Týdeník Veřejná správa


 Příloha

Mgr. Jiří Klusoň, JUDr. Martin Zídek,
Ministerstvo kultury ČR
Odbor památkové péče

Nový stavební zákon a změny zákona o státní památkové péči (Druhý díl)

Vyšlo v čísle 23/2007

Stavební řád

Stavební řád doznal oproti úpravě v zákoně č. 50/1976 Sb. řady velmi podstatných změn. Obecně platí, že těžiště rozhodování o umisťování staveb je položeno do územního plánování a navazujícího územního řízení. Tato konstrukce, již StavZ zvolil, vede ke komplikovanějšímu územnímu řízení, avšak také k jednoduššímu řízení stavebnímu. Je třeba zdůraznit, že ani zjednodušující postupy, které nový StavZ nabízí a které mají stavební úřady přednostně využívat, neodstraňují povinnosti ukládané jinými právními předpisy, například PamZ. Stavebník a vůbec každý subjekt práva je vázán právním řádem jako celkem: i když jej třeba jeden předpis zbavuje některých povinností, nic to nemění na nutnosti dodržovat veškeré předpisy ostatní, celý právní řád. Třebaže některé stavby nevyžadují povolení ani ohlášení, je k nim zapotřebí – mimo jiné – závazné stanovisko orgánu památkové péče: jestliže vlastník pozemku v památkové zóně zamýšlí na něm vybudovat například stavbu pro zemědělství podle § 103 odst. 1 písm. a) bod 2. StavZ, nemusí ji ohlásit stavebnímu úřadu, avšak musí si k ní vyžádat závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 PamZ.

StavZ zavádí ve stavebním řádu tři režimy: povolovací (§ 109 a následující StavZ), ohlašovací (§ 104–108 StavZ) a volný (§ 103 StavZ). Oproti zákonu č. 50/1976 Sb. byl rozšířen katalog staveb a prací, pro něž není vyžadováno povolení ani ohlášení anebo pro které postačuje ohlášení.

Na tomto místě je třeba podotknout, že StavZ rozlišuje a činí i pokus definovat stavbu (§ 2 odst. 3 StavZ), zařízení (§ 3 odst. 2 StavZ) a terénní úpravu (§ 3 odst. 1 StavZ). Definice stavby je dosti problematická; pokud by vznikla pochybnost, zda něco je stavbou, či zařízením, je určující stanovisko stavebního úřadu.

Paragraf 103 StavZ zavádí taxativní (uzavřený) výčet staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení. Tento výčet je velmi kazuistický, a lze se tak obávat, že v praxi bude působit problémy. Jak již bylo výše naznačeno, k záměrům vymezeným v tomto ustanovení není sice třeba stavebního povolení ani ohlášení, avšak musejí být splněny veškeré povinnosti podle zvláštních právních předpisů. Z hlediska památkové péče je nutné upozornit na povinnost vyžádat si závazné stanovisko (§ 14 PamZ) a též na oznamovací povinnost a navazující povinnost strpět provedení záchranného archeologického výzkumu podle § 22 PamZ. Na rozdíl od § 79 StavZ (který vylučuje volný režim pro umisťování staveb, jde-li o kulturní památky), § 103 StavZ zná pouze jedinou výjimku z volného režimu pro případ kulturních památek, a to v § 103 odst. 1 písm. e): udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou, nepodléhají volnému režimu. Ochrana zájmů památkové péče v případě volného režimu tak leží prakticky výlučně na orgánu památkové péče.

Paragraf 104 StavZ nabízí uzavřený výčet staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací, které vyžadují ohlášení stavebnímu úřadu. Konstrukce ohlášení ve StavZ je odlišná od konstrukce zavedené v zákonu č. 50/1976 Sb. Podle zákona č. 50/1976 Sb. mohl stavební úřad, obdržev ohlášení, stanovit, že ohlášenou drobnou stavbu či stavební úpravu lze provést jen na základě stavebního povolení. Jestliže stavební úřad do třiceti dnů nesdělil stavebníkovi, že proti ohlášeným pracím nemá námitek, ani v této lhůtě nestanovil, že práce mohou být provedeny jen na základě stavebního povolení, uplatnila se nevyvratitelná domněnka vydání souhlasu a stavebník mohl práce provést. Podle StavZ již nemůže stavební úřad rozhodnout o tom, že ohlášené práce mohou být provedeny jen na základě stavebního povolení, může však ohlášené práce zakázat (§ 107 StavZ). Rozhodnutí o zákazu může stavební úřad vydat do třiceti dnů ode dne ohlášení a toto rozhodnutí je prvním úkonem v řízení (odpadá tedy oznámení o zahájení řízení).

Náležitosti ohlášení upravuje § 105 StavZ a navazující prováděcí vyhláška. § 105 odst. 3 StavZ přitom stanoví obecnou povinnost přiložit k ohlášení závazná stanoviska dotčených orgánů. Pokud ohlášení nemá předepsané náležitosti, není ohlášením a stavební úřad je povinen je usnesením odložit (§ 105 odst. 4 StavZ), k čemuž je mu stanovena patnáctidenní lhůta, a poučit stavebníka o tom, že se stavbou nelze začít. Tento postup se uplatní i v případě, že ohlášení nemá povinné přílohy – závazná stanoviska dotčených orgánů; stavebník není v takovém případě oprávněn zamýšlené práce provést.

Ohlášené práce může stavebník realizovat na základě písemného souhlasu stavebního úřadu. Je tu také zavedena takzvaná fikce souhlasu: jestliže stavební úřad nedoručí souhlas stavebníkovi do čtyřiceti dnů od ohlášení ani mu v této lhůtě nedoručí zákaz provedení ohlášených prací, platí, že souhlas byl udělen a stavebník může práce provést (§ 106 odst. 1 StavZ). Souhlas je časově omezen (§ 106 odst. 3 StavZ).

Jestliže stavební úřad zjistí, že zamýšlená stavba, terénní úpravy, zařízení nebo udržovací práce jsou v rozporu se závazným stanoviskem dotčeného orgánu, je povinen práce zakázat, jak již bylo výše uvedeno. Důvodů pro zákaz zamýšlených prací je ovšem více, nejde jen o rozpor se závazným stanoviskem (§ 107 StavZ). Stavební úřad tedy musí nejprve posoudit, zda je obdržené ohlášení úplné. Není-li úplné, odloží je usnesením a stavebníka poučí o správném postupu. Je-li sice ohlášení úplné, avšak zamýšlené práce jsou v rozporu například se závazným stanoviskem orgánu památkové péče, stavební úřad provedení prací zakáže. StavZ tu nabízí mechanismy k ochraně zájmů památkové péče, předpokládá však rychlé a kvalitní jednání jak orgánů památkové péče, tak i (a to zde především) stavebního úřadu.

Paragraf 108 StavZ zavádí zvláštní úpravu ohlášení u výrobků, které plní funkci stavby (jde například o montované zahradní domky). Je nutné upozornit, že umístění nebo užívání tohoto výrobku lze zakázat pouze tehdy, nebyla-li prokázána shoda jeho vlastností s požadavky na stavby (podle zákona č. 22/1997 Sb. a jeho prováděcích předpisů) anebo pokud by bylo narušeno životní prostředí v jeho okolí.

Nabízí se otázka, jakou formu má mít závazné stanovisko orgánu památkové péče, které má být vyžádáno podle § 14 odst. 1 nebo 2 PamZ a které bude přílohou ohlášení: zda jde o samostatné správní rozhodnutí, anebo jen závazné stanovisko podle § 149 SpŘ. Text nového § 44a PamZ, který dává pravidlo pro posouzení, jakého druhu bude výstup orgánu památkové péče (zda rozhodnutí, nebo závazné stanovisko podle § 149 SpŘ), nasvědčuje spíše druhé možnosti. Stavebnímu úřadu je v případě ohlášení dána rozhodovací pravomoc v § 107 StavZ: stavební úřad je v jistých případech příslušný rozhodnout o zákazu provedení zamýšlených prací. Stavební úřad sice nemusí svoji rozhodovací pravomoc in concreto využít (nebudou-li splněny podmínky podle § 107 StavZ); jestliže však budou ohlášené práce v rozporu se závazným stanoviskem orgánu památkové péče, musí je stavební úřad zakázat, jsa tímto závazným stanoviskem vázán. I v případě, kdy orgán památkové péče posoudí zamýšlené práce jako přípustné bez podmínek, nebude zřejmě vědět, jaká závazná stanoviska vydají ostatní dotčené orgány a zda bude či nebude stavební úřad nakonec ohlášený záměr zakazovat neboli zda stavební úřad využije svou rozhodovací pravomoc. Lze tak mít za to, že orgán památkové péče vydá na základě žádosti osob uvedených v § 14 odst. 1 nebo 2 PamZ závazné stanovisko coby jednu z příloh ohlášení ve formě závazného stanoviska podle § 149 SpŘ, nikoli ve formě samostatného rozhodnutí, neboť pro ohlášení je dána stavebnímu úřadu příslušnost rozhodovat o zákazu provedení ohlášených prací.

