Týdeník Veřejná správa


 Památky

Vladimír Soukup

Most: Kostel jako stěhovavý pták

Vyšlo v čísle 23/2007

Mostecký kostelSeveročeský Most máme většinou v mysli jako symbol zmaru a zániku. Město, které bylo a už není - zmizelo, propadlo se do hlubin času, přesněji řečeno do rozsáhlého povrchového dolu. Muselo ustoupit těžbě, doplatilo na to, že naši předkové neměli kdysi ani ponětí, že je zakládají přímo na ložisku kvalitního hnědého uhlí. Mluvíme-li o zániku Mostu, máme tím na mysli město staré, historické, založené před rokem 1257 jako královské. Jeho předchůdcem bývala osada, podle plťového mostu, po němž tu cesta přecházela mokřiny, zvaná Hněvin Most, připomínaná již v roce 1040 v Kosmově kronice. Snad ještě starší byl hrad Hněvín, vystavěný přímo nad ní na vrcholku výrazného sopečného kopce, jednoho z výběžků Českého středohoří. Přes město se pak přehnala řada válek; a v čele nepřátelských vojsk letěl vždy červený kohout, který s oblibou usedal na střechy zdejších domů. Hořelo tu mnohokrát, v roce 1515 dokonce tak, že už nikdo nevěřil, že by Most ještě mohl vstát z popela. Požáry nakonec město nezničily, podařilo se to ale uhlí, které má s ohněm mnoho společného. Jeho těžba je tu poprvé doložena již v roce 1611. Zpočátku šlo spíše o okrajovou záležitost, ale zhruba od poloviny devatenáctého století nabralo dolování značné obrátky. Pracovalo se dost živelně, takže v roce 1895 se dokonce část města propadla, o rok později se země otevřela i pod úsekem železniční trati. Od těžby hlubinné se postupně přešlo k efektivnějšímu dolování povrchovému. Lomy se k Mostu blížily ze všech stran, nakonec jim v sedmdesátých letech dvacátého století muselo ustoupit i samo město. Jeho opuštěné vyklizené domy pak ještě jednou - naposledy - posloužily a to filmařům pro natáčení válečných filmů. Ne vše beze zbytku však padlo uhlí za oběť. Zachránit se podařilo nejcennější mosteckou stavbu - děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, významnou památku naší gotické architektury, a to způsobem tehdy (a vlastně dodnes) zcela unikátním. Svatyně o váze asi deset tisíc tun, která se ocitla v plánovaném těžebním prostoru velkolomu Most, byla totiž odříznuta od základů, usazena na speciální hydraulické podvozky a po kolejnicích za pomoci zajišťovací ocelové konstrukce přesunuta o 841,6 metru směrem na východ, kde byla posazena na nové základy. Stěhování se uskutečnilo v roce 1975 a probíhalo tempem vpravdě hlemýždím - kostel se pohyboval rychlostí 2,16 centimetrů za minutu a celá akce trvala 27 dnů. Děkanský chrám vznikl již ve čtrnáctém století, ale dnešní pozdně gotickou podobu získal až v letech 1517-48 zásluhou saského stavitele J. Heilmanna ze Schweinfurtu; z původní stavby zůstala zachována pouze věž. Je to síňové trojlodí se vtaženými opěrnými pilíři a vysokými okny s kružbami, sklenuté bohatými krouženými žebrovými klenbami, posazenými na osmiboké pilíře. V interiéru zaujme především pozdně gotická kazatelna, renesanční křtitelnice zdobená alabastrovými reliéfy, hlavní barokní oltář s obrazem od Josefa Kramolína; přístupná je i raně gotická krypta. Původní vybavení doplňuje muzeální expozice gotického a renesančního umění, návštěvníci mohou shlédnout také film, zachycující přemisťování kostela. V sousedství chrámu stojí gotický špitální kostelík sv. Ducha z doby kolem roku 1380, doplněný o zachráněné barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého se skulpturami českých patronů od J. Dietze z let 1719-22 a morový sloup od Petra z Toscany z roku 1681. Místo starého Mostu byl postaven Most nový, situovaný na jižní úpatí vrchu Hněvína, moderní město s veškerou potřebnou občanskou vybaveností. Najdeme tu i novodobou kapli sv. Václava z roku 1989, před budovou městského úřadu pak cenný soubor barokních plastik Živly z dílny rodiny Brokofů, přemístěný ze starého zaniklého města. V objektu bývalé německé reálky sídlí muzeum se sbírkami, vztahujícími se ke zbořenému Mostu a historii zdejšího hornictví, sbírkami mineralogickými, geologickými, je tu i biografická expozice z pozůstalosti baronky Ulriky von Lewetzov, poslední velké lásky J. W. Goetha.