Konzultace |
Může požární řád obce uložit fyzickým osobám povinnost udržovat volné příjezdové komunikace pro požární techniku?
Jaké jsou možnosti konkretizace zákonných povinností v požárním řádu?
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o požární ochraně”) stanoví v § 5 odst. 1 písm. b) právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám povinnost vytvářet podmínky pro hašení požárů a pro záchranné práce, zejména udržovat volné příjezdové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, únikové cesty a volný přístup k nouzovým východům, k rozvodným zařízením elektrické energie, k uzávěrům vody, plynu, topení a produktovodům, k věcným prostředkům požární ochrany a k ručnímu ovládání požárně bezpečnostních zařízení. Základní povinnosti fyzických osob jsou stanoveny v § 17 zákona o požární ochraně. Tímto ustanovením je fyzickým osobám analogicky s citovaným § 5 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně výslovně uložena povinnost zajistit přístup k rozvodným zařízením elektrické energie a k uzávěrům plynu, vody a topení (písm. b/), respektive povinnost zajistit přístup k požárně bezpečnostním zařízením a věcným prostředkům požární ochrany za účelem jejich včasného použití a dále udržovat tato zařízení a věcné prostředky v provozuschopném stavu; uvedené povinnosti se vztahují na osoby, které mají uvedená zařízení a věcné prostředky ve vlastnictví či užívání (písm. e/).
Z citovaných ustanovení zákona o požární ochraně vyplývá, že povinnost udržovat volné příjezdové komunikace pro požární techniku je výslovně stanovena pouze právnickým a podnikajícím fyzickým osobám. Vyvstává tedy otázka, zda lze uvedenou povinnost vztáhnout rovněž na nepodnikající fyzické osoby, jakožto vlastníky příjezdových komunikací. Za použití metody logického výkladu argumentum a contrario by odpověď na tuto otázku byla záporná (stanoví-li právní předpis určitou povinnost právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám, nevztahuje se tato povinnost na nepodnikající fyzické osoby). Takto argumentovat však v daném případě nelze, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 25/06.
V uvedeném nálezu připustil Ústavní soud v závislosti na místních podmínkách možnost konkretizace zákonných povinností vlastníků nebo uživatelů zdrojů vody v souvislosti s umožněním použití požární techniky a čerpáním vody pro hašení požárů, respektive udržováním trvalé použitelnosti čerpacích stanovišť pro požární techniku. Podmínkou takového postupu ovšem je, že se nejedná o stanovení zcela nových, v rozporu se zákonnou úpravou stojících povinností, nýbrž o konkretizaci slučitelnou se zákonnou úpravou.
V návaznosti na uvedené závěry je ustanovení požárního řádu obce, kterým se fyzickým osobám ukládá povinnost zajistit volný příjezd pro požární techniku, třeba považovat toliko za konkretizaci zákonné povinnosti fyzických osob zajistit přístup k požárně bezpečnostním zařízením a věcným prostředkům požární ochrany (§ 17 odst. 1 písm. e/ zákona o požární ochraně). Tato konkretizace je plně v souladu se základním účelem zákona o požární ochraně, kterým je vytvoření podmínek pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku před požáry a pro poskytování pomoci při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech (§ 1 zákona o požární ochraně), a není tedy v rozporu se zákonnou úpravou (nejedná se o zneužití samostatné působnosti obce cestou sledování účelu, který není zákonem aprobován).
V souladu se zákonem je za použití totožné argumentace např. i stanovení povinnosti oznámit znemožnění použití zdroje vody pro účely požární ochrany či povinnosti projednat s příslušnými orgány provádění prací omezujících nebo znemožňujících použití zdroje vody pro účely požární ochrany.
Poslední aktualizované znění