Stavby, které nejsou zařazeny do ohlašovacího ani do volného režimu, podléhají stavebnímu řízení. § 109 StavZ upravuje okruh účastníků stavebního řízení a představuje zvláštní úpravu oproti obecné úpravě účastenství v SpŘ. Žádost o stavební povolení musí (vedle obecných náležitostí žádosti podle SpŘ) obsahovat náležitosti a přílohy podle § 110 StavZ a navazující prováděcí vyhlášky č. 526/2006 Sb. § 110 odst. 2 písm. d) StavZ stanoví, že jednou z povinných příloh žádosti jsou závazná stanoviska dotčených orgánů, avšak pouze “pokud je stavebník obstaral předem”. StavZ však nestanoví, že by stavebník měl závazná stanoviska obstarávat předem; pro závazné stanovisko orgánu památkové péče sice § 14 PamZ předepisuje povinnost vyžádat si je, avšak tato povinnost netíží stavebníka, nýbrž osoby v tomto ustanovení jmenované (mohou být sice totožné se stavebníkem, ale nemusejí).

Ovšem i když nebude přílohou žádosti o stavební povolení závazné stanovisko orgánu památkové péče podle § 14 odst. 1 nebo 2 PamZ, je orgán památkové péče dotčeným orgánem a stavební úřad je povinen oznámit mu zahájení stavebního řízení a dát mu možnost uplatnit závazné stanovisko (§ 112 StavZ). Povinnost oznámit účastníkům řízení a všem dotčeným orgánům zahájení stavebního řízení je povinností obecnou a stavební úřad ji musí splnit vůči veškerým dotčeným orgánům, bez ohledu na to, zda již ten či onen dotčený orgán uplatnil závazné stanovisko, nebo nikoli. I ve stavebním řízení je zavedena zásada koncentrace: stavební úřad stanoví pro uplatnění závazných stanovisek, námitek a případných nových důkazů lhůtu (nejméně desetidenní) a k opožděným podkladům nepřihlíží. Součástí stavebního řízení je ústní jednání, případně ohledání na místě; od obojího lze za podmínek § 112 odst. 2 StavZ upustit.

Dotčeným orgánem v oblasti památkové péče je pro stavební řízení ten orgán, od něhož má být závazné stanovisko podle § 14 PamZ vyžádáno, tedy obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo krajský úřad. Pokud není závazné stanovisko vyžádáno osobou podle § 14 odst. 1 či 2 PamZ, může je dotčený orgán uplatnit ve stavebním řízení z moci úřední – § 112 StavZ.

Ve stavebním řízení je stavební úřad povinen posoudit podanou žádost z hledisek vyjmenovaných v § 111 StavZ. Posuzuje mimo jiné i soulad předložených podkladů s požadavky, které uplatnily dotčené orgány. Pokud stavební úřad zjistí, že předložená projektová dokumentace není v souladu s těmito požadavky, vyzve stavebníka, aby tento nedostatek v přiměřené lhůtě odstranil. Pokud tak stavebník neučiní, stavební úřad žádost o stavební povolení zamítne.

Paragraf 114 StavZ upravuje námitky účastníků řízení a režim jejich vypořádání. Nedojde-li k dohodě o námitce (ke “smírnému” vyřešení), rozhodne o ní stavební úřad na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem.

Jestliže podaná žádost splňuje požadavky podle § 111 StavZ, požadavky dotčených orgánů nevyjímaje, vydá stavební úřad stavební povolení (§ 115 StavZ), které je správním rozhodnutím. Jeho obsahové náležitosti stanovuje prováděcí vyhláška. Ve stavebním povolení může stavební úřad určit podmínky, například k ochraně veřejných zájmů. Ještě je nutné upozornit na § 149 odst. 3 SpŘ, podle kterého je správní orgán v případě, že bylo v řízení vydáno závazné stanovisko znemožňující vyhovět žádosti, povinen neprovádět další dokazování a žádost zamítnout. Jestliže tedy například orgán památkové péče uplatní ve stavebním řízení závazné stanovisko, jímž posoudí zamýšlené práce jako nepřípustné, stavební úřad s odkazem na § 149 odst. 3 SpŘ žádost o stavební povolení zamítne, může však také vyvolat dohodovací řízení podle § 136 odst. 6 SpŘ.

Stavební povolení má časově omezenou platnost (§ 115 odst. 4 StavZ): pozbývá platnosti, není-li stavba zahájena do dvou let ode dne, kdy nabylo právní moci; tuto lhůtu může stavební úřad na žádost prodloužit rozhodnutím podle § 101 písm. c) SpŘ – jde o takzvané nové rozhodnutí ve věci.

Jako zvláštní subkategorii stavebního řízení zavádí § 117 StavZ zkrácené stavební řízení. Jde o zjednodušující postup, který lze využít pouze za přísně vymezených podmínek. Základní podmínkou je smlouva o provedení kontroly projektové dokumentace uzavřená mezi stavebníkem a autorizovaným inspektorem. Autorizovaný inspektor vydá certifikát, jímž stvrzuje, že ověřil projektovou dokumentaci a ostatní podklady z hledisek podle § 111 StavZ a že navrhovaná stavba může být provedena. Další podmínkou využití zkráceného stavebního řízení je, že byla opatřena souhlasná závazná stanoviska všech dotčených orgánů a vyjádření osob, které by byly účastníky stavebního řízení. Pokud jsou v těchto vyjádřeních uplatněny námitky, postupuje autorizovaný inspektor podle § 117 odst. 4 StavZ: nepodaří-li se mu odstranit rozpory, předloží věc stavebnímu úřadu, který může námitky vypořádat, případně o nich rozhodnout (§ 114 StavZ), anebo rozhodnout o tom, že stavba je pro zkrácené stavební řízení nezpůsobilá. Jestliže tedy například orgán památkové péče uplatní k záměru nesouhlasné závazné stanovisko, nemůže být zkrácené stavební řízení provedeno.

Zkrácené stavební řízení není správním řízením. Jeho jádrem je postup autorizovaného inspektora, stavební úřad rozhoduje pouze o námitkách nebo o nezpůsobilosti stavby pro zkrácené stavební řízení. Stavebnímu úřadu se stavba pouze oznamuje; o možnosti provedení stavby “rozhoduje” autorizovaný inspektor tím, že vydá certifikát a související písemnosti podle § 117 odst. 3 StavZ.

Autorizovaným inspektorem (§ 143 a následující StavZ) může být ministrem pro místní rozvoj jmenována fyzická osoba splňující podmínky podle § 143 StavZ. Jmenována je na dobu deset let s možností prodloužení (§ 143 odst. 4 StavZ). Důvody zániku funkce autorizovaného inspektora upravuje § 144 StavZ. Oprávnění autorizovaného inspektora ve vztahu k činnostem podle StavZ upravuje § 149 odst. 1 StavZ. Autorizovaný inspektor odpovídá za škodu, kterou způsobil při výkonu své činnosti; musí proto mít uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu (§ 146 odst. 2 StavZ). Svoji činnost vykonává na základě písemné smlouvy a za úplatu; odpovídá za odbornou úroveň jím vytvořených certifikátů a jiných dokumentů své činnosti obecně (§ 147 StavZ).

