Týdeník Veřejná správa


Lexikon evropského práva

Vyšlo v čísle 24/2006

Evropský soudní dvůr

  • Kazuistika (Omega Spielhallen)

  • Starostka města Bonnu Bärbel Dieckmannová se setkala v roce 1994 s problémem bonnského laserdromu. Laserové sportování mělo nejenom své příznivce, ale i odpůrce, takže zahájení provozu v tomto zařízení bylo spojeno s dosti vzrušenou veřejnou diskusí. Bonnská radnice záhy zjistila, že většina laserových hrátek měla za cíl zasáhnout senzory umístěné na vestách nošených hráči. Pravidla této hry hovořila poněkud eufemistickými obraty o tom, že vítězem se stává ten hráč, který bezstarostně zlikviduje co největší počet lidí (v originále “spielerisches Töten von Menschen”). Protože simulované akty zabíjení představují v rozporu se základními společenskými hodnotami zlehčování trestuhodného násilí, byly popsané laserové sporty v Bonnu zakázány pod sankcí ve výši 10 tisíc německých marek za každou hru. Spolkový správní soud byl v  řízení o mimořádném opravném prostředku v této věci postaven do situace, v níž se na jedné straně setkal s velmi důsledným postupem bonnské samosprávy zabránit pochybnému podnikání se zabijáckými pudy, na druhé straně se však nemohl jako národní soud poslední instance vyhnout evropskému, či možná globálnímu rozměru tohoto sporu. Bonnský úřad usoudil, že laserový sport ohrožuje veřejný pořádek proto, že podle pojetí převládajícího ve veřejném mínění obchodní provozování zábavních her zahrnujících simulaci aktů zabíjení zasahuje do základní hodnoty zakotvené vnitrostátní ústavou, a sice do lidské důstojnosti. Totéž pojetí sdílely vnitrostátní soudy, které potvrdily potřebu ochrany lidské důstojnosti, takže je třeba mít za to, že toto pojetí je v souladu s německou ústavou. Podle ustálené judikatury Evropského soudního dvora jsou základní práva nedílnou součástí obecných právních zásad. ESD vychází z ústavních tradic společných členským státům, jakož i z mezinárodně právních dokumentů o ochraně lidských práv, na jejichž tvorbě členské státy spolupracovaly nebo k nimž přistoupily. Generální advokátka C. Stix-Hacklová dospěla ve svých závěrech ke zjištění, že právní pořádek EU nepopiratelně směřuje k zajištění respektování lidské důstojnosti jako jedné z obecných právních zásad. Je tedy bez pochyb, že cíl ochrany lidské důstojnosti je slučitelný s evropským právem, aniž by v tomto ohledu mělo význam, že v Německu přísluší zásadě respektování lidské důstojnosti zvláštní postavení jako nezávislému základnímu právu. Ochrana lidské důstojnosti zakládá legitimní zájem, který v zásadě odůvodňuje omezení povinností členských států ve vztahu ke komunitárnímu právu, byť by se jednalo o povinnosti uložené k ochraně takové základní svobody, jako je volný pohyb služeb. Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 14. října 2004 zopakoval, že přiměřenost určitého správního opatření není ohrožena pouze tím, že jeden členský stát zvolil systém ochrany odlišný od toho, který byl přijat jiným členským státem. V případě Omega je patrné, že zákaz obchodního provozování zábavních her předpokládajících simulaci násilných aktů vůči osobám, zejména předvádění aktů usmrcení lidských bytostí, odpovídá úrovni ochrany lidské důstojnosti, kterou měla vnitrostátní ústava zajistit na území Spolkové republiky Německo. Dále je zřejmé, že při zakázání pouze té varianty laserového sportu, při níž se cílevědomě střílí na lidské terče, tedy při zákazu simulace chování vraždících se lidí, správní akt nepřesáhl meze, které je nezbytné pro dosažení cíle sledovaného vnitrostátními orgány veřejné moci. Proto rozhodnutí bonnského úřadu ze září 1994 nemůže být považováno za opatření, které neodůvodněně zasahuje do volného pohybu služeb. Komunitární právo nebrání tomu, aby podnikání v oboru virtuálního vraždění bylo zakázáno z důvodů ochrany veřejného pořádku vzhledem ke skutečnosti, že tyto simulace urážejí lidskou důstojnost.

    Doc. JUDr. Richard Pomahač,
    Právnická fakulta Univerzity Karlovy