Přírodní památky |
Hrad Špilberk je pro Brno již po řadu staletí nepřehlédnutelnou a neodmyslitelnou dominantou, úzce spjatou s historií města. Jako oporu královské moci v této části Moravy jej založil kolem roku 1240 moravský markrabě, pozdější slavný český král “železný a zlatý” Přemysl Otakar II. Nejstarší stavební etapa pokračovala až do panovníkovy tragické smrti v bitvě na Moravském poli v roce 1278. Hradní jádro tehdy tvořila velká okrouhlá věž, obytná hranolová věž, palác s kaplí a bránou. Špilberk se pak stal hlavním sídlem moravských makrabat z rodu Přemyslovců, kteří objekty dále rozšiřovali a přestavovali. V roce 1468 za česko-uherských válek jej dobylo vojsko krále Matyáše Korvína a drželo až do smrti svého panovníka. Čeští králové zůstali majiteli hradu až do poloviny šestnáctého století, kdy jej od Ferdinanda I. koupili moravští stavové. To již pomalu končila první etapa v dějinách Špilberku; přestával být honosným panským sídlem a měnil se v mohutnou pevnost, která měla město chránit před nájezdy Turků, kteří se v té době hnali jako nezadržitelný příval jihovýchodní Evropou a mířili do samotného středu kontinentu – do Čech a rakouské Vídně. Po Bílé hoře v roce 1621 pak Špilberk padl do rukou císařské armády, která tu z příkazu kardinála Dietrichštejna věznila zajaté vůdce odbojných moravských stavů. To již nad celou Evropou mávala ohnivými křídly třicetiletá válka, která v několika vlnách tvrdě zasáhla i naše země. Funkce brněnského hradu jako strategicky významné pevnosti tehdy ještě vzrostla. V letech 1639-45 bylo opevnění dále zdokonaleno a rozšířeno zejména o sypané bastiony, předsunuté hradby, Novou baštu, takže město i hrad se dokázaly v letech 1643 a 1645 ubránit dvojímu obležení švédského vojska. Ve druhé polovině sedmnáctého a v první polovině osmnáctého století se Brno proměnilo ve velkou barokní pevnost s dokonalým bastionovým opevněním a Špilberk se stal jejím hlavním opěrným bodem – citadelou. Jako jediné město na Moravě odolalo v roce 1742 obležení Prusů. Již na přelomu osmnáctého a devatenáctého století se však nad slunce jasněji ukazovalo, že doba velkých pevností je definitivně pryč, že během válečného konfliktu nemají žádný význam, protože pochodující nepřítel se jim prostě vyhne a udeří jinde. A tak se Špilberk měnil potřetí – tentokrát z pevnosti na vězení. Po celé devatenácté století byli v jeho kobkách nuceně drženi jak opravdoví zločinci, tak i političtí vězni a odpůrci monarchie z Rakouska i mnoha jiných evropských zemí. V těchto stopách šel za druhé světové války i německý Wehrmacht, který tady zřídil sběrný koncentrační tábor. Nacisté zde tehdy provedli některé zásadní úpravy, které památkovou hodnotu pevnosti značně poškodily a jejichž důsledky se odstraňují prakticky dodnes.
Na Špilberku si dnes můžeme prohlédnout řadu objektů z různých historických období. Z bývalého hradu obdélného půdorysu s objekty soustředěnými kolem dvou nádvoří patří k nejcennějším přízemí královského paláce s původními gotickými žebrovými klenbami a rovněž gotická spodní část hranolové věže, která po nedávné rekonstrukci slouží jako rozhledna. Bývalé předhradí již prakticky zmizelo; na jeho místě stojí barokní pevnost, od hradního jádra oddělená příkopem. Objekty využívá Muzeum města Brna, jehož expozice se zaměřují hlavně na barokní pevnostní stavitelství, vězeňství, důležité kapitoly z dějin města, brněnskou architekturu, urbanismus.
Mezi mnoha zajímavými osobnosti, které v minulosti prošly vězením na Špilberku, bychom našli například loupežníka Václava Babinského, poštmistra J. B. Droueta, který v roce 1791 zadržel francouzského krále Ludvíka XVI. s rodinou, prchajícího před revolucí nebo zločince revírníka Antona. Pozoruhodnou postavou byl baron František Trenck, velitel tlupy lupičů a dobrodruhů zvaných panduři, kteří se svolením Marie Terezie působili za prusko-rakouských válek nepříteli velké ztráty. Nakonec však panduři v touze po kořisti přestali dbát na to, kdo je kdo, přepadali, zabíjeli a olupovali kohokoli. To přivedlo nakonec barona Trencka na Špilberk, kde také zemřel. Byl pochován v kryptě brněnského kapucínského kláštera – na své vlastní přání v kutně, s řetězy a okovy na rukou. Jeho duch prý dodnes straší na Špilberku před celou, v níž Trenck vydechl naposled.