Paragraf 118 StavZ upravuje institut změny stavby před jejím dokončením; definován je v § 2 odst. 6 StavZ – jde o změnu v provádění stavby oproti jejímu povolení nebo dokumentaci ověřené stavebním úřadem. Rozlišuje se přitom, zda jde o stavbu povolenou nebo ohlášenou. Jde-li o stavbu povolenou, rozhoduje o povolení změny stavby před dokončením stavební úřad, a to na základě žádosti mající náležitosti podle § 118 odst. 1 StavZ. Stavební úřad tuto žádost projedná s účastníky řízení a s dotčenými orgány v rozsahu, v jakém se dotýká práv účastníků a veřejných zájmů chráněných dotčenými orgány. Na řízení o povolení změny stavby před dokončením se vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním, případně územním řízení; může se uplatnit i zkrácené stavební řízení (§ 118 odst. 2 StavZ) – z toho vyplývá například povinnost stavebního úřadu rozhodovat o změně stavby před dokončením v souladu se závaznými stanovisky dotčených orgánů.

Jde-li o stavbu ohlášenou, postačí k provedení její změny souhlas stavebního úřadu (§ 118 odst. 4 StavZ), přičemž se přiměřeně použijí ustanovení § 105–107 StavZ o ohlášení. K ohlášení změny stavby před dokončením musí tedy být přiloženo – mimo jiné – závazné stanovisko orgánu památkové péče. § 118 odst. 3 StavZ zavádí zjednodušené schvalování změny stavby před dokončením ve formě zápisu do stavebního deníku nebo záznamu o stavbě; tento zápis může činit stavební úřad nebo autorizovaný inspektor. Schválení zápisem se však může uplatnit jen za vyjmenovaných podmínek, mezi nimiž je i podmínka, že se změna nedotýká veřejných zájmů chráněných zvláštními předpisy, anebo se jich sice dotýká, ale dotčený orgán se změnou souhlasí (písemně nebo “prohlášením do protokolu”, aniž však StavZ specifikuje, o jaký protokol se má jednat).

Závazné stanovisko orgánu památkové péče, vydávané jako podklad pro stavební úřad posuzující zamýšlenou změnu stavby před jejím dokončením, má podobu závazného stanoviska podle § 149 SpŘ, nikoli samostatného rozhodnutí. Stavební úřad zde má zakotvenou příslušnost rozhodovat o změně stavby před dokončením nebo (byl-li záměr pouze ohlášen) o jejím zákazu.

Obecně platí, že stavební úřad dokončí řízení podle dosavadních předpisů vyjma těch stavebních řízení neukončených v prvním stupni, která se týkají staveb, u nichž podle StavZ postačuje ohlášení - § 190 odst. 3 písm. a) StavZ.

Územně plánovací informace

Paragraf 21 StavZ upravuje nový institut – územně plánovací informaci. § 21 odst. 1 StavZ vyjmenovává, čeho se požadované územně plánovací informace mohou týkat. Územně plánovací informace má časově omezenou platnost: platí jeden rok ode dne vydání, pokud správní orgán nesdělí žadateli, že v řešeném území došlo ke změně podmínek, za kterých byla vydána (§ 21 odst. 3 StavZ). Územně plánovací informace se poskytuje na základě žádosti, v níž musí žadatel mimo jiné uvést, jaký záměr v území má (§ 21 odst. 2 StavZ a navazující prováděcí vyhláška č. 503/2006 Sb.).

Z hlediska SpŘ jde o předběžnou informaci (§ 139 SpŘ). Jestliže žadatel uvede v žádosti nepravdivé, neúplné nebo zkreslené údaje anebo některé údaje zatají, je územně plánovací informace od počátku neplatná (§ 139 odst. 4 SpŘ).

Jedním z druhů územně plánovací informace je informace o podmínkách, za nichž lze provést jednoduchou stavbu bez předchozího územního rozhodnutí nebo souhlasu - § 21 odst. 1 písm. d) StavZ. Zde StavZ zavádí podstatné zjednodušení, které se týká staveb uvedených v § 104 odst. 1 a navazujícím § 104 odst. 2 písm. a) – d) StavZ; jde mimo jiné o rodinné domky do 150 m2 zastavěné plochy. Pokud jsou tyto stavby v souladu s územně plánovací informací (která nahrazuje územní rozhodnutí či souhlas), budou umístěny v zastavěném území nebo zastavitelné ploše a jsou splněny další podmínky podle § 104 odst. 1 StavZ, postačí k jejich provedení ohlášení bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Toto zjednodušení ovšem nijak nevylučuje povinnosti podle zvláštních právních předpisů - například povinnost vyžádat si závazné stanovisko orgánu památkové péče, je-li ho třeba (toto závazné stanovisko je povinnou přílohou ohlášení - § 105 odst. 3 StavZ), nebo povinnost oznámit záměr Archeologickému ústavu AV ČR a strpět provedení záchranného archeologického výzkumu (§ 22 odst. 2 PamZ).

Užívání staveb

StavZ opouští institut kolaudace, jak jej znal zákon č. 50/1976 Sb. – kolaudační řízení a rozhodnutí. Stavby lze podle StavZ užívat na základě oznámení stavebnímu úřadu a v některých případech na základě kolaudačního souhlasu (§ 119 StavZ). Základním dělicím kritériem je, zda budoucí uživatelé mohou ovlivnit vlastnosti stavby, jež má být užívána (§ 122 odst. 1 StavZ).

Stavbu, jejíž vlastnosti nemohou budoucí uživatelé ovlivnit, lze užívat výlučně na základě kolaudačního souhlasu. Příkladný výčet toho, o jaké stavby se jedná, podává § 122 odst. 1 StavZ (nemocnice, školy a podobně). Kolaudační souhlas se také uplatní v případě změny stavby, která je kulturní památkou.

Kolaudační souhlas vydává stavební úřad, a to na žádost stavebníka, jejíž povinnou přílohou jsou závazná stanoviska dotčených orgánů – stavebník je povinen si je opatřit. Její obsahové náležitosti stanovuje prováděcí vyhláška č. 526/2006 Sb. Stavební úřad určí termín závěrečné kontrolní prohlídky stavby, při níž zkoumá stavbu z hledisek vyjmenovaných v § 122 odst. 3 StavZ (například zda byla stavba provedena v souladu s ohlášením či povolením, zda její skutečné provedení nebude ohrožovat život, veřejné zdraví nebo životní prostředí a podobně). Posuzuje také závazná stanoviska, která stavebník k žádosti o kolaudační souhlas (povinně) předložil. Závěrečná kontrolní prohlídka je povinná vyjma případu, kdy je žádost doložena certifikátem autorizovaného inspektora.

Jestliže stavební úřad nezjistí závady bránící bezpečnému užívání stavby ani rozpor se závaznými stanovisky dotčených orgánů, vydá do patnácti dnů ode dne závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas. Ten není správním rozhodnutím, z hlediska SpŘ jde o sdělení podle § 154 a násl. SpŘ. Pokud stavební úřad naopak zjistí závady bránící bezpečnému užívání stavby nebo zjistí rozpor se závaznými stanovisky, nevydá kolaudační souhlas a užívání stavby zakáže správním rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení (odpadá tedy oznámení o zahájení řízení). Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Jakmile stavebník odstraní zjištěné nedostatky stavby, oznámí to stavebnímu úřadu. Ten je povinen ověřit, zda toto písemné oznámení odpovídá skutečnosti (aniž je blíže určeno, jak se má toto “ověření” provést – zřejmě prohlídkou stavby); pokud ano, vydá kolaudační souhlas. Pokud nikoli, měl by stavební úřad stavebníkovi sdělit, jaké nedostatky přetrvávají, přičemž trvají právní účinky zakazovacího rozhodnutí.

Žádost o vydání kolaudačního souhlasu může být doložena také certifikátem autorizovaného inspektora, který stvrdí, že stavba nemá závady bránící jejímu bezpečnému užívání a není v rozporu se závaznými stanovisky dotčených orgánů, a že tudíž stavební úřad může vydat kolaudační souhlas. V takovém případě může stavební úřad upustit od závěrečné kontrolní prohlídky stavby (§ 122 odst. 5 StavZ).

