Přírodní památky |
Spousta našich hor a kopců nese pojmenování Špičák. Setkáme se s ním ve většině pohoří a inspirací k tomuto pojmenování většinou byl ostrý tvar kopce, nebo alespoň jeho vrcholové části, dominující širokému okolí. K nejznámějším patří Špičák na šumavském Královském Hvozdu, celá řada “Špičáků” vystupuje v Krušných horách i na mnoha dalších místech.
Na táhlých hřbetech a převážně oblých návrších Vysočiny – Českomoravské vrchoviny – bychom návrší s názvem Špičák možná nehledali, ale ani zde však nechybí. Vystupuje asi deset kilometrů jihozápadně od Jihlavy a ještě blíže je k němu z města Třešť. Poměrně rozlehlý a převážně zalesněný masív Špičáku zeměpisci řadí do Brtnické vrchoviny, což je geomorfologický podcelek Křižanovské vrchoviny uprostřed Českomoravské vrchoviny. Vrch Špičák vrcholí v nadmořské výšce 733,5 metrů a jeho hlavní hřbet, sledující přibližně severojižní směr, je neobyčejně hodnotnou přírodní partií s několika chráněnými územími. Vrcholová část s přilehlým hřbetem Velké javoří (679 m) byla dokonce vyhlášena (na ploše 46,08 ha) za národní přírodní rezervaci Velký Špičák. Už od roku 1964 je v ní v chráněn rozsáhlý komplex v podstatě přirozeného smíšeného pralesa se starými jedinci buku, javoru, jedle a s neméně hodnotným bylinným podrostem. V něm má zastoupení řada chráněných a dalších významných druhů, například sněženka podsněžník, měsíčnice vytrvalá, sasanka pryskyřníkovitá, česnek medvědí, dymnivka bobovitá, za zmínku stojí i mykoflóra s řadou jinde vzácných dřevokazných hub. Žije zde neobvykle mnoho druhů motýlů a dutiny letitých stromů jsou vyhledávaným hnízdištěm ptáků. Pozoruhodná je i neživá složka zdejší přírody. Rulové svahy byly modelovány mrazovým zvětráváním (zejména v průběhu dob ledových) do četných skalních útvarů (tzv. mrazových srubů) a balvanových sutí. Skalnatý je i vlastní vršek Špičáku, obklopený statnými kmeny letitých stromů. Území národní přírodní rezervace je dostupné po turistických značkách. Vhodným východiskem je například město Třešť při silnici a železniční trati z Jihlavy do Telče. Třešti dominuje renesanční zámek, od něhož se modře značená cesta zprvu vine údolíčkem se soustavou rybníčků a botanickou lokalitou V Březníčku. Od severního okraje města směřuje k lesu na úpatí Špičáku také širší cesta chráněnou dubovou alejí. Už v lese pak turistická trasa míjí odpočinkový altánek s informační tabulí o hlavních hodnotách národní přírodní rezervace Velký Špičák. Od turistického rozcestníku na vrcholku klesá např. žluté značení (směrem k Suché na silnici č.38) a na východním svahu Špičáku protíná další přírodní rezervaci V Klučí. Vyhlášena byla (na ploše 25,06 ha) před deseti lety a vznikla spojením dvou “pralesních” území (Kloc a Loučky), chráněných už od roku 1933. Také zde jsou hlavním předmětem ochrany suťové lesní porosty s převažující květnatou bučinou. Poněkud jiný ráz mají chráněná území při severovýchodním úpatí Špičáku – Rašeliniště Loučky v údolí Loučského potoka asi dva kilometry západně od obce Loučky a Vítanecké rašeliniště v údolí Popického potoka západně od obce Vítanec. Názvy obou rezervací prozrazují, že důvodem ochrany jsou zde především přírodní společenstva na údolních a svahových rašeliništích a přilehlých mokrých loukách. Ze vzácnějších druhů rostlin se zde vyskytují suchopýrek alpský, kruštík bahenní, tolije bahenní, vachta trojlistá, několik druhů ostřic. Také v jihozápadním okolí Špičáku a města Třešti najdeme pozoruhodnou přírodní rezervaci. Zaujímá část někdejší obory na svahu hradního vrchu Roštejna a od roku 1977 nese název Roštejnská obora. Ve zdejším lesním porostu převládá hodnotná biková bučina, zčásti využívaná jako výzkumná plocha brněnské Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. Přilehlý hrad Roštejn je sídlem expozice Muzea Vysočiny, dominující hradní věž zase patří k vyhledávaným vyhlídkovým místům.