbývá než intervence veřejnomocenského aparátu. Dnes je v českém trestním zákoně stále zakotven věk pro začátek trestní odpovědnosti na patnáct let, v evropských zemích je častější čtrnáct nebo dokonce třináct let. Spolu s návrhem doktora Pospíšila se domnívám, že již dávno nastala vhodná doba pro snížení této hranice i v České republice. Pro snížení hovoří hlavně rychlejší biologické a sociální vyspívání současných dětí. Paradoxní je, že “čtrnáctková” byla dokonce součástí prvorepublikového trestního práva, tedy před sedmdesáti až osmdesáti roky, v čase, kdy děti vyspívaly později. Takže návrh dobu nepředbíhá, spíše dohání. Oponenti jistě namítnou, že pro tento typ pachatelů máme přece ústavní výchovu. Ano, je zde však jemný a přitom zásadní rozdíl. Nařízením ústavní výchovy de facto hodnotíme rodiče. Jejich schopnost či neschopnost řádně vychovávat. Potomek mnohdy může získat jen pocit, že trochu přehnal zlobení. Oproti tomu trestněprávní rozsudek je silným signálem: Porušil jsi zákon, dostaneš trest. Mladý pane, mladá dámo, za své činy musíte být odpovědní! Kritici snížení věkové hranice také rádi argumentují tím, že spíše než děti by měli být sankcionováni jejich zákonní zástupci. Částečně je to asi pravda, pokud by rodiče byli donuceni zaplatit několik set či tisíc korun pokuty za malého zlodějíčka, možná by to v některých případech zamezilo dalšímu protiprávnímu jednání. Ale lze takto řešit účast čtrnáctiletého na brutálním loupežném přepadení či dokonce vraždě? Jako učitel správního práva musím na závěr upozornit, že v souvislosti s úpravou snížení trestní odpovědností bude zapotřebí řešit nejen změnu trestněprávních ale i správních předpisů, tedy například otázku dřívějšího vydávání občanských průkazů a další související předpisy.