U staveb, které nejsou uvedeny v § 122 odst. 1 StavZ (typicky jde o stavby, jejichž vlastnosti mohou budoucí uživatelé ovlivnit – rodinné domy a podobně), není vydáván kolaudační souhlas – tyto stavby lze užívat na základě oznámení stavebnímu úřadu. Stavebník je povinen svůj záměr začít užívat stavbu oznámit stavebnímu úřadu alespoň třicet dnů předem. Náležitosti tohoto oznámení stanovuje prováděcí vyhláška. Jestliže stavební úřad do třiceti dnů nezakáže užívání stavby (rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení), lze s užíváním stavby začít. Stavební úřad je povinen užívání stavby zakázat z důvodů vymezených v § 120 odst. 2 StavZ, například pokud stavba ohrožuje bezpečnost, nesplňuje podmínky ochrany života nebo zdraví osob či zvířat, pokud je provedena v rozporu s povolením či ohlášením a podobně. Toto zakazovací rozhodnutí má být vydáno na základě závěrečné kontrolní prohlídky stavby; lze soudit, že v případě oznámení záměru začít užívat stavbu podle § 120 odst. 1 StavZ je závěrečná kontrolní prohlídka povinná (§ 120 odst. 2 StavZ s ní výslovně počítá a na rozdíl od § 122 StavZ není stanoveno, v kterých případech by od ní bylo možno upustit).

Po odstranění zjištěných nedostatků, kvůli kterým bylo užívání stavby zakázáno, může být započato s užíváním stavby pouze na základě písemného souhlasu stavebního úřadu (§ 120 odst. 4 StavZ); ten bude zřejmě vydán na základě žádosti stavebníka.

Pokud při provádění stavby došlo k nepodstatným odchylkám skutečného provedení stavby od stavebního povolení, ohlášení nebo ověřené projektové dokumentace, přiloží stavebník povinně k oznámení podle § 120 StavZ, respektive k žádosti o kolaudační souhlas podle § 122 StavZ, dokumentaci skutečného provedení stavby. StavZ přitom neupravuje, jaká odchylka je “nepodstatná” – bude tedy zřejmě záležet na posouzení stavebního úřadu, zda označí odchylky jako nepodstatné, nebo jako odchylky takové povahy, která zapříčiní zákaz užívání stavby. Dokumentace skutečného provedení stavby musí být vždy přiložena, jde-li o stavby technické nebo dopravní infrastruktury (§ 121 StavZ).

Paragraf 123 StavZ umožňuje stavebnímu úřadu vydat na žádost stavebníka za určitých podmínek (týkajících se především ochrany života, zdraví a životního prostředí) časově omezené povolení k předčasnému užívání stavby před jejím dokončením.

Paragraf 124 StavZ upravuje zkušební provoz. Jeho účelem je ověření funkčnosti a vlastností provedené stavby; může se (podle textu § 124 odst. 1 StavZ) uplatnit zřejmě jen u staveb podléhajících kolaudačnímu souhlasu. Lze jej uložit již ve stavebním povolení anebo samostatným rozhodnutím, pro něž může být podkladem i požadavek dotčeného orgánu.

Právě vysvětlené postupy, které StavZ zavádí pro umisťování staveb, se týkají také změn dokončených staveb, což vyplývá z § 2 odst. 4 StavZ. Změnou dokončené stavby se přitom rozumí (§ 2 odst. 5 StavZ) nástavba, přístavba, stavební úprava zachovávající vnější ohraničení stavby půdorysné i výškové a také zateplení pláště stavby. V této souvislosti nutno odkázat na § 81 StavZ upravující územní rozhodnutí o změně stavby. Vzhledem k tomu, že nástavba ani přístavba nejsou uvedeny v § 103 ani 104 StavZ, lze soudit, že je k nim třeba stavebního povolení. U stavebních úprav (včetně zateplení pláště stavby) je situace složitější: některé stavební úpravy jsou v režimu volném (§ 103 StavZ), některé v režimu ohlašovacím (§ 104 StavZ), ostatní (zejména ty, jimiž se zasahuje do nosných konstrukcí stavby) v režimu povolovacím.

Paragrafy 126 a 127 StavZ upravují změnu v užívání stavby. Stavbu lze užívat pouze k účelu stanovenému v dokumentech vyjmenovaných v § 126 odst. 1 StavZ (toto ustanovení používá i pojem “kolaudační rozhodnutí”, čímž navazuje na úpravu v zákoně č. 50/1976 Sb.). Změna v užívání stavby, což je legislativní zkratka pro změny vyjmenované v § 126 odst. 2 StavZ (změny v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření a změna v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí), je přípustná pouze na základě souhlasu, případně rozhodnutí stavebního úřadu.

Takové změny ve způsobu užívání stavby, které podstatně mění nároky stavby na okolí (blíže nedefinované), navíc vyžadují i územní rozhodnutí o změně stavby - § 81 odst. 2 písm. c) StavZ. Uvedený souhlas stavebního úřadu se vydává na základě oznámení, jehož povinnou přílohou jsou závazná stanoviska dotčených orgánů, orgán památkové péče nevyjímaje - § 127 odst. 1 StavZ. Stavební úřad má celkem čtyři možnosti, jak na oznámení reagovat, je-li perfektní (tedy má-li všechny náležitosti a přílohy). Jestliže se změnou v užívání stavby souhlasí, zašle svůj souhlas do třiceti dnů oznamovateli. Pokud bude stavební úřad po dobu třiceti dnů nečinný, uplatní se fikce souhlasu. Pokud však stavební úřad se změnou v užívání stavby nesouhlasí (například proto, že je v rozporu se závaznými stanovisky dotčených orgánů), do třiceti dnů od doručení oznámení zamýšlenou změnu v užívání stavby zakáže, a to správním rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení. Konečně stavební úřad může písemně vyrozumět oznamovatele, že zamýšlená změna stavby bude podléhat rozhodnutí o změně v užívání stavby (§ 127 odst. 3 StavZ) a určí oznamovateli, jaké podklady má do řízení předložit.

Obecně pro změnu v užívání stavby platí, že musí být v souladu se záměry územního plánování, s veřejnými zájmy chráněnými StavZ a také se zvláštními právními předpisy (§ 126 odst. 3 StavZ). Vzhledem k zakotvení rozhodovací pravomoci stavebního úřadu nebude mít závazné stanovisko orgánu památkové péče formu samostatného rozhodnutí, nýbrž závazného stanoviska podle § 149 SpŘ.

Veřejnoprávní smlouvy

SpŘ ve své části páté upravuje veřejnoprávní smlouvy, což jsou smlouvy, jimiž se zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. § 159 SpŘ stanoví, že veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy, nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem. § 4 odst. 1 StavZ umožňuje orgánům územního plánování i stavebním úřadům uzavírat s žadateli veřejnoprávní smlouvy namísto toho, aby vydávaly správní rozhodnutí, ovšem za dodržení základní podmínky, že tím nebudou porušena práva a zájmy dotčených osob ani práva dotčených orgánů hájících zvláštní veřejné zájmy. Podmínkou také je, že StavZ uzavření veřejnoprávní smlouvy namísto vydání určitého rozhodnutí výslovně umožňuje.

Podle § 78 odst. 3 StavZ může být uzavřena veřejnoprávní smlouva o umístění stavby, o změně využití území a o změně vlivu stavby na využití území, která nahradí územní rozhodnutí. Ostatní územní rozhodnutí veřejnoprávní smlouvou nahradit nelze, neboť to StavZ nepřipouští. Podmínkou uzavření veřejnoprávní smlouvy je souhlas všech dotčených orgánů; pokud byť jen jediný z nich nevyjádří souhlas, nelze veřejnoprávní smlouvu uzavřít.

Podle § 116 odst. 1 StavZ může být namísto vydání stavebního povolení uzavřena veřejnoprávní smlouva o provedení stavby nebo terénních úprav, pokud s tím souhlasí všechny dotčené orgány.

Je třeba upozornit, že proces uzavírání veřejnoprávní smlouvy mezi stavebním úřadem a žadatelem (stavebníkem) není správním řízením. Není zde tedy prostor pro uplatňování závazných stanovisek dotčených orgánů, což musejí mít dotčené orgány na paměti při rozvažování, zda vyjádří souhlas s uzavřením veřejnoprávní smlouvy, nebo nikoli. Z hlediska památkové péče je však nutné připomenout, že možnost uzavření veřejnoprávní smlouvy nezbavuje povinnosti vyžádat si závazné stanovisko podle § 14 PamZ.

Odstraňování staveb

StavZ rozlišuje dva druhy odstranění stavby, terénních úprav a zařízení: odstranění zamýšlené (§ 128 StavZ) a odstranění nařízené (§ 129 StavZ).

Jestliže vlastník stavby zamýšlí ji odstranit, je povinen tento svůj záměr ohlásit stavebnímu úřadu. StavZ zavádí pro další postup stavebního úřadu podobnou konstrukci, jako zaváděl zákon č. 50/1976 Sb. pro ohlášení stavby. Vlastník stavby oznámí stavebnímu úřadu záměr ji odstranit, a pokud stavební úřad do třiceti dnů nesdělí, že je k odstranění stavby třeba povolení, může být stavba odstraněna, ovšem při dodržení podmínek stanovených zvláštními předpisy (§ 128 odst. 2 StavZ). Jestliže stavební úřad sdělí, že stavbu je možné odstranit jen na základě povolení, určí také, které podklady je třeba doplnit, a dnem jejich doplnění je zahájeno řízení. Povolení k odstranění stavby má formu správního rozhodnutí a stavební úřad je před jeho vydáním povinen záměr projednat s účastníky řízení a s dotčenými orgány (§ 128 odst. 3 StavZ).

Odstranění staveb vyjmenovaných v § 103 StavZ (tedy staveb, které lze vybudovat bez povolení i ohlášení) nevyžaduje oznámení stavebnímu úřadu. Stejně tak nevyžaduje ohlášení stavebnímu úřadu odstranění terénních úprav a zařízení, pokud stavební úřad ve stavebním povolení nestanovil jinak (§ 128 odst. 5 StavZ).

V souvislosti s § 128 StavZ je třeba upozornit na povinnosti vlastníka kulturní památky upravené v § 9 odst. 1 PamZ: vlastník kulturní památky je povinen chovat se k ní tak, aby nedošlo k jejímu znehodnocení, poškození či ohrožení. Podle § 9 odst. 3 PamZ je každý subjekt povinen počínat si tak, aby nepůsobil nepříznivé změny stavu kulturních památek. Z těchto povinností vyplývá, že vlastník nesmí odstranit (tedy zničit) stavbu, která je kulturní památkou. To platí i pro terénní úpravy nebo zařízení, které jsou kulturní památkou, což však bude zřejmě méně častým případem. Ani pokud by vlastník stavby-kulturní památky ohlásil stavebnímu úřadu záměr ji odstranit a stavební úřad by byl nečinný, není vlastník kulturní památky oprávněn ji odstranit. Jestliže by tak učinil, počínal by si protiprávně, což vyplývá i z § 128 odst. 2 StavZ.

Paragraf 128 odst. 6 StavZ pamatuje na situaci, kdy se vlastníkův záměr odstranit stavbu, terénní úpravy nebo zařízení týká nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkové rezervaci, zóně nebo ochranném pásmu podle § 17 PamZ. V takovém případě je vlastník povinen vyžádat si k odstranění závazné stanovisko orgánu památkové péče (novelizovaný § 14 odst. 2 PamZ pamatuje i na závazné stanovisko k odstranění stavby, zařízení a terénním úpravám). Pokud toto závazné stanovisko stanoví podmínky, je stavební úřad povinen ve třicetidenní lhůtě stavebníkovi sdělit, že zamýšlené odstranění lze provést jen na základě povolení. To platí zřejmě i pro případ, kdy orgán památkové péče posoudí zamýšlené odstranění jako nepřípustné z hlediska zájmů památkové péče.

Paragraf 129 StavZ upravuje nařízené odstranění stavby. Stavební úřad může nařídit odstranění stavby z důvodů vyjmenovaných v § 129 odst. 1 StavZ. Důvody podle § 129 odst. 1 písm. a) StavZ (závadný stav stavby) mohou nastat i u kulturní památky, s ohledem na § 9 PamZ však nelze pouze nařídit její odstranění v režimu § 129 StavZ – nejprve musí být rozhodnuto o zrušení prohlášení stavby za kulturní památku (§ 8 PamZ).

Paragraf 129 odst. 2-4 StavZ umožňuje dodatečné povolení černé stavby za určitých podmínek – stavební úřad zahájí z moci úřední řízení o odstranění, přičemž je na stavebníkovi či vlastníkovi, aby požádal o její dodatečné povolení a předložil k tomu příslušné doklady (stejné jako k žádosti o stavební povolení). § 129 odst. 5 StavZ upravuje možné prodloužení doby trvání dočasné stavby (podmínkou je žádost jejího vlastníka). Paragraf 129 odst. 6 StavZ upravuje takzvané vrácení v předešlý stav: jde o obnovení předcházejícího stavu stavby, u níž byly v rozporu se StavZ provedeny úpravy spočívající v odstranění některé její části; v takovém případě postupuje stavební úřad, jako by šlo o černou stavbu, a to včetně možné žádosti vlastníka o dodatečné povolení - § 129 odst. 6 StavZ.

Obdobný postup, který § 129 upravuje pro nařízené odstranění staveb, se použije i na nařízené odstranění terénních úprav a zařízení, jakož i na odstranění staveb, které vyžadují pouze územní rozhodnutí.

Stavební dozor a zvláštní pravomoci stavebního úřadu

StavZ opouští pojem “státní stavební dohled” a nahrazuje jej pojmem “dozor”. Tato změna se promítá i do § 28 odst. 2 a § 29 odst. 2 PamZ. Taxativní výčet oprávnění stavebního úřadu při výkonu dozoru upravuje § 132 odst. 2 StavZ; dozor se týká zajišťování ochrany veřejných zájmů, ochrany práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob a též toho, jak fyzické a právnické osoby plní své povinnosti vyplývající ze StavZ a jeho prováděcích předpisů (§ 132 odst. 1 StavZ).

Paragraf 132 odst. 3 StavZ definuje, co se pro účely dozoru rozumí veřejným zájmem: nejde zde o jakýkoli veřejný zájem, nýbrž pouze o takový veřejný zájem, který je v tomto ustanovení uveden. Jedním z veřejných zájmů, který poskytuje základnu pro výkon zvláštních (dozorových) pravomocí stavebního úřadu, je i zájem na tom, aby stavba neohrožovala zájmy památkové péče a archeologické nálezy - § 132 odst. 3 písm. c) StavZ.

Jde-li o národní kulturní památky, je k výkonu dozoru z hlediska památkové péče příslušný krajský úřad jako orgán památkové péče a požívá přitom oprávnění a pravomocí, které orgánu dozoru dává StavZ. Jde-li o kulturní památky a o nemovitosti, které nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v památkové rezervaci, zóně či památkovém ochranném pásmu, nese tyto pravomoci orgán památkové péče – obecní úřad obce s rozšířenou působností (opět však jen pro hájení zájmů památkové péče).

Paragrafy 133 a 134 StavZ upravují kontrolní prohlídky stavby, které provádí stavební úřad za účelem zjištění skutečností vyjmenovaných v § 133 odst. 2 StavZ. Kontrolní prohlídky mohou být uskutečňovány jak při výstavbě, tedy u rozestavěné stavby, tak i v jiných případech (§ 133 odst. 1 StavZ), například při nařízených zabezpečovacích nebo udržovacích pracích.

Jedním z veřejných zájmů podle § 132 odst. 3 písm. a) StavZ je i provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu. Zde je třeba zdůraznit, že podle § 4 odst. 5 StavZ mohou dotčené orgány (tedy i orgány památkové péče) kontrolovat dodržování podmínek, které stanovily ve svém závazném stanovisku a které se staly součástí výroku rozhodnutí, součástí opatření obecné povahy nebo jiného úkonu orgánu územního plánování nebo stavebního úřadu. Orgány památkové péče se v případě těchto podmínek nemusejí obracet na stavební úřad, mohou jejich dodržování kontrolovat samy a při neplnění těchto podmínek mohou zasáhnout přímo.

Paragrafy 135 a 136 StavZ pamatují na situaci, kdy stavba hrozí zřícením a ohrožuje tím životy osob nebo zvířat. V takovém případě je stavební úřad povinen nařídit vlastníkovi stavby její neodkladné odstranění. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, zajistí stavební úřad odstranění stavby sám, a to prostřednictvím stavebního podnikatele - § 2 odst. 2 písm. b) StavZ. Jestliže stavba sice nehrozí přímo zřícením a není nutné ji odstranit, ale svým stavem ohrožuje zdraví a životy osob nebo zvířat, stavební úřad nařídí jejímu vlastníkovi provedení nutných zabezpečovacích prací. I zde je možné, aby v případě nebezpečí z prodlení zajistil stavební úřad nutné zabezpečovací práce sám prostřednictvím stavebního podnikatele. StavZ nerozlišuje, zda stavba požívá památkové ochrany: zájem na ochraně života a zdraví tedy staví nad zájmy památkové péče. Stavební úřad zjišťuje pouze skutečný stav stavby, nikoli například její právní režim z hlediska předpisů památkové péče (§ 135 odst. 4 StavZ).

Rozhodnutí o neodkladném odstranění stavby nebo o provedení nutných zabezpečovacích prací může být vydáno jako výsledek běžného správního řízení (s tím, že odvolání proti tomuto rozhodnutí má vyloučen odkladný účinek), může však být vydáno i jako výsledek řízení na místě, pokud jsou stavem stavby bezprostředně ohroženy životy a zdraví osob nebo zvířat, typicky pokud stavba bezprostředně hrozí zřícením – jde o ústní nařízení odstranění stavby nebo nutných zabezpečovacích prací; procesně je upraveno v § 143 SpŘ.

Než stavební úřad nařídí neodkladné odstranění stavby nebo provedení nutných zabezpečovacích prací, nařídí i vyklizení stavby (osobám, které se v ní nacházejí) a případné vyvedení zvířat - § 140 StavZ.

Stavební úřad je také oprávněn nařídit vlastníkovi stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku provedení nezbytných úprav (§ 137 StavZ), a to v případech uvedených v § 137 odst. 3 StavZ – typicky tehdy, není-li stavba postavena nebo užívána v souladu s povolením stavebního úřadu. Důvody, pro které lze nezbytné úpravy nařídit, vyjmenovává § 137 odst. 1 StavZ; nezbytné úpravy mohou cílit i k zajištění ochrany architektonického a archeologického dědictví - § 137 odst. 1 písm. i) StavZ. To platí přiměřeně i pro terénní úpravy a zařízení (§ 137 odst. 2 StavZ).

Vlastník stavby je povinen ji řádně udržovat [§ 154 odst. 1 písm. a) a § 3 odst. 4 StavZ], a jestliže tak nečiní, stavební úřad jej vyzve k provedení udržovacích prací (§ 139 StavZ). Pokud vlastník stavby této výzvy neuposlechne, stavební úřad mu nařídí, aby údržbu stavby realizoval; náklady na udržovací práce nese vlastník stavby. Je třeba upozornit, že udržovací práce musejí být prováděny v souladu se všemi právními předpisy, které se na ně vztahují, tedy i v souladu s předpisy památkové péče. Jde-li tedy o údržbu stavby, která je kulturní památkou, anebo která sice není kulturní památkou, ale nachází se v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v památkovém ochranném pásmu, může stavební úřad rozhodnout pouze v souladu se závazným stanoviskem příslušného orgánu památkové péče.

Paragraf 140 StavZ upravuje vyklizení stavby: stavební úřad je nařídí, jestliže jsou závadami na stavbě bezprostředně ohroženy životy nebo zdraví osob či zvířat nebo jestliže stavební úřad hodlá přikázat neodkladné odstranění stavby či provedení nutných zabezpečovacích prací. Rozhodnutí o vyklizení bude mít pravidelně formu ústního nařízení (§ 140 odst. 3 StavZ a § 143 SpŘ) bez předchozího písemného řízení. Má-li dojít k vyklizení bytu nebo místnosti, sloužící k bydlení, musí být pro osoby zde žijící zajištěno přístřeší.

Ochrana veřejných zájmů

Paragraf 176 StavZ řeší situaci, kdy při postupu podle StavZ nebo v souvislosti s ním dojde k nepředvídaným nálezům kulturně cenných předmětů, detailů stavby, chráněných částí přírody nebo k archeologickým nálezům. V takovém případě je stavebník povinen oznámit nález stavebnímu úřadu a orgánu památkové péče, respektive orgánu ochrany přírody, a je také povinen práce v místě nálezu přerušit a učinit opatření nezbytná k tomu, aby nález nebyl poškozen nebo zničen. Tato povinnost může být smluvně převedena na stavebního podnikatele nebo na osobu, která zabezpečuje přípravu stavby či provádí jiné práce podle StavZ.

Stavební úřad v dohodě s dotčeným orgánem stanoví podmínky k ochraně zájmů památkové péče, respektive ochraně přírody a krajiny; může také rozhodnout o přerušení prací (§ 176 odst. 1 StavZ). Jestliže hrozí nebezpečí z prodlení a podmínky stanovené stavebním úřadem se ukážou jako nepostačující pro ochranu nálezu, může dotčený orgán (tedy orgán památkové péče nebo orgán ochrany přírody) stanovit opatření k ochraně nálezu a rozhodnout o přerušení prací. K tomu má dotčený orgán lhůtu pět pracovních dnů ode dne, kdy mu byl nález oznámen. Jestliže dotčený orgán rozhodne o přerušení prací, může v nich stavebník pokračovat až na základě písemného souhlasu dotčeného orgánu, který o přerušení prací rozhodl (§ 176 odst. 3 StavZ).

Paragraf 176 odst. 3 StavZ zakotvuje tzv. klauzuli rebus sic stantibus: stavební úřad může na základě oznámení nálezu změnit (nikoli zrušit) stavební povolení, a to po dohodě s dotčeným orgánem památkové péče nebo ochrany přírody.

Dotčeným orgánem památkové péče je krajský úřad [podle nového § 28 odst. 2 písm. d) PamZ] s výjimkou případů, kdy k nálezu došlo při přípravě nebo provádění obnovy kulturní památky či při přípravě nebo provádění prací v území, na němž uplatňuje svůj zájem památková péče (tedy v památkových rezervacích, památkových zónách a památkových ochranných pásmech). V těchto případech je dotčeným orgánem obecní úřad obce s rozšířenou působností, což vyplývá z nového § 29 odst. 2 písm. b) PamZ.

Jde-li o důležitý a cenný nález, může Ministerstvo kultury ČR rozhodnout o tom, že jde o nález mimořádného významu, a rozhodnout o jeho prohlášení za kulturní památku, a to z vlastního podnětu (§ 176 odst. 4 StavZ). Pozoruhodné je, že rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku z vlastního podnětu Ministerstva kultury ČR předpokládá StavZ i u archeologických nálezů, které mohou být prohlášeny podle § 3 odst. 1 PamZ za kulturní památku jen na návrh Akademie věd ČR. Lze nicméně soudit, že § 176 odst. 4 StavZ představuje zvláštní úpravu vůči § 3 odst. 1 PamZ a že lze v tomto případě prohlásit archeologický nález za kulturní památku i z vlastního podnětu Ministerstva kultury ČR. Je-li nález prohlášen za kulturní památku, může stavební úřad po dohodě s Ministerstvem kultury ČR změnit nebo i zrušit stavební povolení (§ 176 odst. 5 StavZ).

Jako důsledek postupů upravených v § 176 StavZ mohou stavebníkovi vzniknout náklady, které by mu jinak nevznikly. § 176 odst. 6 StavZ mu proto dává možnost uplatnit nárok na náhradu těchto nákladů u toho dotčeného orgánu, který rozhodoval podle § 176 odst. 2 StavZ, respektive se kterým stavební úřad dohodoval změnu stavebního povolení podle § 176 odst. 3 StavZ. Byl-li nález prohlášen za kulturní památku a stavební povolení bylo v důsledku toho změněno nebo zrušeno podle § 176 odst. 5 StavZ, může stavebník uplatnit tento nárok u Ministerstva kultury ČR. Pro požádání o náhradu nákladů má stavebník v obou případech šestiměsíční promlčecí lhůtu: po jejím marném uplynutí nárok zaniká.

Režim § 176 StavZ se ovšem, a to je třeba připomenout, týká pouze nepředvídaných nálezů, ke kterým došlo při postupu podle StavZ. Netýká se tedy automaticky nálezů učiněných při provádění archeologických výzkumů (§ 22 PamZ). Netýká se ani těch nálezů, které jsou sice náhodné, ale došlo k nim při postupech, které StavZ neupravuje – například při zemědělských či lesnických pracích, ale také při činnostech, které StavZ ze své působnosti vylučuje, což je například provádění prací nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení (§ 103 StavZ). Na takové náhodné nálezy se vztahuje § 23 odst. 2–4 PamZ.

Paragraf 177 StavZ upravuje mimořádné postupy pro případ stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu, válečného stavu, při bezprostředně hrozící živelní pohromě nebo závažné havárii. V takovém případě se mohou uplatnit opatření, jimiž se předchází bezprostředně hrozícím důsledkům živelní pohromy či závažné havárie nebo jimiž se čelí účinkům těchto událostí, tedy zjednodušené postupy podle § 177 odst. 2 StavZ (jde například o odstraňování staveb nebo budování terénních úprav bez předchozího povolení či oznámení). § 177 odst. 3 StavZ pak upravuje zjednodušené postupy pro obnovu staveb nebo terénních úprav poškozených živelní pohromou nebo závažnou havárií.

Závěrem

I když StavZ nabízí různá zjednodušení, rozšiřuje katalog staveb, které lze provést i bez ohlášení, upravuje různé zjednodušující postupy a podobně, nezbavuje to žádný subjekt povinností dodržovat právní řád jako celek, předpisy památkové péče nevyjímaje. Vlastník stavby, která je kulturní památkou, tak sice nemusí některé zamýšlené stavební úpravy ohlásit stavebnímu úřadu, ale není zbaven povinnosti vyžádat si k nim závazné stanovisko orgánu památkové péče podle § 14 odst. 1 PamZ.

StavZ také poskytuje instrumenty pro hájení zájmů památkové péče: orgán památkové péče je dotčeným orgánem a jako podklad pro územně plánovací dokumentace, pro územní rozhodování, pro stavební povolení i pro další postupy podle StavZ vydává stanoviska a závazná stanoviska. Je však nutné opět upozornit jednak na zásadu koncentrace (podle které lze stanovisko či závazné stanovisko uplatnit jen v určité lhůtě, jinak se k němu nepřihlíží), jednak na vázanost dotčeného orgánu svým předchozím (závazným) stanoviskem. Orgán památkové péče tedy nesmí podcenit význam žádného podkladu, který stavebnímu úřadu nebo orgánu územního plánování poskytuje: nemůže předpokládat, že případné výhrady vyjádří až v navazujícím závazném stanovisku. Dotčený orgán nemůže například posoudit zamýšlenou stavbu v územním řízení jako přípustnou bez dalších podmínek a ve stavebním řízení ji posoudit naopak jako zcela nepřípustnou.

Je tedy nezbytné, aby orgány památkové péče vydávaly (závazná) stanoviska rychle a přitom kvalitně. To ovšem předpokládá bezvadnou spolupráci s Národním památkovým ústavem, o jehož odbornou pomoc se budou dotčené orgány památkové péče (zejména obecní úřady obcí s rozšířenou působností) opírat: Národní památkový ústav musí své vyjádření zpracovat rychle a přitom natolik dobře, aby bylo pro dotčený orgán využitelné.

Novela zákona o státní památkové péči

V souvislosti s přijetím StavZ byl přijat také zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, který ve své části první novelizuje PamZ s účinností od 1. 1. 2007. Tato novela přináší do PamZ některé dosti zásadní změny, o nichž nyní pojednáme.

Novela především sjednocuje pojmosloví novelizovaných ustanovení PamZ s pojmoslovím SpŘ a StavZ. § 11 odst. 3 PamZ tak předepisuje všem správním úřadům, mezi nimiž jsou zvlášť zdůrazněny orgány krajů a obcí (což jsou mimo jiné všechny stavební úřady), povinnost vydávat rozhodnutí, jimiž mohou být dotčeny zájmy památkové péče na ochraně, zachování a vhodném využití kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón, výlučně na základě závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo – jde-li o národní kulturní památku – závazného stanoviska krajského úřadu. Správní orgán, který rozhoduje v určité věci, tedy musí mít nejprve jako podklad pro své rozhodnutí závazné stanovisko, a pak má dvě možnosti: buď se jím řídit, neboť obsah závazného stanoviska je pro správní úřad, který vydává rozhodnutí, závazný (§ 149 odst. 1 SpŘ), anebo vyvolat rozpor, který se bude řešit postupem podle § 136 odst. 6 SpŘ. Pokud jde o stavební úřad a jeho rozhodování, které je upraveno ve StavZ, je tato povinnost jakoby duplicitní s § 4 StavZ, avšak je třeba podotknout, že § 11 odst. 3 PamZ se týká všech správních orgánů, nikoli jen v oblastech upravených StavZ.

Velmi podstatných změn doznává § 14 PamZ: § 14 odst. 2 PamZ rozšiřuje katalog prací na nemovitostech v památkových rezervacích, památkových zónách a památkových ochranných pásmech, které vyžadují závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Přitom je použito pojmosloví StavZ. Závazné stanovisko je třeba ke stavbě, ke změně stavby, k terénním úpravám, k umístění nebo odstranění zařízení, k odstranění stavby, k úpravě dřevin nebo k udržovacím pracím na nemovitosti. Zařízením se podle StavZ rozumí i informační a reklamní panel, tabule či deska, takže osazování reklam v památkových rezervacích a zónách již od 1. 1. 2007 podléhá režimu § 14 odst. 2 PamZ bez ohledu na to, zda při osazování reklamy dojde nebo nedojde k zásahu do stavby.

Pojem úprava dřevin není platnou právní úpravou definován. Tento pojem však byl pouhou legislativní zkratkou, která byla obsažena v navrhovaném znění § 6a odst. 1 PamZ (Sněmovní tisk 999, Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2005, IV. volební období). Podle navrhovaného znění tohoto ustanovení byla úprava dřevin definována jako "výsadba a kácení dřevin na veřejných prostranstvích", která jsou definována v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění. Skutečnost, že toto ustanovení bylo z textu návrhu zákona, který byl následně publikován pod číslem 186/2006 Sb., ve 3. čtení v Poslanecké sněmovně vypuštěno, sice může na první pohled vyvolávat dohady o obsahu tohoto pojmu, při použití historického výkladu je však zřejmé, co bylo úmyslem navrhovatele, když chtěl tuto zkratku do zákona zavést. Úpravou dřevin tedy je výsadba a kácení dřevin na veřejných prostranstvích, jak jsou upravena v § 34 zákona o obcích.

Paragraf 14 odst. 2 PamZ ve spojení s § 17 PamZ omezuje okruh prací na nemovitostech v památkových ochranných pásmech, které vyžadují závazné stanovisko orgánu památkové péče, ačkoli je lze obsahově podřadit pod výčet v § 14 odst. 2 PamZ. Ne každý zásah na nemovitosti v památkovém ochranném pásmu, který lze podřadit pod výčet v § 14 odst. 2 PamZ, tedy bude vyžadovat závazné stanovisko: podle § 17 odst. 1 PamZ je přímo ze zákona vyloučena povinnost vyžádat si závazné stanovisko ke stavbě, ke změně stavby, k udržovacím pracím a k umístění nebo odstranění zařízení, avšak pouze za podmínky, že provedením těchto prací se žádným způsobem nezasáhne do vnějšího vzhledu nemovitosti.

Stejně tak je podle § 17 odst. 1 PamZ možné, aby po 1. 1. 2007 územní rozhodnutí o památkovém ochranném pásmu určilo nemovitosti, u nichž je vyloučena povinnost vyžádat si závazné stanovisko, přičemž tato výluka se může týkat buď všech prací (zásahů) vyjmenovaných v § 14 odst. 2 PamZ, anebo jen některých prací z tohoto výčtu. Zde již nejde o výluku zákonnou, nýbrž o výluku stanovenou na základě zákona územním rozhodnutím.

Lze soudit s využitím argumentu e ratione legis, že tato výluka se netýká jen ochranných pásem nemovitých kulturních památek (výslovně zmíněných v § 17 odst. 1 PamZ), nýbrž všech památkových ochranných pásem. Zejména u ochranných pásem památkových rezervací a zón by bylo absurdní, kdyby se tak nestalo, třebaže zákon tuto otázku výslovně neřeší.

Paragraf 14 odst. 4 PamZ předepisuje stavebnímu úřadu povinnost (poněkud duplicitně ve vztahu k § 11 odst. 3 PamZ a § 4 StavZ) rozhodovat v území, na kterém uplatňuje zájmy památková péče, v souladu se závazným stanoviskem dotčeného orgánu. To platí i pro rozhodování o obnově kulturních a národních kulturních památek. Dotčeným orgánem je zde obecní úřad obce s rozšířenou působností (vyjma národních kulturních památek, u nichž je dotčeným orgánem krajský úřad). Tato povinnost stavebního úřadu navazuje na § 4 StavZ a je vlastně podmnožinou povinnosti rozhodovat na základě závazného stanoviska stanovené v § 11 odst. 3 PamZ.

V § 14 odst. 5 a 7 PamZ je upraven výčet prací tak, aby odpovídal novému výčtu v § 14 odst. 2 PamZ. Jde-li o práce, k nimž postačuje ohlášení, může stavební úřad souhlasit s provedením ohlášených prací, pouze není-li to v rozporu se závazným stanoviskem orgánu památkové péče (které je povinnou přílohou ohlášení).

Paragraf 15 odst. 3 PamZ je upraven v návaznosti na přijetí zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Obecnou úpravu vyvlastnění již tedy neobsahuje StavZ (na rozdíl od zákona č. 50/1976 Sb.), nýbrž tento zvláštní zákon. Vyvlastňování podle VyvlZ nebudou provádět stavební úřady, nýbrž vyvlastňovací úřady (§ 15 VyvlZ), což jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, magistráty územně členěných statutárních měst a Magistrát hlavního města Prahy.

Významných změn doznává úprava památkových ochranných pásem v § 17 PamZ. § 17 odst. 5 PamZ výslovně připouští možnost změny ochranného pásma. Tato možnost se týká ochranných pásem nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace a památkové zóny: o změně takového ochranného pásma rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to výlučně na návrh krajského úřadu, který je povinen tento návrh předem dohodnout s Ministerstvem kultury ČR. Možnost změny ochranného pásma podle tohoto ustanovení se nevztahuje na ochranná pásma nemovitých kulturních památek.

Paragraf 17 odst. 6 PamZ zakotvuje v návaznosti na § 94 StavZ možnost změnit nebo zrušit pravomocné rozhodnutí o ochranném pásmu. Toto rozhodnutí lze jednak změnit, pokud se změní účel, pro který bylo ochranné pásmo vymezeno (například pokud se změní podmínky v některé části památkové rezervace, k jejíž ochraně ochranné pásmo slouží), jednak je lze zrušit, pokud zanikl předmět ochrany (například pokud je zrušeno prohlášení nemovitosti – kulturní památky, která je chráněna ochranným pásmem - za kulturní památku). V obou případech rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření Národního památkového ústavu. Tato změna nebo zrušení se může týkat všech ochranných pásem podle PamZ – ochranných pásem nemovitých národních kulturních památek, nemovitých kulturních památek, památkových rezervací i památkových zón.

V návaznosti na změnu výčtu prací v § 14 odst. 2 PamZ a na vyloučení povinnosti vyžádat si závazné stanovisko k některým zásahům v památkových ochranných pásmech podle § 17 PamZ doznala odpovídajících změn i sankční ustanovení, konkrétně § 35 odst. 1 písm. h) PamZ a § 39 odst. 1 písm. g) PamZ.

Paragraf 23b PamZ zavádí nový institut – plán území s archeologickými nálezy. Ten může vydat kraj v přenesené působnosti formou obecně závazného právního předpisu – nařízení kraje. Kraj se přitom opírá o bezplatnou odbornou pomoc Archeologického ústavu AV ČR a Národního památkového ústavu. Plán území s archeologickými nálezy může být vydán pro celé území kraje nebo jen pro jeho část. Jeho základním cílem je vymezení území, na nichž se vyskytují nebo se mohou odůvodněně vyskytovat archeologické nálezy, a naopak i území, která tuto vlastnost nemají. Smyslem je jednak zapojit ochranu archeologického dědictví do procesů územního plánování (jak to předpokládá ÚArcheo), jednak územně vymezit území s archeologickými nálezy, k němuž se vztahuje oznamovací povinnost stavebníka podle § 22 odst. 2 PamZ. Po vydání plánu území s archeologickými nálezy bude oznamovací povinnost tížit stavebníka jen tehdy, bude-li zamýšlet stavební činnost na území, které bude v plánu území s archeologickými nálezy označeno jako území, v němž se archeologické nálezy vyskytují nebo se mohou odůvodněně vyskytovat.

Plán území s archeologickými nálezy jakožto právní předpis je obecně závazný, a to i pro orgány územního plánování, stavební úřady a podobně. Lze jej vydat na dobu maximálně dvaceti let a lze jej změnit, jestliže se významně změní vědecké poznatky o archeologických nálezech a jejich výskytu v území, které je plánem řešeno (§ 23b odst. 3 PamZ).

Změn doznala také kompetenční ustanovení PamZ. Ministerstvu kultury ČR je v § 26 PamZ nově dána příslušnost uplatňovat stanovisko k politice územního rozvoje, k zásadám územního rozvoje a k územně plánovací dokumentaci pro území, v němž se nacházejí památková rezervace, nemovitá věc nebo soubor nemovitých věcí zapsané na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví. Ve vztahu k tomuto území uplatňuje Ministerstvo kultury ČR také stanovisko k vymezení zastavěného území – § 2 odst. 1 písm. d) StavZ. Krajský úřad uplatňuje stanovisko k územně plánovací dokumentaci a k vymezení zastavěného území v případech vyjmenovaných v novém § 28 odst. 2 písm. c) PamZ. Je také dotčeným orgánem k zabezpečení nepředvídaných nálezů kulturně cenných předmětů, detailů stavby nebo archeologických nálezů (§ 176 StavZ) v případech stanovených v § 28 odst. 2 písm. d) PamZ, poskytuje v zájmu zabezpečení péče o národní kulturní památky závazná stanoviska a jiné podklady do řízení vedených jinými správními orgány [§ 28 odst. 2 písm. e) PamZ] a vykonává dozor při obnově národních kulturních památek podle § 28 odst. 2 písm. f) PamZ.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností zabezpečuje předpoklady pro komplexní péči o kulturní památky a o nemovitosti, které nejsou kulturní památkou, ale vyskytují se v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v památkovém ochranném pásmu [§ 29 odst. 2 písm. b) PamZ]; k tomu účelu vydává též závazná stanoviska a jiné podklady do řízení vedených jinými správními úřady a v některých případech, vyjmenovaných v novém § 29 odst. 2 písm. c) PamZ, uplatňuje stanoviska k územně plánovací dokumentaci a k vymezení zastavěného území. Obecní úřad také vykonává z hlediska památkové péče dozor (dřívější státní stavební dohled) při obnově kulturních památek a při stavbě, změně stavby, terénních úpravách, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby nebo udržovacích pracích na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v památkovém ochranném pásmu - § 29 odst. 2 písm. g) PamZ. Tato dozorová pravomoc se tedy od 1. 1. 2007 neomezuje jen na kulturní památky, jako tomu bylo do konce roku 2006.

Národní památkový ústav je podle novelizovaného § 32 PamZ také poskytovatelem údajů podle zvláštního právního předpisu, jímž je StavZ. Je tedy povinen podle § 27 StavZ poskytovat pořizovateli územně analytických podkladů údaje o území (týkající se například kulturních památek či území s archeologickými nálezy), a to bezplatně.

Literatura:

Doležal, J.; Mareček, J.; Sedláčková, V.; Sklenář, T.; Tunka, M.; Vobrátilová, Z.: Nový stavební zákon v teorii a praxi s poznámkami a souvisícími předpisy, Praha 2006.

Mareček, J.: Nový stavební zákon, in: Stavební právo - bulletin, 2006, č. 2, s. 3–9.

Plos, J.: Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), www.cka.cc/pravni_predpisy/hlavni_zakony/, vydáno 4. 10. 2006.

Vedral, J.: Správní řád, komentář, Praha 2006.

Důvodová zpráva k zákonu č. 183/2006 Sb.

Důvodová zpráva k zákonu č. 186/2006 Sb.

Zdroj: Zprávy památkové péče

Autorská revize pro týdeník Veřejná správa: březen 2007